Jako duha


napsal strejda

Není dne, abychom někde nenarazili na povídání či psaní o vztahu mládeže k seniorům. Se zhoršující se ekonomickou situací, lámeme rekordy a tak máme od roku 1933 nejvíce nezaměstnaných, a nic nepomohla letošní statistická kouzla, která snížila nezaměstnanost o 20%. K tomu se i postavení osob, odkázaných na starobní důchody, již několik let zhoršuje a u těch nejchudších již dosáhlo na hranici pouhého přežití. Sotva si stačí zajistit nejzákladnější životní potřeby. Jak asi hodnotí naděje roku 1989?

Současně s tím se vyostřuje vztah mezi mladou generací a seniory. Mládež své předchůdce viní ze všech zel světa a hlavně z toho, že jí nepřipravili nové a lepší podmínky k životu. Takové, aby mohli žít podle svých představ a nezatěžovat si mysl starostmi. Někteří z nich by nejraději odstranili ze života všechny staré nad 50 let. Zmizela by nezaměstnanost, snížily by se daně i zdravotní pojistné. Nikdo by se nemusel koukat na nemohoucí a ubohé. Maturant, který je ministrem a miláčkem inteligentní menšiny národa, vlastnoručně napsal, že vlastenecky uvědomělí (!) důchodce umírá včas (Schwarzenberg, 2010). Moudře si na to psaní vybral půdu sněmovny, kde lze svobodně tvrdit a dělat vše bez obav z následků, jak nám oznámil nezávislý soud (Šott, 2013). Lůza (Duka, 2012) ho za to nemá ráda. Inu, je to lůza, co jiného se od ní dá čekat, že?

Mnoho důchodců je těmito náladami otřeseno a nechápe, kde se vzaly. Já si ale vzpomínám na první polovinu šedesátých let, jak pradávno tomu jest, kdy se také ekonomicky nevedlo. Tehdy začaly vycházet moderní časopisy pro mládež, na příklad Mladý svět a MY. Byly velmi populární a vedla se v nich ostrá  diskuse na téma mládí versus stáří.

Mezi mladými, stejně jako dnes, převažovaly názory, že staří jsou jen brzdou pokroku, své si již prožili a zkazili co mohli a bylo by proto nejlépe, kdyby dožívali někde v ústraní se skývou chleba a vodou ze studánky a nezacláněli mladým a progresivním, kteří se těší na život v rajské zahradě. Oni ukáží, jak se má žít a jak se stát úspěšným a šťastným. Přišlo mně to tehdy velice pošetilé a nemravné, po pravdě řečeno bláznivé. U nás doma jsme stáří ctili a znal jsem mnoho starých ušlechtilých lidí od kterých jsem se učil důstojnému chování. Dodnes je má za své vzory. Ale hlavně to na mně zapůsobilo tak, že jsem se celý život snažil na stáří zajistit a nebýt závislý na mladých, co teprve přijdou. Povedlo se mně to. A ti tehdejší energičtí mladí, naplnění slovním elánem, jsou dnes staří, mnohým jejich životy nevyšly podle mladistvých představ a jejich názory se jim, posílené léty, vrací zpět jako bumerang ve vnucích. Proto nad nimi nepláči, byla to jejich sobecká volba. Museli čekat, že jejich názory převezmou další generace, vždyť si je tak, k obrazu svému když byli plní síly, vychovávali. Jiné je to s tragickými osudy jednotlivých lidí zahnaných současným systémem do kouta. Těm rozumím, chápu jejich neštěstí ale neumím jim pomoci. Mohu se jen dívat na jejich zkázu. Jednomu se pomoci dá, tisícům již ne. A dnešním mladým nezávidím. Jejich vnukové, kteří jednou přijdou budou ještě bezohlednější, za dalších padesát let budou mít ještě vyhraněnější názory a možná i více síly je uskutečnit. Ale o tom snad až jindy.

