Možná, že už si někteří z Vás včera všimli, že na Kosu přibyla nová autorská rubrika -Xaverův nový dům. Ano, Xaver poslal další příspěvek a já slíbil, po jeho premieře na Kose, že když přidá další kousek, má zde svou vlastní autorskou rubriku. Nečekal jsem dlouho. NAštěstí. protože bylo jasné, že tenhle autor to za klávesnicí opravdu umí. O tom se za chvilku sami přesvědčíte. Dal totiž téma, které na Kose ještě nikdy nebylo. Je originální a pokud nejste znalci, budete stejně překvapeni jako já tím, co budete číst. Já z toho byl nadšený do té míry, že jsem vypustil původní myšlenku, pustit dnes opět hodnocení posledního kola fotbalové ligy. Tohle je daleko lepší na vnitřní detoxikaci organismu, než fotbálek. V lize se zas až tak moc také nestalo. Sparta rupla na Bolce a Jeff už může dávat chladit šampíčko. Ale to, co budete číst je subtilní krása.
Prostě Xaver je opravdu kus! Kus, který tu chyběl a jsem moc rád, že ho tu máme. Že tu našel svůj internetový dům. Nový dům. Jak jsem nazval jeho autorský příbytek na Kose. A proč zrovna takhle? Wikina tvrdí, že Xaver je jméno baskockého původu, které znamenalo Nový dům. Takže proto.
Napsal Xaver
POJĎME SI (OD)SKOČIT!
Vážení, zanechme na chvíli chmurného čtiva o našich politicích, vládě, reformách (pardon, zpupného odírání bezmocných), soudech, Vykutálené Verbeži a podobných atributech naší každodennosti. Když dovolíte a hlavně když dopustí pan vlk, rád bych dnes zabrnkal na úplně jinou strunu; skoro doslova, protože budu psát o muzice a muzikantech našich mladých časů, avšak jen o muzikantech sui generis. Totiž, z určitých náznaků jsem vydedukoval, že je mezi námi dost pamětníků. Já například pamatuji hnědé i rudé nebe nad českou krajinou, Zátopka a fotbalovou Duklu Praha, vlk přiznal, že chodil na Zábrodského (já, prosím, chodil ještě na celou jeho lajnu, když mu křídla Konopáska s Roziňákem pustili z Jáchymova) a další z vás by přičinili jistě něco podobného. A pokud se v této úvaze nepletu, přátelé, pak tedy pamatujeme společně i muziku slavného a nenapodobitelného Glenna Millera s jeho velkou vojenskou kapelou.
Toho kapelníka Glenna Millera, který aranžoval a hrál nejen své skladby, ale i šlágry jiných jazzmanů, jež byly základem repertoáru i mnoha dalších kapel své doby. A ty nejslavnější – bude o některých řeč – se hrají a zpívají dodnes. Nepřebili je ani Beatles, ani Elvis Presley, kteří rovněž symbolizovali svou dobu. Nic z toho ale není dnešní téma! Chci se s vámi podělit o překvapení, které jsem na stará kolena při jedné četbě zažil stran původu těch největších jazzových muzikantů mezi velkými. Vážení, asi to také všichni nevíte, oni to byli RUSOVÉ. Zíral jsem na to opravdu, jak jeptiška na pomůcky v sex-shopu. (To vymyslel můj kamarád, kterému není nic svaté. Posledně na pivu také prohodil, že nechodí ke zpovědi, protože už má 10 tisíc hříchů; čemuž se dá věřit). Nevěděl jsem to přesto, že jsem hrál na kytaru v našem školním orchestru. No – orchestru: klavír, harmonika, kytara, buben a klarinet. Bohužel klarinetista neznal noty a nazpaměť uměl jen asi 10 skladeb – zbytek času důležitě rozebíral a čistil nástroj; nebo si šel zatančit, hlavně s mou láskou, chytrolín. Tak jsme hrávali třeba Škoda lásky, La Paloma, Bílé konvalinky, Sentimental Journey a jiná tanga, skladby Jaroslava Ježka, In the Mood, a také Chatanooga zpívala se velmi (tu, kterou zmiňuje ve svém songu i Honza Vyčítal). Noty ke šlágrům kapely Glenna Millera pro nás zaznamenával odposlechem z radia jeden velice nadaný muzikant z našeho městečka.
