PÁR SLOV KE SPORŮM O OBCHODNÍ DIPLOMACII


Před časem se rozvadila Jeho namyšlená Jasnost z Černínského paláce (ještě jí nepatří, jen tam shodou nešťastných náhod zbytečně dlouho přebývá) s jistým Kubou z mnohem menšího sídla dole u řeky. Ještě že to není jen nějaký Kubíček, nýbrž dobře hájený premiérův ogar, to by to teprve schytal! Vedou už delší čas spor o to, zda naše obchodní zástupce v zahraničí ukrýt pod střechu poloprázdných ambasád a vybavit žádoucím diplomatickým pasem. Výsost je proti, malý statečný Kuba je pro!

Mám kamaráda, který se v tom vyzná, protože po Listopadu na jednom našem velvyslanectví jako obchodní rada sloužil. Ano, sloužil: mimořádně úspěšně, s nejlepšími referencemi jak od domácí ekonomické a podnikatelské obce, tak od příslušných orgánů (ministerstev, hospodářských komor, podniků) i mnoha osobností hostitelské země. A protože mě výše zmíněný spor zaujal (tak trochu z boku mám k problematice blízko), měl jsem silné téma pro naše poslední posezení. Což je samozřejmě eufemismus k téměř pravidelnému zajití na pivo ze zdravotních důvodů, jak tvrdíme doma. Problém ale je, že on velice nerad mluví o sobě, říká, že nemá rád formu ich; protože byl opravdu dobrý a úspěšný, a vyprávění o své práci by mu připadalo jako samochvála. Naštěstí u lepšího piva se dá i tato bariéra překonat, i když se pak to sezení prodraží…

napsal Xaver

No zkrátka podařilo se mi svého druha rozmluvit. Získané informace jsem spojil s vlastní zkušeností a tak vznikl tento můj příspěvek. Přitom nechci ani jednomu ze dvou ministrů dělat advokáta, na obou mi pranic nezáleží. Pokusím se pouze zformulovat vlastní pohled na věc, kde nebude chybět pár otázek, které – doufám – leckterého informovaného kosíře vyprovokují.

Ministr Schwarzenberg nahlíží na diplomacii stále poněkud staromilsky, podobně jako na některé další oblasti našich dnů, chcete-li té civilizační etapy, v níž právě žijeme. Zdá se totiž, že v ní pořád spatřuje jen speciální činnost v oblasti zahraniční politiky. Dnes se diplomacie vyspělých států kromě politiky ovšem běžně zabývá záležitostmi ekonomické a obchodní spolupráce, energetikou, otázkami vědy, kultury sportu a dalšími (stranou ponechávám vojenskou diplomacii).

Je jasné, že tyto oblasti nemají vždy a všude stejnou váhu. Záleží na tom, jaké zájmy náš stát vzhledem k danému teritoriu v daném čase preferuje, což vyplývá z vlastních potřeb a možností, mezinárodních okolností apod. Takže například v devadesátých letech minulého století bylo třeba přivádět do země zahraniční firmy, investory, banky, kapitál a současně rozšiřovat exportní možnosti pro domácí podniky. Což mohla samozřejmě zajistit především dobrá ekonomická diplomacie. Už tehdy s tím měli někteří odpovědní problém, který – jak ukazuje spor těch dvou, co nám spoluvládnou, – zřejmě eskaluje a přetrvává dodnes. Velmi srozumitelným východiskem k řešení by přitom mohla být shoda na principu, že dnes už není třeba upřednostňovat politickou diplomacii například ve státech Evropské unie, ale i v jiných, řekněme neproblémových zemích. Kdybych chtěl být ještě konkrétnější, zeptal bych se – možná by se někdo z vás přidal – jaká je vůbec náplň práce politických úseků našich ambasád ve výše uvedených zemích? Dříve spočívala hlavně v organizování návštěv politiků, četbě a analyzování místního tisku, ve sledování zásadních projevů významných činitelů, informování o půtkách politických stran, o předvolebních a povolebních tahanicích (jednou za čas) apod. Jenomže to všechno se dnes dá získat z internetu v příslušných pracovnách doma. Na to není třeba vysílat desítky diplomatů po světě! A tu TOP-politiku by měl obsáhnout sám velvyslanec (příp. zástupce) jako hlavní náplň činnosti; pokud ovšem nejede do země psát básně a romány, či se teprve doučit místní jazyk…

