NEDĚLNÍK aneb TRABANTŮV NEDĚLNÍ SLOVNÍK Dnes jen krátce: o návratu


napsal Trabant

 „Nejsem vodník, nesbírám čtenáře do hrníčků, nelepím si je do alba jako známky. Nejsem Strážná věž. Nejsem svědomí. Jsem klávesnice. Bakelitový dvoutakt, modrý mastný kouř, vibrace a smrad. Prostě Trabant. Proto nemusím ždímat trpělivost čtenářů do mrtě, mohu si dovolit pochopit, kdy je čas psát a kdy je čas číst“ napsal jsem před časem v nedělníku, který měl být poslední. Netušil jsem, co to vyvolá – ale byl jsem rozhodnut přestat. A přesto právě čtete další nedělník. Proč, Trabante, proč? Takový tu byl klid, taková tu byla pohoda – a zas sem chceš pašovat ten tvůj ekrazit.

Ne všem nedělník nechybí. Jsou tací, kteří jej četli rádi. Nebude jich mnoho, pravda. Na mexickou vlnu při návratu nevydají, na tichou soukromou radost ano. Proč je Trabant zpět? A je zpět stejně? Pro ně a kvůli nim. A bez iluzí. A jinak. Především bez diskuzí. Totiž, aby mi bylo rozuměno – rozhodnutí o povolení či nepovolení diskuze pod konkrétním příspěvkem je právem vlka, majitele a administrátora zdejšího prostoru. Rozhodnutí, zda se diskuzí účastnit nebo ne, vnímám jako právo autora – a za sebe tvrdím: ne. Jen krátce jsem na doporučení nahlédl do diskuze o ukončení nedělníku, která se vedla na jiném blogu – a zvedl se mi žaludek. Nejsem kachna, jsem dvoutakt – proč si přetěžovat jen třikrát uloženou klikovou hřídel, ždímat každý kilowatt výkonu kvůli potrefenému řehtání několika koňů?

Televize má vypínač, nedělník má tlačítko. Takové malé a mocné, najdeš je vlevo na myši. Klikneš – můžeš číst, neklikneš – nemusíš, kolečkem zatočíš, bakelita přeskočíš. Zamáčkneš slzu nad zmarněnou nedělí bez pořádného článku o tom venku, co nezměníš, s útěšnou nadějí, že to vlk jednou tomu smraďochovi zatrhne, ze skla jej smázne, vzduch od spáleného oleje pročistí.

Emoce, které nedělníky vyvolávají, jsou tak intenzívní proto, že ať chceš či nechceš, život mne i tebe hněte, rajbuje a trhá, sešívá a řeže, tluče a pálí – bez naděje to nesneseme; a naděje touží po důvěře; a skutečná důvěra je tak radikálně jinde, než by sis přál.

Tak jsem si protrpěl úvod, znovuotevření zavřených dveří, těžké rozhodnutí. Byl jsem dnes možná trochu osobní a trochu uštěkaný, zfanatizovaná lisovaná bavlna. Musel jsem to ze sebe vyhodit, nejsem kachna. A příští neděli tedy znovu nad nedělním tématem, na Kose jako v kostele. Kvůli těm několika tichým čtenářům – a navzdory těm několika uječeným fistulím. Díky, vlku.

Kontakt na autora: toulkyknihou@seznam.cz

Příspěvek byl publikován v rubrice Trabantův nedělník se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.