Co spojuje Kosu, Benešovy dekrety, lustrační zákon, Ratha a Nagygate?

Na tenhle  článek se  chystám  už  hodně  dlouho.  Původně  se měl jmenovat  Benešovy  dekrety,  lustrační  zákon a  Kosa. Jenže  stále  jsem  se domníval, že  ještě  nepřišla ta správná  doba.  Teď  už  ale  spíše mám  dojem , že je  trochu předržený. Uvidíme.  A  dávám jej  schválně na  sobotu,  ačkoli  by  si  svým zaměřením  bezesporu  zasloužil  pondělek.  A  dodám  úvodem  ještě  něco  – nečekám,  že  bude zejména některými diskutujícími  akceptován, naopak  zcela jistě  se mi v komentářích  dostane  četných  vysvětlení, že  jsem  raněn  slepotou či že mám zatmění  mozku.  Už dopředu odpovídám  –  ani jedno ani  druhé se u  vlka nekoná. Tolik úvod.  Už ten je  dost konfrontační.  Bude hůře.

Už  dlouho mne  fascinuje  jedna  věc –  jak  speciálně  česká  společnost  bere  vše – každou  událost, novou   či  historickou  situaci   většinově  pouze  z  dogmaticko stranického  úhlu pohledu. Nebo  nanejvýš z  perspektivy  momentálního  souladu  či nesouladu    s politicko stranickou pozicí,  kterou   konkrétní  člověk zastává. A nejen, že  není ochoten  to,  nač  vyjadřuje  nějaký  svůj názor  přezkoumat. když už  ne  z  opačného směru  vidění,  ale  třeba  jen z  jiného, nikoli protilehlého  stanoviště.  Aby  vzápětí zaujal  u jiného, leč  v podstatě  stejného  problému přesně  opačnou   figuru.

Uvedu  dva  klasické  příklady:

Benešovy  dekrety  versus lustrační  zákon

Rathova  afera  versus  Nagygate

Začnu  tou starší  dvojicí.  Mezi pražskou intelektuálně  kavárenskou  elitou  je  od převratu  značně  módní stavět  se proti  BD.  Šermovat okolo nich kolektivním  vinou, sypat  si na  hlavu  popel za  dědičný  hřích  českého národa  na věky  věkův – tedy odsun. S  touhle,  dnes  už  tzv.  „vírou  uhlířskou“ pražských rádoby  elit,  nic  neotřese.  Klidně  jsou  ochotni  zlikvidovat  vlastní stát, protože  oni  jsou přece jediní  spravedliví!  A jim  přísluší  titul – nikoli spravedlivého mezi národy, jak  to mají v  Izraeli, ale  Nejspravedlivějších  ve  vesmíru.

Kupodivu jejich  chápání  kolektivní  viny  a  jejího  dopad, prostě  širokých  hrábí, které  berou  vinné i nevinné, končí  u lustračního zákona!  Který  je  svým způsobem obdobou  BD.  Jednak   tím, že  kolektivně  omezuje  celou , poměrně  velkou skupinu  obyvatel na  jejich právech a  jednak  tím, že  jak si  dovolí konstatovat  vlk, ve  své  době  byl  nutný, Stejně  jako  dekrety, aby  ochránil základní zájmy republiky

Fandům  revokace  BD  naopak připadá  lustrační  zákon velmi  málo restriktivní, rozhodně  protestují  proti  možnému skončení  jeho  platnosti, ba  naopak, chtěli by  výrazně  přitvrdit. Ne  všichni, ale  většinově.  Teď  jistě  se mnou  souhlasí  zdejší levičáci.  Klid  vážení, hned  se připravím o  vaše sympatie a dám vám  možnost, abyste  se semkli do jednoho šiku s  vašimi jinak  úhlavními nepřáteli.

Z  krajního  levého pohledu  se to má přesně  opačně  – lustrační  zákon  je  zhovadilost, ale  DB  jsou naprosto  zásadním  kamenem, na  kterém  stojí  české  poválečná  legislativa a který  je nutný  hájit proti  jakýmkoli  útokům.

Tomuhle  vidění  světa,  kdy  principiálně  jednu a tu samou  věc,umožňuje  jednou  vidět  jako  zelené kolečko  a také  červený  trojúhelník -NEROZUMÍM.   A  nechci  rozumět.  Nemohu  mít  jednou  pro něco pochopení a  vzápětí  totéž, byť  trochu modifikované  – odmítat. Obojí  do krve.  Logický a jedině  možný mi přijde jen stejné  hodnocení  dvou  podobných jevů  –  v konkrétním  případě  tedy  že  buď:

a- BD  i  lustrační zákon  jsou  zhovadilost  kvůli  kolektivní  vině a  jejímu  uplatňování

b-  že  BD  i  lustrační  zákon  jsou naprosto v pořádku a  jako  zákonná  a restriktivní  norma  ve své  době byly naprostou nutností. A je potřeba  je obě  zachovat, jakkoli z  dnešního  právního  i společenského pohledu  se jim  dá mnohé  vyčítat.

