O mé hudbě, písmena L + M


Přátelé, tak se nám to pomalu krátí. Vidím to tak na tři pokračování a budeme nenávratně u konce mého bigbítového mládí. Když jsem s tímto článkem začínal, netušil jsem, do jak megalomanského projektu se to rozroste. Dnes už dávám devátý díl a máme za sebou pěknou řádku jmen – bylo jich víc než padesát, a ještě nějaká budou. A když se tak dívám dopředu, bude to stále stát za to.

Takže pojďme se podívat, co nám dnes abeceda přichystala.

napsal Jethro

L

A začíná to opravdu rázně. Z prvního místa na mne totiž kouká skupina z mých nejoblíbenějších – Led Zeppelin.  Teď ale opravdu nevím, jak začít. Já už jsem tolikrát napsal, že nějaká kapela, zpěvák, kytarista, byli ti nejlepší, jak jsem jejich hudbu poslouchal, jak mne ohromila, už jsem tolik kapel i desek a písní nominoval do své pomyslné TopTen, že mi už připadá, že se opakuji.

Zeppeliny jsem poprvé slyšel v době, kdy jsem se jako skoro patnáctiletý puboš pokoušel s kamarády o bigbít a samozřejmě, že Zeppelini byli to pravé, bez ohledu na to, že jsme na takovou muziku neměli ani technicky, ani muzikantsky. Jestli mne na starých Zeppelinech něco dodnes fascinuje, tak je to ta samozřejmost, kdy se ti čtyři kluci postavili na pódium a hráli tak skvěle, tak živelně, tak drsně a současně krásně, že se to i dnes jen obtížně popisuje.

Jejich první deska s názvem „Led Zeppelin“ – snad ani nebudu připomínat, že vyšla v roce 69 – přinesla drsnou přímočarou muziku na pomezí Hard a Blues Rocku a LZ opět přinesli zcela nový zvuk, zcela novou formu, snadno rozpoznatelnou a odlišitelnou od těch ostatních.

Co ale bylo už na jedničce, to byly ty drsné rockové balady, které pak LZ přivedli k dokonalosti na následujících několika albech. Dokladuje to skvělá dvojka z debutového alba Babe I’m Gonna Leave You Live. Samozřejmě, že jsem mohl nabídnout studiový zvuk z jiné ukázky, ale i přes určitou strohost živého provedení, kdy oproti desce Jimmy Page hraje opravdu jen jeden kytarový part, je z té ukázky vidět, co v roce 69 Robert Plant, Jimmy Page, John Paul Jones a John Bonham představovali.

K tomu do kontrastu si dejme opět skvělou a drsnou bluesovku You Shook Me. Co se k tomuto dá napsat? Absolutní muzika! A nejen v roce 69. A tak si ještě přidejme třetí rovinu jejich hudby a to je vypalovačka Communication Breakdown. Nedávno jsem někde zachytil hlášku, že Brian May je nejlepší kytarista všech dob – aha už vím, to bylo zahájení Olympiády.  Nevím. Je to hodně odvážné tvrzení. Nebyl náhodou Jimmy Page lepší? Jak se to dá poznat? Kdysi , v těch šedesátých letech, byl jiný kytarista Alvin Lee, o kterém bude řeč později, označován za nejrychlejšího kytaristu světa. Do jisté míry pocta i urážka, protože se zároveň tak nějak na pozadí říkalo, že nebyl nejlepší. Ach ty žebříčky: nejlepší, nejrychlejší, nejšílenější, nejkrásnější…

Už jsem častokrát psal, že jsem v pubertě preferoval takovou tu „uměleckou“ bigbíťárnu. Proto mne v té době hodně braly hlavně ty pomalejší kousky od LZ a druhé album mne v tom dokonale uspokojilo. Ona tam totiž byla ta nádherná Thank You s dvanáctistrunnou Jimmyho kytarou. Ale ta dvojka byla dokonalá celá. Dejme si třeba, speciálně pro mne, jako bývalého amatérského bubeníka, Johna Bonhama a Moby Dick. Věnujme ty tři minuty Johnovi jako poctu za to, co pro rock jako člen LZ ve své poslední dekádě, než ve věku 33 let v roce 1980 zemřel, udělal. S Johnem zemřeli i Led Zeppelin a dál už je můžeme potkávat jen v sólových projektech.

Ale pojďme se podívat na třetí album, to byl John ještě v plné kondici a Led Zeppelin také. 1970 a Led Zeppelin III. Hned na začátku jako obvykle skvělá pecka Immigrant Song. Potom tam najdete opravdu skvostný kus Since I’ve Been Loving You. Nikdy jsem nepochopil, kde se to v těch klucích bralo, stejně jak jsem nepochopil, kde se v Paulovi vzalo Yesterday, V Johnovi Imagine. Prostě, někomu je dáno – asi od boha (ač jsem ateista).

No, pojďme se podívat ještě na dvě ukázky z trojky: typická Zeppelinovka Gallows Pole a nádherná balada z Jimmyho pera Tangerine. Tak to byla trojka a pojďme na čtverku z roku 1971. Pro mne vrcholné album LZ. Správně asi tušíte, že tady už najdeme hodně mediálně profláknutou nej nej rockovou baladu Stairway to Heaven.

