ZÁPADOČESKÉ INSPIRAČNÍ OHNISKO SOUČASNÉ SVĚTOVÉ ARCHITEKTURY


napsal Laco  Groessling

Dnešním článkem asi nepotěším ty, kteří očekávají na Kose vzrušené komentáře k současnému politickému dění, ať tuzemskému, či zahraničnímu. Zkusme jednou společně ochutnat informace a zážitky ze zcela jiného soudku. Dnes bych rád napsal něco o svých oblíbených architektech působících v průběhu věků na půdě zemí Koruny české. A omezím svůj výběr na elitu mezi nimi, totiž na ty, kteří v Čechách postavili mimořádné chrámové stavby.

Nebudu psát o Matyáši z Arrasu, který započal gotickou stavbu katedrály sv. Víta, ani o jeho pokračovateli a nakonec hlavním projektantu tohoto mimořádného díla, Petru Parléřovi ze švábského Gmuendu. Pominu také kongeniálního Benedikta Rejta z Piestingu, a ponechám stranou i otce a syna Dientzenhoferovi z Bavorska.

Mými favority mezi architektonickou aristokracii působící v Čechách a na Moravě jsou Jan Blažej Santini Aichel, Jože Plečnik a ten, o jehož díle bych chtěl dnes napsat především, náš současník, anglický architekt John Pawson. Jen tak mimochodem, všímáte si, co všechny zde vyjmenované architekty spojuje ? Ano, ani jeden z nich nebyl rodem Čech, ale svá nejlepší díla v Čechách vytvořili. Tvrdím, že díky mimořádnému místnímu geniu loci.

PŘÍBĚH PRVNÍ, JOHN PAWSON A TRAPISTICKÝ KLÁŠTER V NOVÉM DVOŘE U TOUŽIMI

Začnu poněkud ze široka. Trapisté až do nedávna nebyli v Čechách příliš známí. Přesně Řád cisterciáků přísné observance ( Ordo Cisterciensis Strictioris Observantiae, O.C.S.O. ), jehož členové jsou nazývání trapisté, vznikl v 17. století v klášteře La Trappe (odtud trapisté) ve Francii, reformou cisterciáckého řádu, v roce 1644.

Ale pojem cisterciáci většině čtenářů jistě něco říká. Ano, vzpomínáte si dobře na návštěvy klášterů ve Vyšším Brodě ( pohřebišti Rožmberků ), bývalém klášteře ve Zlaté Koruně u Českého Krumlova, nebo na Zbraslavi ( nekropole rodu Přemyslovců ). Cisterciácký řád ( Ordo Cisterciensis, OCist. ) je mnišský řád založený roku 1098, ve kterém žijí mniši podle přísných zásad klášterního života hlásaných Benediktem z

Nursie, navazující na benediktinskou tradici ( vznikl jako reformace benediktinského řádu ).

Z uvedeného řádového rodokmene trapistů se tedy dozvídáme, že jejich duchovní kořeny sahají až do začátku 6. století n. l. na horu s klášterem Monte Cassino ( během II. světové války poškozeným nálety spojenců, kteří se odsud pokoušeli vypudit vojsko wehrmachtu ), neboť jak cisterciáci, tak trapisté ctí Řeholi sv. Benedikta. Zajímavé je jak lidské cesty duchovním životem v průběhu staletí vždy v rámci určitých společenských podmínek začnou někteří současníci vnímat jako neuspokojující a vždy určitá skupina se rozhodne pro reformaci spočívající v cestě k pramenům, v řádovém životě k obnově původního zadání Benediktova. Podobně „U sedmi pramenů“, vznikl francouzský klášter Sept am Fons. Jak to v takovém klášteře chodí a že to není žádná procházka růžovým sadem, ale ctí a uplatňuje se zde Benediktovo řádové heslo Ora et Labora, Modli se a pracuj, si můžete přečíst ZDE : http://www.petrsoudek.eu/report04.html ).

Dceřiným klášterem právě tohoto francouzského opatství, je trapistický klášter v Novém Dvoře u Toužimi, kam se nyní upne naše pozornost. V Česku posledních 24ti let není běžné, aby klášterní komunita vznikla včetně stavby na zelené louce a už vůbec ne klášterní společenství kontemplativního řádu, jakým jsou trapisté. Ale stalo se, že vlivem šťastných okolností, se francouzský mateřský klášter rozhodl založit svoji dcerku právě v Česku a jistě ještě šťastnějším rozhodnutím bylo, že francouzští trapisté zvolili k jeho postavení téměř Bohem opuštěný kraj mezi Toužimí a Teplou v západních Čechách. Práce na budování kláštera trvaly od roku 1999 do vysvěcení klášterního kostela v roce 2004. Ale stavba dosud nebyla zcela dokončena, ještě zbývá vystavět kapli pro poutníky ubytované v bývalém přestavěném ovčinci. Klášter nicméně funguje, několik desítek mnichů se pilně modlí a pracuje tak, aby bylo společenství ekonomicky soběstačné.

