Tóny Jardy Hudce


Tak se jmenuje  nejnovější  rubrika  naší Kosy. Jardu Hudce znáte jej  všichni  už  z  několika  příspěvků, které dal na Kosu.  a pak zejména z  diskusí. Takže  nikomu z Kosířů netřeba  vysvětlovat,  že  opravdu umí.  Ostatně já  to  vím už  více  než dvě  desítky  let. Nejdřív  byla naše  známost  jednostranná – on ke  mně promlouval z rádia. Krajského i celostátního. V  roce  91 jsme se potkali prvně na  živo.

Dnešní příspěvek  je  specifický.  Vyprovokovaný  jednak  nedávným Retrem od  Xavera a  pak  mým  čtvrtečním  článkem. A nejen  to –  je  to  jakási  kostproba. Vašeho zájmu o peripetie, raných  devadesátých let, viděných  očima insidera,  který  byl mimořádně blízko  jednomu  z největších protagonistů  české  cesty  privatizace  –  Soudkovi. Napsal o  tom  knihu. Jmenuje  se   Tah střelcem.Název je opravdu  vybrán  velmi přiléhavě. A pokud  dnešní  ukázka vzbudí  mnou očekávaný  zájem,  pak  bych  rád  realizoval  její   otištění na pokračování  o prázdninách.

napsal Jarda  Hudec

Tank

            Celou kauzu „modernizace tanku T 72“ lze v Soudkově škodovácké historii označit jako jednu z modelových.

            Nevím, zda myšlenka na modernizaci tohoto sovětského obrněnce byla z jeho hlavy, ale v každém případě to byl dobrý nápad. Ve Škodovce jsme se jím zabývali už od začátku roku 1993 a se vznikem RDP Group vznikla komplexnější šance na prosazení tohoto záměru v ČR. Celý podnikatelský záměr spočíval v poznání skutečnosti, že po celém světě disponují armády celkem desítkami tisíc těchto strojů. Většina těchto armád měla zájem na obnově své obrněné techniky, ale stejná většina z nich nedisponovala dostatečnými prostředky na nákup nových strojů. Novou techniku představovaly především americké tanky Abrams M1 A2, německé Leopardy 2, britské Challengery 2 a francouzské Leclercy. Například francouzský stroj v nejlepším provedení by přišel asi na 6 milionů dolarů. Vzhledem k tomu, že pouhý tankový prapor o třech rotách by měl mít přibližně 30 strojů (zkusme násobit :  30 x 6 x 35 a dostaneme částku v milionech korun), jednalo by se o astronomické částky, k nimž je třeba připočíst ještě náklady na opravárenskou a servisní výbavu, školení personálu a tak dále. Nabídka modernizace stávajících tanků T 72, s náklady ve zlomcích nákladů na nákup nových strojů, musela padnout na úrodnou půdu. Svůj projekt připravili Ukrajinci, Poláci, Slováci, jak bylo uvedeno Jihoafričané – a samozřejmě Rusové.

            Podstatou modernizace měla být zvýšená pasivní ochrana, ale především zvýšení manévrovacích schopností a palebné síly. To znamená nový motor, převodovka a systém řízení palby – to bylo hlavní.

            Soudek a ŠKODA Plzeň měli to štěstí, že do tohoto projektu angažovali ing. Jiřího Mikulce, deaktivovaného československého plukovníka, který tankům doopravdy rozuměl. Později, po letech, mi sdělil svoje přesvědčení, že největšími překážkami pro znovuobnovení zbrojní výroby ve ŠKODĚ byli pověřenec generálního ředitele pro tento obor ing. Ferdinand Flandera a především Lubomír Soudek sám. Musím konstatovat, že měl asi pravdu. Ať už to bylo jakkoliv, Mikulec připravil základní projekt modernizace dávno před tím, než tuto veřejnou zakázku vyhlásil z pověření Ministerstva obrany ČR Vojenský opravárenský podnik 025 Nový Jičín (dále jen VOP 025). Zakázka měla vlastně dvě části – motor a převody, a separátně systém řízení palby a nočního vidění. ŠKODA se samozřejmě ihned přihlásila a připravila společně s RDP dokonce několik různých variant. Termín podání přihlášek byl stanoven na 27. 4. 1995, a to velmi striktně : „Soutěžní lhůta pro veřejnou soutěž ve smyslu § 7 odst. 1 a 2 „Zákona“ se stanovuje na 27. 4 .1995 ve 12,00 hodin.“ psal ve vyhlášení ředitel VOP 025  ing. Oskar Šíma a na jiném místě uváděl: „Z obchodní veřejné soutěže budou vyloučeni všichni uchazeči o státní zakázku, kteří porušili nebo nedodrželi ustanovení „Zákona“ a stanovené soutěžní podmínky.“ Podstatné bylo i to, že : „Zadavatel bude vyžadovat poskytnutí jistoty podle § 23 Zákona 199/94 Sb. ve výši 5 % z limitní ceny 1 ks prototypu. Tato jistota musí být složena na účet níže uvedené banky nejpozději do 25. 4. 1995. V případě nesložení jistoty v určeném termínu nebude účastník soutěže do soutěže zařazen.“ A následovalo oznámení příslušného účtu v Agrobance v Novém Jičíně. Tato citace není samoúčelná, protože právě o tento text se opírala pozdější tvrzení o porušení podmínek hned ve dvou bodech.

