Stát sociální versus stát minimální


Před nějakým časem jsem napsal esej jako porovnání přístupu k pojetí státu v knize Ing. Jiřího Kinkora Trh a stát. K čemu potřebujeme filozofii a v knize (části knihy) Prof. Martina Potůčka Nejen trh. Názory mi později až k dnešku politický vývoj v ČR poněkud posunul, ale možná i tak bude tento text vhodným příspěvkem pro diskuzi na Kose.

Vlkova  vsuvka:

Už  proto, že  se nám zde začínají  usazovat  fandové  pražského  LibInstitutu pánů/soudruhů Ševčíka a  Schwarze Ann Randové, jejichž  je  Kinkor  velkým obdivovatelem a čelným  mluvčím Ale jme  radší prostor  tomu, co

napsal  Trabant

            Stát sociální versus stát minimální

Obávám se, že nepatřím k nejvhodnějším esejistům nad tématem minimálního a sociálního státu. Nemohu zastřít svou předpojatost, svou předem nabytou determinovanost – jak způsobem, kterým po léta ve vztahu k tématu uvažuji, tak skutečností, že jsem výkonným ředitelem jedné z (v intencích Potůčkovy stati) korporativních institucí. Nicméně vítám možnost pojednat téma srovnáním premis kinkorovských a potůčkovských. (A využít přitom jazykových prostředků, které oproti vědeckému textu esej umožňuje). Předem ovšem omlouvám, že nebude dostatek prostoru vysvětlit pregnantněji postoje, jež budu zaujímat – i když – stěhujeme se s rodinou o padesát kilometrů dál a svou příruční knihovnu jsem stejně již přestěhoval.

napsal Trabant

            Nejprve obecně ke Kinkorovu textu.[1] Autorův styl hned na prvních stranách zvolené výseče nepříjemně zarazí používáním nepřiměřeně silných vyjádření[2] a bojových termínů, které by čtenář spíše hledal v marxistických textech nejhrubšího zrna. Soudobá antikonceptuální (tak Kinkor) kultura a (nedosti na tom) i mentalita, konceptuální chaoskolektivisticko-altruistická morálka, typický kolektivista[3] Egoismus je Kinkorovi zpochybňován rovnou až altruismem[4], jako by při hranicích egoismu nebylo lze z obou stran evidovat výskyt postupně se až k altruismu radikalizujících obecně přijatelnějších forem sociálně citlivé existence. „Odhalování nesmyslnosti pojmů a frází i fráze o veřejné prospěšnosti“ jsou zbraní, „racionální filosofická detekce“ má terč, stát je „legalizované násilí“.[5]

Přes sebejistou rétoriku se Kinkor demaskuje jako nesoudný žáček chtějící mistrovat mistry, vyjadřuje-li se k filosofii. Je s podivem, že ekonom si myslí, jak snadné je vstoupit do vod, v nichž mnohý  odborně fundovaný filosof nedůstojně tone. Navýsost komicky toto Kinkorovo hujerství  dutě zazní při jeho etymologické sondě do pojmu sociální, kdy vyvozuje fundamentální závěry z angličtiny a němčiny.[6] Už v prvním semestru filosofie každý student pochopí, že chce-li adekvátně vyložit takto důkladně zakořeněný pojem, nemůže se nevyznat v latině a řečtině, nemůže nezahrnout minimálně societas a πολις. Není ostudou, neovládá-li ekonom latinum et graecum. Z ostudy má ovšem kabát, prezentuje-li se přes tento elementární nedostatek coby profesionální filosof.  Kapitolou hodnou zkoumání je rovněž Kinkorova etika. Překonaný koncept (dovolím si užít oblíbený Kinkorův výraz) esenciálně čisté hédonistické etiky čouhá z Kinkorova “racionálního egoismu” jako příslovečné kopyto z čerta. Pro zachování vyváženosti – z Potůčka[7] jsem si směl v knihovně toliko okopírovat požadované strany – nemohu sklouznout k hodnocení a recenzi celé páně Kinkorovy publikace. Neodpustím si ovšem poznámku, že skutečně má pravdu česká filosofka Božena Komárková[8], že totiž tihle (ne zcela přesný pojem, patřící tuším Komárkové) politicky konzervativní, k ekonomii a technickým vědám tíhnoucí “myslitelé” mají ze všech částí politického spektra nejblíže ke skalním a hrubozrnným marxistům. Kinkor to na stránkách svého pamfletu[9] zcela přesvědčivě dokazuje.

            Text Prof.PhDr. Martina Potůčka Csc.MSc.[10] je ve srovnání s Kinkorovým bojovým pokřikem výrazně klidný a jistý. Autor se neuchyluje jako Ing. Jiří Kinkor k nepřípadné  agresivitě, což je rozhodně na místě a nic než věcná střízlivost se od renomovaného odborníka co do formy projevu ani neočekává. Čtenář sice zachytí autorův despekt, s jakým se vyjadřuje o vládách první poloviny devadesátých let (kniha je psána před událostmi roku 1997, které vedly k Tošovského vládě), jde však o despekt kultivovaný.

            Kinkorův “minimální stát” složený ze společensky inertních a hodnotově svrchovaných, tu a tam mírně hominidovaných entit stojí v příkrém rozporu k Potůčkově “občanské společnosti sociálního státu”. Pokusím se nejprve vyjádřit k omezením obou koncepcí, k jakýmsi nad nimi pozorovatelným  “Damoklovým mečům”.

            Kinkorův model racionálního egoismu a jemu odpovídajícímu důrazu na svobodný trh naprosto evidentně končí ve slepé uličce globalizačních negativ – přes všechna nemalá globalizační pozitiva. Svobodný trh důsledně uplatňovaný ve smyslu teze : “V tržní společnosti (…) není třeba zakrývat vlastní zájmy za fasádu vyšších cílů. Jediným vyšším, vlastně nejvyšším cílem je uznání priority zájmů jedince před zájmy jiného jedince, prezentované jako zájmy vyšší[11] vede spolehlivě k autopsii. Skrývá potenciál k devastujícímu odlidštění populace, která je ochotna jej akceptovat. Vybízí k občanské netečnosti, k nehašení, není-li páleno osobní vlastnictví daného ega. Rezignuje netoliko na altruismus, rezignuje na elementární lidskost. Spolehlivě zahání do ulity – či lépe činí bytí v ulitě společensky přijatelným. Nepálí si prsty – natož – jen považte – nechat se upalovat. Trh unifikuje a standardizuje, trh naprosto nepotřebuje individuum, trh vyžaduje masu. Svobodný trh dává vzniknout silným, silní mohou důsledněji využívat dostupné  zdroje – příkladem budiž důvěrně známé hypermarkety – z individua je masa, z masy je zdroj, člověk (zní to ještě hrdě?) se vytratil. Socialismus rovněž sázel na masy, nepotřeboval individuum, ale zdroj. Ekonomické pojmy neúměrně bytní, ekonomika se stává prestižní profesí, humanitní vědy (zvláště filosofie; hle, jak i amatér Kinkor do filosofie mezi Kantem a Husserlem buší)  jsou odsouvány do pozice neúspěšného, podivínského a zlobivého staršího bratra. Významné společenské pozice zabydlují bytosti podezřelých hodnot a prapodivných etických “konceptů”, bytosti bez kořenů, bázně a hany, bytosti bez pokory a bez individuality, bytosti dříve nevídané, dětsky naivní co do vědomí  obecné bídy lidského údělu. Plíživá globalizace zmenšuje svět a cestami necestami jej přetváří k obrazu svému. Co postaví Kinkorův “minimální stát” proti možné nepřízni doby, co postaví masové dezorientaci a na příležitost číhající deziluzi méně úspěšné většiny?