Že  vlkův postoj  odpovídá  možnosti  za  b- snad netřeba  zdůrazňovat.  Takhle  to  vidím, cítím.   Ostatně  – obojí jsme mnohokrát  artikloval. Považuji  za naprosto nutné  přistupovat  k  oběma  zákonům v kontextu  doby, skutků  a míry  nebezpečnosti toho, co  řešily.  Zkrátka – jde pro  mne  o dvě  strany  téže  mince.  Má li ta mince platit.

BD  jsou  opravdu  základním kamenem  poválečného právního systému a jejich  revokace  by  v podstatě  způsobila  zánik státu.  Lustrační  zákon by nic  takového nezpůsobil.  V podstatě  by  zanikl bez  nějakého zaznamenatelného dopadu.  Ovšem  to je  rozdíl  kvantitativní . Nikoli  kvalitativní.   Výbuch  dělostřeleckého granátu  nelze  porovnávat s  výbuchem  domácí  pyrotechniky, která  někomu   utrhne  prsty, ale vždycky  jde o výbuch s následky. A přiblížím to ještě  více –  právo  , jeho tvorba  i  uplatňování  musí  být  konzistentní. Jinak nejde o právo, ale  o  zvůli.

Takže  jsme  od  zákonů, reagujících na  velké události minulosti  přešli  na  dnešek.  To  čím  žijeme  dnes. Nagygate  a její  důsledkům.  Schválně  jsem  se, než  jsme začal klepat  tenhle  sloupek  vrátil  o rok zpět. Když vypukla   afera  Rath. A  projel, aspoň velmi zběžně, nejen  své  texty k  tomuhle případu, ale  také  diskuse….

A  je  opět  fascinující  sledovat, co  se  v nich  píše. Jak  byl  tehdy zpochybňován postup  jak  policie, tak  státního zastupitelství,  jak  byla,  ani ne možně  , jako nemožně   vysvětlována  Rathova krabice a  zpochybňováno  že  jsou  v ní  opravdu  milionové prachy  a  tak podobně. Reagoval jsem na  to tehdy  velmi jednoduše  –  uplatnil názor  ve  smyslu  :

Divím se těm, co pochybují  o policejních zjištěních. Kdyby  to bylo opačně, a  místo  Ratha  byl chycen  politik ODS,   nikdo by nepochyboval, že  zjištění policie  sedí  a  jde opravdu o  úplatek.

Nejde o přímý  citát, ale jen o jeho sentenci. Na tehdejší zpochybňovače  to  žádný  vliv nemělo.  Mleli  si pořád  svou.  O politickém zadání,  o politizaci policie  o stranickosti  a záměrné podlosti  Bradáčové, nastrčených  důkazech a tak podobně.

Ale  byli tam  i  hlasy  zde se vyskytujících  zástupců pravého spektra, kteří  jaksi  o  Rathově vině neměli  sebemenší  pochybnost!

No a za  rok  tady máme  situaci přesně opačnou.! V  síti  se nám  mrská  Nagyová a  celá  vládní  korupice.  .  A pozice diskutujících  se úplně  obrátily.  Dnes o policejní  zvůli  a podivném počínání  státního zástupce hovoří  ti, co tehdy  s nimi souhlasili.  A  naopak  ti, co  křičeli, že  Rath  je obětí  manipulace  a  zvůle jsou nyní ochotni se modlit  za  Ivo  Ištvána!

Tenhle  veletoč  mi  přijde nepochopitelný. Velmi  jsem  si  tenkrát  dával pozor,  abych  ohledně Ratha  nepodlehl  žádné  účelové  hysterii.  Naopak,  napsal jsme  a  za  tím si stojím,  že  Rath  je  zloděj  a korupčník a  že mne  jeho  přešlap  štve  daleko více, než kdyby  se jej  dopustil někdo z ODS.  Proto,že  on  tím  devastuje  myšlenky  sociálního  státu  a  že  od  ODS  naopak  lze, po minulých zkušenostech, takové jednání plně  očekávat!

Od  vzniku Nagygate jsem si  to  x- krát  připomenul. Zejména při  psaní komentářů  o  korupici.  Bylo mi tehdy leckýms  vyčítáno,  že poškozuji  levici.  tak podobně.  A  vůbec  prý jako jsem morálně pokleslý.  Nebyla potřeba, ani tehdy  ani nyní , se  těmito  kazateli mé  morálky sebeméně  zabývat. A  stejně je  tomu  i  dnes.  Co si  z  toho beru  je,  že  pohled neměnnosti  metru,  s kterým měříme  události a jevy kolem nás,  je   jedinou možnou  variantou,  jestliže  má  někdo  cokoli, byť jen  trochu veřejně  komentovat.  Nemohu  a nechci  být  jako  žumpalisté  v Lidovkách nebo MfD.     Hodlám si  zachovat  svobodu  pohledu a luxus  jeho nadstranickosti.  Tedy pokud možno.  Nezapírám, že mám  jakousi preferenci, ale  bylo a bude  mou snahou je , při  komentech neuplatňovat.  Snahou.  Otázkou je,  realizace resp. její míra.

