NEDĚLNÍK aneb TRABANTŮV NEDĚLNÍ SLOVNÍK Dnes o: supergeneracích


napsal Trabant

Úvodem opět krátce zmíním: Nedělník nemá za úkol dávat odpovědi, ale vyvolávat otázky.

Běh dějin spočívá ve střídání generací. Předevčírem to tu táhli bába s dědkem, včera máma s tátou, dnes my, zítra potomci a pozítří vnuci – pořád dokola. Generace, na které dohlédneme směrem zpátky, představují zkušenost nějakých 150 let (50 let si svět a jeho pořádky uvědomuji já, 50 let si je uvědomoval můj táta a mohl mi leccos z toho říct, a 50 let si je uvědomoval jeho táta a mohl o tom leccos říct jemu a něco i mně, část samostatně, část předžvýkánu tátou). Omlouvám se, že nejsem genderově korektní.

Praprarodiče ponechme stranou, jejich předávání je obtížně uchopitelné, protože se děje především v dětství a ne každý je zažil. Když to stejným způsobem protáhnu dopředu, dojdu k další stovce let (syn, vnuk). Vyjádřeno na časové přímce, bude můj vnuk vědomě i nevědomě myšlenkově zpracovávat zkušenostní substrát vznikající někdy od roku 1900 do roku 2050. Kolik takových balíčků substrátu (říkejme mu třeba supergenerace) seřadíme do dvou tisíc a třinácti let našeho letopočtu? Nějakých 13,5. Nacházíme se 13,5 supergenerací po Kristu, čtyři supergenerace po upálení Jana Husa, necelou půldruhou supergeneraci po Napoleonovi Bonapartem – cítíte, kam mířím? Historie přepočtená na supergenerace není tak historická, není tak vzdálená, není tak mimo. Naše supergenerace si v evropském prostoru nese zkušenost dvou megaválek, dvou megatotalit a tří komunikačně-informačních megarevolucí (rozhlas, TV, internet) – jaký div, že je odnáboženštělá? A přitom ještě předchozí  supergenerace dříve žila a přemýšlela způsobem méně vzdáleným od standardu generací o deset řádků zpět, než od té naší. Já vím, že ty supergenerace nejsou odděleny, ale do sebe vrostlé a postupně se překrývající – ale dopřejme si luxus jednoduché naivní definice kvůli přehlednosti, má čest tím neutrpí, nejsem technicky vzdělán a matematika mi nic neříká.

Chtěl bych něco ilustrovat na starozákonním příběhu Mojžíše a Jozueho. Mojžíš a Jozue jsou dvě postavy, povolané v rozmezí padesáti let do čela nově zformovaného izraelského národa. Mojžíš je Bohem uchopen ve zralém věku kdesi ve stepi a poslán do Egypta, aby si faraónovi řekl o propuštění Izraelců, statisícového zástupu otroků, budujících Egypt. Poté, co Mojžíšův Bůh svede rychlý vítězný souboj s egyptskými bohy Nilem, žabohlavou Heket, faraonem a dalšími, je Izrael propuštěn. Zatímco pěšky putuje na severovýchod, faraón situaci přehodnotí a vyšle pro ně armádu. Když se před Izraelci objeví moře, armáda je dojede – a pak na to dojede, když Bůh před Izraelci moře rozdělí a za armádou scelí[1]. Mojžíš vede lid na poušť, kde se situace vyhrotí natolik, že celou generaci nechají v písku – pak je Mojžíš přivede k hranicím země, kde se mají usadit a v čele jej vystřídá Jozue – s úplně jinými předpoklady, v úplně jiné situaci, s úplně jinou rolí. Otrocká horda zestátněla, má strukturu, má náboženství, chaos a individualita byly nahrazeny systémem a kolektivností. Nejsou už otroky, jsou kolonizátory. Ztratili spojení s generací před sebou, jejich otcové a dědové zůstali zahrabáni v písku. Jejich supergenerace nestojí na zkušenosti a jejím rodinném převyprávění, ale na oficiálním výkladu – „tak a tak jsme šli mořem“. První věc, kterou pro ně Mojžíšův a nyní Jozueho Bůh udělá je, že jim umožní vlastní zkušenost – ovšem zcela jinou, protože ve zcela jiné situaci – rozdělí před nimi rozvodněnou řeku Jordán a oni přejdou suchou nohou mezi náhle zastavenou vodní masou[2]. Podobnost vysoká, rozdílnost ovšem rovněž – klíčovou roli zde nehraje Bůh v podobě oblakového sloupu, ale schrána smlouvy, uzavřené s tímto Bohem; voda se nerozestupuje před nohama vůdce a národa, ale před nohama kněží, nesoucích schránu smlouvy; nebezpečí není za zády, ale před nimi. Je to jako jakési deja vu, ale v jiné situaci, s jinými kulisami, jinými účastníky. Deja vu z milosti, jako obnovení, navázání na ztracenou supergenerační souvislost.

