Můj 29. květen 1953 – ZNOVU doplněno!


Byl  to  zvláštní  den.  Pro lidstvo  i  tehdejší  Československo.  Nemohu  jej pominout,  jakkoli  výročí již  bylo včera.

Svět tehdy zaznamenal  zlomení  další  hranice lidských  možností,  která  zatím byla tabu.  Československo  naproti  tomu gigantickou a obludnou  lež, která v jeho dějinách nemá  obdoby.

Na Kose není  málo těch,  kteří  si  pamatují  obojí.  Na  jedné  straně  dvojici jmen  Edmund  Hillary a  Tenzing  Norqay a  také  horu  zvanou  Mt Everest nebo  také  Čomolungma,  která má  mít  8448  metrů  gigantické výšky…  A vědí,  že  tihle  dva  byli  zřejmě  první  kteří se dostali  až na vrchol.  Jakkoli  to před nimi mohli  klidně  dokázat  i  jejich nešťastní předchůdci  Irvin a Mallory. Kterým  tahle  matka  všech  hor  vzala  život, aniž by  bylo  jasné, zda při  výstupu  nebo  až  při návratu…  Ale  to  je  pro  tento  článek  úplně  jedno.  Novozelanďan a  domorodý  Šerpa  se v  ten den před  60-ti  roky stali  novými  Kryštofy  Kolumby  nebo  později    Juriji Gagariny  či  Neily  Armstrongy.    Dotkli se  totiž  hvězd.  A  lidstvo  je  tak  ten den slavilo!  Na  celé  zeměkouli.

S několika málo výjimkami. Jednou z nich byl  malý stát  uprostřed  Evropy.  Československo.  Ten  den  totiž  vystoupil  jeho prezident  a  sdělil  všem občanům  že…  Naše měna je pevná a měnová reforma nebude, všechno jsou fámy, které šíří třídní nepřátelé.

Kdepak  nějaký  kopec,  byť největší  ze  všech, někde  Tramtárii!Málokdo  si  tehdy uměl představit,  že  nejvyšší  představitel státu,  který se nechal  navíc  titulovat  jako jako  dělnický prezident, je  schopen  otevřeně  a masivně veřejně   LHÁT!!!  O  necelých  24 hodin  později  už  o  tom naprosto nikdo nepochyboval. Protože  předseda  vlády, prý  dělníků a  rolníků,  oznámil  nové  drtivé  vítězství  pracujícího  lidu  nad  reakcí, kterou porazil  tím, že  lidem  sebral  jejich  úspory!  A zavedl novou, ještě  pevnější  měnu….

Prostě  Antonín  Zápotocký,  se nebál  vypustit  lež  větší  oné  Čomolugmy. A  to nemusel ani  nikam  jezdit. Ne, tenkrát  se určitě  v  ČSR nikdo nezabýval prvovýstupem  na  Everest! A  už  vůbec  ne  Zápotocký. Stačil mu   mikrofon. A  rozhodnutí  rodné  strany.

Jeho  situaci  ve  svých  vzpomínkách  zajímavě popisuje  historik  Karel  Kaplan,  který byl tehdy myslím  stážistou na  ÚV  KSČ:

To si neuvědomoval, že se naprosto znemožní?

Věděl, co riskuje. Zároveň však byl uvědomělým komunistou. Usnesení strany chápal jako zákon. Přesně takhle se chovají skalní komunisté, což si dnes mnozí mladí historici neuvědomují, a proto nedokáží Zápotockého pochopit. Když v archivu čtete, že Zápotocký, který se oháněl dělnickou třídou, jak jen mohl, po demonstracích apeluje, že společnost nesmí podléhat kultu dělníka, můžete být rovněž překvapen. Musíte ale vědět, že jakmile se dělníci a mnohdy zároveň komunisté postavili proti režimu, bylo podle „stranického zákona“, jímž se řídil i Zápotocký, nezbytné tvrdě zasáhnout. Politbyro komunistické strany podléhalo jakémusi stihomamu, že například v plzeňské Škodovce konspirují našeptávači a třídní nepřátelé. Zajímavé je, že ministr obrany Čepička se dost zdráhal poslat vojáky proti lidem, přestože to nakonec udělal.

