Zaprděné čecháčkovství

V   diskusi  pod  článkem Kolik tváří má  Pospíšil  se  objevil nick  Rošádek / ale nejen  on  třeba  také nick  ramsveyker a  další/ a napsal  mi ve  svém prvním vstupu do diskuse tohle:

 

Rošádek napsal:

Červen 28, 2012 v 10.22 (Upravit)

Vlku, jsem tady nový mezi diskutujícími. Tuto stránku jsem si velmi oblíbil. Přesto – nebo možná právě proto – ti musím napsat jedno: škoda, že člověk jako ty se snižuje k tak primitivním nadávkám jako “ekoteroristi”, a veze se tak na nejnižší vlně zaprděného čecháčkovství. Škoda už jenom pro to, že ti “ekoteroristi” by jinak byli tvými přirozenými spojenci. Nebo kolik z nich si myslíš, že inklinuje doprava, a má v oblibě famigliu? Opravdu škoda.

 

Je  skoro  čtvrt na  devět  večer a  já v tom  dnešním  pařáku  se potloukal  na  služebních pojížďkách a  domů  dovalil  v téměř  ruinoozním  tělesném stavu.  Táhnout panujícími  tropy,  po rozhicovaných  ulicích  mé,  no  jak  bych  to  řekl -  tílko zvící  hrocha, fakt není nic  moc. A těšil jsem se,  že  jen  tak letmo  obhlídnu  Kosu,  vytáhnu  chlazený  Plzamín  / od  slova  vitamín/ z lednice a   dám  fotbálek  Teutonů  s Talijány.

A  von mi  to kazí  Rošádek…  Kdyby  bylo  bývalo  zůstalo jen  u  tohoto jednoho  vstupu,  byl  bych  nepsal.

Nejsem  cimprlich.  A  jestliže  já psal  ekoteroristé,  pak musím  unést  na  svou adresu   zarděné  čecháčkovství.  Jenže  ona  se z toho  rozjela  docela  dlouhá  diskuse.  Na  jedné  straně  čerstvý  diskusní průvan, evidentně  zelený  a ještě  také,  jak sám  napsal i jinak  docela    různobarevný a  na  straně  druhé  okruh  mých  nejužších přátel  -Anita,  Jethro, Alex , prostě  autorská  garda     Kosy.  A strhla  se přestřelka.

Svým  způsobem  zbytečná. Protože  jsem  ji  vyprovokoval  já.  Ano,  Rošádek i ramsveyker   mají  pravdu, mohl  jsem  si  to  ušetřit. A  konflikt  by  nevznikl.

 A proč  vlastně   téhle  naprosté prkotině    píši?

Cítím,  že  to je  svým  způsobem  nutnost.

Ve  středu  se  totiž stalo něco, s čím jsem  vůbec nepočítal. Kosa lámala  všechny  svoje    rekordy.  Navštívilo  jí  ten den  přes 1700 ojedinělých  IP!!!!A  výsledek  čtvrtka byl  o  málo  nižší.

 A tohle  mne  přimělo  k napsání  těchto  řádků.

Protože  už  sem nechodí  jen  ti  s kterými se léta  potkávám  na  různých serverech a  blogosférách,  ale spousta  čtenářů, co   tak  nějak  Kosu  objevili  náhodou. A  které  evidentně  zajímá  domácí politická  scéna. A   nejspíš  se jim líbí  stejně  tak  málo  jako  mně  a mým  přátelům,  s kterými    Kosu    provozujeme.

Jsem  rád,  že  tady  noví  čtenáři a  eventuálně  diskutéři jsou. Dokonce  velmi rád. Autoři  potřebují  čtenáře,  čtenáři  potřebují  autory.

Jenže už  dlouho vím,  že  na  politickém internetu  platí  jedno  zásadní  „pravidlo“  -  „dobrý“ autor  je  zpravidla  ten,  kdo má stejný  názor  jako  já…..

Sebekriticky  přiznávám,  že  mi trvalo  hodně  dlouho, než  mi  tohle  doklaplo.  Takže  dnes, c o by  čtenář,  už  hledám  opravdu  jen  dobrého autora.  Bez  ohledu na  to, jestli se s ním ztotožním  nebo  ne.  Soudím podle  toho jestli  je poctivý  ve  své  argumentaci  i  závěrech. Pokud  ano,  není  vůbec důležité,  jestli   cosi  vidíme stejně  nebo ne. Abych  dal  příklad  – velmi si  vážím  například  Václava  Žáka.  Ale  nikdy se s ním nemohu  shodnout  v názoru na  odsun.  Ale  mám  jistotu,  že  argumentuje  poctivě,  bez postraních  úmyslů.  Na  rozdíl od  například  takového  Doležala.  Jakkoli  oba , v téhle  konkrétní  kauze  říkají  skoro  totéž. Podobně  pan  profesor  Hořejší.  Mám pro něj  jen  slova obdivu.  Nicméně  – nikdy se  neshodneme  v názoru  na  Irán. Nebo pan profesor  Zlatuška. Opět – pro  mne  borec  největší. Přestože   vím, že  politicky  je  ode mne na  druhé straně. A  tak bych mohl pokračovat.

