NEDĚLNÍK aneb TRABANTŮV NEDĚLNÍ SLOVNÍK Dnes o: Bio Illusion


napsal Trabant

Úvodem opět krátce zmíním: Nedělník nemá za úkol dávat odpovědi, ale vyvolávat otázky. Ty otázky klade čtenáři, odpovědi je třeba najít v dialogu s vlastní situací.

Minule jsme v závěru nedělníku četli:

„Platnost ostrůvku reality uprostřed oceánu iluze nepotvrzuje popřená fyzika, ale prožitá důvěra. Důkaz Boha nelze podat, je možné jej pouze prožít. Nelze jej prožít bez rozhodnutí vylézt z díry a jít za Ním. Iluzi lze nahmatat, realitu nutno nehmatně prožít. To jsou paradoxy, pane Vaňku.“

Pak přišel Vidlákův pondělní článek a diskuze pod ním – a původní téma Trabantova příštího nedělníku, téma o Gedeonově selhání, bylo vepsí – musím, musím dnes psát o něčem jiném, i kdyby to mělo být naposledy.

Právě o té realitě a iluzi, kterou jsem minulý nedělník končil a které se dotýká Vidlák i ti, kdo pod ním diskutují. Vidlák byl konkrétní, já spíše zobecním, kvůli plasticitě náhledu.

Jsme složité bytosti žijící ve složitém světě, přesto obsahujeme my i svět jednoduchá platná schémata, propojující minulost s budoucností, s přestupem v přítomnosti – a v naší moci a našem čase máme dostupný právě jen ten přestup. Navzdory všem idejím a ideologiím je člověk nezměnitelně ochotný měnit ideály za luštěninu a druhé za sebe. Po rezignaci na důvěru Pánu zahrady zbylo adamům a evám jen zoufalé sobectví mít dost a mít nejvíc, zajistit se hrabáním pod sebe a kopáním okolo – máme to nesmazatelně vepsáno v DNA, projevujeme to s prvním nadechnutím, vepisujeme to do tváře krajiny, do kvality vzduchu, do úhledných řad památníčků na válečných hřbitovech, do stránek novin i románů. Abychom přežili, svazujeme svou hlodavčí hladovou zoufalost legislativními mantinely, farizejsky sestavujeme listiny základních práv a svobod, abychom je vzápětí legálně pošlapávali za poklepávání na ramena, jak jsme pokročili, jak jsme se humanizovali. Naším humanizovaným dneškem loví exekutoři jak středověcí lapkové, v našich humanizovaných věznicích natahujeme vyslýchané na skřipec waterboardingu, náš císař – prezident je nahý, a kam se podíváš, tam ti vládne krysa. Člověk se nemění, je to prostě tak.

Mění se kulisy naší přestupní stanice, dioptriemi kulis vnímáš minulost, stokrát jinak, jak velí momentální úzus. Za svářečským sklem kulis budoucnosti hledáš záblesky naděje a jejich absenci si přemalováváš na tom černé skle barvičkami, které ti kdekdo podstrčí do kapsy. Kulisy kolem nás oslepují iluzí, orientujeme se na nich a věříme všemu, co lze nahmatat, vidět face to face, potvrdit a empiricky dokázat. Nesmažeme ovšem své lidství, svou potřebu důvěry a naděje – a tak si my, moderní humanizovaní jedinci, sázíme na své oblíbené barvy ve sportovních i politických dostizích, užíváme si svůj chléb a hry, svůj podíl na důstojnosti a svůj podíl na moci, malý či velký, malí či velcí. A mezitím nás probírá brant, jak se dřív říkalo rakovině, život nám zdaňují diagnózy, osobní, ekonomická či profesní waterloo, a bráni na hůl či bráni vůbec úpěnlivě hmatáme po stéblech nejrůznějších příslibů a záchran, zaklínáme se bezvěrectvím a přitom věříme kdečemu, protože náš zoufalý status tísněný kdečím smysluplnost bytí úpěnlivě vyžaduje – a jedinou alternativou je rezignace v bezbřehé apatii či suicidiu.

Obklopena kulisami z plastiku a zatopena oceánem iluze je naše přítomnost zvenčí svírána železnou obručí reality. Minulost táhne ke dnu neustále opakovanými cykly bezsmyslného zmaru, budoucnost oddělena hradbou iluze, z níž jsme očkováni, ostřelováni a odstřelováni z miliard obrazovek a monitorů, z triliard tiskařských znaků, statisíci vjemy, desetitisíci obrazy, pečlivě připravovanou změtí smětí každý den, od narození k smrti, na nástupišti přestupní stanice, kde vlaky sice projíždějí, jenže za tabulemi ze svářečského skla, kde je nevidíš, neslyšíš, kde vedou koleje reality, kterou nejasně tušíš a občas zahlédneš, přečteš, z písmen, obrazovky, monitoru, příběhů a dění okolo, ale ten prchavý vjem ihned přemáznut, zatřen, anihilován záplavou propagandy z kulis iluze.

A tak nástupišti neříkáme nástupiště (kdo tu kdy viděl koleje), přestupu říkáme život, iluzi nazýváme realitou a realizujeme se sázením na oblíbené barvy, abychom měli pocit hry, abychom měli jistotu chleba, než nás proberou, seberou, odeberou, abychom nezacláněli těm novým, kteří stejně jako my buď objeví či neobjeví koleje, v té krátké době, jež vymezena, neboť to je ten ostrůvek reality, vo to tu go – ne progres, ale rozhodnutí, ne zlepšení člověka, ale prozření, ne nástup lepších časů, ale nástup do vlaku, který veze jinam.

