O jednom feldkurátovi a jednom faráři


Jsem  pořád  ještě  lazar. A  proto  jsem  vděčen  za  každý  text, který mi  přijde. takže  máme na  Kose  pořád čerstvé  zboží  a není  nutno stahovat  roletu. Což  by mne velmi  mrzelo. Přátelé  to  táhnou  už  druhý  týden a  já  jim jsem  za  to nesmírně  vděčen.

Dnešní  kousek  je  první  ze  zaslaných,  z kterým mám  určitý  duševní  problém. A  přiznám to na  rovinu. Nikoli  kůli  námětu, stylu  nebo  zpracování.  Ale  kvůli  vyznění.  Je pro mne  příliš  jednoznačné a  osuzující a  jeho  rezonance,  například s  článekem,  který  tenhle  týden  napsal  Laco  Groessling  ohledně  církevních restitucí, mi  přijde  prostě  hodně  vyhrocená.

Nerad  bych,  aby  se Kosa posunula  někam  příliš  vlevo.  Na  krajní levici.  To  není moje  parketa a  tam  Kosu  rozhdoně  nepustím.

Nicméně  – jde o  autentické prožitky. Jednoho člověka a jedné  rodiny.  A  to rozhodlo. Text  jde prostě  ven.  Ale prosím o  velmi  umírněnou  diskusi v  tomto  směru. Nechci se dotknout  věřících .Ani jejich  duševních  pastýřů.  V  rodné  vísc mojí  ženy  je  například  kněz,  dneska  už  velmi starý  pán, který  svoje  celoživotní  úspory  dobrovolně  věnoval  na  zachránu  tamního  krásného  barokního  kostela. Skláním se také například i  před řádovými sestrami, které jsem  tuhle  viděl v  nemocnici….

církev  můžeme  vidět  prismatem prelátů,  kteří  vyhrožují  zbytku národa  hromadnými žalobami kvůli majetku  nebo také přes  ty,  co  denodenně  praktikují  konkrétní  slovo  Páně.  Záleží jen na  nás, co  si  pro svůj pohled  vybereme. Je  to úplně  stejné,  jako  kdybychom  se  rozhodli  posuzovat  tuhle  zemi a  lidi v  ní  přes  hledí nastavené  na  českou  politickou  „elitu“…..Odmítám  být  ve stejném  hrnci  s Kalouske nebo Rathem.

Zkrátka ono  biblické  – dejme  císařovi, co je  císařovo  a Bohu, co jest  Božího, je nanejvýš  aktuální  text. nikoli zavanulá  scholastická proklamace.

Cítil jsem nutné  toto  poznamenat. Tímto  se  autorovi omlouvám, že  jsem  násilně a  masivně  vstoupil do jeho textu. Ale chci ho ujistit,  že  jsem se ho  rozhodně  nechtěl ani  v nejmenším dotknout a  doufám,  že  bude psát  dál.

napsal JODA

Nemohu si pomoci, ale vždy když slyším o vojenských kaplanech armády České republiky, připomene mi to rakousko-uherské feldkuráty. Nemám teď namysli feldkuráta Katze – to je karikatura, ale konkrétního feldkuráta, o kterém mi vyprávěl můj tchán.

Můj tchán narukoval do rakousko-uherské armády jako devatenáctiletý v roce 1915. Po krátkém výcviku byl odeslán na frontu. Před odjezdem se shromáždil celý regiment a feldkurát k nim měl řeč a mimo jiné vyslovil Vojáci miřte dobře…. Na závěr jim pušky pokropil svěcenou vodou. Pro mého tchána, mladého, prostého, venkovského, hluboce věřícího chlapce to byl šok. Kněz a říká, aby dobře mířili a ještě jim světí zbraně. Ve svém nitru s tím vyrovnal po svém. Když mi ještě po 60 letech vyprávěl o svých zážitcích z 1. sv. války, neopomněl zdůraznit Já mám svědomí čisté, já jsem nikoho nezabil. Samozřejmě, že v zákopech jsme museli střílet a poddůstojníci dohlíželi, zda při tom míříme, ale nemohli vědět na co míříme. Já jsem mířil vždy vedle.

Koncem dvacátých let se můj tchán, dědic středně velkého statku, oženil s jedinou dcerou majitele jiného středně velkého statku. Asi to byl domluvený sňatek, ale to není podstatné. Protože otec nevěsty byl již starý a nemocný, musel se můj tchán začít starat o obě hospodářství. Bohužel po necelém roce bezdětného manželství mu žena zemřela na souchotě. Shodou okolností dva dny před tím zemřel i její otec. Můj tchán musel vypravit oba pohřby a dokončit žňové práce na obou hospodářstvích. Až po několika týdnech se začal zajímat o dědictví. Zdánlivě to bylo jasné – první zemřel otec, po něm dědila dcera a po její smrti její manžel, tj.můj tchán. Jaké bylo jeho překvapení, když zjistil, že pozemky příslušející k hospodářství jeho ženy jsou již zapsány na místní římsko-katolickou farnost.