A  na  poctivosti,  té  vnitřní,  se snažím  budovat  i Kosu.  Což  ale  nutně  neznamená,  že musím  vyznávat, při  svém psaní kompletně  tytéž  názory  jako  čtenáři.

Ostatně,  ve  spoustě  názorů  se lišíme  i  my, co  na  Kosu píšeme.  Řada  mých  zdejších přítel  je   daleko  radikálnější než  já. Spíše skoro  všichni.  Z mého hlediska  dokonce někteří příliš. Ale  to  není  vůbec  důležité. Vyjadřují poctivě  své  názory, píší  o  tom, co  zažili a jak  vidí  svět. Oni. Nikoli  vlk.

A já  myslím,  že je  to  tak  dobře.  Kosa je  a  nejspíš  i zůstane  nalevo  od  středu.  Ale rozhodně  ji  nehodlám  pustit  příliš  od  středu. K levému  kraji.  To bych ji radši  zavřel neb  z ní odešel. Tak  říkajíc.  Na  druhou  stranu   – nehodlám  omezovat  autorsky  kolegy. Protože  jsou  to  všechno,  zkušení,  rozšafní  lidé,  kteří  mnohé  prožili a  ještě  prožijí, takže  mají co sdělit.   Takže  od nich  žádný  exces  nehrozí.

Nicméně,  názor  kteréhokoli  písmáka  se nemůže  krýt   s tím, co si  myslí  jeden  každý  čtenář.  To  je nemožné!

To píši  hlavně  kvůli  nově příchozím  čtenářům.   A prosím,  aby  si  toto  uvědomili. Předejdeme  tak  vzájemným  zklamáním.

Termín  ekoteroristé  jsem  si  MOHL  ušetřit. MOHL.  Ale  MĚL  tak  učinit?

Nemyslím.  Píši, jak  píši.  Většinou  ostře. Protože mám  na  to,   co zrovna  datluji,  dost  vyhraněný  názor.  Většinou. A  podložený  argumenty.    Aspoň  si  to  myslím.

To, co  mám  zde s Rošádkem, jsem měl  na  staré Kose  pod  Břeclaví s Františkem  Marčíkem a jeho přáteli.

Přiznám se,  že  mne  ta  výměna  tenkrát  i dodnes  docela  trápí,  nicméně   neuhnu  od svých argumentů  ani  o píď.

A podobné  je  to  s Rošádkem.  On mi  napsal ,  že  když  budu  používat  termín ekoterorista  odradím si  čtenáře,  kteří jinak   stojí  na  stejné  straně jako já.

Františku  Marčíku a  spol.,  Rošádku a vůbec neznámí  noví  čtenáři  – uvědomme   si, co máme  společného.  Skoro  bez výjimky  to,  že  nám  vadí  jak  to vypadá  v zemi,  že považujeme  současné  držitele  kláčů  za  čiré  zlo   a humus  a  že  si myslíme,  že  každý  slušný člověk   musí  proti nim jít. Ano, tohle je  ono!

To nás  spojuje. A u  toho  zůstaňme. Protože  jinak  jsme  velmi  různí. Velmi  různí.  S různými  životními osudy,  různými preferencemi a  různým  chápáním světa  a  stanovenými prioritami. A  tady už  s shodnout  sotva  můžem.  To  je  nadstavba, která  vždy bude volnou soutěží.

Soudím, že  Rošádek  i  ramsveyker  jsou  hodně  mladé  ročníky.  To neříkám proto, abych  je  okamžitě  vymezil za  lajnu  ve stylu,  hele  mladej,  co  ty mi budeš   povídat…  Ale  proto, abych jim sdělil,  že  většina  z nás, co autorsky  píšem na  Kosu  jsme, samozřejmě  až  na  píšící  dámy,  v dost pokročilém  věku.

Že  až na určitě  na  Gerda a možná  ještě  jednoho  / dámy  samozřejmě  vyjímajíc/ lámeme  poslední  třetinu  života.

A udělali  jsme  určité  životní  zkušenosti.  Takže  je mezi námi  například  generační propast. Prostě  je.

Já například zkušenost takovou,  že  každý  fanatik  je  škodlivý. Ve  své podstatě.  Ne  nadarmo se říká,  že  cesta  do  pekel  je  dlážděna  dobrými  úmysly.

