Začala Olympiáda!

Měl jsem  těžké dilema, co  vybrat  pro  páteční  Kosu.  Bylo  mi  jasné,  že  buď  musím pominout  svůj oblíbený  fotbálek  nebo,  že  utře právě  zahajovaná  Olympiáda.   Dal jsem přednost  fotbalu.  V neposlední  řadě proto, že jsem  si musel  ujasnit z kterého konce onu  londýnskou  sportovní  gigaudálost  pojmu. Zejména, když  to bude , bohužel, až po  jejím zahájení.

 Buď  z toho  fandovského, protože   se opravdu  těším!  A  že  letos  bude opravdu na  co  koukat!  ČT  vysílá  dokonce nejen paralelně  na  dvou kanálech  současně, ale  navíc  ještě  na  celkem  8  internetových  streamech!!!

Dokonalé  fandovské  obžerství.

Přiznávám  – jsem  nadšen.   Jakkoli  nyní  moje  fyziognomie  – křížence velehrocha  a  šifonéru  tomu  vůbec  nenapovídá,  tak  v mládí,  respektive  přesněji  – dokud  jsem na  radnici  neřekl  kdysi  Ano,  jsem  výrazně  sportoval. A dělal  všechno  možné. A stejně  rád  sledoval  vrcholné  výkony  jiných,  kteří  měli  předpoklady  mně jaksi  nepřístupné. Prostě  olympiáda byla  u nás  doma  svatý  rituál. Kdy  se na  tři dny  zastavil  život.  A  velmi se obávám,  že  to  tentokrát  dopadne  stejně a  může  být,  že  i Kosa přijde těžce zkrátka. Uvidíme.  Ale  doufám a  to naprosto  bezelstně a  upřímně,  že  se  opřou  za mne  teď  na několik  týdnů  do klávesnic ostatní  autoři a  já  to  všechno budu  moci  řídit  tak  nějak   mimochodem, sobecky. Jen  z dálky. Protože  při  Hříbkovi  se dalo  psát  na  chatrči  buď  brzy  po  ránu  nebo pozdě  večer.  Jenže  teď  bude těch  8 internetových  streamů a  dva  televizní  kanály dvacet  čtyři  hodin  denně.

Moc  se těším  tradičně  na  atletiku, plavání,  ale  také  na  volejbal, tenis,  DRAM  team  v basketu,  na  fotbálek   asi  tak  od  čvrtfinále,  házenou,  veslování.  No  je  tam  ještě nějaký  sport  který  jsme nejmenoval?  Ö  ano, je  jich  asi  tak dvacet…. A teď  vidím, že  jsem  zcela  opomenul  box.  Tak na  ten se  doslova třesu.  Zejména  pokud  los  proti  sobě  pošle  Amíka a Kubánce!  Jasně,  že  chci  vidět  také  naše.  Zkrátka  je  toho  hodně  a mohl  bych o  tom  psát  hodně  dlouho.

Ale  z tohoto  konce to nakonec nevezmu. Došlo mi  totiž  dost  rychle, co  by  asi  tak napsalo  levé  křídlo  Kosířů.  Napíši  to  sám:

–         jde o  šidítko  ve  smyslu  chléb a  hry  od  těch,  co  vládnou

–         jde nikoli o  sport, ale  o  bohapustou  komerci

–         sportovci  nejsou  žádní  sportovci  ale  chemicky  vypreparované  mašiny

–         účastníci  jdou  jen po penězích

–         původní  olympijské  ideály  jsou  mrtvé

–         celé  je  to jeden  velký  špektákl a podvod

–         zbytečně  vyhozené  miliardy, aby  se velký  byznys  a pár  odklápěčů  silně  napakovalo

–         olympiáda slouží  k prezentaci  velmi  pochybných  režimů

–         k čemu  tohle gigantické konání, když  ve světě  je  hlad

Jistě  jsem  na  mnohé standardní  hlášky     opomenul,  nicméně  ty  hlavní  výhrady  jsou  uvedeny.

