První příspěvek paní Dashi, který poslala na Kosu, vyvolal mimořádný ohlas. Důvodně. Následně vznikla, podle mne, nedorozuměním, diskuse o Bruselu a bruselských normách. Paní Dasha uchopila tohle téma a poslala na Kosu.
Jsem jí za to velmi vděčný. A slibuji, že pokud pošle ještě další příspěvek, vytvořím jí vlastní rubriku. Tak jako všem ostatním kmenovým sekáčům s Kosou.
Ale teď už jen a pouze
Dasha
EU normy – prokletí nebo požehnání?
K napsani tomuto článku mě inspirovaly dvě věci – jednou z nich byl článek, který mě zaujal na webu iDNES:
a druhou jedna z diskuzí na tomto blogu, která se tak trochu zvrhla na dohady o přínosu Evropských norem.
EU normy jsou vděčné téma, které se s oblibou používá jako těžký argument při poukazování na to, co je v EU špatně, a jak se tam ti úředníci zabývají pitomostma a vymýšlejí ptákoviny, které jsou stejně k ničemu za naše peníze. Nechci se přít o to, jestli je větší byrokracie na úřadech v Bruseli nebo v Praze, a určitě si iluze o produktivitě úředníků EU ani v rodné vlasti nedělám. Nehodlám také tvrdit, že EU normy jsou samospasitelné, všechny do jedné kvalitní a samy o sobě nás uchrání od ďábla. A – po dvojnásobné zkušenosti při zavádění ISO Standardů do praxe – celkem chápu, že spousta lidí považuje jakékoliv normování za otravnou, nudnou a ´šikanozní´ činnost, která jen obtěžuje a zabírá čas, jenž je možno věnovat na důležitější či zábavnější úkoly, a tak upřímně nenávidí ty chudáky, kteří ty nové normy dostali za úkol implimentovat a jejich dodržování kontrolovat. Ale protože dostatek – nebo spíš nedostatek – vyvážených informací v čekých médiích je známá bolest, zkusím se podívat na EU normy pro změnu z toho pozitivního hlediska.
Nejznámější a nejdiskutovanější EU normou je v Čechách pravděpodobně ta tolik proklívaná a znevažovaná norma o maximálním povoleném zakřivení okurek. Nevím, proč zrovna kolem této normy se vzbudil takový humbuk, a proč se tato malichernost stala symbolem byrokracie a ´buzerace´ úředníků z Brusele, ale je to určitě zajímavý fenomén, když si člověk uvědomí, že normy na zakřivenost okurek budí mezi lidmi mnohem více vášní než politické tanečky a nenápadné cupování demokratických principů, které nám denně předvádí naši politici v čele s prezidentem.
Takže se s těmi nesprávně či správně zakřivenými okurkami pojďme vypořát nejdřív. Že už v době socialismu nějaká taková podobná ČSN norma existovala, je určitě jasné každému, kdo se trochu nad touto věcí zamyslí a nemá zrovna piliny v hlavě.
Představme si modelovou situaci. Třeba takový živnostník, jehož náplň činnosti spočívá v dodávkách dekorativních modelů zeleniny a ovoce na různé akce – podnikatelské bankety a akce, soukromé oslavy. Umí udělat dekoraci z lecčeho – pro gurmány a kreativce pár odkazů – (nevím jak vy, ale mě to připadá škoda sníst!):
http://optimisticpearl.blogspot.com/2008/08/fruit-vegetable-carving-fruits-and.html
http://www.youtube.com/watch?v=XNWm2OoFmP8
http://www.youtube.com/watch?v=aK3jHygLxAI&feature=related
http://bowlofsalad.blogspot.com/2012/02/salad-garnishing-with-zucchini.html
No a ten náš živnostník je tak dobrej, že se v jeho výrobcích shlédl i Václava Klaus a obědnal si u něho zeleninovou výzdobu na tradiční novoroční oběd vrcholových politiků s prezidentem na zámku v Lánech.