Proč o tom mluvím (může-li klávesnice mluvit)? Protože megaturbulence v prostředí naší supergenerace razantně přetrhaly vazby a návaznosti, vystavily nás tlakům, které leccos v nás deformovaly, vrhly nás do naprosto nového prostředí a sebraly nám kompas, busolu, mapu, relevantní zkušenostní substrát kompatibilizující s předchozími supergenaracemi a jejich portfoliem zkušeností. Dezorientováni a odkořeněni stojíme před výzvami s obrovským potenciálem a na druhém konci lana vedoucího od pasu, které nás mělo jistit a spojovat s minulostí, chybí kotva, Had ji uříznul, protože do boje o nás vrhnul všechny prostředky, vyhrotil to ad absurdum, zřejmě právě začíná jít o všechno, „vo kejhák“, nám, našim dětem, vnukům a především Hadovi.

A tak nutně potřebujeme přejít suchou nohou ten svůj Jordán, srozumitelný naší generaci, jako milosrdné deja vu znovu svazující s dějinami, znovu instalující kotvu. Jinde, než naši prarodiče, jinak, v jiných kulisách, s jinými spolubrodiči. Trabant neví jak a kde, zřejmě individuálně, podle potřeb, které pro nás zná jen Bůh. Trabant směl poznat pocit z té cesty mezi vodami svého Jordánu a neví, jak to předat, sdělit, protože v dnešních podmínkách je to zkušenost naprosto nekompatibilní s běžným používáním světa (který ovšem spíše používá nás) – proto si tu dnes plácá játry plky o supergeneracích. Tož tak.

Kontakt na autora: toulkyknihou@seznam.cz


[1] Druhá kniha Mojžíšova, kapitola 14

[2] Kniha Jozue, kapitola 3

Příspěvek byl publikován v rubrice Trabantův nedělník se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

50 reakcí na NEDĚLNÍK aneb TRABANTŮV NEDĚLNÍ SLOVNÍK Dnes o: supergeneracích

  1. Laco Grőssling napsal:

    Trabante, sdělit ten pocit není ani v dnešní době nemožné. Znám lidi, kteří to dovedou. Důležité je, aby to byli lidé, kteří

    – podle něj žijí, takže lidé věrohodní,
    – a navíc schopni onu informaci podat.

    Jakási nová kombinace středověkých františkánů s dominikány. Duka je prý také dominikán. tak ten zrovna ( a spousta lidí kolem něj ) se na onu roli nehodí. Není to nový dominikán. Je to stoupenec zbožštění Zlatého telete ( vy píšete Hada ), s tím měl Mojžíš také velkou fušku. Dneska zase my.

  2. Antonie napsal:

    „Důležité je, aby to byli lidé, kteří podle něj žijí.“ Ano osobní příklady zanechávají otisky. A k ne-mocnému člověku a světu ve vztahu ke Všemohoucímu Bohu, který je Láska, říká Ježíš: „Neuvidíte-li zázraky, neuvěříte.“ No a zázrak pro každého může znamenat něco jiného. Pro duchovní vůdce příkladem by měly být Ježíšovy mocné činy. A pro někoho může být zázrakem obyčejné lidské jednání, tedy potkat člověka, který je na svém místě člověkem.

  3. Občan zZz napsal:

    Zajímavé přirovnání.