Vidlák má pravdu, začít třeba u sebe – a tím, co má smysl. Třeba si koupit detektor kovu a podél černých panelů svářečského skla zkusit hledat koleje. Nenechat se opít rohlíkem iluze, nevsadit na zrak, sluch, čich, chuť, hmat v prostředí plném klamných cílů, ale zkusit najít to nástupiště, které nevidět, neslyšet, necítit, nechutná, nelze je nahmatat – a přece tu je, v té velké knize za sklem knihovny se o něm tak podivně a přece přitažlivě píše. Kontakt na autora: toulkyknihou@seznam.cz

Blog autora: toulkyknihou.wordpress.com

Příspěvek byl publikován v rubrice Trabantův nedělník se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

45 reakcí na NEDĚLNÍK aneb TRABANTŮV NEDĚLNÍ SLOVNÍK Dnes o: Bio Illusion

  1. Alex napsal:

    Ale jistě. Obhájit lze v duchu zenbudhismu v podstatě cokoli. I naprostý pesimismus až nihilismus. A u Vás, Trabante lze stejně jako u Vidláka číst ten pesimismus a doslova naprostou rezignaci. A o ten pesimismus či optimismus se lze hádat naprosto stejně jako o existenci boha či jeho neexistenci. Smysl to žádný nemá. Právě proto, že lidské vlastnosti jsou stále stejné. Je stejně marné Vám dokazovat, že nesedíme v prvobytně pospolné společnosti či otrokářské neb Vy budete dokazovat, že se mění jen vnější forma. Toť asi zřejmě přibližná charakteristika takového sporu. A přít se o to opravdu postrádá smysl. Kdo chce co vidět, to i vidí – pode naturelu. Nic více nic méně. Jistě, byli, jsou a budou pesimisté – byli, jsou a budou optimisté. A zenbudhismus.

    • Alex napsal:

      Byl jsem nepřesný. Přesnější vyjádření je, že o ten pesimismus či optimismus se lze hádat nikoli naprosto stejně, ale OBDOBNĚ.

    • juvel napsal:

      Alexi, Vy jen potvrzujete slova Trabanta. Vaše iluze pokroku je, zdá se, neprůstřelná. Není-li pokrok v tom, že se mění člověk k lepšímu, není pokrok v ničem. Nespočívá-li aktivita člověka v činnosti na své proměně, jedná se jen o pseudoaktivitu. A ta má opravdu mnoho různých forem v čase i místě. Ale výsledek je vždy stejný – násilí, nespravedlnost, život na úkor slabších, nemoce, smrt, zkáza. Historie nedává za pravdu Vám.

      • Alex napsal:

        juvele, jste vskutku úžasný ve svém tvrzení. Je to jen a jen Vaše vidění světa, stejně jako Vidláka, Trabanta. Nic více nic méně. Nikoli, výsledek není vždy stejný. Vám se to tak jeví. Nic více nic méně. Není-li to tak, prozraďte mi to tajemství, které z Vaší pravdy činí pravdu objektivní, pravdu všech lidí. Ne, jen velice pošetile svou pravdu ryze subjektivní máte odvahu vydávat za objektivní. Stejně tak jako vy, i já vycházím z historie. A dovolíte-li to, že zloději z povrchu zemského nezmizí ještě absolutně nic nevypovídá o tom, že kvalita není vůbec spojená s mírou krádeží. Naopak. Už tato objektivní pravda nemůže vést k rezignaci a čekání na Godota.

        • juvel napsal:

          „..kvalita není vůbec spojená s mírou krádeží.“ To vidíme skutečně každý jinak. Krádež je nespravedlnost, je spojená se lží, s násilím, se strachem a.t.d. Kvalita je zásadně spojena s morálkou, s lidskými vlastnostmi. A jak sám výše uvádíte, ty jsou stále stejné. Mění se jen vnější formy, ale podstata zůstává stejná. Jestliže si to člověk nepřizná, musí hledat záchranu v iluzích.

          • Alex napsal:

            Tohle vzdávám. Nezlobte se – je to jako když spolu mluvíme každý naprosto jinou řečí. každé slovo, každá věta má pro nás oba naprosto rozdílný význam. Jeden tvrdí, že 1+1=2 a druhý že 1+1=1888. V každém slově v každé větě. Fajn pro Vás kvalita života v zemi nesouvisí s mírou kradení, pro mne ano. Počet krádeží nesouvisí se společenskou morálkou, která nijak neovlivňuje individuální morálku jednotlivce (u každého jinou, důvody krádeže nejsou stejné a jej jich poměrně dost), ani s tím čemu se říká společenské klima konkrétně v tomto směru. Zkrátka je to vždy a všude stejné. Německý poslanec krade stejně často jako český poslanec. Už chápu, co Vás vede k takovému pojetí víry. Jasně, nijak to ovlivnit nejde. Nezlobte se, já už se s tím holt spokojím, že i v bílé lze vidět černou.

      • Alex napsal:

        A je Trabante ještě jedno možné vysvětlení. Že ten svět vidíme naprosto stejně – přes naprosto různá a odlišná slova či větičky. Je možné, že stejné vidění nemožné dokonalosti člověka a jeho neměnných vlastností v obecné rovině, Vy vidíte pesimisticky a já optimisticky. Přesto by měl být závěr obou stejný, charakterizovaný Werichovým rčením, že hloupost je nevyhubitelná, přesto nebo právě proto s ní člověk MUSÍ věst věčný boj. Není to nic jiného než boj o tu míru. Pak jste ovšem celý tento článek napsal jen z obyčejné lidské pýchy. Neb k takové pravdě a tedy té aktivitě se dostanete jak přes ten optimismus, tak i přes ten pesimismus.