            ŠKODA Plzeň podala svoji přihlášku včas, ovšem marně. Ještě 13. 4. 95 nám z Nového Jičína sdělovali: „Upozorňuji Vás na nutnost složení finanční jistoty na účet Agrobanky tak, jak je uvedeno v podmínkách soutěže. V opačném případě bude firma vyřazena ze soutěže.“, ovšem už 20. 4. 95, tedy týden před uzávěrkou soutěže, jsme dostali další oficiální dopis, že termín na podání přihlášky se posouvá do 18. 5. 1995 do 12,00 hodin. Později vyplynulo ze souvislostí, že důvodem byla neschopnost izraelské firmy NIMDA přihlásit se do soutěže včas, v jejím zájmu tedy armáda změnila zadání.  Tato změna se ale výslovně týkala tzv. bodu 1.5 Soutěžní lhůta, bod 1.4 Poskytnutí jistoty nebyl touto změnou dotčen, dál platil termín 25. 4. 1995.

            Při otevírání obálek přihlášených do soutěže dne 19. 5. 95 se pak ale ukázalo, že firma NIMDA dosud jistotu nezaplatila a měla by tedy být bez dalších odkladů ze soutěže vyřazena. Možná někde jinde na světě, nikoliv však v České republice. Organizátoři soutěže, tj. Armáda ČR, nechala vyhotovit doklady, že NIMDA složila peníze včas u jiné banky, ovšem došlo ke skluzům v bankovních převodech….. Bankovní převody, které trvají tři týdny…..? Vzhledem k tomu, co se později dělo s Agrobankou, bylo by možno budovat nejrůznější konstrukce a spekulace. To nejlepší ovšem teprve následovalo.

            ŠKODA Plzeň směřovala nejrůznější stížnosti na všechny strany (Ing. Františku Vepřekovi, řediteli Hlavního úřadu nákupu materiálu a služeb ministerstva obrany, Ing. Stanislavu Bělehrádkovi, ministrovi pro hospodářskou soutěž apod.), ovšem marně. 14. 6. 95 jsme obdrželi stručný dopis z Nového Jičína, že NIMDA byla zařazena do soutěže a basta. Podepsán Ing. Otakar Šíma, ředitel VOP 025. Další dopisy ministrovi obrany Holáňovi byly stejně marné a tak hotovo tečka,  10. srpna 1995 jsme se už jen dozvěděli, že v soutěži zvítězili Izraelci, jejich firma NIMDA společně s firmou Oficine Gallileo.

            Soutěž byla zcela viditelně řízena k určitému cíli, položme si ale otázku proč? Jaká mohla být motivace politiků k tomu, aby vyhrála NIMDA a nikoliv česká firma?

            Domnívám se, že tento postup si alespoň trochu vykoledoval Soudek sám. Když se totiž už koncem roku 1993 jevilo, že projekt modernizace T 72 je skutečně proveditelný, nevěděl nic lepšího, než jej nabízet v takových zemích, jako je Irán a Syrie. Snad v nějakém okamžitém pomatení smyslů poskytl dokonce zápis o svém důvěrném jednání v Iránu na toto téma (včetně jmen příslušných tamních generálů) českému Ministerstvu zahraničí. Odtud už vedl jen krok na izraelskou ambasádu v Praze a do týdeníku Respekt. Ten o tom 17. ledna 1994 otiskl rozsáhlý článek, včetně citací z onoho zápisu a tak mohli Izraelci vystartovat jako čertík z krabičky. Syrie a Irán patřily k jejich hlavním, životním nepřátelům a modernizace arabských a perských obrněných jednotek mohla být pro Izrael vážnou hrozbou. Domnívám se tedy, že se po určitém váhání rozhodli torpedovat škodovácký projekt modernizace tanku a na české politické scéně k tomu našli řadu ochotných pomocníků, myslím, že náměstek ministra obrany Kalousek byl jedním z nejdůležitějších. Podali vlastní, technicky naprosto nedostatečný návrh a zvítězili. Modernizovaný český tank T 72 se tak stal pouhou fikcí. Klobouk dolů před Jirkou Mikulcem. „Český modernizovaný tank T 72 nikdy nespatří světlo světa.“ řekl mi už v roce 1995. Měl pravdu.

