Cesta k vínu aneb jednosměrka gurmána života Jardy Hudce


Pod mým  blogem,  o  testování  alkoholu, mne  Jarda Hudec, od nějž  mám už  dlouho  vizitku – publicista  a bohém, vyzval, abych  zanechal  piva  a ohnivé  vody a  dal se na  víno.  Výsledkem  naší krátké  diskuse  byla moje  žádost, aby  zkusil  pro  Kosu  o víně  cosi napsal. Zejména  teď,  k  závěru  roku   Naštěstí  – přišla  příznivá  reakce, takže  v  dalším si jistě  mnohá/ý  z  vás  pošmákne na  lehké a přitom   primárně  naučné férii o  tzv. mléku starců …. /Jardo,  už je  to o tomhle, ať  napíšeš, co napíšeš/.   Původně  jsem  přemýšlel,  že  to pustím na  Silvestra.  Nicméně – zvážil jsem didaktický  rozsah  toho lehkého  dílka a  usoudil,  že  by mohlo být  příliš  pozdě.  To už  by  jste, po přečtení  Jardových  řádek, mohli  chytit  slinu, ale  už byste nemuseli  mít možnost  si  k  té  slině  opatřit  také  případnou  láhvinku, vhodnou pro  rozloučení se s tarým rokem… To  nemohu Kosířům  udělat. Proto   to jde na sklo  už dnes.  Zítra bude  trochu bilancování. Povinné  srandy totiž  bude všude  habaděj. Ale  to bych  předbíhal. Pojďme  radši cestičkou   k virtuální  sklence,  kde je  nám

Jaroslav  Hudec

kvalifikovaným průvodcem

Tento varovný příběh, jehož první řádky jste se právě odhodlali číst, má, jak už to tak bývá, ony dvě strany příslovečné mince.
Lícem jsou slastné pocity, k nimž vás budu lákat s pohledem zpod přivřených víček, který kdysi v šerém dávnověku nazvala jistá dáma pohledem mlsného kocoura.
Rubem bude vědomí, že popisovaná cesta je putování jednosměrkou, v níž se nelze vracet v protisměru a dokonce i couvání je nepřípustné.
Dále musím předeslat, že nejsem skutečným odborníkem – enologem ani sommeliérem. Jsem jen milovník vína = amateur.

Vztah jedinců lidského rodu k alkoholickým nápojům se rozkládá v širokém spektru od asketického abstinenčního odmítání čehokoliv, co v jejich sousedství strávilo třeba i jediný den kdesi v regálu hypermarketu, až po zcela nekritickou masovou konzumaci kterékoliv příšernosti, jež jakýkoliv alkohol naopak obsahuje. S osobami s posledně uvedeným přístupem k alkoholu nehodlám ztrácet čas ani jen náznakem diskuse, které ovšem oni zpravidla ani nejsou schopni. Ale tady na Kose se, myslím, takoví stejně nevyskytují.

Hned v úvodu vyjadřuji svůj respekt k milovníkům piva a uznávám, že tento náš národní poklad je nezbytným doplňkem řady potravin povětšinou regionálního charakteru – od rustikální tlačenky s cibulí až po gurmetskou pohádku v podobě kachny se zelím a s variací knedlíků. Pivo je jistě nenahraditelné i v řadě jiných situací, například při návratu z cyklistické etapy či z úspěšné houbařské výpravy v začínajícím parnu letního dopoledne někam zpět na základnu. To jen namátkou.

Chápu také náklonnost řady osob k tzv. tvrdým alkoholickým nápojům (shrnuji pod jednotným názvem „kořalka“), zde například vlka s jeho „singlmalt“ či doma mojí Labutě s její věčnou vodkou. Souhlasím, že hlt slivovice od zlínského přítele Koželuhy je skvělým zážitkem, že jeden panák kořalky pomáhá ve chvílích dobrých i zlých a že ke kávě v závěru hostiny patří sklenka slušného cognacu či alespoň solidní brandy. Ani na aperitivy se nepatří zapomenout!

Leč k věci.
Coby dítko ze šumavského podhůří jsem nebyl geneticky ani výchovou připraven pro jakkoli aristokratický vztah k životu a jeho radostem. Moji rodáci/vrstevníci měli spíše, stejně jako já, charakter chalupníků (později chalupářů) a křupanů, nežli estétů. Kromě piva, rumu a „zelené“ jsme v regálech místní Jednoty nalézali i litrové lahve jednotného tvaru, stejně jednotných plastových uzávěrů a prakticky jednotného obsahu, které se lišily jen svými etiketami. Maně připomenu Pražský výběr či Venušino čaro, pamětníci jistě seznam rádi doplní o další obskurní tituly. Říkalo se tomu (zcela neprávem, jak jsem zjistil později) víno. S takovým rejstříkem jsem vstoupil do puberty a holdoval těmto nápojům úměrně svému věku, jsa poučován vrstevníky jen o málo staršími nežli já. Miláčkem dívek stal se tehdy bonviván, který docházel na první mejdany vyzbrojen elegantní sedmičkou bulharského Dimiatu (snad to nekomolím, paměť již zcela neslouží), bílým vínem za horentní sumu 10,50 Kčs.
Předpokládám, že počátek příběhu je modelový a že mnohému čtenáři evokuje vzpomínky na vlastní vstup do alkoholického života.

Prvním přelomem ve vinném životě stala se mi návštěva spolu s rodiči a jejich přáteli v „družebním“ JZD v Hluku nedaleko Uherského Hradiště ve věku nějakých šestnácti jar. Když např. tamní mechanizátor Jaromír Šácha naléval cosi, co nazýval „šedou burgundou“, myslel jsem si, že nás tahá za nohu – takový nápoj přece nemůže existovat! Během onoho prodlouženého víkendu jsem byl lapen, označkován a zařazen do ohrady k dalším obdivovatelům vína, byť jsem ještě příliš netušil, jaká trnitá pouť mne na vinných pláních čeká.

70. léta bych v této souvislosti nazval obdobím kanystrovým. Cesta kohokoliv z okolí do moravských krajů byla poznamenána nezbytností navštívit Hluk (portfolio obcí se postupně rozšiřovalo dále na jih ke Kyjovu a Hodonínu, nikdy však až k Mikulovu či Břeclavi) a natankovat. Nezbytná müllerka, vlašák, frankovka, vavřinecké…..
Někdy v polovině onoho desetiletí jsem zjistil, že v běžných restauracích nedokáži nápoj, prezentovaný jako víno, zpravidla už vůbec pozřít. Záchrannou stanicí stala se pro mé vrstevníky a souputníky plzeňská Moravská vinárna na rohu Bezručovy a Františkánské, kam přiváželi na tehdejší poměry skutečně slušné víno z Moravy. V tomto zátiší s vrchními Pepíčkem a Otou jsem vystudoval nejen část už střední školy, ale také několik semestrů školy vysoké.
Postupně bylo možno objevovat vína maďarská – poněkud přeslazené Döbre (asi to nepíši úplně správně) a především Badacsony Sürkebarát (asi také ne zcela správně) či mým otcem preferovaný Egri Bikavér.
Na ceny vína v té době si vzpomínám jen matně. Myslím, že víno kanystrové jsme nakupovali někde kolem 15,- Kč za litr, ta maďarská mohla stát kolem dvacky, nechť mne laskavý čtenář případně doplní a upraví.

Na začátku 80.let padl můj zrak v prodejně lahůdek u mostu na tehdejší Moskevské (dnes Americké) třídě v Plzni na neobvyklé lahve s nápisy Beaujolais a St.Emilion. Ten druhý název ve mně probudil pubertálního čtenáře Remarqueových románů s vytrženou větou „pečené křepelky a starý St.Emilon“. Beaujolais stálo 40,- Kč a St. Emilon dokonce 45,- ! Nebývalý luxus a příjemný večer s mojí tehdejší ženou Ivankou.
Kterak plynula léta osmdesátá, nabídka vína se v tomto duchu se vylepšovala, objevily se atypické lahve vína z Nového Šaldorfu (Modrý sklep) a dalších aktivních JZD z jižní části Moravy, jejich ceny stouply postupně někam ke 40,.- Kč za lahev. Pít už se to dalo, a dobře!