Jak k tomu došlo. Bezprostředně po obou pohřbech navštívil vdovu místní farář a sdělil jí, že úmrtí manžela a dcery bezprostředně po sobě je jistě boží znamení, a že je třeba udělat něco pro spásu jejich duší. Nejlépe církvi svaté darovat pozemky. Sebral nebohou vdovu a zajel s ní za notářem, kde sepsali darovací smlouvu. Ano, i tímto způsobem přicházela církev ke svým majetkům. Nevím jak to udělali, zda zatajili existenci dcery, nebo přehodili pořadí úmrtí otce a dcery, nebo v tom jel i ten notář?

V každém případě, právník, se kterým se můj tchán radil říkal, že je to jasný podvod, a že soud musí vyhrát. K soudu však nedošlo. Kdo by se totiž, ve dvacátých letech minulého století, na valašské vesnici, soudil s církví, ten by se v očích svých, silně nábožensky založených spoluobčanů nadosmrti znemožnil. A tak to můj tchán musel nechat tak.

Když jsem já tchána poznal, byl to stále hluboce věřící člověk, který však zásadně nechodil do kostela. Knězům prostě nevěřil. Ani se mu nedivím.

Celý příběh má svou pointu. Když se v padesátých letech zakládalo JZD, byl v každé vesnici určen jeden kulak a ten byl pro výstrahu ostatním tzv. rozkulačen. Za kulaka byl zpravidla vytipován největší sedlák, tj. majitel největší výměry zemědělské půdy. Kdyby pozemky po první ženě připadly mému tchánovi, byl by to on. Takhle Černého Petra obdržel někdo jiný.

P.S. Nadpis tohoto článku je schválně v jednotném čísle, abych nebyl obviněn z toho , že zevšeobecňuji. Jo, a ty pozemky příslušející k statku první ženy mého tchána byly tvořeny zemědělskou půdou a kusem lesa. Ten zemědělský pozemek byl římsko-katolické farnosti vrácen již v roce 1992. Les je zatím v katastru veden jako bezprizorní – zřejmě se o něj církev přihlásí nyní.

Příspěvek byl publikován v rubrice Joda glosuje. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

9 reakcí na O jednom feldkurátovi a jednom faráři

  1. cobolik pacholik napsal:

    boh nie je tam,kde vidis kriz,tramy a kamene,boh je tam,kde plynie bozske nadsenie.nasi burani veriaci,ako svina bohuju az zem schne a fararik pocuva to,co hovoria burani u nas bolo jedno ci komuna,ci demokracia,fafar poslucha buranov a ked nie odchod medzi hovna.bol som za starostom burakova,ze konecne sa skola opravuje hned pri kostole,mame husitsku vezu,siroko daleko takej niet,kde som rozkyvoval zvony vaziace 1700KG.skola cirkevna,ale starosta a nasi burani povedali fararikovy,ze sa opravy ta stara skola ma mozno 180 rokov z kamena zo statnych penazi,ale bude v nej telocvicna pre nasich hovniarov,nijaka fara,ale pre obec,velmi dobre riesenie,pan biskup z kosic trochu otvoril klapacku,ze to cirkevne,ale zo zadu pocul trim picu a hned suhlasil.takze burani gazduju samy a mali hovniari maju kde skakat cez telocvik,polia neviem,lebo pred 20 rokmi,ked som videl ostatny raz, teraz 60% trava po pas,za boha nikto nechce gazdovat,ani prasa chovat,kupia vsetko v poland lacnejsie a zarobia v riti,kto nepije pri obchode dela v cesku,alebo az za asom,ked tu holotu copbolsku vyzenu z tych muraciek zapalia vsetky kostoly,alebo budu zabijat madarov,lebo v blave povedia,ze na vine feferoni a preco,lebo sme glupa holota.

  2. Grőssling napsal:

    Přijde mi ten text docela realistický a věrohodnýText JODA mi připadá věrohodný. Nemám s ním problém.Ostatně na konci svého článku jsem napsal :Aby bylo jasno, jsem přesvědčen, že správně pochopit roli člověka v dnešním světě je možné pouze syntézou poznání, vědeckého, uměleckého a teologického. Zde má tedy i katolická církev své místo, nikoliv však jako ekonomická a politická síla.Celé umění středověku až po současnost nelze bez křesťanské víry plnohodnotně prožít a bez znalosti křesťanského náboženství pochopit například.Většina lidí v Česku ( tento postoj sdílím také ) není proti víře, ale proti hamižnosti šéfů katolické církve. Jsou placeni z daní obyvatel této země, jsou kritizovatelní stejně jako Vondra, Drobil, zde nemůže být rozdíl. Leda by byli nezávislý spolek, který by se samofinancoval.

