O mé hudbě, písmeno S +T


Tady je  to, co jsme  Vám  před  týdnem  nedopřál.  Řekl bych  ňamka  největší. Takže  si ji  užijte  a můj  velký  faul na  Jethra  mu prosím vynahraďte  hvězdičkami!!Díky.

Jethrovo  písmeno  S  stojí za  to.

napsal Jethro

Zato pod písmenkem S se mi docela urodilo. Mám tady osm jmen a skoro vše hodně staré kapely – prostě má puberta a přelom 60/70. První na mne vykouklo jméno velké:

Santana.

Samozřejmě asociace na Woddstock, opět zcela jiná muzika, plná latinskoamerických rytmů a nezapomenutelná Carlosova kytara. A pro mne především jedna z nej nej (po kolikáté už) instrumentálka Samba Pa Ti. No, ale když mluvím o rytmech, tak musíme dát rozhodně Black Magic Woman z jeho skvělého druhého alba Abraxas z roku 70. A že je tam Santana nějaký usedlý? Tak tady ho máte za mlada na videu z roku 1971.

Má cenu dávat sem víc? Tak jen pár ukázek pro namlsání pro ty z vás, kdo Carlose Santanu neznáte, protože to je rozhodně škoda. A nejen proto, že hrál na Woodstocku. Nabízím nádhernou Europa, Jingo s Ericem Claptonem, a pokud by vám to nestačilo, tady máte kus koncertu z Montreux 2011. Stejně si myslím, že Santana byl nejlepší opět hned na začátku, mladý a syrový. Dnes už se jen vzpomíná.

Ještě nedávno jsem se o jedné mé oblíbené skupině dočetl v oficiální review na allmusic, že jde o neznámou holandskou skupinu hrající pop, kterou proslavila předělávkou jejich jediného hitu známá skupina Bananarama. Tehdy jsem měl nutkání zavrhnout Allmusic i s jejich editory ale to až po napsání sprostého dopisu. Bananarama? Pro mne abolutně mizerný pop někde mezi Lunetic a Spice Girl a oni mi przní mou oblíbenou Marisku Veres. Už víte, o kom je řeč?

Shocking Blue a jejich Venus.

No, nebudu vás s tím moc unavovat. Neznámá kapela. Sice jejich druhé album z roku 1969 s názvem At Home je naprosto skvělé, ale vyprávějte to Američanům… Vlastně, teď jsem se díval a oni ti Shocking Blue byli na Allmusic vzati na milost a už někdo dokonce připustil, že šlo o skvělou hudbu. Tak to mají štěstí. Ale přišli na to až hodně hodně pozdě.

Tak rychle na ukázky: skvělá Love Machine. Líbí? Jen pro pány: že ta Mariska byla kost? A navíc uměla zpívat. Někde jsem četl, že když Robby Van Leeuwen sháněl někoho jako frontmana kapely, někdo mu doporučil Marisku, kterou viděl zpívat v Maďarsku. Robby váhal, ale pak kývl.  Jsem rád, že to tak dopadlo.

Ale pojďme na další pecku z dvojky: I’m a Woman a hned za ní najdete samozřejmě Venus. Je to skvělá písnička, ale pro mne překvapivě vítězí po létech poslechu nenápadnější ale dokonalá Poor Boy, která se objevuje v kratší i dlouhé verzi. Tak ta dlouhá: To je ono.

Na dalším albu Scorpio’s Dance trošku došly nápady, ale není to špatné. Jen si po letech na nic z toho alba nevzpomenu. Ale hned na 3rd Album z roku 1974 se opět objevilo dost věcí, které mi zní v uších dodnes, ať už je to Shocking You, Serenade, The Bird of Paradise a další.

No a pak už došly nápady asi definitivně, alba Attila, Inkpot – už taková běžná muzika s výjimkou skvělé Blossom Lady, no a pak ještě alba Ham a Good Times a pak v roce 74 rozchod. Ale stejně to stálo za to!

Pro úplnost vám tady přilepím tu Bananaramu, abyste věděli, co proslavilo Shocking Blues. Jak to psal jeden nejmenovaný spoludiskutér? Sračky? No to ne, ale nic moc. Tak pro spravení chuti ještě jedna Jenifer Lopez – ta má alespoň trochu lepší vkus. Ale Mariska byla Mariska… No, i když v roce 2006 už to nebyla ta černooká tygřice. Nechápu, jak se na rozdíl ode mne mohla Mariska tak změnit. Vlastně chápu. Nedlouho po tomto vystoupení, v prosinci 2006 zemřela. Já ji mám ale v paměti navždy takto.

