O mé hudbě, písmena Q,R


Na  začátku se musím  omluvit Jethrovi.  Dovolil jsem si,  BEZ JEHO SOUHLASU,  mu  zásadně  vstoupit  do textu.  A  jeho příspěvek  ZKRÁTIT!  On  jej  totiž  pojal  jako písmena Q, R, S.  A  já jsem  právě  S  odseparoval. Protože  si myslím, že  tam  kde se píše  o  Quenn a  Stounech  /zde  vás  čeká,  řekněme – překvapení/,  je  zcela zbytečné  ještě  to  ředit  Eskem.. Nechejme  si  ho na  samostatný  kousek!  Bylo by  to příliš  mnoho  laskomin  najednou.  Jethro promiň,  tohle  jsem  měl  udělat  už  posledně -P si zasloužilo  také samostatný  díl!  Jsem  si jistý,  že  můj  šnyt je  správný a  Tvoje  sláva  na  Kose takhle  bude mít  delší  historické  trvání. Zaslouženě.Díky  za  pochopení příteli! A  teď  u  jen  to, co

napsal  Jethro

Tak jsme se dostali k předposlednímu dílu mého vyprávění, i když zvažuji ještě jedno pokračování o hudbě z pozdější doby, tedy mimo rámec mého ohraničení pubertou a lety cca 64 až 75. Uvidíme.

Napřed bych se ale vrátil k minulé diskusi. Především mne těší, že vás provokuji k bádání ve svých vzpomínkách a že z té diskuse vyskakují nová a nová jména. Sice by mne víc potěšilo, kdyby šlo třeba i o kratičký článek se zdůvodněním, proč vás právě ta a ta formace bere u srdce, ale i tak. Díky za odkazy.

Pak bych se chtěl zmínit o tom, že překvapivě tímto psaním začínám inspirovat sám sebe. Stalo se, že jsem si sedl a pustil album, co jsem už hodně dlouho neposlouchal, včera jsem zase strávil hodně času nad hledáním a objednáním prvních čtyř alb Pavlov’s Dog a to nejen proto, že se líbí i vonr. Povedlo se, a dokonce jsem získal i ojetou tu trojku, která už aktuálně není v distribuci.

Určitým zklamáním jsou pak pro mne reakce na hvězdné Pink Floyd, ale třeba ještě přijdou. Zcela záměrně a provokativně jsem vynechal vše kromě tří verzí téže písně a čekal jsem řež, včetně bitvy o Waterse a The Wall. Nekonala se – zatím. Škoda.

K maďarským skupinám jen tolik, že díky tomu, že v Supraphonu  vycházely a já je kupoval, tak jsem je také poslouchal a jména jako Omega, Bergendy, Puhdys (to snad byli Němci) znám, ovšem u Maďarů jsem se nikdy nepřenesl přes nelibozvučnost jejich jazyka a u Němců až do éry Rammstein také ne. Zpětně vidím, že jsem poslouchal téměř výhradně hudbu zpívanou anglicky – a Petera Lipu slovensky.

Q

Na vejšce jsme měli cosi jako HiFi klub, tam byl gramofon a super fantastický moderní magnetofon Tesla B444 ve dřevě a nějaký HiFi zesilovač. Dvakrát týdně tam po večerech sedával jeden študák a pouštěl tam elpíčka i pásky, a my se tam scházeli a poslouchali a tvářili jsme se klubově.

Tam jsem poprvé slyšel nejen Oldfielda a další, ale především

Queen.

Po minulém dílu bych mohl do posledního písmene opsat svůj komentář k Pink Floyd. Freddie Mercury a Queen samozřejmě patří mezi několik málo mých nej nej všech dob. Takže také v jejich případě nebudu obsáhle popisovat jejich tvorbu, většina z vás ji detailně zná. A nebudu také psát o tom, že Freddie byl výjimečný, svým hlasem i projevem zcela jiný než ti ostatní, a že po jeho smrti už nikdy nikdo nezazpívá jeho věci tak, jako on, nebo lépe, a že bez Freddieho nemohou být ani Queen.