Ale zpět k věci! Už koncem 19. století prchaly z carského Ruska po četných pogromech do Ameriky prý tisíce židů a mezi nimi právě budoucí velikáni jazzu: například George Gershwin (Rhapsody in Blue), král swingu Benny Goodman (otec se jmenoval David Guttman), saxofonista Stan Getz (otec Jonah Gajecky), autor Westside Story Leonard Bernstein, skladatel Irving Berlin a mnoho méně známých (mně, nikoli zasvěcencům). Říká se, že chudého Louise Armstronga udělala hvězdou mezi titány také ruská emigrantská rodina, tím, že mu věnovala první trumpetu. Na příběhu právě jmenovaného Irvinga Berlina ukážu, jak to tenkrát chodilo…
Bary a kavárny v New Yorku byly vcelku skromné, avšak víc než četné: silně si konkurovaly. Majitelé proto vymýšleli všechny možné způsoby, jak nalákat návštěvníky – na pianistu, na zpívajícího číšníka, zpěvačku. Jeden takový mladý pinglík přitáhl v roce 1902 majiteli baru tolik hostů, že mu zachránil existenci. Stačil k tomu text pouze k jediné písni (hudbu obstaral domácí pianista), která se jmenovala Marie from Sunny Italy. Ten číšník přicestoval do Ameriky ze západosibiřského Ťumenu a jmenoval se Beilin. Když však jeho píseň tiskli, vloudila se tisková chybička a do světa muziky vstoupil Irving Berlin.
Rodina Beinlinů se z Ťumenu přestěhovala nejdříve do malého města Toločin v Bělorusku. Jeden protižidovský pogrom však vedl k tomu, že Lena a Moses Beinlinovi sbalili svých sedm(!) dětí a vydali se hledat štěstí za oceán. Stejné rozhodnutí učinilo mnoho ruských židovských rodin, z jejichž lůna za pár let vyrostou hvězdy zábavy na Broadwayi. Benny Goodman, král swingu, Al Jolson (ten se narodil však v Litvě jako Asa Yeolson), oblíbený zpěvák, či George Gershwin, autor velkých skladeb…Jeho otec se jmenoval Morris Gershovitz a byl výrobcem zbraní v Petrohradu. Zákon zde však zakazoval židovským dětem přístup na střední a vysoké školy, takže i on zvolil riskantní emigraci.
Hudební vzdělání I. Berlina bylo veškeré žádné. Určité ponětí o hudbě získával jen z návštěv synagogy, kde jeho otec působil jako kantor. Když však za onu první skladbu vydělal honorář necelého půl dolaru, rozhodl se, že bude textařem a své výtvory bude nabízet vstřícným skladatelům. Ovšem tento málo výnosný model ho přestal brzy uspokojovat, a proto se pustil i do psaní hudebního doprovodu. Problém byl ovšem v tom, že neuměl ani dobře na piano, ani neznal ke skládání potřebnou strukturu not. Takže melodie ke svým písním diktoval zpočátku jistému A. Johnsonovi, ale ty hlavní skladby zaznamenala jeho dlouholetá sekretářka Helmy Kresa.
V roce 1911 spatřil světlo světa jeho Alexander Ragtime Band, skladba, kterou si záhy osvojili všichni, kdo hrají a zpívají jazz. Nejvíce ji samozřejmě proslavili Louis Armstrong a Ray Charles. Sláva a úspěch mu následně umožnily založit hudební nakladatelství a na Broadwayi vlastní divadlo The Music Box. Život však bývá někdy nečekaně krutý, což poznal po tomto úspěchu na sobě i on sám. Týden po jejich svatební cestě, o Vánocích 1928, zemřela jeho žena Dorothy (sám I.Berlin zemře až 22. září 1989).
Jednoho dne po této tragédii vběhl do kanceláře a volá na sekretářku: Pojď rychle psát, v hlavě se mi zrodila má nejlepší píseň! A tak hudebně vzdělaná slečna vyslala do života nádhernou, věčnou, nepřekonatelnou skladbu White Christmas. I´am dreaming of a white Christmas hrají a zpívají dnes na všech kontinentech jako nejvřelejší symbol Vánoc – už celá desetiletí, a celé generace si bez ní neumí oslavu svátků představit. Ještě mnoho krásných skladeb zanechal, ještě mnoho muzikálů vyslal na Broadway, aby posléze uzavřela jeho éru nová móda, nová hudba, nový životní styl: stalo se v 50.-60. letech minulého století, kdy do světa vyráží rock´n roll a twist, kdy z amplionů ječí Beatles své Yeah, yeah, yeah, kdy vývoj dospěl dodnes až k takovým hudebním kreacím, kterým já – pamětník uměřeného swingu v krásných oblecích mužů i dam – už poněkud nerozumím a kterým naslouchám jen výjimečně. Zvláště když se při nich tančí v děravých džínách či bikinách.