Druhý vinný přelom se mi v životě přihodil koncem 80.let, kdy jsem (poněkud nuceně) emigroval z jihozápadu Čech na východní Moravu. V tomto moravském období patřily do mého rozhlasového pašalíku okresy Kroměříž (Arcibiskupské vinné sklepy – zde jsem poprvé poznal mešní víno), Gottwaldov, Uherské Hradiště a Hodonín. Reportáže o budovatelských úspěších tamních (vinařských) JZD jsem natáčel mimořádně rád a opakovaně– namátkou v Šardicích, Žarošicích, Boršicích, Vracově či Ratíškovicích. To byla rychlá tříletá vinařská škola. Našel jsem tam i přátele, třeba polešovického předsedu Jožku Menčíka.
Čas ale trhl oponou, zpřetrhal během pár převratových týdnů mnohá pouta a s nimi i ta má dosud nepevná moravská. A vrátil mne zpět na západ Čech. Psát vám tu něco o 90.letech a objevování tolika věcí, které jsme dosud neznali se mi jeví zbytečné – většina kosířů to zažila na vlastní kůži. Vyrojily se také první vinotéky, nejdříve na moravské bázi, postupně i s víny dovozovými. Vzpomínám jako dnes, kterak jsem nevěřícně zíral na láhev Chateau de Fesles (Anjou, čistý Cabernet Franc) za nějakých 250,- Kč! Kdo si to, proboha, může koupit?

Zde poprosím laskavého čtenáře o shovívavost. Budu vztahovat kvalitu vína k jeho ceně, ačkoliv vím, že tato korelace není vždy přesná. Existují různé stupnice hodnocení kvality vína (např. Parker), ale to bychom zabředli do detailů a už i tak příliš rozsáhlý text by nabobtnal do nestravitelného objemu.

Tedy zpět k věci a třetímu vinnému přelomu. Milovníci vína začali postupně zjišťovat, že u kvalitního vína nejde jen o jeho prachsprosté pití, ale že poskytuje radost už při výběru, pak při servírování a posléze i při řečech o něm. Dlužno přiznat, že na čas se víno stalo i předmětem čistě snobského zájmu, ale naštěstí už je vytlačil golf a jiné hrátky.
Ostatně – hrátky a HRA!? O tu jde v případě vyšších vinných sfér především. Chcete-li si hrát, musíte se ovšem seznámit s pravidly a dodržovat je, jinak hra netěší. A tak se postupně začínáte seznamovat se způsoby pěstování révy a výroby vína, pídíte se na jakém podloží se té či oné odrůdě daří, který ročník se vydařil a proč ten další nikoliv.
Pořídíte si k tomu moudré knihy, např. Velkou encyklopedii vína od Christiana Calleca či Světový atlas vína Hugha Johnsona a Jancis Robinsonové. Jaká radost, když se dočtete, že Chateau Cantemerle (Haut Medoc), které jste si právě koupili, je označeno jako „známé především svou elegancí“ a z dalších zdrojů seznáte, že se řadí do kategorie Grand Cru Classé, tento ročník 2005 se skládá z 61% Cabernet Sauvignonu, 31% Merlotu, 6% Petit Verdot a 2% Cabernet Francu a že půdní podloží tvoří čtvrtohorní křemičité štěrkopísky. Že stojí 860,- Kč, to jste zjistili už při placení…..

A tak postupně kráčíte do mírného cenového svahu této jednosměrné cesty a objevujete stále nové a nové apelace (to jsou ty názvy oblastí, jež uvádím v závorkách za jménem příslušného chateau). Zjistíte, že existují např. apelace Cahors nebo miniaturní Givry a že každé z těch vín je něčím jiné a zvláštní, že některé vám konvenuje více a jiné méně. Rozpoznáte postupně, které máte podávat ke zvěřině (třeba zrovna ten Cahors – Chateau De Mercues sedl teď o svátcích k srnčí kýtě s kořenovou zeleninou jak zadek na hrnec) a které k sýru, a že až (pro mne) odporně sladké víno ze Saunternes je nezastupitelné k foie gras.

Tato výprava vás přivede ke zjištění, že kvalita těchto vín sice zpravidla s cenou koreluje, ale že existuje finanční hranice, kterou už u ceny vína nehodláte překročit. Smíříte se s faktem, že některá vína si prostě nikdy nekoupíte (třeba Ch. Agelus – St. Emilion nebo Ch. Palmer – Margaux s cenami někam k osmi tisícovkám za láhev). Ale začnete hledat cesty, jak se jednak k těm opravdu špičkovým vínům přece jen dostat a také jak snížit náklady na nákup těch o schůdek níže s cenami někde mezi jednou až dvěma tisícovkami, přibližně. Jak na to?

Jste-li už profláknutým zákazníkem té vinotéky a velkoobchodu s vínem jako já (Merlot d´Or), máte možnost zúčastnit se tzv. Audience. Koná se každoročně v polovině února na Hradě v Praze a svá jen tři roky stará vína (tedy ještě nehotová, nevyzrálá) tam prezentují čtyři desítky nejvěhlasnějších chateau z oblasti Bordeaux – včetně těch výše zmíněných. Věřte – je to ve společnosti synů a dalších přátel hezké dopoledne a vlastně hezký celý den. Vstupné je pro stálé zákazníky symbolické (1500,- Kč).

Náklady na nákup vín přece jen běžnějších lze snížit buď nákupem přímo u vinaře nebo metodou En Primeur. S vlastním dovozem nemám zkušenost, ale soudím, že by se mohl vyplatit jen při nákupu opravdu většího množství. Jet do Boredaux pro 48 lahví se mi jako ekonomické nejeví.
S En Primeur je to jinak – zjednodušeně řečeno nakupujete na jaře víno z loni na podzim sklizených hroznů v oblasti Bordeaux, které je tam ještě v sudech. Odborníci, kterým dáte důvěru, ověřují na místě potenciál tohoto vína, odhadují jak se vyvine, co z něj za pár let bude. Těch „pár let“ se ovšem může snadno protáhnout na deset i více, zde je na místě trpělivost. Nevýhodou je, že vlastně kupujete zajíce v pytli, protože vám přivezou víno v lahvích až za další dva roky a stejně musíte další a další roky čekat, až vyzraje. Výhodou je, že nákupní cena se pohybuje někde na třetině až polovině budoucí prodejní ceny vína v lahvi. Jako příklad (poněkud extrémní ovšem) uvedu vlastní zkušenost s nákupem La Croix de Beaucaillou (St. Julien), ročník 2005. Moje anály uvádějí, že na jaře 2006 jsem ho platil 22,70 Eura a o tři roky později bylo na trhu už v lahvi za 2200,- Kč. To víno bylo nádherné, oslňující. A přiznávám, že z oněch mých 12 lahví už nežije žádná, neodolal jsem.

U nákupu vína tímto způsobem je důležité neukládat je ve vlastním sklepě, ale někde v tzv. certifikovaném sklepě/skladu. Má tam optimální podmínky k dozrání, ale především – vy je nemáte po ruce, a tudíž nemůžete podlehnout náhlému popudu a dojít si pro ně do vlastního sklepa. Takové víno je třeba pít s rozmyslem, po pečlivém plánování jídelníčku a všech dalších souvislostí – jak známo, v plánování je naše síla!

Kromě samotného vína a moudrých knih dospějete po čase i k nákupu skla, protože teprve ze správné sklenice lze víno kultivovaně pít a dokonale vychutnat.

Nu, dosti poučování. Vydáte-li se na tuto jednosměrku, čekají vás radosti mnohého druhu. Pokusím se zde základní vyjmenovat:
1. Máte hezkého a ušlechtilého koníčka
2. Máte motivaci k vydělávání peněz, z nichž zbude i na nějaké ty dovolené v Řecku, lyžování v Alpách, parfémy, cigára a kořalku…..
3. Nakupujete víno pro budoucnost, ať už vlastní (na stáří) nebo pro dědice
4. To víno je tak drahé (zvykáte si), že nemůžete podlehnout alkoholismu. Vaše kapsa na to nestačí. Zejména tento bod považuji za důležitý! Jen málo jedinců (a čert je vem, hajzly J) si může dovolit pravidelně se opíjet třeba Chateau d´Issan (Margaux, 2007 např. En Primeur za 29,20 Euro). A o mnoho horší víno už prostě pozřít nedokážete, to raději matonku. Upadnout v Nešporovy spáry se jeví v těchto souvislostech jako málo pravděpodobné.