  4. Občan zZz napsal:

    Několik víceméně známých českých songů čerpajících z tématu.

    Spirituál kvintet – Farao (Jenom text, video žádné není.)
    http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/spiritual-kvintet/farao-49232
    _
    Spirituál kvintet – Starý příběh

    _
    Spirituál kvintet – Dál, dál tou vodou

    _
    Vondráčková – Přejdi Jordán

    _
    Spirituál kvintet – Josue

  5. vonrammstein napsal:

    Určitě tenhle Nedělník napsal Xaver? 😉

  6. Mirka napsal:

    Bůh nehledá dokonalost, jemu stačí upřimnost.

    • Antonie napsal:

      ano, jenom Bůh je dokonalý.

      • Petrpavel napsal:

        Nerad se vměšuji,ale :
        Předpokládám Antonie, že mě vůbec neznáte, stejně tak, jako vůbec nemůžete znát Boha. Jsem já dokonalý?
        Rada pro řešení (nebo pro zmatení?) : někdy o mě říká manželka, že jsem hlupák, jindy zase že jsem geniální. Ale ona je jenom vykladačem mé osoby … není to právě vše o vykladačích?

        • Antonie napsal:

          O Vás vím jen to, co o člověku obecně a posoudit mohu tak nanejvýš podle sebe. Ne nadarmo se to tak říká: „Podle sebe soudím Tebe.“ A je to jak říkáte, o vykladačích. O Pánu Bohu vím, že zná každou naši myšlenku a jenom On ví, co je v nás.

          Mám za to, že reakce Mirky i Vaše vychází z nepochopení mých výše uvedených slov. Napsala jsem, že: „Pro duchovní vůdce příkladem by měly být Ježíšovy mocné činy.“ A na tom trvám, ten čas teď přichází.

          Tu další větu jsem si odvodila z příběhu ze života, nechtěla jsem být ve veřejné diskuzi moc osobní, ale vůbec jsem neměla na mysli dokonalost, jen lidský přístup člověka k člověku v této době. Totiž jedna moje známá je po náročné operaci a přijela za ní domů z práce na návštěvu kolegyně a šéfová. Šéfová dokonce až z Prahy, kde je sídlo firmy, a pobočka na Moravě. Kolegyně dělá svoji práci a doma po večerech práci té nemocné. A řekly jí, že jí dají notebook domů, aby nemusela dojíždět a ona chtěla hned a kolegyně řekla, že v žádném případě, že ještě musí odpočívat. Pokud jde o zaměstnání, mám a znám zkušenosti i jiné a udělalo mi velikou radost, že jsou takoví lidé a že svět v žádném případě není beznadějný. Proto jsem napsala: „pro někoho může být zázrakem obyčejné lidské jednání, tedy potkat člověka, který je na svém místě člověkem.“

  7. juvel napsal:

    Dovolím si poznámku. Izraelity silou vyvedl jejich Bůh z egyptského otroctví prostřednictvím Mojžíše. Přes všechny zkušenosti s Boží mocí, Izraelité projevili nedůvěru v Boží schopnosti a následkem toho je Bůh ponechal 40 let v poušti, kde poznávali Boha, jeho sílu a moc. Poté již jejich potomci, pod vedením Jozueho, kterého prostřednicvím Mojžíše vybral Bůh jako vůdce Izraele, vstoupili Izraelité do Zaslíbené země.
    Tím Bůh splnil zaslíbení dané Abrahamovi. Ale Abrahamovská zaslíbení měla daleko větší přesah. A to až k „většímu Mojžíšovi“ – k J.Kristu, nesrovnatelně většímu osvoboditeli, zachránci, představiteli Boha a vůdci „duchovních Židů“, tedy křesťanů, následovníků J.Krista.
    Dnešní doba, jak píše Trabant, může svými megaturbulencemi vystavit lidi tlakům, které v nich ledacos zdeformují, zbaví je kompasu, kterým se dosud řídili, dezorientovat je, odkořenit je, připravit je o kotvu, která jim dávala pokoj a jistotu.
    To však nemusí potkat ty, kteří poznali „většího Mojžíše“, Ježíše Krista, Bohem daného Krále, který je schopen a určen k tomu, aby vyvedl ty, kteří mu důvěřují, do Boží ochrany a aby dosáhli všech zaslíbení, která Bůh svým ctitelům dává.
    Žádný jiný duchovní systém nemá takový základ v minulosti, historii, materiální i písemné doklady o místě, času a osobách, které se podílely na Božím plánu záchrany člověka. Jenom křesťanství.

