1212


Dnes 26 září uplyne přesně 800 let od doby, kdy byl vydán nejvýznamnější dokument historie Českých zemí. Toho dne totiž první dědičný král český Přemysl, zvaný v německých zemích Otakar,  spolu se svým bratrem Vladislavem Jindřichem, markrabětem moravským, obdrželi od krále římského Fridricha II. Štaufského listinu, která podle pečeti byla nazvána Zlatou bulou sicilskou. Tímto dokumentem byla jednoznačně vymezena pravomoc Čechů samostatně rozhodovat o svých panovnících i absolutní autonomie království Českého v říši Římské. To mimo jiné znamenalo, že se už žádný císař nesměl vměšovat do záležitostí království.  Zároveň byla určena celistvost království tak, že Čechy i Morava byly jeho nedílnou součástí.  Od toho dne začal úplný a samostatný vývoj českých zemí a ačkoli byl mnohokrát svými sousedy ovlivňován, přesto nikdy nedošlo k zániku českého prvku ve střední Evropě. Vždyť i za Rakouského císařství bylo součástí státu Království české.

Kdo však byl onen král, který se o budoucnost státu takto zasloužil?

napsal Bavor ze  Strakonic, toho jména  V.

Čtvrtý syn druhého českého krále Vladislava se narodil někdy v letech 1165-1167.  Narodil se vlastně jako první syn krále, protože jeho starší bratři přišli na svět ještě před Vladislavovou korunovací. V té době byla nástupnická linie určena stařešinstvím. Vladislav ale odmítl se jím řídit a ustanovil svým nástupcem syna Bedřicha. Proti tomu se vzbouřil jeho bratranec Soběslav, který za pomoci císaře Fridricha Barbarossy roku 1173 usedl na český knížecí stolec. Vladislav s chotí Juditou a syny Přemyslem a Vladislavem Jindřichem uprchl do Durynska na Juditin věnný hrad Meerane, kde záhy zemřel. Mladý Přemysl se později uchýlil do Míšně, kde vstoupil se svými rytíři do služby k míšeňskému biskupu Martinovi. V Míšni se poznal se svou první manželkou Adlétou, dcerou markraběte Albrechta z Wettinu.

Kníže Soběslav se brzy stal nepohodlným nejen české nobilitě, ale i císaři a proto Barbarossa opětovně zasáhl do dějin knížectví a vrátil stolec Bedřichovi. Albrecht z Wettinu vycítil příležitost uplatnění svého zetě a poskytl mu velkou družinu na pomoc Bedřichovi. Měl za to chtít Moravu.  Po Bedřichově vítězství za pomoci Přemyslovy družiny, jej Bedřich skutečně jmenoval markrabětem moravským se sídlem v Olomouci.

Roku 1182 se stal pražským biskupem Bedřichův bratranec Jindřich Břetislav. Krátce po nástupu do svého úřadu se dostal do sporu s knížetem o duchovní moc. Do té doby všechny úřady obsazoval kníže. Jindřich, vychovaný v Paříži, měl jiné představy, a ty se snažil prosazovat. Protože měl současně i majetkové spory s dalším přemyslovcem Děpoltem, obrátil se Jindřich se svou stížností k císaři. Kníže Bedřich netakticky odmítl účast s tím, že pražský biskup byl vždy pouhým kaplanem panovnického rodu a jako takový nemůže svého pána pohnat před soud.  Na nátlak církevních hospodářů říše byl Jindřich  vyňat z pravomoci českého panovníka uznán říšským knížetem s podřízeností přímo císaři.  25. března 1189 kníže Bedřich umírá a vlády se ujal znojemský údělný kníže Konrád II.Ota.

Za potvrzení na stolci slíbil nový kníže účast na křížové výpravě. Místo sebe však vyslal jiného přemyslovce, a to Děpolta.  Výprava z roku 1190 dopadla neslavně, cestou zahynul císař a později i Děpolt. Z uchazečů o knížecí stolec tak odpadl další soupeř. Jenže ani Konrád II. Ota nevládl dlouho, neboť při výpravě Barbarossova syna Jindřicha VI. do Itálie podlehl 9.září 1191 morové nákaze.

Po bezdětném Konrádu II.Otovi se o trůn přihlásil bratr Soběslava II. a nejstarší přemyslovec Václav. Proti Václavovi začal nejprve vystupovat biskup Jindřich, ale otevřeně se vzbouřil právě Přemysl. Oblehl Václava na Pražském hradě. Biskup Jindřich v obavách, aby  nezvítězil Václav využil svého postavení říšského knížete a zařídil u císaře sesazení Václava ve prospěch Přemysla a jeho bratra Vladislava Jindřicha. Cena za toto vítězství byla však vysoká, biskup Jindřich se zavázal vyplatit císaři 6 000 hřiven. Po dobytí hradu Václav uprchl do ciziny, byl však zajat Přemyslovým švagrem Albrechtem z Wettinu a brzy v zajetí zemřel.

Přemysl usedl na knížecí stolec, ale podcenil ambice biskupa. Ten samozřejmě platit nechtěl a Přemysl se naopak necítil být Jindřichovým slibem vázán. A protože Přemysl se začal více zajímat o poměry ve svém knížectví a nezajímal se o dění v říši, císař opět zasáhl a dosadil na knížecí stolec ambiciosního biskupa Jindřicha. České panstvo nejprve přislíbilo Přemyslovi podporu, ale před rozhodující bitvou u Zdic jej začali houfně opouštět. Přemysl se uchýlil na hrad, který hájil ještě čtyři měsíce, pak však byl donucen kapitulovat a uprchnout. I dosavadní moravský markrabě Vladislav Jindřich byl zbaven Moravy a odvezen do Prahy, kde byl prominentním vězněm ve svých komnatách. Biskup Jindřich byl nejpodlézavějším českým knížetem, hodně času trávil v přítomnosti císaře. V roce 1196 onemocněl a této situace chtěl využít Přemysl k dobytí Prahy. K hradu se v květnu 1197 dostal celkem bez obtíží, ale zde narazil na prudký odpor českých pánů, kteří se báli Přemyslovy pomsty za zradu. Krátce na to ovšem kníže-biskup Jindřich umírá.

