Dobrý den.
Buď vítán , kdož v dobrém přicházíš.
Po dlouhém rozmýšlení otvírám svůj blog Kosa nostra – pěkně zvostra. Otvírám jej řádově o rok dříve než jsem chtěl.
Původně měl startovat s mým odchodem na penzi. Až budu mít dostatek času.Nicméně události na mých dvou posledních blogerských štacích, kde jsem hostoval, tedy ve Faustově světě ticha a na Brejlích.net Jana Krůty mne postavily před jednoduchou volbu.
Buď, po opakovaných nájezdech psychopatů a notorických lhářů, posedlých mánií ulovit vlka, se jimi nechat umlčet nebo zkrátka vytvořit svůj vlastní prostor, kde budu neomezeným suverénem a kde budou platit moje vlastní pravidla a já budu moci zejména publikovat.Ale nejen já. Věřím, že se časem připojí skupina mých virtuálních přátel, kteří mají co sdělit a také to sdělit umějí. Jak dobře vím. Pokud se zde autorsky usadí, budou mít plnou publikační svobodu A zároveň jim mohu garantovat i autorskou ochranu ve stejném rozsahu jakou poskytnu sám sobě.Soudím totiž, že je chránit třeba autora, protože ten dobrý naprosto spolehlivě přitáhne čtenáře vždycky. Opačný vztah nefunguje.
Koho bych si tady rád v budoucnu představil? Začnu dámským světem. Z těch, co znám už nějaký čas- paní Sylvu, Evu, Mayu a Majku. Z pánů? Například přírodovědce, Lexe, Gerda, Germanica, Alexe, Laca Groesslinga, Františka Marčíka, jethra, jeffa. Ale berte prosím tenhle seznam jen jako hrubý nástřel. Nepochybně jsem na spoustu skvělých psavkyň a psavců zapomněl. Omlouvám se jim. Budu rád, za každého, kdo se rozhodne přispět. A zároveň sděluji, že si dovolím oslovit pár pro mne zajímavých lidí, jestli sem tam nechtějí také něco napsat. Jakkoli nejsou z krevní skupiny, kterou mám já nebo většina těch, co sem budou chodit. Míním například pana Tomáše Haase. Velmi bych uvítal jeho pohled. Rád bych středolevý prostor. Nikoli levý a už vůbec ne levičácký. Těch je dost. Mám za to, že jednostrannost má své, velmi úzké limity.
Vím , jakou řeholi jsem si, blogem jednoho muže, který by rád vyvolal jakési společenské echo, uložil. Už to mám z Fausta vyzkoušené. A tenhle prostor neotvírám kvůli nějaké grafomanské potřebě nebo sebeprezentaci. Hraji koncovku své životní partie. To by mělo být každému jasné už z názvu.
Kosa nostra- pěkně zvostra!
Velmi mi vadí stav, do kterého se naše země, dvacet let po pádu komunistického režimu, dostala! A nejsem sám. Z demokracie,na kterou jsem se těšil, se stala pouze vyprázdněná formální skořápka . Občan smí jednou za čtyři roky vybrat,podle něj, svobodně, menší zlo z velmi omezeného výběru, tedy ty, co čtyři roky budou nestydatě šmátrat v jeho kapse, rozhodovat o jeho osudu a rozkrádat veřejné prostředky. S poukazem, že k tomu mají mandát od voličů. Takže ti voliči mají držet ústa a krok.
Ne,k ničemu takovému jim volič žádný mandát nedal! Tahle země není ani těch 281 vyvolených z Malé Strany, ani vlády, ani prezidenta a už vůbec ne nějakých stranických sekretariátů, kmotrovských skupin nebo lobbistů. Tahle zem je naše. Naše věc!! Cosa nostra!
Vlastně domestikovaně, aby bylo jasné, že Naše věc nemá nic společného se Sicilií a tamními zvyklostmi – ba právě naopak, nikoli Cosa, ale Kosa nostra. Prostě pěkně po česku. Kosa třeba také proto, že už pomalu dozrál čas opravdu chytit kosu a jít na ten plevel, co se nám usadil na našich záhonech. A jak podotkla Eva a definovala název blogu, které tímto děkuji. Když Kosa, tak pěkně zvostra. Jinak to opravdu nemá cenu. Ti, co si už dvacet let z řadového občana dělají blázny a co český stát přivedli do současné mizerie, totiž ničemu jinému než tvrdé síle – nerozumí. Nechce se mi mlčet k tomu,co kolem sebe vidím a nedám se ukřičet ani psychopatem ani notorickým lhářem. Proto tento prostor.
Za sebe říkám, že se budu snažit psát tak často, jak budu schopen a jak budu míti o čem. Přechod na mou vlastní platformu mi umožní větší publikační volnost. A větší šíři záběru. Padnou různá omezení která jsem zatím měl. S ohledem na vyslovená či nevyslovená přání svých minulých hostitelů. Jakkoli jsem od nich měl, v podstatě, vždy volnou ruku. A oběma chci za jejich velkorysost a pohostinství ještě jednou veřejně poděkovat. Díky Fauste, díky Jene Krůto!
Je ale zřejmé, že vzhledem k pracovnímu vytížení nebudu schopen psát každý den. Stálí čtenáři nechť mi prominou. Ale opravdu časově nezvládám.
To byl ostatně jeden ze dvou důvodů, proč jsem svou vlastní platformu nespustil již daleko dříve.
Tím druhým , pak byl fenomén diskuse pod články. Vím , patří to ke standardu blogů v Česku. A také vím, jak po čase diskuse vypadají. A navíc –mohu spolehlivě a s jistotou očekávat, že se zde, jakmile dostanou informaci, že vlk kdesi otevřel svůj blog, objeví nejméně jeden psychopat a nejméně jeden notorický lhář. A ani v nejmenším nebudou hodlat respektovat to, že jde o prostor soukromý. Ale hlavně – kde vzít čas na moderování diskuse?