A protože se náš OSVČ snaží podnikat co nejefektivněji, tak v rámci co nejnižších nákladů a časové úspory objednává veškeré zboží přes internet. Protože předmětná vyhláška č. 1677/88 stanoví kromě jiného, že okurky ve třídě výběr musí být ´dobře tvarované a téměř rovné (maximální výška oblouku: 10mm na 10cm délky okurky)´ a uvádí rovněž obecnou povinnost, že ´hmotnost okurek pěstovaných venku nesmí být nižší než 180g a hmotnost skleníkových okurek nesmí být nižší než 250g´, dokáže si náš živnostník celkem jednoduše spočítat, kolik bude potřebovat na zakázku Václava Klause skleníkových (je prosinec!) okurek a ví, že dodané okurky a ostatní zelenina budou splňovat také jeho požadavek na vzhled, tvar a velikost, takže případné materiální ztráty budou minimální. Zároveň také ušetří spoustu času a nákladů při obíhání různých dodavatelů, aby si sám vybral okurky vhodné pro své dílo, a tím pádem pak může účtovat míň i svému zákazníkovi, v tomto případě tedy i daňovým poplatníkům, které tak prezidentský oběd vyjde mnohem levněji.
A velmi podobné je to u ostatních norem – vetšinou si ani neuvědomujeme, jak moc nám nějaký takový ´výmysl´ zjednodušuje život a jak velkou ochrannou funkci plní v životě každého z nás. Možná natolik důvěřujeme řezníkovi z naší ulice, že nás neošidí, protože byl vždycky poctivec, že jsme si jisti, že nás nemusí zajímat nějaká pitomá norma, která určuje minimální podíl masa v párku či klobáse, ale třeba už na příští služební cestě do Buchuresti oceníme, že máme jakouž takouž jistotu, že ten tradiční kumberlandský páreček, který jsme si dali ráno v hotelu na snídani není z masa toho psíka, kterého jsme při příjezdu zahlédli pobíhat okolo hotelu, ale obsahuje minimálně 80% vepřového masa tak, jak přikazuje norma. A jestli nám bude i tak chutnat nějak podivně, můžeme se celkem jednoduše bránit.
Já ale chci především poukázat na další význam EU norem pro Českou republiku, a to pro naši ekonomiku a export. To, že výrobek splňuje příslušné mezinárodní normy (případně normy americké nebo evropské normy) na kvalitu a bezpečnost je naprosto zásadním předpokladem k tomu, aby měl český výrobce šanci jej prodat do zahraničí. V dokumentaci žádného mezinárodního ani lokálního tendru nechybí zmínka o požadavcích na specifikaci a kvalitu požadovaného zboží, což se vyjadřuje právě příslušnými normami, a to od zkumavky do laboratoře, přes prosívací síto na obilí či míchačku na beton, až po sofistikované analytické přístroje do nemocnic či výzkumných ústavů. A tak Evropské normy zavádějí ve velkém Číňané, Indové i Turkové a vůbec všichni, kteří chtějí nějakým způsobem dělat bysnys s Evropou a vlastně vůbec s celým světem.
Já vím, můžeme argumentovat, že na to všechno už dávno existují ČSN, o kterých určitě každý slyšel. Ale opravdu si myslíte, že nějaká Česká Národní Norma někoho zajímá? Že někdo v Burkina Faso nebo Kuridstánu bude chtít koupit výrobek ze země, o které málem nikdy neslyšel a spokojí se s tím, že dotyčný produkt splňuje nějakou místní normu? Což si ani neověří, protože příslušným jazykem nemluví, a tak vlastně ani neví, co je mu prodáváno?
Tímto se konečně dostávám k rozhovoru na iDNES se šéfem a spolumajitelem společnosti Tescan a dávám mu naprosto za pravdu mimo jiné v tom, když říká, že nejslabší místo českých výrobků – a to nejenom těch elekronových mikroskopů z Tescanu – je fakt, že nesou nálepku ´Made in Czech Republic´. Sama pracuju v zahraniční firmě exportující mimo EU a bohužel musím potvrdit, že původ zboží Česká Republika v zahraničí nikoho nedojme. Není jednoduché akceptovat, že pocházím ze země, o které většina lidí na této planetě nemá ani tušení, že existuje, a na mapě by mnozí nenašli ani ten správný kontinent, na kterém se nachází. A pokud by o té zemi i slyšeli, pravděpodobně si ji budou stale spojovat s bývalým sovětským blokem, a podle toho budou taky soudit kvalitu jejích vyrobků.