Rubem  celé této mince je, že to prostě stojí prachy…Nu, co naděláte?

Pokud jste dočetli moji chválu vína až sem, dovolte, abych vám popřál veselého Silvestra jen kousek za hranicí střízlivosti (láhev velkosti magnum /1,5 litru/ je správná míra vína pro gentlemana k večeři, pokud jeho partnerka nepije J). Udržíte-li své chutě na uzdě, na Nový rok zkuste ranní procházku, kdy vám letos budou křupat pod botami leda střepy zanechané těmi pitomci, co neznají svoji míru a pijí alkohol až do veselého zapomnění a smutného probuzení. Budete se cítit několik pater nad nimi. A po návratu třeba dobrého panáka, však ono to také neuškodí…..

Život je příliš krátký na to, abychom pili špatné víno – hlásá zarámovaná cedulka, letošní dárek od dětí, který mi moje Labuť pověsila nad jídelní stůl.

Dobrý nový rok přeje

Jaroslav Hudec

P.S.: Pominul jsem aktuální vína moravská, ale i italská a z Nového světa. Třeba někdy příště a jinak.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Tóny Jardy Hudce se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

102 reakcí na Cesta k vínu aneb jednosměrka gurmána života Jardy Hudce

  1. wiki napsal:

    Jaroslav Hudec napsal : „…některá vína si prostě nikdy nekoupíte (třeba Ch. Agelus – St. Emilion nebo Ch. Palmer – Margaux s cenami někam k osmi tisícovkám za láhev)….“

    Natož pak ve filmech „profláknuté“ TOP značky typu Petrus (Chateau La Fleur Petrus Pomerol),
    http://www.wine-searcher.com/find/petrus .

    IMHO ale není umění koupit dobré DRAHÉ víno. Umění je najít víno s kvalitou odpovídající řekněme 90+ bodům za cenu, na kterou má peněženka stačí…

  2. vonrammstein napsal:

    Na mě je tu nějak moc cizích slov 🙂 Já rád Modrej Portugal 🙂

    • jonáš napsal:

      Na druhou stranu, někdo ty producenty profláklých značek živit musí, a buďme rádi, když ten úděl někdo vezme na sebe za nás 😉
      Jinak platí zhruba to, co v každym oboru .. do určitý hranice roste kvalita v průměru úměrně ceně, větší odchylky od pravidla jsou přítomny jako výhra ve sportce, či naopak povodeň. Nad touhle hranicí každý nárůst kvality o deset procent vykoupíte nejmíň dvojnásobnou cenou, ale zas vás může těšit, že na to máte, a kdo z vás .. jak řikal jeden odvařenej politik.

      • vonrammstein napsal:

        Inu-já nejsu žádný fajnšmekr. Víno dělím primárně na bílé a červené. Po vyloučení bílého, které nepiju, mi zbývají dvě podkategorie: Chutná-nechutná. Obávám se, že pro mě tenhle článek napsán nebyl 🙂

        • Petrpavel napsal:

          Vidíte Ramštajne, i tady se shodneme. Už poněkolikáté 🙂

        • vlk napsal:

          Rammsteine,

          to je přesně ten předěl mezi gurmánem života a nádeníkem života, řekl bych 🙂

          • vonrammstein napsal:

            No jo, no 🙂 Komu není shůry dáno, ve vinotéce nekoupí 🙂

          • Old Rebel napsal:

            S vonremmsteinem se tentokrát shodnu na 100%. Já nejen víno, ale jakékoliv pití i netekutou krmi rozlišuji pouze chutná – nechutná. A dobré jídlo i pití považuji za jeden z nejdůležitějších atributů života. Gurmán je podle mě ten, co si umí pochutnat na čemkoli pokud je to DOBRÉ, nádeník ten, kdo jídlo považuje jenom za pohonnou hmotu k biologické existenci a posezení u dobré tabule za ztrátu času. A co jsem takových nádeníků poznal !!! A nebyli to žádní chudáci, i když vlastně byli.
            Všem zde – bez rozdílu chutí a světonázotu – PF2013, hlavně co nejvíce zdraví a víry, že ten společenský marast zde nemůže trvat věčně.

  3. Kanalnik napsal:

    Ja mam rad Heart of Stone… uz je to dost dlouho, co jsem ho (parkrat) pil, ale moc me chutnalo
    http://www.jnwine.com/searchresult.aspx?CU_ID=JNWROI&hideme=Y&Code=113601&Desc=Forrest+Heart+Of+Stone+Sauvignon+11

  4. Laco Grőssling napsal:

    Pane Hudec, děkuji za pohodový článek na svátky. Co říkáte vínům ze čtverce Velké Žernoseky, Chrámce, Roudnice, Mělník ? Kamarádi z Kroměříže vždy když dorazili, nejdřív se křenili, ale poté se nakonec vpili, co jim zbývalo. To české bylo podle nich nějaké brutální, prý je to půdou.

    • Hudec napsal:

      Jak jsem napsal v úvodu, nejsem odborníkem na víno, pouze jeho milovníkem.
      Podle mého soudu produkují zejména v Žernosekách velmi kvalitní bílé víno, které je obvykle velmi suché a tvrdé, použil bych příměr „přímočaré“ bez nějakých rafinovaností a fines.Pokud vím dost müllerky a ryzlinku rýnského. Vztah ke každému vínu je ryze osobní (viz výše vonrammstein :-)) a je jen otázkou osobního vkusu co komu chutná a co nikoliv. Já mám bílá vína tohoto druhu vysloveně rád, naopak těžká, robustní, silně aromatická báílá vína, která teď hodně produkují v jižní části Moravy, moc nemusím.
      Bílá žernosecká vína bych přirovnal k vínům rakouským z oblasti Wachau s tím rozdílem, že ta jsou přece jen o zoubek vycizelovanější a jemnější.
      Žernosecký ryzlink rýnský bez váhání doporučuji ke pstruhovi v klasické úpravě (na másle, vařený brambor, ozdobit petrželkou a citron – žádné další složitosti). Doplníte divertimentem D dur W.A.Mozarta, jste jako v sedmém nebi. Před tím místo předkrmu radím recitaci recitaci Balady o Karlu IV. od Jana Nerudy – přesně pro to víno platí.
      Červeným vínům se, myslím, v Žernosekách věnují jen omezeně a žádná sláva to není. Ani být nemůže, geografické podmínky oblasti je limitují. Červeným vínům z jižních regionů prostě konkurovat dost dobře nemohou, to se nedá nic dělat.

    • vlk napsal:

      LAco,
      pár žernoseckých lahví také přeběhlo vlčí domácností. Cizinci by s nimi asi měli problém. Ale mi , odchovaní kyselinkou moravských vín je smlsnem bez potíží a leckdy s velkým gustem.
      Zastavím se u Chrámců. Ano, už produkce červeného z Moravy, pro toho kdo moc nemusí tíslovinu, jako třeba já, značí , že je potřeba s domácím červeným zacházet velmi opatrně. V té s ouvislosti s e divím Rammsteinovi, že je tak nadšen třeba z Portugala Ale budiž jeho volba. Teď k Chrámcům. Kluk kdysi, už je to pár let, na podzim, když mělo Tesco vinobraní a pouštělo flašky se slevou, přivezl domů asi 3 láhve červeného z Chrámců. Já se mu poškleboval Protože stálo nějakých 50 voči za kus. No , donutil mne, abych ochutnal a musím konstatovat, že na mou chuť bylo velmi pitelné. Takže teď už se neošklíbám ani trochu. Ayb Rammstein neměl pocit , že po něm jdu – souhlasím s jeho dělením chutná/nechutná. Prostě když piji víno, chci, aby mi chutnalo. Když chci podrbat svou ješitnost, jdu po etiketě.
      Mimochodem, Jarda píš e o Chateau Palmer. No já kdysi jednu dostal. Asi omylem. Bylo totzv. druhé víno z jejich produkce. Nicméně, jak jsem později našel na internetu – koštovalo o dost víc e než je uvedeno v článku. Byl to ročník 89 a šel na rodinný stůl při mých posledních kualtinách. Zodpovědně říkám, to rozhodně bylo víno dobré, ale že bych schopen poznat rozdíl od dobré třístovkové láhve, tak to zas e ne. Na jaře bud e mít kulatiny Karkule. Pro tu mám schovanou Solaiu. Což je ěco podobného, v bledě modrém. A jsem zvědav, jestli tentokráte budu mít jiný pocit. Sotva. A dovolíms i tvrdit, najít špatné víno je dnes docela kumšt. Tedy pokud člověk nejde krabicák a PET kvalitu. Takže vínko z a 200stovky za sedninku je už v drtivé většině velmi slušný matroš a člověk se za něj nemusí rozhdoně stydět. Což platí i pro české oblasti. Toť můj poctivý názor.

