O mé hudbě, písmena F +G


Takže  dnes  si  dáme  další  dvě  písmenka Jethrova  výběru.  F +G

napsal Jethro

F

Abeceda si se mnou v bigbítu někdy hraje divné hry. Jinak by se nemohlo stát, aby se tady dnes vedle sebe objevily tak kontrastní, odlišné formace. Přitom jsem všechny ty kapely znal a v mládí hodně poslouchal. A protože jsem v té době nerozuměl blues, byl jsem čistý bigbíťák postižený ArtRockem a ClassicRockem, je jen logické, že jsem jednu z těch formací zasunul ve vzpomínkách někam na okraj.

Teprve dnes, když jsem se chystal jen tak v krátkosti zmínit tuto „zapomenutou“ kapelu, poslechl jsem si jejich muziku z roku 1968-69 a zůstal jsem paf. Já dnes znovuobjevil kapelu Fleetwood Mac!

Já se s nimi v mládí setkal samozřejmě v rádiu, Houpačka a tak. Kde jinde. Fleetwood Mac nebyli natolik známí, aby se sem v roce 68 vozila jejich alba. Alespoň mé zdroje u kamarádů v tomto selhaly. Takže znal jsem jméno, nebyl jsem ani nadšený fanda, ani jsem to nepovažoval za šunt – tak nějak střed.

Mé první album, které jsem fyzicky vlastnil, bylo až o hodně později Rumours. Hodně mne překvapilo hodnocení této muziky kritikou, protože pro mne byl tento spíš pop než rock tak někde uprostřed zájmu, dalo se to poslouchat, ale že bych z toho byl nějak zvlášť odvázaný, to ne. Ale pojďme se na to album podívat. Na dvojce je příjemná, trošku Corrs připomínající Dreams, o dvě stopy dál je hodně známá diskotéková hitovka Don’t Stop, a i následující Go Your Own Way se hrála k tanci hojně. A potom je tam ještě, pro mne nádherná, Oh Daddy. Není to špatné album, spíš hodně dobré. Ale nějak mi nezůstalo v uchu jako Top Twenty. Asi to je tím stylem. Na Allmusic mi prozradili, že je to Soft Rock. No dobrá. Já bych to slovo rock vynechal.

Když jsem ale o kousek výše psal o znovuobjevení FM, měl jsem na mysli jejich druhé a třetí album z let 68-69. Tam už se o nějakém Soft – Pop – nebo kterého čerta nedá mluvit a je to hudba hodně poznamenaná blues. A protože já tehdy blues nemusel, nerozuměl jsem mu, a teď už ho poslouchám a myslím neskromně, že mu rozumím, je to jasné. Pojďme si pár ukázek poslechnout. Dvojka na druhém albu je My Heart Beat Like a Hammer. Co dodat? Paráda. Hned za ní následuje nádherná Merry-Go-Round. A o kousek dál nejdete třeba Shake Your Moneymaker. Tak tuhle muziku já dneska můžu…

Tyto ukázky byl z druhého alba z roku 1968, které se jmenovalo Fleetwood Mac, a teď si ještě pustíme něco z alba třetího s názvem English Rose, které vyšlo o rok později. Dejme si třeba známou Black Magic Woman Petera Greena o které jsem si vždycky myslel, že patří Santanovi, a nakonec pak ještě z řady trošku vybočující Albatross. Musím říct, že tito staří Fleetwood Mac mi tedy perfektně sedly do mých současných bluesových nálad a rád si je pustím vedle B.B. Kinga a dalších, které už jsem mezitím objevil.

Nyní se dostávám k hodně dobré nizozemské formaci z jiné bigbítové krabičky –  Focus. Tak tato kapela mi za mlada hodně seděla v srdci a je to pochopitelné, protože Focus pro mne tvořili jakýsi mezistupeň mezi Ekseption a Jethro Tull. Ostatně, posuďte sami, do jaké míry je flétna Thijs van Leera místy podobná projevu Iana Andersona například ve skvělé House of the King. Prostě logicky moje srdcová muzika.

House of the King je skvělá instrumentálka hned z prvního alba In and Out of Focus, které vyšlo v roce 1970. To pro vás ostatně nemůže být překvapením, protože víte, že se snažím doložit teorii o výjimečnosti této doby nejen v bigbítu.

Pro ty z vás, kteří Focus neznáte, tak jejich produkce s výjimkou prvních alb je vesměs instrumentální, zpěv se objevuje jen občas jako jeden z nástrojů.  Druhým specifikem jsou poměrně rozsáhlé Art Rockové kompozice, které se na prvním albu objevují jen sporadicky, zatímco s rostoucím rokem vydání se počet pěti ale i dvacetiminutovek stále zvyšuje.

Vraťme se ale k prvnímu albu. Hudba Focus je založena především na dvou výrazných individualitách, kterými jsou kytarista Jan Akkerman a mág kláves, flétny a zpěvu Thijs van Leer. Album obsahuje ještě poměrně nesourodou směs na pomezí Art Rocku a Progressive Rocku, ale už se tady objevují tituly, které se později pro Focus staly typické. Poslechněte si například, jak Focus v roce 70 hráli Anonymous.

Ještě si dáme ukázku ze zpívané části, je to Why Dream z pera baskytaristy Hanse Cleuvera. A protože máme hromady času, nabídnu vám ještě závěrečnou téměř desetiminutovku, pod kterou se podepsal Thijs van Leer a jmenuje se, jak jinak, než Focus.

Když vám teď prozradím, že pro druhé album Focus vyměnili baskytaristu a bubeníka, musí vám být zřejmé, kam dál se jejich hudba ubírala.

Na druhém albu Moving Waves už jsou autorsky podepsáni jen Jan a Thijs a asi to byl správný krok, protože toto album bylo výborně přijato kritikou a totéž se týká i následujících alb. Ale zpátky k Moving Waves. Hned úvodní skvělá pecka Hocus Pocus mne dostala do kolen, protože já ji znal, já ji poslouchal, já věděl, že jsou to Focus ale toto album mne minulo. Až dodnes. Jak trošku naspořím, poběžím koupit.

Nejdříve vám nabídnu studiovou „učesanou“ verzi tady a pak se můžete podívat na živou exhibici především Thijs van Leera. Že to znáte od Iron Maiden? Ano. Také třeba od Marrillion nebo Helloween, a bude jich více, ale Focus jsou jen jedni. Co dodat? Už jste někdy slyšeli tvrdý rock smíchaný s klasickou hudbou a jódlováním v lepším provedení?

