Vánoce na Kose 2: Mučedník Štěpán


„Na Štěpána bez Štěpána“ volalo se před lety na Letné. Bez Štěpána, zato s Druhým svátkem vánočním, jsme tehdy žili již čtyřicet let. Dnes ten vánoční svátek má opět jméno, i když svobody máme takřka stejně, jako za Svobody. Novozákonní Štěpán je zajímavá postava. Zařadí se po bok neohrožených starozákonních proroků, Izaiáše, Jeremiáše, Amose. Židovským náboženským autoritám vmete do tváře, že jsou zrádci a vrahy. Následně je těmi, které kárá, promptně vyvlečen za město a ukamenován. Stává se prototypem křesťanského mučedníka.

Štěpánů je ovšem plná historie, ať se jmenují jakkoliv. Víra vede k zásadovosti, zásadovost obviňuje nezásadovité, nezásadovití mají k dispozici zásady, kterými se snadno kamenuje. Přesvědčili se o tom mnozí katoličtí i protestantští křesťané, vědci, Židé, komunisté, všichni jinak a nepohodlně věřící, kterým páteř prostě neohnete po dobrém, jen zlomením vazu. (Uvádím takové ty školní příklady, samozřejmě lze mučednictví vystopovat napříč konfesemi i profesemi).

S mučedníkem Štěpánem ze stránek Nového zákona zaznívá, že víra, vyznání, příslušnost k tomu, co přesahuje sobectví a narovnává záda, není zadarmo, není to hobby. Být jiný, myslet jinak, jednat jinak, to znamená znejisťovat okolí, i beze slov – a je-li okolí dostatečně znejistěno a dostatečně široké, má k dispozici legislativu, kameny, hranice, ostnatý drát a práci, která prý osvobozuje.

Co však se Štěpánem o vánocích, dnes, tady? Ten nepohodlný druhý vánoční svátek je jako sirka mezi víčky, abychom je nezavírali nad útiskem těch, kdo jsou jiní, nad zneužíváním moci, nad násilným ohýbáním páteří, až to praská. Útisk má různé formy. Ne každý neobvyklý shoří na hranici, ne každý neobvyklý je rychle utlučen; někdy stačí, že jej ti druzí, co spolu chodí, odstaví, izolují, znemožní, znevýhodní. Ekonomické násilí je méně nápadné, než brachiální užití kamení či pěstí, ale ždímat dokáže dlouhodobě, není milosrdně krátké.

Možná k tobě i ke mně mučedníci nejen křičí z dějin, ale i šeptají na internetu a na ulici. Možná ty i já, zvedneme-li hlavu, budeme představovat překážku, obtíž, o kterou zakopnou ti, kdo půjdou srovnat druhé, co narovnali záda. Svátek mučedníka Štěpána, ač církví okuřován a leštěn, je obžalobou formy a oslavou obsahu, říká „who is who“, dělí na „on“ a „oni“, včera, dnes i zítra.

napsal Trabant

Každá doba má své Štěpány stejně, jako své Kaifáše a Piláty. Ke každé době patří i mlčící většina, která souhlasí. Každá doba má své hrdiny, mocné v bezmoci, s rovnými zády a hlavou nahoře, i když o ni občas přijdou. Ježíš JE Kristus, život není bez naděje, být bez hlavy je lepší, než být bez páteře. Ukamenovaný Štěpán, rozpůlený Izaiáš, upálený Jan z Husi přece nejsou příklady životních neúspěchů. Ten, jehož narození jsme včera slavili, žije a vládne nad smrtí i hrobem. Je-li On s námi, kdo proti nám?

Příspěvek byl publikován v rubrice Trabantův nedělník se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

12 reakcí na Vánoce na Kose 2: Mučedník Štěpán

  1. tata napsal:

    Trabant jak HROZIVĚ PRAVDIVÉ

    přesto plno lidmi podceňované,zvláště když oni mají třeba plný břich…..citace…
    …………………………………………………….Ekonomické násilí je méně nápadné, než brachiální užití kamení či pěstí, ale ždímat dokáže dlouhodobě, není milosrdně krátké…………………..

  2. Anonymní napsal:

    ostatna veta ma kopla jak prase,je li ON s nami,kdo proti nam?
    na sto pro proti nam sme samy MY a kamenuju nas demokraticky TY,co nadovsetko sa hlasia k uceniu kinga a keby mohli aj ten klinec z toho klacku pod nohami,,bo z ruk nie by ukradli,ako slizky dovod toho,ze sa mu snazia pomoct,ale ich filozofia je,chcipne skor,ale holote ukazeme,ze tiez mame srdce.