      • jonáš napsal:

        No co pamatuju tak Váňa z Chrámců to dělal vysoce pitelný už za pozdního bolševika, ještě v litrovkách s tou bílou plastikovou pomstou místo špuntu – ono je to Poohří přece jen bejvalá obilnice Čech, než to vyuhlili, a podmínky i pro červený tam díky mikroklimatu pod ochranou hor budou zřejmě lepší, než u těch Žernosek či přímo na Karlšteně u Buška. A letos před svátkama (jako každý rok) se ocitly v kategorii zlevněných flašek „za pade“ letošní martinská vína, která po otestování pár vzorků celkem příjemně překvapila – a všechno kolem 13% vol. takže pravděpodobně slušnej ročník celkově, to se uvidí časem na vyzrálejších kouscích.

      • jonáš napsal:

        Jinak samozřejmě technologie pokročila, dneska se jede ve slušných firmách řízený kvašení s regulací teploty v nerezu s plovoucim víkem, žádná oxidace a přesně laboratorně kontrolovanej proces, takže vyrobit z toho sajrajt skoro nejde, pokud je slušná výchozí surovina. Trochu to ztrácí poezii, ale na cestě do Budějic taky nepráskáme bičem nad koňskejma hlavama, že .. ostatně ze stejných důvodů je dneska pitelný i skoro každý „noname“ pivo z lokálního pivovaru. Technologická kázeň to řeší.

      • Hudec napsal:

        vlku, druhé víno Chateau Palmer je Alter ego. Já osobně rozdíl mezi nimi nerozpoznám. Pravidelně bývá na mnou zmiňované Audienci.
        Všednodenní víno, pokud ho má být větší spotřeba, lze velmi slušně pořídit v kategorii +- 200 Kč třeba v Makru. Takové víno jistě neuráží, ale euforii samozřejmě nevyvolá. Není k tomu ani určené.

    • vonrammstein napsal:

      Doplnil bych pátý bod-Žalhostice.

      • jonáš napsal:

        To je přece stejná lokalita jako Žernoseky, akorát vedlejší obec.

        • vonrammstein napsal:

          Ano, ale pokud mě paměť neklame, mívaly vlastní značku. Ale možná se mýlím, je to už spousta let.

          • jonáš napsal:

            Značek a vinařů může být v každé obci třeba padesát. dneska to všechno spadá pod „oblast Litoměřickou“ šmahem až po ty Chrámce, což je trochu nonsens, dřív byla zvlášť pražská, mělnická, čáslavská, mostecká, žernosecká a roudnická. Mmch u Kutné Hory se občas taky zadaří, ta tedy asi spadá pod Mělník .. ať žije decentralizace.
            http://www.moraviavitis.cz/index.php?UrlQuery=0

          • vonrammstein napsal:

            Je to možné. Mluvím o době před cca dvaceti lety, kdy víno z téhle oblasti odebírala restaurace, kam jsem tehdy chodil. Pamatuju si, že mi celkem chutnalo. Ale to jsem ještě pil bílé.

  5. tata napsal:

    PANE Hudec

    Rád si přečtu o chuťových buňkách já sem prakticky abstinent………..ale zase sem přes bílí sex,,lednička,, rád vařím a ještě radši papám to papám v uvozovkách neboť sprostě žeru.
    MÉ ZKUŠENOSTI skončili na hranici čůča bratru ovocné víno za asi 10 korun.

    MÁ ŽENA JE mnohem dále pije červené nejradši argentinská tak lahvinka 200/300 korun po přečtení vašeho zjišťuji že pořad je to asi pro znalce patoky.

    MOC pěkný článek s velkým zaujetím sem si ho přečetl i když už maximálně omočím rty na přípitek

    • Hudec napsal:

      Čůčo je terminus technikus a není úplně přesně definované. Kdysi dávno v polovině minulého století (trochu nadsázka) kupovala moje Labuť Šumavsé bylinné víno a nabízela je při babinci (setkání s jejími kamarádkami) s ledem a plátkem citronu jako Cinzano. Bylo tak příjmáno. Onehdy (je to jen pár týdnů) jsem jí přimesl Šumavské bylinné opět. Už nikoliv v litrovce, ale v lahvi o obsahu 250 ml ze speciální prodejny s bylinkami. Takže je z toho zdravotní likér, možná právem – co já vím…?
      Čůčo? Vzhledem k ceně přes 100 Kč za to množství třeba ani ne… 🙂
      A znovu – co já vím?

  6. Admirál napsal:

    Zdravím miovníky vína, ke kterým jsem se zařadil kdysi před lety na dovolené v Chorvatsku, na poloostrově Pelješac. Tam uprostřed vinic vinné oblasti Dingač jsem zjstil, že oproti Sklepmistrovi a pražskému výběru a Svíčce existují i vína, které dokáží mně, pravověrnému pivaři z Podbrdí pivo plnohodnotně nahradit a jejichž pití přináší nové neotřelé zážitky.

    Otevřel se mi tehdy obrovský prostor pro zkoumání, na které jeden život nestačí.

    Přeji všem, kdo stejně jako já, propadli kouzlu zkoumání tisíců vůní barev a chutí mnoho příjemných chvil s vínem i v nadcházejícím roce.

    Na závěr stupnice hodnocení vína od jednoho mého dobrého známého ze Slovenska:
    – Dá sa,
    – dá sa zvariť
    – nedá sa.

    • Sulestino napsal:

      Ja znam tu stupnici v moravske verzi takto:
      1. Da sa
      2. Neda sa
      3. Da sa Prazakom
      4. Pred vylitim do kanalu se da zkusit prodat na Ostravsku.

      • Řezníček z Brna napsal:

        Minulý rok jsem byl na kole v Pasohlávkách v době burčáku. V jednom statku jsme ochutnali vynikající burčák a kamarád v euforii hned koupil 4 litry, s tím, že tak vynikající burčák ještě nepil. (podezdřelé bylo, že vinař šel pro lahve dozadu), okamžitě jsme jeli domů do Brna, kamarád otevřel první láhev – nechutná kvasnicová voda, stejně tak druhá atd, vše nakonec vylil do záchodu. Takže pod bod 3 bych doplnil Pražákům a cyklistům.

    • Hudec napsal:

      Dingač skvělý, souhlasím. V bílém dělají Chorvati něco, čemu říkají „burgudac“ – už název napovídá oč jde. Velmi pitelné pro našince. Kousek vedle Crnogorsky Vranac! A prosím nepřehlédnout – Primoštenský Babič – vzpomínka na Chorvatsko z těch nejlepších!

  7. Slim napsal:

    Prima, zajímavá biografie. Na mně jste hodně zatížen na Bordeaux. Burgundská jsou ještě dražší, ale je to trochu jiný svět. Můj momentální favorit je region Languedoc-Rousillon. I cenově výborné.

    Mimochodem, překvapil mně Lidl, kam normálně nechodím. Jejich promotion na francouzská vína je zajímavá a poprvé sundala z francouzských vín tu šílenou (další) cenovou přirážku v Čechách. Z těch co jsem ochutnal je třeba Remparts de La Cardonne asi za 240 Kč hodné pozoru. A kromě červených Bordeaux tam mají znamenitá alsaská bílá.

    • Germanicus napsal:

      To s tím Lidlem potvrzuju. Jsem mezi kamarády znám svým absolutně negativním vztahem k Lidlu, jako k béčkovému supermarketovému řetězci (béčkovému z hlediska kvality potravin). Tuhle mně jeden znamý dal okoštovat pár vzorků červených vín (španělské a francouzské). Jedno lepší než druhé. Všechny koupil v Lidlu…

      • wiki napsal:

        Jednoduché vysvětlení: Sortiment pro akce tohoto typu je převzatý z centrály v Německu.