Rejža kýve, že jsme dlouzí, tak bych teď spojil tři stará jména, a to proto, že se opět jedná o kapely, které jsem v té své pubertě zaregistroval na Houpačce, pár hitů, ale nikdy jsem se nedopracoval ke kompletnímu albu a dlouhodobějšímu poslechu. Prostě, minulost. A která jména to jsou?

Slade, Sweet  a Status Quo.

Tak rychle jen pár ukázek:  Snad nejznámější od Slade jsou My oh My, Far,Far Away a Everyday. Nádherná muzika. Slade ale dokázali být docela divocí, třeba v Run Ruaway. Nicméně, jak jsem řekl, kromě těch plouživých hitů mne nějak minuli.

Oproti tomu The Sweet byli všechno jiné, jen ne sladcí. Poslechněte si hitovku Teenage Rampage, nebo neméně známou Fox on the Run. Možná, že jsem se se Sweet nepotkal proto, že jsme všechny tyto flágy hráli v Polském domě na přání pořád dokola až do úplného zblbnutí. Nebo to bylo tou vařunkou? Dnes už nevím. Takže poslední Sweet – Little Willy a jdeme dál.

Status Quo – Rockin‘ All Over The World: když to tak poslouchám dnes, asi jsem si jich měl více všímat. Ale to je ten problém, že jsem nemusel rock’n’roll ani blues. Dneska už mi to celkem rezonuje. Pozdě.

V roce 68 ovšem Status Quo hráli něco docela jiného: Pictures Of Matchstick Men, vzpomínáte? Páni! To byl v dnešní terminologii megahit, že? Ale hráli také Elizabeth Dreams… Tak to mne moc nebere. Ještě jeden novodobý hit a půjdeme dál. In The Army Now.  Co říct? Popík. Původně jsem si myslel, že Status Quo byli tvrdší. Asi jsem si je s někým spletl.

U dalšího jména se musím zastavit už jenom proto, že jsem je za mlada považoval za dokonalé a spousta jejich hitů brázdila hitparádami. Když se ale tak dívám zpět, uchvátila mne jen jedna jejich deska. O kom je teď řeč? Je to dvojce romantických bardů

Simon & Garfunkel.

Musím snad někomu představovat ty nádherné hity ze šedesátých let, jako The Sound of Silence, I Am a Rock, nádherná Scarborough Fair/Canticle, Homeward Bound, Mrs. Robinson a další. A toto všechno pánové zplodili od roku 64 do roku 68. A jako bonus v roce 1970 vydali skvělé album Bridge Over Troubled Water s nádhernou stejnojmennou písní. Jen mne mrzelo, že na Supraphonském výlisku nebyl moc kvalitní zvuk, ta hudba tam byla tak divně dunivá. Škoda. Mimochodem, i když je to jediné album, které od nich mám, tu píseň bych opět rád nominoval do nejlepších bigbítových songů všech dob.

Teď tu mám jedno slavné jméno, které se nedá vynechat. Někdo tu hudbu považuje za popík, někdo jako já za moc dobrý popík s obrovským množstvím hitů. A řada z těch hitů neudělá ostudu ani dnes. Desky toho pána jsem znal, hudbu poslouchal, moc mne neuchvátila, ale jednou jsem si koupil nějaký výběr hitů – bylo to ve slevě, a věřte nevěřte, to je CDčko nabité krásnou romantickou muzikou, výběr, a skoro co stopa to hit. A kdo to všechno zpívá? No přeci

Rod Stewart.

Tak toto CD se u nás hraje, když je nálada u grilovačky, když se sedí jen tak na verandě s pivinkem, když je smutno na duši, no poslední dobou je to dost často. Jmenuje If We Fall in Love Tonight a vyšlo v roce 96. A  toto jsou některé hity: Naprosto skvělá For the First Time. Nádhera. To je tak nádherně zamilovaná písnička, že být mi 25 a mít potřebu uhnat odtažité děvče, určitě bych na to šel přes tento song…

No a takové nádhery je to CD plné. Namátkou třeba Sometimes When We Touch, I don’t wanna talk about it, pak píseň, kterou bychom si tady mohli zvolit za hymnu – Forever Young. I když, lepší je asi Lexův nápad použít mou oblíbenou.