            Český tisk přinesl už v září 1995 zajímavé informace, např. deník Práce psal 2. 9. 95 pod titulkem „Vojenští zpravodajci zkoumají působení izraelské lobby v ČR“  o podivných výběrových řízeních. Připomínal nejen tank , ale i firmu Elbit a její působení na Aero Vodochody. V těchto spekulacích mě utvrzuje skutečnost, že ani po čtyřech letech, v roce 1999, není tank na světě a nikdo si netroufne stanovit termín, kdy snad bude – nejspíš opravdu nikdy. Připomenu ještě jeden článek z českého tisku, a to z Rudého práva 4. 9. 95. V rozsáhlém textu pod titulkem „MO: Italové nám nabídli v soutěži na tank T-72 nejlepší podmínky“ vychvaluje ministerstvo nabídku italské firmy Officine Galileo na systém řízení palby, který nefunguje dodnes…….K smíchu, nebo k pláči ? Nakonec všechno skončí tak, že my – ”bažanti” budeme nakupovat vyřazené tanky od ”mazáků” v NATO. Chcete se vsadit ?

            V mých očích to staví veškerou kritiku údajné neschopnosti naší armády do mírnějšího světla. Byla hříčkou v rukou politiků, kteří hájili své vlastní zájmy. Rozbory dalších veřejných soutěží, například na systém PLAMEN (letecký kulomet), STYX  (protiletadlový systém) atd. by ukázaly, že proběhly v podobném duchu, ovšem myslím, že v těchto případech už v jiných barvách, nikoliv v zájmu Izraele. Vztah českých politiků k českému průmyslu byl v tomto směru vskutku macešský. Posuďte sami ten rozdíl:

            Když jsme v roce 1996 hledali cesty, jak prosadit nákladní terénní speciály tatra v tendrovém řízení armády USA na přestavbu vozidel americké námořní pěchoty, dozvěděli jsme se od ing. Miroslava Křenka, ředitele odboru dvoustranných ekonomických vztahů Ministerstva zahraničních věcí ČR, že konkrétně v USA: ”Účast zahraničních dodavatelů ve vládních zakázkách USA (Government prosurement) reguluje několik zákonů a předpisů. Ty omezují účast neamerických subjektů na těchto zakázkách. Podle pravidel Buy American Act (BAA) musí podíl US komponentů představovat minimálně 50 % hodnoty konečného produktu. Navíc při dodávkách pro Ministerstvo obrany USA mohou dostat americké nabídky až 50 % cenovou preferenci před zahraniční konkurencí.”

            Zdá se, že L. Soudek se v průběhu let 1993 a 1994 nevydal ohledně zbrojní výroby správnou cestou. Nehledal silné partnery (např. právě sílu izraelské lobby na celém světě určitě nelze podceňovat), ale hledal nejdříve odbytiště. V tehdejší politické konstelaci byly dodávky do Iránu, Syrie a podobných zemí naprosto neprůchodné. ŠKODA Plzeň tedy vynaložila spoustu prostředků, ale projekty se nerealizovaly.

            Někdy jsme zažili nebývalou legraci, a to když jsme četli Soudkovy zápisy ze služebních cest. Nabízel všude možně po světě všechno možné – tanky a děla, munici, řízené střely. Škodovka sama přitom nevyráběla nic. Úplně nás dorazilo, když v jedné arabské zemi nabízel i minolovky……To je loď jako hrom, už jsme viděli, jak je ve Škodovce, třeba v reaktorové hale, montujeme a splavňujeme po Berounce, Vltavě a Labi….Vizionář.

            Začínal tak proces zatěžování firmy odvody prostředků např. na vzdálené vize, které se ukázaly jako nereálné. Tehdy to nebylo tak patrné a hledat viníky (Izraelci, Američané, bankéři, cyklisté……?) těchto začínajících neúspěchů by dnes bylo už jen akademickou záležitostí. Ostatní akcionáři, zasedající se Soudkem ve statutárních orgánech, měli ovšem být ostražitější. Nebyli.

Zdroj:  Tah střelcem

Autor: Jaroslav  Hudec.

Otištěno na přání  autora textu.