        • Alex napsal:

          Aby ten závěr byl zřejmý. A je-li to v podstatě tak, pak ve své pýše obhajujete jen tu cestu. Ta ale důležitá není, důležitý je jen ten vyvozený společný, shodný závěr.

      • Antonie napsal:

        „výsledek je vždy stejný – násilí, nespravedlnost, život na úkor slabších, nemoci, smrt, zkáza. Historie nedává za pravdu Vám“

        Nejen že historie nedává za pravdu Alexovi, ale taková realita je dokonce i v rozporu s Božím slovem.

        Kde je pravda a kde je lež? Může Bůh lhát, anebo my věřící děláme z Boha lháře špatným způsobem života? Není přece možné věřit, že Všemohoucí Bůh je nekonečné milosrdenství a láska a zároveň pochybovat o pravdivosti Jeho slov.

        „Dobrořeč má duše Hospodinu, který uzdravuje všechny nemoci tvé.“(Žalm 103)
        „… odstoupily od nich nemoci a duchové nečistí vycházeli.“ (Sk. 19, 12)
        „… neboť vzejde slunce spravedlnosti a zdraví bude na paprscích jeho.“ (Mal. 4)

        V duchovním životě podobně jako v tělesném, se dá mluvit o dětství i o dospělosti. Dětstvím je počáteční učení o Kristu a první kroky ve víře. Je ale možné jít dále, když to Bůh dovolí. A tady už je dospělost a vítězství nad tím zlým, víra totiž je pojistkou proti ranám osudu a ten zlý může útočit, ne však zvítězit. Není ale možné věřit, že Bůh je a nevěřit, že je Všemohoucí.

        („Budeme moci jít dále, když to Bůh dovolí.“ To není gnóze, Trabante, to je Nový Zákon (Židům 6:3)

        V Bohu je život a každý, kdo zachovává přikázání lásky, dotýká se Jeho života. Bůh nikdy nechtěl, nechce a nebude chtít, abychom trpěli. Víra, naděje a láska je Boží moc i moudrost a je marné se o tom dohadovat. Bůh je láska a dal nám všechny podmínky důstojného zdravého života, ale než bychom změnili sebe k Božímu obrazu, raději změníme Boha podle svého obrazu a dál v zajetí zlého trpíme nešťastní, nemocní a zlí. Bůh stvořil člověka svobodného, všechno je nám dovoleno, ale ne všechno prospívá. Kdo správně rozumí, toho moudrost Boží chrání.

        Povinností každého věřícího je toto dokázat osobním příkladem vlastního života a posvítit na cestu ostatním, aby uvěřili a následovali všechny ty, kteří chodili s Bohem, dotýkali se Jeho života, zrak jim nevyhasnul a svěžest je neopustila. (I toto je podle biblických veršů)

        „Bůh všechny lidi miluje, bloudící volá, navracející se přijímá, nehledajícím sám na oči jde. A spatřil jsem, jak člověk nejen andělskou ochranou, ale i Boží Přítomností ohražen byl…Ó, přešťastná, v světě neslýchaná bezpečnosti, když člověk tak v ruce Boží je zavřený a schovaný, všem jiným věcem z moci vyňatý jest.“ (J. A. Komenský – Labyrint světa a ráj srdce)

        • Alex napsal:

          Nu tak buď někde něco vidím špatně a nebo nerozumím. Takto svět nevidím. Ne, že by se vyvíjel v nějaké přímce, ale žít v demokracii nebo v otrokářské době, v tom přece jen rozdíl vidím. A teď už som zmaetený dokonale. Nu nerozumím.

          • juvel napsal:

            Alexi, vztah pán – otrok byl různý, mnohdy i lepší, než je třeba dnes v demokracii vztah zaměstnavatel – zaměstnanec. V devatenáctém století často pečovali v USA páni o své otroky mnohem lépe, než v té době zaměstnavatelé o své zaměstnance v demokratické Anglii. I dnes se někdy stav zaměstnance od otroka příliš neliší. To vše je velmi proměnlivé v čase a místě. Tak je to po celou historii. Ani ta demokracie není nic neměnného a trvalého. Také považuji za štěstí, že jsem dosud převážnou většinu života prožil v čase a místě, kde jsem nezakusil hlad, válku , bídu, či tvrdé zacházení v zaměstnání a pod. Ale např. můj otec již zažil dvě světové války a doby nedostatku a bídy. Nikde není záruka, že moji potomci budou mít také takové štěstí jako moje generace.

          • vonrammstein napsal:

            Pravděpodobně nebudou, juvele. Bohu žel. Období míru je velmi, unikátně dlouhé, ale dějiny mají tendenci se cyklicky opakovat. Jen ty cykly trvají různě dlouho. A já cítím spaliny střelného prachu v luftě už dost dlouho. Můžu se mýlit, pochopitelně. Ale i když zapomenu na čich a instinkty a podívám se kolem sebe racionálně-vychází mi to samé.
            Ono to nemusí být nutně špatně. Válka s sebou nese-jakkoliv se to blbě píše, čte či poslouchá-i spoustu očistných aspektů. Bohu žel v ní umírají lidi-včetně těch nám osobně blízkých. Není to optimální řešení, ale někdy je jediné možné.

    • J. Hruška napsal:

      Ale prdlajs. Článek je nabitý optimizmem, protože „kdo hledá, najde a kdo tluče, tomu bude otevřeno“. Jen je třeba hledat tam, kde lze něco najít. Ne jako ten pán, který hledal na Václaváku pod lucernou klíče, které ztratil v parku u hlavního nádraží.

      • Alex napsal:

        Pak je to jinotaj nad mé síly. Nemusím rozumět všemu. Pro mne tohle článek nesděluje a už vůbec ne juvelovy vstupy a stejně tak články Vidláka. Lituji – tuto řeč asi neovládám, této řeči takto vedené takto nerozumím.