Poděšení čeští páni se ve strachu před Přemyslem rozhodli dosadit na knížecí stolec Vladislava Jindřicha. Ten po kratším váhání volbu přijal. A protože smrtí knížete Jindřicha zemřel i pražský biskup Jindřich, Vladislav dosadil na biskupský stolec svého kaplana Daniela II.Milíka.

První Vladislavovy kroky sice ukazovaly na jeho vladařské schopnosti, ale na svou příležitost stále čekal Přemysl. Na podzim roku 1197 vtáhl Přemysl opět do Čech se snahou dobýt zpět již jednou udělený knížecí stolec. V památný den 6.prosince se pod Prahou setkala Přemyslova a Vladislavova vojska. Zde Vladislav opět prokázal státnickou moudrost a požádal bratra o tajnou schůzku.  Na té se dohodli, že Vladislav opustí Prahu a zůstane markrabětem moravským a vládu předá Přemyslovi. Vladislav a Přemysl tak ukázali ostatním Čechům, že oni dva jsou ti praví bratři a jejich soužití nenaruší ani spory o vládu.

Svým odpůrcům mezi českými pány Přemysl naoko odpustil a za jejich zradu je netrestal. Přesto si však našel jiné příležitosti k trestu, některé dokonce k prohřešku „nasměroval“.

Kromě odkladu trestů začal i odměňovat věrné. Jedním z nich byl také jistý Dlugomil a zejména jeho syn Bavor, který se stal komorníkem olomoucké kapituly, kde spravoval kapitulní finance po dobu celých dvaceti let. Teprve roku 1224 byl za svoje služby odměněn rozsáhlým územím kolem řeky Otavy dodnes nazývaným Prácheňsko, podle hradu zvaného Prácheň. Rovněž Dlugomilův bratr Bavor byl jmenován olomouckým biskupem.

Během dlouholetého vyhnanství se Přemysl odcizil se svou stávající manželkou Adlétou Míšeňskou a využil zaváhání církve v době sňatku. Oba totiž byli ve čtvrtém stupni  příbuzenství a ke sňatku potřebovali papežský dispens. Proto Přemysl nechal své manželství s Adlétou prohlásit za neplatné. Vznikl tak spor mezi Wettiny a  Přemyslem, který  nedokázala ukončit ani pozdější Adlétina smrt. Mezi tím se Přemysl oženil se sestrou uherského krále Emericha Konstancií.

Svým dlouholetým pobytem v říši získal Přemysl důležitý přehled o událostech a vztazích mezi jednotlivými vévody, hrabaty i markrabaty. Proto mohl využívat sporů o volbu císaře.  Část říšských knížat zvolila v březnu roku 1198 římským králem Filipa Švábského z rozrodu Štaufů.   Opozice na to reagovala volbou Oty VI. Brunšvického z rozrodu Welfů vzdorokrálem. Filip ve snaze zavázat si Přemysla k vojenské pomoci mu udělil 8.září 1198 královský titul a další rozsáhlá privilegia, která se později odrazila i v Zlaté bule sicilské. Tažení Filipa proti Otovi za pomoci českého krále sice neskončilo pokořením Oty, ale Přemyslovi to prozatím stačilo.

Na domácí půdě jej však čekal jiný a na něm nezávislý souboj.  Kanovník pražský a probošt kapituly v Sadské Arnold, který se cítil zneuznán dosazením Daniela na pražské biskupství, vedl proti Danielovi žalobu. Ta samozřejmě dopadla špatně, Arnold se musel Danielovi omluvit a dostal příkaz „věčného mlčení“.  Jenže Arnold příkaz porušil a opět se vydal do Říma s vylhaným obviněním Daniela. Pro Přemysla měl tento spor význam v ohrožení legitimity biskupa Daniela a tím i zrušení Přemyslova sňatku s Adlétou. Papež Inocenc III. totiž stál na straně Oty VI. a svým lavírováním i některými nepřímými nátlaky  chtěl mocného Přemysla dostat do Otova tábora. Přemysl sice věděl, že korunovace  z ruky Otovy by mu přinesla větší moc nejen doma, ale i v říši, nechtěl svou cenu nikterak snižovat. K úspěšnému odklonu od Filipa k Otovi nakonec napomohl Přemyslův bratranec Děpolt, který přesvědčil Adlétina bratra Dětřich Míšeňského k odporu proti Přemyslovi. Na naléhání Dětřichovo pak znepokojený Filip porušil své vlastní privilegium a udělil Čechy v léno Děpoltovi. V tom okamžiku se Přemysl necítil vázán již žádným slibem Filipovi a slavnostně se přihlásil k Otovi. V roce 1203 Přemysl za podpory svého švagra Emericha úspěšně vytáhl proti Filipovi na obranu durynského lantkraběte Hermanna. Když o něco později na bojiště dorazil i Ota a Filip byl nucen uprchnout, došlo ke korunovaci Přemysla i druhým římským králem. Stalo se tak 24.srpna.

O rok později došlo k dalšímu zvratu na bojišti o římské kralování. Filip opět vytáhl proti durynskému lantkraběti Hermanovi. Ota jej nechal bez podpory a Herman se poddal Filipovi. Přemysl sice vytáhl Hermanovi na pomoc, ale když poznal Filipovu přesilu a marnost boje, stáhl se zpět do Čech. Tady jej opět dostihl Filip a Přemysl raději nabídl smír, který Filip přijal. Nechtěl totiž českého krále zničit, ale získat zpět na svoji stranu. Protože Ota zůstával v pasivitě, nedělal Přemyslovi přestup zpět k Filipovi žádné potíže. Dědičný královský titul získal i od Oty a i papež jej začal takto titulovat. Spor s Adlétou začínal vyznívat do ztracena. Sice musel Filipovi slíbit urovnání sporu, ale tento slib stejně nebral příliš vážně.  Do vztahů k oběma římským králům vstoupil nečekaně Otův příznivec dánský král Waldemar.  Požádal totiž o ruku Přemyslovy a Adlétiny dcery Markéty.  Přemysl vyhověl a tak Markéta, zvaná v dánském prostředí Dagmar, se stala dánskou královnou.  Pověst o její kráse, dobrotě a velkomyslnosti vytrvala až do dnešních dnů a kopie jejího kříže, nalezeného v jejím hrobě, byl v minulém století dlouhou dobu velice oblíbený dánskými dívkami.