Trapisti

Vnitřek kostela Panny Marie v klášteře trapistů v Novém Dvoře u Toužimi

Jak už to bývá u významných staveb, důležité slovo kromě architekta má také stavebník. Je prvotním inspirátorem a nositelem ideje stavby, zejména, jde-li o stavbu duchovní. Jestliže cisterciáci upřednostňovali skromnost celku, ale rádi podpořili krásu v detailu architektury, přísnější kontemplativní trapisté nemohli zvolit lépe, než když ke spolupráci na společném díle v Novém Dvoře pozvali architekta minimalismu Johna Pawsona ( http://www.johnpawson.com ). Pro Pawsona byl novodvorský projekt první církevní stavbou v jeho dosavadním portfoliu, jak si povíme dále, ne však stavbou poslední. Trapisté anglického architekta postavili před výchozí stav, daný jejich volbou místa, malebné krajiny s četnými pahorkatinami, pozůstatky dříve hustých pohraničních lesů, doplněných pastvinami a občas i rybníky doprovázejícími obraz místního prostředí. Ještě je dobré dodat, že nadmořská výška krajiny s nadprůměrně tvrdými zimami a krátkými léty činí tuto oblast ideální pro řád, jenž není zaměřen na pastorační činnost, a který svoje poslání vidí v soustředění na intenzivní modlitbu a meditaci a převážně manuální práci. Další daností, se kterou se architekt musel vyrovnat, byly pozůstatky původního zdevastovaného objektu, hospodářského dvora na čtvercovém půdoryse s barokní budovou v čele, patřícího dříve nedalekým premonstrátům v Teplé.

Pawson ponechal z původní stavby pouze hlavní vstupní budovu a vše ostatní od základů přestavěl nově. Jádrem stavby se stal nový kostel Panny Marie zasazený do severovýchodní části rajského dvora. Stavba z vnějšku není ničím nápadná, připomíná strohé evangelické stavby, které v Čechách známe téměř z každého většího města. To důležité, nosné je uvnitř. Prostá podlouhlá stavba chrámu nedisponuje přímým kontaktem s okolním světem zprostředkovaným prolomenými okny. Uvnitř jsou pomocí sádrokartonových desek po obou podélných stěnách vytvořeny kulisy osvětlující interiér nepřímo, po okrajích desek. Chór je ukončen zúženým kněžištěm s masivním blokem kamenného oltáře, v pozadí opatřený jedinou nevysokou plastikou Panny Marie s Ježíškem. Zajímavým prvkem je zakončení interiéru se svažujícím se schodištěm do prostoru určeného pro rozloučení komunity s bratry, kteří opustí tento svět, s okny tentokrát umožňujícími pohled do okolní údolní krajiny.

Podstatou architektury interiéru kostela je práce světla, toho světla, které v teologii trapistů představuje boží přítomnost v absolutní abstrakci toho pojmu. Až na zmíněnou plastiku zde nenajdete žádnou konkrétní připomínku, čemu stavba slouží, žádné nástěnné malby, další plastiky, nebo obrazy. Návštěvník neznalý pravidel katolické liturgie by nepoznal, jaké víře tato stavba slouží, ale jistě by podlehl kráse prostoru a poznal by, že byla postavena k uctění nejvyšší autority. Stavba ihned po svém dokončení vzbudila zasloužený ohlas a získala několik architektonických

ocenění. Pro Johna Pawsona byla navíc důležitou referencí, která mu dopomohla k ještě větší proslulosti.

PŘÍBĚH DRUHÝ, JOHN PAWSON A PANONHALMA

Arciopatství Panonhalma je pro Maďary podobným uctívaným místem jako je benediktinský klášter v Břevnově pro nás, je obrazem nepřetržité kontinuity křesťanství v této zemi od druhé poloviny 10. století. Stručně, jde o maďarské posvátné místo, kde lze stavební zásahy konat jen opatrně a po zralé úvaze, neboť je navíc uvedeno v seznamu UNESCO. Převážně ranně gotický chrám kláštera byl přestavován několikrát, k poslední přestavbě povolali benediktini z Panonhalmy na základě novodvorské reference právě Johna Pawsona. Architekt pracoval se starobylým interiérem s úctou a respektem, nechal odstranit vše nepůvodní a zbytečně ozdobné. Navrhl nový oltář z bloku skla a také úpravu prostoru kolem křtitelnice. Výsledný dojem jen potvrzuje starobylou vznešenost místa.

