SOCIÁLNÍ SLUŽBY V ČESKU – POHLEDY ZEVNITŘ 3. SEDMÝ PÁD: S KÝM, ČÍM


napsal Trabant

Předem prosím kolegy a kolegyně ze sociálních služeb – zkuste stisknout zuby a nehřímat, že tak to opravdu, ale opravdu není. Je. Jsem tu deset let, jsem všímavý a směl jsem vnímat i celek i detail.

Sociální služby před rokem 1989 byly převážně provozovány okresními a krajskými ústavy sociálních služeb, tuším – tehdy jsem při tom ještě nebyl. Tyto služby se z velké části ve svých cílových skupinách omezovaly na seniory a zdravotně postižené – většina dnešních služeb sociální prevence a jejich cílové skupiny tehdy neexistovaly, nebo jakoby neexistovaly. Po roce 1990 už to ovšem byla jiná káva. Byl přijat zákon 83/1990 Sb, o sdružování občanů, později se k němu přidal zákon 248/1995 Sb, o obecně prospěšných společnostech. Především občanská sdružení vyrůstala rychleji, než houby po dešti – a objevovala pro sociální služby nové cílové skupiny, objevovala služby sociální prevence, dobývala trh sociálních služeb, na kterém se dosud pásly jen ty okresní a krajské molochy pro seniory a zdravotně postižené. Své si na rozvíjejícím se trhu sociálních služeb hlasitě řekly především církevní právnické osoby, především římskokatolická Charita, českobratrská Diakonie ČCE a na severu Moravy Slezská Diakonie, působící pod Slezskou evangelickou církví augsburgského vyznání. Naprosto s přehledem se nejrychleji zorientovala Charita a ovládla klíčové sektory – pečovatelskou službu a terénní ošetřovatelskou službu, dnes známou jako domácí péče nebo Home Care. Krajské a okresní ústavy se postupem času transformovaly do příspěvkových organizací krajů a obcí a ponechaly si významný podíl především na trhu pobytových služeb pro seniory a osoby s mentálním postižením; v pečovatelské službě se příspěvkové organizace staly nejvýznamnějším konkurentem Charity. Obrovský boom tzv. nestátních neziskových organizací, tedy církevních právnických osob, občanských sdružení a obecně prospěšných společností (na rozdíl od veřejnoprávních neziskových organizací, tedy rozpočtových a příspěvkových) přinesl poptávku po specifických grantových a dotačních titulech, které začal stát, kraje, města a soukromoprávní nadační fondy (do kterých stát rozdělil aktiva Nadačního investičního fondu, vedeného Fondem národního majetku) vypisovat, aby nový sektor uživil – protože stát začal nový sektor potřebovat, jeho zhroucení by už mediálně ani sociálně neustál.

A tak se v tom rybníku po léta přikrmovalo a množilo, zarůstalo a zahušťovalo, až konečně prosadila politická lobby kolem Národní rady zdravotně postižených zákon 108/2006 Sb, o sociálních službách, který sice šel významně na ruku zdravotně postiženým, ale přesto solidně vykolíkoval hřiště, zreguloval toky a standardizoval postupy. A trh sociálních služeb se začal transformovat, začaly na něj působit vlivy, jejichž dopad málokterý poskytovatel sociálních služeb strategicky domyslel – a dnes jsme někde v první třetině transformačního procesu, soudím. Na konci transformace bude dospělý trh sociálních služeb, s vysokým prahem pro nově příchozí, s jasně rozparcelovanými sférami vlivu – a pokud se především příspěvkové organizace zřízené obcemi včas nerozhlédnou a nezvolí strategický postup, půjdou z kola ven.