            S občanskou společností sociálního státu je tomu jinak. Chráněn před knutou trhu může v závětří růst zpočátku křehký alternativní  “koncept”, síť neziskových organizací, nezávislých profesních komor (i když cechy preventivně odstraňovali osvícení panovníci již v osmnáctém století), veřejnosprávní média. Individuum má útočiště, není ponecháno napospas postupnému zmasovění. Individuum má útočiště a prostor působit. Trh je vhodně či méně vhodně, ale přece regulován, společnost mu není ponechána napospas. Občan nemusí být pouhým vhazovačem lístků do volebních uren, donkichotsky mávajícím preferenčními hlasy proti hydře davu, které stačí její panem et circenses. I v mezivolebním čase má účast na věcech veřejných, je-li občanem občanské společnosti a ne rukojmím úspěšnějších egoistů v minimálním státě. Atmosféra sociálního státu osvědčuje potenciál, že při rozumné správě může být tento útvar vskutku nazván res publica, že politika může být při rozumné správě alespoň vzdáleně πολιςtická. Leč i občanská společnost a sociální stát skýtá negativa. Regulace může být přebujelá a zvrhlá, může chtít regulovat neregulovatelné a předepisovat uniformitu stejně účinně, jako je s to si ji vynutit svobodný trh. Alternativní se může etablovat a etablované stát alternativním, ba, vytěsňovaným, ba, postihovaným. Sociální stát může začít (jako ten náš) nezřízeně rozdávat, budovat si klientelu jako antický patricius, může přehlížet, ba vyžadovat korupci, ke které regulací skýtá široké pole. Sociální stát je Otesánek, je schopen sníst sám sebe. Neziskový sektor může pojmout ucházení se o přízeň státu, dotace a

granty z veřejných rozpočtů jako volnou soutěž, jako svobodný trh, své partnery nahlédne jako konkurenty – a dveřmi vykázané je oknem zpátky. Odbory zvlčí dobrým bydlem a jejich členy zkazí snadno kolektivní smlouvou nabyté peníze, protože s jídlem roste chuť a ze státního krev neteče – Budulínek drah rád hrášek a s učiteli, lékaři, represivními složkami  a úřednictvem počet natažených dlaní den ze dne roste – a za nataženými dlaněmi často hrozí zdvižené prsty, ne-li již sevřené pěsti.

            Není, zdá se, ideální cesty. Jedna vyjí, vydojí a vyždíme nás, druhou projíme my. Ta druhá skýtá hypotetickou možnost ustát rizika, museli bychom ovšem buď neustále odvážně balancovat na ostří nože, nebo být nezřízeně vychovaní. To první neskýtá velkou naději, to druhé už dostatečně varovně nevyšlo Rousseauovi a Moremu. Nelze-li vlevo ani vpravo, musí se uprostřed. Volit kompromis. Chvíli více vlevo a zase rychle vpravo. Chvíli více vpravo – a zkusit znovu vlevo. Zatím to tak dělají kolem nás a celkem jim to vychází. Zázrak demokracie – nikdo není u moci věčně. Občas se přeorají prošlapané chodníčky a než se vyšlapou nové, už lze zahlédnout pár nových turistů a několik starých zmizelo v propadlišti osiřelých klientů. “Kinkorovci” nikdy nestihnou prosadit zákon džungle, “potůčkovci” nikdy nestihnou projíst tolik, aby celku akutně hrozila podvýživa.[12] Jedni i druzí působí jako balzám a moudrý hospodář na ranách a úhorech způsobených jedněmi i druhými. Co za vlády jedněch bují, vláda druhých omezí. Co je zahnáno do kouta jedněmi, pod druhými získá zastání. A tak je relativní spílání kinkorovců a despekt potůčkovců. Existence obou je po mém soudu základem moderní demokratické společnosti. Protivy se navzájem vyvažují a alfabetizovaná populace nemůže (rozumně podporována serióznějšími médii) nepochopit nutnost změny (byť třeba i jen za pět minut dvanáct). Politická reprezentace obou táborů (ač ne vždy jednotného dresu) si musí ovšem být vědoma, že nelze trvale hazardovat a riskovat vynucený odchod z politické scény – kde vyklidí pozice jakž takž solidní “minimalisté”, nastoupí nacionalistická pseudopravice, na druhé straně čeká na vyklizení pozic jakž takž solidních “socialistů” neméně nacionalistická pseudolevice. Neexistuje přijatelná čtvrtá cesta – alespoň pokud já mohu soudit. Teokracie se rovněž neosvědčila – a každá teokracie je stejně mírně fraglich. Monarchie – včetně dnešní konstituční – se poněkud vyšeptala a se změnou paradigmatu už snad i lehce zavání. Anarchie je pak džinem v lahvi, kterého patrně lépe nevypouštět. Platónova Πολιτεια a Komenského De rerum humanarum emendatione consultatio catholica nejsou než (viděno perspektivou dnešní reality) odvážné, leč úsměvné pokusy o spravedlivější svět, životnější než sny zbylých utopistů, nicméně o nic méně nepoužitelné, než v době vzniku. Spravedlivé politiky se nedočkáme, utopie se obvykle nerealizují. Vyměřená léta je

nám dáno žít v daných politických reáliích, v dané konstelaci politických sil, tu se skřípěním zubů, tu s příležitostnou euforií – podle našeho gusta. Zastánce minimálního státu a zastánce jeho sociálního protikladu oba procházejí periodami, v nichž s momentální politikou v tomto ohledu souzní, či jí naopak spílají, podle toho, nakolik je minimalistická, nakolik je sociálně angažovaná. Občanská společnost jednou vytvořená nezaniká v časech mocenské nepřízně – naopak získává šanci se spíše vnitřně pročistit, není-li (což si lze v daném kontextu stěží představit) zrovna cíleně a masívně likvidována. Budovatelé minimálního státu připravují jako druhotný produkt půdu pro vítězství „kolektivistů“, ti pak svým působením nezadržitelně přibližují k návratu na výsluní „minimalisty“. (Snad proto se v  prostředí dnešní politiky tristně nutí „minimalisté“ postupovat sociálně únosně a „kolektivisté“ pěstují tržní rétoriku – z pragmatické snahy o dlouhou sebezáchovu v dosažené situaci). Vláda jedněch ani druhých není pro svou časovou omezenost „cestou do pekel“ – tou by se naopak docela dobře mohla stát vláda vyhraněných a disciplinovaných třetích.