Ale pojďme po řadě. Jednička, skvělá Black Dog, za ní Rock and Roll, to je ten rock’n’roll, co jsem si s klukama z pozdější Laury zkusil zabubnovat, a na rozdíl od nich jsem naprosto nestíhal. Omlouvá mne snad jen to, že to vzali o polovinu rychleji a já Zeppeliny před tím bubnoval jen jednou v životě.  A navíc se nejmenuju Bonham. No a pak už je tam to schodiště do nebe – Stairway to Heaven. Omlouvám se, ale k tomu se nedá psát naprosto žádný komentář. Nechápu. Měli to holt dáno.

Podíváme se ještě letmo na pětku a šestku, ale to už se začala hudba Led Zeppellin měnit, ubývalo tam toho nádherného i drsného z prvních čtyř alb a poslední věci od LZ jsou pro mne sice zajímavé, ale nedá se říct, že bych si je v posledních deseti letech pouštěl… Tento osud jsme konec konců viděli i u dalších kapel, kde začátky – prvních pár alb – byly skvělé a pak se to pozvolna rozmělní do čehosi, kde už chybí ten počáteční nápad, inspirace, nadšení.

Takže pětka, Houses of the Holy, 1973 a The Rain Song, a ještě závěrečná The Ocean, a šestka, Physical Graffiti, 1975, a hodně z filmů hodně známý Kashmir, pak ještě výborná Ten Years Gone, a snad ještě staré Zeppeliny připomínající The Wanton Song. A to by tak bylo od LZ vše. Já opravdu poslouchám jejich první čtyři alba a dál mne to oslovuje tak nějak čím dál tím míň… No dobře, tak na závěr LZ ještě kousek Jimmyho v této exhibici

I když se obvykle nezastavuji u sólových projektů členů kapel, které jsem poslouchal, u jména John Lennon to musím porušit. Alespoň proto, abych připomněl jeho Imagine a také abych připomněl, že je to už 22 let, co byl bláznivým fandou zavražděn. A také abych připomněl, že si myslím, že Yoko zničila Beatles a Johna, ale že je to jedno, pokud s ní byl šťastný.

M

Teď se z čiré povinnosti pohroužím do doby hodně vzdálené, do doby květinových dětí, své puberty, houpaček a tehdy slavné kapely The Mamas & the Papas. To byla taková zvláštní formace, v roce 1966 vydali dvě alba, dost dobře hodnocená, a pak to s nimi šlo do útlumu, 1971 konec. Klasika, došly nápady a inspirace.

Takže já z Mamas pamatuji akorát houpačkový superhit Monday Monday a California Dreamin. Ona to nebyla špatná muzika, sice hodně daleko od bigbítu, ale rozhodně jsem jejich písničky na houpačce považoval za ty lepší.  Mimochodem, obě ty písně jsou hned z jejich prvního alba z roku 66.

Když jsem tak youtuboval kolem Mamas and Papas, narazil jsem ještě na jedno zcela zapomenuté houpačkové jméno, a to Scott McKenzie. Pamatujete si na slavnou píseň San Francisco? Zcela nenápadně jsem vám sem vpašoval ukázku z filmu Forrest Gamp. Tam zní hodně slavných písní z té doby. A i jinak, ten kus z období květinových dětí, je jednou z nejsilnějších částí tohoto skvělého filmu. Alespoň pro mne. A když už jsme u toho Forresta, tak Sweet Home Alabama – to jsou Lynyrd Skynyrd, skvělý Southern Rock a asociace na the Allman Brothers a další. Neznáte? In Memory of Elizabeth Reed, Stormy Monday atd. Rozhodně stojí za prozkoumání.

Další houpačkové jméno od M je Manfreed Mann. Ten pán je pro mne trochu záhadou, protože já ho mám z té houpačky ve škatulce nezajímavého popíku, on ale souběžně reinkarnoval do rolí jazzmana, bluesmana a pak od roku 72 definitivně fungoval s formací Manfred Mann’s Earth Band, a to už byla zase docela jiná muzika. Našel jsem ukázku té houpačkové Blinded by the Light z roku 1972. Jistě ji pamatujete. A jak se vám líbí Runner? To už je ale 1983. A co Dylanovka Father Of Day, Father Of Night? Tak ještě jedna ukázka –  ta úplně nejstarší houpačková Ha Ha Said The Clown – to pro úplnost a honem pryč…

John Mayall. Páni! To je ten pán, co s ním hrála většina později hodně slavných bluesmanů. Pro mne synonymum pro blues. Moje smůla byla, že jsem za mlada blues nerad a tak jsem Mayalla znal, bez zájmu poslouchal, ale objevil jsem ho až o desítky let později.