Co se vlastně stalo? V nestátních neziskových organizacích, tedy církevních právnických osobách, občanských sdruženích a obecně prospěšných společnostech, vyrostla generace zkušených manažerů se strategickým vhledem do souvislostí a zkušených fundraiserů, schopných najít a získat finanční zdroje. Podstatná část tohoto sektoru se přisála na státní rozpočet přes různé politické a lobbyistické skupiny a ovládla svůj dílec trhu, vybudovala si stabilní penězovod. Ve veřejnoprávních neziskových organizacích, tedy příspěvkových organizacích krajů, víceméně pokračuje socialistické rozdělování, kraje si své organizace finančně hýčkají – a nesouhlasný křik kolegů z krajských příspěvkovek, který už už slyším, vychází z toho, že nikdy nepoznali nouzi občanského sdružení nenapojeného na silnou skupinu. Příspěvkové organizace obcí považuji za oběti třiadvaceti let vývoje trhu, i když ony samy to tak jistě necítí. Do nejistých a turbulentních dob demontáže sociálního státu vstupují tragicky zpožděny co do kvality managementu, schopnosti strategických přístupů, fundraisingové rutiny. Zatím sledují rok od roku se snižující dotace s mírným pozdvižením obočí a ruku natahují směrem ke zřizovatelům – obcím. Zákonem 108/2006 Sb podporované trendy neberou na vědomí, protože jde o trendy skryté, které je třeba strategicky analyzovat, objevovat, domýšlet. V drtivé většině nejsou jejich managementy schopny nahlédnout za roh, vidět situaci v reálných konturách – že jde o krk, že jde o všechno, že se na jejich místo tlačí dosud neviditelní vlčáci – především ti neziskoví napojení, ale i nenapojení, a také zahraniční. Obce své příspěvkopvé organizace finančně neudrží, jednou je rády pustí tomu, kdo po nich nebude chtít dotaci – a tím se zbaví veškerého přímého vlivu na rozsah, kapacitu a kvalitu sociálních služeb na svém území apro své občany. Přitom právě obce mohly především v devadesátých letech efektivně občancovat klíčové pozice na trhu – především terénní ošetřovatelskou službu – domácí péči, což je sice služba zdravotní, poskytovaná podle zák. 372/2011 Sb, o zdravotních službách, ale výdělečná (!) a navíc obsahující synergické vazby směrem k pečovatelské službě a osobní asistenci, nyní dokonce i k pobytovým službám, díky novele 66/2013 Sb. Obce mají nyní rok až dva poslední teoretické šance na strategický postup, vedoucí k udržení pozice – jinak za několik let o své příspěvkové organizace přijdou a nikdo a nic tomu nezabrání. Církevní restituce představují navíc pro trh divokou kartu, která může pro pozice obecních, ba i krajských příspěvkovek, a dokonce pro celou distribuci dotačních prostředků, znamenat drtivý úder, který přeorá trh a přepojí penězovody ještě rychleji a důkladněji, než se i Trabantovi dnes může jevit.

Příspěvek byl publikován v rubrice Trabantův nedělník se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

35 reakcí na SOCIÁLNÍ SLUŽBY V ČESKU – POHLEDY ZEVNITŘ 3. SEDMÝ PÁD: S KÝM, ČÍM

  1. pepan napsal:

    díky, popsal jste klasický „outsourcing“.
    Přes líbivá „slovíčka“ nejde o potřebného, newspeakem označeného za „klienta“, ale jde o profit „poskytovatele. A to v první řadě.

  2. Puck napsal:

    Po dnešním a velikonočním přispěvku do diskuze se budu jevit jako nepřítel všeho, co s církvemi souvisí. Ale není tomu tak, jsem tolerantní ke všem, ať už věří, či nikoli. Jen mi vadí restituční zákon, který nastavuje nové křivdy, především mladším generacím a způsob, jakým katolická církev korumpuje ty ostatní.
    Co se týče církví a charity, rád se nechám překvapit, jak církve využijí nové situace a pomohou státu v péči o potřebné. Obávám se, že to žádný zázrak nebude, tyto záležitosti vyžadují dobrou organizaci i finance, představují hafó problémů. Proč by si komplikovaly život, když teď mají solidní zajištění ? Snad jen proto, aby získaly nové dušičky a vylepšily si obraz u veřejnosti. Oba důvody jsou dlouhodobou záležitostí. Uvidíme, co převáží. Jsem skeptik, jako ostatně poslední dobou pořád. 🙂

  3. Občan napsal:

    O „pečováky“, ÚSP a DD provozované obcemi a kraji si ještě hodně dlouho, Trabante, nebudete muset dělat starosti. Na rozdíl od těch privátních jsou totiž stále CENOVĚ DOSTUPNÉ pro naprostou většinu žadatelů o místo a krom toho poskytují péči i zcela nemajetným (placení neschopným). Proto si je kraje a obce „hýčkají“.

