PODÍVEJME MY SE MU NA NĚJ!

Ne, nepohoršujte se, vážení, hlavně dámy (ale ani se netěšte!). Nepřicházím s nějakým lascivním vyprávěním, na to jsou schopnější psavci. Vypůjčil jsem si tento výrok od skvělého kamaráda, který jej používal v situacích, kdy ho něco nadměrně překvapilo (jinak býval o jednu slabiku kratší). Na to, co překvapilo v posledních dnech mě, by jej použil opět: exministr Vladimír Dlouhý chce být totiž vážně prezidentem. Takže toto by měl být skutečný titulek. Jenže takový v malých obměnách proběhl už všemi novinami a portály, proto dovolte tu obměnu.

napsal  Xaver

Za tím účelem už nám začal vykládat, jak je na to připraven a proč je ten správný, pravý kandidát. Že je například mimořádně vzdělaný ekonom, že učí na zahraničních univerzitách, že snad vládne pěti jazyky, že chce napravit politický marasmus (ani slovo, že byl při jeho zakládání) atd. V rozhovoru pro Lidové noviny z června t.r. nám sebevědomě sděluje: „Mám pocit, že chci být prezidentem. Ano, já to chci dělat.“ A lidem chce říct, „že mají na víc“. Ach, ta samochvála…! Skromně a jen na okraj vypustí, že byl sice členem státostrany, ale nijak významně se neangažoval.

Promlouvá na to téma téměř v každém rozhovoru či článku. Na internetu možno takových nalézt tucet i více. Já bych si dovolil – i když je to delší – ocitovat k tomu jednu pasáž ze zmíněného rozhovoru pro Lidové noviny.

„Já jsem neměl příliš vnitřních omezení a nějakých vnitřních problémů do KSČ vstoupit, protože ani rodina, ani společenské klima mi prostě nenastavily hodnoty, které by mě vedly k pocitu, že dělám něco neetického, nemorálního, nepatřičného…Na druhé straně já jsem v rodině prostě slyšel: neděláš nic špatného, když vstoupíš do KSČ a současně na režim nadáváš jako všichni ostatní. Spíš jsem měl vštípený pocit, že když chci něco dělat, něco dokázat, musím případné pochybnosti spolknout a vstoupit. Aby bylo jasno: já to neříkám ani jako ospravedlnění, ani jako výmluvu. Já prostě konstatuji, že to tak bylo. Tak jsem tenkrát přemýšlel, a proto jsem také vstoupil.“ Dodejme, že vstoupil  v roce 1978 a vystoupil  v prosinci 1989.

Vypadá to, že tuto žádost o rozhřešení si připravil s „vědeckým“ rozmyslem slovo od slova, a je s to ji zopakovat třeba o půlnoci. Je to promyšlený pokus vyzout se z minulosti. Bohužel není úniku, nemusíte se mnou souhlasit, ale je to výpověď dosti nestoudná. Protože do strany vstoupil v letech nejhlubší, nejtupější normalizace, aby – jak přiznává – mohl něco dokázat. Nevím, jak moc veřejnost tuto stránku charakteru kandidáta na Hrad ocení, ale v mých očích je hodně diskvalifikující. Jistě, učinili tak mnozí (známe to všichni ze svých pracovišť) a mnohým to také dopomohlo k velké a rychlé kariéře. Avšak jakmile „dozněly klíče“, loučili se s legitimací kosmickou rychlostí, protože naopak věděli, co je etické a patřičné. Myslím tím zejména oblast společenských věd, v nichž V. Dlouhý působil, kde tento úprk byl zvláště viditelný.

Komentátor B. Doležal (kterého nesnáším kvůli jeho postojům k vysídlení sudetských Němců, jež připlete tu do květnových oslav, tu do cyrilometodějského či jiného svátku a dokázal by to i do článku o pěstování hrachu) k tomuto „vyznání“ přiléhavě napsal: „Pokud by byl pan Dlouhý zvolen, znamenalo by to faktickou rehabilitaci normalizační pseudomorálky.“ Tento postoj zatím posledního kandidáta je nadto z hlediska toho, co dnes prohlašuje, ještě trapnější: například tvrdí, že vládu složenou z komunistů by nikdy nejmenoval. Jako by tím „vyzutí se z minulosti“ chtěl ještě více stvrdit, či jako by to bylo výlučně jeho ústavní právo! Ne, ne, to jen chce dodat na razanci své zpovědi, že s komunisty a s „komunismem“ až tak moc opravdu neměl, dokonce se za to dle cit. rozhovoru „vnitřně styděl“. Vzpomíná i na svého dědu a tátu, kteří si mysleli, že na tom socialismu něco dobrého je. On si to nemyslel.