      • Slim napsal:

        Já o Lidlu jinak nic nevím, nemám ho blízko.

        A jednoduchost vysvětlení mi nebrání užít si výsledků. (Xicht Marka Vašuta „en qualité du connoiseur“ k tomu beru jako bonus pro zasmání.. )
        Škoda, že všechny naše obchoďáky nám neservírují zboží v kvalitě obvyklé v Německu.

        2) Až budete ve francouzské nebo belgické samoobsluze sáhněte místo do velkého a pro nezakoukaného nepčhledného regálu s Bordeaux po nějakém vínu z Corbieres nebo Minervois. Obyčejně znamenite a ještě ušetříte.
        A pro jednoduché napití stačí levné víno z Ventoux, má svou úroveň.

        • wiki napsal:

          Slim napsal: Škoda, že všechny naše obchoďáky nám neservírují zboží v kvalitě obvyklé v Německu.

          Je-li řeč o víně, tak nemáte úplně pravdu. Např. UK kvalitu pro UK trh nabízí TESCO v lahvích s anglickými popiskami a brand name „Tesco Finest“, na relativně velmi vysokou úroveň se poslední dobou dostal i „moravský“ sortiment v Makru, …

          • jonáš napsal:

            Plus třeba i v Lidlu běžně najdete poměrně slušný flašky (kabinet, pozdní sběr ..) od Michlovskýho a podobně .. chce se to jen dívat, přemejšlet a nebát se experimentovat. Některý španělský cca šest let starý „reserve“ taky nebejvaj marný, ale žádná velká snobárna to neni. Francouzský oblasti od Ventoux po Cahors s okolim, AOC .. beru bez námitek, v Makru naprosto běžně na regálu.

      • jonáš napsal:

        Ještě jednodušší vysvětlení je, že Lídl je ve skutečnosti „širokospektrální“ řetězec, kde najdete potraviny áčkové i céčkové, podle toho co si vyberete a zaplatíte. To chce překonat ty „béčkové“ předsudky a občas se tam stavit osobně (já to mam jednodušší v tom, že široko daleko jinej brand nemá stánek při cestě).

        • jezevec napsal:

          potvrzuji lídl i makro, dá se vybrat – je však třeba hledět i do zahraničních matek: například v německém makru mají tu nižší-střední třídu francouzských bordeauxských vín až o polovionu levnější než u nás, a to nemusí být ani v akci. podotýkám že dojet do regensburku do nejbližšího makra je někdy rychlejší než napříč prahou, pro vlky je to ještě blíž, a že tam bez keců platí jakákoliv česká makrokarta. jediným problémem u tech „řetězcových“ šarží je špunt, v tech silikonovýách hnůjích prostě víno nedzraje, takže jde spíš o to trefit dobré stolní víno, než naplnit kapsu úsporou na budoucí archivaci.
          z neobvyklých námětů jak dobře a levně pošmakovat bych doplnil téměř neznámé a tudíš v poměru výkon/cena chatelau kefraya (libanon), a zejména rakouské údolí baden-traiskirchen, tam nyní navazuji dlouhodobější spolupráci.

          • Hudec napsal:

            Kefraya – potvrzuji. Existují i zajímavá alžírská vína – pozůstatek po Francouzích. Kdysi dávno, věci neznalý, jsem zakoupil alžírský Tannat. Nebylo to k pití. Až později jsem zjistil, že se jedná o relativně divokou odrůdu révy s obrovským množstvím taninů. Přidává se do cuvée, třeba někdy do cahorsu, v množství několika málo procent.
            Chybami se člověk učí – i o víně.

          • Hudec napsal:

            Jo, a s německým makrem díky za typ, přílpežitostně vyzkouším.

    • Hudec napsal:

      Od konce. Alsaské ryzlinky – sen každého milovníka suchých průzračných vín. On tam na Rýnu ten rizlink je prostě doma.
      Languedoc-Rousilon zaznamenal, polkd vím, významný pokrok během posledních cca 30 let. Já u toho s vlastními chuťovými pohárky samozřejmě nebyl.
      Dnes mám tu zkušenost, že vína z Corbiéres a Minervois jsou krásně zemitá. Pro nás, nezvdělance ze šumavského podhůří, velmi snadno srozumitelná – v tom dobrém slova smyslu.
      Burgundsko a Romanée Conti a spol. – jistě, na to nikdy nedosáhneme, ale nemá cenu se tím trápit. Na měsíci také nepřistaneme, i když bychom si v té Armstrongově kůži někdy přáli být.
      Boredaux – ano. Tam mají tu „¨hru“, o níž jsem se zmínil, nejrozvinutější.

      • Slim napsal:

        Ohledně burgundského, takové Monthelie se dá koupit už kolem 20 €.
        Ostatně, piju občas ve své vinotéce takové zdejší Pinoty Noir (asi tak 50-70 za deci), že jsou k překonání jen těžko. Jen bych si musel pamatovat pachatele a ročníky.

        Ten jeden z posledních byl myslím od Krause, a/nebo z Žernosek, ale nevím ročník, ta další láhev jindy z jiného roku byla mnohem horší. Takže kolísavost – určitě.

        • wiki napsal:

          Slim napsal: Jen bych si musel pamatovat pachatele a ročníky.

          Ale přitom o tomto (+ u některých zdejších výrobců dokonce i o výrobních šaržích 😉 ) to celé je …

          • jonáš napsal:

            Pokud jste „povinen“ mít vždy jen to nejlepší a chcete si tim telefonim seznamem zanášet hlavu (t.j. nepotřebujete ji zrovna na něco jinýho) .. ne každýmu se takový hry chce hrát i ve volnym čase určenym k relaxaci. Já to radši beru jako svýho druhu nekrvavou ruskou ruletu na základě lehce kvalifikovanýho odhadu a celkem to funguje.

          • Slim napsal:

            No oni mi dají předem ochutnat. Nebo napoví co je „hezké“ .

  8. Germanicus napsal:

    Móóc hezky napsáno.
    Já sám jsem takříkajíc pod obojí způsobou. Přiměřený pivař i vinař. Z kořalek pak už většinou jen dobré ovocné destiláty (slivovice, meruňkovice /mám vlastní, tedy z vlastního kvasu, vypáleno v pálenici Radlík u Jílového/, hruškovice a pod.). Výjimečně brandy (cognac) a to pouze arménské, případně gruzínské.
    K tomu, co bylo napsáno, jen dodávám, že v 60. – 70. letech se dala koupit obstojná vína nejen maďarská, ale i rumunská a bulharská. V Praze se koncem 60. let objevila vinárna Blatnička stejnojmenného JZD. Stejně jako kolega Hudec, i já jsem koncem 70. let a v 80. letech měl období kanystrové, kdy jsme jedním autem (Škoda 105) s kamarádem vezli 200 – 300 litrů vína a pak rozváželi po známých… Jezdili jsme do Kobylí (velkopavlovická oblast) k ing. Bukovskému.
    Od té doby výrazně preferuji moravská vína, zejména velkopavlovickou oblast. Červené Vavřinecké z Kobylí, to je víno, na kterém ujíždím…
    Řečeno slovy básníka – vím, že jsou na světě lepší červená vína, mají plnější chuť, ale mně právě chutná určitá nedokonalost moravských červených vín. Mám rád jejich zemitost a tříslovinu. Francouzská, italská, španělská, kalifornská, chilská, argentinská, austalská, novozealandská červená vína jsou většinou tak dokonalá, že mě to až nebaví.
    No, a co se týče bílých vín, tak zde si troufám říct, že řada špičkových moravských vinařů, respektive jejich vína, jsou z těmi zahraničními minimálně plně srovnatelná. Tady už vůbec po jiných, než moravských vínech netoužím.
    Díky za článek!

    • vlk napsal:

      Čekal jsem , kdy s e ozveš Germanicu!