    Outsourcované služby privátních zařízení nejsou bez dotací schopny poskytovat péči nízkopříjmovým občanům, takže „trh“ si je vytřídí sám. Ty, které mají solventní klienty, přežijí, zbytek zanikne a péči o staré a nemohoucí opět převezmou obce, kraje a stát; byť to bude do budoucna znamenat zřizování veřejnoprávních chudobinců a pastoušek, protože na víc nebudou prostředky. Bylo to tak ve středověku, novověku i ve 20. století a bude to tak i ve století 21..

    Církevní OBCHODNÍ společnosti nebyly, nejsou a nebudou schopny BEZ DOTACÍ nabídnout NESOLVENTNÍM žadatelům o péči nic víc než chudobince. I kdyby se „umanagovaly“. Navíc nemají a nebudou mít dostatek obětavých řeholnic, které by ZADARMO odváděly práci, již je nutno civilním zaměstnancům zaplatit – středověk prostě skončil v 16. století.

    To samé platí o „terénních službách“. Pro většinu příjemců i poskytovatelů jsou striktně limitovány příjmem žadatele a výší jeho příspěvku na péči. Nemáš chechtáky – nedostaneš služby. Část péče převezmou rodiny, zbytek dobrovolnické místní spolky a obce/kraje/stát. PRIVÁT nikdy, protože ten své služby podmiňuje ziskem (a je jedno, jestli jde o prachy, o duši nebo o obojí).

    • wiki napsal:

      Občan napsal: … služby privátních zařízení nejsou bez dotací schopny poskytovat péči nízkopříjmovým občanům, takže “trh” si je vytřídí sám….

      Na doložení jeden odkaz : http://www.hermanek1.karvina.info/

      • Trabant napsal:

        Zjevně byla přeceněna míra potřebnosti vzniku tohoto konkrétního zařízení v území a naopak podceněna analýza rizik před jeho zřízením. Proto jej trh vytřídil. Zbytečně byly vynaloženy grantové prostředky FM EHP/Norsko.

        • Občan napsal:

          Nesmysl.

          Zmíněné o.s. poskytovalo rozsáhlé sociální služby ohroženým a znevýhodněným dětem v jedné z ekonomicky a sociálně nejproblematičtějších oblastí republiky. Kromě „primárního záchytu“ provozovalo také domy na půl cesty a terénní služby – a dojelo „jen“ na NEDOSTATEK FINANCÍ. Jeho „klienti“ pochopitelně žádné peníze neměli, Karviná, stejně jako celá Severní Morava je ekonomicky v „otvůrku“ a tamní firmy zjevně neměly zájem o mecenášství.
          Provozovatelé „záchytu“ i domu na půl cesty naopak projevili docela slušnou míru informovanosti a obratnosti a správně se obrátili na Norské fondy; ani to však nestačilo.

          Trabante, znovu – kde nejsou peníze, můžete manágovat jak chcete, stejně nic nevymanágujete ani nevymágujete. Bez solventních zájemců o služby takhle dopadne celý privátní sektor prodejců všech možných druhů péče a „klienti“ se ještě rádi vrátí do velkokapacitních institucí.
          Nejsme a nebudeme Švýcarsko. Ale i tam jsou individuální rozsáhlejší (tedy nadstandardní) služby a ubytování jen pro některé; chudí musejí vzít zavděk stejnými velkokapacitními zařízeními typu „strava, postel a sprcha jednou týdně“ jako kdekoli jinde.

          • Občan napsal:

            P.S.:

            To zařízení fungovalo od r. 1999 do loňska bez problémů – tedy TŘINÁCT LET. Kleklo až letos.
            Takže i ty řeči o jeho nepotřebnosti a podcenění rizik jsou jen jalové „managerské“ kecy.

          • Trabant napsal:

            Vy jste tak sympaticky rychle hotový: „Nesmysl.“

            U služeb sociální prevence, kam komentovaný rank patří, musí zřizovatel zvlášť pečlivě analyzovat rizika a v předstihu reagovat. Finanční mechanismus EHP/Norsko nemá řešit existující problémy s financováním, ale pomáhat budovat dlouhodobě udržitelné kapacity. Dlouhodobě něco udržet znamená strategicky plánovat, strategicky myslet.

