Grebeníčkiáda ? Nebo vzácně propásnutá příležitost mlčet? A chucpe nakonec…


Ještě nikdy jsem na  Kose nestál před tak  těžkým  rozhodnutím  jako  včera  večer,  když  mi poštou přišel  Majčin příspěvek  Grebeníčkiáda. A  muselo rychle  padnout  rozhodnutí  –  pustit  na  sklo  nebo odmítnout. Výsledek  už  znáte.

Šlo o souboj  dvou principů

1-     mít  kvalitní  autory a  tím Majka  bezesporu je,  kteří budou mít pro psaní  volnou  ruku a  já  jim  do  jejich  textů  budu  zasahovat  minimálně, protože  se chci  řídit zásadou nečiň  druhému  to, co nechceš, aby on činil  tobě.  Prostě Kosa musí  zůstat  svobodným  prostorem  všech  lidí dobré  vůle. A  tím  Majka  nade  vší pochybnost  je!

2-     Nedopustit  posunutí  Kosy  k levičáctví.  V diskusích se  tomu  dost  těžko  brání.  Respektive, jestliže  nechci  tvrdě cenzurovat  když se   zde píše většinově zleva,  pak  s tím moc  nadělat nelze. Ale mé  přesvědčení  bylo,  že  autorsky  tomu  umím  zabránit.  A  že  zatím jediný  článek,  s kterým  jsem měl  obrovský  vnitřní problém,   z klávesnice Laca  Groesslinga  o  pražských  divadlech  byl  tou příslovečnou  výjimkou, která potvrzuje  pravidlo.  Po dnešku máme  výjimky  dvě….   Přiznávám,  že  tahle  Majčina, pro mne  byla výrazně  těžší a složitější než ta  Lacova. Protože  divadlo je  divadlo, ale  Palach?  Palach je  symbol. Obrovský a  hodnotově přesně  zařazený. A  aspoň pro mne  – posvátný.

Co nakonec  rozhodlo,  že  Majčin  článek  nebyl  odmítnut?  Inu,  řekl jsem  si,  že svoboda  autora je pro mne  více. V daném okamžiku. Nicméně  –  prosím autory,  aby  nepřepínali  tětivu.  Protože dalším možným  východiskem  je,  jestliže  se znovu  dostanu do podobné  situace, že  Kosu prostě  zavřu úplně. Nebude li Kos a moci  dostát  autorské  svobodě, nemá  smysl.  Nejde  mi  o  zavádění  autocenzury,  ale  o  zvážení  vždy, pokud  možno  -VŠECH souvislostí! Už jsme několikrát napsal, že  jsou  principy  a věci,  s kterými se nekupčí. To hodlám  dodržet a  nikoli  kšeftovat se svým  svědomím.

Teď  k věci  samé –  proč nemohu  souhlasit s Majkou.

Začnu  dopisem na  rozloučenou, který Jan Palach  zanechal. Má následující  text:

Dopis Jana Palacha

Vzhledem k tomu, že se naše národy ocitly na okraji beznaděje, rozhodli jsme se vyjádřit svůj protest a probudit lidi této země následujícím způsobem.

Naše skupina se skládá z dobrovolníků, kteří jsou odhodláni se dát pro naši věc upálit. Já jsem měl tu čest vylosovat si jednotku a tak jsem získal právo napsat první dopisy a nastoupit coby první pochodeň.

Naše požadavky jsou:

  • Okamžité zrušení cenzury
  • Zákaz rozšiřování „Zpráv“

Jestliže naše požadavky nebudou splněny do pěti dnů, tj. do 21. ledna 1969, a nevstoupí-li lid s dostatečnou podporou (tj. časově neomezenou stávkou), vzplanou další pochodně.

Pochodeň č. 1

PS. Vzpomeňte na srpen. V mezinárodní politice se uvolnil prostor pro ČSSR, využijme jej.