Kvůli lamentacím však nepíši, to byl jen úvod. Stále je ještě dost příležitostí k zajímavému životu i pro ty starší co nemohou „cestovat“ do rezortů all inclusive. Víme, že jednou z velkých a nikdy dříve nebývalých možností, je cestování do zahraničí. Obchodní politika Spolkových drah Německa vede k tomu, že i Češi mohou levně jezdit vlaky po německém příhraničí. Před lety, kdy se s mezinárodními slevami u ČD začalo, jsme s kamarádem využili příležitost a pravidelně cestovali vlaky od Pasova do Drážďan. Postupně se k nám přidávali další a další, nikdy jsme nikoho neodmítali a tak se k nám připojují i mladí. Za ušima jsme se začali drbat až když jsme jeli na vánoční trhy do Regensburgu. Ne nakupovat, ale nasávat atmosféru (a také svařák). K tomu voňavé bratwursty s pravou bavorskou houskou z nejstarší a nejpopulárnější „Bratwursterie“ v Německu. To nás již jelo čtyřicet. Vesměs vlakovým cestováním zocelených profíků. A zpáteční regionální vlak byl krátký, DB s takovým českým nadělením nepočítaly. A tak čtyřicet Čechů sedělo, pohodlné to v plném vlaku nebylo, a asi stejný počet Němců stál. To bylo očividně ještě nepohodlnější. Připadali jsme si jako kobylky z východu. Němci si jistě mysleli totéž.

A tak se od té doby snažíme jezdit častěji a opakovaně, aby nás nejezdilo tolik najednou. Naší zásadou je nikdy nikoho do party neodmítnout. Krásné jsou cesty do Drážďan, které se zase stávají perlou na Labi. Když přijede Jožka z Moravy, tak s ním jedeme do Passau na polední varhanní koncert. Když máme chuť na dobré pivo a pohodu, jedeme do Kulmbachu. Je tam spousta malých, stylových, hospůdek, kde je každý host vítán. Zajímavé jsou velké bleší trhy v Regensburgu. Co podivných a podivuhodných věcí si kamarádi přivezli. V Norimberku (tam je to s jízdným složitější, ale stejně levné) ukazujeme našim dámám uličku lásky. Pro inspiraci. Na výlet po vodě jezdíme na přehradu Pöhl. Jízdné je tam levnější než v Praze. Úžasný je Bayreuth se svými památkami. Tam jízdenka Egronetu platí i na městskou dopravu (nejen tam) a tak se dá jet rovnou od nádraží do krásných parků Ermitáže. Skvostný pohled je na královskou korunu, která se vznáší na proudu vody pod stropem umělé jeskyně.

Mnohokrát chtěli naše cestování využít i ti, co vždy cestují auty. Nabízeli, že pojedou více auty a že nás vezmou sebou, když pojedeme s nimi a budeme jim dělat průvodce. Vůbec nepochopili proč to děláme. I cesta může být cílem, nebo součástí cíle. Radost přináší společenství přátel i cizích lidí. Vždy si mají co říci. Poznávání světa a života odzdola je školou života a velkým poučením pro každého vnímavého. Ti, kterým to nevyhovuje, již nepřijdou a ostatní se těší na další plány a dokonce je i vymýšlejí. A tak pojedeme do Bad Schandau projet se tramvají a jindy zase do Plavna, vystoupat na radniční věž, která není veřejnosti přístupná. Ale, znáte to, kamarádi a známosti dokáží vše. A Sasové jsou milí lidé.

Takových a podobných aktivit je pro důchodce mnoho. Mohou si tak i za nelehkých podmínek plnit své sny. A je z toho ten nejlepší pocit. Zezdola, pomalu a s entusiasmem se nám na tisících místech rodí občanská společnost. Společnost lidí rovných, přátelských, plných zájmů a také ochotných přiložit ruku k dílu. Svobodná, nezávislá na politice a dotacích, bez organizačních a psaných regulí. Postavená na vzájemném respektu, ochotě a důvěře. A především na spolupráci. Jeden vymýšlí trasu, druhý připravuje informační letáky, třetí mu je tiskne. Další, historik, dělá průvodce. A ti, co nedělají nic, nosí alespoň plné své polní láhve nebo šarm své osobnosti. I to druzí ocení.

Vím, že využíváme místní „rentu“, kterou všude nemají. Mají ale jiné možnosti, které zase nemáme my a záleží jen na schopných, kteří si nehrají na exkluzivní společnost, ale cítí se být součástí  té společnosti, kterou někteří nazývají lůzou.

A proč se článek jmenuje Jako duha? Inu, je to jednoduché a jistě jste na to přišli sami. Duha se skládá z milionů barev. Každá ta barva sama o sobě je k ničemu, je monochromatická. Teprve, když se spojí a vytvoří oblouk klenutý jako most, tak se stanou duhou. Pestrou směsicí barev kam sejně dobře patří rudá, modrá, zelená  i žlutá. Stará i mladá. Takový je svět nás lidí. Té lůzy.