Stejně  zajímavá  je  i  jeho odpověď  na  otázku proč  že  vlastně  ona  měnová  reforma  byla  nutná. Popisuje  to takto:

Od roku 1950 – s nástupem Alexeje Čepičky do funkce ministra obrany – se Československo ocitlo pod obrovským tlakem Moskvy s jediným hlavním úkolem: vybudovat v krátké době velkou armádu – a tomu se musel přizpůsobit průmysl a samozřejmě i státní rozpočet. V roce 1953 jsme měli stejně velkou armádu jako Československo v době mobilizace v roce 1938. A to jsme byli bez Podkarpatské Rusi a bez tří milionů vystěhovaných Němců. Požadavky armády rostly. Přímo ze státního rozpočtu dostávala asi 7,5 procenta HDP. Dalších 17,5 procenta šlo do státních rezerv, z nichž se hradily provozní náklady na armádu či nákup zbraní. Náklady na financování ministerstva národní obrany vzrostly z necelých 18 miliard v roce 1949 na 66 miliard v roce 1953. Činily stabilně kolem dvaceti procent státního rozpočtu. Čtyřprocentní podíl vojenské výroby roku 1950 na celkové průmyslové výrobě se v roce 1952 zvedl na celých 27 procent!

Je  zřejmé,  že  bolševik, pokud  nechtěl  přivodit  finanční  kolaps  státu, jednoduše  lidi  okrást a podvést  musel! Protože  tohle  skutečně  válečné  hospodářství  nemohlo  fungovat.

Pro  úplnost je potřeba  dodat,  že  Zápotocký, Novotný  ani  Široký  nebyli  vlastními  strůjci  této  zhovadilosti.  Ta jde plně na  konto Klémy, co měl pod  čepicí  – tedy  Gottwalda. Byl to on  kdo ještě  za svého života  všechno rozhodl s  definitivní platností  a přiměl vládu, aby se 17. listopadu 1952 obrátila na vládu Sovětského svazu se žádostí o pomoc při výrobě nových papírového oběživa  a mincí potřebných pro výměnu peněz. Vše  ostatní  už  byla  jen  technická  rutina  mobilizační  záležitost a technická  dohra.  Včetně  té  obr lži.

Ale  vraťme  se ještě  k  tomu, co  říká Karel  Kaplan na  adresu  toho,  kdo může  za indiskreci  o připravovaném  znehodnocení  měny  a  proč  že  Zápotocký  musel  lhát:

Novotný mi prozradil i to, že dokument návrhu reformy dali předsednictvu vlády a politbyru. Prezident to uváděl hlavně proto, že se mu nelíbilo chování funkcionářů komunistické strany, kteří začali před spuštěním reformy o překot skupovat šperky, zlato a jiné cennosti.

Inu, bylo  to  jako vždycky.  Prostě ti, co  se vždycky  ohánějí  zájmy  lidí  a  starostí  o ně,  v daném případě kovaní  soudruzi,  když  šlo o jejich prachy,  neznali  ani sestru  ani  bratra,  natož  soudruha  nebo  dokonce dělnickou  třídu. A  koukali,  aby  ta  nutná  rána  reakci   se  jim  osobně vyhnula. Nic nového pod  sluncem. Však  to  sami  dobře  známe.  Nijak se neliší od  těch dnešních. Byť  ti si  říkají jinak a netají se tím, že  dělňas,  no tak ten že jim je úplně ukradený. Vlastně  ne,  to je  ten, co se  špatně  učil…Ale ono to vyjde nakonec  nastejno.

Připomeňme  si  i  to,  v  jakém  že poměru  se měnilo:

V jakém poměru se měnily peníze

300 korun v hotovosti a vklady do 5000 korun 5:1
vklady od 5001 do 10 000 korun 6,25:1
vklady 10 001 až 20 000 korun 10:1
vklady 20 001 až 50 000 korun 25:1
vklady nad 50 000 korun 30:1
hotovost nad 300 korun, všechny vklady složené po 16. 5. 1953 50:1

A jak   že to  vypadalo  po skončení  výměny bilančně?

Ve čtyřech dnech po vyhlášení měnové reformy  bylo vyměněno celkem 49,1 miliardy starých korun československých, za něž bylo vydáno obyvatelstvu celkem 1,4 miliardy nových korun, z toho jen 725 milionů korun v nejvýhodnějším poměru 1:5.  Zkrátka, průměrný  směnný  kurs  byl  1:35.  Dodejme o všem,  že  úvěry  byly  konvertovány  v  kursu  1:5….  A změna  cen  měla  interval  1:10 až  1:5

To  však nebylo  všechno.  Při měnové  reformě  v  roce  1945 bylo  obyvatelstvu  tehdy  sice uznáno  de  jure nominální uchování  hodnoty  vkladů z  doby předválečné a  válečné,  ale bylo na  hlavu  vydáno v  hotovosti  pouze  500 Kč.  Zbytek peněz  šel povinně na  tzv.  vázané  vklady.  Což  bylo  bankovní  depositum,  s kterým jeho  majitel  směl  nakládat   a to  ještě  omezeně, jen při zvláštních příležitostech  – svatby, narození dětí, zdravotní  výlohy  atd. Jinak bylo nedotknutelné.  Takže  na  těchto  vázaných  vkladech bylo  dalších cca  250 miliard.  31.10. 1945 přesně  258….A  tyto  vázané  vklady,  propadly  při měnové  reformě  v roce  1953  zcela a  bez  jakékoli  náhrady!