Takže, pánové nenechte přítomné dámy čekat, po tomto naladění vyrazte na parket a zadejte se! Hraje se swing a v sále je shon… No nic, nechal jsem se příliš unést vzpomínkami, žádné zadávání není nutné. Místo toho však prožeňte myš, máte-li čas a chuť a dejte na sklo vše pěkné a zajímavé, co se k tématu váže, co jste sami zažili, co pro vás ta doba znamenala. Takové třídění vzpomínek bývá někdy velice uklidňující a krásné…
skvěléNěco tak pěkného jsem dlouho nečetla.A teď už opravdu asi do rána neusnu. Budou se mi vybavovat i vlastní vzpomínky. Ale tak krásné jako Xaver bych to nedokázala popsat.Díky. Bohumil Hrabal říkal, že vzpomínky jsou druhá přítomnost. "Takové třídění vzpomínek bývá někdy velice uklidňující a krásné -jak zní Xaverova poslední věta v tomto článku. V současné době moc zapotřebí, Ještě jednou díky. Čtenářka z Braníka
Paní Miluše,jen jste potvrdila můj dojem, když jsem to poprvé četl…Vítejte!
Milý Xavere a Vlku, díky za hezké počteníčko, i nyní v době jarního nečase-nečasu. Sving byl hlavně muzikou mých rodičů, ale byl doma slyšet pořád a mně se zapsal do duše, do uší,do srdce. Já jsem generace bigbeatová, ale mám ho ráda a moc a zase jsem o něco chytřejší. Díky
Krásné čtení Xavere,nejsem a taková pamětnice, ve svém pubescentním věku jsem obdivovala Beatles. I´am dreaming of a white Christmas samozřejmě pamatuji, jako dítě. Vzpomínka mi přiletěla a vybavila si,jak tatínek a maminka si náhle v obyváku dali plouáček, jiskřili jim oči a něha, pohodala se nesla celým bytem podmalováná jemnou hudbou. Tehdy jsem byla jetě úplně malá a netuila co se to děje. Myslím, e linoucí se píseň neměla text,tedy já ho nevnímala. Kdy píseň hráje o vánocích, vdycky mě mrazí, moná tou vzpomínkou na moje mladé rodiče, moje bezstarostné dětství, rodinnou pohodu. Máte pravdu jsou skladby, které se v paměti vtisknou tak, e si můete znovu a znovu připomínat krásné chvíle a okamiky, které jsou ji neopakovatelné. Připoměl jste mi, ty prosté okamiky vánoc z dětství a také vzpomínku na tatínka, který u neije, ale ne vzpomínku smutnou, ale krásnou, vybavila jsem si, jak byl krásně něný a romantický. Díky Xavere
Vlku,z Brejlí nás hnali jako politické rváče, a my tady o knížkách, o swingu, čučím jak puk :-)Xavere, je nádhera číst tady něco tak dobrého o mojí lásce z mládí, i když jsem swing zrovna nepěstoval. Ale i tak. Díky.Co se těch tragédií týče, muzikanti to přitahují. Mne osobně dost ťalo, když zemřel, snad s celou kapelou, můj nově objevený Stevie Ray Vaughan. Když jsem ho slyšel poprvé, nevěřil jsem, že to blues leze z bílého mladého chlapa. Kdo máte rádi kytarové blues, vřele doporučuji.
jo jo!Když mi Xaver poslal tenhle text, byl jsem nadšením bez sebe! Mimojiné iproto, že mi bylo jasné, že je to něco zejména pro Kosířky! Nespletl jsem se.Jo dámy, kdyby nebylo Xavera, byl by býval byl další fotbálek ,-)))Ale bylo jasné, že tohle bude přesná trefa do něžných duší ,-))
Krása, člověk má být zvídavý celý život, pokud to jde.. V našem městečku se už asi 10 let vždy v červnu koná přehlídka dechových hudeb – tedy nejen "dechovek" ale i jazzových formací. Není to tak úplně šálek mého čaje, ale dají se tam vyzobnout zajímavé "perličky", nikdy tam nechybím. Tedy, asi budu muset říct, že jsem tam nikdy nechyběla, letos to vypadá, že ta paráda skončí, nejsou peníze, bohužel. Škoda.. Jethro, dík za typ, to jméno jsem slyšela, zkusím to na youtube.. Dospívala jsem v šedesátých letech, ale před Beatles jsem dávala přednost Stounům, King Crimson, Led Zeppelin, dodnes si pouštím i Henrixe a Joplin..No, a nesmím vynechat třeba B. B. Kinga, to je jen skromný výčet.. Ale stejně ráda poslouchám Prokofjeva nebo Rimského-Korsakova.. Dobrý nápad, večer si skočím na youtube a udělám si hezký závěr týdne..