Zdroj: Palach memorial pages

A porovnejme  to s Hrobovým citátem,  který  vybrala jako  jádro jeho argumentace Majka:

„Například tvrzení, že se Jan Palach stal symbolem boje proti totalitní komunistické moci, je naprosto zavádějící. Ne, Jan Palach se nezapálil na protest proti Komunistické straně, jeho sympatie patřily především reformním komunistům, kteří měli podporu ve všech strukturách svazu vysokoškolského studentstva.“

Vidíte v autentickém  textu Palachova  dopisu jedno  jediné  slovo  o  tom, že  by  podporoval  nějaké  reformní komunisty?  Pro mne  je  nepřijatelné  a  absolutně  zavádějící Grebeníčkova filipika.

Rád bych se zeptal  soudruha  Miroslava  Grebeníčka, absolventa  pedagogické a  filosofické  fakulty  Jana  Evangelisty  Purkyně  v Brně,  následně  pak  od  roku  1975 vysokoškolského  pedagoga  tamtéž  / učil  podle  Wikipedie  dějiny  19. a 20. století,  dějiny  MDH a  ekonomickou  teorii  – sic!!/ a  člena  KSČ  také  od  roku  1975,

1-     kdo  podle něj  v v lednu  1969  byly  ti  reformní  komunisté,  kteří měli  mít  podporu  nejen  svazu  vysokoškolského studentstva, ale  také  Palachovu?

2-     kdo že  zde  podle  jeho názoru  zaváděl  cenzuru a  dovolil  rozšiřování  Zpráv,  proti  kterému se Palach  vymezil  svým  sebeobětováním?

3-     Kdo  že  byl přímým iniciátorem  a  šiřitelem oné  beznaděje, z které  chtěl  tak ultimativním  činem  probudit Palach národ?

Je mi jasné, že  se  od  Miroslava  Grebeníčka odpovědi  sotva  dočkám.  Proto  si  budu  muset  vystačit  s odpovědmi svými.  Zní takto:

1- reformní  komunisté  jako  František  Kriegel, poslankyně  za KSČ  Fuková, Sekaninová –Čakrtová, František  Odsloň, kteří   v tehdejším Národním shromáždění  hlasovali proti přijetí  Smlouvy  o dočasném pobytu,  či   extajemníci  KSČ  Špaček, Šabata   a  podobní  už byly  buď  z  KSČ  vyloučeni nebo těsně před vyloučením. Takzvaní  nositelé  reformního  etosu  jako  Dubček či  Černík  už  byli  zlomeni  a jen o  pár měsíců  později, po posledním svobodném  vystoupení  části  společnosti v srpnu 1969  bez mrknutí oka  podepsali tzv. Pendrekový  zákon….

2- tu  cenzuru  zaváděla  KSČ, respektive její nastupující  Husákovské vedení.  Které naprosto nepřipouštělo jakékoli odchylky  od  toho,  co  chtěl okupant.

3- tou  všeumrtvující beznadějí byla  rychle  sílící  Husákova  KSČ:

Nemyslím, že  tohle  vše   by někdo jako Grebeníček  nevěděl.

Ani  v záchvatu  přechodného  šílenství  nemůže  ani někdo, jako tenhle  normalizační a znormalizovaný soudruh,  který  neváhal a  ze studenta  prý protestujícího proti okupaci prodělal  metamorfozu  v řádného člena  husákovsko  biľakovské  KSČ  / vstup  v roce 1975/  doložit,  že  by  Jan  Palach  chtěl podporovat  nějaké  reformní komunisty. Byť  ti  už tenkrát  existovali jen jako  seznam  nepřátelských osob. Kdyby  náhodou  měl nějaké pochyby, nechť se laskavě  alespoň  chvilku podívá  do Poučení z krizového vývoje.  To  sice spatřilo  světlo  světa  až   rok  po  akci Jana  Palacha,  ale   jeho  redaktoři měli  jistě  už v lednu  1969 dokonale  jasno. A  Miroslav  Grebeníček  nejspíš  už tehdy také.  Podle  hesla  – co strana  činí,  dobře  činí.

Nedivím se mu.  Být  vychováván  v rodině  velmi tvrdého vyšetřovatele  StB,  myslel bych  si nejspíš  totéž.