    • be napsal:

      „Přes všechny zkušenosti s Boží mocí, Izraelité projevili nedůvěru v Boží schopnosti a následkem toho je Bůh ponechal 40 let v poušti, kde poznávali Boha, jeho sílu a moc.“
      ……………..
      Mně z toho vychází, že Izraelité byli buď mimořádně natvrdlí či absolutní skeptici-po tom, co jim předvedl Bůh za kouzla projevovat nedůvěru v Jeho schopnosti? Mně předvést desetinu toho, co jim, tak proti němu ani nepípnu..zřejmě byli Izraelité větší gerojové, než my moderní lidé.
      A nebo je možnost, že jsou to jen skazky a ve skutečnosti se nic takového nestalo

      • juvel napsal:

        Je to smutné, ale je to tak. Dnes více než v minulosti vědí lidé o zázracích přírody, o fantastické složitosti živých organismů, o inteligenci, silách a moudrosti převyšující řádově schopnosti člověka, kterou objevují ve stvoření a.t.d. a přesto budou vymýšlet teorie a budou věřit, že to vzniklo samo. I dnes lidská historie člověka učí, že lež, chamtivost, arogance, pýcha a pod. přináší nakonec vždy zhroucení a zkázu společnosti i jednotlivci a přesto se to bude stále opakovat. Ale abychom byli spravedliví, ne všichni lidé jsou nepoučitelní, řada lidí poznala a poznává, že prostřednictvím J.Krista je možno dosáhnout záchrany. Nakonec i v době Mojžíšově nezemřeli všichni Izraelci, kteří vyšli z Egypta, na poušti, ale Káleb a Jozue došli do Zaslíbené země. Je samozřejmě možné zprávě Bible o Božím jednání v minulosti a o J.Kristu nevěřit a odmítnout ji. Také Trabant píše, že neví, jak to předat a sdělit dál, aby to druhého přesvědčilo a přesto se snaží vzbudit u čtenářů zájem. Jsem přesvědčen, že Bible je kniha, která velmi pomáhá přijít na kloub základním otázkách, které se týkají lidské existence.

        • be napsal:

          A od čeho nás má Ježíš Kristus zachránit? Pán věří kreacionistickým povídačkám?

        • wiki napsal:

          juvel napsal: … Dnes více než v minulosti vědí lidé o zázracích přírody, … o inteligenci, silách a moudrosti převyšující řádově schopnosti člověka …

          WTF ?!?

      • Občan zZz napsal:

        Podstata člověka je pořád stejná.

  8. be napsal:

    Když má nedělník vyvolávat otázky, tak bych nějaké měl:
    Jakou kotvu měly minulé generace? Měly minulé generace stejnou kotvu, nebo různé kotvy?

    • Trabant napsal:

      Nedělník má vyvolávat otázky, ale Trabant si myslí, že na ně nemusí distribuovat odpovědi. Hodnota otázky je v hledání odpovědi, ne v jejím převzetí v instantní formě.

      • be napsal:

        Myslel jsem, že lidi vědí, o čem píšou… Třeba žádná kotva nikdy nebyla…

        • vonrammstein napsal:

          Mě by nesmírně zajímalo, proč chodíte virtuálně masturbovat zrovna sem.

          • be napsal:

            Vy tu pěstujete nějakou povinnou úctu k teologickým autoritám? Jsem jediný, kdo neví jakou kotvu má autor na mysli? Kdybyste mně vonrammsteine osvětlil, co je tou kotvou myšleno, udělal byste líp. Možná je nás víc, kteří o nějaké „kotvě“ pochybují…

          • vonrammstein napsal:

            Ano, velmi pravděpodobně jste jediný.

