Kutilův koutek II. – fotografie, archivace a tak


V minulém povídání jsem vám popsal, jaký m způsobem lze dostat jednotlivé typy fotek do počítače a snažil jsem se upozornit na některá úskalí, kterým se dnes již na základě určitých dobrých i špatných zkušeností víceméně úspěšně vyhýbám.

Je mi jasné, že popis té problematiky je pro někoho příliš hrubý, čte tam spoustu nových pojmů a o něčem netuší, co tím autor chtěl říci. Na druhé straně se možná mnozí z vás diví, proč vás takovými všeobecně známými banalitami na těchto stránkách otravuji. Proto se snažím volit jakousi střední úroveň popisu s tím, že případné nejasnosti nebo podrobnosti si můžeme vysvětlit na specializovaném pokračování – třeba jen k otázce skenování.

napsal Jethro

V našem popisu jsme se dostali do stavu, kdy máme vše v počítači na bezpečném úložišti, nebo to do počítače umíme dostat a máme to v plánu na dlouhé zimní večery. Samozřejmě, už toto je velkým přínosem a pokračovat na našem „archivu“ může klidně až náš následník. A věřte, že bude vděčný, že nemusí začínat od prázdného stolu.

Takže máme vše v počítači. Co dál?

Třídění fotek

Pro orientaci ve fotkách bychom měli o každém snímku vědět přinejmenším

–         kdy vznikl, tj. rok, lépe celé datum

–         kde vznikl (místo, událost)

–         kdo nebo co je na snímku

V první fázi jsem řešil jen první bod a to uložením snímků do adresářů s odpovídajícím jménem, například adresář „2012“ s podadresářem „2012-06“ atd. K tomu jsem si v Excelu vytvořil malý přehled událostí a dat, takže jsem byl schopen třeba podle položky „Výlet do Jizerek 15.-18.8.2009“ jít do odpovídajícího adresáře a fotky najít. To je u novodobých fotek z digitálu snadné, dokonce můžete při načítání fotek z digitálu zvolit možnost ukládání do podadresářů dle data a ono to jde skoro samo. Jen pozor, setkal jsem se s tím, že mi ten fotoaparát vytvořil adresáře trochu jinak, než v závislosti na skutečných datech focení. Zřejmě nějaká chybička.

Horší situace je u starších fotek, kde u těch svých, pokud jste na rozdíl ode mne pečlivky, máte na zadní straně vzorně napsané datum a případně i další údaje. Já musel vycházet hodně z paměti a odhadů, například „tehdy jsem měl tak 14 a půl roku, tak to bylo léto 1967“, a třídil jsem časově do let, někdy to šlo až na roční období.

No a pak tu mám ty krabice fotek a negativů po rodičích. Ani nevíte, jak potěší, když na zadní straně najdete alespoň razítko s datem včetně roku. A když vyjdete z předpokladu, že naši rodiče po dofocení filmu hned zašli objednat fotky, máte dost přesný údaj.

No a kde to chybí? Malér. Rodiče už nepomohou a stejně už si podrobnosti ani nepamatovali. Tak co s tím? Mně se osvědčila metoda vytvořit si pro každou osobu z rodiny výřezy obličeje v obdobích se známými daty. Když máte potom takovou posloupnost fotek a porovnáváte s neznámou fotografií, je podle obličeje možné poměrně přesně zasadit fotku do této známé časové řady s přesností až na rok. Samozřejmě, pokud je na fotce více známých osob, máte mnohem větší šanci.