Nicméně,  velmi  rozumím  těm,  jež  jsou  názoru, že právě někdo jako  Miroslav  Grebeníček, normalizační komouš a  učitel  marxistických  pavěd na  vysoké  škole  –  prošli jsme  si  touhle  „skvělou  osvětou“  všichni, kteří  jsme  získali  nějaký  vysokoškolský  diplom  mezi roky  1969-1989,  by  udělal  nejlépe, kdyby  si  jméno Jan Palach  prostě nikdy  nevzal  do  úst.  Byl  to  totiž  on,  kdo jeho  oběť  dehonestoval svým  vstupem  do znormalizované  partaje,  on, kdo  tu dehonestaci  eskaloval  vyučováním pavěd  všeho druhu,  on  kdo   řídil postbolševiky  po  převratu.

A  tenhle  člověk  má  tu  drzost  vykládat,  co  Palach  chtěl nebo nechtěl?

Ne,  vlna  odporu, co se po  jeho výlevu ve  sněmovně  zvedla, je  pro mne  pochopitelná a  správná! Být  poslancem,  byl  bych  odešel  z jednacího  sálu také.

Komunistický  aparátčík, dle mého názoru  má  v Palachově případě  jen  dvě slušné a rozumné  možnosti

1-     tiše  pokorně  říci  – Jane  Palachu promiňte

2-     mlčet, nic  než  mlčet!

Nemůže  li prvé, měl  volit  to  druhé.  Promeškal, řečeno s klasikem, vzácnou příležitost  mlčet.

Majko promiňte,  naprosto mi nejde o to se  do  Vás  a Vašeho názoru jakkoli navážet.Vážím si  Vás.  A jen  díky  tomu  šel Váš  text na  sklo. Ale  tímhle  jsem byl povinován sám sobě.

No ale  ono se toho ve  sněmovně  v souvislosti  se  zákonem o Palachově  výročí jako významným dnem  České  republiky  odehrálo  víc, co s tojí za zaznamenání a  nemělo by zapadnout.

Majka  dala  odkaz na  Deník  Referendum.  Mně  v něm  mimo  Grebeníčkovy  docela  chucpe  eskapády  zaujal ještě  tenhle odstavec:

Při samotném hlasování nicméně zákon podpořilo 139 ze 152 přítomných poslanců, a to včetně Miroslava Grabeníčka. Proti byla pouze Marta Semelová z KSČM. Dalších dvanáct přítomných zákonodárců se hlasování zdrželo: Kromě něj se hlasování zdrželi také Jaroslav Foldyna, Michal Hašek (oba ČSSD), David Šeich (ODS), Jan Klán, Marie Rusová, Kateřina Konečná, Květa Matušovská, Marie Nedvědová (všichni KSČM), Michal Babák, Vít Bárta (oba VV) a nezařazený Radim Fiala. A Karel Schwarzenberg.

Chápu, že  proti byla stalinistka  Semelová. A  nejsem  tím popuzen. Je konzistentní.  Že se  zdrželo  6  dalších  soudružek a soudruhů.

Co mi  ale  naprosto uniká, nechápu  a  chce  se mi z toho zvracet,je, že  se zdrželi přátelé  nového prezidenta, co  briskně  přispěchali  se na  Loretánské náměstí,  k jezevci  z Vysočiny, tak říkajíc  „s pytlíkem  švestiček  z vlastní  zahrádky“ –  Foldyna a  Hašek. Ubohost  nejvyššího  stupně nevážení oranžoví taky  demokrati! Hlavně  že  jste  stihli  Miloše!  Stejně  jako ryzí demokraté  Šeich z ODS, daňový  čaroděj  Babák,  ABL  Bárta. Ale  vrcholem  všeho  je  zdržení se Karla, barelu  dobroty  a futrálu  slušnosti  a  noblesy.

Který následně  vysvětloval, že  určitě  hlasoval proti,  pak  tvrdil, že  selhalo  hlasovací  zařízení a následně, že  si nic nepamatuje, aby  skončil  tím, že vlastně nehlasoval, protože  řešil  nějaký naléhavý zahraničně  politický problém. Buď  jak  buď  – Jan Palach to 44 let  po  své  smrti schytal  od  superdemokrata…..

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.