  3. Alex napsal:

    Nic novéhoPtáci v trní tohle popisují dokonale. Ani církve nemohou žít bez ekonomické základny. Navíc dnes církve své místo na slunci defakto hledají. Katolická církev nejvíce a je nejvíce zapouzdřená v minulosti.

  4. Cech napsal:

    Poučme se.Cesta k majetku církví byla trnitá a trvala mnoho staletí, majetek zvláště římsko katolické církve byl sice mizerně obhospodařován ale střežen jako oko v hlavě.To podstatné na majetku církve bylo,že jakékoliv byť i mizerné hospodaření s majetkem římsko katolické církve, nebylo příčinou jeho ztráty.Protože od roku 1874 kdy zákonem č. 50 byla definována církev nikoliv jako právní subjekt, ale jako veřejnoprávní instituce se konečně církev jednoznačně podílela na světské moci, nezávisle na tom jaká vláda byla u kormidla.Finanční vyrovnání navržené v současnosti jako kompenzace za majetek, který již vrátit nelze to je 2_há nejdůležitější součást dnešního marketingu ve prospěch cirkví.Je nutné vlastně podotknout,že z 80% římsko katolické.Jasný výhled daný jako 300 miliard na dobu 30 let.Započítaná inflace 100%,zde je nutné vidět prozíravost a dlouhodobé propočty církevních vůdců, reálnost jejich uvažování.Perfektní predikce církevních hodnostářů, která je mnohem,mnohem lepší než našich ekonomů nebo rádoby ekonimických politiků.Proto se skláním v pokoře před reálností výpočtů pro stanovení církevních restitucí.Naši svědští ekonomové a prognostici by se měli především poučit z těchto výpočtů a možná by se začali zajímat tím podstatným pro budoucnost a nebýt nezávislým závislákem na bankovním kapitálu.

  5. Puck napsal:

    Příběh ze života.Uniká mi, co je na něm levicového.

  6. Germanicus napsal:

    Jo, to je jasně příběh ze života. Můj dědeček a babička z matčiny strany pocházeli z Bučovic, také z velice religiozní oblasti. Po první světové válce z katolické církve vystoupili, protože nesouhlasili s neloajálním postojem katolického kléru k nově vzniklému československému státu (tady je možná příčina toho kardinálního rozdílu mezi vztahem Čechů a Poláků ke katolické církvi – polská katolická církev byla vždy hluboce vlastenecká).Jinak dnešní vojenští kaplani jsou fakt hodně jiní než zmiňovaní feldkuráti. Zejména na zahraničních misích fungují především jako psychologové. Bez nich by se možná řada nasazených vojáků doslova a do písmene zbláznila.Jinak zmíněný chamtivý farář mi připomíná jistého olomouckého arcibiskupa. Ale to už je jiná kapitola…

  7. tata napsal:

    takymarně přemyšlím co natom je levicového,spíš to potvrzuje u lidí jako já kteří jsou bezvěrci,at už okrajovou skušeností s cirkvy nebo co se dá dočist,tak cirkev hodně často ziskala majetek hodně podivnymi cestami.

  8. Milan napsal:

    Tak ten druhý příběh je extrémně nepravděpodobný.Především nutno podotknouti, že na Valašsku by se v 20. letech soudil s římskokatolickou farností klidně každý. Valašsko je totiž víc evangelické než katolické a ve dvacátých letech navíc bylo nejen módni, ale i přímo státotvorné do katolíků a katolické církve kopat.Dále pak nutno nesouhlasit s možností darovat pozemky před vypořádáním dědictví – to by za První republiky žádný notář neudělal. Nejen že ABGB žádné takové čachry neumožňoval, ale ani tehdejší notáři by nic takového neprovedli.A k té první historce: termín "dobře mířit" mohl klidně znamenat i výzvu mířit vždy tak, aby nikdo nebyl zabit.Tím ovšem nechci obhajovat feldkuráty v rakouské armádě – to sám jako katolík považuji za hlubokou skrvnu katolického kléru. Vůbec celé to "spojení trůnu a oltáře" v habsburské monarchii bylo závažným popřením evangelia – téměř stejným antagonismem křesťanství, jako je pravoslavný ceasaropapismus nebo anglikánská státní církev.

  9. Joda napsal:

    OdpovědiVlkovi (úvod) já jsem ten text nekoncipoval jako protináboženský. Ostatně píši, že když jsem tchána poznal, byl stále ještě hluboce věřící, jen nedůvěřoval církevním představitelům.Milanovi (8) oba příběhy jsou pravdivé, ovšem tchán mi je vyprávěl v roce 1974 (tj. po 59 resp. po 45 letech), takže, jak přiznávám, nevím přesně jak to provedli ve druhém případě. Faktem je, že ty zemědělské pozemky nyní patří římsko-katolické farnosti.

Komentáře nejsou povoleny.