            A tak, myslím, je třeba se zdvořile pousmát naivitě Ing. Kinkora a zdvořile ocenit erudici Prof. Potůčka –  je také potřeba zpochybnit Kinkora Potůčkem a Potůčka – ne-li Kinkorem, pak někým soudnějším z Kinkorova tábora – a především je potřeba přijmout občasnou výměnu převažujících tendencí ve správě společnosti jako zdravý a přirozený jev, (přes všechna negativa, která spolunese), skýtající, dokud se přiměřeně často děje, určitou opatrnou záruku pozvolného solidního vývoje do lepších časů, budou-li jaké.


[1] KINKOR, Jiří, Ing; Trh a stát. K čemu potřebujeme filosofii; 1. vyd., Praha, 1996, str. 67-80

[2] Činím-li stejně, pak v duchu úsloví : „Na hrubý pytel hrubá záplata.“

[3] Kinkor Jiří; Trh a stát. K čemu potřebujeme filosofii; 1. vyd., Praha, 1996, str. 67-80

[4] tamtéž

[5] tamtéž

[6] tamtéž, str. 77-78

[7] POTUČEK, Martin; Nejen trh; Praha, 1997, str. 114-131

[8] a nejmenovaný německý teolog – oba prameny jsou již přestěhovány spolu s mou knihovnou a nyní mně nedostupné

[9] Mám za to, že tento výraz je zcela na místě.

[10] Informace o autorovi jsem pro nemožnost čerpat z přebalu publikace nalezl na adrese : http://ceses.cuni.cz/o_centrum/tym/potucek.php

[11] KLAUS, Václav In:  Potůček, Martin; Nejen trh; Praha 1997; str. 116

[12] Omlouvám se za zneužití jmen v hyperbole; chápu je jako definiční zkratku.

Příspěvek byl publikován v rubrice Trabantův nedělník se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

47 reakcí na Stát sociální versus stát minimální

  1. Carlos V. napsal:

    to jsem nečekal, že na Kose potkám čtení o Kinkorovi.

    Na můj vkus extrémista, absolutní ideolog s tendencí vědátorizovat. Jako diskutér velmi agresivní, nevěcný ostřelovač od zdi.

    Nesouhlasím se ztotožněním Svarc/Sevcik – Kinkor – eventuelne Mach. Pravda, zleva se to muze zdat, ale Kinkor je absolutni extremista, ktery se navic usilovne snazi udelat ze svobodomyslne myslenky pevnou ideove-filozofickou doktrinu s pravidly az totalitnimi. Svarc a Sevcik jsou predevsim pragmatici, pravicaci, ale zdaleka ne libertariani.

    Kinkorovu knihu nemam, diskutovat o ni nemuzu. Diskuze Kinkor/Potucek ale musi byt k popukani.

    • Hladis napsal:

      Samozrejme Sevcik neni libertian ale liberal (ekonomicky ne politicky). Sevcik neni extremista, ale vcelku pravicovy realista tz. pragmatik. Ja s nim treba nemam moc problem. Neuchyluje se k nerealnym tezim a extremum ,ale zustava vcelku na zemi. Samozrejme pohledem z leva jsou to vsechno extremiste 🙂 Ono pro Sevcika jsou socani taky extrem ze 🙂

      • vlk napsal:

        No je úplně jedno, jaký odstín, řekněme, modré nebo jiné barvy Ševčík zastupuje. Zkrátka – pře d převratem to byl normalizační karieristický komouš a teď hlásá přesný opak? Víc o něm vědět nemusím.

        • Hladis napsal:

          Citace:
          „Na pracovišti Dějin ekonomických teorií se sešla ve druhé polovině 80. let skupina lidí, která měla velmi blízko ke konzervativnímu a liberálnímu myšlení. Patřili mezi ně právě Holman, Schwarz a Ševčík. Z jiných pracovišť školy sympatizovali s těmito názory například Ing. Greguš, Ing. Kališ a Ing. Kališová. Aby mohli své názory předávat studentům, museli splnit požadavek stranické příslušnosti.“

          Je to neco jako Fischer ,ale nikdy nikam nekandidoval a zadnou vysokou verejnou funkci nevykonaval ,takze je to uplne fuk. Zase Vlku neodsuzujte tak mavnutim ruky. Takhle muzu za kryptokomunistu nazvat i Dienstbiera mladsiho a jeho otce za bolsevika co tam vstoupil v 58 roce. jako student. Takhle jednoduse zase nenalepkuju.

        • vlk napsal:

          Hladisi,
          s tímhle na mne nechoďte! Zbývá už jen citovat klasika v tomto směru -jistého Tlustého. Vlastimila. Byl jsem v KSČ, abych ji mohl rozkládat zevnitř!
          Netuším, kolik vám bylo v roce 89. Já tehd y už měl za sebou 15 let v zaměstnání. A takových Ševčíků a podobných jsem viděl mraky! karieristi naprosto bezskrupulozní.
          Takže oni už tehd y byli pravičáci? A pečlivě to skrávali? a podepisovali anticharty a tak podobně?
          A co myslíte, co by byli dnes, kdyby nebyl přišel převrat a byl tu stále bolševik? Jistě opět pravičáci. Ale maximálně utajení! takže teď prosím tu o Perníkové chaloupce.
          Ano, můžete odsuzovat Dienstbiera ml. Kvůli jeho otci. jenže ten otec se následně aktivně zapojil do disentu. Se všemi riziky. Nebo mi snad chcete namluvit, že Ševčik byl také disident?

          • Hladis napsal:

            Vlku ctete? Rikam ,ze je to neco podobneho jako Fischer. Lidi ,kteri pro postup v zamestnani, pro setrvani v zamestnani ci moznost ucit proste castecne kolaborovali. Stejne tak kandidan na prezidenta Sobotka studoval VULM a jasne pise proc a jak. Nijak to netaji. Ale Sevcik nikam nekandiduje, zadnou verejnou funkci nema ,takze kde je problem ? Tohle smrdi nalepkovanim ,kdy bych mel odsoudit moralne i moji rodinu ?

            Jeho minulost je jasne transparentni a muzete si vyhledat jeho predlistopadove pusobeni a zjistit ,zda se jedna o tak zavrzenihodnou postavu. Ja si ho klidne poslechnu ,neb jeho nazory maji hlavu a patu a neni to zadny „blbec“ ,jak se z neho snazi udelat „levicaci“. Havel si taky vazil Calfy a Calfa byl komanc v nejvyssich funkcich. Takze jak ? Sice jsem antikomunista stejne jako ani antifasista etc….,ale nejsem fanatik ,abych smahem vsechny postavil ke zdi.

          • Hladis napsal:

            BTW: Myslim ze se snad ma diskutovat o myslenkach a ne o osobach, pokud se nejedna o zvlast zavrzenihodnou osobu ci osobu hlasajici naproste bludy a lzi. Kauza s Tomasem Haasem byl jasny priklad, kam tohle vede. Mimochodem pan Haas je stale za to dodnes pod svymi blogy pranyrovan a bylo mu vypaleno „stigma“.