      • Alex napsal:

        A ještě jednu věc, pane Hruško. Ono se to táhne od Vidláka. Věci si vyhodnocuji i v kontextech. Jestliže tam zřetelně tvrdím, že člověk má být aktivní jak v osobním tak ve veřejném životě – samozřejmě, že hledaje smysluplnou cestu, pak pokud tomu dotčení – juvel i Trabant OPONUJÍ, pak asi tento článek tuto tezi přinášet nemůže. Tedy podle mé logiky. Víte, na to by stačilo, aby ten Vidlák, juvel či Trabant napsali prosté – jde nám Alexi v podstatě o totéž. Pokud mají potřebu hádat se o prd, a Trabant na to téma napsat PROTIČLÁNEK, včetně zmínky Listině lidských práv a svobod jako o jakémsi šidítku, dle které ještě nikdo žádnou při u mezinárodního soudu nevyhrál, nebo nebyl odsouzen žádný válečný zločinec, já takovou potřebu nemám. A některé věci si lze vyjasnit velice krátkou komunikací. Čili, pokud máte pravdu a je možné, že ji máte a že jsem slepý, pak je tu nějaký důvod pro který to ani jeden neučiní. Pak mám asi o debatách jinou představu, také diametrálně odlišnou. A je-li to tak, pak si z toho nutně udělám nějaký logický závěr sám – bez nich. Lidé by měli hledat cestu k porozumění, ne si to vzájemné porozumění z blbosti či ješitnosti komplikovat.

        • Trabant napsal:

          Ale já přece netvrdím, že člověk nemá být aktivní, Alexi. Sám nemám rád pasivitu. Jde jen o to, s čím spojujeme svá očekávání, jak kriticky či nekriticky vnímáme situaci, a zda kopeme směrem, kde je branka. To považuji za klíčové. Branka není tam, kde se rozhodneme ji vidět, byť na základě svého nejlepšího vědomí a poznání. Branka je tam, kam byla postavena na začátku hry – u kterého jsem nebyl já, ani Vy, ani český maloměšťák a jím uznávané autority. Já jsem si osobně jistý, že kniha, o které hovořím, situuje branku správně. Nemohu Vás o tom přesvědčit, samozřejmě. Realitu nelze nahmatat, tu lze jen prožít. Jen jsem měl potřebu se vyjádřit ke sporu Kosa kontra Vidlák, protože s tím, co Vidlák píše, souhlasím.

          • prirodovedec napsal:

            Dnes je to zajimave, diky Alexi, mozna jsem i neco podle sebe a pro sebe pochopil a za se z trabantova mohu vytratit.

            To napsane vyse je jiste v poradku. Vy Trabante vite, kde je (Vase) branka (pro vsechny), mnozi ostatní vedi, kde jsou (jejich) branky (byt jen pro ne) stejne presvedcene jako Vy (neoliberalove, komancove, vedatori … a jini verici v něco …). Vetsinou se ale lide lisi v mire potrebnosti misijni cinnosti ve prospech jejich cest, pouze to občas v nekterem z nich zaplane (jako podle mne dnes v dosti otevrenem a uprimnem Alexovi) a daji najevo svůj nesouhlas s timto misionarstvim, ktere sami treba necini nebo si to alespoň mysli. I ja si však uvedomuji, ze rad misijne protezuji Metodu, tj. kriticke ohledavani vseho, dusledne pitvani, hledani napadu a argumentu druhych.

            Cili nesouhlas zde nemusi souviset s pověstnými najezdy do toho ci onoho autora, to nemusi souviset s nevirou, s neuctou ke knize ci Knize, to podle mne casto souvisi s presvedcivosti kazatelu a naladenim ctenaru. Mnozi ctenari zde historicky vzato nehledaji nadcasove mirici kazani, ale vlkovy rozbory soucasnosti, ve kterých hledaji i zdroje nadeje a budouciho optimismu a predevsim to, co nenajdou jinde. Pravdou je, ze i tyto pro mne misijni texty zde jsou originalni, ale presto tak nejak v dnesnim i davnovekem mainstreamu. Vy se mi pak jevite jako příznivec zjeveni pravd a povzbuzeni premysleni druhých pro nalezani Vasi cesty (viz Vas uvod).

            Domnivam se stále, ze Vase clanky zde ctenare a i podporovatele jiste mají, ale smysl mají spise svým stylem a podanim a pristupem pro mlade hledajici (ti jsou spise uz v kostelich nebo ještě na diskotekach) a stále jeste otevrene k pravdam a ne uz pro presvedcene pro ci proti, kterých zde podle vstupu je vetsinu. Zda se mi proto, ze nedavne rozhodnuti o neotvirani diskusi u nedelniku bylo spravne a logicke, odpovídající misijnímu poslani textu a zaroven snižující riziko uzavreni kosy pro ostatní. Zvazte to. Uvedomte si, ze od nekoho jiného by třeba vstupy podobnym Alexovym mohly byt vnimany jako ataky na autora nebo by mohly stihnout další. Byt je to třeba subjektivni, doba je asi takova, ze misijni cinnost zjevovani pravd bez moznosti o nich diskutovat (a to u náboženských pravd opravdu smysl nemá, pokud nejsou diskutujici zcela otevreni vsemu vyslovenému a brilantni diskuteri) logicky vyvolava reakce tech, kteří k tem textum třeba i nechtene zabloudi. Protože ale preventivni zavreni diskusi u nedelniku do dalšího vybuchu náboženských vasni necekam, nebudu sem zase bloudit.

