Dasha o evropských normách a normách vůbec

První  příspěvek  paní  Dashi, který  poslala  na  Kosu,  vyvolal  mimořádný  ohlas. Důvodně.  Následně  vznikla, podle  mne,  nedorozuměním,  diskuse o  Bruselu a  bruselských  normách.  Paní Dasha  uchopila  tohle  téma  a poslala  na Kosu.

Jsem  jí za  to  velmi  vděčný. A  slibuji,  že  pokud  pošle  ještě  další příspěvek,  vytvořím jí  vlastní  rubriku. Tak  jako  všem ostatním kmenovým sekáčům  s Kosou.

Ale  teď  už jen  a pouze

Dasha

EU normy – prokletí nebo požehnání?

K napsani tomuto článku mě inspirovaly dvě věci – jednou z nich byl článek, který mě zaujal  na webu iDNES:

http://ekonomika.idnes.cz/sef-tescanu-slabinou-nasich-mikroskopu-je-napis-made-in-czech-republic-1zd-/ekoakcie.aspx?c=A120220_1735765_ekonomika_spi

a druhou jedna z diskuzí na tomto blogu, která se tak trochu zvrhla na dohady o přínosu Evropských norem.

EU normy jsou  vděčné téma, které se s oblibou používá jako těžký argument při poukazování na to, co je v EU špatně, a jak se tam ti úředníci zabývají pitomostma a vymýšlejí ptákoviny, které jsou  stejně k ničemu za naše peníze. Nechci se přít o to, jestli je větší  byrokracie  na úřadech v Bruseli nebo v Praze, a určitě si iluze o produktivitě úředníků  EU ani v rodné vlasti nedělám. Nehodlám také tvrdit, že EU normy jsou samospasitelné, všechny do jedné kvalitní a samy o sobě nás uchrání od ďábla. A – po dvojnásobné zkušenosti při zavádění ISO Standardů do praxe – celkem chápu, že spousta lidí považuje jakékoliv normování za otravnou, nudnou a ´šikanozní´ činnost, která jen obtěžuje a zabírá čas, jenž je možno věnovat na důležitější či zábavnější úkoly, a tak upřímně nenávidí ty chudáky, kteří ty nové normy dostali za úkol implimentovat a jejich dodržování kontrolovat. Ale protože dostatek – nebo spíš nedostatek –  vyvážených informací v čekých médiích je známá bolest, zkusím se podívat na EU normy pro změnu z toho pozitivního hlediska.

Nejznámější a nejdiskutovanější EU normou je v Čechách pravděpodobně ta tolik proklívaná a znevažovaná norma o maximálním povoleném zakřivení okurek.  Nevím, proč zrovna kolem této normy se vzbudil takový humbuk, a proč se tato malichernost stala symbolem byrokracie a ´buzerace´ úředníků z Brusele, ale je to určitě zajímavý fenomén, když si člověk uvědomí, že normy na zakřivenost okurek budí mezi lidmi mnohem více vášní než politické  tanečky a nenápadné cupování demokratických principů, které nám denně předvádí naši politici v čele s prezidentem.

Takže se s těmi nesprávně či správně zakřivenými okurkami pojďme vypořát nejdřív. Že už v době socialismu nějaká taková podobná ČSN  norma existovala, je určitě jasné každému, kdo se trochu nad touto věcí zamyslí a nemá zrovna piliny v hlavě.

Představme si modelovou situaci. Třeba takový živnostník, jehož náplň činnosti spočívá v dodávkách dekorativních modelů zeleniny a ovoce na různé akce – podnikatelské bankety a akce, soukromé oslavy.  Umí udělat dekoraci z lecčeho – pro gurmány a kreativce  pár odkazů – (nevím jak vy, ale mě to připadá škoda sníst!):

 

http://optimisticpearl.blogspot.com/2008/08/fruit-vegetable-carving-fruits-and.html

http://www.youtube.com/watch?v=XNWm2OoFmP8

http://www.youtube.com/watch?v=aK3jHygLxAI&feature=related

http://bowlofsalad.blogspot.com/2012/02/salad-garnishing-with-zucchini.html

 

No a ten náš živnostník je tak dobrej, že se v jeho výrobcích shlédl  i Václava Klaus a obědnal si  u něho zeleninovou výzdobu na tradiční novoroční  oběd vrcholových politiků s prezidentem  na zámku v Lánech.

A protože se náš OSVČ snaží podnikat co nejefektivněji, tak v rámci co nejnižších nákladů a časové úspory objednává veškeré zboží přes internet. Protože předmětná vyhláška č. 1677/88 stanoví kromě jiného, že okurky ve třídě výběr musí být ´dobře tvarované a téměř rovné (maximální výška oblouku: 10mm na 10cm délky okurky)´ a uvádí rovněž obecnou povinnost, že ´hmotnost okurek pěstovaných venku nesmí být nižší než 180g a hmotnost  skleníkových okurek nesmí být nižší než 250g´, dokáže si náš živnostník celkem jednoduše spočítat, kolik bude potřebovat na zakázku Václava Klause skleníkových (je prosinec!)  okurek a ví, že dodané okurky a ostatní zelenina budou splňovat také jeho požadavek na vzhled, tvar a velikost, takže případné materiální ztráty budou minimální. Zároveň také ušetří spoustu času a nákladů při obíhání různých dodavatelů, aby si sám vybral okurky vhodné pro své  dílo, a tím pádem pak může účtovat míň i svému zákazníkovi, v tomto případě tedy i daňovým poplatníkům, které tak prezidentský oběd vyjde mnohem levněji.