Takže  si  udělejme  konečný  součet.  Stát  vydal  hotovost nebo  uznal nové  bankovní  vklady obyvatelstvu  v  celkové  výši  1,4 miliardy nových Kčs. Naproti  tomu  stáhl  starou  měnu a  zrušil své  vlastní  závazky ve  výši  nějakých 300 miliard. Takže  výsledný  směnečný  poměr  je  1:214!   On je  vlastně   ještě  daleko vyšší   neboť, jak už  bylo  uvedeno, závazky  vůči  státu  a  peněžním  ústavům   /také  stát/,  byly  konvertovány  v kurzu  1:  5.  A  dluhy  se  splácet  musely  a byly  tvrdě vymáhány!

Tak  tohle  byl 29.  květen  1953 prostého  českého občana  té doby. …

Dovolte  mi osobní  vzpomínku.  Já  si ten den velmi  pamatuji.  A  dokonce  v  obou  souvislostech.   Respektive  spíše až  onu  výměnu  01.06  1953…  Ne nebojte   nebudu  vzpomínat  na plzeňské  události. Ani nemohu. Bolševik  vystěhoval moje  rodiče  o několik  měsíců  dříve  do severního pohraničí jako politicky  nespolehlivé. Takže  k  událostem v městysu nemám  žádnou  osobní  vazbu.

Ale pamatuji  si, jak  se máma  vrátila  z  výměny  peněz. S  naprosto  kamenným  obličejem.  Nebyla zvyklá  brečet.  To jsem u ní  viděl jen  jednou – při  pohřbu  její  matky – ano oné  babičky, kterou jsem  už  x  krát  citoval a mnohokrát ještě budu kvůli jejím nepřeberným příslovím.

Hodila  na  stůl  barevné  papírky, jako  by  to bylo klubko hadů.  A  já  zvědavý  tříletý  capart  jsem po nich  chňapnul  a ptal, co  že  to jako  je. Myslel jsem , že to  je nějaká  hračka,  omalovánky  nebo vystřihovánky.Líbily  se  mi. A  táta odpověděl, že  to jsou nové  korunky.

Že korunka  je něco velmi  důležitého a potřebného jsem  už  věděl.  Chodil jsem  totiž  každé  ráno  s  modrou  konvičkou  do  mlékárny  za  rohem pro litr  mléka  a platil korunkami, co mi  vždycky naši dali  do  ruky  a které jsme nesměl ztratit…..   takže  jsem  prohlásil  – jé , ty jsou ale hezké!  A  táta, který mne za  celý  život  nikdy neuhodil,  mi tehdy jednu  střelil. Prvně  a naposled. A já nechápal  proč. Ony  se mi  totiž  opravdu moc líbily. Ty  nové korunky.  Hnědočervená  koruna,  fialová  tříkačka   i zelená  pětikoruna….Ale nejvíc  ta  tříkoruna.

Pochopil jsem  až  později.  Dlouho  mi ale unikalo,  proč  si to lidé  tenkrát  nechali, v podstatě  jen tak, líbit. Dnes  už  mi  to jasné je.  Proč  my  si necháme líbit  současné zloděje?  A dokonce už  chápu  i  toho  megalháře  zvaného Ušaté torpédo. Když jsem  hledal podklady pro  tenhle  článek narazil jsem i na  blog  jakéhosi  zastydlého soudruha. který  zkoušel  srovnávat  měnovou  reformu v  roce 1953  s inflací  po převratu  když  Klaus   uvolnil  ceny.      A která  dosáhla  asi  56%.  Prý  to také  bylo okradení  střádalů, srovnatelné s  reformou v roce 1953.

Jistě  nebude  teď  sám, kdo  s tímhle poleze  ven.    Kdyby  sem náhodou zavítal,  rád  bych mu sdělil  toto:

  Ne  určitě  to  není  totéž   Ztráta  poloviny  kupní  síly, jakkoli  je  to  velmi bolestné,   není ani omylem, její  smrsknutí na   půl procenta či ještě méně. To za prvé.

Za druhé, byla  to  daň  za  rozpad  východního  ekonomického  bloku, za jeho  systém speciálních  a  pokřivených  cen,  který  neměl nijakou  vazbu  na  ceny  světové,  které  jsme  jednoduše museli převzít,  jestliže   neměla  ekonomika  ve  14 dnech zkolabovat.

Za třetí  –  nikdo nebyl  zatčen, nikdo  do nikoho nestřílel, nikdo  nešel  do Jáchymova.

Za čtvrté a naposled  – vše provedla legálně  zvolená  vláda, nikoli  taková, která  seděla na bodácích  a byla  připravena  jakákoli odpor  utopit v  krvi.