V roce 1208 se král Filip rozhodl definitivně ukončit spory o říšskou korunu a shromáždil mohutné vojsko. Nemilosrdně však zasáhl osud rukou  bavorského falckraběte Oty z Wittelsbachu, který Filipa zavraždil. Jediným králem se tak stal opět Ota VI. Nakonec dosáhl i korunovace císařskou korunou 4.října 1209. Nový císař však nesplnil předpoklady   papežovy, že císař bude hájit zájmy papeže proti italským městům. Naopak Ota se snažil všechny země sjednotit pod korunu císařskou. Proto zahájil i tažení proti dosavadnímu vládci Sicílie Fridrichu Štaufskému.  Nespokojená knížata za Alpami se na jaře 1211 sešla v Norimberku a později v Bamberku a uzavřela dohodu proti císaři. Odboj sice neměl dlouhého trvání, donutil však Otu k návratu do centra říše¨. Toho využil sicilský Fridrich a v létě 1212 se vylodil se svým vojskem v Janově. Nakonec se oba srazili u Kostnice. Zde na zásah papežského legáta vstoupil do města a tím začala jeho vítězná cesta. Postupně se k němu přidávala jednotlivá světská i duchovní knížata. Již cestou od Kostnice a Bodamského jezera začal Fridrich s odměňováním věrných. A tehdy také v Basileji vystavil českému králi Přemyslu Otakaru a jeho bratru Vladislavovi onu významnou listinu – Zlatou bulu sicilskou. Zajímavostí je také fakt, že u vydání dokumentu nebyl přítomen ani Přemysl ani Vladislav, kteří v těchto nejistých dobách nemohli opustit království.

Zlatou bulu stvrdilo mnoho význačných svědků. Jedno jméno však jistě upoutá pozornost  – comes Rudulfus  de Habechesburc et langravius de Alsatia.

Historicky první písemné setkání budoucích nepřátel a první zásah do české historie.

Panování Přemyslovo nebylo zdaleka jednoduché.  Když po smrti biskupa Daniela dosadil na uprázdněný stolec Ondřeje, došlo k náhlé proměně dosud nevýrazného církevního hodnostáře ve vášnivého obhájce  svobod a práv církve. V té době totiž o majetku církve rozhodovali donátoři a to takovou měrou, že pokud se dárce rozhodl, mohl si dříve darovaný majetek vzít okamžitě zpět. Rovněž jmenování jednotlivých správců farností záleželo na libovůli jednotlivých vládců území. Ani vybírání desátků neprobíhalo dle Ondřejových představ. Papež Inocenc III. sice  zpočátku Ondřeje podporoval, ale ve chvíli, kdy se mu povedlo českého krále nasměrovat tím „správným“ směrem, chtěl spor ukončit. Tomu bránila Ondřejova neústupnost a tak až teprve po jeho smrti v Římě po roce 1222 spor skončil.

Ondřej neměl podporu ani u domácích církevních hodnostářů, kteří si byli vědomi své závislosti na králi a velmožích. Vytvářel totiž ovzduší, že celý spor je pouze o obnově práv české církve. Ve skutečnosti v českých zemích církev žádná práva neměla a byla závislá právě na držitelích jednotlivých území. V konečné dohodě sice Přemysl uznal práva kapitul na volbu svých biskupů, vliv na jmenování hlavy diecéze si naopak upevnil dosažením práva investitury. Na zásahy proti zakladatelským právům velmožů se sáhnout neodvážil, vždyť i on sám byl také zakladatelem. Církev tak již od počátku dostávala svůj majetek pouze do užívání, za určité poplatky a služby donátorům a mohla o něj kdykoli přijít.

Když  15. prosince 1230 Přemysl umírá, zanechává po sobě dědictví, které překonalo staletí – českou státnost. Bez Přemyslovy umíněnosti, odvahy, vytrvalosti i státnické moudrosti by se těžko český  stát vyvíjel samostatně a možná by jej čekal osud Polabských Slovanů, kteří se nedokázali sjednotit a podlehli mocnějšímu německému živlu. Sám Přemysl se nazývá tertius rex Bohemorum, tedy třetí král Čechů, aby tím zdůraznil onu historickou neměnnost království.

Zlatá bula sicilská je národní poklad a patří mezi nejcennější dokumenty Národního archivu.

A proč vlastně bula sicilská? Fridrich II. v té době ještě neměl všechny císařské insignie a pečeti, proto použil pečeť Sicilského království, kde v té době panoval.


Bavor  V. mi  snad promine  malý,  nehistorický  dodatek.

Dnes  ke  dni  výročí  vydala ČNB  mimořádnou  ražbu  příležitostné  zlaté mince.  Váží  jednu trojskou unci,  je  z  ryzího  zlata a  ve dvou  kvalitách provedení.

Normální ražbě a tzv.  proof  neboli  ražbě  leštěné.

Mince je  skutečně povedená,  jak se přesvědčíte náhledem  na  tento link,  kde  najdete  k minci  i  další detaily – http://www.zlate-mince.cz/CRZ_Zlata_Bula_Sicilska.htm

Současně konstatuji,  že  cena, za kterou  jde koupit  zatím pořád ještě  tzv. běžnou kvalitu  – proof  už mají zjevně vyprodanou,  je vůbec nejlepší,  s  kterou jsem se  setkal. Firma  je  ověřené s  velmi  dobrou pověstí. Nedělám jim nadháněče.  Jen  dávám  ve  známost  tuto  celkem  výjimečnou možnost.

ČNB  původně  uvažovala  o  celkovém  nákladu jen asi  6 000 kusů z  toho  běžné kvality   asi  2 000  a  zbytek  proof,  nakonec  zvedli náklad  na  asi  3500  u BK   a  10 000 u Proof.   Což  má  samozřejmě  vliv  na  sběratelskou  hodnotu. Nicméně dovoluji  si i tak  P.T.  Kosířky a Kosíře,  pokud mají  zbytné peníze  upozornit,  že  jde opravdu  o  zajímavou investiční  příležitost.