Takže klub a hoch, se kterým jsem se zcela zištně skamarádil, a už jsem s taškou patnáctek Basfů naklusal do klubu a točil a točil. A stereo! Doma jsem pak nějaký čas strávil překucháním staré B42 na stereofonní přehrávač a pak jsem po návštěvě Tuzexu a zakoupení sluchátek Sony v ceně platu mého otce konečně večer zasedl a poslouchal a poslouchal. Máte asi představu, jak úžasná byla nová muzika, poprvé stereo a ještě k tomu na sluchátka…

Jednička Queen mne ještě tak moc nevzala. Byly tam hodně dobré věci jako Keep Yourself Alive, Liar a další, ale ještě jsem neměl Queen v uchu. Taková normální kapela, jen ty zdvojené kytary na albu, to byla věc…

Dvojka – tam byl Brian May se svými kytarovými party ještě lepší, Freddie zpíval fajn, ale mne opravdu na Queen upoutaly nejdřív ty Brianovy riffy a efekty. Třeba v Procession, nebo Nevermore, ale tam už začal vyčnívat i Freddie..  Ostatní – vcelku dobrý standardní bigbít – třeba Seven Seas of Rhye.

Potom přišla dvě ještě lepší alba – Sheer Heart Attack a A Night at the Opera se skvělými kousky jako Killer Queen, Lily of the Valley, Stone Cold Crazy, In the Lap of the Gods, I’m in Love with My Car, Love of My Life a skvělý Freddie a v neposlední řadě Bohemian Rhapsody. Tato dvě alba osobně pokládám za vrchol první éry Queen.

No a pak jsem se s Queen na dlouhá léta rozešel, protože počínaje následujícím albem pro mne místo očekávané ještě lepší muziky přišla stagnace nápadů a šeď. Sem tam jsem si něco vybral – třeba Somebody to Love, ale celkově nic moc. To jsem vůbec netušil, že dvě obrovské hitovky, které jsem slyšel v televizi ze záznamu koncertu, pocházejí hned z následujícího alba. Které? No přece We Will Rock You a We Are the Champions. Byla to škoda? Nevím. Hledali styl, přešlapovali – možná kvalitně, ale ta alba byla dost nesourodá změť stylů. O album dál Mustapha a Bicycle Race. Ani jedna se mi vůbec nelíbí.

Pak pár hitů – mezi nimi Radio Gaga, nádherná Save me, a potom V roce 91 pro mne dost slušné album Induendo s nádhernou Don’t Try So Hard, a skvělou The Show Must Go On. No a pak, 24. listopadu 1991, Freddie v Londýně zemřel.

Tak tolik mojí Queen: Tři výborná alba, zhruba desítka super hitů, jinak velmi dobrá muzika. Je to málo anebo moc? Nevím.

Další jméno ke Q je Suzi Quattro.

Tady to bude krátké, protože Suzzi byla pro mne rockerka s pár hity, nikdy jsem si ji nespojil s nějakým albem, vždy to byly pro mne jen ty vybrané hity. Nejznámější? Pro mne asi If You Can’t Give Me Love. Vybral jsem schválně tuto ukázku, protože na dostupných videích je už Suzi taková ušlápnutá. Suzi, to byl přece kožený komplet, rudá baskytara a jevištní šou. Asi jako tady. To je mimochodem druhý hit, na který si vzpomínám. Co dál? 48 Crasch a pak už nevím. Zkuste něco najít a připomeňte. Domácí cvičení…

R

Teď se přesuneme k hudbě hodně odlišné, ostatně ta skupina je starší než Queen a i její styl je označován za Art nebo Progresivní Rock. První dvě alba se ještě nesetkala s velkým úspěchem ale poté po „reinkarnaci“ následujíc í čtyři alba dostala od kritiků 4 a více hvězdiček. Ta skupina se jmenuje

Renaissance

a pro mne byla od počátku zajímavá obsazením s ženským hlavním vokálem v obsazení Jane Relf a později od třetího alba Annie Haslam. Já jsem se s Renaisance potkal až díky albům Ashes Are Burning z roku 1973 a především Scheherazade and Other Stories z roku 1975. Pojďme se ale napřed podívat na první dvě alba, kde se hrála ještě trochu jiná muzika.