Co jsem napsal o jeho členství v KSČ, muselo být zmíněno. Ale teď provokační, často kladená otázka: má vůbec ještě smysl se v tom „patlat“? „Vždyť jsou všude“, zní od starých i mladých. Vždyť byl léta nejoblíbenějším politikem a nikomu to už tehdy nevadilo. Vždyť i další prezidentští kandidáti „tam byli“ atd. …Odpovědi tady budou mít ještě po dlouhou historii, domnívám se, široké zabarvení: od tolerantních až po agresívně nesnášenlivé. Jedna „univerzální“ se na této trajektorii stěží najde.

 

Nevím, jak moc nadával mladý asistent a výzkumník Dlouhý v hospodě či soukromí na režim, jak se holedbá v té odpovědi. Ve svých pracích ovšem zcela jistě nezanedbával marx-leninskou ideologii, to si strana opravdu pohlídala. Ani ódy na tržní mechanismus, neřku-li přímo na kapitalismus nebyly jeho parketa. Naopak – každá vědecká práce musela za normalizace navrch obsahovat tzv. kritiku nemarxistických teorií u řešeného problému, aby byla úspěšně obhájena. Přitom perfidní bylo, že tyto teorie byly pod zámkem ve zvláštních fondech, ke kterým mohli jen ti nejvybranější…Ale postupme dále. V. Dlouhý chtěl něco dokázat – a také „dokázal“.

Byl významným členem skupiny pracovníků Ekonomického ústavu ČSAV, která pravidelně zásobovala materiály ekonomické oddělení ÚV KSČ. Od téže „instituce“ za to obdržel několik ocenění (stejně jako jiní jemu podobní, kteří nám posléze připravili ten dnešní mafiánský kapitalismus, jak pravíval V. Havel). A že se významně neangažoval, jak opakuje v každém článku a rozhovoru? Po přechodu do Prognostického ústavu byl přímo zástupcem ředitele a místopředsedou ZO KSČ – tu funkci schvaloval Městský výbor strany (tehdy mimo jiné za Štěpána). A rostl a rostl: byl navrhován za kandidáta do městského výboru strany – tím se mohl málokdo z obou ústavů pochlubit. Ještě do vlády M. Čalfy vstoupil za rodnou stranu, snad se nepletu, protože co, kdyby se věci zvrtly? Nezvrtly se, od strany se „odpoutal“ a nabral nový vítr a směr.

A co mě ovšem obzvlášť překvapilo, je, jak hodnotí  jeho vlastní úžasný podíl na úspěšné privatizaci, o němž také často promlouvá.Tak to vám, pane exministře, ale opravdu málokdo spolkne. Za vašeho účinkování byl náš průmysl uprivatizován tak „dokonale“, že zmizely nejen kdysi slavné fabriky (smutným příkladem je Poldi Kladno), ale málem celá odvětví. To kolega v boji o nastolení tržní ekonomiky T. Ježek je v hodnocení „úspěchů“ privatizace podstatně opatrnější. A že se sám nezpochybnitelně také řadí k jejím otcům a symbolům. Dokonce sám ředitel „Prognosťáku“ V. Komárek, bývalý představený všech jejích otců, zaujímal vždy ke zvolené cestě privatizace velmi kritické postoje. A M. Zeman jako úplně první nazval kupónovou vizi „loupeží století za bílého dne“. Bohužel i on se následně proslaví několika nechvalnými peripetiemi a bohužel i on nás chce trestat svým přesunem z lesnaté Vysočiny na Pražský Hrad. Ale to je jiná…

V rozhovoru pro jiné medium přiznává kandidát na prezidenta V. Dlouhý i pochybné financování ODA v devadesátých letech, kdy byl jejím místopředsedou a kdy za to podle vlastních slov zaplatil. Ale to už je známá, obehraná písnička, nerozšiřujme už dále výčet různých „negativ“. Nicméně v zájmu objektivity nutno dodat, že V. Dlouhý zastává i názory, které mnoho voličů jistě chytnou. Například je obezřetný, pokud jde o vstup do eurozóny či o politickou unii; nebrání se diskuzím s ekologickými organizacemi, ale nemá rád „hnutí, která neustále papouškují hesla o globálním oteplování“; pozitivně se staví také k atomové energetice. A zopakujme i předpoklady, uvedené výše: je dobrý ekonom (nepochybně, Goldman Sachs, kde dnes působí, břídily asi nepřijímá), je pedagogem a ovládá několik cizích jazyků. Ozvěna toho, že byl kdysi nejoblíbenějším politikem možná u některých voličů (voliček?) možná ještě také zazní. Takže zcela bez vyhlídek pan exministr asi nebude…Rozhodně jsou větší, než má každým dnem zchátraleji působící Karl von S.