 Takže  se pokusím s nimi  nějak  vypořádat.  Pokud  třeba  takovému  Slimovi  nakonec vyjde,  že  jsem  cosi  jako  maloměšťák,  je  to ok. Nemám s tím  žádný  problém.  Mohl  bych  dopadnout  hůř.  Podle   Klémy, co  měl  pod  čepicí a jeho  proslulého  projevu  v poslanecké  sněmovně,  kdy  oznamoval  zkoprnělým poslancům,  že se učí  v Sovětském svazu jak  je  budou  jednou  věšet,  bych  byl  v jeho kategorii  sociálfašista.  A byl  bych  na  to  docela  hrdý.  Ale  to je  také  něco,  co  nehodlám  dál  rozvíjet.

Jsem  jaký jsem a  z Olympiády a  toho, co  uvidím, se upřímně  těším.  Proč?  Protože  si určitě  na  pár  dnů  vyčistím  makovici  od  Kalouska, Nečase  a  tohohle   odpudivého  materiálu,  co  nám  vládne. Aspoň  doufám.   Člověk  to  v rámci  své  duševní  hygieny  a  zachování  zdravého  rozumu nutně  potřebuje

Takže  ano  – je  to  šidítko.  Ale  nepoužíváme  my  nějaké  to  šidítko    k útěku  z reality  každý  den?  Knížky,  hudbu,  televizi, návštěvu  divadla?  Jaký  je  mezi tím  rozdíl   jít někam do  biáku  nebo  sledovat  finále   stovky  mezi  Gayem,  Boltem a  Blackem?  Podle mne  jen  v délce trvání  obou  seancí  a  také  v tom,  že  ono  finále  olympijského sprintu bude absolutním  vrcholem  současných lidských  možností   v něčem, co je  nám  naprosto  přirozené  – běhu. Prostě  prapůvodní,  až  jeskynní  – kdo  z koho.  Žádný  vyfabulovaný  , kašírovaný  příběh, který  někdo  vymyslel.  Erupce, v které budou  čtyři  roky   práce  mimořádně  disponovaných  a  až nelidsky  tvrdě pracujících  jedinců.

Je  to  špatné  se  na  to  těšit?  Slyším odpověď, že  jejich  schopnosti  jsou  násobeny  dopingem,  bez  kterého by  možná  byly  rádi, kdyby  dali stovku  za nějakých  10,2.  Možná.  Nevím.  Tihle  budou opravdu pod  superkontrolou na  doping. Ale nijak  to nevylučuji.  A  ptám  se  – fajn,  a ve filmu  je  všechno jen  v rámci lidských  možností  nebo je  tam  dnes  spousta  triků,  kaskadérů, atd.,   bez  kterých by  děj  nefungoval  nikoho nezajímal?

Totéž  muzika.  Zkuste  si představit  současný  pop  bez  elektriky  a počítačových  kouzel, syntetizátorů a  tak podobně.  Kde by  byla?  Co  bychom poslouchali?  Jak  to,  že  u  filmu  a  hudby  nikomu podobné  berličky  nevadí? A dokonc e ani  herci,  či muzikanti  dopovaní  děleko víc  než  svalovci?

A  co  vlku  totální  komercializace  to,  že  tví  „sportovci“  jsou prostě  jen  hraboši, co jdou po  penězích?

Opět  –  mohu  říci  svým kritikům  – je  to pravda. Ale  co  tím  chcete  říci?  Znáte  špičkové  hudebníky, spisovatele,  herce,  režiséry,  zpěváky  a tak podobně,  kteří  se chovají  jinak?  Jejich  dílka,  vážení  kritici  konzumujete, platíte  za  to a přijde vám  to naprosto  normální.  A dokonce vás kasírují  už  i za to, že  si koupíte  prázdné  CD nebo  tiskárnu k počítači nebo kopírku.Nikdo  neohrnuje  nos  nad  tím,  že  si  koupí  Jarka  Nohavicu  a  zaplatí  za  to.   Proč  bych  stejný  metr  neměl  uplatnit  i  pro  sportovce?

Jen proto,  že  kdysi se  opravdu  dbalo  na  amaterismus?  A  že  jsme  tomuto  původnímu  ideálu na  hony a  nevratně  vzdáleni?

No ono  i  umění  se jaksi  původně,  než se z něho stal  dnešní  zábavní  průmysl,  byla amaterská  záležitost  zadara.  Pravěký  malíř  v Altamiře  uhlem kreslil  na  stěnu  jeskyně jen  tak, aby  si  udělal  radost. Nebo druhým. Nebo  aby  byl  zítra  lepší lov…Tutéž  motivaci měl  pravěký  člověk Janeček,  když  řezal  Věstonickou Venuši.  Podobně  první  zpěváci a hudebníci,  drnkající na nějaký  provázek  nebo  tlukoucí  kusem  dřeva  do  prabubnu.