Hodně se mi z tohoto alba líbí – tedy líbí se mi hodně úplně celé, ale o trošičku víc se mi líbí Akkermanova Janis. Nebo je lepší „repete“ Focus II? Nedokážu se rozhodnout. Nebo je to finální třiadvacetiminutovka Eruption? Páni. Vím, že mi manželka vynadá, protože momentálně nemám pár měsíců stabilnější příjem, ale čert to vem. Žijeme jen jednou. V pondělí mažu objednat dvojku Focus.

Další album už jsem vlastnil. Myslím, že to ve vinylu bylo dvojalbum, ale na CD to mám jako jedno CD. Je to skvělé album Focus III, autorsky opět výhradně Leer-Akkerman, hudba podobná, ale ještě lepší. Nabídnu vám nádhernou Love Remembered.  Hned za ní je hodně známá Sylvia, samozřejmě proti studiu horší zvuk, ale preferoval jsem ukázat vám Focus v akci. No, zase bych vám tady dal odkazy na všechny stopy z toho CD a to nemá cenu. Tak jen zkusíme Focus III a pak, pokud máte chuť, závěrečnou 26 minut a chlup trvající Anonymus II. A pokud se vám to líbí, zkuste celé album.

Následující album Focus at the Rainbow neznám, šlo o živou nahrávku, kde většinu obsahu známe z prvních třech alb, navíc já ty živé koncerty v mládí moc nebral, vadila mi nízká kvalita zvuku, „ochuzené“ provedení, kde chybělo to, co jsem měl v uchu ze studiové nahrávky, a když tak uvažuju nad prvním živým albem, které jsem akceptoval, bylo to až A Little Light Music s Jethro Tull. Do té doby jsem živými alby opovrhoval. Jo a samozřejmě Colosseum Live. Na to jsem zapomněl.

Takže přeskočíme na pětku a tou je Hamburger Concerto z roku 1974. Nádherná věc. Mám ji také doma. Začneme číslem dvě, vypalovačkou Harem Scarem. Abychom to měli trochu kontrastní, tak bych dal odkaz ještě na zasněnou La Cathedrale de Strasbourg. Hledal jsem slušné video z koncertu, ale našel jsem jen verze s dost špatným zvukem (a Focus jsou postaveni především na zvuku) a navíc bez Jana Akkermana, který se v roce 1976 pustil na sólovou dráhu a ten pán, co ho „nahradil“, to není Jan ani náhodou. Takže doporučuji studiový originál s Janem Akkermanem. No a podstatnou část alba tvoří Hamburger Concerto. Nabídnu alespoň první část, ale je to autentický koncert se starými Focus.

Asi nemusím nějak zvlášť vysvětlovat, že se mi Focus hodně líbili a stále líbí. Na tu hudbu musíte mít náladu a čas, ale stojí to za to. Tak ještě pro pořádek ukázka – Jan Akkerman v pofocusové éře jako rocker a jako jazzman – a půjdeme dál.  A víte, že na těch nahrávkách má 65 let?

Tak to by bylo z mé diskotéky sedmdesátých od písmene F Fšechno a tak se pustím do očekávaného a obávaného G. Proč? No protože je tam Gabriel a Genesis…

G

Na začátek tohoto oddílu ale patří skupina Geordie, kterou jsme všichni za mlada zaregistrovali, určitě všichni znáte jejich hit Going Down z roku 1974 a z diskuse pod áčkem také jejich verzi The House of the Rising Sun. Také jsem se tam dozvěděl, že zpěvák Brian Johnson krátce poté nahradil zemřelého zpěváka australské skupiny AC/DC a to také vysvětlilo, proč už jsem později o Geordie nikdy neslyšel.

Máme toho na programu ještě dost a tak bych se rád pustil do formace, která je patrně stěžejním bodem dnešního dílu: Genesis. A je to tady. Všeobecně známá hudba, rozsáhlá diskografie včetně sólových projektů jednotlivých členů – nedávno jsem opěvoval Phila Colllinse – a navíc jedno album, lépe řečeno dvojalbum, které já považuji za jejich nej, a patři opět do mé nominace na nej nej bigbítová alba všech dob.

Můj vztah ke Genesis se měnil s postupem času ne ve smyslu líbí-nelíbí, tam jsem byl naprosto jasný od samého začátku, ale v tom, která část jejich tvorby pro mne byla vrcholem. Když mluvím o Genesis, musím mluvit o albech. Je podle mne nesmyslné vytahovat jednotlivé písničky a bavit se o tom, jestli to je nebo není hit. Genesis od někde od roku 71-72 produkovali alba s náročnou, spíše programovou muzikou, kde nikdy nepůsobila jedna píseň ale vždy celek. A já jejich alba vždy jako celek poslouchal. Nikdy jsem neměl potřebu koupit nebo nahrát si nějaké „Best of Genesis“. Ostatně nevím, co by na takovém albu bylo.

Takže první album, které mne oslovilo, bylo Trick of the Tail z roku 1976. Nevím, jestli šlo o náhodu, že jsem právě toto album koupil ve vinylu jako první, ale pokud to byla náhoda, byla to náhoda šťastná, protože jsem zachytil ještě dozvuky éry spolupráce Gabriela a Collinse. Trick of The Tail bylo totiž první album bez Gabriela, kdy se Phil Collins stal frontmanem skupiny. Přestože nemá žádný smysl poslouchat z tohoto alba jednotlivé písničky, stejně jako nemá smysl pouštět si ho odprostřed, přilepím sem nějaké odkazy jako ukázku, které pasáže se mi líbí. Ale zdůrazňuji, že v kontextu celého alba.

Mimochodem, manželka objevila Genesis až v době, kdy zaslechla úvodní takty Dance on a Volcano jako podklad v nějakém českém seriálu a ptala se mne, co je to za perfektní muziku. Hrábl jsem do police s elpíčkama a už v tom jela. Mně se na tomto albu hodně líbí například Squonk, Ripples, ale jak jsem řekl, je nesmysl vytrhávat z alb Genesis jednotlivé písně.