Pro jedničku jsou typické rozsáhlé kompozice, na albu je jen pět skladeb. Druhou nejkratší kompozicí je šestiminutový Island. Myslím, že nemusím zdůrazňovat, že v roce 69 šlo opět o zcela jedinečnou a snadno odlišitelnou formaci. Ze druhého alba Illusion z roku 1971 bych vám nabídl nádhernou Golden Thread ve zkrácené verzi a neméně dobrou Love is All.

Jak už jsem psal, po druhém albu došlo k personálnímu přeskupení, do čela nastoupila i nová tvář a i zvuk se částečně změnil směrem k rocko-klasičtější formě. Pro ukázku si poslechněte třeba Prologue nebo, pokud máte čas, Sounds of the Sea.

Hned následující album Ashes Are Burning z roku 1973 patří k tomu nejlepšímu od Renaissance. Průzkum alba nechám na vás a nabídnu jen finální stejnojmennou více než jedenáctiminutovou nádheru ve zkrácené koncertní verzi.

Running Hard, to už je ukázka z dalšího alba Turn of the Cards. Skvělé album a skvělí Renaissance. A pokud tento styl můžete, co třeba taková Mother Russia? No a pak už přišlo absolutně lahůdkové album Scheherazade and Other Stories se spoustou krásné muziky. Poslechněte si třeba jednu z mála „vypalovaček“ The Vultures Fly High, potom tam najdete i úchvatnou Ocean Gypsy, později známou v podání Blackmoore, a pak následuje stěžejní část alba – Song of Scheherazade. Na ukázku si pustíme třeba část The Sultan – někde od času 7:40, nebo od 10:20 Love Theme. Ale můžete si tu Šeherezádu dát klidně celou, podle chuti…

Dál už jsem Renaissance ztratil z dohledu, určitě vydali ještě řadu dobrých alb, ale v té době už jsem měl jiné zájmy.

Od R mne napadá ještě pár dalších kapel, co jsme za mlada poslouchali, ale (fanoušci mi odpustí) nic mne neuchvátilo tak, abych zůstal věrný až dodnes. Ať už to byli Roxy Music s Brianem Ferry, později The Residents a další. Také mne zcela minuli Rush, prostě jsem se nikdy nedostal k nějaké jejich desce. To zas dostanu v diskusi nářez!

Když jsem si pročítal tento článek a dohledával překlepy, napadlo mne, že jsem totálně zazdil

The Rolling Stones.

Pak jsem se nad tím zamyslel a zjistil, že se mi od nich v pubertě líbil jediný hit, a to zcela netypická písnička Angie. Jinak se mi v té době vše od Rollin Stones vysloveně nelíbilo a začal jsem je občas poslouchat až dost na stará kolena. Takže Angie jsem dal a zbytek do mého mládí nepatří. To zas dostanu!

Mimochodem, která verze té floydí  The Great Gig in the Sky z minulého dílu se vám líbí nejlíp? Že je to ta Australská. Já to věděl.

Příspěvek byl publikován v rubrice Jethrův akord se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

64 reakcí na O mé hudbě, písmena Q,R

  1. pepan napsal:

    tak něco typického:

    its only…..but I like it

  2. Mc Cali napsal:

    Jethro:
    Tak jsem si to ještě pro jistotu jednou poslechl a musím konstatovat, že se mi líbila nejvíce opět první verze….až na ten dvojhlas. Ostatní to toho dávají něco, co tam dle mého názoru vadí. Alespoň mě. A ani ta první to neni ono. Chvilku jsem hrabal a vyhrabal tu co považuji za nejlepší.