            Pokud zanikne služba sociální prevence v Karviné, pak zřejmě proto, že nebyla dostatečně pevně zakotvena ve Střednědobém plánu rozvoje sociálních služeb Moravskoslezského kraje jako povinném dokumentu s přesahem do dotačního řízení MPSV.

            Desítky dalších služeb sociální prevence a sociální péče nezaniklo jen proto, že si své dotace a granty na institucionálních donorech vyplakaly, nebo získaly prostředky z tzv. ´péček – Individuálních projektů v rámci OP LZZ, ne zcela košér náhrady českých rozpočtových kapitol v oblasti sociálních služeb. není to dobře. Trh sociálních služeb se musí pročistit. Nástroj je po ruce – komunitní plánování sociálních služeb na úrovni obcí. Žel chybí vůle a dovednost s ním efektivně pracovat.

          • wiki napsal:

            Trabante, očividně nejste v obraze. Pokud byste byl, věděl byste, že zde jde o „kolaterální ztráty“ 😉 spojené s Drábkovou (resp. zde spíše Macelovou) „novelou“ soc. systému zákonem 401/2012

          • Trabant napsal:

            Pro wikiho: Ano, máte pravdu, omlouvám se. Zmátl mě ten „dům na půli cesty“ v Občanově textu, na ty stránky jsem jen nakoukl. Nicméně co jsem napsal, má paušální platnost u služeb registrovaných podle zák. 108/2006 Sb, o sociálních službách.

          • Cech napsal:

            Je to tak prosté a bohužel musím dát za pravdu nicku občan.
            Opravdu je nutné se připravit na naprostou destrukci stávajících dostupných služeb pro seniory.
            Charitativní služby nejsou a nebudou schopny pokrýt ani 2/3 stávajících kapacit i s přihlédnutím jak obrovské majetky bude církev managovat ve svůj prospěch.
            Je nutné vycházet z reality a to, že bude schopna pokrýt cca. 1/3 a 2/3 musí nadotovat stát, nebo prostě nebude existovat.
            Proto ta budoucí neexistence, je to čím může a také bude vydírat pohasínající stát.Toto je ovšem pouze budoucnost té části, která se týká nesolventních zájemců o „charitativní služby“.

  4. Trabant napsal:

    Občane, Občane, vy jste renesanční osobnost, která rozumí všemu, kam se jen podívá. Váš problém je, že čtete „s předporozuměním“, neboli, že do všeho, co čtete, večtete, co předpokládáte. Tady vycházíte z mylného předpokladu, že text směřuje proti příspěvkovým organizacím obcí a měst (o krajských, všimněte si, nemám tak černé mínění). Zkuste číst bez předsudečných brýlí – a zkuste přijmout skutečnost, že v této oblasti prostě nejste tak docela insider. Netvrdím, že s Vaším druhým až čtvrtým odstavcem nesouhlasím – jen to nevidím tak bezvýchodné, protože v tom pracuji – cesty jsou, zdroje jsou, strategie tragicky chybí a přenechává cesty lapkům a zdroje pijavicím. Já volám po strategii.
    P.S. Na hýčkání lze střednědobě sázet u krajů, ne u obcí. Nevidí-li Občan první vlaštovky, neznamená to, že nepřiletěly. Obce mnohem víc než kraje řeší kapsu – a koneckonců mají i své nehýčkané organizace.

    • Občan napsal:

      Trabante,

      já vycházím z OSOBNÍCH poznatků, protože jsme měli v rodině nemohoucí seniory, kteří byli svým zdravotním stavem donuceni k vyhledání pobytové péče. A protože jsme byli všichni příliš „mladí“ na to, abychom mohli seknout s prací a celodenně o ně pečovat, byli oba v pobytových zařízeních. Shodou okolností v soukromých, protože ve veřejnoprávních bylo beznadějně plno.
      Bylo to HODNĚ drahé (měsíčně jsme v jednom případě dopláceli 6900.- Kč, protože penze seniora nestačila) a péče zdaleka neodpovídala výši úhrady za pobyt.
      Krom toho čerpám ze SVÝCH pracovních poznatků.