Docela zajímavé je podívat se na jeho kredity. Najdete jména jako Eric Clapton (samozřejmě), Albert King – na toho jsem upozorňoval minule, Gary Moore, Rod Stewart, Jack Bruce, Blue Effect (!), Canned Heat, Flamengo (!), Jimmi Page a mnoho dalších. Všechny tyto hudebníky Mayall ovlivnil ať už přímo, že s nimi hrál, nebo nepřímo tím, že měli v repertoáru jeho skladby.

Ukázky? Třeba Hideaway s Erikem Claptonem, Stormy Monday s Albertem Kingem v roce 82, So Many Roads s Gary Moorem 2008, a tady ještě Broken Wings z roku 84. Když si zadáte na YouTube „John Mayall“ najdete tuny skvělé muziky.

Všimli jste si, jak se nám u blues ta jména proplétají? Jen tak mimoděk nám tam vyskočil mnou zapomenutý Gary Moore, Bluesman, skvělý kytarista (kolik jich už máme?), zmínili jsme ho v nové sestavě Collosseum, někomu možná něco řekne jméno Thin Lizzy, které mne zcela minulo, hrál na sólo projektech Grega Lake od EL&P, o tom jsme už také mluvili, další jeho sestavou byla BBM (Bruce, Baker, Moore – tedy Cream + Moore), na jeho albech hostují osobnosti jako Albert Collins, Albert King, George Harrison.

Stačí? Tak jen pár ukázek: Still Got The Blues, Parisienne Walkways, Messiah Will Come Again, s B.B.Kingem The Thrill Is Gone, Empty Rooms, a pokud by to ještě bylo pro začátek málo, tady máte dvě hodiny s blues a Garrym z roku 2002.

The Mothers of Invention. …Víte? No přece Frank Zappa a smršť 1966-70. Hodně velká ujeťárna. Charakterizuje se jako humor, ironie, satira, asi hodně politicky zaměřená, ale na to jsem se svou neangličtinou neměl. Natočil jsem, chvíli jsem poslouchal a pak od toho utekl. Já měl slabost pro trošku jiný druh muziky. Po roce 1970 už Zappa hrál jen pod vlastním jménem až do roku 1993, kdy zemřel. Jo a snad říkal, že Havel je jeho kamarád, nebo Havel říkal, že Zappa je jeho kamarád. Nevím.

Jen tak pro ilustraci vám sem pastnu seznam stylů, které Zappa hraje: Acerbic, Confrontational, Eccentric, Knotty, Uncompromising, Brash, Elaborate, Freewheeling, Humorous, Ironic, Rousing, Sardonic, Snide, Theatrical, Whimsical, Witty, Clinical, Complex, Dramatic, Energetic, Outrageous, Playful, Sleazy, Visceral, Wry, Rowdy, Sexual, Celebratory, Cerebral, Cynical/Sarcastic, Irreverent, Provocative, Quirky, Silly…

Já jen doufám, že to všechno nenarval do jediné skladby. I když i to je možné. Mně z toho vychází, že Zappa dělal celý život muziku „pro znalce“, buřiče a ty, co se tvářili jako znalci. Pro nás bez obsahu textů to vše bylo o ničem a tak jsem to alespoň já odložil jako ujeťárnu za hranicí svého hudebního vkusu. Ale když se znal s Havlem … abych tady nebyl za vola.

Ale je Fakt, že Zappa, to bylo za mého mládí velké jméno. A tady je malá ukázka Franka naživo.

Takle … já netvrdím, že byl špatný, že nehrál tu ironii, humor, satiru, sex a všechno to další. Určitě byl výborný a měl kolem sebe výborné hudebníky. Já jen nedokážu porozumět tomuhle americkému undergroundu, holt Havel byl lepší. Underground si s undergroundem porozumí i přes hranice jazykové bariéry.

Tak, teď jsem se dějinně znemožnil jako naprostý ignorant a hudební analfabet, tak to pojďme dorazit. Mungo Jerry. Patrně jste vy všichni, mírně pokročilí, zaregistrovali tuto kapelu opět na houpačce s jejich jediným celosvětovým hitem In the Summertime. No, když to tak dnes poslouchám, nechápu. Asi to mělo dobrý text. I když, našel jsem video, které tvrdí, že jde o už druhý hit Mungo Jerry. Každopádně ten zpívající bard má ještě větší kotlety než v první ukázce. Nebo se mi to zdá?

To ti úplně největší pamětníci z vás si určitě vzpomenou na o trošičku zajímavější skupinu the Monkees, která řádila na hudební scéně v letech 66 až 70. Pro nás zase houpačka a Last Train to Clarksville. Na rok 66 dost dobré. Ale když jsem zběžně proklikal zbytek toho prvního alba, nic už mne nezaujalo. Co dvojka z roku 67? I’m a Believer. Velmi dobré! Pokud mne paměť neklame, tak na houpačce hodně nahoře, možná i číslo 1. A i zbytek alba se zdá být zajímavý. Rozhodně stojí za průzkum.