Proč to pořád zdůrazňuji? No protože když se posunu hodně dál, do roku 1977, kdy po odchodu Phila Collinse se Mike s Tonym pokusili pokračovat, vylezlo z toho „album“ Calling All Stations, kde už si opravdu vyberete (snad jednu) pěknou písničku, třeba Congo. Ano, je to pěkná písnička, ale to je asi tak všechno. On to ten zbytek Genesis patrně pochopil, protože to bylo podle mých znalostí jejich poslední řadové album. Mimochodem, líbil se mi Philův komentář k tomuto albu, který skvěle vyjádřil i mé pocity. Phil totiž řekl něco ve smyslu „když to poslouchám, dovedu si představit, jak ty písničky vznikaly“.

Ale zpět k mým Genesisovým zážitkům: Trick of the Tail – nádhera, další album, které jsem si koupil, bylo And Then There Were Three v roce 1978. To vám byla hudba přesně podle mého tehdejšího gusta. A ještě je. V mých očích tehdy nejlepší Genesis…  Obrousily se hrany, přidaly se velké plochy, collinsovská melodika, krása.

A zase – je to nesmysl – ale dám sem pár odkazů, třeba na nádhernou Undertow, nebo co taková Snowbound? Paráda. Teď jsem si všiml, že to nějaký osel popisuje jako relaxační muziku. Až jsem se otřepal. Jen to potvrzuje mé sdělení, že to nejsou písničky ale části jednoho kompaktního alba. No umíte si představit CD „Relaxační hudba“ a na něm Genesis? Ještě si dáme ukázku Many Too Many. Všimněte si, že mne na tomto albu oslovují spíš ty pomalejší pasáže se silnými melodiemi, mohutnými klávesami – vždyť to říkám pořád, že mne bral vždycky spíš ten Art…

No a teď se dostávám k tomu svému opravdu nejlepšímu albu Genesis a věřte, že to mám v litých diskusích vydiskutované s mnoha Genesisofily a fandy. Většina těchto diskusí skončila „ano, máš pravdu, to je opravdu nejlepší album Genesis“. To album, přesněji dvojalbum, jsem objevil až při zpětné cestě ke starším titulům a je to poslední album, na kterém ještě s Collinsem uslyšíte i Gabriela. Jmenuje se The Lamb Lies Down on Broadway.

Při poslechu tohoto alba jsem prošel určitým vývojem od počátečního „no, dobrý“ a přeskakování „špatných“ písní až po finální stav, kdy si opravdu misím udělat půl druhé hodiny času a pohody a poslouchá, tak, jak to tam kluci dali, včetně té pasáže s pazvuky, protože vím, že tam patří, a že když už je jejich poslech skoro nesnesitelný, vynoří se vzadu krásná uklidňující muzika, která to všechno zabalí…

Má vůbec smysl dávat sem ukázky? Asi ne. Ale pokud to dvojalbum neznáte a kupodivu řada Genesistů ho nemá, nevěřili byste mi. Pokusím se najít nějaké pasáže, které se mi zdají být to nej…

Tak třeba hned úvodní The Lamb Lies Down on Broadway. Ta to prakticky všechno předznamená a pokračuje to hodinu a půl v tomto rámci. Při hledání nějakého videa jsem nacházel jen verze s Peter Gabriel Band anebo ty postcollinsovské Genesis, ani jedno neodpovídá originálu. Takže se budeme patrně muset spokojit jen s hudbou. Nevadí.

Abychom si trošku ukázali barevnost toho alba, dám sem odkaz na sedmičku a osmičku z prvního disku: Napřed trošku progresivní tvrďárny v Back in N.Y.C. a hned na ni navazující pohlazení Hairless Heart. Teď ještě přidám ty pazvuky, co jsem dřív přeskakoval a dnes už je poslouchám –  The Waiting Room a pak snad ještě nádhernou The Lamia a už končím. Vážně to nemá cenu. Prostě si musíte to album někde půjčit, koupit, a poslouchat a poslouchat. Já ho poslouchám dost často už přes třicet let a zdá se mi být čím dál tím lepší. To nejlepší od Genesis.

Ještě jsem narazil na YouTube na jednu raritku, a tou je živé vystoupení Genesis v nějaké TV show v roce 1972. Jsou tam některé zajímavé pasáže, ale mne hlavně bere vousatý Phil Collins s hárem a to, jak se kluci u toho berou vážně. Ale pojďme dál.

Mám tady poslední tři jména od G a prvním z nich je Gentle Giant. Samozřejmě první album 1970, hrají Art Rock a Progressive Rock a dodnes jsem se je nenaučil poslouchat. S výjimkou prvního alba a možná alba In a Glass House, které jsem zatím nesehnal, je to tak progresivní, že je to až neposlouchatelné, a to mnohem víc, než ti nejneposlouchatelnější Yes. Občas se poctivě snažím do těch pozdějších alb „dostat“ ale pokaždé to vzdám nejpozději v polovině. Na mne je to šíleně progresivní, místy až šílená hudba, někdy ani ne hudba, ale něco, jak si představuji kakafonii. Snad někoho neurazím, fakt se snažím. Vždyť jejich prvních pět alb má bez výjimky 4,5 hvězd od kritiků.

Takže pár ukázek z prvního alba Gentle Giant z roku 70: Úvodní Giant, dvojka Funny Ways a pak bych nabídl ještě devítiminutovku Nothing at All. Jak jsem psal, toto album dokážu poslouchat celé, je vynikající, i když trošku progress…

Když ale přeskočím o kousek dál, třeba na album Octopus z roku 1972, začínám mít problémy, jsou tam pasáže, které ještě zvládnu, ale pak jsou tam pasáže, kde už mi to nejde. Netvrdím, že je to právě následujíc ukázka The Advent of Panurge, ale jde o celkový dojem.

U Pozdějších Gentle Giant to u mne funguje tak nějak naruby. Začnu v pohodě a po skončení alba, jako bych dostal přes hubu. Ale rád bych se GG naučil poslouchat. V hudebninách to dělá dobrý dojem, mladá prodavačka začne hledat v katalozích, starší pard zdvihne obočí a ocení vás „á, pán je znalec, no ale takovou fajnovou muziku nemáme skladem, jen na objednávku“… A když mu ještě vyjmenujete pár alb jen tak z hlavy, kouká na vás s neskrývaným obdivem, protože jste asi tak druhý za posledních třicet let, kdo se u něho na Gentle Giant ptal…

Takže ještě jedna ukázka pro silnější nátury – 14 a půl minuty GG a Octopus a honem pryč.

