O mé hudbě, písmena H +CH+I


Tak jsem se dostal do té části abecedy, kde už si moc neoddechnu, protože hustota skvělých kapel narůstá a já už jsem hodně superlativů vyplýtval v minulých dílech. Ale vězte, že spousta dobrého ještě přijde a dnes máme před sebou nejméně dvě TopTen formace. Vezměme to ale po pořádku. Takže nejdříve něco od H.

napsal Jethro

H

Nejprve vám ale nabídnu jméno, které, tipnu si, většina z vás v životě neslyšela. Je to Keef Hartley a jeho skupina Keef Hartley Band. Já jsem se k jejich muzice dostal hned někde koncem roku 1970 přes svůj oblíbený zdroj, onoho muzikanta vyprodávajícího před odjezdem na štaci své čerstvě dovezené úlovky. Pamatuji si, že už v té bedně s elpíčkama nebylo moc, co by mne zajímalo, a tak jsem šáhl po Keefovi netuše, o co se jedná. Doma jsem strčil desku – jmenovala se The Time Is Near –  do gramofonu a poslouchal jsem překvapeně výbornou muziku na pomezí rocku a blues, pro mne super, že tam byly dechy a i housle, prostě muzika přesně pro mne. A to jsem tvrdil, že jsem za mlada blues neposlouchal. Nevěřte mi.

Já o Keefovi moc nevím, jen to, že vydal celkem tři alba, a to v letech 1969 a 70, že s ním na baskytaru hrál Gary Thain, který pak odešel k Uriah Heep, a když jsem trošku zagooglil, zjistil jsem, že bubnoval u Johna Mayala, a to je asi tak všechno. Nicméně muzika, kterou dělal tento zpívající bubeník, určitě stojí za poslech. Jo, a samozřejmě hrál i na Woodstocku.

Poslechněme si nádhernou Born to die z jeho prvního alba (1969). Potom vám nabídnu ještě The Time Is Near ze stejnojmenného třetího alba a skvělou instrumentálku Premonition a to by mohlo stačit. Pokud se vám tato muzika ne nepodobná Blood, Sweat and Tears líbí, snadno si další věci dohledáte. Jen mne mrzí, že jsem nenašel žádné video.

Dalším jménem, které alespoň zmíním, je George Harrison. My už jsme sice mluvili o Beatles, kde byl George nejen zdatným hudebníkem, ale i autorem řady výborných písní Beatles, jako třeba Here Comes The Sun, Something, While My Guitar Gently Weeps  a mnoha dalších. Stejně jako Lennon a McCartney, i Harrison se jako exBeatle prosadil sólově a když se řekne Harrison, vybaví se vám určitě My Sweet Lord, Bangla Desh a další. Nechce se ani věřit, že George už skoro 11 let není mezi námi. Ale jeho hudba zůstává.

Jimi Hendrix. Další superhvězda v pořadí. Nebudu ani dodávat, že také hrál na Woodstocku. V podstatě snad všichni mi oblíbenci hráli na Woodstocku. Co se o něm dá napsat a neurazit? Kytarový mág, zjev a šoumen. Přírodní talent, který měl tu hudbu v sobě. Bohužel se v roce 1970 tak, jako řada hvězd z jeho „prokleté“ generace prodrogoval k smrti ve věku 28 let. Zůstala po něm tři skvělá alba z let 67-68, z nichž nejznámější pecky jsou Robertsova Hey Joe, Woodoo Child z trojky, Skvělá Red House z jedničky a ještě vám nabídnu Jimiho živě z Monterey 1967 a Wild Thing.

Nevím, co by hrál Jimi dnes, pokud by to hraní přežil. Trošku se obávám, že jeho drogová smrt byla tak trochu důsledkem raketového startu a obrovského úspěchu následovaného určitou stagnací a bezradností, co dál. Podobně to cítím u Morrisona nebo Janis Joplin.

CH

Když jsem přemýšlel, koho dám od CH, měl jsem v hlavě už slavná a skvělí Íčka a Jčka a přemýšlel jsem, jestli mám prostě CH přejít, že to bylo jako vyřízeno pod C, anebo si pomoci zmínkou o (tehdy) lepé divě Cher a jejím houpačkovém hitu I Got You Babe.