Co další album? 1967 … nic neznám, místy to zní jako prvotiny Beatles. Tak ještě mrknu na čtverku z téhož roku. Neznám. Co nabídne YouTube? Sweet Young Thing. Celkem mne překvapuje, že mají z té doby tak dokonalé video. Aha. Už se chytám. Filmové hvězdy, seriál, Monstrous Monkee Mash… Aha. Tak to asi nemusím. Něco jako Los Bravos, nebo jak se jmenovali. Určitě velká legrace.

Dneska nejsem úplně nadšený z toho konce na způsob Monkees, ale pokud bych šel dál, mám tam dvě skvělé formace a ty bych nerad odflákl. Takže na spravení chuti dám ještě jednoho Mayalla – So Many Roads – vydržte týden a pak se pustíme do N, O, P,…

Tak to snad bude hodně zajímavé. Říkají vám něco Pavlovovi psi? Příště.

Příspěvek byl publikován v rubrice Jethrův akord se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

85 reakcí na O mé hudbě, písmena L + M

  1. Petr napsal:

    Jethro, moc pekny prehled Led Zeppelin, taky mam nejradsi prvni 4 alba a pak 8 dvojalbum – Song Remain the Same.
    Napadlo me, ze by se Vam mohli libit i Living Blues

    Pak bych pod M nabidl Motorhead


    a Mahavishnu Orchestra

    Mothers of Invention jsou moc dobri:

  2. Istar napsal:

    Lokomotiv GT:

    • vera napsal:

      Istare, teď jste mě doběhl, chystala jsem se už od minulého týdně přesně na toto.. I na stejnou písničku.. 🙂 Lokomotiv jsem začala kupovat v době, kdy se u nás na vsi nedalo nic slušného sehnat a přišla jsem jim velice na chuť. A některé desky jsou i v maďarštině, ale vůbec mi to nevadí.. 🙂 A vůbec ta madarská bigbeatová scéna byla docela zajímavá..

      • Anonymní napsal:

        Šak počkejtena Omegu a její „gyhyngýhajú lány“ 🙂 (Ungrofilové laskavě prominou :-))

        • vera napsal:

          A „tízezer lépés“ taky znáte? I já prosím o shovívavost, co se maďarštiny týče.. 🙂

    • Petr napsal:

      Madari jsou skveli. Jen u textu obvykle netusim ani za mak, o co jde. Napr. Pyramish Gyelog Kozolob

      • vera napsal:

        No, od Pyramish mám dvě desky – Plusz a Erotica – u toho bych snad měla tušit, o co jde :-). Ale jinak nerozumím ani slovo… 🙂

  3. Istar napsal:

    Kaplan byl minule, na Jahna jsem zapomněl, takže dneska Mefisto a Monika http://www.youtube.com/watch?v=aB3H0EnLiak

    • vlk napsal:

      Istare
      s tím Mefistem mi fakt děláš radost!
      Byli opravdu nejlepší. Ale hledám svůj nejoblíbenější kousek od nich a nemohu nalézt.
      Nicméně – zakopnul jsem o někoho, na koho by se taky nemělo zapomenout. Mám na mysli tohle:

      • vlk napsal:

        Jo a bez tohohle pána by moje puberta taky byla výrazně chudší:
        . A to by byla děsná škoda. Věřím, že zdejší dámy bigbiťandy zamáčkou slzu v oku..

        • vlk napsal:

          Tak jsem na tubce přeci jen našel to, co jsme hledal. Istare, znáš lepší českou bítovou orchestrálku než je tohle?

        • vera napsal:

          No jo, vlku, ohledně té puberty máte naprosto pravdu, bylo to se těmi písničkami moc hezké… 🙂 A tahle se v té době perfektně strefovala do nálad …náctiletých..:-)

      • Istar napsal:

        Míšu Poláka si chystám pod S 🙂

      • anita napsal:

        Vím, že je to česká, ale Mefisto já můžu hlavně Moniku

  4. Istar napsal:

    A ještě pánové Koníček, Laufer a Musil

  5. Istar napsal:

    A na závěr jednoho Hendrixe. S Johnem McLaghlinem.

  6. jeff napsal:

    jen v rychlosti: na Lennona zatím nedosáhl nikdo. Imagine by si zasloužila překlad:
    tak jen kousek

    Představ si, že nejsou státy
    to není nijak těžké
    není proč zabíjet a umírat
    a taky není náboženství
    představ si, že všichni lidé
    žijí život v míru.

    Můžeš říct, že jsem snílek
    ale nejsem jediný
    doufám, že jednou se k nám přidáš
    a svět bude jako jeden.

    Představ si, že není majetek
    schválně, jestli to dokážeš
    není důvod k chamtivosti a hladu
    všichni lidé jsou bratři
    představ si, že všichni lidé
    se dělí o celý svět.

    Diví se někdo, že ho ti demokrati nechali zastřelit?

  7. Bavor V. napsal:

    Lynyrd Skynyrd je pro mne také kapela z mého oblíbeného filmu Dobrodruh (Renegade) s Terrencem Hillem. Jižanský rok se sklonem ke country je něco úplně skvělého.

  8. wiki napsal:

    Bob Marley (And The Wailers)

    – budou někdy příště?