Předposledním jménem dnešního vyprávění je skupina zcela odlišná, prakticky ze zcela opačného konce mého bigbítového záběru. Jsou to Grand Funk Railroad.  Opět rok 1970 a tentokráte tvrdý kytarový Rock. I když, ony tam klávesy byly, ale tak nějak vzadu, kolikrát jste si jich ani nevšimli.

Nebyla to úplně moje muzika, dnes se říká, že to není můj šálek čaje, ale bezesporu to byla další velmi odlišná kapela, tvrdá rytmika, zabustřená basa, vypjatý zpěv, prostě nářez. Když tuto hudbu poslouchám dnes, tak bych si tam i nějaké bluesovější kousky našel.

Na YouTube jsem našel typickou GF pecku Got This Thing on the Move. No, je pravda, že na desce to dopadlo lépe. A v následující ukázce je „motor“ Grand Funk Mark Farner, jak si vystřihl na koncertě v roce 2007 pecku z druhého alba – Paranoid. Mimochodem, motor proto, že je podepsaný prakticky pod veškerými tituly Grand Funk jako autor. Přinejmenším na jejich raných albech, nebo těch nejznámějších.

V roce 1971 vyšlo album A Pluribus Funk, autorsky opět výhradně Falmer, a ta správná nejsyrovější nejdrsnější muzika Grand Funk. Například hodně známá People, Let’s Stop the War. U tohoto alba mne na Allmusic překvapilo poměrně nízké hodnocení, protože podle mne toto album je extraktem těch pravých nefalšovaných drsných GF.

Oproti tomu album We’re an American Band z roku 1973 už nachytalo skoro plný počet hvězdiček. Našel jsem video k úvodní We’re an American Band, které dobře ukazuje GF a jejich sílu na koncertech. Ten koncert potom pokračuje, takže jestli máte chuť … já tedy úplně ne. Přiznám se, že na rozdíl od kritiků, mně se album A Pluribus Funk líbí víc.

Takže ještě jedna zajímavost, a to je video s Grand Funk Railroad z roku 1969 a půjdeme pomalu do finále.

Poslední jméno, které vám dnes připomenu, je Greenslade. Dave Greenslade. Nic? Klávesák skupiny Colosseum, o které jsme se bavili kousek zpět. Po skončení starého Colossea se pustili Greenslade a baskytarista Tony Reeves do nového projektu pod názvem Greenslade. Já jsem v roce 1973 koupil, netuše o koho jde, dvě alba. První se jmenovalo Greenslade a muzika na něm je samozřejmě hodně postavená na klávesách.  To druhé s podobným obsahem se jmenovalo Bedside Manners Are Extra.

Trošku mne překvapilo, že jsem na YT nenašel nějaké autentické video, kde je Dave Greenslade v přímé akci. Můžu vám tak nabídnout opět jen muziku s nějakými fotkami. První ukázka je Drum Folk z druhého alba a není ani tak moc o klávesách – no vlastně také. Druhá ukázka je pak Pilgrims Progress.

Takže teď už máte nějakou představu o dalším kousku mé hudební knihovničky a máte opět, doufám, co zajímavého poslouchat. A já se odeberu přemýšlet, na koho všechno jsem zapomněl tentokrát. Už mne napadl Gary Glitter, ale ten kolem mne jen tak proletěl. Dál nevím. Uvidíme v diskusi.

Příspěvek byl publikován v rubrice Jethrův akord se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

67 reakcí na O mé hudbě, písmena F +G

  1. Mc Cali napsal:

    Opět dobrý výběr.
    Tak třeba Geordie – House of the Rising Sun jsem už dlouho neslyšel, takže jsem si ji opravdu vychutnal. A je to pořádná mňamka.
    A Genesis? To je skoro beze slov. Vynikající kapela.
    Je fakt, že od nich nemusim vše, ale co poslouchám, tak z toho jsem vždy u vytržení. Já osobně miluju jejich LP z roku 1984…..už hned první skladba Mama mě dostane přesně tam, kde mě chtějí určitě mít.
    Jsem v tranzu a poslouchám z hubou dokořán i když jsem to slyšel už mockrát. Moc dobré je taky LP Duke, tušim 1980, alespoň tenhle rok je na CD. Teď jsem línej to hledat.
    Ovšem je toho od nich o moc víc, co se mě líbí. Ale to bych tady psal dlouho. Takže jen namátkou co mě vytanulo na mysli.

  2. wiki napsal:

    Písmeno G: Grease jako „sixth best-selling soundtrack album of all time“? http://en.wikipedia.org/wiki/Grease:_The_Original_Soundtrack_from_the_Motion_Picture

    • Jethro napsal:

      Bože, já jsem osel 🙂 . Šel jsem se dívat na Allmusic,kdože to jsou ti Grease, že jsem je neznal.
      Jasně. Pomáda. Tak nějak jsem ji spláchl tou Horečkou sobotní noci u Bee Gees. Ale v nácti to byl kultovní film, rád se podívám i dnes.
      Zajímavé, že kdysi jsem ho vnímal jinak, jako hudební film o blýskavém světě, dnes tam nacházím ten podtext bezvýchodnosti,který se hlavní hrdinové snaží přebít divokým životem… Jak se ta doba a názory a i vnímání mění …
      Totéž se mi stalo u filmu Vlasy. V mládí muzika, dnes skvělý a hodně těžký film.

  3. kočka šklíba napsal:

    Jethro byla jsem zvědavá co vypíchnete u Genesis, ptz jsem pochybovala, že byste je u „G“ opomněl ;). Pro jsou mě jednoznačně mezi mými TOP rocku. A já, i když máte pravdu, nemá cenu vyzdvihovat jejich jednotlivé skladby, vše je skvělé, miluji jejich Tresspass a The Knife

    Moc děkuji za Vaše články, jsou pro mě jak připomínkou muziky kterou jsem dávno neposlouchala, tak i objevem muziky, kterou jsem neznala a především radostným sdílením hudby s mnoha zdejšími sympatickými lidmi :).

  4. Istar napsal:

    LP Fleetwood Mac se mi dostalo do ruky kolem 1979, ale co to bylo zač si už nevzpomenu. 😦

  5. ld napsal:

    Podobně jako kočka šklíba, Knife je na koncertní verzi prostě skvělý. V podstatě jako celá tvorba Genesis s Gabrielem. Pak už to sklouzává do popu, kde se právě tak od alba Duke skupina nachází. Může být, že i tak Genesis s Collinsem nalézají fanoušky, pro mě je to ústup z art-rockové slávy. Asi jako kdyby Pink Floyd doprovázeli Madonnu.