    • Jethro napsal:

      Anito, je spousta krásné muziky, která mne minula. V době nástupu R.E.M jsem řešil s dětmi domácí úkoly a snažil se nějak uživit, stavba baráku – spíš shánění pozemku atd. Proto jsem celý svůj „mini“ seriálek pojal jako vzpomínky na pubertu, protože po svatbě jsem spíš šahal do regálu se svýma deskama a poslouchal tu pubošskou éru jako relax.
      Takře R.E.M samozřejmě znám, i Smokie a spoustu dalších, ale jen jako písničky z rádia. Nikdy jsem je neměl na LPíčku a nikdy jsem je neposlouchl plánovitě tak, že bych si sedl a poslouchal. Spíš jen z rádia na služebkách za nekonečných cest po Polsku.

    • Jethro napsal:

      Mc Cali: pro mne je nejlepší ta verze na desce, protože ji mám v uchu. Spíš mne zaujalo, že Floydi si brali na koncertech místní divy a že to bylo pojato vždy o trošku jinak…
      O Floydech by se dalo samozřejmě mluvit hodiny. Já například úplně nevstřebal závěr s Watersem a pak jeho sólo dráhu. Někdo Waterse naopak zbožšťuje…

  3. anita napsal:

    Jetro, vím moc dobře, že je to daleko za hubertou, nemá to nic společného s rockem, ale je to od „R“ a já musím 😎 R.E.M. omlouvám se

    • zdenekb napsal:

      Anito, to jste se mě tedy těžce dotkla, že R.E.M. nemají nic společného s rockem…! Doufám, že to bylo myšleno jen pro tuto písničku… 😉 No a tak mladí, jak vypadají, taky nejsou, možná je Jethro minul jen těsně. To je zas moje nej- kapela, jinak jsem tedy spíš na solisty a „autorské typy s křovím“…

      Jinak mě překvapilo, že Stouni byli v mládí v nemilosti… (to není výtka, jen překvapení!), co jste si, Jethro, na „stará kolena“ od nich oblíbil?

      • Jethro napsal:

        Jak jsem psal, moc je neposlouchám, spíš jsem viděl koncerty a musím uznat, že v nich opravdu něco bylo a je. A jinak samozřejmě nejznámější pecky včele se Satisfaction 🙂
        Ale nevím, proč se divíte. Dejte si vedle sebe Stouny a Renaissance a je vám jasné, kam, tíhlo za mlada mé srdce…
        Ale docela zajímavá vzpomínka – mezi námi puboši tehdy probíhaly hádky, kdo je lepší, jestli Beatles nebo RStones. Já byl zastánce prvních s tím, že RStones jsou hrubí a primitivní 😆

        • zdenekb napsal:

          No o těchto hádkách jsem lecos slyšel (my už se tedy hádali o jiných jménech), a prý to probíhalo ve stylu „hodní hoši“ Beatels vs. „primitivní neřádi“ RS… U toho bych fakt chtěl být! A použít stroje času, asi bych se přidal k té druhé skupině… 😉
          Renaissance dostuduju, až budu mít chvíli. Zkusmo jsem klikl na Ocean Gypsy a zjistil, že tu písničku znám a že se mi moc líbí. Jen jsem netušil nic o autorech…

          • Jethro napsal:

            Ano, je to místy nádherná muzika, hodně propracovaná, hodně emotivní. Mně na Stoes vadilo falešné zpívání a drsné aranžmá. No, časy se mění a vidět vrásčitého dědka Keitha s cigárem v hubě, jak se mu na pódiu zajiskří z očí a jede jak chal o 30 let mladší … Povídám. Myslím že byli a jsou dobří, jen měli asi blíž k tomu drsnému rocku říznutému blues než ke klasické hudbě. To mi v mládí vadilo. Ovšem až na tu Angie 😉