  9. vera napsal:

    Jethro, největší radost a vašeho výběru mi udělala moje oblíbená kapela Led Zeppelin – Immigrant song a Black Dog, to je něco.. Ale můžu i Zappu a Mayalla.

  10. vera napsal:

    Teď jsem zahlédla na novinkách zprávičku, že Scott McKenzie zemřel..

    • Jethro napsal:

      Sakra, to už je podruhé, co ta zpráva o úmrtí padla na den zveřejnění článku. O kom píšu příště? Dostávám strach…

      • vlk napsal:

        nehrál náhodou Kalousek někdy bigbít??
        Zkus popátrat…

        • Petr napsal:

          Jakl hral 🙂

        • Jethro napsal:

          To byl jinej Kalousek. Ten nedělá do politiky. Snad.

          • vera napsal:

            Ale dělá, Jethro, je zastupitelem nějaké pražské části, tuším za ODS – a už má taky jakýsi průšvih, snad pojistné podvody či co…

          • Petr napsal:

            Tady to je:

            Meli by na hrade zalozit kapelu, poradci i Klaus.

            Nejsem morbidni?

        • anita napsal:

          🙂 vlku jsem to pochopila v kontextu s předcházejícím příspěvkem od Jethra, černý humor 😉

      • Bavor V. napsal:

        Klid je to o dva dny dříve. I tak ale R.I.P

      • vera napsal:

        Přesně to jsem vám chtěla napsat, ale spěchala jsem do města, už jsem vypínala comp, tak jsem to ani nečetla a krátce hodila sem…

  11. Istar napsal:

    Z českých luhů a hájů Žofie Melicharová:
    Božská M na scénu

    • anita napsal:

      Istar
      Ach jo, když uslyšíme s manželem tuhle dvojku, tak oba začnem prchat, to jste tady normálně znesvětil Jethrův blog, ale aspoň to už máme za sebou 😉

  12. Istar napsal:

    No i když to není bigbít, sem myslím patří: Enrico Morricone

    • Jethro napsal:

      Už jsem to kdesi psal, ale možní ne tady. Koupil jsem si kvůli zvuku 5.1 originál Tenkrát na západě v nesestříhané verzi. Je to sice anglicky, ale ta muzika je v 5.1 dokonalá.

    • anita napsal:

      To je nepřekonatelný, když ji začnu vít domov opouští kočka, pes, myši a postupně i děti, to vždycky, když chci mít klid, tak začnu a náhle jsem sama samotinká . 😉

  13. ,passant. napsal:

    Vážení,vstupuji trochu s ostychem do vašeho hudebního souznění. Snad to bude tím ,že jsem asi poněkud starší a tak moje hudební preference zamrzly u dixielandu a blues,,dřevního blues. Jistě,každý kdo má rád hudbu,se zákonitě pohybuje mezi žánry,při hledání kvalitní muziky, pro momentální náladu.Preference nám (mi )nebrání vychutnat si třeba Chopina,Mozarta, ale třeba i tklivé za srdce beroucí moravskoslovácké lidovky, nebo beatles.
    Ale přesto, ta „naše“ muzika ,nás osloví nejvíc.
    Chci Vám nabídnout k ochutnání jednu z těch mých. Snad mi odpustíte, že jsem se nevešel do abecedního zadání.

    • Jethro napsal:

      Tak k jazzu jsem se zatím ještě nepropracoval, ale kdo ví. Když jsem to zvládl od rocku k blues, ta jazz už je jen o kousek dál. Uvidíme.
      Byli to určitě skvělí hudebníci a skvělá hudba.

      • Istar napsal:

        On takový Glen Miller je sice profláklý, ale není špatný,

      • ,passant. napsal:

        No,Jethro. Když jsi se dostal k blues,tak jsi už na tom správném místě .
        Blues ,je podle mne základ ,snad veškeré muziky dvacátého století.

        • Občan zZz napsal:

          Nejsem odborník na klasický jazz, ale tohle si myslím, že je opravdu dobré
          Louis Armstrong – The Great Chicago Concert 1956

          Ukázky: http://www.allmusic.com/album/the-great-chicago-concert-1956-mw0000020089

          Cab Calloway – The Reefer Man. Moje oblíbená ukázka z jednoho starého filmu. (Něco pro příznivce lehkých drog, jestli tady takoví jsou. 🙂 )

          • ,passant. napsal:

            Díky zZz za toho Armstronga. Samozřejmě ,mám jej ve své fonotéce. Můžu se také neskromně pochlubit že jsem „satchma“ viděl a slyšel naživo v 65 v lucerně.
            Zrovna tak jsem byl v lucerně (jazz festival) i na „Chris Barbers jazz band“ ,ale i dalších, pak, Acker Bilk s jeho sametovým sladkým dřevem. A také návštěvy „reduty“ se Smetáčkovci i dalšími. Je toho dost a bohužel už jen dávné vzpomínky.
            Mimochodem,ten první Armstrongův kus,v tom co jste sem dal : „Francka a
            Johnny“ ,nazpíval i Peter Lipa jako blues.
            Jen tak pro srandu text první sloky ,jinak než Lipa:
            “ Francka a Johnny byl párek,
            ta láska měla břink.
            Byli jak bratr a sestra,
            ta flundra a její flink.
            Byl to její chlap,
            ale pil jí krev.“
            …..