  6. orwell77 napsal:

    Páni! Dodnes jsem o Focus neslyšel a po zásluze jsem teď za to od nich dostal kopanec do hlavy. To je nářez! Jen co dopíšu tohle, jdu si od nich dohledat všechno, co od nich k dohledání je. Mám novou životní lásku 🙂 Úžasný, fakt úžasný!
    Gentle Giant jsem taky neznal, tak jsem se vrhnul po hlavě rovnou na Octopus a náramně mě to pobavilo. Kluky to evidentně baví taky 🙂 Trochu mi tím hudebním dadaismem připomněli moje oblíbené The Residents, Legendary pink Dots nebo Psychic TV. Což jsou ovšem kapely mladší a ještě o dost šílenější.

  7. Istar napsal:

    Nevím, jestli sem můžou i české skupiny, ale v každém případě do méo F + G patří George a Beatovens
    BTW, jak se vkládají klipy?

    • Istar napsal:

      Hm, tam měl být link, někde se vloudila chybička.

    • ld napsal:

      České asi ne, jinak by stěží chyběl Blue Effect. Právě oni byli ve své době právem přirovnáváni k Yes, což je poklona čelem až úplně k zemi.

    • Jethro napsal:

      Může sem jakákoliv dobrá muzika. Já však na české kapely nejsem expert. Za mlada jsme je poslouchali jen okrajově, to hlavní lákadlo bylo v anglosaském rocku…
      Samozřejmě jako každý jsem poslouchal Sodomu, Ulrichy, Petra Nováka (i Pavla 🙂 ), Karla Černocha, Hladíkovce ať Blue nebo Modré, Collegium, Později Fermata, Progress a spoustu dalších… A Olympic.
      Ale popravdě, pokud bych měl popsat půl stránky o Olympicu, netuším, jak by to dopadlo. Nebo Petr Novák?
      V Antologii bítu, nebo jak se ten náš čtyřicetidílný seriál jmenoval ostatně bylo řečeno absolutně vše, co se snad o českém bítu dá povědět…
      Jo a Framus Five a Neckáře a Katapult a nevím koho ještě 🙂
      A hodně se mi líbila v některých Wikrentovkách Marie Rottrová. Hlavně, když to tam zachraptělo.

      • Istar napsal:

        Rottrová? Tak to si počkám na R. 🙂 Wesele będzie hejże, hej

        • ld napsal:

          A nač jste expert? Na muziku? I vy legračníku…Ba ne. K tématu víte hovno! Jestli píšete „Katapult a nevím koho ještě
          A hodně se mi líbila v některých Wikrentovkách Marie Rottrov
          🙂
          tak to je čaj třetího máčení. Pište dál, zkuste to však beze sraček.

          .

          • vlk napsal:

            ŽLUTÁ PRO ld.

            Je to první žlutá, co na Kose uděluji!
            ld už jste párkrát najel na autora. A tentokráte jste to přehnal.
            Jethro píše o SVĚM VÝBĚRU MUZIKY! Svém. Ne vašem nebo mém. A má právo na to, aby se mu líbilo cokoli. A vůbec není důležité, jestli s e to líbí ještě někomu jinému.
            Píše velmi kultivovaně a spoustě lidí tady rozdává radost.
            Pokud se vám jeho texty, výběr, či cokoli jiného nelíbí. Je to váš problém. Nechápu, proč si svou frustraci vybíjíte tím, že Jethra urážíte.
            V pravidlech prostoru najdete , že jsem odhodlán chránit autory. Před frustráty.

            Takže podobný nájezd a kohokoli tu předvedete ještě maximálně jednou. Pak dostanete trvalou stopku.
            Předpokládám, že jsem se vyjádřil srozumitelně a jasně. Jste tady host.

          • Jethro napsal:

            No, když myslíte, já se nebojím přiznat, že jsem poslouchal Katapult a Rottrovou. A Marie byla PANÍ zpěvačka. No a taky jsem poslouchal Gentle Giant a Radimovi Hladíkovi jsem půjčoval zesilovač, když jim na koncertu v první pecce vyhořela jeho Woxka.
            Máte pravdu. Nejsem na nic expert ale určitou muziku mám rád, určitou nemusím, ale to neznamená, že není dobrá.
            A Modrý efekt? Hodně experimentů – Veselý, Frešo, Semelka, – je ten dnešní BE vůbec ještě Blue Efect anebo to Radim obklopený mlaďochama zkouší nějak tahat dál?
            Pro mne byl Blue Efect nejatraktivnější asi s Frešem. Tam to chytlo novou mízu…
            No a jinak, jestli dovolíte, co pro mne jsou a nejsou sračky, to si rozhodnu sám 🙂

          • vlk napsal:

            Jethro,

            tak ty jsi půjčoval Hladíkovi zesilovač?
            no vidíš a já chodil na tělocvik s Dědkem Šindelářem z Kaťáku, dej mu Nejvyšší věčnou slávu a na střední byl můj spolužák Jirka Lang z Turba…. Ale ani jeden z nich mne, respektive jejich muzika nebrala.
            No to ještě taky nebyli idolové muzikantských Lidušek…

          • Jethro napsal:

            Největší fór na tom Hladíkovi byl, že jejich zvukař si ze všeho, co jsem mu natahal, vybral východněmecký osmiwattový specíál na basu, připojil to krepráku z té Woxky, k bedně strčil mikrofon a už to jelo. Ano. Radim Hladík odehrál koncert na osmiwattový východoněmecký zesák, a hrálo mu to hodně dobře.

          • ld napsal:

            Jethro,

            s tím současným M.Efektem máte pravdu. Řemeslně jsou dobří, ale není tam to srdíčko třeba již zesnulého Vlado Čecha, fajnšmekra Veselého… Ta parta měla pospolu zůstat déle.
            Nicméně chápu, že se domácí scénou nezaobíráte.

      • enyn napsal:

        Krásný den, Jethro, neodpustím opomenutí Sinead O´Connor pod „C“. Leda by byla řazena pod „O“. 🙂 Namátkou Peggy Gordon, Just Call Me Joe, This is a Rebel Song, …

        • Jethro napsal:

          Tak ta mne minula. Je skvělá ale já se s ní potkal (myslím poslechově) až po převratu.