Můj běžný den vypadá následovně:
Nejméně 8 hodin, ale spíše více v zaměstnání. K tomu hodinu půl cesta z /do zaměstnání. Hodina ranní a večerní hygiena. Hodina společná snídaně a večeře s rodinou. Hodina večerní zprávy. Nejméně 8 hodin spánku. Spím rád. Souhrně vše dohromady 20,5 hodiny ze 24. Běžný článek mi zabere zpravidla asi 3 hodiny. Tedy 23,5 hodiny z normálního dne…. Půlhoďka na všechno ostatní…. Mám se vzdát i těchto 30 minut a nějak se zabývat diskusemi?
Udělal jsem si na Brejlích i na Faustovi malý průzkum. Ohledně diskusí. Vím, že na mé věci chodilo špičkově až 1000 čtenářů. Někdy i více. Do diskuse se jich ale zapojilo maximálně 50. Stálých diskutérů byla asi tak třicítka… tedy diskuse je nutná pro 3-5% z těch, kteří chodí číst, když server nebo blogoprostor vejdou v určitou známost. V začátcích je to samozřejmě daleko více.Navíc z krátké doby, co jsem působil na Britských listech mám osobní zkušenost s tím, že pokud si někam čtenáři navyknou chodit kvůli obsahu, absence diskuse nevadí. A chtějí – li autorovi cosi sdělit, využijí mailové adresy.
Po zvážení všech pro a proti, jsem dospěl k názoru, že mám li vůbec mít nějakou šanci udržet Kosu nostru v chodu, musí být BEZ DISKUSE! Nezvládnu ji. Volím menší zlo. Vím, že poškodím tímto opatřením hlavně své přátele. Tato a ostatní – promiňte. Vím, že se zbavuji mimořádně cenné zpětné vazby. Obojí mám za velký problém. Nicméně není na výběr. Může být, že pokud se Kosa udrží v chodu až do doby, kdy budu v penzi nebo pokud přibudou autoři tak, že si rozváži ruce, diskusi spustím. Může však být, že ne. Že tenhle model se ukáže jako funkční.
V každém případě – dojde li ke startu diskusí, bude bez výhrad platit premisa, uvedená už na začátku – HODLÁM CHRÁNIT AUTORA! A tímto dopředu sděluji, že nebudu trpět žádné nájezdy na jeho osobu, pohlaví, profesní pozici, vyznání, rodinné poměry, členy jeho rodiny a tak podobně. Každý z těch, kteří eventuálně budou psát, budou mými hosty. Tečka. Host je host. Je nedotknutelný.
A opakuji, že já jsem zde domácí. Takže pokud mne bude kdokoli chtít urážet, či mu bude prokázána lež ve vlčím prostoru č nebo jsou s ním prokazatelně podobné zkušenosti z minula, má smůlu. Bude vypoklonkován. Štando pede. Jedna žlutá karta, následně doživotní diskvalifikace.
Nechť podobné opatření nikdo nevykládá jako požadavek souhlasu s kterýmkoli uveřejněným textem. Nikoli. Vítám různost názorů. Souhlasit s vlkem nebo s kterýmkoli z jeho hostů se ani v nejmenším nevyžaduje. Ale nechci zde ani verbální patologickou sprostotu psychopatů ani formální přeslušnost, postavenou na opakované lži a pololži. Jak činí lháři. Obojí zcela spolehlivě rozvrátí do té doby fungující diskusní prostor.
Ale to je teprve možná hudba budoucna. Možná. Zatím otvírám bez diskusí. Uvedené jsem potřeboval přičinit, aby bylo dopředu jasno.
Takže Kosanostra – pěkně zvostra vytahuje oponu. Vítej , kdo v dobrém přicházíš!
add komentářeNemám problém s diskuzemi na svém blogu. Ale je fakt, že už v perexu uvádím, že mám raději věci poetické než politické. A jsem asi méně konfliktní. Samo, že se nějaké té pálící aktualitce nevyhnu, neodolám a okomentuji…Nevím, jak funguje tento redakční systém, ale WP dává autorovi na vybranou, zda bude povolovat každý jeden komentář, nebo jestli schválí jen první komentář u nového diskutéra a nebo, zda je diskuze volná automaticky. A pak také umožňuje blokaci "závadového" diskutéra. Domnívám se, že diskuze v blogu je velice cennou zpětnou vazbu. Konkrétně v BL mi velice chybí možnost "popovídat si" pod nahozeným tématem. Jo prudiči… to je jednoduché – nereaguji na ně. Nikdo se nevydrží dlouho hádat sám se sebou. Když jsem začínala se samostaným blogem, začaly mi chodit do blogové pošty velice hnusné věci. Nechala jsem to bez odezvy. Asi do dvou měsíců byl klid. Kolegyně blogerka (spouštěla blog pár dní po mně) na tom byla s osobními útoky stejně. Reagovala, hádala se s anonymem….. a dělá tak stále. Někteří by ani neusnuli, kdyby neposlali do virtuality pár pivanců a přirozená obranná reakce jim dělá radost posiluje je.Blog je Vaše autorské dítko, je čistě Vaše věc, co zde budete psát a jak. Ale bez zpětné diskuzní vazby mi to přijde stejné, jako kdybyste si datloval do šuplete. Nehledě k tomu,že při povedeném příspěvku budete mít zasypanou schránku reakcemi.Jo, mazala jsem za celou dobu jen jeden jediný diskuzní příspěvek. Ten, který zveřejňoval bez obalu moji identitu.OW