    • strejda napsal:

      My žijeme ve svém světě. Trabantovo přirovnání megagenerací je trefné a zajímavé, ale poměrně povrchní a statické. Do svých myšlenek musí více zapojit i dynamiku. Moje supergenerace je zcela jiná než supergenerace dvacetiletého mladíka. A to je rozdíl 50 let. Generace se vzájemně prolínají a ovlivňují. A tak Trabantovo psaní je zajímavé, podnětné a poučná, ale je jen pouhým základem a startem pro přemýšlení. Bez toho to nejde.
      A jak to bývalo? Napoleonské války zcela převrátily pohled na svět a ten se po nich zcela změnil. Proti třicetileté válce jsou dnešní problémy a války pouhou legráckou. Bouře první poloviny 15.století nastartovaly změny, které dosahují až do dnešních dob. Před tím obsazování země – slovanský exodus. Pád římské říše.
      Každá megagenerace má a měla své obrovské výzvy a musela se s nimi vypořádat. Jen paměť na ně otupěla a stala se zájmem již jen historiků.
      Konec konců, většina lidí u nás, když pátrá po předcích, tak se dál než k Josefovi II a Marii Terezii nedostane. To je naše supergenerace, abych použil podobné přirovnání. Dvě megagenerace za sebou, na pouhý dotyk.

      • vonrammstein napsal:

        Výtečné. Á propos-jakkoliv nemohu mluvit za Trabanta, domnívám se, že jeho ambice nesahají výš, než kam jste je umístil. Aspoň já to tak chápu. Ani tak to vůbec není málo.

        • strejda napsal:

          Opravdu ne, valná většina lidí uvažuje stěží v rámci svého života. Je až s podivem jak jsou úzce a i nekompatibilně s minulostí nastaveni. Není to v školním učení, ale v podstatě člověka se zabývat něčím složitějším, než je jeho vlastní život. A musím konstatovat, že víra jim v to mnoho nepomáhá. Buď je vede k úvahám starým tisíce let, nebo soudobým aktualitám. Alespoň u katolíků, které znám, to tak vidím.
          Já se osobně dostal k širokému pojetí až při pracech na rodopisu předků. Genealogie je zajímavá věda i zkušenost. Z temnot naprostého zapomnění vystupují osoby o kterých najednou něco vím. Mluví ke mně. Znám jejich povolání, kde bydleli, kolik dětí měli. Už to samo o sobě je hodně. Ale postačí znát i jen jméno. To je, podle mormonů, klíčové. Pokud zůstane zachováno i člověk žije ve svých potomcích a paměti.
          Přemýšlíte o tom, co předkové četli, jak se asi dívali na parní stroj, války kolem nich, robotu a podobně. Praprababička robotovala na smiřickém panství, to bylo erární. A vyprávěla to mému dědečkovi, který to zapsal. A jeho vzpomínky mám já. A je to již 200 let. A je to jako bych babičku poslouchal já. Je to i o empatii.

          • vonrammstein napsal:

            Jste moudrý muž, strejdo. To vím od okamžiku, kdy jste se tu objevil.
            Nekompatibilita je do značné míry dána dobou (jakkoliv se prakticky jakákoliv doba dá zpětně hodnotit jako zasraná) a-i když možná nebudete souhlasit-i nevírou.
            Doba je zaměřená na individuální úspěch, kariéru. Je bezohledná. Víra je Tradice. Drží věci pohromadě, dává jim smysl a nadhodnotu. Moderní člověk je vychováván pro okamžitý sukces, na duchovno nezbývá energie. Zvlášť pokud nutně musíte po práci běžet na squash nebo golf v rámci teambuildingu.
            Jsem vděčný za lidi, jako je Trabant. Nevede Vás za ruku. Ale ukáže Vám, kde začíná schodiště. On už Vás pak cestou někdo podepře, až Vám dojde dech.
            Genealogie je báječné dobrodružství. Škoda, že už sem nechodí Jethro, měl by k tomu hodně co říct. Já s tím opatrně začínám.
            Na to snad ani nepotřebujete empatii, ono to jde nějak samo. Je to v krvi, v genech, v podvědomí. Nedá se to zahodit, nemůžete se toho zříct. A to je dobře.