Vím, že  na kovaného soudruha  tahle  argumentace žádný  dojem neudělá.  Ale já  nepíši pro kované  soudruhy nýbrž  pro  obyčejné lidi.

Naopak mám zcela jasno, co by  odpověděl  – totiž,  že  provádím nenávistnou  antikomunistickou propagandu.  což  je naprostá a  snadno prokazatelná blbna. Jen píši o  největší lži od  vzniku  samostatného Československa.

Osobně  si  myslím,  že právě  v  letech  mezi  1950 až  1960 komunisté  definitivně  prohráli  svou budoucnost.  Jakkoli  tu ještě  skoro  tři desetiletí  vládli.  Ale  v  téhle  první  dekádě, kdy byli  u moci  rozhodli, nesmyslným zbrojením,  o  tom,  že  Československo  nedokáže  už  NIKDY, pod jejich  vedením,  uspokojit  konzumní poptávku  obyvatel, která  zůstane trvale  deficitní.  Což  byl, dle mého názoru  ten  vůbec  největší  důvod, proč nakonec  došlo  k revolucím  roku  1989,  včetně  té  naší, takzvaně  sametové. Ale  to je  na úplně jiný  článek.

Jo a ještě  jedna osobní  vzpomínka.  Někdy v  roce 1956  nebo snad o rok později  jsem  viděl i  to dotknutí se hvězd  Hillaryho  s  Tenzingem na  vlastní  oči.  Táta  mne vzal  tehdy do kina na  dokumentární  film  o  tom prvovýstupu na  Everest. Už jsem  chápal, co  ti  dva  borci  dokázali.  A než  zhasli  stačil mi ještě říci  –  teď  dávej pozor, co se stalo ten  den  ve  světě,  když  jsem  tě  tenkrát  uhodil…

Tak  tohle všechno je pro mne  29. květen  1953.

Zdroje:

http://finance.idnes.cz/koho-nejvice-poskodila-menova-reforma-dx3-/bank.aspx?c=A030526_120107_fi_osobni_zal

http://m.aktualne.centrum.cz/article.phtml?id=780384&s=163

Dodatek:

Teď  jsem otevřel  maily.  A našel jsme  tam  jeden od nicku  Vidlák.  K  článku  napsal  toto:

I když komentáře nemáš, je dobře, že je možná reakce přes tento mail, protože bych rád podotkl dvě maličkosti k dnešnímu článku o „měnové reformě“.
Postrádal jsem totiž ještě jednu zmínku a informaci… Totiž kromě uvedených údajů, jak režim naložil s úsporami obyvatelstva, by bylo správné ještě přidat doušku, že měnovou reformou byl ukončen přídělový systém. Za běžné předreformní ceny se daly potraviny a vůbec zboží nakupovat jen na lístky. Pokud rodina další lístky neměla, mohla si nakoupit za ceny, které se v určitých druzích zboží a potravin lišily i o tisíc procent.
To byl asi také ten důvod, proč ta „reforma“ vlastně prošla… konečně byl odstraněn rozdíl mezi těmito cenovými disproporcemi. Neříkám, že to neožebračilo lidi o úspory, to ano, ale na druhou stranu skončil přídělový systém… To také nebylo málo. V Británii trval přídělový systém ještě o tři roky déle a po jeho ukončení došlo také k prudkému zdražení. akorát tam šly nahoru ceny a ne dolů měna. V konečném důsledku v tom ale není takový rozdíl.  Samozřejmě v Británii se o tom mluvilo předem a nikdo nelhal a nemlžil, co prý nepřijde a pak přišlo…  Pro správnost a úplnost by to ale zaznít mělo.
Dále by asi mělo zaznít, že v plzni se situace vyhrotila víc než jinde především proto, že plzeňská škodovka vyplatila zaměstnancům peníze zálohou dopředu a oni kromě úspor navíc přišli i o výplatu. Jinde bolševici tak neblbnuli a výplata byla už v nových penězích…
A druhá drobnost…. Před rokem jsem se stal Vidlákem, neb jsem zdědil dům i s gruntem po dědečkovi na Moravě. V jedné zásuvce jsem při vyklízení našel obálku s nápisem „poklad bez ceny“. Byly v ní předreformní peníze. Dědeček je dostal jako svatební dar na traktor….
Tolik  Vidlák.
Děkuji mu  za ono  doplnění.  O  zrušení lístků jsem původně  uvažoval. Nicméně  nenašel  vhodné  spojení.  ne proto, že  bych  nechtěl a  nějak ideologicky  chtěl  cosi  zapírat.  Ale  šlo  mi  o  ten kontrast  megalži a  prvovýstupu  na  Everest. Tolik na vysvětlenou.  Rozhodně  nebylo mou snahou  cokoli zapřít.

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.