NEDĚLNÍK aneb TRABANTŮV NEDĚLNÍ SLOVNÍK Dnes o: Davidovi, vítězi nad Davidem


napsal  Trabant

Úvodem opět krátce zmíním: Nedělník nemá za úkol dávat odpovědi, ale vyvolávat otázky.

David pastýř, David král, David hrdina, David vrah. David Protiklad, toho jména první. Život Davida, druhého izraelského krále, je plný upřímnosti i lstí, opravdové odvahy i opravdových selhání. David není jen roy, je to geroj, i když bychom si nad ním raději umyli ruce.

Mezi Davidovým královským pomazáním, provedeným na Boží pokyn prorokem Samuelem[1] a Davidovým předsmrtným loučením se synem Šalomounem[2] protečou Jordánem vody a životem činy, postoje, rozhodnutí. Ten mladičký pastýř, který hrdinně ubil Goliáše, se místo vyznamenání dočkal vyhoštění. Kdo je úspěšný, je nepohodlný – a existence hrdiny je obžalobou srabů. David jako pomazaný druhý izraelský král, je po léta na indexu – první izraelský král Saul se drží trůnu jako posledního stébla naděje na reparát ze zpackané životní megašance a tak je jeho designovaný nástupce lovnou zvěří, na každém rohu visí jeho „reward“ – a léta běží. Když se mu pak Saul náhodně dostane bezbranný do rukou[3], skloní se David před královským majestátem a nezneužije lákavou výhodu, která mu spadla do klína – k tomu je snad potřeba sebrat ještě větší sílu, než k utkání s Goliášem – boj se sebou je vždycky těžší, než s druhými. S čím má David celoživotní problém, jsou holky. Kvůli té první z těch, které známe, Abígajil[4], byl odhodlán vraždit, pro tu druhou, s rodokmenem, Saulovu dceru Míkol[5], vždycky tak trochu páchnul pastýřským skopovým, třetí, Bat-šeba[6], jej stála čest a syna a ze čtvrté, Šúnemanky Abíšag[7], už měl jen termofor. David bojuje a bojuje, s Goliášem, se Saulem, s Pelištejci, s vlastním synem[8], se sousedy, s věrným Urijášem, se sebou. Kolem něj smrt, on na kolenou, žárlivě miluje svého Hospodina a jeho Hospodin žárlivě miluje svého Davida, který jen a jen pro Něj vyzval Goliáše, ušetřil Saula, poskakoval v čele průvodu a pochopil, co mu do očí vmetl Nátan. David, ó David, padouch i hrdina, David Protiklad. Nelze číst Davidův příběh a nebýt jím osloven, vtažen a zasažen, není-li čtenář jen plastikový produkt plastové doby, konformní entita bez barvy, vůně, zápachu a chuti. Davidův příběh vyvolává emoce, protože je to náš příběh – to my jdeme životem od příležitosti k reparátu, od individuality k separátu, ode zdi ke zdi – a tak málo, tak ztraceně a zatraceně málo času trávíme na kolenou, s Davidovým Bohem, na kolenou, navzdory do našich rukou vydaným Saulům, navzdory nad námi se ušklíbajícím Míkolám, navzdory za námi zanechaným Urijášům a zvyšující se řádce hrobů za zády.

A po tom Davidovi, tom zkrachovalém hrdinovi, tom fackovacím panákovi a spalovateli šancí, tom loserovi v brokátu, v Bibli kromě té hrstky příběhů pohozených mezi knihu Rút a Knihy královské zbyl ještě zpěvník[9], nebo alespoň jeho významná část. Ale pane, jaký zpěvník! Když se po těch řádcích projdeš, zpívá to samo, i když noty si musíš přečíst ve svém vlastním příběhu. Tam, ve zpěvníku, teprve chápeš, jak žárlivě David miluje svého Hospodina a proč Hospodin žárlivě miluje svého Davida, a tebe – ano, tebe! To pro ten zpěvník je David, o kterého bys neopřel kolo, součástí rodokmenu[10] Ježíše, který je Kristus. To pro ten zpěvník je David příkladem živé důvěry, povzbuzením, že i moje a tvoje zpackanost, zmazanost a zkrachovalost může vzít ty poplivané noty utracených a na bezvýznamné drobné rozměněných mých a tvých let, vložit do nich texty toho zmazaného Davida z žalmového zpěvníku a prozpívat se na kolena, prozpívat se k naději, prozpívat se k důvěře, protože kapelmajstr toho dějinami procházejícího chóru tě, stejně jako Davida, žárlivě miluje a jeho taktovka měří nejen rytmus, ale i čas, tvrdí muziku a otvírá dveře, do textu, do života, z krematoria (i když třeba celý život tvrdíš, že nemáš hudební sluch).