A i když se to mnohým líbit nebude, je to prostě fakt, a musíme si přiznat, že snaha jakékoliv české firmy prorazit na zahraniční trhy bude vždy o to těžší, náročnější a nákladnější a každý jednotlivý úspěch o to cennější. Takže jestli mohou být české firmy EU za něco vděčné, je to fakt, že díky přebrání EU norem a jejich implimentaci do svých výrobních procesů a finálních výrobků (mimochodem u mnohých projektů financovanou právě granty EU), se můžou pod mezinárodně uznávanou hlavičku pěkně schovat a ´předstírat´, že jsou, no ano – Evropa!
Úplně stejná situace je pak s původem zboží, kde díky našemu členství v EU můžeme dnes hrdě prohlašovat, že české výrobky mají preferenční původ EU. No řekněte sami, koupili byste si raději výrobek s nálepkou ´Made in Rhode Island´ nebo byste šáhli po ´Made in USA´?
A tak s klidným svědomím můžu vzkázat našim zavilým, EU normy kritizujícím euroskeptikům, kteří si sní své růžové sny o tom, kterak naše významná, konkurenceschopná a na nikom nezávislá Česká Republika – konečně odtržena od té bestiální, naše národní zájmy ohrožující a svými stupidními a zbytečnými normami nás omezující Evropské Unie – ohromuje zahraniční trhy a dobývá svět svými výrobky vyrobených podle ČSN norem, že jejich sny jsou pouze ubohé fantasmagorie o vlastní vyjímečnosti, které se v případě rozpadu Evropské Unie můžou velmi rychle proměnit v noční můru a mohu je ujistit, že pokud bude jejich tlak nedejbože úspěšný, budou ještě rádi ty opovrhované EU normy sami ve vlastních firmách zavádět a jejich implimentaci hradit z vlastní kapsy.
Podtrhuji a podepisuji. Možná ještě tak v Indii by si mohli vzpomenout na výrobek se značkou "Jawa" (z dob, kdy slovo jawa – ano, podle našich tam dovážených motocyklů – bylo údajně mimoděk používáno v obecném významu pro "motocykl", samozřejmě, že je dávno zapomenuto a nahrazeno asi slovem "honda"), jenže on už ty Jawy vlastně skoro nikdo nevyrábí, a když tu a tam kus z dovezených součástek, tak jde z hlediska trhu o naprostou marginálii.L.
PaníDasho, co brání panu Klímovi, aby na mikroskopy lepil štítek "Made in EU"? Předpokládám, že Evropské normy ve svých výrobcích dodržuje. A pokud ne, je to jen jeho chyba.
babalubaPuvod zbozi a zbozi vyrobene podle EU normy jsou dve ruzne veci. Muzete mit zbozi vyrobene v souladu s EU normami treba v Cine, a muzete mit zbozi vyrobene v EU, ktere EU normy nesplnuje. To je, zjednodusene, treba policka, kterou vam udela manzel z materialu (vyrobeneho pred 20 lety podle normy ceske), ktery mate uz 15 let ve sklepe.Puvod zbozi musi byt na stitku uveden pravdive podle toho, kde bylo to ktere zbozi vyrobeno. Urcovani puvodu zbozi je komplexni zalezitost, u nekterych druhu zbozi je to jasne, ale casto je to komplikovanejsi a zalezi na mnoha promennych, napr. stul vyrobeny v Cine ma puvod zbozi Cina, ale pokud jednotlive casti uplne stejneho stolu (nohy, deska, sroubky) budou vyrobeny v Cine, ale dovezene do CR jako jednostlive dily a smontovany budou v CR, bude puvod zbozi Ceska republika. Na tom mikroskopu tedy musi byt uvedeno Ceska republikaTen EU puvod zbozi je dulezity, (krome toho, ze je ve svete povazovan za respectable, tedy vazeny, dobry, kvalitni, jak pekne rikaji v mnoha Africkych statech) predevsim proto, ze diky nasemu clenstvi v EU je mozne ceske vyrobky nabidnout v kteremkoliv tendru, kde je pozadavek na puvod zbozi EU, kdy je mozno do nabidky zaradit vyrobek vyrobeny ve kterekoliv clenske zemi EU. V oficialnich dokumentech se pak uvadi “Puvod zbozi Evropska Unie napr. Ceska republika, Nemecko apod.“O tuto konkurencni vyhodu by Ceska republika samozrejme prisla v okamziku, ze by se rozhodla z EU odejit.