          • Anonymní napsal:

            Armstrong to je pro mě historie, ale pokud vím, tak v 50. letech byl u nás jazz, jako západní hudba od komunistů, spíše potlačovaný a v 60.letech už spíše trpěný. (Tehdy už byl skutečný nepřítel – rock n roll.) Takže dovedu si představit jaká to tehdy musela být událost, když Armstrong, světová jazzová hvězda, hrál v Lucerně. Říkal Suchý, nebo někdo ze Semaforu, jak po té Lucerně jammovali v Semaforu v divadle v zákulisí. Kdo nezažil komunismus, tak si neumí představit, co to bylo, když se tady dostalo něcho ze západu.
            Píseň Frankie and Johnny znám (http://en.wikipedia.org/wiki/Frankie_and_Johnny_%28song%29) poprve jsem se s ní seznámil od Dylana na CD „Good As A Been To You“, někdy snad z roku 92. Taky jsem to slyšel jako blues od nějakých folkových skupin s českým překladem textu, už si to nepamatuju. Ten text jsem si také přeložil. (Dost smutný příběh partnerstého soužití. A proto je třeba co nejvíce omezit volný prodej zbraní, takže až se bude zase někdy něco takového v parlamentu projednávat, tak by tam nějaký poslanec mohl ten song zazpívat, třeba ten poslanec Korte, už v tom má praxi.) Ovšem verzi od Petera Lipy neznám. Zkusím to vyhledat, zajímal by mě ten text jak je přeložený.
            Mám ještě jeden oblíbený jazzový song, i když ta zpěvačka není příliš známá a možná je to pro někoho příliš uhlazené a ničím zajímavé. (Verzi Matyldy od Hály zná každý, ale dobrý kontrast je k tomu verze od Jakuba Nohy vycházející ovšem z Toma Waitse.)
            http://www.myspace.com/nickiparrott/music/songs/waltzing-matilda-51410882
            Z Ja

          • Anonymní napsal:

            To jsem napsal já
            zZz

  14. Istar napsal:

    A ještě jeden Meat Loaf rok 1977 (tedy imho):

    • kočka šklíba napsal:

      Tak to je on, Meat Loaf Jeffe, rock to asi není ale prostě ty jeho skladby miluju. Taže fakt Madonna ne.

  15. ,passant. napsal:

    Jo, a když tak, ať neotravuju dvakrát.
    Ještě to dřevni blues.

  16. pepan napsal:

    o tom, že přeživší hardrocková božstva z nedostižných LedZep se nebrala zas tak moc vážně, svědčí to, že v odkazu uvedené partičce oficiálně povolila (teda ta božstva) používat své opusy jako polotovar, kteří pak ničeho si nevážící epigoni Dread Zeppelin patřičně vylepšili. Svýho času je pouštěli dost často na jednom brněnským rádiu.

    tohle poslouchám radši než originál

    Petře, dík za připomenutí L. Kilmistera.

    • Petr napsal:

      Rado se stalo. Kdyz mate rad iggyho a Clash tak co treba pod L kapela Living End

      • pepan napsal:

        Neznám, dík. Bude to vítanej povolenej doping na nočních směnách. Už žhavím mediafire.

  17. pepan napsal:

    opravdu naposled vtrhnu do muziky Jethrovy puberty, ale možná by za to stálo připomenout celkem dost známej, všehoschopnej a ničeho se neštítící finsko-ruskej crossover. Taky začína na „L“:


  18. Jethro napsal:

    Mám li být upřimný, ti hoši, co dělají předělávky Zeppelinů na mne působí stejně jako když čtyři kluci ze Slovenska vyběhnou s historickými kytarami a valí jedny Beatles za druhými.
    Čím dál víc zjišťuji, že dobrá kapela, to nemusí být ani tak skvělá technika, jako především vlastní tvorba. A pokud ta vlastní tvorba dost inovativně nepředělá ten originál, nějak mne to nebere.
    Dobrých muztikantů jsou tuny. Před časem jsem od místní neznámé lokálně působící kapely slyšel v klubu Child in Time od Purple zahrané a zazpívané tak, že při zavření očí bych to nepoznal od originálu ze studia. Njn. Ale furt je to Child in Time od Purple…
    Nevím, proč se mi líbí Cocker a With the Little Help, proč se mi libí EL&P a Musorgského kartinky, proč se mi líbí Tina Turner a Help, a proč se mi nelíbí Kashmir od Dreadů.
    Možná je to proto, že ten Cocker a Tina to dávají jako highlight do svého koncertu. Pokud by ale Cocker nebo Tina udělal koncert jen z Beatles, asi by mne to přestalo bavit.
    Jo kovbojové, to je jiná, jenže to je jiný projekt. Totéž co Monkees. Na počátku film – jak to psali? Kmedie o sibiřské častuškové skupině a její cestě do Ameriky? – , kapela stvořená pro film a po úspěchu filmu snaha na této (jistě kvalitní) recesi, provozovat koncertní business. Hrozně rád se podívám na jednu, dvě písničky, je to sranda, ale že bych toužil po dvouhodinovém koncertu? Asi ne.