          • Petrpavel napsal:

            I z této krátké polemiky vyplývá, jak je právě tohle tenký led.
            A jak to odvádí pozornost od důležitých věcí, k činům tehdy ( o kterých každý víme málo, promítáme si tam zpětně své současné názory, a které podle svého subjektivního hlediska vyhodnocujeme) a od činů teď (které máme před sebou jako na dlani a můžeme hodnotit objektivněji a argumentačně silněji).
            Není divu, že dnešní tvůrci a hybatelé buržoasního kapitalismu českého typuse všemi jeho negativními důsledky jsou zárověň antikomunisty. Je to snadné navození atmosféry strachu z něčeho jiného, možná lepšího, možná horšího, jak pro koho, než chtějí oni.

          • vlk napsal:

            Ježkovy voči!
            Tak Ševčík taky! všichni jsou dnes pravičáci a odbojáři. Jen v té KSČ tak nějak byli!
            Budu c itovat svého otce. Ten na adresu komoušů mi kdysi řekl tohle. Komouši s e dělí na dvě party – před srpnem a po něm. U těch prvních bylo nezanedbatelné nožství lidí, co měli ideály a málo informací. V U těch druhých už byli pouze lidé, kteří neměli žádné ideály a naopak všechny informace. Horší jsou pro mne ti druzí. Tolik táta. A já se toho držím.
            A že Ševčík nekandiduje? A Schwwarz taky ne? Horší je, že UČÍ!! A já Schwarze slyšel na jeho děkanském proslovu, když promoval synovec. Chtělo se mi z něj zvracet.

            Nemámnic proti těm dvěma. Pokud půjdou do soukromého byznysu. Tam ať si dělají,co je napadne. Ale jsou li vysokými akademickými funkcionáři, je to hnus. Tečka.

        • Carlos V. napsal:

          Vlku, ja na konci 80-tech osobne zazil dost intenzivne Svarce i Sevcika – a potvrzuji Hladise. Pravicovi jak remen, na tu dobu rikali studentum velmi odvazne nazory.

          • Hladis napsal:

            Sevcikovi myslim i hrozil vyhazov ,kdyz ho STB nahrala pri nejake prednasce ,tak se zdekoval do Vidne kvuli nejake praci na Hayekovi. On se aktivne angazoval i v predlistopadovych studentskych protestech. Byl to Hayekovec ci Thatcherovec jak poleno uz za komancu. Myslim ze Zeman svym klasickym vugarnim zpusobem ho lzive obvinil ,ze ucil Marxismus-Leninismus a pouziva se to proti nemu ,ikdyz je to lez.

          • Marcus napsal:

            Odpovídám Hladisovi ohledně výuky pana Ševčíka. Já ho zažil na jedné veřejné přednášce na VŠE v roce 1991 – vedle mě se bavili 2 starší studenti a jeden z nich říkal, že ho dotyčný před revolucí z Marx-Leninismu zkoušel či přednášel – to už si po těch letech nejsem jistý.

          • Carlos V. napsal:

            Marcusi, S+S ucili Dejiny ekonomickych teorii a Politickou ekonomii kapitalismu. Milovali Smithe a zejmena Friedmana, vysvetlovali v cem je pokrouceny Keynes. A o cvikach zkouseli veci jako kolik stoji dneska unce zlata, kolik je kurs dolaru k jenu, jak si stoji DXJI …

  2. kočka šklíba napsal:

    To je tak složitý text, že jsem zatím dočetla do odstavce „Kinkorův model ….“a zde s Vámi nelze souhlasit, nebo spíš jste to dost zjednodušil : „Trh unifikuje a standardizuje, trh naprosto nepotřebuje individuum, trh vyžaduje masu. Svobodný trh dává vzniknout silným, silní mohou důsledněji využívat dostupné zdroje – příkladem budiž důvěrně známé hypermarkety – z individua je masa, z masy je zdroj, člověk (zní to ještě hrdě?) se vytratil. Socialismus rovněž sázel na masy, nepotřeboval individuum, ale zdroj.“
    O socialismu dál nepíšete nic (tedy v tom odstavci), odhlédněme od praktických zkušeností, ptz i Váš text se týká spíše, nebo naprosto, ideologie, myšlenek. Socialismus možná sázel na masy, ale rozhodně nesází na toto, co jste sám napsal, tedy co napsal nějaký Kinkor (možná je to chytrý člověk ale představuji si ho tak jako například Drábka a Kalouska, naprostý sociopat) :“Vybízí k občanské netečnosti, k nehašení, není-li páleno osobní vlastnictví daného ega. Rezignuje netoliko na altruismus, rezignuje na elementární lidskost. Spolehlivě zahání do ulity – či lépe činí bytí v ulitě společensky přijatelným. Nepálí si prsty – natož – jen považte – nechat se upalovat.“ A k tomu socialismus rozhodně nevybízí, takže Vaše srovnání kulhá.

    • Trabant napsal:

      Ale já to srovnání používám skutečně jen kvůli těm masám. Naprosto si nemyslím, že by socialismus souzněl s Kinkorovým světem trhu. Ale s tou složitostí textu máte pravdu, tady se přiznávám k nízké míře srozumitelnosti, nedostatku ohledu na čtenáře.

      • Občan napsal:

        Kinkor, pane Trabante, ještě koncem 90. let propagoval naprostý individualismus a ve svém extrémistu šel tak daleko, že tvrdil, že společnost neexistuje. Ideovým vzorem mu byla mj. „Železná Maggie“.
        Jakékoli srovnání toho, co osahuje socialismus, s jeho pojetím lidstva je nesmyslné.

        Váš model – „neziskovky“, dobročinnost. „nezávislé“ profesní spolky atd. je v důsledku dražší než veřejná správa veřejných statků. Jimiž bezpochyby zdravotní péče, školství, sociální péče, veřejná infrastruktura, správa a další jsou.
        „Trh“ v těchto oblastech nefungoval, nefunguje a fungovat nebude právě proto, že „veřejné služby“ nemají jako prioritu tvorbu zisku, ale dostupnost co nejširším vrstvám populace. Již ve středověku je proto do jisté míry organizoval stát, který stanovoval podmínky pro udělení privilegií poskytovatelům a pro jejich odebrání v případě neplnění podmínek.

        A co se Ševčíka a Schwarze týče – to jsou klasičtí „pravicoví bolševici“. Což oba rozkošně předvedli svým působením před plyšákem a po plyšáku.

        Zbytečně mnoha slovy jste popsal odvěký spor mezi organizací a dezorganizací, který se zatím nepodařilo vyřešit nikde na světě, aniž byste se dotkl podstaty fungování lidské společnosti (které se pochopitelně liší podle klimatických a zdrojových podmínek v té které lokalitě). Ale tím nejprimitivnějším základem je všude na světě uzavřená MALÁ komunita (zpravidla klan), vysoce solidární a zároveň krutá uvnitř a účelově nepřátelská navenek (bez ohledu na to, co vyznávají její členové). Čím větší komunita, tím hierarchičtější a organizovanější; a méně solidární. Snižování solidárnosti ve větších a velkých komunitách je dáno tím, že velká komunita může snadno postrádat slabé a nemohoucí jedince vč. jejich rodin.
        Jenom MODERNÍ UVĚDOMĚNÍ si toho, že komunita/societa neznamená JENOM holé přežití, ale může a MÁ umožňovat i nadstavbu co největšímu počtu členů, vedlo ke vzniku současných sociálních států. Momentálně jsou likvidovány ve prospěch MALÝCH UZAVŘENÝCH komunit, majících v rukou moc a vliv; což se nakonec obrací proti nim. Protože se nějak stále nemohou vymanit ze středověku (a je jedno, zda to jsou politické strany a spolky, náboženství nebo zájmové korporace) a zapomínají/ignorují, že současní „poddaní“ – tedy ta Vaše „masa“ – už dávno nejsou negramotní a bez informací.