V této první fázi jsem tedy dostal fotky do adresářů pro jednotlivé roky, kde jsem znal i období, měl jsem podadresář pro dané období. Zdánlivě dobrý systém. Ještě upozorňuji na nutnost každý snímek očíslovat unikátním číslem, a pokud se jedná o sken fotky, napsat si toto číslo i na zadní stranu zdrojové fotky. Přinejmenším se tak vyhnete opakovanému skenování stejných fotek, které vám přinese babička s radostným sdělením „Lojzíčku, tady jsem našla ještě jednu krabici, tyto fotky jsi ještě neviděl“. Otočíte fotku a máte jasno. Viděl, skenoval. To jen Babička při prohlížení přerovnala a přetřídila…

Očíslování skenů je fajn. Řeší propojení mezi obrázkem v počítači a fyzickou fotkou. Na rozdíl od digitálu však neřeší časový sled a následné třídění v čase je hodně pracná záležitost. Proto nebývá špatné fotky z krabice ještě před skenováním alespoň zhruba roztřídit na staré mladší a nejnovější a také fotky viditelně patřící k sobě, například z jedné události, dát před skenováním k sobě. Značně si tím ulehčíte následnou práci.

Můj skvělý ajťácký systém třídení fotek se ale ukázal být zcela nedostačující ve chvíli, kdy se mne zeptal strýc „a máš tam nějakou starou fotku Františka?“. Má odpověď byla „mám“, protože jsem ji při skenování stoprocentně zaregistroval. Pak jsem dlouhé minuty bezvýsledně hledal v počítači, až jsem to vzdal.

Proto jsem svůj „katalog“ rozšířil o další údaje, jako je místo, událost a hlavně seznam osob, které jsou na snímku zobrazeny. Takto mám možnost využít v Excelu vyhledávání například všech záznamů, kde je daná osoba, a pohodlně dohledat konkrétní snímky.

Zdánlivě vyhráno, ovšem vytvořit seznam osob není zcela snadné. Rodinná označení „otec“, „děda“, „strýc“ apod. se odkazují na vztah k mé osobě a pro budoucí generace už je tady problém. Stejně tak ustálená jména „Kikin“, varianty „Karel“, syn „Karlík“ a vnouček „Karlíček“ ztrácejí pro další generace čitelnost. Po určitých pokusech s rejstříkem osob a jejich zkratek jsem se dostal ke svému paralelnímu „projektu“ a to byl ten zmíněný rodinný rodokmen.

Pro identifikaci osoby na fotce jsem použil rodokmenové číslo ze svého rodokmenu, které je unikátní a určuje jednu konkrétní osobu včetně veškerých rodinných vztahů. Samozřejmě, že na fotkách se vyskytují i osoby, které nejsou členy rodiny. Tady jsem zvolil malý rejstřík spřátelených osob mimo rodokmen.

Rodiny

Postupem času, kdy svůj archiv rozšiřuji jak v čase, tak i o příbuzenskou větev manželky, jsem došel k potřebě dalšího, hrubšího třídění fotek pro potřeby vytváření prezentací, vyhledávání apod. Jedná se o přidělení snímku do určité „rodiny“. Zpočátku jsem to řešil jen rodinou svou a rodinou manželky, později z toho vykrystalizovala forma rodin a milníků.

Nejlépe bude popsat to na příkladu. Pro fotky Karla Nováka od jeho svatby v roce 1925 až do svatby jeho syna Petra v roce 1948 to bude rodina třeba „KN 1925-1948“, pokud fotí i dál, pak je to další rodina „KN 1948-dosud“. A také nová rodiny jeho syna „PN 1948-dosud“.

Jako milníky používám sňatky a úmrtí. K čemu je to dobré poznáte v okamžiku, kdy máte za úkol vytvořit fotoalbum pro určitého člověka. Díky systému rodin snadno vyberete okruhy, které do tohoto alba patří. Navíc „rodina“ tvoří v albu logickou kapitolu a umožňuje ho tak lépe strukturovat. Tento systém má ovšem jedno úskalí, a to když se nám rodiny na fotce potkají, typicky při svatbě. Potom nezbývá, než zvolit tu primární, anebo přidat v Excelu kolonku pro druhou rodinu.

Prezentace

Tisk fotek z počítače je dnes banalita, fotky si můžete ve slušné kvalitě vytisknout doma, nebo odnést flešku do fotolabu. Doma zvládnete při použití alternativních papírů a inkoustů jednu fotku 10×15 na slušném papíru pod 3 koruny za kus. A máte to hned… Co zatím nemám dořešeno, je prezentace celých souborů fotek – alb.