Kosu jsem  koncipoval  jako  nezávislou. když jsem  ji kdysi  dával dohromady oslovil jsem, myslím  asi  8 dalších. Jestli mi s ní chtějí pomoci.Kladně  odpovědělo  tehdy  7.  Ti lidé  byly  zejména zleva.  Ale  také z levého  středu a jeden  zprava.  Důvodem  nebylo zdaleka jen  to,  že  dát nový  článek každý  den, k tomu   nějak, byť nyní v podstatě minimálně,  redigovat  diskusi  je  časově  velmi náročné,  ale   byl tam ještě jeden  důvod  – mít Kosu  pestrou.  Nechci  spolek  kamarádů, co  myslí  všichni stejně.  Šlo mi  o to,  aby  byla  zajímavá pro  široké spektrum. Držím se toho   že když  už  jsou  různé pohledy na  Ratha  a Nagygate, nechť  jsou také  řečeny.  Svobodně.  A prosazuji.  Nebudu  zastírat, že  je  to  bez nákladů.  Naopak.  Jsou  docela velké.  Z těch původních  7-mi, mi  dnes  zůstali snad čtyři. Nicméně  ten  krok  byl  správný. Nebýt  jeho,  necítil bych  se legitimován  o  Nagygate  vůbec  psát !

Kosa by  ztratila  smysl.  Stala by  se jen propagandistickým cancourem, kterých je  v  českém  mediálním prostoru  už  dávno  daleko více než je  snesitelné.  A takhle  hodlám  Kosu  držet  do budoucna.  Takže  budu měřit  Benešovy  dekrety  jako lustrační zákon.  Obojí považuji za nutné a  správné.  David  Rath pro mne  zůstává  zlodějem a korupčníkem.  Stejně  jako  ti, co  jedou  v Nagygate.  Ivo Ištvána  měřím stejně  jako  Lenku  Bradáčovou. A  tak  dále.

Což  ovšem  mi nebrání   konstatovat,  že  Rath je  už  dlouho nikoli krminální , ale politickým vězněm  a že  jeho  vazba  je   protahována  z  ryze politických  důvodů a  také na základě osobní pomsty  některých  politiků.   Naopak  poukaz  na  rozdílnost  částek ,   o které se hraje  v  Rathově případě  a případě Nagygate, míním  tím  celkovou  škodu,  nemá  dle mého názor  žádný  dopad.  Ratha prostě  chytili  dříve,  než  stihl jet ve  finančním  rozměru  na který  jsou  zvyklí  tzv. kmotři.

Takže jsme  u  závěru.  Pro mne  má  Kosa smysl a nějakou  cenu,  když  bude uplatňovat,  respektive  její  autoři  budou uplatňovat  vždycky  stejně  konzistentní  měřítko na  to o  čem píší.  Nikoli  to, aby  stejnou věci viděli  stejně!  .  Umím  žít  s  tím, když někdo bude vehementně  obhajovat tézi,  že  špatně jsou jak  BD, tak lustrační  zákon.  Ačkoli já  sám  to vidím přesně opačně.   Rád  si přečtu  úvahu na  téma, že  Rath  není korupčník  a Nagygate  je  také jen  fikce. Ačkoli  pro mne  je  to  oboje  zlodějna. Pokud by  ale Kosa  začala být  někdy  selektivní nebo  řekněme  jednooká,  pak by ztratila  svůj  smysl. Nejméně  pro mne. A právě  autorská  různorodost   a  různost  jejich  základního nastavení  je  zárukou, že  se  to tak nestane. proto  zde publikuje  Hladis,  versus  Anita.  Trabant  versus  řad a ateistů. A  takhle  to hodlám zachovat.

Takhle  tedy  souvisí  Benešovy dekrety, lustrační  zákon, Rath a Nagygate  s Kosou.

A ještě  musím vysvětlit, proč  jsme si k  jeho zveřejnění  vybral sobotu, kdy je nejmenší čtenost a ne třeba pondělí.  Důvod je jednoduchý  – v sobotu  chodí  číst  ti  úplně  skalní Kosíři. Ti, kteří mají Kosu za  vlastní.

A zapomněl jsme na  pro mne podstatnou  drobnost:

Onehdá mi  v  diskusi napsal  nick  jezevec  následující:

nevadí  ti,  že  jsi  v rozporu  s názory  kde koho, že  po tobě jdou  ti zleva, stejně  jako my  zprava / opět  sentence nikoli přímý  citát/ ?.

Jezevče  – nevadí.  dnes  jsem vysvětlil  proč.  A předejdu  tvou  očekávanou  repliku  – ne nemyslím si , že  jsme majitelem  absolutní pravdy  a  Nejspravedlivější ve vesmíru.  Předkládám  jen  svoje  názory  těm,  kteří mají  zájem  je  číst. Je  to jejich svobodné  rozhodnutí.  Když je  zajímat  přestanou , odejdou.  V poslední  době je jich  i přes dva tisíce  denně.

Bůh ochraňuj Ivo Ištvána. A Lenku Bradáčovou.