    • Trabant napsal:

      Souhlasím, a přesto je On s námi – a je-li ten king skutečně King, jsem ochoten počkat, i kdyby mezi počkat a dočkat ležel hrob. Počkat a – snad i odpustit.

  3. cobolik pacholik napsal:

    nijaky anonymni,ale drotar…

  4. anita napsal:

    Trabant,
    musím smeknout, tenhle článek je excelentní a tak ho i ohodnotím. Předním ty články jsem nechápala, zřejmě jsem ještě nezrála, snad časem pochopím. Jinak musím poděkovat za příjemné vánoční počtení

    • Trabant napsal:

      Já jsem ho naopak považoval za historicky nejslabší svůj výplod na Kose 🙂 Slova chvály vždycky potěší, díky.

  5. Leo K napsal:

    Velmi zajímavě se k tomuto tématu váže i náhodný příspěvek Borise Cveka – Křesťanství se musí stát menšinové a politicky nevýznamné – v Britských listech http://www.blisty.cz/art/66677.html
    Nedejte na první dojem z názvu a docela by mě zajímal Trabantův postoj. Borise Cveka moc v lásce nemám, protože píše hojně a často i věcech, které mu nejsou vlastní – naštval mě docela konkrétně článkem o učitelích. Tím nechci říct, že si ho nevážím. Má bezesporu spoustu kladných stránek a proto mě trochu překvapil syrovou upřimností v odkazovaném článku,

    • Trabant napsal:

      Podle mne je na Blistech přecvekováno. Zpočátku jsem Borise Cveka četl rád, hlavně o jeho boji proti motorkářům v ježnických lesích. Pak se ovšem začal vyjadřovat téměř ke všemu, včetně víry – to mi jde proti srsti. Článek, na který Leo K upozorňuje, je docela v pořádku. Takto uvažuje více křesťanů, kdo tohle téma veřejně zvedne, je jednookým králem. Při důslednější reflexi zjistíme, že křesťanství už menšinové je, v protestantských církvích je evidována pětina členů, než před válkou, a to je ještě velká část z nich ryze matrikových trilobitů zkamenělých v církevních matrikách. Počty členů církví se nemohou odvozovat ze sčítáni lidu, ta čísla jsou totiž podobně přesná, jako čísla o počtu osob hlásících se k romské národnosti (nemyslím to zle, jen ilustrativně). Neštěstí křesťanství v naší republice je, že si svou menšinovost zapírá, tváří se jako kontinuální pilíř národa. Stýská si nad ztracenými příležitostmi a restituce nekriticky vnímá jako oprávněnou satisfakci, ne jako polibek smrti, ze kterého se bude po desetiletí vzpamatovávat. Křesťanství nelze ztotožňovat s kostely, ale s evangeliem, s Kristem. Nejde o formu, jde o obsah. Obsah formu potřebuje – a je jí zpochybňován, když ne v teorii, pak v praxi a sám zpochybňuje formu. Je to permanentní zápas o opravdovost a my jsme do něj vpadli na svých pár desítek let. Křesťanství nepotřebuje menšinovost, té už se mu u nás dostalo – potřebuje si ji přiznat, vyznat a stát se alternativou. Nezáleží přitom ani tak na církvi, jako na mně, na tobě, na nás. Třeba právě proto žijeme právě teď, jako ta Mordokajova Ester.
      Škoda, že Jan Čulík nefandí nickům. Třeba by na Blistech vznikla čilá polemika. Ale psát pod svým jménem nemusí být každému dost pohodlné, někdo třeba není nezávislý, protože na něm závisí desítky dalších, má zodpovědnost, není sám za sebe jako třeba Boris Cvek. Proto sláva vlkovi.

  6. Řezníček z Brna napsal:

    Souhlasám s Anitou – excelentní. Každý kdo se radikálně postavil v dějinách proti náboženskému nebo světskému estasbilismentu skončil jako mučedník, včetně samotného Krista. Nemyslím radikálně se zbraní v ruce, ale radikálně v hlásání pravdy. Myšlení lidské je absolutně svobodné a žádná moc jej nemůže změnit. Může člověka prohlásit za heretika, blázna, může jej zbavit života, ale pokud ty myšlenky byly pravdivé, budou žít dál nezavisle na světské moci.

  7. Soumar napsal:

    Už se budu opakovat ale stejně – Trabante, moc (opravdu moc) se mi to líbí, pište dál a klidně i složitější texty, jako některé předchozí. 🙂
    Mimo jiné chválím nepoužívání dehonestujících nálepek, které je tak časté v jiných článcích (na Kose i v médiích ČR jako takových).

Komentáře nejsou povoleny.