        • Trabant napsal:

          Tak tak, základ a start pro přemýšlení. Ambice nad tohle by se nebezpečně blížily mentorování a manipulaci.

  9. be napsal:

    Myslím, že nějaké předávání mezi generacemi neexistuje..už uvnitř jedné generace ( nebo i rodiny) bývá pohled na svět někdy naprosto rozdílný

    • vonrammstein napsal:

      Aha. Takže výchova, zkušenosti předávané, vyprávěné, zažité…neznamenají naprosto nic. Vy musíte mít ukrutně smutnej život. Zmiňoval jste vnoučata. Nic jste jim nepředal? Opravdu nic?

      • be napsal:

        Já vidím svět úplně jinak, než viděl můj otec a vidím ho zřejmě i jinak, než vy. Zkušenosti jsou nepřenosné- pokud se nepředává řemeslo. Moje děti jsou každé jiné a i jejich pohled na svět se liší. Vnučce je necelých 7, té stší, že se u mě v podkroví může zhoupnout v hamace 🙂

        • vonrammstein napsal:

          Ale to je v pořádku. Dokonce i mně je jasné, že svět si vidí každý po svém. Ba bych mohl sloužit za čítankový příklad. Ale nechcete mi přece vážně tvrdit, že jste dětem nepředal základní zkušenosti a vědomosti? To snad ani nejde, leda by vyrůstaly zcela bez Vás. Věřím, že jde jenom o zmatení pojmů, jinak by to nedávalo vůbec žádný smysl.

        • strejda napsal:

          U sedmileté vnučky se nedí nic více očekáat. Ale až pobere ruzum, dostane přece něco z kolektivmí paměti rodiny a rodů. Nějak ji jistě ovlivníte svými postoji, tak jak jste byl ovlivněn i Vy. Já si často říkám, jak by se na mé jednání dívala máma nebo táta. Jak be se rozhodovali. Jsou nové otázky – třeba jak ovládat chytrý mobil, a staré – jak se chovat k lidem.
          A na to nemění příliš pohled na svět. Jde o to, co považujete za pohled. Jestli vidíte dům jako stavbu nebo skládanku z cihel nebo panelů. Když se zamyslíte, jistě najdete mnoho společného se svými rodiči i potomky. Předpokládám, že Vás rodiče nějak vychovávali. A Vy i své děti. A něčemu je vedl. Že jim teď nerozumíte je předevšém o nastavení laťky – a o tom, co jste jim předal.

          • be napsal:

            Ale já svým dětem rozumím! Máme pohodový vztah..taková velká komuna a průchozí byt..bydlí u nás i synkovo kamarád, který se nepohodl s rodiči, starší synek s rodinou a vnučkou ve vedlejším bytě… akorát s nima nehulím- podle mne je vdechování jakéhokoli kouře kravina.

      • be napsal:

        Já můžu napsat s Maximem- za všechno, co je ve mně dobrého vděčím knize ( knihám) 😉

        • vonrammstein napsal:

          Knihy jsou fajn. Ale život, příteli, je ten skutečný učitel. Nad všechny knihy. S výjimkou Knihy.

        • strejda napsal:

          Be, k těm kotvám. Jistě věřící mají za kotvu jejich víru. Bylo by to skvělé a perfektně funkční, kdyby těch kotev nebylo tolik, že je jich plný přístav.
          Já kotvu vidím v přírodě, v životě a jeho postoji k němu. Moje kotva, a patrně i Vaše a dalších milionů lidí, je abstraktní. Je očištěna od jakéhokoli zbožnéní a symboliky. Nepotřebuje chrámy ani obětiště. Svět za tisíce let víry došel hedně daleko. Nepotřebuji ke svým úvahám papeže, presidenta, staršího, kněze, Buddhu, Krista, Zarathustru, Čakmola a tak. Ale nezavrhuji je, jsou jen součástí mnohem širšího pochopení, Jsou jednou z cestiček po kterých je také možné jít. Ale to je hodně o toleranci a pokoře. A ta v náboženstvích není až tak častá.
          A tak kotvu hledejte v sobě, ve svém vztahu k světu a životu, toleranci a pochopení. Bez Vás, jak jistě víte, Váš jedinečný svět zanikne.