        • Trabant napsal:

          Občane, možná jste se v tom složitém textu ztratil. To nemusí být chyba čtenáře, ale třeba i autora.

          • Občan napsal:

            Ani ne. Jenom jsem v sobě potlačil „rudého komisaře“.

          • Trabant napsal:

            Nerozumím Vašemu „ani ne“. Já nesrovnávám Kinkorovo pojetí se socialismem, jen konstatuji důraz na masy u trhu a socialismu. Můj model „neziskovky etc.“ není model můj, hovoří o něm Potůčkův text, nad kterým přemýšlím. O ševčících nepíši já, ale vlk. Proto mám pocit Vaší dezorientace v tom poměrně složitém sdělení.

          • Občan napsal:

            Trh na „masy“ kašle – zajímají ho jen pokud jsou solventní nebo mohou zajistit produkci s minimálními náklady. Což se vzájemně vylučuje tento a antagonismus právě zažíváme (ti dva kluci pejzatí měli pravdu).
            Socialismus naopak ty Vaše „masy“ pojímá NEJEN z hlediska zajištění produkce, ale ZÁROVEŇ také z hlediska zajištění zájmů a potřeb těch „mas“. Což je kardinální rozdíl.

          • Hladis napsal:

            To je samozrejme naprosty nesmysl. Trh potrebuje masy. Trh potrebuje ty kteri vytvareji hodnoty a ty kteri je spotrebovavaji. Pokud trh masy ztrati ,tak zkolabuje. K tomu aby byl trh vyvazeny potrebuje masy pracujici a dobre placene tak ,aby vyprodukovane komodity byl schopen prodat. Cim vice komodit se proda ,tim je vetsi zisk.

            Socialismus zajima dav jen v tom ,aby mu vymil mozek, udelal z nej poslusnou loutku a aby pak dav makal se zajistenim jen zakladnich potreb ,ktere jsou centralne naplanovany a prerozdeleny „rovnomerne“.

            No ale to by jste si musel sundat rude bryle……….

          • jonáš napsal:

            Však taky kolabuje, masy docházej, zvlášť ty dobře placený. Dobře platit je proti podstatě systému.

          • Občan napsal:

            Ale děte, pane Hladisi…
            „Trh“. resp. jeho protagonisté, nám právě v živém přenosu předvádějí, že vlastně „masy“ vůbec nepotřebují. Resp. protvrzují pravdivost všech negativních definicí „trhu“, sepsaných pány Marxem a Engelsem a rozvinutých dalšími.

            „Trh“ se pokusil existovat BEZ spotřebitelů a chvilku mu to vycházelo, když přesunul výrobu zboží a služeb do velmi chudých zemí a rozjel obří úvěrové bubliny. Leč bubliny splaskly a smrad, který se vyvalil, je značně odporný.
            „Trhovníci“ zcestně předpokládali, že spotřebitelé, které připravili svým přesunem produkce o práci, „odněkud“ budou brát peníze na to, aby dál v nezmenšené míře spotřebovávali. „Kupodivu“ to vůbec nefunguje.

            Chudé země nezbohatly a jejich „spotřebitelstvo“ není schopno absorbovat obrovskou nadvýrobu, protože zůstalo skoro stejně chudé jako před globalizací. Zato v původně rozvinutých zemích „utěšeně“ roste nezaměstnanost a chudoba, takže ani tam není nadvýroba absorbována. No, a jiná odbytiště tak nějak chybějí, že…

            Kolaps, který zavinila globalizace, je opravdu „velkolepý“.

            Socialismus na rozdíl od „trhu“ hledá rovnováhu mezi produkcí a spotřebou. A usiluje o to, aby na tu spotřebu měla pokud možno celá populace. Ano – potlačuje přílišnou příjmovou nerovnováhu, protože ta likviduje koupěschopnost „mas“ a upozaďuje soukromé vlastnictví výrobních/produkčních prostředků. Proč to jinak nejde, to právě nyní zažíváme na vlastní kůži.

            Například takové Rakousko nebo D8nsko si jedou po svém a i v době rozsáhlé krize si zachovávají hospodářskou rovnováhu a nezaměstnanost pod 5% práceschopné populace.
            Naproti tomu EVIDOVANÁ nezaměstnanost v ČR stoupla na 9,5% a není nejmenší šance, že by mohlo dojít ke změně pozitivním směrem. Spotřeba strmě klesá, banky se mohou přerazit se svými snahami prodat úvěry skoro komukoli, roste počet osobních i firemních bankrotů a insovencí, stojí realitní trh, klesá průmysl a stavebnictví. Řecko je na tom ještě o dost hůř a „trh“ tam ani v ČR (jakož i jinde v Evropě nebo v USA) nevypadá na to, že by usiloval o zvýšení počtu zaměstnanců (a už vůbec ne dobře placených a tedy koupěschopných).

            Co kdybyste proti tomu zkusil postavit nějaké RELEVANTNÍ ARGUMENTY?
            DOKAŽTE, že je všechno jinak a že se mi krize, postihující SKORO VŠECHNY „vyspělé“ státy jenom zdá.

          • Hladis napsal:

            Obcan.
            no comment

            Jonas
            Hmm to si tak uplne nemyslim. Kolik novych zakazniku vytvorila Cina za posledni dekadu ? Kolik Indie ? Kolik Brazilie ? atd… ja si teda moc nemyslim ,ze to je globalni problem. To je problem euroatlanticky. A ten ma nekolik pricin.

            Za prve: neobratne statni zasahy do ekonomiky.
            Za druhe: staty a volici se nechavaji zkorumpovat a to dobrovolne a jeste s radosti. Tz. vylobovana deregulace ci regulace na spatnych mistech.
            Za treti: volici se nechali ukolebat blahobytem a prestali participovat na otazkach verejneho zivota a obcanske spolecnosti. Nastupuje debilizace spolecnosti a spatny demograficky vyvoj.
            Za ctvrte: Trh se globalizoval a staty+lide na to nebyli schopni adekvatne reagovat.
            Za pate: Moc velke prerozdelovani prostredku.

            Trh si vzdy najde cestu. Je neznicitelny a vzdy bude fungovat na zaklade nabidky a poptavky.

            .

          • Občan napsal:

            No tak to jste to opravdu „rozťal“ 😀 😀

            „…Za ctvrte: Trh se globalizoval a staty+lide na to nebyli schopni adekvatne reagovat….“

            To jako že se mají Evropané a američané hromadně vystěhovat do Pakistánu, Bangladéše nebo Indie? Nebo mají v Evropě a USA pracovat za východoasijské nebo africké „mzdy“? KOMU by pak asi ti „chytří“ trhovníci prodávali asijský a africký drek?