LexTo jsem nevedela, ze byly Jawy tak zname, a dokonce pouzivany jako obecny nazev pro motocykly.Urcite se na to zeptam az budu mit prilezitost a dam pak vedet, jestli se to jeste pouziva
Dashonejen Jawy. Totéž se týkalo traktorů Zetor.nejsem si zcela jist, ale myslím, že to bylo zrovna Řecko, kde Zetor bylo slovo pro traktor..
Děkujip. Dashe za vysvětlení. Kdy se tedy může zboží uznačit "made in EU"? Už několikrát jsem ho viděla na různém zboží (oblečení, lampička).
BabalubaUrcovani puvodu zbozi je komplexni zalezitost a kupodivu EU nema dosud jasno, kterym smerem se v tomto ubirat. Za urcitych okolnosti a u urciteho zbozi je stitek ‚made in EU‘ povolen, zalezi na legislative toho ktereho narodniho statu. Je to ovlivneno hodne verejnym minenim hlavne kvuli vseobecne uznavanemu pravu verejnosti mit presne informace ve chvili kdy se rozhoduji, ktery vyrobek si koupi. Prirozene hodne lidi vidi stale velky rozdil mezi vyrobkem z Rumunska a treba Finska a prejou si mit informaci odkud presne ten ktery vyrobek pochazi. V kazdem pripade ta debata porad probiha pokud vim; muj osobni nazor je, ze casem, az se trochu vyrovna hospodarska uroven jednotlivych statu EU, bude puvod zbozi EU povazovan za akceptovatelny uvnitr EU i v zemich mimo, podobne jako je to se stitkem USA. Ale to bude dlouhodoby vyvoj, nejakych 10 15 – 20 let, mozna i vic, pokud se budou veci ubirat spravnym smeremCo se tyka exportu mimo EU je to vec legislativy v zemi dovozu. Na oficialnich dokumetech (certifikatu o puvodu zbozi a celnich fakturach) plati, ze musi byt mimo EU uvedena take konkretni zeme. Pokud toto uvedeno neni, zalezi na legislative v zemi dovozu a casto take benevolenci celnich uredniku, kdyz se rozhodujou, jestli urcite zbozi do zeme vpusti a hlavne, jestli tomu zbozi priznaji preferencni sazbu dovozniho cla, ktera byva pro takove zbozi nizsi. Toto je zase komplikovane a zalezi na mezinarodnich smlouvach mezi jednotlivymi staty.V hodne zemich, a to i uvnitr EU, je zbozi se stitkem Made in EU bez uvedeni konkretni zeme povazovan za neseriozni a matouci.Taky se muzete setkat se stitkem Made for EU, (for=pro),to je hodne na zbozi z Dalneho vychodu Cina, Taiwan, ale casto i Turecko – pokud je toto uvedeno, mel by na zbozi byt spravne uveden dalsi stitek s nazvem statu, kde bylo zbozi vyrobeno, a pokud neni , celnici by zbozi meli nevpustit (pokud se tedy neco v posledni dobe nezmenilo, az tak to nesleduju, pokud se to netyka primo me prace, ale nemyslim si, ze by se ty predpisy staly benevolentnejsimi, spise naopak.) Toto je samozrejme oficialni predpis, ktery nektere firmy obchazeji (celnici prirozene nejsou schopni kontrolovat kazdou zasilku podrobne) proto, ze to zvysuje prodej techto vyrobku, protoze takovy stitek vyvolava dojem, ze zbozi bylo vyrobeno v EU a laik, coz je vetsina lidi, toto casto neumi rozlisit. U drobnych levnych vyrobku to asi neni takovy problem, pokud splnuji vsechny bezpecnostni predpisy a normy, ale pokud budete kupovat drazsi zarizeni – treba ten electronovy mikroskop z Tescanu – v cene nekolika milionu, poradne si rozmyslite, jestli vyrobce uvadi informace o zbozi tak jak ma. A pokud je vyrobek kvalitni a splnuje vsechny pozadovane normy a standardy, nema se vyrobce za co stydet a veskere informace spravne uvede. V opacnem pripade to pak zase pusobi neseriozne.
Dashoděkuji.