          • zdenekb napsal:

            No… já bych se nehádal do krve, spíš by mě zajímalo si takovou názorovou výměnu poslechnout. Od obou kapel se mi líbí něco, od RS je těch kousků asi o něco víc, ani jedno pro mě není záležitost vyloženě „srdeční“. Ale možná je mi o fous bližší ta rozevlátost a neuspořádanost než uhlazenost. Možná proto mě nikdy nevzali ani Queen, byť proti nim vlastně nemám nic konkrétního a popsatelného. Zní to ale tak dokonale, propočítaně a „uklizeně“, všechno je tam, kde to má být, včetně (nesporně) skvělého hlasu FM… až mě to trochu štve… . Proto třeba radši zmíněné R.E.M s lehce (místy i těžce) skřehotavým M. Stipem… 🙂 A po nich mám pod „R“ nejvíc alb od Chrise Rea (čímž v té uhlazenosti trochu popírám sám sebe, ale má spoustu parádních, neslaďákových, rádii neohraných, písniček… Stony Road, skvělé bluesové album, od prvního do posledního tónu…).

            (Jo, a myslím, že toho Richardse jste popsal přesně… – sympaťák!) .

          • Jethro napsal:

            No, zkuste si představit socialismus před osmašedesátým a pak po. Posloucht beatles už bylo určité buřičství, s Black Sabbath už jsme se nechlubili. Do toho ti Rolling Stones zapadali na tu drsnou „totálně nesocialistickou“ stranu – chlast, děvky, drogy a drsná muzika – i to cigáro v hubě. Nemůžete to hodnotit z dnešního pohledu. Musíte vzít, že v době, kdy Nářek převozníka nebo Povídej byl bigbít, Rolling Stones byli dost extrémní.

          • zdenekb napsal:

            Je fakt, že tahle zkušenost mi bohužel / bohudík chybí…

          • Občan zZz napsal:

            Mně se na Stounech líbí právě ta drsnost. Myslím, že co se týká jejich skladatelských schopností tak jsou trochu přecenění vzhledem k tomu jak obrovsky jsou populární. Zároveň ale tu popularitu si zaslouží, je na nich vidět jak tvrdě pracují na té svojí image drsných rockerů.
            Dneska na celém světě když chce být někdo za rockera, tak se hlásí ke Stounům, alespoň od střední generace nahoru.
            Z celé jejich tvorby je pro mě jedním z nejlepších jejich počinů film Shine A Light. Udělali ho před pár lety, jistě jej všichni příznivci zaznamenali. (Režisér Scorsese natočil ještě jiný výborný koncertní film The Last Waltz, ukázky z něj tady už Jethro dal u skupiny The Band. )
            Jedno blues z filmu Shine A Light – The Rolling Stones, Buddy Guy – Champagne And Reefer

          • pepan napsal:

            Jethro, to „cigáro v hubě“, v oněch sladkých dobách obvykle nebylo s tabákem.
            Pěkná, vysvětlující scénka, o co se vlatně jedná, je ve starým filmu od O. Stona, myslím, že se jmenoval The Doors, nebo tak nějak.

        • Istar napsal:

          Tak oni ti těžce nesocialističtí „Rohlikstoni“ „zněli“ i u nás:

          • Jethro napsal:

            Tak toto je druhý z atypických slaďáků, mymochodem myslím, že ten horší z nich. Angie se dá alespoň poslouchat :-). Lady Jane zní jak první Purple. To byli Stones ještěpomýlení 🙂

          • Jethro napsal:

            mimochodem taky

          • Jethro napsal:

            Nevíte, jestli Václav Neckář nedal i tohle?