Vero,vysypala jste mi tady na stůl plnou tašku skvělých dobrot. Nedá se to vydržet. Nakonec, i Při Janis Joplin se dá pracovat, jen se nesmí pustit moc nahlas. To se pak přistihnu, že čučím do blba a poslouchám a poslouchám. Třeba Summertime 🙂
Xavere, nádherné. Swing milovala moje máma, takže výše uvedení hudebníci mě doprovázeli celým mým dětstvím (50. léta). Ač je to dneska k nevíře, swing a jazz se hrál denně v několika kavárnách na pražském Václaváku (živá hudba, kapely, nikoliv reprodukovaná hudba) o Lucerna baru a Redutě ani nemluvě. Na jaře a zejména v létě se při otevřených oknech dalo navečer na chodnících Václaváku pěkně poslouchat…Moc rád mám živou hudbu v restauracích, kavárnách a barech. Bohužel v řadě těchto zařízeních často převládá hlasitá reprodukovaná hudba, která většinou člověka jen otráví, není slyšet vlastního slova.V jedné břevnovské restauraci, která se specializuje na maďarskou kuchyni, začla před časem občas hrát cikánská kapela. No, kapela, dva muzikanti, jeden na basu a takový ten elektronický syntetizátor a druhý na housle. Oba hrají ve smokingcích a ten houslista to je talent od Boha. Paráda…, zahraje všechno.
Jehro,Summertime byla úplně první, kterou jsem od Joplin slyšela – strašně mě to tehdy zasáhlo – staršímu bráchovi se dařilo tyto kousky shánět bůhvíkde a pak mi to přehrával. Kde ty loňské sněhy jsou – brášku mám samozřejmě dodnes ráda, ale v tomto se mi někde ztratil, dnes je to u něj "plná taška Evy a Vaška" a u filmů Rosamunde Pilcher, achjo.. Zato já si připadám jako blázen, když jedu do nedalekého bývalého okr. města na Dana Bártu, přece jen už jsem starší dáma 🙂
Jethro,a přeji, ať vám jde ta práce od ruky při té úžasné muzice 🙂
No, vy mi tedy dáváte,mám tady kupu lester ke zpracování, odhodlaná od rána pilně účtovat, výjmečně jsem v noci spala. No a teď musím pořád na "Kosu" a hraju si při tom všechny ty sladký věcičky od BEE GEES. Xaver promine, ale já i z toho mám pěkně postavenou husí kůži, no jo nostalgie krásných chvilek 😉
asi nemá cenuvám doporučovat zasněnou a romantickou hudbu Motorhead a křišťálově čistý tenor Lemmyho Kilmistra, viz odkaz:http://www.youtube.com…BstyQX-kQQ Je to takové příliš učesané….
Pepane, všechno má cenu.Neposlouchám jen Joplin. Poslechnu.
pepanetaky to zkusím..
Jethro + veradík, překvapili jste mě.Oproti trash metalu, co v práci poslouchá kolegy je Kilmister skutečně něžným melodikem. Taky mám rád Zeppelíny a Jethro Tull. Ale jak říká jeden klasický básník: "it`s only rock`roll, but i like it…"
Pepaneje to nářez. Jsou skvělí, i když já posluchám přecijen trošku víc soft muziku. Ale když si to srovnám s Fireball od Deep Purple z 1971, ti Purple mi přijdou stejně tvrdí a přitom nápaditější (v té jedné věci). Jó, dnes se to škatulkuje na všechnyty ty heavy apod., my poslouchali bigbít – od Purple až po Renaissance. Máte-li chuť na něco nového a neznáte Kansas, to je má citovka. Jó bigbít a viola, vlasy do půl zad :-))
PepaneMotorhead – fakt je to dobré. A až vám vyjde čas, zkuste Living blues, Hoochie Coochie Man – bohužel ještě neumím dát odkaz, ale snad mi to syn při příští návštěvě předvede.. :-)Toto blues mám v oblíbených asi v 8 provedeních, od B.B. Kinga po Erica Claptona..
Myslíte tady?http://www.youtube.com…re=relatedJe to klasika.Ale fajn je také ta verze od Climax Chicago Blues Band:http://www.youtube.com…My4E7OXMww
Jethrohttp://www.youtube.com…re=relatedTak mi to bylo vysvětleno – a toto je ta verze, kterou jsem myslela.. Ale ta vaše verze je taky moc dobrá, tu druhou mám
– vero,vy ste se trefila, I like it.V Brně hrávali Hoochie Coochie Band, dávali starý fláky a svoje "fláky", pro mě nebe na zemi.
Pepane,🙂
abych nezapoměl,další tuzemáci:http://www.youtube.com…re=related
Jethro,dala jsem na vaše doporučení a odpoledne jsem si našla Vaughana a rovnou jsem si poslechla zřejmě jen část jeho koncertu ve Finsku – tedy paráda, díky za tip, moc ráda si to zopakuji..
a vlku,díky vám za zařazení Xavera, člověk si krásně odpočine od toho politického marasmu..
Pepane,udělala jsem si jen ochutnávku z vaší poslední nabídky a když bych zavřela oči, jsem v New Orleans – ač jsem tam nikdy nebyla, budu tomu i nadále věnovat pozornost, díky 🙂