A aby mne tu někteří neosočovali ze šíření – jak se to slušně řekne? – no prostě exkrementů, tak sem dám ještě jednu Cher, i když si tím předběhnu nějaká písmenka a prokecnu svou slabost pro rockovou babičku. Proud Mary. Ona tam ta Cher dělá spíš jen tak Special Guest křoví, ale …

Takže Chá máme … ale kdepak! Teď mne to koplo! Cha cha chá! Žádný konec Chá. Vždyť já mám 15 cédéček a dvě videa od Chá! Že já jsem se tady zaobíral Cher. A kdo že to je? No přeci Šikágou, tedy správně Chicago Transit Authority, později jen Chicago. Znám jen dvě americké kapely se jmény podle měst, a obě jsou u mne ty nej nej.

Takže Chicago: opět tři kapely, možná jen dvě. Ta první, hrající Rock až JazzRock a mezitím nádherné písničky – tedy jejich prvních zhruba sedm alb a hlavní mág Terry Kath. Potom se to stočilo spíš k popu, slušně se tomu říká SoftRock a je to zcela něco jiného než ty začátky v roce 1969. Nicméně dál už je to produkce sice velmi kvalitního ale spíš středního proudu tlačená Peterem Ceterou.

Ale vraťme se do roku 1969. Nevím, jak se ke mně jejich první dvojalbum dostalo, pravděpodobně jako „kvalitní“ tj. nevím kolikátá kopie přehrávaná z kamarádova B41 na můj B42. Samozřejmě monofonně.  Muzika? Nářez od prvního poslechu. Prostě to bylo zase něco úplně jiného, než hráli ostatní. Posuďte sami.

Hned první Introduction: na webu je pár zaznamů z koncertů, většinou amatérskými kamerami ze sálu. Ale Chicago potřebuje dobrý zvuk a ten jsem našel jen na tomto klipu bez obrázků…  Pak je tam z počátku pohodová Does Anybody Really Know What Time It Is, dále skvělá Listen, potom skvělá Poem 58, po jejímž poslechu jsme v nějaké mánii napodobit nenapodobitelný zvuk Terryho kytary vysedávali hodiny s páječkou ve změti tranzistorů a nechápali jsme, že jemu to leze přímo z kytary, o jaké se nám tehdy ani nezdálo.

Ale to jsme teprve na začátku toho dvojalba. Máme tam ještě pecku South California Purples, v té době byl úvodní kytarový riff stejně slavný jako později ty nej nej od Stounů nebo Purple. Zase si ji dáme z originálního zvuku, slušné video jsem nenašel. Potom tam najdete i jednu z mála přejatých věcí se skvělým sólem všemožných rytmických štěrchátek I’m a Man. Mimochodem, toto video mne velice potěšilo, protože tam můžete vidět Terryho v plné parádě. A pokud byste měli zájem o lepší zvuk, mrkněte třeba sem. Jak jsem řekl, to bylo Chicago ještě rocková kapela, než ho začal Peter Cetera měnit svými baladami.

Páni. Teprve jsem probral první album a už je celá stránka pryč! Pojďme honem dál. Všimli jste si, že Chicago byli inspirací a to nejen hudební? Já, když vidím v televizi logo Chinaski, vždycky se divím, proč tam mají pověšené logo Chicaga. Ta podobnost je opravdu nepřehlédnutelná. Ostatně pokud se mi to podaří najít, ukážu vám píseň, ze které se natvrdo nejméně v prvních osmi taktech inspirovali Eláni ve svém hitu, aniž by se namáhali změnit rytmus, akord…

OK. Druhé album. Méně rocku, více experimentů. A skvělá Road. Potom tam najdete skoro třináctiminutový experiment, na jeho začátku je opět skvělá pecka Make Me Smile. Mimochodem, ta nahrávka je amatérská, ze sálu, a je hodně stará. Na to je dost dobrá. Dokonce moc. Terry Kath v akci. Myslím, že v počátcích Chicaga byl Terry hlavním motorem Chicaga. A opět, chcete li studiovou verzi, podívejte se třeba sem.

Tak co tam máme dál? Velmi známou 25 or 6 to 4, potom celou řádku experimentů ale pořád skvělá muzika. Tady malá ukázka.

Třetí album: tady už se začínají ukazovat ty zmíněné balady Petera Cetery, přes které se Chicago na následujících sedmi albech propracovali až k tomu popu… Takže Peter a v kontrastu k němu Terry.