          • anita napsal:

            No to nevím, ale už se těším na Smokie 😆
            http://www.musicer.net/karaoke-skladby/vaclav-neckar/mydlovy-princ-1

          • pepan napsal:

            abych mezi vás pamětníky vnesl trochu bulvární osvěty, Angie je Jaggerovým teskněním po manželce Davida Bowieho. A jak na našem brněnském rádiu citovali z Angiených pamětí, byla silně překvapena, když se svatební noci s Dawidem v ložnici osobně zúčastnil i Mick. Kamarád taky rád.
            Ale jinak je to jistě pěkná, procítěně podaná písnička. Osobně mám radši jiné, třeba:

          • zdenekb napsal:

            Když jsme u bulváru, myslím, že Jagger taky nedopadl úplně špatně, když si nabrnknul Marianne Faithful. 🙂 Ani nevím, jestli tu o ní byla u „F“ řeč…

            Ale ať uděláme radost autorovi, Jagger s Tinou Turner – ani nevím, za jekého je to večírku…

          • Jethro napsal:

            Zdeňku, to jste mi dal 🙂
            Já si doposud posledních pár let myslel, že ten Jagger uměl alespoň trošku zpívat…
            Ale viditelně neuměl.
            Je s podivem, s čím se dá udělat hvězdná světová kariéra.
            :mrgreen:

          • zdenekb napsal:

            Být jeho skalní fanoušek, už brousím nože… 🙂 Kolísavost výkonu (milosrdně) připisuju bujaré atmosféře a špatnému ozvučení!

        • zdenekb napsal:

          No tohle je taky celkem něžný (a netypický) poloploužák z té doby, ne? 🙂

          …a ještě jeden, ale mnohem mnohem novější…

          • anita napsal:

            zdenekb
            Tak oni ti těžce nesocialističtí “Rohlikstoni” “zněli”, no tak asi to nevíte, ale je to z televizního seriálu, který běžel těsně před 21.srpnem 1968, tehdejší vojska mně co by aspirantku na pubescentku pěkně nakrkla, poslední díl nebo dva se neodvysílala, později možná s cenzurou. Nedávno opakovali už po xy- té, jistě se na to nedívám a hlavně se divím, jak jsem to v těch 12- ti a půl letech mohla, tak prožívat 😕

            Jinak R.E.M. můžu jen pár písniček a spíše novějších, když jsem je objevila, tak už jsem byla babka 😦

          • zdenekb napsal:

            To o rohlikstounech bude spíš pro Istara, ne? 😉
            R.E.M. jsou parádní, a jsem rád že jsem stihl ještě před rozpadem dva skvělé koncerty. Kdybych tu mohl Jethrovi plevelit, nasázím vám tu cajdáků typu Everybody hurts, že byste se divila…! 🙂

          • anita napsal:

            No, tak jsem se spletla, fakt to byl Istar.
            Cajdáky jsou náhodou moc důležitý, často se to líbí i chlapům, prostě tělo na tělo, čím delší tím lepší ten cajdák samozřejmně :-), ale raději neplevelte :coops:

          • anita napsal:

            😳

          • Jethro napsal:

            Klidně plevelte, příště si užijete cajdáků celé CDčko …

          • zdenekb napsal:

            Tak… když máme svolení přifařit jinou dobu, tak jen dvě písničky. Jedna starší, jedna z posledního (?), ale velmi povedeného alba… (začíná asi po minutovém rozhovoru). Obě velmi úsporné a křehké. Neklopit! 🙂

          • anita napsal:

            Jo, dobrý, ale mám ráda taky něco něco svižnějšího 🙂
            http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/r-e-m/losing-my-religion-7197

  4. kočka šklíba napsal:

    Jethro, docela mě těší, že s výjimkou mojí „úchylky“ pro Collinse a hlavně Genesis,mám tak na svém žebříčku na prvních místech Pink Floyd a Queen. Samozřejmě spousta jiných kapel, případně jejich písní, jsou rovněž skvělé, ale tyhle dvě skupiny spolu s Genesis, pro mě hvězdná trojka 😉
    Na ty tři verze si musím udělat čas ;).
    A jo, zapomněla bych na Suzi Quatro, pro mě rovněž legenda, jedna z mála žen v rocku.