Panonhalma

Vnitřek chrámu Arciopatství v Panonhalmě po úpravách

PŘÍBĚH TŘETÍ, JOHN PAWSON A KOSTEL SV. MOŘICE V AUGSBURGU

Augsburský kostel je stavebně ještě starší než chrám v maďarské Panonhalmě. Nejen, že byl v různých slohových obdobích přestavován, ale utrpěl také značné škody během poslední světové války. Když se správcové kostela doslechli o Novém Dvoře, neváhali, sedli do auta a zajeli se na stavbu podívat. Byli unešeni její jednoduchou krásou a ihned se rozhodli, že o návrh poslední přestavby kostela požádají anglického architekta. Dokončená stavba byla otevřena v dubnu letošního roku a byla přijata veřejností i zadavatelem velmi dobře.

Byly doby, kdy špičková umělecká díla vznikala v okolních zemích a podněty z jejich prožívání byly přenášeny do Čech a na Moravu a zde mnohdy kongeniálně, díky místnímu prostředí, přetvořeny. V případě novodvorské stavby je tomu naopak. Je místní nectností, že si ani neuvědomujeme, kolem jakých mimořádných uměleckých výkonů se lhostejně pohybujeme, zatímco stejná díla budí v zahraničí obdiv a indukují nové velké počiny.

Augsburg

Interiér kostela sv. Mořice v Augsburgu

O díle architekta Johna Pawsona již dnes lze napsat obsáhlou knihu. Pro zájemce o detailní informace doporučuji prohlídku jeho webových stránek ze začátku článku.

Příspěvek byl publikován v rubrice Groessling podotýká se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

31 reakcí na ZÁPADOČESKÉ INSPIRAČNÍ OHNISKO SOUČASNÉ SVĚTOVÉ ARCHITEKTURY

  1. vonrammstein napsal:

    Dobrý a zajímavý článek. Ale proč jsou u něj tak příšerné fotografie?

    • Laco Grőssling napsal:

      Pane Rammsteine, protože jsem lepší neměl a věřte, že jsem na fotky fajnšmekr. Kdo by si chtěl prohlédnout dílo architekta Pawsona včetně tří v článku zmíněných staveb, nejlepší jejich fotografie nalezne na webu architekta, odkaz jsem napsal na začátku článku. Ještě větší počet fotografií děl Johna Pawsona lze nalézt pomocí vyhledávače Google po zadání do vyhledávacího okénka „John Pawson“ a posléze kliku na funkci Obrázky, je jich tam nepočítaně a kvalitních.

      • vonrammstein napsal:

        Díky, podívám se na to. O tom trapistickém klášteře běžel na ČT dokument v době, kdy byl fungl nový. Neumím to dohledat, ale zkusit to můžu.

        • Laco Grőssling napsal:

          Ano, vyšla z toho i video kazeta, jmenovalo se to Svět ticha.

          • vonrammstein napsal:

            Pod tímhle názvem je tam jenom podmořský dokument od Jacques-Yves Cousteaua. Hladám dál.

          • vonrammstein napsal:

            Prostor Ticha
            (ČR, režie: Marie Šandová, 2004, 33 min)
            Dokument o stavbě trapistického kláštera v Novém Dvoře od architekta Johna Pawsona.
            Odkaz na zkouknutí jsem nenašel.

          • Laco Grőssling napsal:

            Obávám se, že už bude někde v knihkupectvích k dispozici jenom ta kazeta, bylo to někdy v roce 2005 a tyto pořady ještě nejsou v digitálním archivu ČT. Ještě jsem se nebyl podívat v nově otevřeném domě pro hosty, tam leccos prodávají, možná dotazem e-mailem by Vám napsali, zda se ještě někde dá kazeta koupit.

          • Laco Grőssling napsal:

            To je ono, já tu kazetu kopil v knihkupectví.

          • vonrammstein napsal:

            Zkusím to. Ale ten poutnický dům ještě není definitivně dokončený, pokud vím. Chystám se tam na podzim. Kazeta je mi ovšem k ničemu, už si ji nemám na čem přehrát 🙂

          • Laco Grőssling napsal:

            Ten dům je hotov, určen pro příbuzné mnichů a poutníky, takže ne rekreanty. Zbývá ještě postavit vedle něj kapli Stela Matutina, ale to bude úplně nová stavba. Pawson kapli už vyprojektoval.