Čtverka byl živý koncert z Carnegie Hall, mám doma box s celkem pěti disky. Vše na živo a pro fajnšmekry. Víc by mne potěšilo video, ale ten koncert se asi nenahrával. Pětka až sedmička, to už jsme v roce 74, kdy už začalo Chicago měknout. Dáme si pár ukázek, třeba Saturday in the Park z koncertu Live on Request – hodně dobré DVD, mám ho doma. Je to měkčí muzika, ale nádherná. Třeba Dialogue, nebo překrásná Alma Mater, kde Terry ukazuje, že pomalá muzika nemusí být nutně sladký popík.

Ze šestky si dáme třeba Feelin‘ Stronger Every Day, ze sedmičky ještě ukázku jazzůvky pánů z dechové sekce Aire. Mimochodem ti tři pánové vystupují občas i s jinými sestavami a jsou uváděni jako Chicago Horns. A čím dál víc se prosazuje sound Petera Cetery – například ve Wishing You Were Here. No … co říct? Pěkné. Beach Boys a Chicago. Otvírá se mi kudla v kapse. A hrají nějakému zazobanci na oslavě. Kdyby raději přijeli zahrát k nám do Česka.

Přeskočím pár alb, protože celkem jich je přes pětadvacet. Anebo to přeskočím rovnou až po sedmnáctku, protože tam už Chicago hraje alespoň řízný pop. V úvodní Stay the Night Peter Cetera v rámci možnosti zapomněl na sladkost a vznikla z toho docela dobrá pecka. Ale hodně dobrá je i následující We Can Stop the Hurtin‘. Jojo. Chicago hraje disko. Sice hezky, ale…  No a pevnou rukou už vládne Peter Cetera a dámy jihnou. Remember the FeelingYou’re the InspirationQuestions 67 and 68.

Co dodat? Promiňte, vloudila se mi tam zcela neúmyslně jedna věc z roku 68. Vůbec jsem nechtěl dávat do kontrastu současné popové Chicago a jeho počáteční Rocko-najazzlou éru. Ale pokud by se mi to náhodou podařilo, budu rád. A že neuhádnete, která z těch tří ukázek to je? Malá nápověda: Terry tam coby mladý kluk hraje a zpívá jak o život.

Jak už jsem zmínil výše, mám doma DVD Chicaga Live on request. Jde o koncert, kdy kapela na přání podle telefonátů fandů hraje, co oni vyberou. Celkem logicky se hrálo skoro vše od tvrdého začátku až po popovou novodobou tvorbu a kupodivu to v tom kontrastu vůbec nebylo nepříjemné. Není tak špatné slyšet vedle sebe You’re the Inspiration a Make Me smile. Rád se na to video dívám.

A samozřejmě jsem zapomněl na jednu krátkou, jednoduchou písničku, která bývá označována za jeden z nejkrásnějších love songů Chicaga všech dob. Tady je. Jmenuje se Colour My World. To byla originál verze zpívána Terrym a tady ještě ukázka, jak to dnes zpívá Robert Lamm. Mimochodem, ten pán s flétnou je týž člověk s odstupem zhruba čtyřiceti let. Vždycky jsem si myslel, že je to James Pankow a on je to druhý z té trojice Chicago Horns, Walter Parazaider.

A nakonec se mi po delším hledání podařilo najít ten domnělý vzor pro Elány. Jmenuje se Lowdown a prvních osm taktů slyším u Rážova hitu Vymyslená…  No, není to úplně stejné, Eláni to hodili o tón výš…

I jako Íčko

U Ch jsem se trochu zakecal, ale mám ještě trošku času a místa, abych se dostal k další své velké kapele, od které mám a znám jen dvě alba, ale jedno z těch alb je opět mé TopTen všech rockových dob. Budeme se zabývat ocelí. Setsakra dobrou ocelí. Teď asi někteří z vás zajásali, že jsem se pustil do Heavy Metalu let osmdesátých, ale samá voda. Nebudeme se bavit o panně ale o motýlu.