Cena  primárního  kovu na  burze  je v  okamžiku, kdy to klepu   34 157 Kč  za  unci.  Holý  kov na  burze! Nemáte  šanci  za  tuto  cenu koupit. Pouze  v nějakém ETF tzv. papírové  zlato. Tenhle prodejce nabízí  krásnou uncovou minci za  35  064Kč… Což je výrazně méně,  než  cena  za  kterou  prodává  klasické  tzv. investiční zlaté mince- například  rakouského Philharmonika, který  je  vydáván  v milionových seriích  a  tudíž bez jakékoli  sběratelské hodnoty.

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

59 reakcí na 1212

  1. Petr Pelikán napsal:

    Milý Bavore,

    určitě jste nechtěl a asi i nemohl psát rozsáhlý historický traktát o Přemyslu Otakaru I. I když na to je k nalezení velká řada odborné literatury.

    Tou odbornou literaturou Vás obtěžovat nebudu. Ale co se jedná vztahu království a církve, rád Vám doporučím: http://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bjiny_%C5%99%C3%ADmskokatolick%C3%A9_c%C3%ADrkve_v_%C4%8Cesku . Článek je sice stručný, ale informativní.

  2. Petr Pelikán napsal:

    Jinak jste mohl také dát odkaz na: http://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99emysl_Otakar_I.

    Myslím, že by to bylo lepší řešení.

    • Jethro napsal:

      Pane Pelikáne, nevím, o co vám přesně jde, ale fakt, že ten článek na Wiki je momentálně smazán, o tom cosi vypovídá. Zatím není zcela jasně, co.

      • Petr Pelikán napsal:

        U mně smazán není?!

        • Jethro napsal:

          „Tato stránka byla smazána. Podrobnosti si můžete prohlédnout v níže zobrazeném seznamu provedených přesunů a smazání této stránky.
          8. 4. 2010, 06:09 Kacir (diskuse | příspěvky) smazal stránku Přemysl Otakar I (experimenty (info): obsah byl: „“ (jediný autor: 88.102.1.178))“
          Zřejmě ji máte na svém PC v Cache. Zkuste F5…

          • Petr Pelikán napsal:

            Tak dejte na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavn%C3%AD_strana Přemysl Otakar I. do hledání

          • Jethro napsal:

            No, v tom citovaném odkazu vám na konci chybí tečka. Váš odkaz bez tečky vede na smazanou stránku, vyhledaná stránka s tečkou funguje. Asi je na té Wiki pěkný binec. Dobrý zdroj 🙂

          • hans napsal:

            Binec není na wiki, ale výše u Petra Pelikána; když napíšete odkaz s chybou, tak se netrefíte na žádném webu. A nemůžete čekat, že na wiki bude heslo Přemysl Otakar I. osmdesátkát kvůli možným osmdesáti různým překlepům.

            Kdybyste na wiki do okýnka „hledat“ psali Přemysl Ot, tak vám našeptávač nabídne prvého i druhého krále.

  3. Petr Pelikán napsal:

    Jinak odkazy na odbornou literaturu u těch článků máte, takže když by jste měl zájem o objektivnější posouzení tehdejších vztahů a ne o paušální osobní odsuzení, máte možnost Vaše znalosti prohloubit.

    • vlk napsal:

      Petře Pelikáne,
      nějak mi uniká, co Bavorovi V. vlastně sdělujete.Pokud chcete rozšířit informační fundus jeho příspěvku, nemám sebemenší problém. Ten bych měl, kdyby to byl náhodou jen tak nájezd do autora. Nevyslovuji tuhle variantu ani jako podezření a už vůbec jako nalezený skutek, ale jen jako informaci, kterou možná nemáte. Bezdůvodný nájezd na autora je na Kose přečin snad nejhorší.

      A ona věta o prohloubení znalostí- víte, můžete o kterékoli věci, zejména v historii vědět nejvíce na světě a přesto nikdy nevíte dost a máte vždycky co dohánět.Protože píšete o věci, kterou znáte zprostředkovaně.Nikoli jako přímý účastník.
      Bavor V. psal svůj příspěvek nikoli pro Historické rozhledy, ale na Kosu.

      • Petr Pelikán napsal:

        Milý vlku, když jsem poprvé navštívil Vaše stránky a přečetl Vaše „Proč kosa?“, myslel jsem si, že to je dobrá platforma pro diskuzy, výměnu názorů atd… . Také proto, že mně společenská a i politická situace v Čechách, které jsem sice už před skoro 20 lety opustil, ale kde stále žije celá moje rodina, nikdy nepřestala zajímat.

        Momentálně velice aktuální téma církevních restitucí a reakce v české společnosti mně velice udivili. A udivil mě i z mého hlediska krátkozraký pohled na toto téma, které je ve své podstatě a komplexnosti o hodně hlubší a pro jeho posouzení je určitá dějiná znalost předpokladem.

        Je samozřejmé, že každý má právo na osobní názor. A já, stejně jako každý jiný kdo „Kosu“ navštěvuje, své názory sděluji. Určitě nejsem vševědoucí, ale když na dané téma mám jiný názor, nebo i dokonce jiný podklad, tak to také vyslovím. Stejně jako v případě Přemysla Otakara a církve, kde Bavorova dedukce:

        „V konečné dohodě sice Přemysl uznal práva kapitul na volbu svých biskupů, vliv na jmenování hlavy diecéze si naopak upevnil dosažením práva investitury. Na zásahy proti zakladatelským právům velmožů se sáhnout neodvážil, vždyť i on sám byl také zakladatelem. Církev tak již od počátku dostávala svůj majetek pouze do užívání, za určité poplatky a služby donátorům a mohla o něj kdykoli přijít. “

        je jen polopravdou a neodpovídá historické skutečnosti. A proto pro věcnou diskusi tohoto tématu jsou hlubší dějinné znalosti podmínkou.

        Pro posuzení historie, jak správně říkáte, nestačí jen veškeré vědění. Protože jak se správně říká: „Dějiny jsou vždy psány vítězem“. Jak jsem již dříve psal, každá mince má dvě strany.