          • be napsal:

            To je dobře napsáno, to beru. Já jen, že tady někdo psal, že dřív kotvy byly a teď nejsou. Cit.: chybí kotva, Had ji uříznul, protože do boje o nás vrhnul všechny prostředky, vyhrotil to ad absurdum, zřejmě právě začíná jít o všechno, „vo kejhák“
            Mně to s tím Hadem připadá jak nějaká obsese, no…

          • Trabant napsal:

            Abstraktní kotva podle mne neexistuje – nebo aspoň ne taková, která by něco udržela. Jediná kotva, na kterou lze zavěsit celou váhu života i smrti, je pro mne důvěra křesťanskému Bohu. Nepotřebuji k ní „papeže, presidenta, staršího, kněze, Buddhu, Zarathustru, Čakmola a tak“ – ale nepřivážu se na ni bez Krista. Ta kotva mě totiž musí podržet, i když nohy na konci života šlápnou do prázdna – a takový materiál v sobě ani v přírodě nenajdu. Kdybych byl sebetolerantnější a sebechápajícnější.

          • be napsal:

            Aha, takže instantní odpověď EXISTUJE 🙂 Prostě Jéžiš. To se můžete střídat s tím maníkem v Brně jak ho natočil Chaun…

          • wiki napsal:

            Trabant napsal: Abstraktní kotva podle mne neexistuje

            Nezbývá než souhlasit.

            Ale protože i důvěra je jen abstraktní pojem (http://cs.wikipedia.org/wiki/D%C5%AFv%C4%9Bra), co s následující větou?

            Trabant napsal: Jediná kotva, na kterou lze zavěsit celou váhu života i smrti, je pro mne důvěra křesťanskému Bohu.

          • Trabant napsal:

            Mně to z Vaší strany přijde jako nějaká obsese. Vždyť to nemusíte číst.

          • Trabant napsal:

            To bylo určeno nicku be, ne wikimu.

            Nyní tedy pro wikiho:
            A přece je důvěra, která je reálnější než ocelový ingot. Mnozí o tom vědí své.

          • vonrammstein napsal:

            Wiki-věřil byste, že Vaše doslovná encyklopedičnost dokáže občas být i únavná? Nevzpomínám si, pomozte mi: Napsal jste sem vůbec někdy něco sám za sebe, bez vloženého odkazu?

          • be napsal:

            No, čekáte zřejmě Apokalypsu. Ti, co maj našetřeno, tak se můžou zařídit: http://www.zhn.cz/protiatomovy-kryt.html….Cena: 154 000 Kč na osobu

            (Tato cena za ukrytí je oproti zahraničí několikanásobně nižší. Kdo se chce sám připravit ve výše uvedeném rozsahu, ten v podstatě nemá šanci dostat se s náklady na tak nízkou částku, a to se ani nepočítá časové hledisko, které taková příprava obnáší.)

            Se Ptyčí je asi ámen: http://www.rozpad.cz/forum/viewtopic.php?f=32&t=1602&start=340

            Já to beru tak: Prach jsi a v prach se obrátíš…

          • wiki napsal:

            to vonrammstein: Ne. Ale jde o do jisté míry o profesionální „deformaci“ (http://cs.wikipedia.org/wiki/Citace ) 😆

          • Trabant napsal:

            Při vší úctě k wikiho pohotovosti, tady se s českou wikipedií neobstojí. Trabantův pojem důvěra má za základ řecké pistis a hebrejské emúná, což bylo tématem historicky prvního nedělníku a českým „důvěra“ se to nevyčerpává.

          • vonrammstein napsal:

            Wiki: Nezklamal jste 😀

          • wiki napsal:

            Tedy nikoliv DŮVĚRA, ale spíš VÍRA v Krista ?

            http://www.volny.cz/gabriel.fiala/balaban-vira_jezisova.htm

            To už jsme ale téměř jistě v abstraktním světě, ne?

Komentáře nejsou povoleny.