Iron Butterfly je motýl nejen ocelový, ale především skvělý. Jedna z prvních tvrdě rockových kapel, hrají od roku 1966, v roce 68 vydali dvě alba, z nichž to druhé bylo absolutní bombou, převratem v dosavadních zvyklostech. Ale pojďme napřed na pár ukázek z jejich prvního alba Heavy. Jako ukázku, co kluci hráli v osmašedesátém, vám nabídnu pecku Unconscious Power, potom bychom zkusili ještě Gentle as It May Seem, která trošku předznamenává jejich další album, o kterém chci mluvit, ale to už moc předbíhám. Tak ještě z povinnosti Iron Butterfly Theme a pojďme ke druhému albu.

Já se k němu dostal opět přes magnetofonové pásky hned počátkem roku 69, a jak už jsem psal, toto album mne dostalo. Začalo to už názvem In-A-Gadda-Da-Vida kterému jsem nerozuměl tehdy a jeho význam neznám dodnes. Snad se jedná o zkomolenou frázi „In The Garden of Eden“, což byl původní zamýšlený název desky i písně, zkomolený snad ve studiu v opileckém a drogovém rauši. No, nevím. Začátek by seděl, ale to zkomolení „of Eden“ na „Da-Vida“, tam mi nějak přebývá to da.

Ale copak název. Ta hudba! Tvrdý řinčivý rock, říznutý psychadelic a dalšími dnešními škatulkami, první album, které se muselo poslouchat vcelku, nepochopitelný zvukový efekt na bicích v sóle závěrečné kultovní sedmnáctiminutovky, no prostě opět něco zcela nového, zcela jiného, než hrál zbytek světa.

Abychom neskočili hned na tu hlavní pecku, která bezezbytku vyplňuje druhou stranu alba, poslechněte si jako předkrm třeba Mirage a skvělou závěrečnou první strany Are You Happy. Tak a teď už jste připraveni na to hlavní: In-A-Gadda-Da-Vida! Páni! Originál video z osmašedesátého ze studia, k tomu dolepený zvuk v CD kvalitě. Zírám. Jsem nadšený. A vy? Doposlouchali jste to do konce nebo nejste tak Ironově ujetí jako já? Pro mne jasná nominace do TopTen. Anebo ta další deska, o které budu mluvit?

Když jsem v éře prvních CD sháněl po obchodech In-A-Gadda…, nerazil jsem v jednom obchodě na pozdější titul z roku 1970, a to Metamorphosis. A čistě ze zvědavosti, co ještě kromě In-A-Gadda Iron hráli, jsem koupil. A dobře jsem udělal. Mohu vám říct, že byly doby, kdy jsem toto CD strkal do přehrávače denně, kdy jsme s kamarádem podobného ražení poslouchali pořád dokola tuto skvělou muziku, a manželka nás z uctivé vzdálenosti obcházela s nevraživými pohledy, že si o nás budou sousedi myslet, že pořádáme večírek.

Metamorphosis je úžasně nápaditá muzika se spoustou barev, spoustou dynamiky, která se nedá poslouchat, pokud nevytočíte hlasitost na koncertní úroveň. Je to přesně ta muzika, kde první poslech nic moc, po pátém poslechu no dobrý, po desátém perfektní a pak čím dál lepší. A hlavní doporučení: poslouchat vcelku, nepřeskakovat, nezeslabovat…

Přesto si dáme pár ukázek, ale asi to není ta pravá cesta k poslechu tohoto alba. Uvidíme. Tak zkusíme třeba Shady Lady z první strany. Ta muzika je 42 let stará. Není to brutální? Potom bych dal nádhernou Slower Than Guns a než si pustíme závěrečnou skvělou čtrnáctiminutovku, dáme si ještě Soldier in Our Town – pokud by vám vadil horší zvuk, tak můžete jít sem.

Tak a teď už zbývá jen skvělé finále Butterfly Bleu. To byla první část a tady máte pokračování té delší koncertní verze. A prosím nepřeskakovat „pazvuky“. Ty tam patří a musí tam být. A když to vypnete, přijdete třeba o skvělou exhibici na kytaru s křížovým modulátorem v provedení Mika Pinery zhruba od šesté minuty druhé části. A pokud byste preferovali studiovou nahrávku, ta je například tady.