A pro mne  ekologická  hnutí  skončila  v okamžiku  dálničního  obchvatu  Plzně!  Kdy silou mocí  bránily  jeho realizaci. Ať  navrhnul kdokoli cokoli,  vždycky  to bylo  špatně.  Zatímco  v městysu lidé  na  průtahových  trasách  chcípali, včetně  dětí na  rakovinu a  astma.

A  ať  vidím  cokoli  -  Plzeň ,Jiřetím, Šumavu,  Prunéřov,  zdymadlo na  Labi,  vždycky  vidím  na  obrazovce  televize  ty  samé  tváře. Například  Piňose  nebo Rovenského. Zkrátka  profesionální  potížisté.  Kteří  mají dětinskou  radost, když  cosi mohou překazit. Jedinci, kteří  svůj  názor  zcela  militantně  chtějí  vnutit  ostatním.

Ano,  vím,  vedle  nich  jsou  stovky  a tisíce lidí  s čistým  srdcem.  A  leckdy  mají  pravdu   abojují  za  skutečně  dobré  věci.  Ne ale  automaticky   vždycky.  Ale  hlavní potíž  je  v tom, že  nechtějí  chápat  pravdu  někoho jiného. Ono  totiž  dost  často  dojde k situaci,  že  buď  je  více  stejně platných pravd nebo  jindy, že  je  výběr jen  ze  samých  špatných  řešení. Kolegové  už  to za  mne napsali  v diskusi  -  ten  kdo  nutí  jiným  násilím svou pravdu, je prostě  terorista.

Takže se mohu  vrátit  k té  Šumavě. A  Janu  Stráskému. Rošádek  a  další  mají za  to,  že  Stráský je něco jako  zločinec.

Já naopak si  myslím, že  dělal  svou práci  velmi  dobře. A  s rozumem.  Pamatuji  totiž  ještě  doby,  kdy  se na  Šumavu  téměř  nesmělo. Protože  byla  skoro  celá v hraničním  pásmu.  Z Plzně  jsme  kdysi  dávno  směli  jen  do Hojsovky.  Kam  směli  Budějičáci   vůbec netuším. Ale  sotva  na  Lipno.  Až teprv někdy od  roku  1959 se  mohlo  třeba  do  Železné Rudy  a  na  Špičák.  Nebo na  jezera.

Proč  tohle  píši?

Protože  dnes  slyším  ze  všech stran,  že  Stráský  a  dokonce každý, komu vadí  brouk, je  zločinec  a že  kácet  je  zrůdnost.

Možná.  V mém  vidění  světa  je  to  ale  jinak.  Ta  krásná  zelená  Šumava  je  cosi, co jsme  zdědili po předcích.  Oni  před  nějakými třemi  stovkami  let  založili  Šumavu  jako  smrkovou  monokulturu  a  jako  hospodářský les.  A jako  takový  ho  udržovali a provozovali. A nechali nám  tady tu  velebnou nádheru.  Podobně  bolševik.  Ten se s nikým  nebavil, ale  agrotechnicky  dělal  totéž.  A  opět  -Šumavu    předal  jako plíce Evropy.

Hustou, krásnou  zelenou.  Bylo pro mne  šokem, když  jsem  před  léty  vyrazili na Prášilské  jezero a  šli  mrtvým, kůrovcem  sežraným lesem.     Tak  jak  si  to představují  ekologové,  Že je  to správně. Pro mne  ne.  Neznám  člověka,  co  by  se rád  procházel  třeba  pitevnou.  Ani  nejzavilejšího  ekologa  něco  takového nenapadne.   Ale  na  Šumavě  všichni  tihle  vystupují  jako  členové  spolku pro povinné pěstování  brouka!!!

A  běda tomu, kdo  mu  ublíží!

Předpokládám,  že  když  jsou  nemocní  oni  nebo  jejich  blízcí, že  postupují  úplně  stejně   jako v případě Šumavy.  Že trvají na  tom,  že  s nemocí,  ať je jakkoli vážná  si má poradit  tělo samo. A  léků a  lékařů  netřeba.  A  kdyby  třeba  dostali  sněť,  tak  na d tím mávnou  rukou a řeknou   – co má  uhnít, ať  uhnije, hlavně  žádnou  amputaci.

Aby  bylo jasno, smyslem  tohoto  mého  psaní  není  vyvolat  diskusi  o  kácení. Zda  ano nebo  ne.

Jen  sděluji, proč   když  slyším eko, okamžitě  dodávám  terorista. Asi  špatně.  Je  to nálepkování.   A  to opravdu  není  dobře.  Jenže  mám  svou negativní  zkušenost.  A  dost  dlouhou,  stejně jako konkrétní.