  5. Istar napsal:

    Clif Richard

    • vlk napsal:

      Tak tohle je kapela mého srdce!! Lepší sem jethro ani nikdo jiný dát nemůže!!!

  6. Istar napsal:

    Linda Rondstat a The Eagles:

    • Jethro napsal:

      Já znám Lindu jen z této pecky, ale to už bylo disco a léta někde kolem 1976…

  7. Istar napsal:

    The Rebels:

    • kočka šklíba napsal:

      Díky za připomenutí ;).

    • Bavor V. napsal:

      Rebels – hezké, pustil jsem si další a do té doby netušil že i Mistr Kája dělal někdy „křoví“

      • Istar napsal:

        Dělal, a poměrně často – zejména v mládí. (A teď má štěk v Píseň práce od Buty) 🙂

  8. Istar napsal:

    Ať si taťka co chce říká, ať si mamka slzy utírá, tahle písnička patří do mých sedmdesátých jak velbloudovy hrby. (Už z důvodů převážně zrzavých :-)):

    • Jethro napsal:

      Njn. Ale lepší byla v

      Ale doufám, že souhlasíte, že blíž než k bigbítu má Maryla blíž k Janě Robové 🙂

      • Istar napsal:

        Tohle u nás zpívala Jana Kratochvílová. Byl to jeden z jejich prvních hitů.

    • palosino123 napsal:

      Maryla nemá chybu !
      Remedium

      Podzim zatřásl zemí\Záplava žluté a červené\a já toužím, ani nevím\Utéct kam mě nedožene…
      Opustit na chvíli všechny známé\Vymazat masku z tváře\Vyrovnat účty\Vypnout telefony\Roztrhnout kalendáře…
      Zamávat kamarádům\Nepřejícím k tomu\Tak dobře už se známe\Vyběhnout na ulici\
      Z domu…
      Popojet…\Nastoupit do vlaku\Duše obalená v dece\Budíkové na věšáku\Slunce citrón – v mléce
      Výtah padá jen několik vteřin\Srdce na tenoučký nitce\Nastala chvíle\Vyběhnou ze dveří\Jen jednou, odvážit se!
      Naskoč do vlaku\Jedem na výlet\Mostem svítání\Nad kalným ránem\Pokyneš palcem\V stisknuté dlani\Měsíční-k-kámen\Koukej, jak všechno uplývá v dálce

  9. jeff napsal:

    Mick Jagger byl největší rocková hvězda, bohatý, zbožňovaný, provokativní a cynický…jestliže ho masy tak zbožňovaly, pak protože byl zlo a dokonale je symbolizoval. A to co masy zbožňují především, je obraz nepotrestaného zla…Patří k symbolům doby, která měnila charaktery a nasměrovala Západ k civilizačnímu úpadku.

  10. Bavor V. napsal:

    nevím jestli to sem patří, ale je to také krása. Rednex http://www.youtube.com/watch?v=KjUwC586O54

    • pepan napsal:

      když tohle, tak i u nás neznámí RAM JAM:

      • Mc Cali napsal:

        Tak to jste mě Pepane udělal velkou radost. Už jsem na ně skoro zapoměl a tuhle písničku jsem zrovna dost žral. o:)

  11. Petrpavel napsal:

    Není nad českou dechovku! Už se těším na písmeno V : Vacek, Veselka, Vejvoda 🙂

  12. vera napsal:

    Tak dnes jsem jen přečetla, a zítra se těším na poslouchání – občas chodím pomoct kamarádce s podnikáním 🙂 a dnes ten den zrovna nastal a ještě ke všemu se mi dcera s vnučkou docela dramaticky vracela z dovolené z Řecka – s drážní cestovkou, tudíž vlakem a částečně busem, trvalo to o 26 hodin déle, než mělo, takže jsem byla docela vynervovaná, takže nemám sílu.Jen jsem chtěla podotknout k Pink Floyd, že Zeď je pro mě naprosto, jak se dnes říká, „kultovní“ záležitost a celkově je ráda poslouchám. A Jethro, mně se maďarština fakt líbí – a kromě toho byly některé ty písničky i v angličtině. Těším se na zítřejší odpoledne, dám kávičku a poslechnu, všechno, co jste naservírovali.. 🙂