    • František M. napsal:

      Germanicu, Blatnička působí dodnes, je to závod se sídlem v Blatnici pod Sv. Antonínkem, východně od Veselí nad Moravou. Vína mají vcelku obstojná, ale v Blatnici radno najít si svého vinaře. 🙂

    • wiki napsal:

      Když moravské červené, tak příležitostně zkuste i tuhle znojemskou rulandu: http://www.znovin.cz/rulandske-modre-vyber-z-bobuli-2011-1

    • Hudec napsal:

      Díky za květiny.
      Nechtěl jsem text neúměrně natahovat a moravská vína by si zasloužila vlastní stať. Takže jen ve zkratce.
      Klady: některá moravská bílá vína bych (amateur) řadil na světovou špičku. Namátkoü vinařství Gala z Mikulova a jeho vlašský rizlink. Ten vápenec tam prostě dělá divy a když se s produktem dobře zachází, je to hotová pohádka. Takových příkladů je jistě víc.
      Zápory: Strašidelná nevyrovnanost moravských vín. Někdy koupíte u malého vinaře hotový poklad, jindy úplnou sračku. O velkých výrobcích platí totéž (Michlovský např.). Věcí už čistě osobní chuti je můj odpor k robustním až přechuceným bílým vínům, v nichž se mnoho moravských producentů v posledních letech úplně zhlédlo. Přitom jen kousek za kopcem, ve Weinviertelu, nabízejí skvělá lehká brilantní průzračná až lechtivá bílá vína, která nazývám po svém jako „letní“.
      P.S. : A rosé – vinařství Hort! Absolutní špica!

      • wiki napsal:

        Hudec napsal: Zápory: Strašidelná nevyrovnanost moravských vín

        Nejsme tu prostě ani v Chile, ani na NZ.

        A k ryzlinkům z Mikulova doporučuji – kdybyste měl šanci – navštívit degustační prezentaci Volaříka. Mívá jich tam k ochutnání i několik stolů …

        http://www.vinarstvivolarik.cz/oceneni/2012/

        • vlk napsal:

          Tak na wikiho příspěvek reagovat prostě musím. Ano, Volařík je fakt špička. Znám jej osobně a řekněme, že ne úplně povrchně.
          A měl jsem v prosinci rozloučenskou. Pití dodal Volařík!!! Speciálně jeho vlašák se super. Ale platí to v podstatě o všem. Ne nadarmo v loňském roc eposbíral úplně všechna vrcholná ocenění, co v tuzemsku posbírat lze. Počínajíc Vinařem roku a vítězem Valtických vinných trhů.
          Speciálně pro Jardu hudce -v Plzni lze nalézt ve vinotéce, co je v Olympii hned vedle kvelbu Spořitelny a naproti Raiffce.

      • Germanicus napsal:

        Letos jsem v naší břevnovské vinotéce koupil lahvičku svatomartinského vína Vavřinecké od Michlovskýho. Za nekřesťanskou cenu 147,- Kč!!! Ale bylo skvělé. Utíkal jsem koupit druhou. Když jsem chtěl koupit třetí, bylo vyprodáno. Holt občas se zadaří…

        • Hudec napsal:

          Svatomartinská vína podobně jako mladé Beaujolais, myslím. Rychle vypít a jít zase dál.

  9. Petr Pelikán napsal:

    Pane Hudče, velmi hezké a osobní vyznání – život máme jenom jeden a proto bychom ho měli plně užívat, ale také vychutnávat – jestli jsem dobře četl, našel jste velmi dobrou rovnováhu.

    • vlk napsal:

      Petře,
      co pijete v Germínii? Já jsem si pro sebe jako už hodně dávno objevil jako mně nejvíc konvenující placatky z okolí Wuerzburgu – víno z Franků.
      Poměr cena / výkon naprosto skvostná.

      • Petr Pelikán napsal:

        Vlku, dám Vám plně za pravdu, u nás zde ve Francké oblasti máme kvalitativně a cenově velmi dobrá vína. Před dvěma lety jsem s manželkou navštívil würzburgský arcibiskupský vinný sklep (patří již bavorskému státu) a také za odborného doprovodu a výkladu vychutnal při několikachodovém menu různá místní vína – a dobrých zde máme opravdu velmi dost.

        Tak velký odborník a především sběratel jako pan Hudec nejsem. Částečně také proto, že původ mé manželky a její počáteční postoj vůči alkoholu jako takovému, nedal zpočátku alkoholickým nápojům a jejich požitku mnoho prostoru. Ale jak je známo, čas vše vyléčí. Ona dnes už také zná kvality dobrého vína. V jejím případě většinou lehké bílé jihoafrické – jak ona říká „to s tím hrochem“. Já osobně mám velkou náklonost k vínům francouzským – zde především Baron Rothschild.

        • Hudec napsal:

          Nu, to saháte hodně vysoko.Já Pauillac moc nekupuji, a Lafite nebo Mouton už vůbec. Finančně je obtížné na ně dosáhnout. Prý vyrábějí také něco v Izraeli a v Chile, neznám.
          Na víno z Francké oblasti jsem vždy narazil jen náhodou (spíše obdržel jako dárek), ale vždy k naprosté spokojenosti.

          • vlk napsal:

            No existuje Mouton Cadet Rotschild. Teď jsme ho viděl naposled před vánoc v Makru. Stojí, podle druhui někde mezi pětikilem a 700 .To díru po kasírtašky neudělá.

          • Hudec napsal:

            No právě, tam je zápletkou ten „Cadet“. To bývá v makru obvykle, ale nic moc, řekl bych.

  10. František M. napsal:

    Díky za pěkný článek. Za sebe dodám tolik, že mezi mudřenecké knihy o nápoji božské podstaty bych dozajista řadil též vhledný spisek maďarského myslitele Bly Hamváse „Filosofie vína“, po jehož prvém přečtení člověk nedotčený nazná, že je skutečným barbarem nejen co se vína týče.

    Zde ukázka: iliteratura.cz/Clanek/22683/hamvas-bela-filosofie-vina
    Zde předmluva: iliteratura.cz/Clanek/22673/hamvas-bela-filosofie-vina
    Zde recenze: iliteratura.cz/Clanek/22681/hamvas-bela-filosofie-vina-pruvodce-po-onom-svete

    Pití výše pojednaného božského nápoje doporučuji prokládat studiem dionýsovského kultu v antickém Řecku, jedinečným způsobem se jedno s druhým snoubí a podporuje.

    Pražákům bych doporučil vinotéku „u grobiána“ na rohu Nitranské a Slovenské, nedaleko nám. Jiřího z Poděbrad. Velký výběr, dle znalců údajně nejlepší v Pze poměr kvalita-cena, poměrně velký výběr stáčených vín. A nejen na česká vína je výtečná vinárna U Anežského kláštera. (Upozornění pro podezřívávé, ani s jedním z těchto podniků nejsem obchodně spjat. 🙂 )

  11. Trabant napsal:

    Jeden můj kolega měl vždy plný sklep dobrého vína a bylo radost k němu zajít na návštěvu. Moje kapsa by na to nestačila, my jsme spíš přes tu Moravu. Co mi u něj hodně chutnalo, byl Markus Molitor: http://www.markusmolitor.com/

  12. anita napsal:

    Jsem úplný trotl, ve znalosti vína, jako abstinet vše co má alkohol, jde zcela mimo mně. Ráda jsem si však článek přečetla, chtěla jsem se poučit, čím obdarovávat přátelé a hostit rodinu, abych nekupovala toho Portugala, Vavřince, Mullera,…. a dle vás patoky. No, tak naštěstí moje okolí rádi pijí víno a zřejmě, je jim jedno co, vypijí vždycky všechno až mrtě. Ne, nebudu z nich dělat gurmány, přišlo by mně to moc draho 😉

  13. varadero napsal:

    hm zkouška

  14. varadero napsal:

    Nevím jak to chodí ale dneska jsem psal komentář a napsalo mi to ,že čeká na schválení do té doby jsem psal komentáře i dneska k té stejné diskuzi (z denního tisku 2) bez problému prvotní dojem jsem měl že jsem odejit tak jsem udelal zkoušku tady a tady jsem ho v pohodě napsal tak nevím jak to funguje

  15. Hudec napsal:

    Františku M.,
    mě úroveň vinné kultury v Řecku strašidelně zklamala. Pro sebe jsem si to (amatérsky) zařadil tak, že jako je pro dnešního Řeka jeho antická minulost velmi vzdálená, ale ta byzantská stále blízká, tak opustil i vinnou antickou tradici a drží se spíše tradic pozdějších, spojených s Turky (ač by to nepřiznal, nebo si toho ani není vědom). Viz gyros/kebab např. K vínu m,jí podle mne současní Řekové velmi odtažitý vztah a nijak ho neprožívají – posuzuji jen každoroční turista, byť už skoro „řecký chalupář“, jezdící patnáct let na stejné místo (Paleochora na jižním pobřeží Kréty).
    Imiglikos je něco strašidelného a také retsina se dá pít jen v Řecku – v tamní atmosféře.
    Domácí víno mívá obvykle až portský charakter, ale v posledních letech se to lepší – restauratéři pochopili, že evropský turista chce něco trochu jiného.
    Co jim zbude, dají Rusůnm, ti vypjí (při vší mojí sympatii k ruskému národu) úplně všechno. Vínu rozumějí jako koza petrželi.