    • pepan napsal:

      no Jethro, tady jde spíše o to, že fanoušky zboštělí klasici projevují vysokou dávku tolerance a nadhledu nad sebou samými. Jistě, máte pravdu, poslouchat otrocké epigony je nuda. Ale to není případ těchto dvou partiček. Na ně se chodí kvůli parodii, která může na někoho působit jako blasfémie. A ostatně, jak pravilo jiné klasické božstvo, „It’s only rockn’roll, but I like it“.

      • Jethro napsal:

        Já to nekritizoval a vás už vůbec ne. Snažil jsem se dobrat k tomu, proč se MI to nelíbí… 🙂

        • pepan napsal:

          Jethro, v pohodě, já se taky neberu vážně. A kritiku sem v tom ani nehledal.

  19. Bavor V. napsal:

    A co třeba tohle: Middle of the Road – Sacramento a další

    • vlk napsal:

      Bavore Bingo!!
      Middlové jsou součástí kultury i ignorantů, jako jsem já. Nevěřím, že je Jethro neznal.

      • Jethro napsal:

        Znal znal :-), ale zapomněl, jako na spoustu dalších… Ale Middle do toho článku určitě patřili. Dokonce jsem jako puboš měl jejich elpíčko 🙂

      • Jethro napsal:

        • anita napsal:

          No, ještěže jste to tu dodal, dík už vím,kterou skupinu mám zase googlovat, v noci budu zase na „čajích“ 🙂 🙂 🙂

  20. Istar napsal:

    A ještě jedno double L (tedy s dovolením):
    Loretta Lynn

    • vlk napsal:

      Istare,
      nedělejte z toho Jethrovi fakt guláš:
      Lorettu Lynn mám moc rád. Ale do přehledu rocku a bigboše fláknout členku Grand Ole Opry???
      Kdyby byla antalogie country, tak je to jasná zpráva. Stejně jako Johny Cash třeba, ale big beat??? ,-))
      Nechme Jethra žít!! Dělá tu skvělou edukativní činnost u mlaďochů a u těch pokročilejších skvělé retro, když jsme byli mladí a krásní.

      • Istar napsal:

        Tk snad si šplhnu jiným double L 🙂

        • Jethro napsal:

          Njn. Jerry Lee 🙂 Mám z televize hodinový sestřih koncertu a je moc dobrý. Ona ta ČT2 – tvůrčí skupina Zvoníček – kdosi, dělala s těmi hodinovými sestřihy dobrou osvětu.

  21. vonrammstein napsal:

    Na Pavlovovovo čoklíky se moc těším! Džůlijááá…. 🙂

  22. vlk napsal:

    Jak to, že když tu máme už takovou směsku, co tu máme, sem ještě nikdo nepicnul Mungo Jerry????
    nedám sem jejich úplně největší flák. Ale ten druhej největší jo.

  23. lujjza napsal:

    Tohle nejspíš nebude to pravé ořechové, ale na diskotékách se na to moc hezky tancovalo:-))
    Marmalade – Rainbow

    Hmmm, nějak neumím vložit video…

  24. lujjza napsal:

    Umíííííím!!!!!

  25. lujjza napsal:

    Teda – tohle asi taky není zrovna bigbít:-), ale zato je to úúúúúžasný….
    Don McLean – Vincent (Starry Starry Night)

    • vera napsal:

      No, já, ač jsem bigbíťačka, tak mám tuto písničku moc ráda – a ve spojení s Vincentovými obrazy, nádhera…

    • jonáš napsal:

      No když už něco od Mc Leana, tak snad původní American Pie .. za tu bude nesmrtelnej i kdyby se po něm nedochovalo nic jinýho. Ona vůbec většina schopných autorů má tu jednu „nesmrtelnou“, a na zbytek se dá v nouzi i zapomenout.

  26. Miluše napsal:

    Nádherné. -:)

  27. Miluše napsal:

    oprava 🙂

  28. Alex napsal:

    Do pyhele. Jethro, já se teprve dneska pořádně rozhlídnul a pouštěl ukázky, dřív jsem jen nahlídnul. Moc a moc díky za tenhle seriál i díky diskusním dalším vložkám. Ach ten čas. Sem se ale budu vracet trvale díky archivu a vnučka holt bude stahovat. Panebože jakkoli jsem poslouchal úplně všechno včetně folku či country i vážný muziky a dechovky, tohle je doslova přehlídka tý naší generační muziky. Ani nevíte, jak jste mne dostal. Veškerý archiv – náš „zdědil“ brácha, já knihy. Takže se bude postupně stahovat. Moc díky.