Po tomto malém odbočení se tedy vraťme k otázce, zda patří na naše zastupitelské úřady speciální obchodní diplomaté? Mé stanovisko je: ano! Za minulého režimu byla obchodní oddělení na ambasádách státem ve státě – s vlastním účetnictvím, technickým zázemím atd. Obchoďáci byli však vysíláni Ministerstvem zahraničního obchodu a jejich vybavení diplomatickým pasem bylo samozřejmostí! A tato oddělení byla poměrně četně obsazena, v některých destinacích až velmi četně; že však všichni nedělali do obchodu, je nabíledni…Tato struktura byla převzata i po Listopadu, přičemž se stavy obchodních diplomatů razantně redukovaly. Místo dřívějších deseti i více pracovníků zůstal zpravidla obchodní rada plus 1 – 3 tajemníci různého stupně (a obchod přesto vzrostl někdy i násobně). Navíc ještě někde zůstávala funkce ekonomického rady, která však postupně splynula s obchodním úsekem.

V této situaci bylo zrušeno MZO tak, že tato oblast se stala jednou z divizí Ministerstva průmyslu a obchodu. A malér byl na světě: ingerenci na vysílání obchodních pracovníků chtělo mít jak MPO, tak i MZV, která se očividně nikdy na funkčním modelu neshodla. Jenže poslední slovo v udělování diplomatických pasů má přece jen MZV, a proto to dopadlo a dopadá, jak nám předvádějí dva rozkohoutění páni ministři. Přitom nic nebrání tomu (tím se hájí ministr zahraničí), aby obchodní pracovníci navržení MPO prošli řádným konkurzem, bezpečnostní prověrkou a vším, co souvisí s výjezdem. Jedině tak se lze vyhnout výtkám o odkládání (nepotřebných nebo nepohodlných) politiků a o všudypřítomném nechutném klientelismu.  Důležité je, aby tito pracovníci prostě měli diplomatický status. Protože opravdu neslouží zdaleka jen firmám, podnikům, hospodářským či obchodním komorám, ale celé ekonomice, resp. státu jako celku.

V té souvislosti není od věci položit otázku: myslí si někdo, že například vysoce postavení úředníci zájmových ministerstev přijmou (nebo pozvou) jakéhosi zástupce jakýchsi neznámých českých firem – nediplomata – k dlouhému služebnímu rozhovoru? Nejspíš ne! Nechají mu pár propagačních materiálů ve vrátnici. Nebo že ho někdo pozve na recepci, kde se šikovným manévrováním a navázáním užitečných kontaktů dají získat doslova informační poklady? Také nejspíš ne nebo jen výjimečně.

Uvedenou myšlenku, že nepracuje jen pro jistý okruh firem, doložím výběrem z úkolů obchodního diplomata (dobrého, vzdělaného a pracovitého), bez ohledu na priority, jež jsem si ověřil a zaznamenal (omlouvám se čtenářům za pár řádků tohoto suchopáru):

 

-Sledování základních (makroekonomických) vztahů mezi Českou republikou a hostitelskou

zemí.

-Sledování vztahů mezi jednotlivými odvětvími obou ekonomik z hlediska perspektivy možných  ekonomicko-obchodních kontaktů.

-Analýza těchto odvětví hostitelské země a sledování jejich postavení v evropské a světové

ekonomice.

-Využívání informačních vztahů se zastupitelskými úřady vybraných zemí, mezinárodními

ekonomickými institucemi (pokud v zemi působí), významnými firmami, hospodářskými

komorami.

-Hledat co nejširší možnosti pro odbyt českých výrobků na trhu hostitelské země.

-Za tím účelem obstarávat tržně relevantní materiály (statistiky, inzerci, články z médií,

Informace o veletrzích, akcích hospodářských komor a dalších významných institucí).

-Pomáhat při propagaci našich výrobků a firem.

-Pomáhat při obchodních jednáních a umožnit jejich konání na půdě velvyslanectví.

-Zasílat na relevantní místa informace o významných zákonech (z hlediska obchodu)

a předpisech.

-Pomáhat při vymáhání pohledávek.

-Sjednávat nadějné kontakty pro naše firmy, zásobovat je adresami potenciálních

odběratelů.

-A další úkoly s ohledem na specifika dané destinace.

 

Při pohledu na tyto činnosti je zřejmé, že je může vykonávat jen obchodně ekonomicky vyškolený pracovník. A dále – může je plnit optimálně jen s diplomatickým pasem, bez jehož váhy (těch výhod až zase tolik není) pronikne jen k polovině možných informačních zdrojů. Přitom jsou to úkoly tak náročné, že specializovaná spolupráce, resp. dělba práce zástupců obou dotčených ministerstev se přímo nabízí!