        • zdenekb napsal:

          No, taky ji miluju… (škoda, že zrušila turné!) …a taky bych pod leckteré písmeno přidal své oblíbence, ale beru to tak, že předmětem a vymezenými hranicemi blogu je doba dospívání Jethra.. 😉 (a je to tak dobře). Mám velmi rád i Petera Gabriela, ale znám jej spíš z pozdější doby. Díky (díky!) Jethrovi jsem třeba dnes narazil i na parádní kousek Genesis s Gabrielem i Collinsem… jó, to jsem ještě nebyl na světě…

          Ať vám to není líto, mnohem pozdější duet PG&Sinéad… snad mi to pod písmenem G bude prominuto… už nebudu plevelit.

  8. vlk napsal:

    Jethro,
    vůbec ti nehodlám do toho nějak kecat. Ale teď jsem dojel z cest. A Radiožurnál dal, za dobu, co jsem posloucha,l dva fláky od Guns N Roses… Nic ti nevnucuji.
    A pokud jde o české skupiny, no pro mne je to celkem jednoduché. Tedy pokud jde o big beat. Když mne to ještě zajímalo, a to je zatraceně dávno, tak já osobně považuji z a naprostou špici tři party.
    Mefisto, Olympic a už zmíněné Georege and Beetovens. Zejména ti poslední byly podle mne naprostá světová špice.! Jen Petr Novák měl smůlu, že prostě byl za oponou a v malém státečku. Být v Americe nebo v Anglii , tak by byli suvereně pobili Bee Gees.

    To osttaní, jako Hladík a Modrý účinek o ostatním nemluvě, mne už dokonale minulo. A Hammel a Prúdy? tak těm jsem nějak nepřišel na chuť nikdy.
    Ale každej má svý buchty za nejlepší…Rozhodně máš spoustu fandů a jsem moc rád za tvůj s eriál příteli.

    • Istar napsal:

      S Mefistem a spol bych počkal na M (nebo na K – Pete Kaplan) 🙂

    • Istar napsal:

      Mimochodem, Vlku, znáte tohle: Cesta, která vede nikam?

      • Jethro napsal:

        Čučím jak puk. Poznal jsem těch kluků tak maximálně třetinu. Musím se na to v klidu podívat pořádně. Škoda, že je to tak drsně komprimováno.

    • Jethro napsal:

      Jó vlku, když Guns vydali první LP, už jsem byl ženatý a šťastný otec. To už nebyla puberta, to bylo minimálně o 10 let dříve. Takže znám, vím, ale to nejsou ta sedmdesátá magická Woodstocková léta…
      A České kapely tady nedávám, protože na to prostě – odtatně lak LD malýma správně poznal- nemám 🙂
      Třeba dá někdo po mně seriálek o domácí scéně 🙂 Takže já zůstanu striktně u anglosaské muziky a u let zhruba 60-85.

    • pepan napsal:

      že sem tak „smělý“ Vlku, jak jste se k povědomosti o Axelu Roseovi a Slashovi dostal?
      Přes Zajíce?
      neodpustím si přiložit:

      to teda není původně vod nich, všici to znáte z filmu, tak dole jedny origoš:

      taky není špatný poslouchat jak Axel klepe na nebeskou bránu, anebo místo Jaggera vzývá nějaký satanský veličenstvo, to je taky závěrečná písnička jednoho obskurního filmu…

    • Petr napsal:

      Kdyz uz jsme pod F, tak by se mohlo hodit Flamengo, lae nenasel jsem na ne zadny odkaz, Stale dal byla moc pekna pecka

  9. vlk napsal:

    Istare,
    neviděl. Neznám to. Ale nejsem schopen si to pustit. Paralelně mi běží plavecká finále na OH.

  10. Petrpavel napsal:

    Tak si, čta, říkám : žili my jsme vůbec já a Jetro ve stejné zemi? Žasnu, co dokáže s lidmi udělat muzika a její sledování a vnímání jako důležitého fenoménu, co o populární hudbě ví. Pro mě hudba byl a je chvilku poslech rádia, hodinka týdně v televizi, a především (to jaksi již dříve) pak živá muzika na zábavách a plesech. Co se tam asi hrálo v mých mladých (šedesátých) létech, víte.
    Mnozí si říkají : chudák, neslyšel pořadnou muziku. Mnozí si říkají se mnou : já jsem spokojen, neměl jsem a nemám potřebu poslouchat zahraniční interprety populární hudby. (… a sdílím přesně vlkovo hodnocení československého bigbítu.). Vůbec se necítím o něco ochuzen, naopak. A navíc mám stále rád českou dechovku 🙂 . A světovou operu.

    • Jethro napsal:

      Bylo by smutné, kdyby nás 10 milionů bylo ujetých na západní bigbít ze sedmdesátých let a nikdo by nebyl ujetý zcela jinak. Můj děda netušil o muzice vůbec nic, ale nad svou sbírkou motýlů mi dokázal vykládat celé hodiny. A jiný můj příbuzný, to mu bylo třiadevadesát, zas po celodenní práci na vinohradu dokázal kouknout skrz skleničku mladého na plamen svíčky a se slzou v oku hodit nádhernou slováckou písničku. A dokázal mluvit o vínu hodiny. O jeho kráse.
      No, a někdo má obrazy…někdo balet, někdo operu. To je fajn. Tak to má být.Už se těším, až tady budete psát o opeře, kde jste byl, proč se vám to líbilo a co vám to dává. Třeba mne i jiné k té opeře přivedete…

  11. Petrpavel napsal:

    Hezká výzva. Moje důchodcovská lenost a pohodlnost (už se těším na připomenutí mnohých že levičáci jsou všichni takoví 🙂 ), které říkám nedostatek času, mi ale nedovolí zplodit víc než několik řádek. Tak v příštím životě …
    A dík psavcům jako je Jethro.
    P.S. S tou leností to nebude tak žhavé: vnoučata, domácnost, děti, latifundie, cesty, chata apod. mají své požadavky!