        • Bavor V. napsal:

          Myslel jsem že reagovat už nebudu, ale přece jen musím upřesnit historickou skutečnost.
          Ano v roce 1222 vydává Přemysl I. „Velké privilegium církve“ .Tímto privilegiem se církev vyjímá ze soudní pravomoci velmožů a podřizuje se králi, současně se omezuje dosud bezbřehá pravomoc donátorů a zakladatelů církevních institucí. Církev však tímto nezískala možnost svobodně nakládat majetkem, její majetkové přesuny musely stále být schvalovány donátory a jejich dědici, v případě vymření rodu pak panovníkem.
          Jako jednoduchý doklad tohoto historického faktu je, že Bavor IV., který jinak nebyl svým johanitům příliš nakloněn, musel být v případě, že johanité chtěli udělat nějaký majetkový přesun, požádán o souhlas. A naopak stále měli Bavorové takzvané patronátní právo k některým kostelům na svém panství ( např.sv.Kliment na Práchni, Bukovník atd.)
          Kromě toho vztah mezi církvemi a městy s ohledem na místní kostely byl takový, že vlastní loď kostela obhospodařovala církev, věž sloužila k ryze světským účelům.

          • Gerd napsal:

            Bavore V,
            pokud vím, Bavoři ze Strakonic věnovali část svého strakonického hradu johanitům, aby sei díky jim mohli postavit kamenný hrad, což v té době bylo právo jen panovníka (které mohl propůjčit věrným velmožům) a pak nezávislých rytířských řádů. Takže k johanitské komendě vznikl přístavek strakonického hradu, i když šlo o dva objekty se samostatnými vchody.

          • Bavor V. napsal:

            Gerde
            ano, bylo to tak, jen že nevznikl žádný „přístavek“ ale plnohodnotný hrad.
            Zdá se, že budu muset dohodnout s pánem Kosy rychlé vydání historie rodu erbu střely

        • vlk napsal:

          S tímhle nemám problém. Nicméně, já bych osobně byl blíže Bavorovi. Už proto, že Doprovodná listina vlastní buly svěřuje jmenování biskupů a to jak pražského, tak olomouckého do moci českého panovníka.

          Církevní restituce? Tohle je opravdu složité téma. Vy poukazujete na historické danosti. My, co zde žijeme a co to máme celé zaplatit , vidíme i jiné věci. Například to, že hrozí prolomení restituční hranice. Dále pak to, církvi je vracen majetek, pokud přijmu variantu , že skutečně vlastnila a nikoli jen užívala, za úplně jiných, daleko výhodnějších podmínek než požívali ostatní restituenti. Dále pak to, že peněžitá část byla stanovena nějakou dohodou,bez jakéhokoli zdokumentování . Následně – u vydávaných věcí – původně církev měla jen říci, toto bylo naše a tím to bylo její. Bez dokladování. Teď snad!! budou muset doložit. Snad.
          To nemluvím o tom, že původní vládní verze prolamovala dokonce u Benešovy dekrety a byla zachycena před schválením jen pouhou náhodou.
          A ještě k tomu dodejme, že si hodně z nás tady myslí, že jde o velký Kalouskův vejvar. Obrovský. Pro vás je Kalousek jen jméno. Nic víc. pro nás je to prostě gigantický problém,ničící tuhle republiku a demokracii.
          Dost těžko, z dálky, můžete chápat to jak se na to zde díváme.Tam, kd e žijete by nic podobného nebylo možné.

          • Petr Pelikán napsal:

            K církvy a placení jen pár věcí:

            1. My tady v Německu máme církevní daň, takže každý, kdo se přihlásí k jakékoliv konfesy, automaticky platí ze svých příjmů i daň pro církev.
            2. Není otázkou kolik občané na restituce zaplatí, otázkou je, zda občané, jak je v současnosti zákoně zakotveno, chtějí platit v budoucnosti církve do nekonečna?
            3. Když církve všechen majetek už dostaly zpátky, proč existuje zákon na zablokování bývalého církevního majetku?

            Podobných bodů na diskuzy by se našlo víc. Mně jen zajímá, proč se na to jen málo lidí dívá kriticky z obou stran? Hodně diskuzí, které jsem v médiích sledoval, jdou směrem: „nevíme co ti preláti vůbec chějí, jim nikdy nic nepatřilo, oni chtějí jen zbohatnout atd….“ . Přitom bych se mohl vsadit, že z těch, kteří takto mluví, možná asi 5% ví, co prelát je. Ale nikdo z nich, a jsem si jistý, my v Čechách bohatého preláta neukáže.

            Už proto by mně zajímalo, když ty církve u nás nic nevlastnily, ale jen směly užívat, odkud je ten mýtus o jejich obrovském bohatství, anebo kde to obrovské bohatství je?

            To je jen pár kritických otázek na promyšlení.

          • Petr Pelikán napsal:

            Co se týká české politiky, tak Vám musím říci, že se, především díky těm větším skandálům ohledně evropských dotací, i v německých médiích mluví o korupci v České republice. A samozřejmě alkoholové otravy jsou také téma, i když ne tak velké.

            Jistě Vám neuniklo, že jsem už často citoval dvě jména:
            1. Milan Machovec
            2. André Kostolány

            Jistě víte, že Milan Machovec – podle mého názoru jeden z našich největších soudobých filozofů – byl jedním z připravitelů „Pražského jara“. A byl také jeden z těch, kteří za to nejdráž zaplatili, ale který přesto zůstal své vlasti věrný, i když měl hodně jiných možností. A ačkoliv on nebyl politikem, postavu jeho formátu by v současné době podle mého názoru Čechy potřebovaly jako prezidenta. Především proto, že on měl tu schopnost hledat a vést dialog a měl přitom velké sociální cítění. Podobnou schopnost měl Václav Havel. A je to vidět na opravdovém respektu, kterého se mu dostalo a dostává v celém zahraničí. A jak se říká:“ respekt nedostanete zadarmo, ten si musíte vydělat“

            U Václava Klause je to něco jiného. U něho dostanete hned pocit, že chce něco představovat. A tak to je. Já jsem před časem „listoval“ jeho oficiální stránky. Nevěřil jsem skoro svým očím, když jsem na oficiálních stránkách prezidenta České republiky v jeho vlastním životopise četl, jak se chlubí (je to celkem na konci), koho všeho on poznal, zná atd… . Je to skoro až trapný. A k tomu on je ještě ekonom. A tady přijde André Kostolany do hry. Kostolány radil, nevěřit ekonomům, protože oni mají omezený pohled na svět, jediné co oni umí, je sčítat čísla, ale bohužel bez souvislosti. A když se na Václave Klause a jeho jednání podívám, musím říct, že to na něj odpovídá.