            Takže ARGUMENTY nula. Čekal jsem to…

          • Hladis napsal:

            Obcane. no comment. Ja si vybiram s kym budu diskutovat a s kym ne ,protoze s nekym je diskuze zhola zbytecnou ztratou casu. Vam doporucim jedno. Odstehujte se do Nepalu 😉

          • jonáš napsal:

            No jak jsem psal jinde, v globálu se máme slušně, protože kelner právě inkasoval za výsledky své dobré práce 45 miliard. Ten si bude moct koupit čínskýho zboží co srdce ráčí. On systém založenej na hromadění kapitálu (samo nazvanije ..) se jaksi principiálně neslučuje s „dobrym placenim“ těch nehromadících. A když zavládne globálně, tak to pak třeba neni ani kam vyvézt.

          • Bavor napsal:

            Hladis napsal:
            Leden 9, 2013 v 12.07
            To je samozrejme naprosty nesmysl. Trh potrebuje masy. Trh potrebuje ty kteri vytvareji hodnoty a ty kteri je spotrebovavaji. Pokud trh masy ztrati ,tak zkolabuje. K tomu aby byl trh vyvazeny potrebuje masy pracujici a dobre placene tak ,aby vyprodukovane komodity byl schopen prodat. Cim vice komodit se proda ,tim je vetsi zisk.
            Socialismus zajima dav jen v tom ,aby mu vymil mozek, udelal z nej poslusnou loutku a aby pak dav makal se zajistenim jen zakladnich potreb ,ktere jsou centralne naplanovany a prerozdeleny “rovnomerne”.
            No ale to by jste si musel sundat rude bryle……….KONEC CITÁTU. Hladisi, vy ale neberete v ůvahu, že ty masy, které vytvářejí hodnoty jsou totožné s těmi, které hodnoty spotřebovávají. Paradoxem kapitalistického systému je, že čím větší vytvoří kapitál zisk, tím méně mohou masy spotřebovávat. To je dáno soukromovlastnickým způsobem rozdělování vytvořených hodnot. Tím se poruší rovnováha trhu a vzniká krize. Současný systém to řeší pomocí dluhu, čímž se krizové jevy pokouší oddálit v reálném čase. Ovšem toto nelze donekonečna. Zadlužují se občané, zadlužují se státy a dluhy v současnosti dosáhly neúnosné výše. V této fázi se nacházíme dnes. Severské státy se to pokouší řešit částečným přerozdělováním pomoci vysokého zdanění a jak je zřejmé, zatím jsou na tom po ekonomické stránce v Evropě nejlépe. Ale toto nemůže obstát věčně pokud v Evropě má rozhodující vliv globální kapitál a krize se bude i nadále prohlubovat. Skutečné řešení je spravedlivé rozdělení vytvořených hodnot – to znamená žádný zisk. To v kapitalizmu není možné.

          • pepan napsal:

            tak mám Hladisi pocit, že sem dneska něco podobnýho, jako vaše „no comment“ dneska už slyšel:
            http://www.novinky.cz/domaci/289829-klaus-poslancum-amnestii-vysvetlovat-nehodla-je-jasna-a-presna-tvrdi.html
            podobnost čistě náhodná, žádná „argumentační nouze“, pouze zabedněnci, co nechcou chápat.

  3. Hladis napsal:

    No to je pekny clanek. Asi ale bude zdejsim osazenstvem nedocenen a ani nepochopen.

    Pekna je uvaha nad rovnovahou. Jakmile se jazycek vah vychyli na jednu stranu ,zacne to skripat. Pro me je na levo extremismus socialisticky a na pravo extremismus anarchokapitalisticky. Oboje jsou extremy ,ktere stejne povedou ke krachu/revoluci ,aby se jazycek vah opet dostal do rovnovahy. Oboje extremy maji presny popis „Jedna vyjí, vydojí a vyždíme nás, druhou projíme my“. Skutecnym zazrakem demokracie je to ,ze spolecnost kazde volebni obdobi muze udelat takovou malou revoluci a tim udrzovat jazycek vah na stredu. Vzdy v spolecnosti jsou rozdilna lidska spolecenstvi a tak diky pluralite nazoru se jazycek vah nevychyluje do extremu. Jenze demokracie je nachylna na krize a pri krizi spolecnosti vnitrni ci vnejsi ma tendence vychylit se do extremu a tim demokracii zabit. Pak tu mame extremismus v podobe rezimu pravicovych ci levicovych.

    Vyborny popis je i toto:
    „Platónova Πολιτεια a Komenského De rerum humanarum emendatione consultatio catholica nejsou než (viděno perspektivou dnešní reality) odvážné, leč úsměvné pokusy o spravedlivější svět, životnější než sny zbylých utopistů, nicméně o nic méně nepoužitelné, než v době vzniku. Spravedlivé politiky se nedočkáme, utopie se obvykle nerealizují.“
    To je i dano lidskou genetickou vybavou. Dosahnout utopie je zhola nemozne. Lekarsky to dobre definoval jiz doktor Koukolik. Budu citovat:

    “Ve skutečnosti je člověk bytost vysoce citová. Myslí magicky a v rámci jeho emotivity mu lze do mysli vložit téměř cokoli (cynici užívají pojem nabulíkovat). Nedokáže například racionálně vážit rizika.
    Spolehlivou oporou není ani paměť. Zpracovávání i výklad informací ovlivňují i cíle, o které nám jde, dejme tomu představa “spravedlivé a přehledné společnosti s jasnými pravidly chování”. Jde o fenomén tzv. výběrové paměti. Lépe si pamatujeme a vybavujeme informace, které vyhovují naší snaze o ospravedlnění systému než informace opačné.
    Velmi nespravedlivý systém časem skončí. Někdy za lidsky nepředstavitelnou cenu, vzácně sametově vznikne jiný systém, jehož distribuce moci a majetku je podobně nebo více nespravedlivá. Přitom se nový systém (někdy) může technicky a vědecky rozvinout do větší dokonalosti a složitosti než ten předchozí.
    Pak máme pocit pokroku. Nicméně těžiště problému, to znamená příliš nerovnoměrná distribuce moci a majetku, zůstane. Proč lidé nedokážou svůj systém změnit na něco rovnoměrnějšího (ale ne zcela), spravedlivějšího a méně nebezpečného? Odpověď je zdánlivě prostá: protože uchování statu quo je niterný cíl, vědomý i nevědomý. Jakmile se nějaký sociální systém ustaví a upevní, lidé ho chrání.
    Stará zkušenost říká: jakoukoli krutovládu lidé snášejí lépe než anarchii. Krutovláda, která není zcela iracionální, dává pocit “pravidel”. Budu-li je respektovat, přežiji. Prožívání statu quo, který si lidé dokáží niterně ospravedlnit, jim dá daleko menší duševní námahu než prožívání nejistoty.
    Opět je to evolučně pochopitelné. Naděje na přežití sevřených lidských skupin byla vyšší než u skupin volnějších. Platí-li tato úvaha, pak máme za předpokladu převažujícího vlivu mužů v lidských skupinách hierarchické mocenské schéma společnosti “v genech.”