  12. ld napsal:

    vlk napsal:
    Červenec 30, 2012 v 20.41

    Frustrát, říkáte 🙂 ? To je velmi milé. Nicméně s Jethrem jsem vedl polemiku pouze jednou, a to včera. Vracet se k ní nebudu, stojím si za svým hodnocením.
    Nicméně nedá mi to, abych vám nepřipomněl, kterak vy se chováte ke druhým, posíláte je načíst si literaturu, dostudovat fakta že nic neznají, v momentě, kdy mají nad vámi argumentačně vrchu, a když vy jste přesvědčen o svém. Rozdíl je pouze v tom, že neurazíte expresivním výrazem, nicméně jinak ano. Fajn, je to tady vaše, pro vás žádná pravidla platit nemusí. Když připustíte texty navážející se do jiných, urážíce jejich hodnoty, vyznání, bez napomínání, tak si prostě na objektivitu jen hrajete.
    Klidně mě tedy zabanujte. Nebo vlastně nemusíte – nejsem li po chuti, budu číst a psát jinde. Ale jedno vám ještě před odchodem prozradím – Stejskalujete rychleji, než Bolt běhá.

    • vlk napsal:

      ld
      dostal jste žlutou. Být vámi, to nerozmazávám.
      A jestli Stejskaluji nebo ne vy rozhodně neposoudíte. A správně jste poznamenal, že je to tady moje.

    • tata napsal:

      ID…………….BOHUŽEL SMĚŠUJETE 2 věci…………..vlk jasně řekl že bude chranit autory……stím nemá nic společneho jakym zpusobem reaguje on na jiné a to v diskuzi,chapete rozdíl napadnout autora ,ty sou zde chraněni.

      A JE TO CO PIŠU U Stejkala………….stejskal nastavuje pravidla,libí nelibí nic nenadělate a navic ještě malí rozdil mezi STEJSKALEM A VLKEM.

      stejskal je pořad jen tam zaměstnanec sice s pravomoci ale zaměstnanec.VLK JE MAJITEL PROSTORU.
      Takže KDYŽ SE vlk uprdne ale řekne že vy prdět nesmite………..muže se VÁM TO NELIBIT ale je to tak.JE NANĚM ZVAŽIT TŘEBA,ŽE OSTATNÍ NAŠTVE ŽE PRDÍ A DRUZÍ NESMÍ……………………ALE OPRAVDU TENTOKRAT PRAVDU NEMATE……….tu žlutou ste dostal opravněně

      • vonrammstein napsal:

        .VLK JE MAJITEL PROSTORU.
        Takže KDYŽ SE vlk uprdne ale řekne že vy prdět nesmite………..muže se VÁM TO NELIBIT ale je to tak.JE NANĚM ZVAŽIT TŘEBA,ŽE OSTATNÍ NAŠTVE ŽE PRDÍ A DRUZÍ
        NESMÍ……………………ALE OPRAVDU TENTOKRAT PRAVDU NEMATE……….tu žlutou ste dostal opravněně

        Pardon, já už sem psát nechtěl, ale tohle mě dostalo. Vždycky mě dojme k slzám, když levicový demokrat akceptuje nějakou formu diktatury, pokud mu vyhovuje 😀 Mějte se pěkně 🙂 S Vámi jsem začal, s Vámi taky skončím 🙂

        • tata napsal:

          vonrammstein…………strašně se mi libí když lidi jako vy převracej demokraciji a zaměnujou jí za anarchii……………..VYTE je veřejny prostor a soukromí………..at se VÁM TO LIBÍ neb komukoliv znas toto je soukromí VLKUV………….on NASTAVIL PRAVIDLA……MI MUŽEM PROTESTOVAT JEN že řeknem dobře ja nestojím o vaš prostor.

          NAVIC PŘIPAD ID byl jednoznačný…………VLK NEBRANIL SEBE ALE AUTORA…….

          ZAJIMAVÉ ŽE VY jako pravicovy nectite zasady pravičaku,a uplně převracite demokracii.
          ASI NEVITE CO SOU PRAVIDLA,ASI jako že v restauraci co se nekouří si zapalite oni VAS VYVEDOU,JA napišu že vas vyvedli opravněně a vy mi napišete,že podporuju diktaturu.VYTE SEM SICE LOPATA ,OPROTI vam mnohonasobně blbej ale nikdy nepochopím jak vy chytří si ohybate demokracii…………A VĚŘTE KDYBYCH CITIL ŽE SE VLK timto něčemu zpronevěřil že se neozvu.
          važím si LEXE,ZNAM HO DLOUHO mohl sem dřžet kušnu přesto sem řekl že se mi to nelibí………………….vy vyte jakej mám na VAS NAZOR,PŘESTO SEM TO NAPSAL.
          nezlobte se uplně to překrucujete,oto víc když už dnes vím že mate vysokoškolské vzdělání.ovšem překrucovat demokracii takto to je promě obyčejného opravdu zvlaštní

        • vlk napsal:

          Rammsteine
          vy si evidentně pletete diktaturu s dodržováním minimálních pravidel. DO diskusí zasahuji minimálně. Nechávám je téci. ld neměl žádný důvod napadnout Jethra.
          Mohl se mu omluvit a bylo to vyřízené.
          Možná, že vaše demokracie je bez jakýchkoli pravidel. i když o tom silně pochybuji.
          Vy sám vidíte, že se tady pohybujete s naprostou volností. Snažil jsem se vám cosi trpělivě vysvětlit. Zjevně marně. vyhrožujete jakousi odvetou. S tím nic nenadělám. Až přijde , budu to řešit.
          Může být, že dokážete Kosu poškodit. Uvidíme. Ale v takovém případě nepočítejte, že bych jednal podle Nového zákona.

          • vonrammstein napsal:

            Jistě, akorát mě tu a tam někdo práskne a někdo jiný tomu nezabrání. Neberete si to osobně, že ne? Dokonalá demokracie v praxi, mod. 2.0. Mimimální pravidla jsou v záhlaví každé webdomény a Vy jste je porušil jako první, tak teď nebrečte.
            Jojo, to je volnost jak fík. Řeknete, co si myslíte, někdo jiný to sbírá a pak vás v jednom okamžiku bez zjevného důvodu práskne se vším všudy. Kurva, to je skutečný ráj volnosti. Orwell vstal z mrtvých. Do smrti nepřestanu děkovat Bohu za tuhle lekci.
            Odveta? Jistěže ano. Vy si snad běžně bez reakce necháváte rozbít hubu a podstatnou část života? Já teda ne. Ale Vy to řešit rozhodně nebudete.
            Nechci poškodit Kosu, už mě vůbec nezajímá. Prostě ji opouštím. Ale sleduju. Už jsem založil složku LEX.
            Jetrhro-sorry. Tohle už je fakt tečka. Pod muzikou rozhodně.