          • vonrammstein napsal:

            Tak to je výborná zpráva. Půjdu tam pochopitelně jako poutník, rekreace trávím obvykle jiným způsobem 🙂

  2. Hudec napsal:

    Zajímavé, díky. Neznal jsem a mám Toužim skoro za rohem.
    Zmínil jste Jože Plečnika mezi svými oblíbenci. Pro zájemce bych mohl dodat příběh čtvrtý – Jak sem dokončoval Plečnikův monolith na III.hradním nádvoří.
    🙂

    • Laco Grőssling napsal:

      To by bylo určitě zajímavé pane Hudec, máte asi na mysli onu pozlacenou pyramidu na vrcholku, dar to pana Soudka, že ?
      On ten monolit měl zajímavou historii hned od začátku. Byl vysochán v kamenolomu v Mrákotíně, ale během přepravy se asi 1/3 ulomila a tak je kratší, než měl být. Z toho ulomeného kusu prý Plečnik vyrobil další menší monolit stojící stranou od kamenného stolu TGM dole v hradní zahradě.

      • vonrammstein napsal:

        Bydlím od Mrákotína coby kamenem. Traduje se, že kus ho tam ještě leží.

        • Laco Grőssling napsal:

          Tak to Vám závidím, je tam krásně, kdysi jsem se tam chtěl zabydlet. Kostelního Vydří z kopce je pěkný rozhled.

          • vonrammstein napsal:

            Je, proto jsem tam zakotvil 🙂 Teď mě osud na nějaký čas zavál do Plzně, ale zanedlouho beru kramle zpátky 🙂 Kostelní Vydří znám, jezdívám kolem něj do Dačic. Tam je krásně všude, jen zimy jsou tam poněkud drsnější, než jsem býval zvyklý. Ale dá se s tím sžít.

      • Hudec napsal:

        Jo jo, taqk to bylo. Vezla ho armáda a zlomilas. Tak Masaryk požádal Škodu Plzeň, ta vyrobila speciální podvalník a dopravila a vztyčila.
        A přesně o tu špičku se jedná, mám s tím spojeno několik roztomilých historek, neb jsem to celé zařizoval.
        Vzpomínky starého zbrojnoše. Jak to, že te´d už není tolik legrace, ale samé starosti?

  3. Laco Grőssling napsal:

    Ještě jsem zapomněl na http://www.novydvur.cz/ .

  4. VáclavP napsal:

    Velice zajímavý článek

  5. Jan Čermák napsal:

    Krásný příspěvek.
    Smysluplný.
    Pawson tu bude za 100 let s námi, po Kalouskovi pes neštěkne.
    A budou tu jiní Kalouskové i Pawsonové….

  6. Medved napsal:

    Díky za přesah/y.

  7. tresen napsal:

    Díky za článek.
    Vždycky mě potěší, když je v textu o sakrální architektuře připomenuta úloha světla.
    Moc ráda bych se k trapistům podívala, ale obávám se, že zůstane u fotek.

    • Laco Grőssling napsal:

      Že by toužili po ruchu světa, tak to ne, ale nedávno dokončili dům pro hosty přestavbou z bývalého ovčína a lze se tam ubytovat a mimo klausuru se běžně můžete dostat do kostela. Na webu, který jsem tu uvedl jsou časy, kdy se tu slouží mše, kterých se můžete zúčastnit. Vyrábějí výbornou hořčici a biokosmetiku, k dostání i v jejich e-shopu.

  8. Slim napsal:

    Pěkný.
    Co je na těch fotkách špatného? Ta černobílá k tomu sedne.

    • vonrammstein napsal:

      Podíval jste se určitě na první a třetí? Pokud ano a nezdá se Vám na nich nic špatného, měl byste co nejdřív navštívit očaře. To nemyslím ve zlém, ty fotky jsou zcela objektivně příšerně nekvalitní.

  9. Občan napsal:

    Což o to, stavba to je pěkná.
    Jenže…
    Ať si každý kontempluje jak chce a kde chce. Ale prosil bych – ZA SVÉ.
    Protože do výstavby kláštera Nový Dvůr a do jeho činnosti vrazil stát v letech 2000-2013 32 mil. Kč. Podrobnosti jsou v systémech ARES a RISI.

  10. Gerd napsal:

    Jeden z mála příkladů, kdy státní peníze (ARES a RISI, jak zmiňuje Občan) byly vynaloženy účelně.

  11. jezevec napsal:

    jejky. od vás jsem tedy nečekal cit pro sakrální stavby. poprvé na vlkovinách sahám po hvězdách, díky za milý text

  12. Jos napsal:

    To se jim to staví, když jim všichni musíme už celé věky, a teď opět, nedobrovolně přispívat. Vždycky když vidím ty jejich svatokupecké stavby, vždycky si představím, jak uboze žili ti, kteří na to, chtě nechtě, museli přispívat.

Komentáře nejsou povoleny.