  13. vonrammstein napsal:

    🙂 To je milý, děkuji 🙂 Za The Wall-ač jsem u toho neučinil žádný koment-bych krvácel. Snad i zemřel, ale by mně u toho ta nádhera musela hrát. Crazy, cumbajšpíl. Aji s klipem. A tuna jsem objevil Geldoff. The very very fuckt very best of.

  14. pepan napsal:

    něco „novějšího“, i když je ta kapela taky stará skoro třicet let:

  15. pepan napsal:

    když už hnojím, mám neoahrabaný pazoury, chtěl sem tam místo Black Betty tohle:

  16. Občan zZz napsal:

    Pár slov k Roxy Music
    Jednou za čas si je pustím, ne že bych na nich nějak ulítával. Jenom ty první desky až do koncertního alba Viva! z roku 76. Pozdější desky, to už jsou hlavně klávesy a pop. Co se mi na nich líbí je, že měli svůj originální styl. Tipoval bych to, že to byla hudba pro lidi, kteří si tak trochu zakládali na tom, že poslouchají něco trochu zvláštního.
    Hlavně u 1. a 3. desky je tam v té hudbě cítit takový humor a praštěnost. Druhá a 5. deska jsou více založeny spíš na rytmu, ale už jsem je dluho neslyšel.
    Ukázka z live alba Viva!, které se mi od nich líbí nejvíc. Více se tady přiblížili takovému hutnému rocku.

  17. jeff napsal:

    R přece jako Rubettes

  18. Istar napsal:

    Hele, Jethro, pokud si matně pamatuji, vystupovala Suzi Q někdy na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let v rámci Intertalentu v jednom nejmenovaném východomoravském městě. 🙂

    • Jethro napsal:

      To já pamatuji Tinu Turner v československé televizi – myslím, že to bylo Televariete… 🙂 Byla strašná (na ty naše socialistické zvyklosti).

      • Istar napsal:

        A nebyl to Čejka? 🙂

        • Jethro napsal:

          Kdepak. Tina. Moc jsem se na to těšil, ale ona tam na playback zazpívala jednu věc, měla na sobě jakési flitrové šatky do pasu, dolů už je šňůrečky a smála se na ty naše kravaťáky v kvádrech v publiku svým typickým způsobem. Nahnal jsem k televizi rodiče, že tam bude Tina, a trošku jsem se styděl. Ona byla z toho publika možná přepadlá o trochu víc. Možná jako kdyby poslali Pepu Vojtka do Severní Koreje… 🙂 Někdy okolo osmašedesátého to bylo.

  19. vera napsal:

    Tak jsem si to všechno včera poslechla, Renaissance mě nějak nechytli – možná kdybych je znala dřív, tak bych to „naposlouchala“ – zaujala mě jen Šeherezáda, jsou tam motivy z klasiky.. Queen moc nemusím, jen sem tam nějakou písničky, FM má na můj vkus moc dokonalý hlas – a já jsem spíš na ty neučesané hlasové projevy 🙂 Proto mám taky ráda Jaggera, a v dohadech, kdo je lepší, jestli Beatles či Stouni, by to Beatles projeli. Možná je to i proto, že jsem ženská a Jagger, krom drsného hlasu, působí ne trochu, ale dost jako darebák a to mi přijde docela sexy.. Ne že bych tenhle pohled na mužské uplatňovala i v praktickém životě 🙂 Kdybych vizuálně neznala ani Beatles ani Stouny, tak jen podle poslechu by to ti druzí stejně vyhráli na celé čáře :-)..

Komentáře nejsou povoleny.