A velmi podobné je to u ostatních norem – vetšinou si ani neuvědomujeme, jak moc nám nějaký takový ´výmysl´ zjednodušuje život a jak velkou ochrannou funkci plní v životě každého z nás. Možná natolik důvěřujeme řezníkovi z naší ulice, že nás neošidí, protože byl vždycky poctivec, že jsme si jisti, že nás nemusí zajímat nějaká pitomá norma, která určuje minimální podíl masa v párku či klobáse, ale třeba už na příští služební cestě do Buchuresti oceníme, že máme jakouž takouž jistotu, že ten tradiční kumberlandský páreček, který jsme si dali ráno v hotelu na snídani není z masa  toho psíka, kterého jsme při příjezdu zahlédli pobíhat okolo hotelu, ale  obsahuje minimálně 80% vepřového masa tak, jak přikazuje norma. A jestli nám bude i tak chutnat nějak podivně, můžeme se celkem jednoduše bránit.

Já ale chci především poukázat na  další význam EU norem pro Českou republiku, a to pro naši ekonomiku a export. To, že výrobek splňuje příslušné mezinárodní normy (případně normy americké nebo evropské normy) na kvalitu a bezpečnost je naprosto zásadním předpokladem k tomu, aby měl český výrobce šanci jej prodat do zahraničí. V dokumentaci žádného mezinárodního ani lokálního tendru nechybí zmínka o požadavcích na specifikaci a kvalitu požadovaného zboží, což se vyjadřuje právě příslušnými normami,  a to od zkumavky do laboratoře, přes prosívací síto na obilí či míchačku na beton, až po sofistikované analytické přístroje do nemocnic či výzkumných ústavů. A tak Evropské normy zavádějí ve velkém Číňané, Indové i Turkové a vůbec všichni, kteří chtějí nějakým způsobem dělat bysnys s Evropou a vlastně vůbec s celým světem.

Já vím, můžeme argumentovat, že na to všechno už dávno existují ČSN, o kterých určitě každý slyšel. Ale opravdu si myslíte, že nějaká Česká Národní Norma někoho zajímá? Že někdo v Burkina Faso nebo Kuridstánu bude chtít koupit výrobek ze země, o které málem nikdy neslyšel a spokojí se s tím, že dotyčný produkt splňuje nějakou místní normu? Což si ani neověří, protože příslušným jazykem nemluví, a tak vlastně ani neví, co je mu prodáváno?

Tímto se konečně dostávám k rozhovoru na iDNES se šéfem a spolumajitelem společnosti Tescan a dávám mu naprosto za pravdu mimo jiné v tom, když říká, že nejslabší místo českých výrobků – a to nejenom těch elekronových mikroskopů z Tescanu – je fakt, že nesou nálepku ´Made in Czech Republic´. Sama pracuju v zahraniční firmě exportující mimo EU a bohužel musím potvrdit, že původ zboží Česká Republika v zahraničí nikoho nedojme. Není jednoduché akceptovat, že pocházím ze země, o které většina lidí na této planetě nemá ani tušení, že existuje, a na mapě by mnozí nenašli ani ten správný kontinent, na kterém se nachází. A pokud by o té zemi i slyšeli, pravděpodobně si ji budou stale spojovat s bývalým sovětským blokem, a podle toho budou taky soudit kvalitu jejích vyrobků.

A i když se to mnohým líbit nebude, je to prostě fakt, a musíme si přiznat, že snaha jakékoliv české firmy prorazit na zahraniční trhy bude vždy o to těžší, náročnější a nákladnější a každý jednotlivý úspěch o to cennější.  Takže jestli mohou být české firmy EU za něco vděčné, je to fakt, že díky přebrání EU norem a jejich implimentaci do svých výrobních procesů a finálních výrobků (mimochodem u mnohých projektů financovanou právě granty EU), se můžou pod  mezinárodně uznávanou hlavičku pěkně schovat a ´předstírat´, že jsou, no ano – Evropa!

Úplně stejná situace je pak s původem zboží, kde díky našemu členství v EU můžeme dnes hrdě prohlašovat, že české výrobky mají preferenční původ EU. No řekněte sami, koupili byste si raději výrobek s nálepkou ´Made in Rhode Island´ nebo byste šáhli po ´Made in USA´?

A tak s klidným svědomím můžu vzkázat našim zavilým, EU normy kritizujícím euroskeptikům, kteří si sní své růžové sny o tom, kterak naše významná, konkurenceschopná a na nikom nezávislá Česká Republika – konečně odtržena od té bestiální, naše národní zájmy ohrožující a svými stupidními a zbytečnými normami nás omezující Evropské Unie – ohromuje zahraniční trhy a dobývá  svět  svými výrobky  vyrobených podle ČSN norem,  že jejich sny jsou pouze ubohé fantasmagorie o vlastní vyjímečnosti, které se v případě rozpadu Evropské Unie můžou velmi rychle proměnit v noční můru a mohu je ujistit, že pokud bude jejich tlak nedejbože úspěšný, budou  ještě rádi ty opovrhované EU normy sami ve vlastních firmách zavádět a jejich implimentaci hradit z vlastní kapsy.