      Co se strategie týče, je velice jednoduchá – buď budou platit příjemci služeb, nebo budou platit stát, obce a případní mecenáši, nebo privátní služby a společnosti nebudou. Na tom není moc co vymýšlet, protože je to celé předem určené financemi.
      Stát, obce a kraje budou s ubývajícími financemi poskytovat stále skromnější služby, ale budou poskytovat alespoň nějaké a cenově dostupné. Byť to do budoucna bude nejspíš jen temperovaná hala plná lůžek a třikrát denně polévka s krajícem chleba nebo miska kaše – pořád lepší než umřít hladem a zimou pod mostem.

      Něco KONKRÉTNÍHO k věci byste neměl? Zatím to jsou jen slova, slova, slova…

  5. Trabant napsal:

    Zdá se Vám to málo konkrétní? Ale já přece nemohu otiskovat strategické návody jak postupovat, tím bych poškozoval svého zaměstnavatele 🙂 Já jen poukazuji na problém. Jak ostatně vidíte, zbytečně, Vy v tom máte jasněji než já, protože máte přece OSOBNÍ poznatky a SVÉ zkušenosti – a vlastní závěry. Můžete si dovolit luxus posuzovatele zvenčí. Já holt musím vymýšlet a realizovat ty strategie, aby na Vaše scénáře nedošlo 🙂

  6. čtenář napsal:

    Trabante,
    protože mi ty pohledy na sociální služby které píšete připadají velmi zajímavé,tak bych měl prosbu,
    snad nebudete Vy ani vlk nic namítat.
    Protože věřím že se vyznáte v této oblasti,bylo by možno,aby jste zveřejnil alespoň nějaké poskytovatele sociálních služeb,abych mohl některému z nich zaslat nějaké finanční prostředky.
    Už mě nebaví zasílat jen tak ani nevím komu přes ty složenky co chodí poštou.
    Tady bych měl alespoň jistotu,že posílám tam kde to potřebují.
    děkuji

    • Trabant napsal:

      Dobrý nápad, čtenáři – a velmi milé. Preferujete nějakou cílovou skupinu (děti, zdravotně postižení, senioři, bezdomovci, jiné)?

      • čtenář napsal:

        to je otázka na kterou se mi velmi těžko odpovídá,ale pokud bych si měl tedy už vybrat,tak ty senioři.
        Ale,je to vlastně jedno,protože vám důvěřuji,tak rozhodněte klidně za mne.

        • Trabant napsal:

          Těžko najít v oblasti péče o seniory zařízení, kde mohou peníze soukromých dárců efektivně pomoci a nerozpustí se v celkové neefektivitě. Napadají mě čtyři možnosti:
          A. Po dohodě s vlkem zřídit pro Kosíře transparentní účet veřejné sbírky, registrovat veřejnou sbírku na krajském úřadě, synergicky shromažďovat příspěvky a jednou za rok popřemýšlet, kam s nimi.
          B. Pravidelnými a identifikovatelnými příspěvky financujte zařízení pro seniory nejbližší místu Vašeho bydliště, které je zřizováno obcí. Není to efektivní, ale je to taktické 🙂
          C. Neházejte peníze do černé díry – nesuplujte neschopný stát. Darujte je konkrétnímu zařízení darovací smlouvou na konkrétní věc – třeba na nákup inkontinenčních pomůcek pro sociálně slabé uživatele s nízkým důchodem a vysokou spotřebou plen, nebo na nákup lepší televize, čtecí či TV lupy, chodítka a tak.
          D. Dávejte tam, kde je největší potřeba. Osobně jsem si před časem proklepnul a jako velmi efektivní vyhodnotil neziskovou organizaci Siriri (www.siriri.org), které se orientuje na Středoafrickou republiku.