Pojďme dál na ukázky: You’re in my heart, My Heart Can’t Tell You No, pak třeba známá Sailing, a pak, což jsem zprvu nechápal, skvělá Waltzing Matilda, tedy správně Tom Traubert’s Blues. A na samotný závěr ještě All For Love s Bryanem Adamsem a Stingem. To všechno na jednom CD. Nekupte to!

A jsme u posledního jména. Je to pro mne opět jednoalbová skupina, protože jsem měl nahránu jen jejich jedničku z roku 1970, na CD jsem si koupil jejich jedničku z roku 1970 a dál jsem se zatím nedostal.

Supertramp

je hodně dobrá hudba, dost propracované, protože hrají na pomezí Art, ale dobře poslouchatelná. A hlavně, jako u každého dobrého alba, čím víc se poslouchá, tím je lepší. A protože rejža, už se za sklem notně mračí, pojďme rychle na pár ukázek.

It’s a Long Road, tak ta se mi hodně líbí, ale našel jsem video jen s nějakou cover kapelou. Potom něžná Words Unspoken, jenže tu jsem vůbec nenašel. Co se to děje? Tak zkusím nabídnout výbornou Nothing to Show – zase nic – a pak finálku Surely. Tak alespoň tu jsem našel. Zdá se, že YouTube jedničku Supertamp moc nezachytilo. Škoda. Co dodat? Hodně se těším na průzkum další tvorby Supertramp. A že toho vydali. Jestli dobře počítám, tak 17 řadových alb. Mám co dohánět.

T

Vlk mi trošku udělal binec v plánovaných posledních dílech tím, že písmenko S v očekávání velkého ohlasu kolem Smokie (nebo spíš Shadows) ustřihl do samostatného pokračování. A protože pod tím S jsou sice zajímavé kapely, ale celkově mne to úplně neuspokojilo, přidávám tady ještě něco málo známých téček. Známých ve smyslu, že jsem je znal a poslouchal já. Nedělám si iluze, že vy mi v diskusi připomenete spousty dalších a to nejen z mé pubertální éry. Začneme jmény možná ne zcela známými. První z nich je

Tyrranosaurus Rex.

Neznáte? A jméno Marc Bolan také ne? No, není divu, zdá se, že sem chodí samí mlaďoši a T.Rex působili v letech 1970 až 77. Celkem šest alb, čtyři skvělé, dvě výborné. Hudba? Na webu píší, že hráli GlamRock.  Asi stárnu. Co je to glam chápu, ale že by kategorie rocku? Já to za mlada bral jako dobrý bigbít. Takový trochu zvláštní, ale moc dobrý.

Dejme si pár ukázek ze samých počátků. První je Jewell z roku 1970, pak bychom mohli třeba Summer Deep. Asi je vám jasné, že Marc tak jako ostatní nebyl žádný velký pěvec, ale něčím dokázal uchvátit lidi, jak jsme o tom mluvili u Morrisona nebo Jaggera. Prostě to asi měl v sobě.

Když se podíváme na druhé album, najdeme tam třeba Cosmic Dancer. V této poloze mi Marc připomíná Lennona říznutého Bowiem. Dost dobrá společnost… Ostatně si myslím, že Marc a David k sobě neměli moc daleko.

Jestli jste snad došli k názoru, že jste T.Rex v životě neslyšeli, vyvedu vás z omylu houpačkovým hitem Get It On z roku 1971 a neméně známou The Slider z následujícího alba. A dejme si ještě ukázku z dalšího alba – Life is Strange. A jedna zajímavost na závěr, pod všemi písničkami na albech T.Rex až do roku 74 je jako autor hudby a textu podepsán Marc Bolan.

Další jméno, o kterém se zmíníme, vám patrně neříká už vůbec nic. Dalo mi dost práce dohledat o této formaci nějaké údaje, protože pod totožným jménem funguje ve světě spousta interpretů až po různé hiphopové hvězdičky. Vzpomínáte si na jméno Jon Hiseman? Probírali jsme ho pod písmenem C. Mark Clarke? Ano, to byla rytmika ze starého Collossea, které jsem opěvoval někde ve druhém díle. Nyní ale mluvíme o formaci

Tempest.