V papírové podobě to řeší programy přidávané k dražším tiskárnám, a hodně takových programů pro tvorbu alb je i na webu. Jde o trošku jiný princip, než tisk fotek, protože album se zde skládá z listů velikosti A4 a na tyto listy umisťujete fotky s možností volby velikosti, umístění, natočení, překrytí, případně i s možností doplnění textu. Takové album potom tisknete na fotopapíry A4 a po založení do archivačních průhledných složek vám je za nějakou stovku každý knihař sváže do reprezentativního alba. A může to vypadat třeba takto:

K tomu jedna poznámka. Byl jsem velmi překvapený rozdílem mezi klasickým zásobníčkem na fotky 9×12 a takto vytvořeným albem. Rozdíl je v tom, že v krabici našich rodičů jen málokdy byly fotky stejného formátu. Byly tam fotky malé i velké, obdélníkové, čtvercové, každá fotka svou velikostí odpovídala významu a podrobnosti obsahu. Svatební fotka rodičů byla 15×20, fotky z výletu v Tatrách byly stěží  6×9.

Pokud toto vše vytisknete na jednotný formát  10×15 a založíte do zásobníku, získáte sterilní sadu, která ztratí to kouzlo staré krabice. V albu máte naprostou volnost umístit na stránku jednu velkou fotku nebo 15 malých, různě „poházených“ a překrytých. Výsledek je o několik tříd lepší a cena není nijak závratná. Pro orientaci, A4 fotopapír Canon 170g Glossy stojí okolo 5,- Kč za list, fotopapír EPSON 194g okolo 7,50. Přitom s gramáží to není třeba přehánět. Do alba se vkládají vždy dva papíry do jedné záložky, takže výsledná stránka je dostatečně tuhá i při gramáži pod 200g. Pozor na výrobce papíru, setkal jsem se s tím, že na fotopapíru Canon mi tiskárna HP vytvořila „krupici“ – patrně nějakou chemickou reakcí nebo vysrážením inkoustu. Zřejmě protikonkurenční ochrana. S papíry třetích výrobců (Verbatim) jsem takový problém neměl, ale  HP vs. Canon, tam to bylo pravidlem.

Já jsem takové album řešil jako dárek, třicet dvojlistů, pevná vazba s monogramem a zpevněnými rohy. Celkové náklady: Papír 300,- + tisk alt. inkousty cca 300,- + vazba 300,- že je to hodně? Je tam 450+ fotek. Z fotolabu fotku 10×15 na slušném papíru pod 3,- nepořídíte, k tomu album… Nakonec to „Luxusní“ album vyjde levněji, ale chce to trochu vaši práce.

Elektronická prezentace je o něco snazší a výrazně levnější. Pokud obdarujete seniora slušným fotorámečkem, potom jediným nákladem je vaše práce, kdy zvolenou sadu fotek stáhnete na paměťovou kartu nebo flešku. Samozřejmě prezentace jde fotka po fotce, to je o něco horší, než album, o kterém jsem mluvil výše.

A poslední poznámka k prezentaci fotek je úvaha o video prezentaci. Mám počítač připojený k televizi, takže mohu návštěvě daný snímek ukázat na velké obrazovce. Uvažuji ale o tvorbě tematických slideshow, které by bylo možné přehrát na videu se všemi výhodami, které to přináší. Cestou se ukazuje být vytvoření videa ze statických fotek, ale zatím jsem se k tomu nedostal. Umožňuje to zřejmě program Pinnacle Studio, který používám pro zpracování videa, ale na webu bude určitě řada programů specializovaných na tvorbu filmů jako slideshow z fotek. Jediná otázka je, kde na to vzít čas. Možná v důchodu.

Tolik pro dnešek k fotkám a příště bych vám řekl něco o svých zkušenostech s jejich editací, tj.  „vylepšováním“ fotek.