          • vlk napsal:

            Rammsteine
            je mi líto – kecáte. Protože odmítám si myslet, že jste absolutní duševní prosťáček, který nechápe, že internet je prostě volný prostor a cokoli do něj pustíte , žije svým vlastním životem.
            Nikdo vás nenutil o sobě cokoli psát.
            Ohledně mé osoby – nic jsem neporušil. Znovu – vy jste cosi pustil a někdo jiný s touhle informací – říká se jí z otevřených zdrojů – pracoval.
            Vy ovšem z toho děláte případ, kdy někomu, důvěrně, svěříte svoje data a on je napráská! Tak takhle to není ani náhodou.

          • vonrammstein napsal:

            Tak si zkuste ty maily a příspěvky pročíst znovu a být u toho při vědomí. Konec keců, začátek skutků. Mějte se. Jakkoliv.

          • vlk napsal:

            Netřeba, stalo se již mnohokrát.

      • Jethro napsal:

        Chlapi, stojí vám to za to? Že se na ty žabomyší války alespoň pod muzikou nevyprdnete.
        Pro VR: vězte, že jsem se v počátcích divil, proč je Vlk na některé lidi ostrý jak je. Pokoušel jsem se s těmi lidmi diskutovat a po pár týdnech jsem zjistil, že je to zcela beznadějné. Ostatně tito lidé, kteří se za námi táhnou jak … z Fausta a poztom z Brejlí (a ve Vlkově případě ještě dýl) mne nutí k obezřetnosti. Jo, a aby bylo jasno, nejedná se o současný zdejší ansábl ale o ty already zabanované.
        Vězte, že jsme zažili dva zlikvidované blogy a když už Jan Krůta (po našem odchodu) sáhl k totálnímu mazání jednoho a později druhého rapla, pochopil byste, že toto tady je jen sebeobrana. Možná ne nejšťastnější, ale jsme jenom lidi.
        A víte, že mne překvapilo, jak vyjel ld? Mám ho v hlavě jako zdrženlivého diskutéra a takový výšplecht jsem od něho před tím viděl jen jednou. Asi měl blbý den. Nevadí. Já to přežil a jemu se udělalo líp 🙂 . Proč si kvůli tomu tady dávat do zubů?

        • vonrammstein napsal:

          Omluva, sem to fakt nepatří. Ale co už na tom. Neznám minulost tohoto blogu a je mi dokonale ukradená, jako blog sám. Id holt třeba přebral, to je jedno. To se může stát komukoliv z nás.
          Nemám problém tady diskutovat. Mám jaksi latentní problém s práskačema. Už od puberty. Nejsem nějak schopen s nimi koexistovat v jednom prostoru. Takže i Vás Bůh provázej, budu si chodit číst Vaše příspěvky o muzice.
          Je docela možné, že v důsledku příkladně svazáckého aktivismu jakéhosi Lexe budu i já nucen zlikvidovat svůj letitý blog a změnit po cca osmi letech nick. Tak se nedivte, že jsem poněkud kurva hodně dost nasranej. Sebeobrana za žádných okolnost NENÍ zveřejnění identity kohokoliv s diskutujích. K tomu je ten ban. Tohle je svinstvo nejvyššího levelu a zaslouží adekvátní reakci. A ta přijde.
          A teď už na mě prosím přestaňte reagovat a nechte mě v klidu odejít.

          • Petrpavel napsal:

            Pořád Rammsteine nechápu, co Vám vadí na tom, že si lidé čtou Vaše názory a ví, že se jedná o názor určitého kandidáta do Senátu, pana XY. Zkuste to vysvětlit idiotovi (jak jste mě nazval).
            Jám kdybych kandidoval někam, tak bych možnost se vyjádřit kdekoli považoval za dobrou neplacenou reklamu. Domnívám se, že jen hlupák nebo člověk nevěřící sobě a svým názorům by chtěl psát anonymně. Proč zrovna Vy stavíte logiku na hlavu?
            Možná se mýlím, kéž by, ale myslím, že jste dostatečně inteligentní na to, aby jste věděl, že bruslíte na příliš tenkém ledě a tam je příčina vašeho vztekání se a nechutného vyhrožování jiným účastníkům diskuse.

  13. pepan napsal:

    ještě k těm Woodstockovským dobám, říká vám něco Rodgers + Free?
    pro osvěžení:

    taky to není původně vod nich, napsal to před druhou světovou černoch, kterej v letech květinovejch dětí umíral na rakovinu.

    • Jethro napsal:

      Tak to si teda piště, že říká 🙂 Já věděl, že něco zapomenu, ale že zrovna Free a All Right Now … No, nedá se. Ale že to byl ale super hit!

    • Jethro napsal:

      No a to jsme také zapomněli na Rodgersův next – Bad Company 🙂

  14. pepan napsal:

    já to zase poplet, ta na rakovinu umírajícím černým bluesmanem napsaná hitovka byla I m so glad. Omlouvám se.

  15. Petr napsal:

    A jeste jsem si vzopmnel na Golde earring

  16. Petr napsal:

    Jethro me se moc libi Fleetwood Mac Green Manalishi

  17. vera napsal:

    Jethro, jsem na tom jako Orwell, v životě jsem neslyšela o Focus ani Gentle Giant – a obojí se mi moc líbí. Ale taky mě zaujala muzika Grand Funk Railroad, takže mám zase další inspiraci :-), ale zatím málo času. Na podzim a v zimě to určitě využiju..

  18. kočka šklíba napsal:

    No tak když se přijmeme pozdější kapely, pak tedy mě chybí Aerosmith, jejich „sladáky“ jsou úžasný, např. Crazy 😉

    • Petr napsal:

      Aerostmith nejsou zase tak pozdejsi kapela. Hraji od 71 roku, kdy se sesli v Bostonu.
      Tenhle sladak je o dost starsi nez Crazy.

      • Anonymní napsal:

        Já vím. Znám spoustu kapel, které jsem ale poznal až po převratu, přesto, že hrály už za mojí puberty. Prostě otcové kamarádů vozili ze západu tu špatnou muziku :-). Já o té dnešní hudbě nemám moc co říct, proto píšu o tom, co mne potkalo jako puboše a vydrželo mi dodnes.
        Takže znám, ale férově přiznávám, že až z novodobé éry.

Komentáře nejsou povoleny.