          • Bavor V. napsal:

            Petr Pelikán
            Ono to s tím církevním majetkem není tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo. Veškerý církevní majetek v Českých zemí (jinak je to třeba v Německu) je třeba s ohledem na únor 1948 rozdělit na tři skupiny.
            První skupina je majetek, který církev plnohodnotně vlastnila a vlastnila jej i po dobu vlády komunistů. Jedná se různé fary a samozřejmě sídla vyšších hodnostářů včetně biskupů a arcibiskupa. A tento majetek buď církevní instituce přímo užívala, nebo jej za podmínek, které neznám, pronajala státu či podnikům. Tento majetek tedy nebyl předmětem vracení.
            Druhá skupina je majetek, který církev také plnohodnotně vlastnila, ale protože se jednalo o majetek řádový a řády byly rozehnány, spadly tyto budovy jako zátěž na stát. A podle významu se k nim stát choval. Například klášter Vyšší Brod byl udržován jako kulturní architektonická památka. Tyto majetky byly většinou obnoveným řádům vráceny hned po plyšáku. Ano, někde jsou ještě ve „hře“ bývalé klášterní pivovary, ale i u těch je plnohodnotné vlastnictví sporné.
            Třetí skupinou je majetek, který církev pouze užívala, ale plnohodnotně nevlastnila. Byl to majetek, který naposled vláda před(!) rokem 1948 označila jako „účelově vázané jmění propůjčené státem“. A převážně tohoto majetku se týká restituční zakon v současné navrhované podobě.

          • Petr Pelikán napsal:

            Proto také říkám, že není správné, je paušálně jako nespravedlivé odsoudit. Tento článek na téma restitucí je velmi zajímavý a je dobré, přečíst si i ty odkazy něm.

            http://zpravy.ihned.cz/c1-57356650-nevyresene-cirkevni-restituce-jsou-nehoraznost-rika-pravnik-rozehnal

          • Bavor V. napsal:

            Restituce v podobě, v jaké jsou momentálně navrženy, jsou i z pohledu těch dvou článků nespravedlivé. Už proto, že dle Rozehnala se nejedná o restituce. A v tom s ním souhlasím. Nesouhlasím ale s tím, že i přesto by se to mělo „vydat“. Protože současná vláda není ochotná s kýmkoli komunikovat, není možné ty majetkové spory rozumně vyřešit. Proto by se měl tento zákon zabít a jednat v širokém konsensu. Ne „silou, Katuško, silou“

          • Petr Pelikán napsal:

            S tím by se dalo souhlasit, kdyby to bylo před deseti nebo patnácti lety a nebylo rozhodnutí Ústavního soudu:

            http://www.concourt.cz/clanek/7120

            Já myslím, že i z tohoto důvodu nebude žadné jiné adekvátní řešení. Přečtěte si to odůvodnění.

          • K-k. napsal:

            Možná bude pro pana Pelikána i pro další zajímavý tenhle rozhovor s předsedou Ústavního soudu Pavlem Rycheckým http: //www.novinky.cz/domaci/278820-pavel-rychetsky-v-nasi-zemi-zdegenerovaly-zakladni-funkce-statu.html Zejména ve druhé polovině rozhovoru se zabývá i oním rozhodnutím ohledně farního lesa a rozhodnutím ohledně církevních restitucí jako celku. Ono je to prostě trošku jinak, pane Pelikáne.

          • Bavor V. napsal:

            Toto je rozhodnutí v jediné věci. Obecné rozhodnutí ÚS vůbec nezakládá povinnost vydávání majetku-nemajetku, ale povinnost vypořádání s církvemi jakýmkoli způsobem a hlavně zrušení blokace. Ta blokace je totiž úkon, který je kvůli době svého trvání právní vadou.
            Kromě toho, současný zákon vychází z mylné představy, že po „osamostatnění“ církví nebude stát nucen vynakládat na církve již žádné prostředky. Vaše Německo je dokladem tohoto omylu. Na rozdíl od Českých zemí, mají německé církve majetky v plnohodnotném vlastnictví. A přesto musí každý věřící na svou církev dále přispívat. Proč by to mělo u nás fungovat jinak, když německý pořádek bývá důkladnější než české „turecko“.
            A naopak bych doporučil následující článek
            http://www.novinky.cz/domaci/278820-pavel-rychetsky-v-nasi-zemi-zdegenerovaly-zakladni-funkce-statu.html

          • Petr Pelikán napsal:

            Ano, jde hlavně o ty blokace. Zjednodušeně: Ústavní soud kárá, že legislatura před dvaceti lety slíbila vyřešení problému zákoným vydáním. Zákoně nemovitosti, které byly nárokovány, blokovala do doby vydání a právoplatnosti zákona restitucí, aby nezačla lavina soudních sporů. Jakým způsobem vlády v Čechách pracují víte lépe, než já. Proto je otázkou, jakým způsobem se to dá vyřešit. Protože další odládání vyřešení restitucí by podle Ústavního soudu bylo protiústavní. A pak by se majetkové stavy museli projednávat jednotlivě právním řízením a nebyla by vyřešena otázka financování církví, které nyní zákoně financuje stát.

            Jinak, německý systém vyrovnání s církvemi, lépe řečeno náboženstvími a jeho financování je nejdražší na světě a velmi často je předmětem veřejných diskuzí. To vyplívá také z toho, že Německo jako celistvý stát je velmi mladá země (na rozdíl od Čech) a velkým problémem financí, nejen církevních, je prolímání zemského a státního práva. To je dáno historickým vývojem Německa. Církve jsou zde jednak financovány z církevní daně (zhruba 8-9% z hrubého platu), ale také státem, lépe řečeno jednotlivé země dávají církvím finanční prostředky a pak dochází k finančnímu vyrovnání se státem.