.

Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

16 reakcí na Jako duha

  1. Petr napsal:

    Ne autore. To není lůza. To je ukázka toho, že vždy a každý, pokud chce, může jednat svobodně, nez předpisů, regulí a různých svazujících nařízení. A že to funguje.

  2. Mongol napsal:

    Strejdo, pod vasim minulym prispevkem nebyla diskuse, takze ted. Nechtel byste neco napsat o te dulni zelznici na jame Duris? Me by to zajimalo a mozna i ostatni. Diky za zvazeni.

  3. Laco Grőssling napsal:

    Děkuji za článek, byly doby, kdy jsem dost pravidelně využíval služeb Weisse Flotte ze Schmilky až do Míšně, ale to byla DDR DM myslím za 3,50 Kčs. Na parníku hrála dechovka, dobře a levně se jedlo a zpátky vlakem.
    Mohl byste něco napsat stručně o pravidlech příhraničních slev ČD a DB ? Ať to nemusím pracně googlit ?

  4. bara napsal:

    test

  5. jaa napsal:

    Díky za počtení, jen škoda, že jste až na druhém konci .

  6. Rosťa napsal:

    Strejdo, Mladý svět a MYčko jsem také četl, ale že by v té době byl ten generační střet tak brutální, jak se dá dočíst dnes na „fejsbůku“ mi nepřijde. Ale jinak pěkné počtení. Škoda, že bydlím na druhém konci, také bych jel okouknout sousedy.

  7. rybářka napsal:

    Strejdo, myslím, že s tou mezigenerační nenávistí to nebude až tak horké. U puberťáků jde o stav přechodný, který zpravidla odezní po dosažení sedmnáctého roku věku. U těch starších, ale tolik jich zase není, tvarují názor například takovéto články. Až jsem se otřásla nad cynismem té dámy.

    http://duchody-penze.moneymag.cz/2247-ministryne-mullerova-na-duchody-nemame-zvykejte-si/

  8. Gerd napsal:

    50. léta znám jen z vyprávění, ale z toho, co vím, si dnešní studentští příznivci jen toho jediného správného kandidáta KS v ničem nezadají se svazáky a horlivými komunisty z 50. let. Stejné nadšení pro budování světlých zítřků, stejná rétorika, hodně podobné argumenty.
    Ničím se od sebe neliší prodavači deště, ať už prodávají důchodcům předražené hrnce nebo deky na předváděcí akci, nebo agitují pro jedinou správnou volbu.
    Už jen pro poučení agilních studentů, příznivců Karla Schwarzenberga, jsem rád, že prohrál. Ale dodnes to mnozí nepochopili, a tak žehrají na geronty, co jim zkazili život. A ta pokračující volební kampaň a mediální bouře po nezvolení všemi novináři oblíbeného Karla! Zřejmě už bylo přichystáno něco, co by voliči jen těžce přijali, a tak hysterický řev novinářů je jen vzlykem nad ztracenými financemi, které očekávali.
    Život nám nikd ynenabídne jen jedinou správnou volbu, vždy je více správných možností.

  9. Miluše napsal:

    Někde jsem četla, že starší generace si myslí, že s ní odchází to dobré a jedině správné a generace mladých zase, že s ní to dobré a správné teprve přichází. Nevím, zda jsem to citovala přesně, ale tak nějak tomu bude.
    Ale přeci jenom by mohly školy a media udělat více pro vzájemné pochopení. Např. přiblížit dobu, ve které současní senioři vyrůstali. Třeba akcí „Povídám si s babičkou a dědou“, kde by si děti mohly zahrát na moderátory, aby je to zaujalo. A starší by neměli vystupovat jako neomylní Sama si často vzpomínám na vyprávění svého dědy a lituji, že jsem se nevyptávala více. To dojde člověku až časem.
    Autora článku obdivuji za vše, co dělá pro ostatní a tím i pro sebe. Z jeho slov čiší radost a uspokojení. Přeji mu hodně zdraví, které je pro takto aktivní život moc důležité.
    A naplnění jeho slov, která se mi moc líbí: “ zezdola, pomalu a s entusiasmem se nám na tisících místech rodí občanská společnost lidí rovných, přátelských, plných zájmů a také ochotných přiložit ruku k dílu“.
    A také mu přeji hodně barev duhy. 🙂

Komentáře nejsou povoleny.