Dvě alba v roce 73 a 74. Hudba? Progresivní Jazz Rock. To nás v mládí hodně bralo a jazzrock jsme brali jako nejvyšší stádium naší rockerské vyspělosti. Škoda, že mi to nezůstalo. Pojďme na pár ukázek:

Foyers Of Fun – ta je z prvního alba. Měl jsem ho doma a byla to dost dobrá muzika. Poslechněte si ještě třeba trochu méně typickou Grey and Black a nádhernou Upon Tomorrow.  A ještě bych dal jedno video „dědka“ Hisemana pro bubnofandy, jako jsem já.

Další kapela, o které se tady zmíním, se honosila členstvím nejrychlejšího kytaristy na světě. V sedmdesátých letech jsem Alvina Lee opravdu považoval za jednoho z nej nej kytaristů a „baštil“ jsem ho. S odstupem času jsem ale přestal jejich hudbu poslouchat, i když mi fascinace technikou hry vydržela poměrně dlouho.

Ten Years After

Když dnes přemýšlím, kdy jsem se s TYA vlastně rozloučil, bylo to někdy v letech 73-74, kdy na dlouhá léta přerušili vydávání alb a tak nějak „sešli z očí, sešli z mysli“. Ale za mlada jsem měl doma jejich první čtyři alba a Alvin byl pro mne kytarový bůh.

Doufám, že mi odpustíte, že vám nabídnu jen ukázky zběsilého kytarového sprintu, protože reálně si na žádnou „slavnou“ písničku od TYA nepamatuji. Vždy to pro mne byl jen Alvin a jeho kytara. Například v I May Be Wrong, But I Won’t Be Wrong Always. To ale ještě nic není. TYA hráli samozřejmě na Woodstocku – tady je ukázka I’m going home, jak ho tam Alvin vystřihl v roce 69 a pak ještě jedna ukázka z pozdější doby – nevím, která je lepší. Ale Myslím, že Alvin tady dosáhl absolutní nadzvukové rychlosti kytarové hry a dál už to prostě nejde. Alvin bude navěky nejrychlejším, ale nikoliv nejlepším kytaristou všech dob. No oni ti TYA hráli i pomalejší skladby – například No Title, ale v paměti ulpívají spíš ty Alvinovy exhibice.

Že jsem TYA odfláknul? Máte pravdu, ale já je od roku 1974, to je už skoro 40 let, neposlouchal.

Teď jedna skupina pro pamětníky. Nic pro mne, ale v letech 66 až 70 dobrý popík, Houpačka, dost hitů… Jenže ten jejich styl se hodně rychle oposlouchá. Já měl nahránu jednu jejich desku a po třetím, čtvrtém poslechu už to nešlo. A kdože to byl? No přeci

The Tremeloes.

No a protože jsem je také už dobrých čtyřicet let neposlouchal, pohledám nějaké známější pecky, ať si je trošku připomeneme. Yellow River – tak to jsem ani netušil, že to byli Tremeloes…  Jenom že to byla Houpačka někde hodně nahoře. Naopak, Here Comes My Baby, to mám v paměti zcela jasně jako jeden z prvních hitů Tremeloes. Silence is Golden – opět Houpačka, no, ještě jedna ukázka z těch „lepších“ Tremeloes pro nostalgickou vzpomínku a už opravdu raději honem pryč, protože dnes už toto opravdu není můj šálek bigbítu. A to i proto, že teď mne čeká hvězdné jméno, jedno z mých možná pěti nejmilejších.

Tina Turner

Nebudu zastírat, že tuhletu dámu mám moc rád a že spolu s Joe Cockerem, Janis Joplin a několika dalšími sólisty pro mne představuje absolutní špičku. Zajímavé je, že já samozřejmě v osmašedesátém na Houpačce poslouchal Ike&Tina a ten černý styl hudby mne moc nebral. Navíc, ona vypadala nemožně, hýbala se nemožně, … zpívala nemožně, …, co dodat.

Jenže o pár let později, kdy jsem ji bral jako jednu z mnoha, se cosi zlomilo. Možná, že to byl důsledek seznámení s jejím životním příběhem, kdy se z doprovodného křoví Ika Turnera přes dost divoké soužití s ním a rozchod dostala do pozice světově uznávané celebrity, i když to slovo vůbec nemám rád. Tina je prostě skvělá a jsem rád, že zdrhla Ikeovi a že ho svou kariérou totálně převálcovala.