Co dodat? Jasná nominace do mé TopTen. A že jich tam mám už násobně víc než Ten? Nevadí. Tak to přejmenujeme na TopThirty…

Po tomto zážitku tiše odcházím po špičkách spřádat plány, co si dáme příště. Co máme na programu? J, K? To bude nářez! Tak se mějte a za týden…

Příspěvek byl publikován v rubrice Jethrův akord se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

71 reakcí na O mé hudbě, písmena H +CH+I

  1. kočka šklíba napsal:

    Přiznám se že zde se moc nechytám, tedy samozřejmě Harrison a Hendrix ale Chicago jsem moc neposlouchala i když něco znám, určitě dohoním. Jen mně schází Hollies ;). Třeba Carie Ann.

  2. Petr napsal:

    Jethro, Kief Hartley Band jsem neznal, diky.
    A ted co treba Hawkind

    Tak to je Hawkind. Vsimnete si baskytaristy, mel by prijit na porad bud po pismenem L a nebo pod M se svou kapelou, kdyz ho Hawkind vykopli. Ale nebudu predbihat.
    Ke G jsem zapomnel Roryho Gallaghera

    Hendrix, kapitola sama pro sebe. Ja mam moc rad Fire http://www.youtube.com/watch?v=w1kp-d7sCNA
    Purple Haze http://www.youtube.com/watch?v=qIwSPy-xb2U
    Little Wings http://www.youtube.com/watch?v=8OdTjN8quJY
    A jeho cover verse jsou skvele – napr. All Along the Watchtower http://www.youtube.com/watch?v=7lZCOu11j3U
    Sunshine of Your Love http://www.youtube.com/watch?v=52B69YDCo8s

    Glen Huges http://www.youtube.com/watch?v=gtnExF80ttA a http://www.youtube.com/watch?v=mnYYpG7gXlo. Ten vas asi mov nebral, kdyz jste psal, ze Deep Purple od Burn nebyli ono.
    A ted slibeny Iggy Pop a jeho pecky



    • vera napsal:

      Dobrý výběr ukázek, Petře, obzvlášť Rory Gallagher se mi líbí, je to takový přímočarý, dobře provedený „rockec“, a já mám ještě k tomu slabost pro „nemocné“ hlasy.. 🙂

    • pepan napsal:

      jak tak koukám na Gallaghera, neposlouchal jste Petře v dětství občas v pátek večer jistý rádio?

  3. Petr napsal:

    A jeste dvajrat Iggy

    • pepan napsal:

      málem mě to uteklo, to Íčko, jeden takovej pomalejší, meditativní Iggy:

      +

      k sožaleniju nemožu najít ňáký video s vynálezcem stage divingu v akci, víte někdo kde hledat?

    • Jethro napsal:

      Já bych uvítal i něco o Iggym. Je to velké jméno, ale já ho znám až z různých antologií rocku. Jeho muziku neznám vůbec.

  4. Istar napsal:

    Van Halen bude pod V nebo mohu i pod H? 🙂

  5. Laco Groessling napsal:

    Jethro,

    děkuji za vzpomínku na Jimi Hendrixe, pořád moje srdcová záležitost, fenomenální muzikant. Taky si myslím, že by bylo zajímavé slyšet, co by asi hrál dnes.
    Viděl jsem na videu s JH záznam televizního rozhovoru někdy ze 60let . Jimy byl myslím ve Vietnamu u paragánů a snad dostal i purpurové srdce a tak se jej moderátor ptal, jestli už v té době měl současný look. Dostal rockersky pádnou odpověď, ale video už nemůžu na YouTube najít.

    • Jethro napsal:

      Laco, sice si prokecnu pointu z konce abecedy, ale tady je odkaz na novodobého Jimiho. Mají dost společného, i tenhle umřel předčasně, i když ne na drogy. Ale kytarový mág, místy Jimimu hodně blízký, i když novodobější 🙂

    • vera napsal:

      Laco, i já považuju – a určitě nejsme sami 🙂 – Hendrixe za naprostou jedničku. Toho Jethro nemohl opomenout. Jsem po dlouhé době sama doma, v blízkém okolí nikde nikdo, tak jsem si ty ukázky pěkně „vopálila“, doufám, že jsem nevyrušila srnky, co se chodí pást k nám za zahradu..:-). Už jsem to všechno tolikrát slyšela, a nikdy mě to nezklame, je to zážitek..