Příspěvek byl publikován v rubrice Jethrův akord. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

26 reakcí na Kutilův koutek II. – fotografie, archivace a tak

  1. Alex napsal:

    No když jste Jethro narazil na ty fotky příbuzných a data. možná bych měl typ pro rodiče dospělejších či dospělých dětí na dárek pro ně. Namohl jsem nenarazit na poměrně častou dnešní oblibu v rodokmenech a tak jsem svým dcerám splichtil fotoalbum jejich předků vždy se štítkem narození a úmrtí. Poněvadž mám po rodičích také krabice ne negativů ale fotek, nebyl to tak nesnadný úkol. horší bylo, že u mnohých osob už jsem si nebyl až tak jistý a už se nebylo koho zeptat. i tak mají fotky svých příbuzných a předků až snad doby prvních fotografií, cca 4-5 generací.

    • Jethro napsal:

      Mně se hodně líbí, když u majitele vidím na zdi obrázky předků. Pokud se u nich zastavím, hrdě mi ukáže toto jsou mí rodiče a toto dědeček s babičkou a tady mám fotku pradědečka.
      Říká to něco o úctě k předkům a dá se to snadno vyrobit…
      Škoda že fotografie nebyla vynalezena o nějaké to století dříve 🙂

  2. Analytik napsal:

    Jen pár slůvek k prezentaci obrázků.
    Viděl jsem spoustu nádherných prezentací fotografií doplněných textem a hudbou. Byly vytvořeny v PowerPointu avšak prohlížet se daly jen na PC.
    Kdysi jsem stál před podobným problémem – prezentovat fotky, negativy video a diapozitivy z určitých akcí a to tak, aby si je mohli prohlédnout i nepočítavci.
    Náhodou mám program Nero 9 pro vypalování CD a DVD, který mimo další funkce dokáže i sestavení prezentací digitálních obrázků a střih videa. Takže po naskenování a případné úpravě obrázků lze je sestavit do požadovaného pořadí, každý přechod z jednoho na další opatřit nějakým z nabízených přechodů nebo střihů, nastavit individuální délku zobrazení, každý obrázek je možné doplnit textovým popiskem a celek pak podložit MP3 zvukem až ve dvou kanálech. Výsledek lze exportovat i do videoformátu JPEG a ten je pak možné ještě sestříhat a spojit s normálním videem z prezentované akce. Soubor se vypálí na disk a lze ho prohlížet i na DVD přehrávači, který má skoro každý smrtelník.
    Ideální je tento postup pro prezentaci svateb a podobných akcí, kde jsou k dispozici fotky i video a obvykle je více zájemců o výsledek vaší práce. Takže stačí vytvořit jeden master disk a z něj pak nasekat požadované množství kopií.
    A ještě k rodokmenům. Začínal jsem s databází ve FoxPro2 a grafiku jsem si kreslil ručně v PowerPointu. Tam se obdélníčky se jmény a daty nechaly aspoň posouvat po ploše.
    Pak jsem někde na netu narazil na profesionální prostředek jménem My Heritage Family Tree Builder. Používám neplacenou verzi, která ke každému registrovanému členu rodu povolí i uložení obrázků a jiných dokumentů. Totéž je možné i k definovaným akcím: svatba, pohřeb, promoce, atd. Data lze uložit i na síti a povolit k nim přístup dalším členům rodiny z jiných koutů světa. Placená verze dokonce pátrá v jiných rodokmenech po případných dalších vazbách. Ale nemusím mít všechno 😉

    • Jethro napsal:

      Díky za tip. S Nerem pálím média už snad 20 let, ale možnosti tvorby videoprezentací jsem si nevšiml. Možná bychom mohli v řípadě zájmu dat pro ty méně počítačové z kosířů dokopy nějaký návod step-by-step…
      Rodokmen – nepředbíhejte. Sbírám odvahu pustit se do toho, ale ještě bych chtěl dát jeden díl o těch nejjednodušších úpravách fotek v počítači. Pak už nebude vyhnutí a budu muset ven s rodokmenem – tedy co (a jak málo) o tom zatím vím a jak to (zatím) dělám.

      • Analytik napsal:

        Jethro, také jsem začínal stříhat video na Pinnacle, ale když jsem to jednou zkusil na Nero, už jsem tam zůstal.
        Mimochodem – připravujete i kurs archivace zvukových dat z gramodesek, mg kazet a podobně na MP3? Jistě by to uvítali ti, které už nebaví otáčet desky na gramofonu a skladovat je v metrových řadách!
        Když to půjde, rád pomohu.