U Tiny nebudu probírat její alba, ostatně hodnocená kritiky vesměs jako průměr, ale spíš se pokusím najít pár písniček, které vídávám na některém ze svých pěti DVD koncertů a které mne berou za srdce. A nemusím dodávat, že ta DVD s Tinou u nás nejsou zahrabaná někde pod hromadou prachu a nepořádku. Jsou nahoře, pěkně po ruce, často hraná a často oprašovaná.

Tak jednou z těch hitovek je bezesporu Simply The Best –  na ukázce z koncertu z Wembley. Hned vedle jsem našel nádhernou Private Dancer. Tu mám na DVD ze dvou koncertů. Proud Mary … co říct? Zpívá ji už od dob ještě s Ikem a zpívá ji dodnes. A je vidět, že Tina je rockerka.

A další nádhera We Don’t Need Another Hero. Je neuvěřitelné, co z obyčejné písničky dokáže Tina udělat. Znáte někoho jiného, kdo to dokáže? Aby vám při pár taktech refrénu běhal mráz po zádech? A na rozdíl od Micka Jaggera, Tina zpívá vše absolutně čistě. I při největším vypětí.

A famózní On Silent Wings, co tomu říkáte? Jak já to vidím, mohl bych tady skládat jednu nádhernou písničku s Tinou za druhou. Jsem asi zaujatý a mám ty brýle. Jaké? Netuším. Asi TT brýle. Ale vůbec mi to nevadí. A jestli můhu doporučit, sežeňte si Tinu na videu. Mám nádherný koncert „Celebrating…“ k jejím šedesátímán, Koncert z Ria, Koncert z Amsterdamu a pár dalších. A největší má srdcovka? Už jsem to někde zmiňoval dřív. Help od Beatles. Help totálně jiný, Help drsný a naléhavý, no prostě Help made by Tina Turner.

Tak. Pro dnešek mám hotovo. Já si jdu pustit Tinu na koncertu z Ria, vy se zařiďte podle svých možností a příští pondělí už to konečně dorazíme. Ano přátelé, před námi je už opravdu poslední díl.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Jethrův akord se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

50 reakcí na O mé hudbě, písmeno S +T

  1. pepan napsal:

    no tak Jethro, tohle „mladí“ znají. Dokonceani dvanáctiletí neprotestují, když se to pouští z přehrávače v autě:

    další hitovky od Supertramp:

    něco pro Petra. Asi vám to bude připomínat Living End, ale je to trochu starší, není v tom politika a je to jen čistá zábava. Osvětu u mě v dětství dělala rakouská televize, která přenášela Rockpalasty. Z paměti mi nezmizí basák SC křepčící na base. Za zmínku taky stojí „umné“ tetování na atrofovaných, činkami nedotčených pažích. Včil už je skérovanej každej neumětelskej šumař…..

  2. anita napsal:

    Dneska nejenom hvězdičku, ale také 😛 (žadný harašmend) to je za písničky, na který jsem už dávno zapoměla , největší radost Villy hned mi naskočila slova (Vily, Vily kde se ukrý váš….vrať se malej Vily zas k nám, doma mámě nežaluj, Žlutá řeka, ta mi připoměla když se u nás hrála, že se hrála i instrumentální, já ji znám pod názvem Mandle pražené, nevím proč, jinak tedy Popcorn Song, asi jsme v té době neznali žádný popkorn možná tak foukanou rýži , ještěže to tehdy speakři Československého rozhlasu nepojmenovali na Burizony 🙂

    Škoda, že bude příští už poslední, ale jsem ráda, že je tu archiv, budu se do něj vracet :-))

  3. anita napsal:

    Ještě zaplevelím, jako techo se mi to líbí víc

  4. Istar napsal:

    No a když jsme tu včera probírali tu kosmonautiku, tož Sputnici:

  5. Istar napsal:

    Nezapomenout na Sex Pistols:

  6. Bavor V. napsal:

    Jestipak si někdo vzpomíná na Tornadoes a jejich hit Telstar?

  7. ,passant. napsal:

    Přidám se také a přihodím dvě ukázky, dvou pro Vás možná neznámých a už bohužel bývalých velikánů.
    Pod „S“ i „T“ patří vytečný bluesman a legenda foukačky “ Sonny Terry “ . Tady i s parťákem a neméně dobrým bluesmanem jménem “ Brownie McGee „.

    A další gigant kterého asi dost z Vás nezná, patří pod “ T „.
    Je to první dáma gospelu, ale i legenda rocku.
    Vydržte začátek videa,tá muzika za to stojí.