    • František M. napsal:

      Tak o dnešním Řecku by zde měl referovat spíše Hladis, já jsem tam byl toliko jednou a to jen krátce, ale za to intenzivně. Jedni známí tam jezdívají pravidelně, konkrétně na Naxos, a dle jejich vyprávění tam mají prvotřídní retsínu. A oni ji oblibují tolik, že by za ni byli rádi i tu. 🙂 Něco k tomu zde: http://www.fysis.cz/Hermes/drogs/vino.htm Studiem dionýsovského kultu jsem myslil noření se do historické a odborné literatury a hledání souvislostí a spjatostí s dneškem, při snaze alespoň trochu a nějak pochopit jak to dříve bylo. Stran portského, to je pro mne vcelku záhada. V Portu jsem strávil skorem 3 měsíce a odnesl si poznatek, že to, čemu mi říkáme portské, tam má opravdu mnoho různých podob. A že mezi základem tawny a ruby v základní cenové nabídce ani znalci příliš nerozlišují.

      • Hudec napsal:

        Myslím, že vám rozumím. Taková vinná kalokagáthia.
        Já portské nemusím, neznám ho a nerozumím mu. Takže pro mne výraz trochu pejorativní, pardon.

        • Petr Pelikan napsal:

          Pane Hudče, dobré portské jako aperitiv je (pro muže) skvělé, ale cenově náročné. Dobrá kvalita není pod ca. 50,00 € k dostání. Ale je to otázka chuti.

        • vlk napsal:

          No tak já mám Porto zatraceně rád. Podobně jako Sherry, Malagu Madeiru nebo obdobné skvělé těžké víno z Kypru. Nemluvě o Tokajii…Jo tak to je základní vlčí sorta.

          • Germanicus napsal:

            Vlku, moje řeč!!! :-))

          • Hudec napsal:

            Polosuché sherry do Consomé Xeres (Jeres). To ano. Ale jak říkám – věc osobního vkusu a chutí.

          • vlk napsal:

            No v hraničních bývalých Duty Free, třeba na přechodu Dolní Dvořiště nebo tad y v okolí Broumov u Mariánek , ale lekcde jinde lze koupit Sherry od Osbornů. SLadké, polosuché i suché. Jak kdo ráčí. Já beru suché. Je to v litrovkách. Naposled, co jsem bral byl kus za 140. Podle kursu eura. Beru už nejméně 7-8 let. A hodlám brát dál. Kdykoli kolem těch krámů jedu. Podle mne vynikající poměr cena/výkon.A docela dobrý dárek. Ve vnitrozemí moc zmosti Osborni nemají. Vřele doporučuji.

  16. cobolik pacholik napsal:

    pane hudec,vsade sa nejak pije,kde je pijatika dovolena akehokolvek druhu, vsetko je v tom svete rozdielne bo tak ma byt,od farby koze,cez saty zradlo,system zivota az po pijatiku.tu v tej riti som videl vinice rozlohy od tesina az po mikulov cisto vinice v tej zasranej kremovej doline a predavju to bukove,ako u nas niekedy sabinovske cuco,bo tam reva nikdy nerastla,kym tej indianskej holote nezobral bily clovek zem.tiez maju pivo king of beer s ktorym by v europe a hlavne ceskej kotline,mohli tak umyvat zachody IV.cenovej skupiny a neviem ci by to mali vobec dovolene,lebo taka sracka to je a ja pritom nepijuci arci pijak som kostoval od denaturaku(okenu som nemohol) az po vina,co u mna cena nerozhoduje,ale talianik lial take co flasecka stala 800U$D bo ja pamatam,ako mi smakovalo dezertne,ked som zacinal ceresnove jeptiska sa volalo a lepsie od sabinovskeho,bo kazdy nejak zacina od hovniara s pitim,gates sa tiez nezacal vozit na ferrari.
    takze rusky traktar ma svetovu vodku,moravaci svetove vino,pepici dobre pivo,ty z reichu jedno aj druhe a o sikmookych ani nepisem,ty sa spiju od troch king of beer.
    lebo pravdu povedat,ked vidim tych,co kostuju vina zvany specialisti co som par krat videl,ako odporucaju a nadristaju okolo toho viac,ako nejaky politicky pracovnik o marxizmu,ci nejaky expert od terorizmu,co nevie,ako granat vyzera,jedno naisto viem kazda holota z akehokolvek rohu sveta pije to,co jej pasuje,lebo taka kultura a system zivota.
    moze byt brany moj drist akokolvek,co mi zily netrha,ale eskimak nepovie na peceneho holuba,ze dobry,ked on najradsej surove jatra,ked ulovi tulena a rychlo rozreze a zozerie,aby mu nestihol zamrznut.

  17. Rosťa napsal:

    Pan autor zapomněl k tomu Pražskému výběru přiřadit ještě Ostravský kahan. To byl také zajímavý materiál. Jinak zajímavý článek a dík za něj. Dobré také bylo připomenutí protialkoholního primáře Nešpora. Vždy, když začne hřímat z obrazovky na nás hříšníky, musím si nalít panáka domácí pálenky. Raději dvě. Světová vína se ke mně dostanou málokdy, vystačím si výrobky na trase Hradiště – Kyjov – Břeclav a to výhradně ze sklepů malých vinařů, se kterými se dobře znám. Mé zkušenosti s kupovanými víny naší provenience jsou většinou nevalné. Podobně jako moravská domácí slivovice z pěstitelské pálenice má jinou kvalitu, než slivovice R. Jelínek. Velké objemy kazí kvalitu.
    P.S, Dobře udělaný Modrý Portugal z některých lokalit a mimo obchodní síť není béčkové pití.

    • jonáš napsal:

      No já si naopak už dávno svatokrádežně myslim, že tyhle „malé odrůdy“ vycházejí v tuzemském klimatu a poměrech vesměs lépe než všechny ty rulandy/burgundy, cabernety a šmardoné a další „weltklasse“ (které se navíc dají snadno sehnat odjinud, kde jim to sluší lépe, a často i za lepší ceny). Prostě místní produkce založená na místních odrůdách.

    • Hudec napsal:

      Máte-li stálé dodávky z oblasti vámi jmenované, jste šťastný člověk. A to o slivovici podepíši společně s vámi. Za mého moravského období mě zásoboval gottwaldovský/zlínský zpravodaj ČTK (výše zmíněný) Laďa Koželuha, původem z Osvětiman. Slivovice od něj – zlaté časy….

      • Rosťa napsal:

        Pane Hudče, pokud se bavíte o Osvětimanech, tak bych doporučil navštívit i některé vinaře. Zde mám též jednoho, který opravdu umí a to za ceny lidové. Potom lze i pochopit má averze k vínům z obchodu, byť by měly renomé sebelepší. Mám chalupu přes kopec, takže ….

        • Rosťa napsal:

          A pokud jde o pálenky nejvyšší kvality, tak kilometr od Osvětiman je velmi dobrá pěstitelská pálenice a ta i díky okolním obcím má o práci postaráno.A to, přestože zlí jazykové tvrdí, že co si doma sám neuděláš …. Tak nevím.

        • Hudec napsal:

          Já to mám teď z Plzně trochu z ruky. Trochu dost….