Kolik  z vás, co budou  kritizovat  ty  prachy  co ničí sport, bylo  v uplynulých  čtyřech létech na  něčem a ryze  amatérském?  A je jedno, jestli  to byl  žákovský  fotbal  nebo  taneční  kroužek?  Navíc sport, zejména  ten  vrcholový, je  koncentrovaný  byznys.  S e vším všudy.  Zejména  s neúprosnou tvrdostí. Jednak je  krátký  a  pak – je  založený  na premise,  že  divák  chce vidět neustále  lepší a lepší výkony  a  zejména,  jako  jsou staří  , neporazitelní  šampioni  podrceni  nově vycházejícími hvězdami…  A  nechrání je  před  odchodem  do nicoty  ani  takový mizerný  zákon, jaký zaštiťuje  nás  – zaměstnance

.Míním  Drábkem vykuchaný  zákoník práce.

A co ty vyhozené  miliardy,  prezentace diktátorů nebo obrovské výdaje  spojené  s pořádáním  her  a  stav světa.  Třeba  jeho hladomory?  Nebo zátěž  pro  životní prostředí?

Ano  – opět  ano. Máte pravdu.  Jenže  kdyby nebyla  olympiáda, jaká je asi pravděpodobnost,  že by  ony  ušetřené investice šly  na nějakou rozvojovou pomoc?  Odpovím si  sám –NULA. A  padne  Kim v severní Koreji  když  žádné  hry  nebudou?  Ani omylem. Ani hlad  ve světě  se nezmenší.

Zkrátka   Olympiáda je  dnes úplně něco jiného, než  si  představoval po  jejím restartu Piere  de  Coubertin  nebo  naposled  ještě  Avery  Brundage.  Ti po něm, to  už byli jen  čistí  obchodníci. Stále  drsnější  a stále výkonnější a hrabivější.  Nicméně, z hlediska  výkonů  jde dneska asi  o  to  nejšpičkovější  soustředění  lidského umu v něčem  na světě na jednom místě  v jednom okamžiku.  Žádný  sebešpičkovější  hudební, filmový   či televizní  festival  nepřivede nikdy  do jednoho místa  takovou  ojedinělou a  širokou  kvalitu.  A  nikde  nemá  obyčejný  člověk  tak  snadnou možnost  vidět  onu  naprosto  bezkonkurenční  výkonnost ,jako je  tomu  v případě Olympiády.

Nemám  sebemenší iluze  – ano, je  to  kšeft. Jen  kšeft.  A Mozart nebo Michalangelo  nebyli  špičkovými profíky  ve  své  době? A  špičkově  placenými?  Ve  srovnání s tehdejším průměrem?

Nehájím  to  špatné. Jen  říkám  – jsem  rád, když  trochu  upustím páry  od  toho neřádu  kolem  nás.  A  rád  se podívám  na  onu  umělou, ale  superkvalitní  šou  Tak  jako  žasnu v Sixtinské  kapli.  Nebo  když  slyším  Heroicu nebo vidím  sochu  Davida. Nebo třeba  pyramidy.    Nevidím  mezi  těmi  ojedinělými výkony  lidského  genia  a  špičkových  soutěží  z Londýna  zásadní  rozdíl.

Prostě  se těším. Ale nikomu  nevnucuji svůj  pohled.  Vlk  prostě  rád  zapomene  na  Kalouska a vymění  ho  třeba  za  Federera.  Nebo  keňské  běžce na  dlouhých  tratích,  či  čínské  gymnastky  nebo americké  plavce…. A bude nad  tím, co  uvidí  žasnout  jako  malý  kluk. Jako když  byl v kině  s tátou  na  filmu  o  Olympiádě v Římě. Na podzim roku 1960. Pamětníci  se mnou  budou  souhlasit,  že vidět  běžet  Vilmu  Rudolphovou  nebo  bosého Abebe  Bikilu byl  zážitek na  celý  život.

Přeji si, aby  jsme něco  podobného  zažili  i letos. Vám pak  hezký  den a Miroslavu  Kalouskovi  rychlý, ale  spravedlivý proces.