O proporcích mezi obchodními a ostatními diplomaty vypovídají hodně následující čísla (dle E15.cz). Ve světě působí celkem 481 českých diplomatů a z toho 114 plní obchodně ekonomické úkoly (jestli můj vietnamský calculator je dobrý, pak to představuje 23,7 procenta). Přitom z oněch 114 připadá na Evropu 45 ekonomických diplomatů (neboli 1 až 2 jen ve vybraných státech!). Uvedené údaje vracejí čtenáře k otázce nadhozené v úvodu: je opravdu zapotřebí taková převaha politických diplomatů v  zahraničních službách? (Všechna čest kulturním radům, pokud je ještě také nezrušili.)

Jestli jsou cílem obstrukcí ministra zahraničí v této kauze jakési chymérní úspory, tak se plete. Stejně jako v některých případech pochybil (resp. jeho předchůdce) ukvapeným rušením českých zastupitelských úřadů  v následujících  zemích: Keňa, Kongo, Jemen, Kostarica, Venezuela, Kolumbie, Uruquay, Brazílie (konzulát v Rio de Janeiro). Možná se v některých z nich  měla naopak posílit nebo vybudovat silná obchodní zastoupení, neboť jsou nadějnými odbytišti pro české výrobky. Naproti tomu se utrácí tam, kde je to – podle mě – neefektivní. Posuďte se mnou na následujícím příkladu.

V sousedním Německu, v zemi, s níž jsme v Schengenském prostoru, s níž máme v podstatě bezproblémové vztahy jak v politických, tak ekonomických záležitostech, působí kromě velvyslanectví s konzulárním oddělením v Berlíně dalších d e s e t diplomatických zastoupení: osm konzulátů a dvě Česká centra. Přitom dva konzuláty jsou generální, jeden je normální konzulát; to znamená, že každé vydané euro v těchto třech případech jde z rozpočtu našeho MZV. A co v dané souvislosti hlavně nechápu, je účel, smysl či nějaká potřeba a užitečnost konzulátu v Drážďanech, pár minut jízdy od hranice a ca. hodinu jízdy od ambasády s konzulárním odborem v Berlíně. Jeho přesné obsazení na internetu není, ale jistý odhad v tomto ohledu možno učinit: generální konzul – plat (dvojí, český i německý, podobně u ostatních), byt, automobil; konzul (generální bude stěží sedět na šaltru) –  plat, byt, automobil; sekretářka(y) – plat, byt; řidič – plat, byt; aspoň jeden hospodářský pracovník – plat, byt. K tomu u všech tzv. výbavné před výjezdem! (Dle výše citovaného pramene vycházejí roční náklady na jednoho diplomata v průměru na 3,5 až 4 milióny korun.) A naproti tomu je zrušen konzulát v Rio de Janeiro, který by s ohledem na nižší cenovou hladinu stál možná méně a hlavně – přinášel by ekonomický efekt!

Tak to je v podstatě vše, co nosím v těchto dnech v hlavě a co případně i vy můžete okomentovat. Nic by se nestalo, kdyby si to přečetl i pan ministr z Černína; ten má však bohužel hlavní starost se svými lesy, s církevními restitucemi a s tou nudnou, otravnou a naprosto zbytečnou prezidentskou kampaní…(Má ostrojazyčná babička by bez váhání zvolala: Neměli se tam cpát, Jasnosti! I když – jen mezi námi – ten infinitiv by téměř jistě nahradila jiným, stejně krátkým, ale jadrnějším výrazem.)

Vlkův  dovětek:

Tolik  Xaver. Bohužel, je  to  na nějaké  4 měsíce  jeho poslední příspěvek  na Kose. Čehož  upřímně  želím. Ale  věřím, že po návratu  domů, pokud  Kosa ještě bude vůbec  fungovat se  Xaver  autorsky  vrátí. Já osobně  bych  ho hodně  postrádal. Hezké  léto Xavere!

Příspěvek byl publikován v rubrice Xaverův nový dům. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

9 reakcí na PÁR SLOV KE SPORŮM O OBCHODNÍ DIPLOMACII

  1. Alex napsal:

    Xavere,trefa do černého. Ostatně je to jen dodklad toho, co je shrnuto třeba pod termínem škrty bez rozmyslu nebo odchod od systematizované práce prakticky v jakékoli oblasti po r. 89. Ve všech oblastech se dneska plácáme ode zdi ke zdi.