  7. jezevec napsal:

    jedna věc mi teda není jasná – proč někdo má dotace a někdo nemá, proč obec dotuje nějaké obecní zařízení tak že toto zařízení má pak „přijatelné ceny,“ čímž jiné nedotované soukromé zařízení nutně chcípne.
    proč chcípne soukromý penzion soukromých služeb, kde lidi závidí zakladateli zisk a bavoráka, a můžou se poprdět že někdo „vydělává“ na potřebných – a proč nevadí socialistický ústav péče, poskytující služby sice bez zisku, ale za dvojnásobné náklady a v poloviční kvalitě, protože se toho tam půlka rozkrade a zbytek zbytečně rozfrcá, nevytváří ovšem ten strašný zisk, plýtvání nevadí.
    proč nemá každý potřebný nárok na nějakou minci, všichni stejnou – za kterou by si mohl koupit buď péči ve vlastní rodině, nebo v soukromém penzionu, nebo ve státní LDN-ce – proč deset tisíc/měsíčně synovi postiženého dát nejde, ale milion privátnímu hospicu dát jde – a proč kdo nesežene to ani to, tak jde do pasťáku kde chcípne s náklady pade/měsíčně, a na tohle že jsou peníze vždycky …

    • Občan napsal:

      Jezevče,

      pokud je obec zřizovatelem, určuje SI ceny služeb i způsob, jakým bude služby financovat – pochopitelně v souladu s platnými zákony. Obec nezřizuje pečovatelská zařízení s primárním cílem tvořit zisk, ale proto, aby bylo postaráno o její občany, kteří péči potřebují. To je právě ten rozdíl mezi veřejnou a soukromou sférou.
      Soukromé zařízení si prostě musí klientelu najít mezi solventními stařečky, invalidy, mentálně postiženými apod. Proč by, propánajána, měl jakýkoli veřejnoprávní subjekt dotovat PODNIKÁNÍ?

      No, a pokud někdo dává dotace, pak SI samozřejmě také rozhoduje o tom, CO a KOHO bude dotovat a co a koho ne.

      Potřební nemají NÁROK na nic. Mají právo požádat a jsou-li posouzeni jako potřební, dostávají zákonem vymezenou sumu – podle kategorie všichni stejnou. Přesně dle Vašeho přání. A za ni si mohou kupovat služby. Ten příspěvek je ovšem s ohledem na ceny služeb směšný, takže si jich mohou koupit jen málo; zejména od podnikatelů.
      To je TRH, milý Jezevče – za málo paněz malé kšefty.
      Co se zrovna Vám na něm nelíbí?

      • jezevec napsal:

        náklady na LDN jsou cca 50 tisíc měsíčně. kdo se nedostane do soukromého zařízení, nemá na něj nebo nezbyde místo – dostane se do LDN za pade měsíčně. dotuje obec, kraj, zdravotní pojištění, sociální sektor. chápete???? náklady padesát tisíc měsíčně.
        za dvacet-třicet tisíc by mohl být tentýž člověk se stejným stupněm postižení v soukromém zařízení, ale někdo by si vydělal. a tak to prej nejde. chápete to? jsou to jen čísla.
        ta „obec“, která „dává“ dotace – ta snad ty peníze vysrala po obědě? oni je snad nejdřív museli někomu sebrat na daních, nein? nechápu jak může být legální, že obec SI určuje ceny služeb, náklady a dotace – jaktože to neurčuje ten příjemce. ale možná mi to vysvětlíte – v číslech prosím, ne v pindání o modrých a blazeovanými komentáři o slovníku.

        • bara napsal:

          Bych ty služby za dvacet chtěla vidět. V LDN s celodenní péčí…

        • Občan napsal:

          Jezevče,
          LDN NENÍ zařízením sociálních služeb, nýbrž JE zařízením zdravotnickým. Takže vedle ošetřovatelské péče poskytuje také zdravotní služby rehabilitačního a doléčovacího charakteru a zdravotní péče je hrazena ze ZP. Pacienti (NIKOLI „klienti“) platí „pouze“ denní poplatek za ubytování a stravu (nikterak nízký – v době, kdy jsme tam měli babičku, to bylo 360.- Kč/den).

          Zaměňujete z nevědomosti, nebo úmyslně?

          Za 20-30 000.- Kč/měs. nákladů by LDN neudržel nikdo na světě – leda by tam veškerý personál pracoval zdarma.

          Obce dávají dotace ZE SVÉHO. Na rozdíl od státu mají možnost zcela volně podnikat, což také ty šikovnější dělají; takže pokud od nich někdo dostává dotace, může to jít z peněz VYĎELANÝCH obcí v komerční oblasti.
          A samozřejmě že obec SI udčuje ceny služeb, které poskytuje. Pokud nejsou ceny regulovány zákonem, chová se obec stejně komerčně jako kterýkoli jiný subjekt. A z výnosu komerčních činností SI může dotovat co a jak chce.