Příspěvek byl publikován v rubrice Tóny Jardy Hudce se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

22 reakcí na Tóny Jardy Hudce

  1. vonrammstein napsal:

    To je sakra dobrej článek, pane Hudče. Díky za něj, většinu z toho jsem nevěděl.

  2. Jeff napsal:

    No.. jde zhruba o toto: Vývoj ČR po r. 90 byl plně pod kontrolou USA, zcela bezpochyby měla mocnost ve vládě vždy své lidi. Východní Evropa se měla stát klínem proti snahám o emancipaci Evropy na USA a ČR se stala evidentním vzorným žáčkem, dnes šaškem s rolničkami, který poslouchá v Evropě maximálně City of London. Cíle byly jasně stanoveny tam, kde vznikají globální plány: neoliberální směr v ekonomice, volný obchod, privatizace zisků, socializace ztrát. Rozevření nůžek. Rovná daň. Nelze se divit preferenci Izraele jako hlavního spojence ve všech oblastech. Nějaké ohledy? Vodchod. Naše zahraniční politika měřeno všemi možnými úhly pohledu je proto ve výsledku absolutně hanebná svou podporou globální hry světového hráče č.1, která se zejména v letech 2000-2008 jevila jako obyčejný neonacismus.

  3. Bob napsal:

    Soudka bych přirovnal ke Stehlíkovi (POLDI).
    Jeho (Stehlíkova)firma Bohemia Art dlouho fungovala dobře, ale Poldovka byla velké sousto a tam to „přetopil“.
    Soudek podobně.Zpočátku velmi úspěšný, pak začal s megalomnskými projekty a bylo.
    Ani o jenom z nich si nemyslím, že byli tumeláři.
    Dokonce byli po určitou dobu možná dobří manažeři.
    Stali se pouze obětí vlastní megalomanie.

  4. Občan napsal:

    Díky, pane Hudče. To je moc zajímavé čtení.

    Já bych ty obchodní aktivity panu Soudkovi až tak nevyčítal.
    Chybu vidím spíš v tom, že to poctivě nahlásil na MZV a nepředpokládal, že za provázky tahá někdo úplně jiný než ministr zahraničí, premiér a parlament. To, co naplno vyplulo na povrch za premiérování Miloše Zemana, nemuselo být v pol. 90. let ještě tak moc zjevné.

    Co nestihl vyvézt Soudek, vyváží dnes Strnad (patrně přes Omnipol) – kdovíkomu, kdovíkam a kdoví v čí prospěch.

    Jedním z důležitých hrobařů Tatry Kopřivnice byl i Havel a jeho náklonnost k dalajlamovi. Pokud vím, tak tahle jeho kratochvíle přišla Tatrovku asi na 3 MILIARDY Kč (zrušené objednávky a montáž aut v Číně). Tři giga, to je suma, jakou by těžko rozdýchával i leckterý protežovaný podnik. Místo Tater se dnes v Číně montují MANy a nám zbyla jen hořká pachuť v ústech.
    Pokud se mýlím, prosím pana Hudce o opravu.

    • Cech napsal:

      Opravdu je mi líto, ale pane Hudec Vy máte pravdu.
      O armádních zakázkách absolutně nic nevím, ale LADA se setřásadlem o tom se zdejším ani nezdá.

    • Hudec napsal:

      Je mi líto, ale já o vztahu Tatra x Čína nic nevím, ani o náklaďácích MAN. Takže mohu těžko něco opravovat.

      • Cech napsal:

        Ne to bylo o 6 hlavňovém kulometu, všichni Vám omlouvají a proto promiňte pane Hudec, již se to nestane.

  5. severočech napsal:

    Ve zmíněném arabském regiónu tehdy se Soudkem kooperoval Zemanův do KPR designovaný zahraničně-politický šéf.

    • Hudec napsal:

      ASsi jsem vás nepochopil. Koho máte na mysli? Jestli kmoníčka, tak ten pokud si vzpomínám, neměl se Škodou Plzeň na Soudkovy éra nic společného. To spíš v hzačátcích Zdenko Pírek a v „jemenské“ fázi František Langer, pokud vám ta jména něco říkají.

  6. eagle napsal:

    Paradni clanek. Dal bych si jeste pokracovani. Nebo treba na tema „bitevni letouny“, ty sly taky do kytek, pripadne Pandury a dalsi. Armada je cerna dira na penize a cim vic informaci od insideru se dostane ven, tim lip.