    Hlavne jeden extrem vytvari extrem druhy. Pokud se zacne spolecnost vychylovat treba do extremu levicoveho ,okamzite se jako obrany mechanismus vytvori extrem pravy a naopak. V urcite chvili dojde k vytvoreni napeti ,vytvoreni spolecenskych barikad a zakonite dochazi ke konfliktu………po konfliktu se vytvori spolcnost nova atd …atd….nikdy ale se spolecnost ve skutecnosti nemeni po strance hyrearchie. Vzdy je system hyrearchicky a vzdy bude spolecnost rozdelena na rekneme tridy. Je to lidska konstanta. Muze se vytvorit system spravedlivejsi ci mene spravedlivy, system technologicky pokrocilejsi ,ale stale se bude jednat o system „lidsky“. Tz. jakykoliv lidsky produkt je nedokonaly ,neni vecny a nikdy nemuze byt absolutne spravedlivy. Clovek nemuz vytvorit Utopii. Uz jen kvuli otazce materialni a geneticke.

    Souboj minimalni stav vs. socialni stat (ci socialisticky) je myslim soubojem pouze ideologickym a je dobry spise pro vyzobavani rekneme kvalitnich prvku z obou ideologii a jejich aplikace ,tak aby se vlk nazral a koza zustala cela. Tz. aby se dodrzovala nejaka spolecenska rovnovaha.

    • Carlos V. napsal:

      Jen bych pro otevrene hlavy doplnil – ma cenu si precist neco od onech tzv. randistu – a Ayn Rand se da cist lepe, nez Kinkor. Seznamit se s jinym nez beznym chapani souvislosti – a udelat si osobni nazor. Ja treba poznal, ze nejsem zdaleka „extremista“.

  4. jonáš napsal:

    No zrovna jsem přečet jaký skvělý osobnosti nám podporujou jednoho kandidáta .. proti tomu je hnízdo liberálů na VŠE, maskovaných za komunisty, jen dětská hra.

    “ Luděk Sekyra byl před listopadem 1989 členem KSČ stejně jako Fischer, ale rychle se zorientoval i v kapitalismu. Skvrnou na jeho podnikání je ucházení se (nakonec neúspěšné) o stavební společnost IPS za pomoci kmotra podsvětí Františka Mrázka a lobbování místopředsedy ODS Ivana Langera.“

    Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/jana-fischera-v-prezidentske-kampani-podpori-sekyra-i-jiricna-puu-/domaci.aspx?c=A120619_200504_domaci_ert

  5. Šims. napsal:

    Trabante, ono nejde jen o koncepci jednotlivých modelů welafare state, ale jde o to jakou formu sociálního soužití jednotlivá uskupení zvolí. My jsme se začali o sociální stát pokoušet pod taktovkou Špidly, který byl velmi silným teoretikem. Když hovořil k sociální problemtátice, tak jsem často věděla, co momentálně čte. On by se ten sociální stát začal dobře vyvíjet, ale základem bylo právě to, že zde byla od počátku znevažován a podtržen princip budování občanské společnosti. Všechno jakoby vznikalo násilně a bohužel k tomu přerozdělování prostředků v zájmu vzniklých občanských uskupení lze říci, že bylo poplatné přerozdělování finančních transferů rozličných veřejných zakázek, jak známe velmi dobře z různých kauz. Hlavní vinu likvidace pokusu o vybudování sociálního státu lze vidět v potlačování občanských svobod a pokusu podmanit i tuto sféru čistě politickým vlivům. Muselo by se začít od začátku, pokusit se, aby se ovčané proměnili v občany a začalo jim skutečně jít o vybudování určité formy spravedlivější společnosti založené na jiných než jen ekonomických zákonech. Sociální koncepce státu fakticky neexistuje v té pravé podobě, u nás se řeší sociální problematika na základě vytváření nových a nových pilířů, vše s „odkazem“ na to, kdo z toho zbohatne a jak z toho občan nemá mít v budoucnu nic. Od roku 1995 se zde neustále hovořilo o potřebě reformovat důchodový sytém (už Vodička) a nakonec z toho vylezl paskvil, který nemá obdoby a tato povedená vláda jej dává za příklad své reformní úspěšnosti. Tady si pořád někdo lže do vlastní kapsy a hrabe v kapsách těch druhých a vybírá jim drobné, protože papírové peníze nám nějak zůstaly na kontech v daňových rájích. V této zemi dokážeme pošpinit všechno i ten sociální stát kreslíme na toaletním papíře.

    • Trabant napsal:

      Osobně si myslím, že se sociálním státem nezačal Špidla, že jsme jej převzali z doby před 89. Problém je, že jsme jej místo přenastavení rovnou začali demontovat. Připomíná mi to dobu, když jsem pracoval ve firmě, která měla za úkol zlikvidovat pozůstatek jednoho JZD. Na prostranství mezi ředitelstvím a prázdnými halami granulárny stály desítky novější i starší zemědělské techniky, ale pole jsme z velké části vrátili družstevníkům, neměli jsme ji kde používat – tak se technika, často pár let stará, svářecími agregáty rozpalovala na železný šrot a vozila do výkupu surovin. Takhle nějak to funguje s naším sociálním státem – i s tím poměrem zisku a ztráty.

      • Šims. napsal:

        No samozřewjmě máte na mysli např. zákon 100/1988, to byl skutečný počin sociálního rozměru už od komunistů, ale vznik tohoto zákona a pak další vývoj naší „mladé demokracie“ byl tak trochu nahodilý. O sociálním státu zde opravdu začal zcela vážně hovořit Špidla, protože jeho předchůdci spíše hovořili o sociální politice, ale bez uceleného pohledu. Špidlu jsme nemusela, ale s tím budováním welfare state to myslel asi jako jediný ministr sociáních věcí vážně.

  6. XY napsal:

    Je pěkné, že někdo má ještě po letech chuť se zabývat nesmyslným kinkorianismem; upřímně řečeno, mně stačilo jen několik páně Kinkorových článků k tomu, abych pochopil, že s tímto člověkem je zbytečné ztrácet čas. Trabanta bych v tom směru velice ocenil, včetně připomínky Komárkové – asi by velice jízlivě žasla nad českou přítomností, která napravo tak velkoryse odhodila klíčové kritérion „sub specie aeternitatis“.
    Co se Martina Potůčka týče, míním, že dnes je už ve svých úvahách poněkud dál, pokud jsem stačil letmo sledovat jeho blogy.
    Pochopitelně rovnovážný princip společenského vývoje je víceméně nutnou podmínkou relativně bezkonfliktního vývoje – obávám se však, že dnes jsou ta ramena vah tak vychýlena jedním směrem, že se na to skutečně nedá hledět. Čili jednoznačně hrozí, že při zpětném vyrovnávání může dojít k excesům, na něž pohlédnouti bude stejně truchlivé.
    IMHO je pro tuto chvíli nejen kinkorianismus (a jeho inspirace A. Randová) už překonanou pěnou 20. století.