          • Bavor V. napsal:

            Jenže „restituce“, ve skutečnosti darování majetku, nepřinesou finanční odluku od státu a každý, kdo není jen trochu postižený „modrým“ zákalem si tento fakt musí uvědomovat.
            Vy uvádíte příklad z Německa a ohánite se přitom jakousi mladostí celistvého státu. Ale tento způsob „připlácení“ přece funguje v německých zemích déle než proběhlo sjednocení. Kromě toho podobný systém, aspoň co je mi známo, existuje v Rakousku a Itálii.Tedy církve ač mají svůj majetek a měly by žít z jeho výnosů, jsou i nadále spolufinancovány státem prostřednictvím „církevní daně“. Proto tvrdit, že na této formě majetkových přesunů stát vydělá, je nehorázná lež. Že tak lže Kalousek a jeho Nečas, velkem chápu. Ale že takhle může lhát kardinál???

          • Petr Pelikán napsal:

            V Rakousku je ten systém jiný než v Německu. A pokud vím, je to v restitučním zákoně určeno tak, že stát nezaplatí církvím celou sumu, která je odškodněním za majetek, který se vrátit nemůže, najendnou, ale bude ho splácet po dobu 30-ti let. Po skončení těch splátek se už stát na financování církve nebude podílet žádným způsobem. Proto je to také totální odluka státu od církve. Zvláště finančně. Ten restituční zákon zruší původní, po revoluci revizovaný zákon z roku 1948.

        • Bavor V. napsal:

          A ještě maličkost
          vámi zvolený citát není mou dedukcí, ale je to citace z níže uvedené knihy.

        • pepan napsal:

          ctrl c + ctrl v:
          Je zajímavé (můžu použít vaše sousloví, pane Pelikáne?), že kdykoliv se proflákne nějaká zlodějna rozpočtově odpovědnejch, se železným pravidlem se objeví v infoprostoru kupa obhájců, jak anonymních, tak i veřejně známých, kteří toto rabování vovčanovy kapsy s menší či větší invencí podporují.
          A vo tom to je. Reagovat na trumpetu troubivou je bezbožným mrháním času a energie.

  4. Bavor V. napsal:

    Petr Pelikán
    vycházel jsem z knihy Rudlofa Žemličky Přemysl Otaka I., která byla vydána těsně po plyšáku, tedy v době, kdy vztahy mezi církví a společností byly naopak plny očekávání a vstřícnosti. Prostě historická fakta nelze odspinovat žádnou ideologií a prosím, abyste mne už neoslovoval. Už jsem jednou uvedl, že s jarporovitými nastrácím čas.

    • Petr Pelikán napsal:

      To je Vaše svobodné rozhodnutí. A v důsledku špatný základ diskuze. Respektuji Vaše přání Vás v budoucnu neoslovovat. Škoda. To sice nevyloučí můj komentář, ale je to opravdu škoda.

    • Jos napsal:

      To jste sem dal odkaz na pěkný škvár pane Pelikáne. Takovou snůšku ahistorických lží a blábolů, jakou předvedl R.Malý jsem viděl před časem v TVv pořadu o Inkvizici. Zjevně Církev římská, po nástupu bývalého inkvizitora na papežský stolec, systematicky a s pomocí lhářů a manipulátorů typu R.Malý, buduje novou gigantickou lež. Lež o pokrokové církvi a spravedlivé inkvizici. Děsí mne, že R.Malý vyučuje na Jihočeské teologické fakultě.

  5. severočech napsal:

    Kromě Zlaté buly byly ještě dvě listiny. Jedna adresovaná Vladislavovi,o které například prof. Žemlička uvádí:
    Když hovoříme o Zlaté bule sicilské, máme na paměti hlavně tu první z nich, která zajišťovala český královský titul. Druhá listina dávala českému panovníkovi jisté statky za říšskými hranicemi, třetí listina pak byla adresovaná moravskému markraběti Vladislavu Jindřichovi – císař mu v ní věnoval území zvané Mocran, které přesně nevíme, kde se nacházelo. Já se domnívám, že to bylo jedno z říšských lén nedaleko od českých hranic.

    Tento týden jsem k tomu četl další polemiku, o jaké místo se jednalo, ale nevybavil jsem si kde. Po přečtení Bavorova příspěvku si myslím, že ten „Mocran“ je Bavorem zmíněné Meerane (což je asi dnešní Meeran v Sasku).

    • Bavor V. napsal:

      Ano,. císař vydal tři listiny, které jsou součástí dokumentu zvaného Zlatá bula., Proto jsem také uvedl, že vydal bulu pro Přemysla a Vladislava.
      Co se týká „Mocran“, existuje v naší historii spousta dalších míst, která dnes nedokážeme lokalizovat. Snad nejznámější je Vogastisburg, kde Sámo dosáhla svého vítězství nad Dagobertem. K Přemyslovi se také vztahuje jakási Šacká hora, čili Schatzberg, kde byla podepsána dohoda mezi Přemyslem a Inocencem III. o uzavření sporu vyvolaného biskupem Ondřejem. Tady je nejpravděpodobnějším kandidátem Šacberk u Jihlavy.

  6. tata napsal:

    BAVORE V……….diky ,určitě lepší než naké odkazy,až tak mi historie nebere,ale toto sem si přečetl ze zajmem.

    pane.
    Petr Pelikán napsal:
    Září 26, 2012 v 7.50

    Pro mě řeknu na rovinu ste moc takticky nevstoupil,dost často vystupojute s tonem jak mate převahu,přitom vaše argumenty sou ,lepe řečeno dosud dost chabé učelové.NAPŘIKLAD dnes ten druhý ,se dá vyložit jak uražka,vyte plno věcí a prakticky ovšem je něco napsano,ale pro mě je mnohem cenější že si někdo dá čas a podá to po svém,ano ten pohled autora se VÁM NEMUSÍ LIBIT……….ale tak napište ja toto,tamto vidím jinak nikoliv větou………….Myslím, že by to bylo lepší řešení………………………….vyte ja si tam hned doložím………takovou slataninu a přitom ste mohl dát jen tento odkaz……………..třeba VÁM KŘIVDÍM,ale mě to i po jinych vaších vstupech přesně vybavuje.

  7. Karamela napsal:

    Mňam, mňam Bavore, děkuji! Copak Přemysl I. Otakar – to by byl prezident, co? Kdyby se tak tvořitelé našich reforem uměli inspirovat, nemusela bych se smutkem sledovat, jak naše děti (naše budoucnost!) odchází do ciziny, protože cituji: „v tomhletom bordelu se nedá žít…“ Doporučuji skvělé beletristické knihy paní Ludmily Vaňkové o Přemyslovi – tuším Příběh mladšího bratra či Kdo na kamenný trůn a další – výše uvedené postavy vám před očima ožijí a hned se ty vztahové propletence vyjasní.