    Prosim:“ Sister Rosetta Tharpe. “

    • vera napsal:

      Tak tato dáma se mi líbí, a to tak, že moc.. 🙂

      • ,passant. napsal:

        Vero,nevím jestli jste si všimla ale na konci skladby se ukáže dělená obrazovka s dalšími melodiemi. Zkuste kliknout na obdélník se skladbou “ This Train „. Je to nádhera,jako ostatně skoro všechno co nazpívala.
        Mimochodem, nahrála třeba cd s kapelou „Chris Barber Jazz Band “ (dixieland, to je teprve něco pro mne)

        • vera napsal:

          To víte, že jsem si všimla a dám si ráda nášup, Passante.. Už jsem si ji poznamenala, a budu objevovat, díky.. Dixielend nemusím, nicméně tato „sestřička“ má zřejmě tak obsáhlý repertoár, že si určitě vyberu 🙂

    • zdenekb napsal:

      Díky… fakt výborná – a pro mně naprosto neznámá. Rozšířím obzory… je tam i hodinový dokument BBC, nechám na později, ale určitě na něj dojde.
      A tahle píseň taky paráda…

      • vera napsal:

        Zdenku, to jste vyhmátl – v tomto případě se mi líbí i ten „dixík“ na konci 🙂

        • ,passant. napsal:

          Tak vážení,jsem rád, že se Vám líbí muzika, kterou celoživotně preferuji. Abych Veru přemluvil na tradicionál,dám Vám sem dva absolutní fláky z tohoto žánru.
          Sóla hraje “ Monty Sunshine „. Je to relativně nová nahrávka jen 1990. Jen si představte že tyhle kusy hrál „Monty “ už čtyřicet let předtím s Chrisem Barberem.
          Old Rugged Cross:

          Just a closer walk with thee:

          • ,passant. napsal:

            Omlovám se ,ještě pro fajnšmekry i ty co tradjazz neznaji. Že dixieland znáte jenom jako divočinu? Tak tohle vás vyvede z omylu. Sedněte si. Je to skoro devět minut a každá z nich stojí za to.
            Chris Barber’s Jazz Band – Creole Love Call

            Dobrou noc. Bude se vám při ní hezky usínat.

  8. Mc Cali napsal:

    Jethro, opět dobrý výběr kapel. Hodně z ních mam rád, ale Supertramp asi vedou. I když Slade, Sweet a Status Quo jsou také skvělí.
    Nedá mě to abych sem nenalepil kapelu, kterou mam rád od okamžiku, kdy jsem ji po vojně poprvé slyšel. Ovšem zdaleka ne vše se mě od nich líbí. Na dalších deskách mě přišlo, že už se dost opakují.
    Tahle písnička je podle mne od nich z nejlepšího LP.
    Dlouho jsem je poslouchal a nevěděl jak vypadají. Potom jsem z toho byl ouplně hyn, co to je za exoty. Je ale pravda, že tak nádherně ulítlou muziku normální lidi asi nejsou schopný stvořit. o:)))

  9. Jethro napsal:

    Dneska mi přišla z Německa trojka Pavlovova psa. Moc dobrý 🙂 . Doufám, že vr závidí :-))

    • vonrammstein napsal:

      Ano prosím 😦 Důkladně a důsledně 🙂

      • Jethro napsal:

        No, měl jsem z toho dost radost, dá se sehnat jen v ojetinách a to dost sporadicky. A že ji pořídím za necelé 300,- to už jsem vůbec nedoufal.
        Pomaličku doplňuji lahůdky, co mi ukradli 🙂
        A přeji, ať ji také seženete. V nových je to ale bez šance.

        • vonrammstein napsal:

          Díky! Rozhodně se zuřivě vynasmažím. Akorát to nebude hned, zvykám si na nové působiště a při šichtách 13-15 hod nějak nezbývá energie něco shánět, je to z postele do postele. Ale až si to trochu sedne-je to jeden z nejprvnějších cílů 🙂

  10. Istar napsal:

    No a nezapomenout na jedno z nejznámějších S – Satchmo:

  11. liljič napsal:

    Small Faces:

  12. Občan zZz napsal:

    Něco z uvedeného vůbec neznám a ještě jsem neměl čas si to pustit.
    Santana je klasika.
    Jedna z mých naprosto základních desek je Simon and Garfunkel’s Greatest Hits, ale od nich se dá poslouchat vše. Zná je každý, nemá smysl rozvádět.