            Zaslouzite se jiste jako misionar i pisatel respekt mnoha ode mne třeba i proto, ze Vase misijni cinnost není provazena nasilim a krvi a v tom, když tedy musí byt je prikladna.

          • Alex napsal:

            Trabante, nechme to tak. Vidlák, juvel a Vy jste pro mne mluvili španělsky a já pro Vás hotentotsky, přičemž ani jeden z nás nezná ani slůvko z řeči druhé strany. Valný smysl se v tom hnípat nevidím. Tím spíše, že třeba pan Hruška ten smysl té aktivity smysluplné aktivity přinejmenším u Vás vidí. Nu já ne, zejména ne v těch kontextech jednotlivých tvrzení. Asi je chyba na mé straně. To možné je.

          • Trabant napsal:

            Alexi,
            já Vašemu kódu rozumím, mluvíte jazykem, kterým jsem mluvil půl života, nepovažuji jej za hotentotštinu. Jen Vám chybí ta druhá půlka mé životní zkušenosti, a to nelze předat bez primárního přeladění – odtud zřejmě Vaše rozladění. Ale stále jste pro mne „persona grata“, osoba milá, osoba vítaná.

          • Trabant napsal:

            přírodovědče,
            (nechci Vám komolit nick, ale bez diakritiky mi to nejde z klávesnice) díky za svého druhu pochvalu 🙂
            K té misijní činnosti – je to ještě malinko posunuto: řekněme prostě, že mě baví řadit písmenka na jakékoliv téma a tohle, ano, je téma, které mě velmi zajímá a představuje pro mě celoživotní výzvu. Řekněme, že jsem těch písmenek v minulosti tolik seřadil zbytečně, že jsem se rozhodl řadit je nadále již jen prospěšně. Řekněme, že to, co píšu na Kosu, píšu mimo jiné i pro své přátele a především své děti (až dorostou). Řekněme, že je to můj způsob aktivního odpočinku poté, co jsem se celý týden podílel na budování rozvinutého kapitalismu.

            Možná (a zřejmě) je to svého druhu misie. Hlavně mě to ale baví. Baví mě psát cokoliv – a tento způsob jsem si dlouho odpíral, myslel jsem si, že na něj nemám čas. Loni na podzim zbylo v diáři maličké pravidelné okýnko – a všiml jsem si v zrcadle, jak šedivím – tak jsem se do toho dal a teď je obtížné přestat.

          • prirodovedec napsal:

            Trabante komoleni hacky a carkami mi nevadi, ja komolim cestinu vynechavanim hacku a carek. Asi to lze brat jako pochvalu Vam i Alexovi, spise to bylo subjektivni videni. Spise za tim byla obava, ze se to kvůli zdejsi diskusi zase jednou zavre, proto to varovani. Jinak bych ja asi spise stal o to cist Vase slova, kdy jste je podle sebe radil zbytecne, mozna by to pro mne bylo subjektivne zajimavejsi a prospesnejsi nez kdyz je ted radite (pro sebe a deti) prospesne. Je to asi ale dano jinym vnimanim světa, poznanim. Nejsem tak presvedcen, ze moje vira je ta prava, nesmirne rad poznavam názory druhých, zejména jejich vyvoj, tedy v nich vnimam hledani, premysleni, nedokonalosti, ale i ten optimismus-pesimismus. Postradam většinou svuj zajem o názory tech, kteří uz nalezli, kteří vedi, ze mají pravdu a chteji hovorit za všechny i za vse a nekdy mne to vybídne k reakcim tak jako nedavno k „sebemrskacum“. Mam radeji hledani nez nalezeni, metodu nez cil. Vidim kolik rezerv je ve vyuzivani rozumu i v dnesni době vymlouvani se na nedostatecnost rozumu a navratum k viram a iracionalitam. Je to asi podobne, jako když v době racionality verouci videli rezervy ve vire.

          • Trabant napsal:

            Pro přírodovědce:
            Máte-li raději metodu než cíl, dokážu to sice pochopit, ale takto hypertrofovaná metoda na úkor cíle je, dle mého (a sám to tak v dřívějším komentáři žertem označujete) spíše fides, než ratio. Ostatně fides, ne ratio, quaerens intellectum 🙂

            Cílem nedělníků není k mnou přijatému náhledu ostatní přesvědčit, ale umožnit jim náhled pod jiným úhlem, než je obvyklé .
            Soudím, že je to mravně neškodné a multikulturně přijatelné.

            Diskuze – jistě, i já vnímám, že bych se bez nich obešel – zase bych však bez nich nepoznal hodnoty, na které povzbudivě či nepovzbudivě sázejí některé nicky. A ten plamen postupně opadne, čtenáři si zvyknou na bakelitového živočicha 🙂

          • Alex napsal:

            Aha. Ne Trabante až tak dalece se mne tyhle věci nedotýkají, abych názor na lidi měnil kvůli i diametrálně jiným názorům na něco. Byla to jen diskuse. Nicméně budu se muset chovat jako tata a další, některá tvrzení skutečně nadzvedávají, Chce-li Vidlák čekat na tu správnou stranu či správného politika – prostě se nedočká, ale je to jeho věc. Pokud juvel zdrbne paní Antonii, že to chápe špatně, pokud jen rozumí asi podobně či stejně i v otázce lidstva tomu člověče přičiň se a bůh ti pomůže, ba dokonce to přímo popírá a tvrdí, že vše zachrání 2. příchod Krista, takže je to blbost – taky fajn, zase je to jeho věc. Vašemu nástupišti a zvoleným kolejím by se dalo věřit, pokud byste netvrdil, že tvrdíte totéž co oni, a dalo by se tomu věřit pokud byste nepoužil zrovna těch lidských práv i když tam asi tuším, jak jste to myslel, ale pořád je to tvrzení mylné, neodpovídající skutečnosti jak doklad toho, že se věci a lidstvo nemění. Mění se nejen forma ale i obsah – lidské vlsatnosti se nemění. Tak to holt stojí zase pro mne. Zatím. Jak to nakonec s lidstvem dopadne je otázka pesimismu či optimismu. Je jedno jestli Váš optimismus vyvěrá z víry, že to vše jistí Ježíš. Konec konců o to ani nejde. Jde o samotný fakt, zda se lidstvo má snažit, má být aktivní či ne. je jedno jakými cestami se k tomu kdo dostane. Ani jednoho z Vás by snad příliš nezabolelo, kdybyste s prostou větou, že člověk dokonce musí být aktivní stran své existence vyslovili souhlas. Ne, to dokázala jen paní Antonie. Vy juvel a Vidlák s tím máte prostě potíž. Máte nějaký důvod tkvící ve Vašem pojetí víry. Nu a to je tedy třeba plně respektovat. K porozumění to dle mého nevede. Věřím, že bude více lidí věřící v tu aktivitu jak mezi věřícím tak mezi nevěřícími. A dokonce věřím, že jde o nedorozumění, že ani juvel ani Vidlák nemohou věřit tomu, že do huby ti pečení holubi padají opravdu sami bez přičinění člověka ať jde o jednotlivce či o lidstvo jako celek. Toť asi vše. Jde jen o jednu jednoduchou větu.

    • vonrammstein napsal:

      Jste si jistý, že komentujete ten článek nahoře? Já četl úplně něco jiného.

  2. tresen napsal:

    Armáda nechápavých alexů optimismu trabantů nepřidá. Ale ani neubere.

    • Alex napsal:

      Je to možné, že nechápu – ani Vidláka ani Trabanta. Ale je také zřejmé, že Vy třešni se svými vstupy charakteristickými jako vstupy chytré horákyně ani takové ani makové, obuté neobuté, oblečené neoblečené, mi s tím nepochopením zcela jistě nepomůžete.

      • tresen napsal:

        Takové ambice opravdu nemám.

        • Alex napsal:

          Ale jo třešni, v pořádku, švára se mi snažil vysvětlit problematiku černých děr ve vesmíru – marně. A zřejmě víme oba, že Vy byste to směrem ke mně také nesvedla. – usmívající se smajlík – Řeči mnohých, kteří mluví mou mateřštinou neporozumím z více důvodů, s tím jsem také smířen. Způsob, jímž svou řeč vedou Vidlák, juvel i tady Trabant jest mi bohužel nesrozumitelná. S tím nic neuděláte ani Vy ani já.

          • tresen napsal:

            Moje východisko k pochopení jak vás, tak i trabanta spočívá v tom, že optimismus lze nacházet velmi odlišným způsobem. Dokonce tak odlišným, že způsob jednoho člověka se druhému může jevit jako pesimismus.
            Toť vše.
            Ostatně i já mám svůj zdroj optimismu, který se ani s vaším, ani s trabantovým neshoduje.

          • Alex napsal:

            třešni, tohle lano jsem jim hodil.

  3. Carlos V. napsal:

    Trabantův pohled na realitu není pesimistický. Jedná se o skutečnou realitu, ovšem nahlíženou jedním z méně veselých úhlů pohledu. Jsou ovšem i mnohem méně veselé.

    Život je tvrdý, krutý a vždy tragicky končící. Trabant má pravdu, pro nalezení vnitřní integrity je dobré se touto realitou vyrovnávat. Nikoli vyrovnat, není to konečný proces, je to cesta věčného hledání.

    Na rozdíl od Trabanta ale nezakončím propagandisticky, tedy odhalením Odpovědi. nenechme se zmást. Žádná odpověď neexistuje, nikdy neexistovala. Musíme si vystačit s hledáním. A kde ? V poličce ? Všude. V sobě, okolo sebe.

    A tak nakonec obvyklý nájezd do Trabanta. Jakožto propagandista/marketér jste napsal čirou reklamu. Nejprve zoufalá skutečnost. Tedy skvrna na košili či neuchopení života. Pak zoufalé hledání řešení, hlava rukách, bědování. A hle. Přídje pán s běloskvoucími zuby a podstrkuje nám Savo. Nebo bibli.

    • Trabant napsal:

      Carlos V.:

      „Žádná odpověď neexistuje, nikdy neexistovala. Musíme si vystačit s hledáním. A kde ? V poličce ? Všude. V sobě, okolo sebe.“

      Proč máme hledat neexistující, Carlosi? Není to ztráta času? Máme jej tak mnoho?

    • juvel napsal:

      O to jde Carlosi. Byla odhalena lidstvu Odpověď, nebo nebyla? Byla, ale ne každý ji jako Odpověď poznává. A ta odpověď je skvělá, pro toho, kdo si přeje, aby pravda, spravedlnost, láska, dobrota, milosrdenství byly těmi nejvyššími a nejmocnějšími hodnotami ve vesmíru. Tímto směrem je „branka, kam byla postavena na začátku hry u kterého jsme nebyli“ jak trefně poznamenal Trabant. Hledat tam, „kde lze něco najít“, jak napsal J.Hruška.