  29. Občan zZz napsal:

    Zeppelini jsou pro mě opravdové umění. (Tím uměním ale nemyslím Umění pro pózaře, ke kterému je potřeba vzhlíže a mluvit o něm s úctou nejlépe v obleku s kravatou.) Pro mě jsou LedZep vrchol, jakých mám v populární hudbě tak asi 3, možná 4. Byli dokonalí v každé jednotlivosti. Tak jak je zde napsáno: „, ta samozřejmost, kdy se ti čtyři kluci postavili na pódium a hráli tak skvěle, tak živelně, tak drsně a současně krásně, že se to i dnes jen obtížně popisuje.“ Žádné kalkulace, spekulace co a jak (to by bylo z té hudby cítit) ale lehkost. Prostě přišli A BYLO TO TAM. Naprostá samozřejmost. Žádné tlačení na pilu. (Jistě, je to věc názoru, u mně to tak se Zeppelinama je.) Ano, ty první desky byly nejlepší, ale líbí se mi všechny. Beru to tak, že na těch pozdějších chtěli zkusit trošku změny. I na těch ne tak dobrých deskách se najdou písňové klenoty. Třeba LP „Presence“ z roku 76 dostala od kritiků (Allmusic i časopisu Rolling Stone jenom 3 hvězdičky), ale třeba píseň „Achilles Last Stand“ to je desetiminutová jízda. Ostatně myslím, že i za ty slabší desky by jiná kapela dostala hodnocení možná 4,5 hvězdičky, ale oni to kritici srovnávali s těmi jejich předchozími deskami.
    Pro mě byli Led Zeppelin vždy typická 70. léta. Přitom svou první desku nahrávali už v říjnu 68!
    Ještě bych připomnul, že v roce 2003 vydali Live trojCD „How The West Was Won“ (Jak byl dobit Západ). Je to sestřih ze dvou koncertů ze Západu USA z roku 1972. Přiznám, že od tohoto trojCD jsem toho zase tak moc nečekal, protože jsem si kladl otázku, proč to nevydali už dávno? Čekal jsem nedostatky např. ve zvuku, v náladě. Ale je to prostě skvělé. Skupina šlape dokonale s úžasným nasazením. Kdo zná už nazpaměť studiová alba, tak na koncertním provedení jsou písně rozvinuté do větší délky a košatosti. Kdyby tohle vydali tehdy, ještě v první půli 70.let, tak dnes by to bylo legendární a klasické album. Je to lepší než jejich koncertní album „The Song Remains The Same“.

    Lynnyrd Skynnyrd byla sympatický skupina. Po leteckém neštěstí to už byla trochu jiná kapela. Dobrá byla ještě ta živá deska po této nehodě. Pak už jsem je nesledoval.

    John Mayall. Nejsem na něj odborník, slyšel jsem toho od něj celkem málo. Líbily se mi koncertní desky, taky „Padlock On The Blues“ je dobrá deska.

    Zappa je kvalitní a hodně zvláštní hudba, ale já když si ho opravdu velmi výjimečně pustím, tak to nevydržím poslouchat moc dlouho, nikdy ne celou desku v kuse. Prostě mě to po určité době poslechu přijde jednotvárné a brzy to unaví. Ale znám od něj jen pár desek a pokud vím, tak jsou to ty poslouchatelnější. Vydal toho strašně moc.
    Poznámka: Koncem života kandidoval v USA na prezidenta, což mi připomíná našeho kandidáta umělce Vladimíra Franze.
    Myslím, že tato fotka Zappu docela vystihuje http://rockarchive.nl/artist-1/frank-zappa/frank-zappa-bwfz001.html

    Mungo Jerry. Já je beru tak, že pro posluchače to bylo takové veselé uvolnění kontrastující k tehdejší velké závažné a náročné hudbě velkých kapel. (Obdobou Mungo Jerry byl u nás samozřejmě tehdy F.R.Čech se Sodomou.) Ale to uvolnění bych u nás přirovnal k tomu, když se objevil v půlce 70.let Mládek, což bylo zas uvolnění od normalizačního popu.

    Z českých kapel mě od L a M napadá Mišík a Marsyas.
    Přidám zde slovenského bluesmana jménem Ján Litecký Šveda. (Sice vůbec není rozmnět zpěvu, ale i ty texty má dobré.)

    • Jethro napsal:

      Koukám, další bigbíťák s mou krevní skupinou. Popsal jste úplně přesně mé pocity. I s tím Zappou. Musím se k těm mladším Zeppelinům vrátit, ale mně to přišlo jako hodně velké experimentování. Uvidím. Fakt jsem je deset let neposlouchal, tedy čtyři poslední řadová alba.

      • Občan zZz napsal:

        Já jsem z té druhé půlky studiových LedZep taky možná něco už 10 let neslyšel, myslím tím celou desku v kuse najednou. Jednotlivé nejlepší skladby ano. Jak už to bývá, když je deska pro člověka nová, tak se poslouchá pořád. Taky času je stále méně a méně a navíc je dnes možné mít skoro vše, co kdy bylo nahráno, čímž množství vlastněné hudby narůstá a frekvence poslechu klesá. Jiří Černý někde říkal, že má okolo 10 000 hudebních nosičů.

Komentáře nejsou povoleny.