      • Analytik napsal:

        Ještě mě napadlo něco k archivaci obrázků.
        K mému novému digifoťáku byl přiložen disk s archivačním programem „Olympus Master 2“. Ale asi to bude stejný princip jako u jiných fotoarchivů.
        Každý uložený snímek má fyzicky své místo v hierarchicky řazených složkách rr-mm-dd.
        Kromě toho ale existuje možnost tvorby „alb“ a jejich „skupin“, přičemž každý jednotlivý obrázek se dá podle různých kritérií zařadit do několika různých alb. Takže tato alba obsahují jen odkazy na určitý snímek, který pak lze snadno najít podle vyhledávací podmínky. Systém je však citlivý na změny v organizaci dat mimo archivní program!
        Je to vlastně obdoba Vašich excelovských seznamů, ovšem s tou výhodou, že po otevření příslušného alba jsou ty obrázky hned vidět a nemusí se fyzicky hledat v archivu.
        Totéž by asi měly umět i freewareové fotoarchivy dostupné na síti.

        • Jethro napsal:

          O tomto vím, ale je problém, že když jsem začínal s digitálem HP a pak přešel na Canon, výrobci pochopitelně nemají motivaci ke kompatibilitě těchto archivů…
          Další problém je, že tam musíte dostat ty fotky ze starých archivů…
          Ale všechno jde.

  3. Laco Groessling napsal:

    Jethro, zdravím kolego. Taky mám jako skoro každý hromadu fotek a videí. Asi tak 3 roky používám služby Google, pro videa YouTube, fotky Picasa a nyní virtuální disk Drive pro ukládání různých Offisích souborů. Ale to určitě víš, možná krátké info pomůže jiným.

    Na jeden účet u Google ( s příponou gmail.com se lze přihlásit do všech výše uvedených služeb ) a tak uložit na jeden účet :

    na Picasa fotky v úhrnu za 1 G
    na YouTube videa bez omezení
    na Drive soubory celkem do 5 G zdarma, více za mírný poplatek ročně.

    U fotek dochází při uložení ke kompresi a fotky lze stahovat již pouze komprimované, takže originální fotka o 2 MB má stažená mezi 300 – 600 kB takže není vhodná k použití k tisku, pro běžné použití stačí docela dobře.
    Dobré na Picasa je, že obsahuje nástroje pro nahrávání i třídění a velmi podrobný popis fotek.

    Tak mám nyní soubory 1 x v PC, 1 x na Google, a ty nejdůležitější vypálené na DVD.

    K běžnému focení používám jako zápisník mobil Nokia, dříve E90, nyní N8 . Teprve když je potřeba něco hodně dobrého, tak Nikona.

    Ještě mám dotaz, nevíš Jethro jak to je s výdrží DVD, resp. CD ? Kdysi jsem četl, že první se vyráběly z Al slitin a byla obava, že dráhy zkorodují, jak už to u hliníku bývá, nyní jsou prý z polykarbonátu, ale ten také časem degeneruje ( např. kryty světlometů aut ). Ale proč by vypálené do polykarbonátu a dobře skladované měly zkolabovat nevím ( stejně tak vylisované ).

    Přikládám odkaz na fotogalerii foto poznámek do Picasa, ještě dělané pomocí mobilu E90.

    Pro trampíky z údolí Oslavky

    https://picasaweb.google.com/groessling/080712VLetVlKopec_Gloriet_NovHrad?authuser=0&feat=directlink

    Pro bibliofily návštěvu knihovny TGM

    https://picasaweb.google.com/groessling/100306KnihovnaTGM?authuser=0&feat=directlink

    • Jethro napsal:

      U CD a DVD vypalovaných pozor. Je to jiná technologie než u lisovaných. Lisované mají životnost, dokud je člověk nedoškrábe tak, že nejdou vyleštit. Kritické jsou škrábance z horní strany (laku).
      Z vypalovaných CD/DVD se uvádi bezpečná životnost 1-2 roky, poté je doporučováno přepálit na nové médium. Záleží samozřejmě na výrobci a provedení. Verbatim třeba dělá DC i DVD se zvýšenou odolností, ale jsou podstatně dražší.