    • Bavor V. napsal:

      Já bych spíš doporučil jako beletrii se skro věrným historickým pozadím Vondrušku a jeho první díl Přemyslovské epopeje. Ostatně i další díly, jak budou postupně vycházet. Je sice pravda, že v některých bodech Vondruška silně fabuluje, například když uvádí do své blízkosti Bavora, kterému slibuje Strakonice, ale je to přece jen beletrie.
      Ve skutečnosti to byl Bavorův otec Dlugomil, který se v jeho blízkosti pohyboval.

      • Zdena napsal:

        Minulý týden, jedno dopoledne, na Praze – dvojce pan Vondruška zrovna mluvil o Zlaté bule sicilské. Bohužel, práce mi nedovolila, si ho soustředěně vyslechnout.

    • Zdena napsal:

      Taky jsem se zájmem přečetla článek pana Bavora a taky jsem si vzpomněla na stejné knížky od paní Vaňkové 🙂

  8. nettle napsal:

    I já děkuju za výlety do historie, Bavore. Je dobré si připomínat.

  9. hans napsal:

    Celkem není co dodat, snad jen, že Přemysl se vždy psal „třetí český král“ a že zmíněná moravská markrabata vládla maximálně jen půlce Moravy.

    Osobně se mi z celé Přemyslovy vlády nejvíc líbí historka o návštěvě papežského legáta- kardinála. On totiž, naiva, při slavnostním vysvěcení nových kněží v Praze od nich žádal slib celibátu – reagovali tak prudce a násilně, že si úprkem jen taktak zachránil život.

  10. Jan Čermák napsal:

    Mě se nejvíc líbí jak mu brácha Vladislav moudře couvl. Cenil bych ho i výš než krále. Je to frajeřina vzdát se moci ve prospěch bratra, zvlášť po tom co se dělo celé 12 století.
    Takovéhle bychom dnes potřebovali taky, možná víc než vládce, těch je vždycky fůra. Ba, ta kvalita nám kulhá…

    • Bavor V. napsal:

      Přemysl a Vladislav si byli blízcí od mala, Přemysl se o bratra vždy dle svých možností staral a Vladislav mu to v pravý čas vrátil. Asi je to v historii vůbec jediný příklad, kdy spolu dva bratři celý život vycházeli jen v dobrém.

      • Karamela napsal:

        Ano – to pochopení a podpora je neuvěřitelná, obzvláště v oněch drsných časech, kdy se vesele likvidovalo na potkání. Chtěla bych se proměnit ve zlatou mušku a kouknout se do hlav těch dvou, jak to, že se tak chovali? Byl Vladislav tak slabý a Přemysl ho převálcoval? ať už slovy nebo pohrůžkami? nebo tak moudrý? nebo tak soudný, že pochopil, že na kralování nemá? nebo mu záleželo na něčem úplně jiném, než na moci? měl jiné zájmy? byl nemocný? či proč? Proč přenechal vládnutí?!? Musím si střihnout toho Vondrušku, třeba napoví…

        • Bavor V. napsal:

          Já si spíš myslím že Vladislav byl tak silný, že se dokázal vzdát trůnu a věřil tomu, že pro České země je to to nejlepší řešení. A také bylo. Vladislav by zřejmě nedokázal dotáhnout své ambice až ke Zlaté bule. Na to byl přece jen dravější straší Přemysl.

        • Bavor V. napsal:

          Ale fuj
          samozřejmě „starší Přemysl“

        • vlk napsal:

          No jsou historici, kteří píší, že Vladislav Jindřich byl ve výhodě a nejspíš by byl dokonce vyhrál..

          • Bavor V. napsal:

            Ano Vladislav měl za sebou většinu českých pánů, kteří se tak báli Přemysla, že by pod Vladislavem skutečně snadno zvítězili.

  11. Carlos V., kníže Lucký napsal:

    Bavore, nevím nevím, ale rod Bavorů ze Strakonic tak velkou díru do světa neudělal.

    Bavor ze Strakonic dělal zástupce Kunrátovi z Janovic na Zvíkově – a právě Kunrátův syn Purkart dostal za úkoli kolonizovat právě Prácheňsko (Vimperk a.j.). Porovnávat vliv Bavorů a Janoviců na dvoře nelze už vůbec – aspoň znáte-li příběh o zrádném Závišovi a proradné Kunhutě.

    • Bavor V. napsal:

      S tím purkrabím na Zvíkově to bylo trochu jinak, naopak hlavním, tedy dnes by se dalo říci „s volnou pracovní dobou“ byl právě Bavor III. A prácheňsko nemá s Vimperkem spoleného nic víc než svoji hranici. Prácheňsko je kraj cca od Sušice po Orlík, sledující převážně tok Otavy. A právě Prácheňsko bylo doménou Bavorů.
      Ostatně, počkejte si, i o svých Bavorech mám připravený příběh.

      • AlenaK napsal:

        Díky a těším se.
        Je to velmi příjemné, dočíst se o historii na Kose. Bavore, čtu Vás velmi ráda a děkuji Vám.

      • kočka šklíba napsal:

        Bavore také ráda čtu vaše texty týkající se historie. Navíc tahle doba českých zemí mě velmi zajímala (i zajímá), takže jsem přečetla téměř vše co bylo k dispozici. I toho Žemličku, ale přivedly mě k tomu romány Vaňkové. Ano je to beletrie, ale myslím, že základní historická fakta respektovala.
        A těším se na Vaše psaní o Strakonicku, ptz jsme tam dlouhá léta jezdili, kousek od Strakonic jsem měli chalupu ;). Takže Váš kraj dá se říci dobře znám, hrad velmi dobře ;).

  12. kočka šklíba napsal:

    „Protože další odládání vyřešení restitucí by podle Ústavního soudu bylo protiústavní.“Toto Petře Pelikáne, co jste napsal : Září 28, 2012 v 13.57 není pravda. Nechápu proč opakujete ten samý nesmysl, když Vám Bavor V již níže napsal o čem rozhodl ÚS. žádné odkládání „restitucí“, ale vyřešení blokací majetku.

Komentáře nejsou povoleny.