  6. zdenekb napsal:

    Jethro, tu Cher jste tedy vzal pěkně… zkrátka (chtěl jsem napsat u huby, ale to se nehodí 🙂 ). Třeba její pozdější The Shoop Shoop Song je parádní. A i když je to popina, Cher má skvělý hlas.
    Jinak pro mě ale „Ch“ znamená především nejvíc „srdeční“ autorku – Tracy Chapman.
    Neznám asi křehčí muziku… ale holt je to ještě mladá holka, začala v osmdesátých, a do bigbítu má daleko… 😉

    • Jethro napsal:

      Njn. Ale já ji nikdy neposlouchal. Myslím za mlada. Dva hity na Houpačce ještě se Sonnym a pak už nikdy nic.
      Já nemám nic proti třeba Aretě Franklin. Ale nikdy jsem ji neposlouchal. Nikdy jsem neměl její desku. Nechci lhát a říkat, jak jsou dobré 🙂 Nevím to.

      • zdenekb napsal:

        No… já si desku Cher taky nikdy nepořídil. A znám asi naopak ty novější písničky… do historie se teprve ponořím… Ale sleduju ji z povzdálí, se sympatiemi a respektem, protože zpívat umí a hlas má obrovský. Netahá to až z paty (nebo bůhvíodkud… ) jako leckteré současné hvězdičky…

        Jen si tak nedbale sedne na stoličku a střihne třeba tohle..

        • Jethro napsal:

          Ale ano, určitě je dobrá, jinak by si ji ostatně má oblíbená rocková babička nepozvala jako VIP křoví na koncert. Takže určitě ano, jen já ji neznám…

          • zdenekb napsal:

            Pokud jsem si všimnul, za VIP křováka byl i Elton… 🙂
            Ale tak to má být, Tina je fakt dobrá. Počítám, že Téčko už máte předepsané dávno dopředu…

          • Jethro napsal:

            Nemám, bojím se ho. Tina T.Rex a další 🙂

  7. Istar napsal:

    Jethro dotaz: Jak berete víceslovné názvy. První písmeno prvního slova, nebo kterékoliv první písmeno?

    • Jethro napsal:

      Istare, tady nejsou žádná pravidla, bavíme se spolu o muzice.
      Ale co se mne týče, tak u viditelných jmen se pokoučím řídit příjmením, kde je to ustálená značka, tak od prvního slova. Ale je to zcela fuk. 🙂
      Akorát u The bych se přimlouval řídit se až podle toho, co je za tím…
      Ale vůbec mi nevadí, když mi pod CH hodíte odkaz, že vám to připomíná pecku od ZZ TOP. Fakt je to úplně jedno, jen ta abeceda v tom dělá trošku ordnung, abychom na sebe pár měsíců nevytahovali chaoticky jména 🙂

  8. Istar napsal:

    <iframe class='youtube-player' type='text/html' width='640' height='390' src='‚ frameborder=’0‘>

  9. Istar napsal:

    Trochu z jiného oboru, ale písničky tohoto pána nás provázely v sedmdesátých letech na

    • Istar napsal:
      • Istar napsal:

        Může mi někdo poradit, kde dělám chybu? 😦

        • zdenekb napsal:

          No mně Vaše odkazy fungují… a že se přímo nezobrazují jako video? Nevím, já používám pouze ctrl-c ctrl-v, akorát se odkaz snažím odřádkovat od případného textu. Jiný fígl nemám… asi přirozený talent… 🙂

          • Istar napsal:

            Ale to jo, fungovat fungují, ale když já bych tam chtěl mít obrázek jako máte Vy 😦

          • zdenekb napsal:

            Nesmutněte, a zkoušejte… Jethro se snad neurazí…

          • zdenekb napsal:

            …možná ještě zkuste smazat ten úvod a http s lomítky a nechat vše od „www“ dál…

          • wiki napsal:

            Kolega tam má doslova tohle:

            Zkouška s tím Vaším:

          • Jethro napsal:

            Já kopíruju na YouTube komplet ten horní adresní řádek. Moc nad tím nepřemýšlím…

          • Istar napsal:

          • wiki napsal:

            Druhý pokus (první pokus o zopakování výsledku zdenekb totálně selhal 😉 ): http://www.youtube.com/watch?v=LsRK3DNoa_Q&feature=player_embedded

          • zdenekb napsal:

            Donutili jste mě se zamyslet, co a jak vlastně dělám, když to dělám mechanicky… ale aspoň mám záminku máznout sem Jethrovi tu Tracy… :o). Tak tedy… Sunu se na youtube, nacházím cílovou píseň… kopíruju z horního řádku Ctrl-C adresu (včetně http, omlouvám se a odvolávám předchozí), vracím se na Kosu, Ctrl-V vkládám odkaz… pokud před něj přismolím nějaké moudro – jako teď – za moudrem a před odkazem dávám Enter (nebo dva). A uvidíme… Istare, smažte to úvodní „[youtube“ , nebo za ním Enterem odřádkujte. Jinak mě nic nenapadá…

          • Jethro napsal:

            Líbí 🙂

          • zdenekb napsal:

            Na tuhle kulturní akci bych si našporoval i ty tři tisíce za lóži, ale zatím do ČR nepřijela, takže si zatím nechávám zdát…

  10. Istar napsal:

  11. Istar napsal:

  12. Istar napsal:

    Zkouška:

  13. Istar napsal:

    http://www.youtube.com/watch?feature=fvwp&NR=1&v=32VWELcZUMM version=3&rel=1&fs=1&showsearch=0&showinfo=1&iv_load_policy=1&wmode=transparent‘ frameborder=’0′>

  14. Istar napsal:

    Nedaří se a nedaří

  15. Istar napsal:

    • Istar napsal:

      Jo, v jednoduchosti je krása.

    • Istar napsal:

      Sry, nemohl jsem odolat české verzi :

      I když je až K 🙂

      • zdenekb napsal:

        To se nedivím… jsou neodolatelné…! To jsem ještě dávno nebyl ani spermie.

        Každopádně je fajn, že jste došel k cíli… drobná ukázka přínosů mírně levicové Kosy – nezištnou spoluprací k úspěchu! 😀

      • Jethro napsal:

        🙂

  16. vlk napsal:

    Mno, koukám, jak jste se tu rozjeli. Už byli vyreklamováni Holies.
    No já mám další reklamaci. Ale nejsem si jistý, jestli ji Jethro uzná. Je z bigbošáckýho pravěku.
    Pokud ne, rozšířím mu aspoň obzory.
    Čekal jsem to už pod B. Když nebylo, tak dneska pod CH. No nevadí. Dám link:

    A uvidíme, jestli se bude líbit. Ale tohle nejsou úplné začátky bigboše, ale skoro.
    A aby neměl nikdo pochyby, že jde o opravdového řízka, s kterým bylo opravdu čest si zabrnkat, tak sem ještě máznu něco, co utne každou diskusi:

    No a když jsem už zmínil pravěk – tak sem máznu něco, co jelo na LAxíku ještě před tím, než měla Rozina své pravidelné hudební vysílání na Svobodce. Tak Tohle Jethro, je pravěk, ale ten jsem měl reklamovat minule nebo dokonce předminule:

    • Istar napsal:

      Bill Haley & His Comets- Rock Around The Clock

      • vlk napsal:

        To jsem ale kus hověziny!! ‚Ze jsem nedal tohle sám!!! To je taky těžkej pravěk.

    • Jethro napsal:

      Ale jo no, máš pravdu. Ale jak říká ZdeněkB, to já byl skoro ještě spermie… 🙂

    • vera napsal:

      No, Vlku, tak to tedy Berry a Richards v Carol moc pěkně rozjeli, šikulové.. 🙂

    • Petr napsal:

      presne vlku, a kdyby nekdo tvrdil (jako ja), ze Keith je na kytaru peknej drevak, tak tady je pan kytarista s Chuckovym flakem

  17. Istar napsal:

    The Twist – Chubby Checker

  18. vera napsal:

    Jethro, Iron Butterfly jsem v životě neslyšela, ale dobrý.. A co takhle Iron Maiden? Jenže ti, myslím, začali fungovat až v osmdesátých letech.. No a jinak jsem si s radostí poslechla i Cher jak se Sonnym, tak s rockovou babičkou. Hollies jsem moc nemusela, zato Harrisona a jeho písničky velmi. Chicago – jméno té skupiny jsem znala, ale nic jsem si k tomu nedovedla představit, přece jen přístup k této muzice byl tady skoro „na vsi“ byl velmi omezený. Takže znovu musím poděkovat, ve spoustě muziky budu mít jasno 🙂

    • vera napsal:

      No, koukám, že jsem nebyla dost pozorná a o Iron Maiden v komentářích zmínka je :-)..

Komentáře nejsou povoleny.