    • Jethro napsal:

      Ty webové fotoalba Picassy jsou fajn, ale smozřejmě pro svůj účel. Ideální pro sdílení s přáteli, dobré pro prezentaci nějakých celků. Samozřejmě ale nad tím musí být to základní třídění, o kterém jsem psal. A je jedno, jestli je to v Excelu, nějakém free programu z webu nebo v Pvassa. Důležitý je princip.
      Navíc, jak už jsem psal, s fotkami z digitálu nebývají potíže. Když to člověk naimportuje do PC a seřadí podle jména, je to chronologicky v čase, snadná orientace. Opravdové problémy nastávají při třídění babiččiných zapomenutých krabic…
      Jinak mám pocit, že Picassa je i free program pro lokální PC a umožňuje toho dost. Asi je to jedna z dobrých variant.

  4. vonrammstein napsal:

    Obdivuji Vaši systematičnost v třídění a archivaci snímků. Já je sice třídím podle dat nebo jmen události+datum nebo alespoň rok, ale u volných snímků třeba přírody nebo architektury to nedělám, takže mám stovky fotek 001, 002 atd. A v tom něco najít-to je na dlouho.

    • Jethro napsal:

      Tématické snímky přírody, kterých také dělam hodně, zejména po zjistění, kolik stojí jedna profi fotka na webovou stránku, také nějak moc netřídím. Ale ty ostatní, i bez lidí, se snažím dostat k události a datu – viz tedy alespoň výlet do Jizerek tehdy a tehdy…

      • vonrammstein napsal:

        Kolik? Jako amatér se v tomhle vůbec neorientuju. Já to taky většinou zařadím do nějakého chlívečku, třeba Příroda. Jenže je tam těch fotek třeba 5.000 jen pod čísly.

        • Jethro napsal:

          Za rošní použití fotky stažené z webu si vlastníci účtují okolo 30 tisíc Kč. A dost tvrdě to vymáhají. Mají programy na automatické procházení webů a kontrolu na shodu s jejich fotkama. A pokud ji najdou, už to sviští.
          Znám firmu, která si na web vylepila pár takto stažených foteček a vymáhali po ní 120 litrů. Za rok.

          • vonrammstein napsal:

            No nazdar. Je to dílo s těmi autorskými právy. Nedávno mě oslovila jedna profesionální grafička, jestli by mohla použít nějaké fotky z mého fotoblogu na nějaké nekomerční produkty. Já souhlasil, měl jsem radost, že se vůbec zeptala. Budu vědět, které fotka na co přesně půjde. Ale nechci ani domýšlet, kolik je těch, co se nezeptají.
            Mojí bývalé přítelkyni, která má fotoblog na Blog cz se zase stalo, že si nějaká pubertální holčina založila blogííísek tamtéž-a polovinu z něj tvořila značná část ukradeného blogu té přítelkyně, včetně jejího jména a diskuzí 😀 Jenže ta na to náhodou narazila a bylo po blogííísku. Ale kolik toho nevíme a kolik hypotetických výdělků takhle člověku může utéct?

        • Analytik napsal:

          Je to všechno jen na rozhodnutí, jestli strávím určitý čas tříděním a vybudováním nějakého systému organizace dat nebo strávím čas hledáním jehly v kupce fotek.
          Rozhodně je výhodnější hledat v jedné z dvaceti menších hromádek než v jediné obrovské haldě, kde je úplně všechno.
          A každým dalším hledáním ta suma času narůstá.