      • Akela Vlková napsal:

        Mám takový pocit, že ti mistři co uměli vypálit dobrou slivovici, jsou už na pravdě boží… vzpomínám na Tondu Kašpárka st. z Přešovic a na mého Pepíka znejmilejších z Jinošova. Jo, to byla šligovice….. 🙂

  18. Akela Vlková napsal:

    Skvělý článek. Nejenom že jsem se poučila, ale kopl mě tak 30 let zpátky. Nejsem vinař, jsem na tom jako vonrammstein – chutná – nechutná. Nicméně do smrti nezapomenu na svoji první a poslední návštěvu vinného sklípku cca v roce 1983. Se dvěma kolegy z práce jsem byla vyslána na Moravu – tuším do Prušánek, kde měl kdosi z práce známého či příbuzného obhospodařujícího vinný sklípek. Před návštěvou sklípku jsme něco málo pojedli, ale ani to mě nezachránilo. Tehdy jsem byla děva vysoká, štíhlá, dlouhovlasá… některým družstevníkům jsem mohla být i sympatická. Jejich sympatie vůči mé osobě se projevovaly :“ Paninko, dejte si, tohle je z družstevního a tohle je z našeho…. a paninka neznalá si dávala… tu z družstevního, tu z našeho, ke konci už jsem nerozlišovala ani barvu. Abych to zkrátila….. probudila jsem se u Svitav s promaštěným pytlíkem řízků v ruce. Prý jsme ještě absolvovali soukromou zabíjačku, ano, matné vzpomínky se někde v mé makovici obluzené „vínem z našeho a vínem z družstevního“ objevily. A když mě kolegové někdy někde nabízeli víno, bylo to stylem „paninko chcete z našeho nebo z društevního.“ Co k tomu dodat ? Dobrá slivovice, nejlépe z našeho. 🙂

    • Hudec napsal:

      🙂

    • Rosťa napsal:

      Paní Akelo Vlková, tuto cestu poznání si projde téměř každý. Je známo, že majitelé sklípků netrenované občas “ udělají “ a hezká děvčata jsou pro tuto činnost ideální objekt. Výhodou je, že jde většinou o kvalitu na úrovni, takže ten “ pooperační “ stav v kocovině nemá tak úděsný průběh jako z alkoholu humusoidního původu.
      Pan Hudec
      Nemůžete mít všechno. Stačí, že máte dobrý hokej a fotbal, v dřívějších dobách i dobré pivo. Ale přijet jednou za čas s většími kanystry k nám na východ byste přežil. Pár litrů páleného vybrat dle osobní chuti ( meruňka, hruška, trnka, jablko ….), čímž se nějaká ta koruna za PHM v tom určitě ztratí.

  19. Eddie napsal:

    Nevim jestli si dokazete predstavit abstinenta, jehoz tchan je vinar, muj pripad. Rcenim “ vsechno je to stejne kysely“ jsem ho parkrat privedl k mrakotam 🙂

    • Rosťa napsal:

      Eddie, lékařská věda je dnes na takové úrovni, že si s Vaším problémem určitě poradí. Tchán jako vinař těch 30 kaček určitě rád zalepí, Pokud by byl lakomec, pusťte si v bedně Kalouska a to víno Vám přijde jako spása. Jako startovací materiál ale doporučuji Ostravský kahan nebo Pražský výběr. Ta“ kyselá “ nejsou. Potom za stálého sledování Karolíny Chamtivé z LIDEM plynule přejdete na tchánovo a vše bude takové jiné, lepší.

    • vlk napsal:

      Eddie
      vy si ale koledujete!! Řekl bych, nejmíň o rozvod!

  20. Laco Grőssling napsal:

    No a pak, že diskuse na internetu jsou k ničemu. Jako naprostý amatér si tento článek i s diskusí budu pamatovat, až budu hledat inspiraci. Ještě jednou děkuji pane Hudec i ostatní.

    • Hudec napsal:

      Takže asi úplně na závěr této diskuse, když dovolíte
      1. Děkuji za chválu, jsem ješitný jako každý jiný chlap a chvála potěší, to dá rozum
      2. Děkuji všem za názory a reakce, dozvěděl jsem se tu lecos, co jsem nevěděl
      3. Cítím potřebu vám všem sdělit, že mne (opravdu!) překvapila vinná vzdělanost kosířského národa. Psal jsem ten text s pocitem vinného věrozvěsta, mířícího mezi pohany, ale přišel jsem do kultivované krajiny plné vinných svatostánků s kvalifikovanými kněžími.
      Takže díky a někdy jindy to společně zkusme znovu. Myslím, že jsme vůbec nevystříleli všechen prach.

      • Midori napsal:

        Pro: pan Hudec
        Četlo se to jedním dechem. Měl bych prosbu: dáváte přednost oslovení pane Hudec nebo pane Hudče? Jednou jsem se seznámil s jedním chlapíkem, který se jmenoval Adamec. Přátelský, sčetlý, řemeslník. Dost jsem ho naštval oslovením pane Adamče. Pak se to samozřejmě vysvětlilo a uhladilo.
        K tomu vínu. Hodně se toho člověk tady dověděl. Já vínu moc nerozumím. Velmi mi chutnalo Chianti při zalévání večeře sestávající ze špaget politých domácím tomatovým kečupem a s bohatým zasypáním strouhaného sýra v jednom italském restaurantu. Též občas zajedu na jižní Moravu na „košt“. Kéž bych to ale uměl! Možná v dalším životě. Hodně zdraví v Novém roce.

        • Hudec napsal:

          Chianti – slunce z toskánských strání…!!
          Česky správně je Hudče (5.pád), což preferuji. Ale ani za 1. pád se nezlobím, je to v naší zemi obvyklé.
          Šťastné vykročení do 2013 přeju.

  21. Rosťa napsal:

    Midori, “ češtinsky“ správně by mělo být pane Hudče, nicméně může takové oslovení, jako u Vámi zmíněného pana Adamce, vyvolat určitou nevoli.

  22. Xaver napsal:

    Tak nevím, jestli jsem se nepřehlédl, ale ani jeden komentář nezmiňuje vína rakouská. Vážení, jak ty Rakušáky moc nemusím, tak vína mají skvostná (žil-byl jsem tam pět roků, věřte mi). Dolnorakouský Grüner Weltliner je výborný v každé cenové kategorii. No a o vínech z oblasti Wachau snad slyšel každý opravdový vinař, tam je výborné všechno. A na rozdíl od některých našich nerozlišují vína „pro pražáky“ a pro nás. Cení si vlastního jména a pověsti! A další dobrá vína jsou také z okolí Gratzu, na tzv. Weinstrasse.
    „Vlku“, můžu na závěr jeden vtip? Znalec vína musí znát heslo: In vino veritas!
    Dobový překlad zněl: Keď sa ožerem, verim aj TASSU!

    • vlk napsal:

      Xavere,
      vy tu můžete skoro všechno. Nicméně o rakouských vínech psal v diskusi autor.
      Ano Wachau a Weinstrasse je naprostá klasika. Ale vřele doporučuji, zejména příznivcům červeného Burgenland!! To nemá chybu! Vím o čem píši.
      Jinak rakouská bílá mají samozřejmě dost společného s naší jižní Moravou a jsou pro nás , řekl bych, chuťově nejbližší. Ale jižní Morava je v bílém dohnala. Na každý pád.
      Teď k tomu Veltlínu. Jo zelený je jejich národní odrůda. Někd e jsem četl, kolik tímhle druhem mají osázeno. Už si to nepamatuji, ale bylo to hodně. Snad 60%. Já ale zrovna veltlín nijak zvlášť nemusím. Takže preferuji jejich CHardonayi, Sauvignon Pinoty a tak podobně: ale je to věc gusta.Nechť každý pije, co mu chutná a a na co má.

      • Xaver napsal:

        Jo, jo, na Burgenland jsem zapomněl – samozřejmě. Zvláště v okolí Neziderského jezera. Tam jsem na lodi pil bílé víno místního pěstitele, bez viněty, bez označení. Dodnes ho držím za to nejlepší, co jsem v životě pil.

    • Hudec napsal:

      Jak zmiňuje vlk o rakouská vína jsem (jen) zavadil. A to s respektem. Získal jsem v uplynulých dvou letech jednoho rakouského kamaráda z Lnce a ten mě občas zásobuje (recipročně). A ač jse (umírněný) nacionalista/vlastenec, v bílých vínech dám spíše přednost Wachau před Moravou. Lehká, svěží, „letní“, trochu rozverná, leč neztrácející důstojnost. Poctivá, jak naznačujete.

Komentáře nejsou povoleny.