      • jezevec napsal:

        Věta, že „žádná absolutní pravda neexistuje“ – je vlastně základem tvrzení, že „každý má svou pravdu“. Klam onoho výroku je ovšem očividný. Pokud by měl nějak platit, musel by znít: „Všechno je relativní – kromě této věty.“ Výrok „všechno je relativní“ je totiž absolutní. Tvrdí, že relativní je „všechno“. Toto tvrzení je ale součástí onoho „všeho“, a pokud by i tvrzení, že vše je relativní, bylo relativní, pak tím vlastně říkáme, že tak docela neplatí. Platí pouze relativně.
        Jádrem celého problému je tedy otázka, zdali existuje zdroj pravdy vyšší než člověk a nezávislý na člověku. Lidé, kteří jsou přesvědčeni, že „každý má svou pravdu“, jednají někdy až očividně v rozporu se svým tvrzením. Některý názor prostě považují za „správnější“ než jiný. Tím se ale dopouští stejné nelogičnosti jako člověk, který tvrdí, že „všechno je relativní“. Protože pokud je některý názor správnější, musí existovat nějaké měřítko, podle kterého je správnější.
        Pokud má každý svou pravdu, pokud tedy žádná absolutní pravda neexistuje, pak nemusím žádnou pravdu hledat. Pak jistě nemá smyslu se o pravdu přít. Jenže pak nemá valného smyslu ani ta „moje osobní pravda“. Je sice odlišná od té vaší, ale nedá se nijak posoudit, zda je lepší nebo horší – jakýkoli takový hodnotící soud by vyžadoval víru v normu, která nás oba přesahuje. Pokud v žádnou takovou normu nevěříme, pak se velmi těžko hledá jakýkoli konsensus. Výsledkem je nesmírně fragmentovaná společnost, kde to stále více vypadá jako boj všech proti všem. V této společnosti se nevyskytují ani skutečně silné morální autority, protože abychom skutečnou morální autoritu rozeznali, museli bychom mít určitou normu toho, co je správné, pravdivé a šlechetné. Pokud vlastně popíráme samotnou možnost existence takové normy, splývá nám vše v dokonalé šedi.
        Ve skutečnosti se bez hodnotových soudů neobejdeme a neustále je děláme, přinejmenším ve svém nitru. Pouze naše zpozdilé přesvědčení o tom, že vše je relativní, nám znemožňuje se o pravdě smysluplně bavit a nějak reflektovat a zdůvodnit, proč by vlastně něco platit mělo a jiné ne, a proč něco považujeme za správnější než něco jiného.
        (c) dan drápal

        • prirodovedec napsal:

          Prilis zjednodusene. Viz uvodni veta: „Věta, že “žádná absolutní pravda neexistuje” – je vlastně základem tvrzení, že “každý má svou pravdu”.“

          Dane jiste pohledem citovaneho kneze pro neviditelne psy. Ac asi odpovida i stylu diskusi zde. Jde o pravdu kdy, pravdu v cem …

          O otázkách pravdy jsou knihy, teorie … . Ten pohled uvedeny v první vete, nezminuje otázky mozne podminenosti pravdy v case, prostoru, hierarchii, vztahu ke zvolenym axiomum nebo k dokazovani, k experimentu, k pozorovani, pravdu dosazenou souhlasem, nasilim, prevypravenim historie vitezem … .

          Zminovana fragmentace spolecnosti je podobne zjednodusene vnimana a podavana jako jejího videni minulosti jako dabelskeho (komanci aj.) ci božího (katolicky jihoevropsky stredovek) zglajchsaltovani.

        • juvel napsal:

          Pane Drápale, s Vaším uvažováním nemohu nic jiného, než souhlasit. Konstatujete, že jádrem celého problému je otázka, zda-li existuje zdroj pravdy vyšší než člověk a nezávislý na člověku. S tímto jsem se potýkal roky a roky. A na vlastní zkušenosti jsem se přesvědčil, že „kdo opravdově hledá, ten nalézá, kdo vytrvale tluče, tomu je otevřeno (biblické vyjádření)“. A to proto, že onen vyšší zdroj pravdy činí svým způsobem vstřícný krok vůči člověku, který takto hledá. Jak píše Trabant, je to prozření, je to nástup do vlaku, který jede jinam.

        • Carlos V. napsal:

          Absolutní pravda existuje. Ovšem je natolik komplexní a rozsáhlá, že je lidskou myslí neobsahnutelná, skládá se ze všech skutečností, souvislostí. Navíc se ona absolutní pravda mění každou sekundou.

          Takže výrok „Vše je relativní“ dává v tomto kontextu smysl, je v realitě jediný pravdivý. V kontextu nepopírá sama sebe, protože oním „vše“ označuje poznatelnou pravdu – tedy nikoli absolutní pravdu komplexní a tudíž nepoznatelnou.

  4. český maloměšťák napsal:

    „….Navzdory všem idejím a ideologiím je člověk nezměnitelně ochotný měnit ideály za luštěninu a druhé za sebe. Po rezignaci na důvěru Pánu zahrady zbylo adamům a evám jen zoufalé sobectví mít dost a mít nejvíc, zajistit se hrabáním pod sebe a kopáním okolo – máme to nesmazatelně vepsáno v DNA….“
    Paušální nepravda. Taková silná tvrzení evokují ve starověku a středověku hojně propagovaná,, v podstatě silně antihumanistická tvrzení že člověk není víc než nádoba plná špíny, hnisu, výkalů a šlach./interpretace/.
    Ale např. :

    „… Nenechat se opít rohlíkem iluze, nevsadit na zrak, sluch, čich, chuť, hmat, ale zkusit najít to nástupiště, které nevidět, neslyšet, necítit, nechutná, nelze je nahmatat – a přece tu je, v té velké knize za sklem knihovny se o něm tak podivně a přece přitažlivě píše. Kontakt na autora: toulkyknihou …“

    Hmmm…takže odpověď na optické klamy nebo např. na výstupy tkzv. denního snění je nutno najít ne v jejich popisu, porozumění jim a v jejich vysvětlení, ale v “ Knize“, nejlépe interpretované autorem dnešního pamfletu. Brainwashing, zkreslování skutečnosti …a jiné manipulativní praktiky lépe vysvětlí kompilátoři Starého zákona, vykladači Talmudů ( Koránu ne ?) nebo evangeliií, nikolivěk odborníci z řad filozofů, psychologů, biologů, neurologů, sociologů, kritických ekonomů, investigativních novinářů a dalších hledačů pravdy, např. takových lidí jako byl Bateson..
    A co tak pokus o kooperaci ? Myšlenkový střet,ale nevystřelený puškou ideologie, podjatosti, a už vůbec ne puškou religiocentrismu. Několik papežů k tomu sáhlo, nač jim nasazovat psí hlavu – samotnými formálními křesťany ?