    Od Rod Stewarta se mi líbí „Unplugged…and Seated“, což je jeho vystoupení v MTV. Přece jenom je mi bližší než studiové nahrávky, kde je na můj vkus už trochu moc popově uhlazený. Původně jsem na Youtube hledal z tohoto alba jen skvělou píseň Waltzing Matilda, ale našel jsem celé album. Další moje oblíbené kusy z tohoto alba jsou „People Get Ready” a “The First Cut Is the Deepest” (složil Cat Stewens). Škoda že tady na Unplugged chybí „Sailing“. (Pěknou verzi Matildy hraje také Jakub Noha s názvem Valčík s Matyldou.)
    Rod Stewart – Unplugged… and seated – (Full Album)

    Mým oblíbencem od písmena S je Cat Stevens (Yusuf Islam) jeho písničky jsou jednoduché a melodické, i texty nejsou složité, pro někoho možná naivní, ale je to takové hodně milé pohlazení a ty písničky jsou opravdu od srdce.

    Sade je pop – soul. Klidné tiché písně, lehce sametově posmutnělé. Někdy má člověk náladu pustit si něco klidnějšího.
    Sade Jezabel (Live)

    Ještě přidám své oblíbené video z Youtube amerických netalových „Skid Row“. Jenom hrajou, ale myslím, že to video má svoje kouzlo. Je to cover „Little Wing“ od Hendrixe.
    Tady je text s překladem. (Myslí ale že by to šlo přeložit líp.)
    http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/hendrix-jimi/little-wing-153303
    Jestli mají některé ženy slabost pro vlasaté rockery, tak by je tohle video možná mohlo zaujmout. 🙂

    • Občan zZz napsal:

      Oprava !!!!!!
      Skid Row – Little Wing – Video s vlasatými rockery je tady. (Ten Tom Waits omyl. To je jeho původní verze Waltzing Matilda.)

      Video „Rod Stewart Unplugged“ mně odtud hlási, že video není monentálně dostupné. Možná je chyby na mém počítači. Když tak zkuste překopírovat adresu
      _________http://www.youtube.com/watch?v=xRCdOC5l5SkKos_________

    • Občan zZz napsal:

      Ještě jsem zapoměl na Patti Smith. Odkaz je na celou desku Easter. Je to ostřejší přímočarý rock, hodně energie, nechybí melodie, někdy je to řazeno do kategorie punk, ale to je věc názoru. Prý má také kvalitní texty, sama se pokládá za básnířku. Na této a jejich dalších starších deskách hraje na basu Ivan Král. Dobrá je taky její první deska Horses.
      _____http://www.youtube.com/watch?v=DyQq62k9jRU_____

      • Petr napsal:

        Souhlas

      • Petr napsal:

        Jen technicka, Ivan Kral hral nejen na basu, ale i na Les paula kytaru, zatimco Lenny Kaye hral basu a kytaru Stratocaster 🙂

        • Občan zZz napsal:

          Dík za upřesnění.
          Mimochodem, u Ivan Krále jsem si uvědomil jak důležité je kdo a jak nějakou píseň zpívá. Nic prooti Královi, ale když zpíval svoje písničky, tak ten výsledek byl takový obyčejný, ale když je zpívala Patti, tak to bylo ono.

          • Petr napsal:

            To mate pravdu, Patty je jak Morrison v sukni (obrazne receno anzto casto zpivala v klahotech). ale na druhou stranu, Kralovi sedi spis lehci vypalovacky, jako kdyz hral s Iggy Popem, tam je mnohem verohodnejsi, nez kdyz zpiva Patty. Snad jsem to moc nezamotal.

  13. ,passant. napsal:

    Jethro, Pod písmenem „S“ mi chybí jedno jméno. Nevím možná Vám ten pán nekonvenoval, ale jsem přesvědčen že sem patří a to tak ,že velmi.
    Takže prosim, sám velký “ Frankie Boy “ Sinatra.
    A tady jeden z jeho hitů.:

  14. Istar napsal:

    Hm, na ty Smokie se nějak zapomnělo.ttp://www.youtube.com/watch?v=zfc8x0NWtIE

  15. Istar napsal:

    Znovu a lépe.

  16. palosino123 napsal:

    Výborný souhrn na volené téma !

Komentáře nejsou povoleny.