Kdyby  někdo  chtěl kácet na  Boubíně,  vyrazím na něj  také.  Stejně  tak  kdyby  někdo  chtěl  bourat  domy  na  Staromáku a postavit  tam místo nich  krabice. A  tak  dále  a tak  dále.  Ale vážení  noví,  nechtějte  po  mně  ,abych povinně, jen proto,  že  píši  na SVOU Kosu  sdílel  všechny  vaše hodnoty a  názory.  V opačné pozici    já  to po  vás  ani  nevyžaduji  dokonce – ani nečekám.  A nesortýrujte   prosím  autory  na  dobré  a  špatné  podle  toho, zda píší  to, co  chcete  číst. O  tomhle  to   není.  Žijme  ve své  různosti.  Sdružujme  se podle  svých  zájmů a  preferencí.  Ale  spojme  se proti  skutečně  tomu  nejhoršímu obecnému zlu.  O  tomhle  je  Kosa.

Nebuďme  fotbalovými  fanoušky , kteří  svoji denodenní  frustraci  chtějí  ředit  tím,  že  svoje  životní očekávání  naloží  na  záda  svému  oblíbenému  fotbalovému  mančaftu  nebo  nároďáku a  když  jejich koně  nemají  výsledky, co od  nich  očekávají, jsou  to  neschopní , přeplácení  nekopové.

A  podobné  je  to  s vlkem.  Nepředjímejte  automaticky,  že  svět  vidím  stejnýma  očima  jako  vy.  A  že  vás  vždycky  svým pohledem  uspokojím. Totéž  ostatní.  Ale  vycházejte  z toho,  že  jsem  těsně  před  koncem  aktivní  kariery  a  své  názory  tvořím na základě osobního poznání. A  že  už  generačně  musím  svět  vidět jinak než  Rošádek  a  spol.  Pojďme se bavit  o  tom, co nás  spojuje. A  jestliže  svou  válku za lepší svět  vybojujeme,  což bude ještě  sakra trvat,  pak  se rozejděme  každý po svém a  žijme  svůj  život. Já nehodlám  říkat  vám, jak  jej  máte  žít. Totéž  očekávám na  revanš  od  vás.

Může  být,  že  teď  právě  přišla  Kosa o několik stovek  čtenářů. Mrzí mne  to, ale  to  co jste  právě  četli, jsem  napsat musel. Je  to  o té  poctivosti  autora  a Kosy. Jsme na ní v mnoha  případech  nalevo.  Ale  jen  lehce.   Myslím si  totiž,  že  sobeckost a hrabání  pod  sebe  není  žádný  životní program.

Na druhé straně  – v  mnoha  ohledech jsem  velmi  konzervativní.  Ono  radikálů přes 60 je  obecně  málo. Takže  to pokládám za  normální.

A  proto  onoho  zaprděného  čecháčka Rošádku,  si překládám  právě  jako  onoho  člověka  s leckdy  konzervativním  pohledem a životní  zkušeností.  Protože  už  opravdu  hodně  dlouho  vím,  že  každý  fanatik  je opravdu jen  škůdce  a že  hnát  lidi  klackem  do  ráje  je  zpravidla  masový  zločin.  Není  to nic  nového. Bolševik  také  označoval  zas e jako maloměšťáky. Eventuálně  nositele  buržoazní  ideologie. Takže  klidně  zaprděnej  čecháček.

A  také   vím to,  že  generace  těch před námi  nebyly  generace  tupých  hlupců, kteří  nevěděli  co  činí.  Spíše naopak.   Takže  když  založili  Šumavu  jako  hospodářský  les, nejspíš  věděli, co  činí.  A  když na  řekách  stavěli  jezy,  aby  tyto  byly  splavné a nekoukali na  to, co  se  stane  s populací  bobrů,  žab  nebo  čolků,  opět  věděli co  činí.   Často , když   jsem  v Praze,  se pohybuji  kolem  Karlova  mostu. A  už  mnohokráte  jsem si  kladl  otázku, jak by  asi  Karel  IV  pochodil  se svými  plány, kdyby  v jeho  době  byly  všelijaké  spolky  a ekologické  iniciativy dnešního typu.  Nejspíš  by  most  nebyl a  byl  by  tam  přívoz, chráněný  statutem kulturního dědictví.

 Vím, jsme  příliš  dlouhý a roztříštěný. Ale  primárně mi  jde o následující  sdělení:

 Vážení  noví  čtenáři a  čtenářky, jsem velmi rád,  že    chodíte na Kosu. Nicméně  držte  své  očekávání  stran  souznění   úvah  autorů  Kosy  s vašimi  názory  a představami  na   nějaké  rozumně  uměřené  velikosti.  Dobré  čtení  opravdu je jen  zřídka  jen takové, které odpovídá mým  vlastním očekáváním.  Tohle  je  sentence  tohoto   dlouhého psaní.  A  předem sděluji,  že  diskusi na  téma  Šumava, brouk a tak podobně  vůbec nepovedu.  O  tom tenhle  materiál  NENÍ.

Děkuji  všem  masochistům, co  to  dočetli až  sem! Upřímně.

About these ads