    Je možné konstruovat člověka také coby nádobu plnou tlachů. Neověřených vnímáním (empiricky) a tak v podstatě ničemu , než nějakému hypotetickému(empiricky neověřenému, nefalzifikovatelnému) fenomenu (Hospodin, Allah…)odpovědných
    Hledat odpovědi pouze v pamfletech , který vznikaly v dobách naprosto odlišných od konstelací dnešní skutečnosti, popisujících události odehrávající se ve zcela odlišných realiích i odlišně pojímaných a reflektovaných univerzáliích…je přinejlepším podivínstvím.

    Otázka pro škarohlídy :
    Co kdyby dnešní nedělník napsal muslim /toulkykoranem@islam.cz/ ?
    Souhlasili byste s ním ?
    😦

    CarlosV
    K individuaci má stejně daleko mladík, jako stařec, je to víceméně o ostrosti hrany těch přijatých /záleží také na múře dobrovolnosti přijetí, of course/ kompromisů, “ díky“ kterým se z vás stává postupně /ale i méně postupně/ někdo jiný, než jste. Ta kniha totiž neleží v knihovně, ale výhradně v hlavě.
    Více pak např. K.G. Jung nebo OSHO. A řada dalších.
    Ha, ha, ha……:)

    Na závěr citát :
    „Prachem jsi byl a v prach se i obrátíš. Neobracej ale prosím tě v prach svého bližního a přírodu – a to ani kdyby tě o to oba žádali.“

  5. VáclavP napsal:

    No asi tak – jestli mi to minule připomělo začátky J.R.R. Tolkiena, dnes na mě dýchl Alois Nebel ze Sudet. Jen tak dál Trabante !!

  6. Kanalnik napsal:

    Objektivni pravda podle meho nazoru existuje a i kdyz nelezi jeji zneni v jasne oznacene aplikaci v nasem mobilu, daji se vystopovat nitky, ktere k ni vedou. Kdysi jsem tu napsal, ze verim na zazraky a dnes to zopakuji. A prave kvuli zazrakum dedukuji, ze existuje neco nad nami, nekdo mocnejsi, nekdo dobry, kdo za tim vsim stoji. A to nemluvim o zazracich typu nahleho uzdraveni.

    Zazraky, ktere kolem sebe vidim, se deji neustale. Jenom je maly problem v tom, ze jsou roztazeny v case a my, protoze se pinozime zivotem sekundu za sekundou, je casto nevnimame. Pokud bychom ale udelali krok zpatky a cas zrychlili, tak to bude jine. Predstavte si, ze jdete po ulici, podivate se na travnik, a pred vami behem sekundy rozkvete kvetina. Za normalni situace byste si mozna rekli, ze mate halucinace. Nebo kdybyste videli na strome objevit se behem sekundy jablko. Nebo kdyby vase zena po vcerejsi noci dnes porodila zcela vyvinuteho novorozence. To byste si asi mysleli, ze se svet zblaznil.

    Pro mne to jsou zazraky. Akorat jsou za normalnich okolnosti trochu zakamuflazovane tim, jak jsou natahnute v case. Jasne, tvrdy materialista vzdycky najde vysvetleni, jak tohle rozmelnit na molekuly a teorie (i kdyz i v molekularnich procesech by se tech zazraku naslo), ale obavam se, ze takovy clovek, ktery nevnima celistvost toho, co se kolem deje, a to i ve spojeni se svym srdcem a pocity, proste nechtene tape vedle.

    Toz tak to vidim ja.

    • Brejlovec napsal:

      Veškeré poznání nám zpostředkovaly smysly a jejich nedokonalosti je omezují. Naše mysl je pak natrénovaná na vnímanou realitu a nemůže zodpovědět otázky, které ji přesahují. Taháním za vlastní tkaničky taky nevzlétnete. Už samo vědomí je zázrak, který věda vysvětlit neumí. I když bude tvrdit, že ano.

  7. vonrammstein napsal:

    Obvykle píšu něco jako „výtečné, Trabante“. Tak dneska je to ještě mnohem lepší, než výtečné.

  8. Rošádek napsal:

    S článkem v jisté rovině souhlasím, ale je třeba to upřesnit.
    „Začít u sebe“ – ano, samozřejmě, kde jinde by měl člověk začít než u sebe. Jde ale o to, co to pro každého člověka znamená. A to bude nutně různé. Bůh má s každým člověkem jiné plány, a to „začít u sebe“ by mělo znamenat snažit se hledat Boží vůli, a Boží plán pro sebe. Klást Bohu otázku – „Co chceš. Bože, abych udělal? Jaký máš se mnou plán?“
    A tak může pro jednoho to „začít u sebe“ znamenat stáhnout se do samoty a meditovat, a pro jiného to třeba může znamenat jít na barikády. Třeba stát se odborářem, pořádat demonstrace, stávky a pod.
    A pak také – ten Boží plán má různé fáze. Neboť „všechno má svůj čas“, jak je psáno v Knize Kazatele.

Komentáře nejsou povoleny.