    • Trabant napsal:

      Ale ano, Kinkor je krátkodechá figurka – jen v jeho stopách stále horlivě vyskakují noví roztleskávači a hovoří o minimu státu a maximu svobod – a stále nové a nové ovce tlučou na ten prázdný buben pseudofilozofických iluzí do pochodu těm, kdo je jdou stříhat.

  7. Petr Pelikan napsal:

    Trabante, přes rozsáhlost tématu jste to vystihl stručně (sice trochu jazykově komplikovaně, což je ale dáno do určité míry tématem samotným) a přesto výstižně.

    • Trabant napsal:

      Díky za pozitivní komentář, dnes bych to napsal jinak, přece jen už to je starší text, pár let zpátky.
      Jen to téma je stále aktuální.

      • Petr Pelikan napsal:

        Trabante, podle mého je velkým problémem současné „moderní“ doby, že se snažíme život dělit do různých sfér – politických, hospodářských, sociálních, etnologických, náboženských atd. – což je do určité míry také podmíněno vysokým společenským standartem – a tím ztrácíme schopnost vnímat jejich společné vazby a prolímání. Jinýmy slovy kvůli stromu přehlédneme les.

        • Trabant napsal:

          Pane Pelikáne, ono kontextuální vnímání vyžaduje nadhled – a nadhled potřebuje čas na reflexi. Čas nám zoufale chybí, mladším i starším. Proto si svět zpřehledňujeme zařazením do systému dílčích škatulek a jejich samostatným posuzováním. Není to dobře, ale nevidím z toho cestu. U svých dětí pozoruji, jak i to, co už já vnímám strašlivě mělce, se v jejich generaci ještě více zplošťuje.

  8. Petr napsal:

    Zajímavý článek.

    Autor mě nejvíce překvapil v úvodu. Přiznáním předpojatosti. A na základě tohoto přiznání musím své hodnocení článku jako zajímavého možná i změnit. Na hodnocení brilantní.

    Asi se někdo bude divit, proč zrovna já hodnotím článek takto, ale k udivení na tom nic není.
    Vyjdu-li totiž z deklarované předpojatosti, přidám-li, autorovo sdělení o práci, tak je jasné, že článek musí obhajovat sociální stát, protože „dobré bydlo“ přeci nemůže pálit.
    Pak je volba autorů evidentně správná.
    Nekonfliktní autor sociálních demokratů kontra svým způsobem militantní Kinkor dává předem jasný výsledek, zejména pokud přihlédneme ke Kinkorovu přehánění a obecné neznalosti a tedy i nepochopení objektivismu v našich zemích.

    Bohužel pro možnou debatu nad tématem, které je uvozeno názvem článku je právě jeho forma, tedy porovnání prací obou autorů, podle mého názoru, dosti nešťastná.

    Ing. Kinkor je, a nejen podle mého názoru, dobrý a možná i čelný tuzemský propagátor objektivismu. To ovšem neznamená, že by byl jeho představitelem a dokonce ani to, že by objektivismu dokonale rozuměl. Nechci tím snižovat pana Kinkora a možná se i pletu. Ostatně nejsem čistý objektivista, ale, jak jsem i někde uváděl, spíše libertarián objektivismem jen tzv. šmrcnutý. Tím dílo Ayn Randové nezatracuji, naopak. Jeho dosah a vliv je až neuvěřitelný.

    Posuzovat ale objektivismus a natož pak teze minimálního státu skrze Kinkorovy vývody považuji za nešťastné. Kinkor je propagátorem objektivismu, ale v případě debaty jeho přístup často odradí i možného příznivce objektivismu, zejména když místo vysvětlení jen stroze odkáže, někdy i bez upřesnění. Jak potom musí působit na apriorního odpůrce objektivismu je jasné.
    Proto třeba tvrzení, že „kinkorovci“ chtějí prosadit zákon džungle musím považovat za zcela chybné. Racionální egoismus není džungle, ale naopak jde o způsob chování, který je rozumnému člověku vlastní a je dost dobře možné, že i autor článku z něj, aniž si to uvědomuje, vychází i ve svém profesním životě.

    Volbu porovnávaných prací v souvislosti s názvem článku považuji za nešťastnou. Z hlediska účelu článku však před volbou jednoduše musím smeknout.

    • Trabant napsal:

      To jste mě překvapil, Petře. K tomu výběru a k tomu umístění – je to starší text, psal jsem to kdysi k určitému účelu. A k poslání vlkovi, jestli by to nechtěl umístit na Kose mě inspirovala právě diskuze, kterou zde někteří kolegové (a jednou či dvakrát i já) vedli s Vámi. Opravdu jste mě překvapil – musím oprášit brýle, abych neviděl tak černobíle.

    • Trabant napsal:

      Ještě raději upřesním – to překvapení se týká míry racionality Vašeho diskuzního příspěvku. Racionalita nemusí pozitivní či negativní, hodnotově ji lze vnímat jako inertní.

      A k racionálnímu egoismu uplatňovanému v profesi: nazval bych to institucionálním egoismem. V určitých pracovních pozicích nelze být (z pohledu okolí) naivním iluzionistou, protože člověk nezastupuje sebe, ale instituci. Je-li instituce zřízena k poskytování sociálních služeb, své služby poskytuje po rozumné úvaze efektivním způsobem tak, aby byly dlouhodobě udržitelné a cenově dostupné, bez rezignace na kvalitu, pak je institucionální egoismus, tedy prosazování zájmů této instituce ze strany jejích představitelů, povinností, ne volbou (zvláště jsou-li na trhu přítomny méně efektivní, méně udržitelné a méně kvalitní subjekty a trendy). Při tom všem, co uvádím, jsem si vědom úskalí klapek na očích a absence dostatečně širokého benchmarkingu, kterým by vedení instituce mohlo objektivně měřit její postavení v těch kvalitách, které do jejího subjektivního sebehodnocení promítá.

      • Petr napsal:

        Díky. Mojí snahou je diskutovat věcně, je-li ovšem s kým a o čem. A psát mě pro změnu baví jinak, aby to čtenáře natolik naštvalo, aby se nad tím zamyslel. Diskuzi a článek vždy odděluji, tedy téměř vždy. Kinkorovou chybou je, že on ne.

        Váš názor na možnost jakéhosi institucionálního egoismu je rozhodně zajímavý. Za zamyšlení určitě stojí.
        Pokud bychom hodně, ale opravdu hodně abstrahovali, bylo by možné se dopracovat až racionálnímu egoismu. Ale to by byla debata na hodně dlouhou dobu a s hodně lidmi a zde bychom to rozhodně nevyřešili.

        Pokud trochu odbočím, tak se osobně domnívám, že by objektivismus měl být nejprve poznán až pak kritizován. Bohužel Kinkorova osoba není dle všeho nejvhodnější propagátor, což ale neznamená, jak jsem v některých diskuzních příspěvcích zahlédl, že by bylo dílo Randové překonáno. O Kinkora v něm totiž vůbec nejde. A pokud je Randové kniha Atlas Shrugged druhou nejvlivnější knihou v USA tak na tom asi něco bude.

  9. Pingback: Sociální a nebo minimální stát? « Od věci II

Komentáře nejsou povoleny.