  2. Cech napsal:

    Diplomaticky se řekne staromilsky = líný.Naše diplomacie preferuje společná zastoupení doložíl Karel Schwarzenberg.Proto je možné zrušit v první vlně. pět ambasád2v Jižní Americe2v Africe1 v Asiikonzulát v Indii.Úspory se jen hrnou a tak zrušíme hlavně ty co jsou nejdál protože do Německa se dá téměř denně dojíždět to mohou zase jasně doložit naši pendleři.Tak na stará kolena nebude Karel Schwarzenberg posílat své lidi někam do tramtárie jako je Keňa, Kongo, Jemen, Kostarica, Venezuela, Kolumbie, Uruquay, Brazílie atd. Navíc v těchto vzdálených zemích se vyžaduje poměrně velmi,velmi dobrá diplomatická obratnost, no a bohužel tu nám pan Karel Schwarzenberg zapomněl ukázat.Protože krom úplatkářské zručnosti pan Karel Schwarzenberg se musel nechat suplovat normálním diplomatem dosazeným panem P.N.Proto také v nedávné minulosti popsal pan Petr Nečas v rozčílení => tedy pravdivě pana Karla Schwarzenberga:"Schwarzenberg je líný, nic nedělá a nehájí zájmy Česka."No a Vy chcete aby takto vyškolený a takovýto dříč koně, dělal smysluplnou zahraniční politiku ve prospěch Česka, nota bene jěště k tomu obchodní!No nezlobte se pane Xaver ale to byla doufám sranda s tím označením poněkud staromilsky.

  3. Grőssling napsal:

    Výborná analýza XavereChystám se napsat pro Kosu článek s nadpisem, Co jsou to dnes "národní zájmy" České republiky. Řeknu předem, že po prostudování všemožné literatury mi vychází jeden hlavní závěr :našim hlavním národním zájmem je co nejširší zapojení co největšího počtu občanů republiky do globální ekonomiky.Pan ze Schwarzenberka to asi tuší také, ale holt je to stará struktura a přizám se, že si nejsem jist, zda národní zájmy ČR chce opravdu hájit a prosazovat.

  4. tata napsal:

    XAVERNEJPRVE JEŠTĚ JEDNOU OMLUVA,na jinem blogu kde sem poplet autory,a přisoudil něco VÁM CO JSTE NEPSAL.o HLEDNĚ napsaného myslím že vždy bude zaležet na osobním setkaní,a kouzlo osobnosti.V OBchodě obzvlašt,konečně to je problém teto vlady šetřit tam kde by neměla a mrhat na zbytečnosti

  5. tata napsal:

    XAVERETED SEM SI přečetl reakci na mou omluvu.DAVÁM TO RADŠI SEM.ja když sem pochopil oco jde,protože nejdřív sem myslel že ten přispěvek ma jiny vyznam a ja ho neumím rozluštit,vubec sem si neuvědomil že to je jiny autor.takže pak sem chapal vaší reakci,a zasloužil sem si jí takže zmé strany určitě nebylo naštvaní,naopak sem rad že jste pochopil moji chybu a přijal omluvu.Hold se stane,ja celkem sem haklivej na hanění vlasti,a hrdinu a tam umě pracujou emoce a proto asi to zdurazněné meno mě zmylilo a považoval sem vas za autora

  6. Miluše napsal:

    Článek velmi dobře analyzuje stav zahraniční politiky. Byla škoda, že jsme po listopadu 1989 tak unáhleně zrušili veškeré výsledky, kterých se dosáhlo v rámci RVHP. Jistě, někdo se asi ušklíbne, leccos bylo nepružné, ale pustili jsme tak obrovské ruské trhy, odbytiště pro strojírenské výrobky (Škoda Plzeň, Tatrovka aj., spotřební průmysl apod.Byla informace o potřebách v jednotlivých zemích a možnostech pro odbyt. Lehce jsme se nechali o ně připravit. Nyní tam působí jiní, Kellnerové apod.

  7. fialenka napsal:

    Xavere, díky za článek. To by bylo fajn, kdybyste nějaké informační poklady získával i pro Kosu …

  8. paní na Žemlově s dcerami napsal:

    Jo, jo, ten komunismus byl tak fajn, že jo?Za komoušů byly všechny podniky státní, proto bylo i tolik obchoďáků. Díky bohu, že to padlo a dnes je to všechno privátní.

  9. jonáš napsal:

    Pkud vás obchoďáky živěja dokážete si vybrat mezi Nike a Adidas, protože nic jinýho nevedou, tak se vám jistě žije dneska fajn 😉

Komentáře nejsou povoleny.