    Ja komentare moc nepisu, spis jenom ctu, ale Kosa je vynikajici a nerad bych o tento zdroj prisel kvuli blbeckum, co se neumi realizovat jinde nez v niceni diskuzi. (To nepatrilo k tomuhle clanku a teto diskuzi, ale k tomu o tom kasparovi co spamoval Kosu svymi zvratky)

  7. Laco Grőssling napsal:

    Smutné čtení, pane Hudec. Oni totiž, jak to vylézá na povrch ani Soudek ani Stehlík neměli šanci. Protože chtěli vyrábět a vyvážet. Kvůli tomu Pravdoláska kontrarevoluci na rozkaz z venku nedělala. Nebyly kompatibilní s neokolonialismem Západu. Jó kdyby jen dováželi a tady prodávali, to by byla jiná.
    Nejhorší je, že je ještě spousta těch, co tu Pravdolásku vynášejí do nebes. Asi tu musí být ještě o 300 tisíc nezaměstnaných víc.

    • Hudec napsal:

      Šanci neměli, ale jistě z řady důvodů. Zabývám se tím v jedné kapitole svého veledíla. Připadám si teď, skoro po dvaceti letech, podobně, jako když jsem to psal – jako typický generál po bitvě.
      Bylo to tak:
      1. Novodobí čeští továrníci zprivatizovali podniky za vlastní peníze oněch podniků, a to za tichého souhlasu politiků, odborné i široké veřejnosti. Bylo to přece logické – kde jinde měli ty peníze vzít?
      2. Novodobí čeští kapitalisté byli prozíraví a proto si hned od počásku začínali ulívat nějaké „drobné“ úplně stranou – pro zlé časy, kdyby to všechno nevyšlo.
      3. Novodobí čeští kapitalisté podlehli megalománii, začali nakupovat kdeco na úvěr.
      4. Přišl Klausovy balíčky (tuším 1997 ?) a ty úvěry přestaly být dostupné.
      5. To všechno se odehrávalo na pozadí celosvětové hospodářské recese
      Dnes bych k tomu dodal i to, o čem píšete vy a také fakt, že jen málokteří z té starší generace si dokázali najít alespoń domácí politickou podporu.
      Tak to dopadlo jak to dopadlo.
      P.S.: A také se ukázalo, že to nebyly až bůhvíjaké manažerské hvězdy.

      • vonrammstein napsal:

        Je to někde k přečtení celé, pane Hudče?

        • Hudec napsal:

          Asi ne. Vyprodáno.
          On vlk nabízí dát to tady na kosu v létě na pokračování, což by se mi celkem líbilo. Koho to bude zajímat, ať čte, koho ne – ať to přeskočí. Je to poměrně útlý svazek.
          Problém je v tom, že to nemám celé v elektronické podobě, resp. měl jsem na disketě, ale ta nějak podlehla elektronické zkáze, zčásti. Můj ajťák z toho dal hodně dohromady (třeba tuhle pasáž o tanku), ale to je z první, neredigované verze, takž bych to musel nějak upravovat podle tištěné verze.
          Další problém je v tom, že je to postavené na spoustě fotografií a faximile dokumentů, což nevím jak bychom to s vlkem sem dostali…..
          Nechci se chovat jako grafoman a snažit se omračovat a někomu vnucovat své veledílko, které samozřejmě časem ztrácí na hodnotě – koho dneska zajímají nějaké vzpomínky starého zbrojnoše, že? Na druhou stranu je fakt, že taqm vím jen o dvou chybách jichž jsem se dopustil, což po 14 letech není tak úplně špatné, klidně se pod to celé můžu podepsat i dnes.
          Tak sám dost dobře nevím co s tím.
          Asi to mají někde v knihovně, spíše ve větší, protože ty musí kupovat skoro všechno.
          Tak mi to nedalo a podíval jsem se do katalogu SVK v Plzni – tady moje dílo mají.

  8. Hudec napsal:

    Jo a díky za pochvalné reakce, ale na druhou stranu podle počtu komentářů to zase takový trhák není.

  9. Gerd napsal:

    Je to pěkné čtení. Třeba dojde i na působení firmy Nero nebo Soudkova syna v ve firmě Centrální nákup Škoda. Za hlavní příčinu Soudkova neúspěchu považuji jeho megalomanství, zakládání nesmyslných zahraničních akvizic, cholerickou až sprostou povahu a livkidaci prosperujících částí firmy.
    Nevím, jak by dopadla akvizice částí Škoda, tedy turbínky a lokomotivky Siemensem, ale byla to jedna varianta vývoje. Pak už se v 90. letech nějak ztratil přehled o tom, jak Škoda zakládala desítky dceřinných společností, které následně slučovala do větších divizí, a zase rozdělovala a odprodávala. Značná část se už děla za Romanovy éry.

Komentáře nejsou povoleny.