    • Jos napsal:

      Protože obrázek, který jste si tady sám nakreslil Jezevče je totálně chybný.

    • Leo K napsal:

      Vydělávat na bezmocných – kdyby s takovouhle myšlenkou někdo přišel v šedesátých letech, tak by sklidil všeobecné opovržení a do konce života by s ním nikdo nepromluvil. A nezlobte se, ale používat sloveso Chcípnout v souvislosti s lidmi, to už také mluví samo za sebe.

    • Minorita napsal:

      To je teda dílo … Bez komentáře …

    • wiki napsal:

      jezevec napsal: …proč někdo má dotace a někdo nemá…

      Na to, aby někdo dostal „projekt,“ už musí mít jisté „know-how“. V reálu (namátkou JMK níže) proto projekty dostávají vesměs VELCÍ dodavatelé, a malí hráči fungují max. jako dodavatelé dílčích činností

      http://www.socialnisluzby-ipjmk.cz/Articles/2057-2-Verejne+zakazky.aspx

      • Trabant napsal:

        S ípéčky, na které odkazujete, se to má ještě úplně jinak, wiki. Byly jimi nahrazeny subřádky rozpočtu MPSV, které financovaly některé služby sociální prevence a víceméně náhradně a hrubě nesprávně financují z převážně evropské kapsy již existující služby s vybudovanou infrastrukturou – je obtížně myslitelné, že by přišel nový poskytovatel třeba azylového domu pro konkrétní město a vyšachoval ze hry toho stávajícího – není to tak jednoduché a není to ani tak o velikosti, ale hlavně o historii. Je to česká cesta víceletého financování sociálních služeb a projídání Evropského sociálního fondu.

        • wiki napsal:

          Trabant napsal: … je obtížně myslitelné, že by přišel nový poskytovatel …

          Ale i tohle myslím už přinejmenším jednou (snad na ostravsku) HROZILO 😉 – do výzvy na dodavatele se jim tam přihlásil snad „někdo z prahy“ …

          • Trabant napsal:

            Proto se to pořádně ošetřuje v zadávací dokumentaci a výběrko realizue externí dodavatel. Ale ta penetrace odjinud je možná jen v terénních a ambulantních službách, u pobytovek je to fakt obtížné.

  8. Jos napsal:

    Když tak čtu váš článek Trabante, koukám, že jste ho napsal hlavně proto, že vám vadí ta konkurence obecních, krajských a dalších zařízení řízených obcí nebo státem a nejraději byste je zlikvidoval. Tu zkušenost a um vašich „zkušených manažerů se strategickým vhledem do souvislostí“ jste popsal výstižně sám:
    “ Podstatná část tohoto sektoru se přisála na státní rozpočet přes různé politické a lobbyistické skupiny a ovládla svůj dílec trhu, vybudovala si stabilní penězovod.“ Já bych k tomu dodal: a důkladně vysají své klienty! Před časem jsem řešil problém kam na čas umístit matku. Zařízení zřizované obcí za 10 000 Kč měsíčně poskytovalo nesrovnatelně více než soukromé zařízení za 1500 Kč denně. Efektivita a kvalita jasně u obecního zařízení zvítězila na celé čáře. Moje zkušenosti a zkušenosti mojí ženy, která v home caringu pracovala se soukromníky na poli sociálních služeb jsou vyhradně tristní.

    • Trabant napsal:

      Tak Vám nevím, Josi, buď já špatně píšu, nebo Vy špatně čtete. Vždyť já přece v tom článku stojím jednoznačně na straně těch obecních!

      • Jos napsal:

        No nevím. Nějak se mi zdál váš postoj přesně opačný. Nakonec stejně rozhodnou politici. Protože to kvalitní a funkční zařízení (vybavené pro potřeby méně mobilních a s krásnou zahradou, což je v Praze spíše rarita), o kterém se zmiňuji, radnice vedená ODS samozřejmě komusi prodala. Proč asi. A nešlo o to, že by to stálo radnici velké peníze.

Komentáře nejsou povoleny.