Životní příběh Davida Protiklada je nadějí pro můj a tvůj životní příběh, Hynku, Viléme, Jarmilo.

Kontakt na autora: toulkyknihou@seznam.cz


[1] První kniha Samuelova, kapitola 16

[2] První Kniha královská, kapitola 2

[3] První kniha Samuelova, kapitola 24

[4] První kniha Samuelova, kapitola 25

[5] Druhá kniha Samuelova, kapitola 6

[6] Druhá kniha Samuelova, kapitola 11–12

[7] První Kniha královská, kapitola 1

[8] Druhá kniha Samuelova, kapitola 13-19

[9] Kniha Žalmy

[10] Evangelium podle Matouše, kapitola 1

Příspěvek byl publikován v rubrice Trabantův nedělník se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

10 reakcí na NEDĚLNÍK aneb TRABANTŮV NEDĚLNÍ SLOVNÍK Dnes o: Davidovi, vítězi nad Davidem

  1. vonrammstein napsal:

    Hlas volajícího na poušti. Požehnané Velikonoce. Chvála Pánu.

    • Řezníček z Brna napsal:

      Požehnané velikonoce, Ježíš který přemohl smrt a vstal z hrobu byl z Davidova kmene! Ježíšovo zmrtvýchvstání je pro mne největší dějinnou událostí v historii lidstva a naplňuje nás nadějí, i že my jednou budeme vzkříšeni k životu věčnému.
      Kdo tuto víru nemá, tomu přeji aspoň krásné svátky jara, které zatím nějak zapomnělo, že by už mělo nastoupit svou vládu.

  2. Leo K napsal:

    David – židovský héros. Má v sobě cosi zakladatelského i když nebývá první. Přes jeho chyby na něj shlíží historie kladně. V Českých dějinách by se dalo diskutovat, zda jeho odleskem byl Boleslav (zvaný Ukrutný), Břetislav nebo až Karel IV.

    • Řezníček z Brna napsal:

      Včera dávali na Viasat history celý 3 hodinový blok s názvem Chrámová hora. Bylo tam i o králi Davidovi a historik poukázal na to, že jeho život byl lemován mrtvolami a přirovnal ho do dnešní doby s Sadámu Hussajnovi. Dost zajímavý a nevšední názor.

  3. Anonymní napsal:

    Pozehnane velikonoce vsem ctenarum! Velikonocni nedelnik vyjde na Kose zitra.
    Trabant

  4. pepan napsal:

    v tyto sváteční dny by v odkazu uvedený názor rozhodně neměl zapadnout:
    http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/297724-katolicka-cirkev-neni-charita-vzkazuji-papezi-polsti-biskupove.html

  5. Leo K napsal:

    Dovolte, abych pro pepana vložil koment. Ač ateista vím, že Víra a církev není jedno a totéž.

    • pepan napsal:

      nejen dnes, jsem nejen „veřejnoprávnými“ médii přesvědčován o tom, že rozličné církve jsou majiteli „víry“.

      • Anonymní napsal:

        A proto se, pepane, muzete zde pod nedelnikem dozvedet od pana Lea K, ze je to ve skutecnosti jinak. Mam z toho radost. Trabant

      • Anonymní napsal:

        A jeste: konuniste mi take uporne tvrdili, ze jsou vlastniky Marxe. Nejsou, pepane, vidte, ze nejsou? Ale kouleli to na mne pekne a zadne nedelniky nebyly. Ne v dosahu.
        Trabant

Komentáře nejsou povoleny.