          • Jethro napsal:

            Přesně. Proto mluvím o hrubém třídění (moje „rodiny), jemnějším (třeba rok) nebo až do detailu. Jak jsem psal. Rozhodí li vás logický dotaz „Máš tam Karla za mlada?“ a vy to nedokážete v rozumném čase dohledat, je problém.
            Ostatně, hledání informací je dnes jeden z největších problémů. Ať už fotek, článků nebo čehokoliv jiného.
            Mám postahovaných cca 20 GB odborných článků a podkladů ke své profesi. Potíž nastává, když něco hledám, vím, že to tam je, vím jen přibližný název … obvykle nastává hledání fulltextem na nějakou klíčovou frázi (pokud si ji pamatuji).
            Jo, byly doby, kdy jsme informace sháněli, dnes máme problém je v té záplavě nalezeného najít. Stejně to platí i o fotkách, rodinných datech apod. Nemáme problém shromáždit tisícovku rodinných fotek nebo dvě. Potíž máme v hledání toho „Karla za mlada“.

          • vonrammstein napsal:

            To máte naprosto recht. Já navíc fotím hodně, takže se hromada hodně rychle zvětšuje.

    • Jethro napsal:

      A jinak ta systematičnost je prostá nutnost. Pokud jste si zkoušel pomocí některého z desítek free programů sestavit a vytisknout fotoalbum, většinou se postupuje tak, že ukážete myší na adresář a program vám fotky z tohoto adresáře seřazené podle jmen hodí do alba.
      Pokud máte v adresáři 1000 fotek bez ladu a skladu, následuje úmorná práce.
      Pokud ale máte adresář pro „rodinu“, jak jsem popisoval v článku, a v tomto adresáři fotky pojmenované tak, aby to odpovídalo časovému řazení, pak album vyskočí zcela automaticky a vaše práce spočívá v rozhodnutích „tuto fotku ne“, „tuto zvětšit“, „tuto dát trošku zešikma“ a „sem přilepím text“. Potom takové album sestavíte za 20 minut.

      • vonrammstein napsal:

        Ještě nezkoušel, ale mám to v úmyslu. Program už k tomu mám, jen jsem se k tomu ještě nedostal.
        Prozatím, pokud chci někomu ukázat fotky z nějakého tématického okruhu, používám jednoduchou slide-show, kterou umí Zoner, ve kterém upravuju fotky.
        Stejně jednoduchý postup: Otevřít složku, rozkliknou první fotku, navolit dobu zobrazení snímků, spustit.

        • Jethro napsal:

          Jasně. To je základ. Ale musím mít ten okruh – třeba tu moji rodinu od-do v jednom adresáři a jména musí odpovídat časové posloupnosti. Obvykle. Viděl jsem nějaký program, který pracoval s pla listem, to se mu ale musel předhodit vhodně setříděný seznam. Takže podle mne je lépe fotky po roztřídění pojmenovat tak, aby to odpovídalo času. U fotek z digitálu je to dáno pořadovým číslováním, ale problém je zejména u těch starších.

          • Jethro napsal:

            play listem

          • vonrammstein napsal:

            To určitě je. Pořád se chystám, že si v tom udělám pořádek, ale protože je toho tolik, nějak se nedostává času. Paradoxně-když jsem ten čas měl, dělal jsem úplně jiné věci.
            To, o čem mluvíte, umí myslím BS Player

  5. Jethro napsal:

    U toho třídění jsem ještě zapomněl na události napříč časem, to je u mne další políčko v Excelu. Jsem tak schopen vytáhnout třeba snímky stavby svého domu od prvního kopnutí až po „Hotovo“, takových událostí má každý ve svém archivu celou řadu. Prostě si jenpřidáte políčko – další třídicí nebo vybírací klíč – ale asi to dokáží ty programy specializované na fotoarchivy – viz Analytik výše. Musím to prozkoumat (až bude čas). Nebo to nechám následníkům 🙂

  6. Marian napsal:

    Mně třeba vyhovuje Windows Live Fotogalerie (něco jako Picassa) a SkyDrive (umožňuje i sdílení a web prezentaci fotek 7GB základ + za poplatek možno zvětšit), ve Fotogalerii je možné si u fotek označit obličeje (osoby) a pak to podle nich i vyhledávat, nebo podle data pořízení, je možné i přidat místo nebo použít gps souřadnice, atd.

Komentáře nejsou povoleny.