Závěrem připojím úvahu, která se netýká bezprostředně odborných a dalších  předpokladů pro kandidování na prezidentskou funkci. Nicméně jistá souvislost mě tu probleskuje, jak záhy zjistíte.

Na jeho zahraničních ministerských cestách ho zásadně doprovázela jeho sličná asistentka. Bez ní „vlak nejel“ – tady spíše – letadlo neletělo. Na ministerstvu to byla vlastně ministrova sekretářka, povýšená na vrchní ředitelku s nadstandardním platem. A byla to velice cílevědomá a razantní dáma. Při jednání s partnery v cizině a na tiskovkách bylo její místo hned vedle pana ministra. Doprovodní diplomaté kroutili hlavami a odsedali od „epicentra“. V žádném případě však nebyli padlí na hlavu, co se polohy, tedy postavení paní asistentky týče…

Dnes už je – jaké překvapení – „vrchní ředitelkou“ i v domácnosti rozvedeného exministra. A vsadím celý jeden důchod na to, že i ten nápad s prezidentováním vzešel z její hlavy. Protože vidina skoku z asistentky, sekretářky, vrchní ředitelky na první dámu republiky (nedejbože!) musí být pro takovou povahu přímo sžíravě lákavá.

Vážení, bude to asi „velký třesk“ v Česku, ta naše přímá volba prezidenta. Nicméně utěšuji se nadějí, že nic horšího než doposud nám její výsledek (snad) nepřinese. Přejme si v té těžké chvíli před urnou šťastnou ruku!

vlkův  dodatek:

okolo  tohohle  tématu kroužím  od  té doby, co  Dlouhý  oznámil  svou kandidaturu.  Ale prostě  nikdy jsem si nenašel  čas. Až se tématu  chopil Xaver. A já mu za  to děkuji  –  je  to dobře. Protože on jej  zná  osobně.Dlouhý, z technického hlediska,  splňuje skoro  všechno,  co by měl mít budoucí  český prezident – skvělé vzdělání, jazykovou vybavenost, inteligenci, schopnost pohybovat se na  mezinárodní  úrovni, kontakty. Nejspíš  by, na  rozdíl od Klause  asi národ  spíše sjednocoval než dělil a  také by  asi nebyl zbytečně  viditelný. Uměl by  politiky  moderovat,  má zkušenosti z  exekutivy. Tohle všechno bych  od budoucí  hlavy  státu  chtěl. Ostudy  už  za  léta  s Klausem máme  až  až.

Jenže  ono je  to i personální integritě. A ta  jaksi  tomu  pánovi  zoufale  chybí. Ti  z  vás , kteří mají  přístup  k   už  zmíněným Lidovkám, kde je s  ním velký  rozhovor,  nechť si ho přečtou! Je to  opravdu síla, ten  člověk opravdu na Hradě nemá co dělat!

On se  nestydí za  to  že byl  komouš!  On se nestydí ani  zároveň  říci, že  by nejmenoval  vládu, kde by  byli  komunardi nebo která by se o ně opírala. On se nestydí za  to, jak dopadla  privatizace a jak  tady rozbujel  mafiánský  kapitalismus. Nestydí se ani za  firmu  Goldman Sachs. ta  přece nikdy, nikde, nic  špatného neudělala!

Pan  Dlouhý je  dokonale  teflonový. všechno po něm  sklouzne. Vůbec  nic  se ho netýká!

Klasická je odpověď na  to jak se za  bolševika dostal do  zahraničí.  No to oni za ním přišli – ty přece umíš  anglicky, tak bys  mohl  jet  do Belgie na stáž!! Prostě  mu to  vnutili. No on sice uměl anglicky, ale  jenom proto, že  byl bigbíťák…Vlastně byl takovej protistátní  živel..No skoro.

Nedělám  to  rád, ale  šoupnu  do textu  také něco těžkého  bulváru.   On  Vladimír  Dlouhý  vždycky  věděl, kde má  chleba namazanou  stranu.  Radio  JPP  kdysi tvrdilo, že  jeho  předpřevratovou  manželkou byla  dcera  tehdejšího  šéfa  akademie  věd – Kožešníka.  Skutečnost  je  diametrálně  odlišná.  Byla  to  dcera nikoli  šéfa  celé  Akademie  věd,  ale  pouhého místopředsedy. Akademika  Rosického. Takto  tehdejšího  ředitele  Parazitologického  / nomen omen  pane  Dlouhý/  ústavu AV. Tu mu nejspíš  také  vnutili.

Ano, podívejme se mu na zoubek. Až  teď  začne  oblbovat  republiku.