František Koukolík: Lidství


napsal Jan Čermák

Česky , srozumitelně, o posledních poznatcích neurobiologie o tom jak funguje náš mozek, tedy my.

Můj přítel tvrdí, že věda udělala za posledních 50 let větší pokrok než předtím za celé dějiny. Tahle knížka by mu dávala za pravdu. „Čtivé“ to tedy moc není. Stručné a hutné. Vybral jsem pro nás pár kousků k našim diskusím se vztahujících.

Marcel Pagnol mi totiž na stránkách knížky“Jak voní tymián“ u rybníka o prázdninách řekl:“ Taková je slabost našeho rozumu: většinou slouží jenom k tomu, aby ospravedlnil naše pověry.“

Spojilo se mi to neb Koukolík říká to samé.

Existují čtyři důvody pro pochybnosti o kauzálním významu rozumu v průběhu morálně-racionálních rozhodnutí .

První důvod popisujemodel dvojího zpracování informace, který vykládá způsob, jímž tvoříme morální soudy. V případě morálních soudů používáme dva systemy./automatický-afektivní a kognitivní/ Automatické vyhodnocení problemu je tak rychlé a pronikající, že se považuje za součást vnímání. Afektivní systém je fylogeneticky i ontogeneticky starší, než jsou kognitivní systemy. Rozhodnutí probíhající v reálném čase ho spouštějí snadněji. Osobnost většiny lidí ve většině situací ovlivňuje víc než chladná kognice. Většina našich sociálních soudů a postojů se tvoří rovněž nezáměrně. Běžnou , experimentálně doloženou zkušeností je, že si dojem o člověku s nímž se poprvé setkáme vytváříme během 5ti sekund. To je jeden z důvodů omylu podmíněných „ halo efektem“, kdy hodnotíme iracionálně kladně lidi hezké a iracionálně záporně lidi ošklivé.

Druhý důvod říká, že se morální soudy založené na rozumu podobají spíše advokátovi hájícího klienta než vědci, který hledá pravdu. Uvažování je zkresleno potřebou hladké interakce s druhými lidmi a potřebou vnitřní bezrozpornosti. Lidé se bez ohledu na skutečnost přizpůsobují svým bližním, zvláště jsouli to jejich nadřízení. Jsme hluboce přesvědčeni, že žijeme ve spravedlivém světě, v němž se každému stane co si zaslouží. Jestliže se setkáme s nevinou obětí, lidmi trpícími, aniž by pro to byl důvod, pak je toto přesvědčení ohroženo. „Může si za to“ je běžný druh obrany vlastního myšlení a cítění.

Třetí důvod je problem post hoc. Racionalizace ospravedlňuje intuitivní soudy, vytváří tím iluzi objektivity. Řada experimentů dokládá, že lidé pro své rozporné chování hledají důvody dodatečně, aniž jsou si toho plně vědomi.

Čtvrtý důvod říká, že morální činy odpovídají morálním emocím více než morálnímu uvažování. Primární psychopati mají dobrou inteligenci, znají sociální normy, chápou, že důsledky jejich chování druhé lidi poškozují. Ale nemají sociální a morální emoce, například sympatii, empatii a výčitky svědomí způsobené utrpením jiných lidí, zahambení způsobené odsuzováním jinými lidmi /dle mého naši politici/

Bez ohledu na věk, pohlaví, úroveň vzdělání, etnický původ se umíme morálně rozhodovat a rozhodujeme se stejně. Své rozhodnutí přitom nedokážeme zdůvodnit. Z toho plyne, že morální rozhodování není vědomé.

Evoluční psychologie dokazuje, že racionalita nemusí být nástrojem hledání pravdy. Jejím cílem byla spíš manipulace ostatních členů skupiny. Hlavní náplní rozmluv mezi lidmi není sdělování objektivních informací, ale klepy týkající se morálních a osobních nedostatků druhých lidí.

Klasické experimenty dokazují iracionální konformitu a poslušnost.

A dostávám se k jádru sdělení důležitému pro naše internetové diskuse.

Lordův pokus z roku 1979. Dvě skupiny lidí. Jedna pevně přesvědčena, že trest smrti má smysl, druhá že tento smysl nemá. Myšleno preventivní, odrazující. Byly vypracovány čtyři studie /fiktivní/ vždy dvojice, jedna , že počet vražd po zavedení smrti klesne, druhá dvojice, že neklesne. Každá studie vykazovala jasné nápadné logické chyby. Příznivci trestu smrti dostali studii jejich přesvědčení dokazující, potvrzující a druhou toto nepotvrzující. Odpůrci trestu smrti v opačném gardu. Výsledek tristní. Zastánci i odpůrci došli k závěru, že ta ze studií, která odpovídá jejich názoru, byla lépe vedena a je přesvědčivější, než je studie, která jejich názoru odporovala. Lidé postřehli chyby ve studii, která byla proti jejich názoru. Ve studii, která svědčila ve prospěch jejich názoru, je nepostřehli.

Jestliže studie svědčila ve prospěch jejich názoru, pak se přesvědčení posílilo. Jestliže svědčila proti jejich názoru , víru v jeho správnost to nijak neoslabilo. Krom toho se přesvědčení obou táborů po přečtení uvedených studií posílilo.

A ještě Wright 1994: Tvrdím, že lidský mozek je stroj na vyhrávání hádek, stroj přesvědčující druhé lidi, že jeho vlastník má pravdu- a tudíž přesvědčující i svého vlastníka o tom samém. Mozek se podobá advokátovi. Má li hájit jakékoli zájmy, začne svět přesvědčovat o jejich logické a morální hodnotě bez ohledu na to, zda vůbec nějaké mají. Podobně jako advokát chce lidský mozek vyhrát, pravda je druhotná. Wright netvrdí, že lidé nikdy nemyslí racionálně. Advokáti dokážou být i lidští, neplníli povinosti plynoucí z jejich povolání. Lidský mozek dokáže to samé.

Takže vlk se marně snaží překonat vrozenou nedostatečnost, iracionálnost mozků svých bližních, i svého. Sisyfovský úkol hodný úcty.

Příspěvek byl publikován v rubrice Knihovnička Jeníka Čermáka se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

41 reakcí na František Koukolík: Lidství

  1. wiki napsal:

    Aniž bych se chtěl autora dotknout, tam IMHO revoluce ve vědách o mozku teprve začíná. Viz např. masové nasazováním metod molekulární biologie, počítačem podporovaných zobrazovacích technik typu MRI/PET, …

  2. Narcis napsal:

    Ty výroky o lidském myšlení jsou výstižné a podložené. Jen mi trochu nesedí jejich zaměření na morální soudy. Vzhledem k velikosti těla je lidský mozek nadměrně velký, snad sedmkrát větší, než by měl. A ta nadměrná kapacita je věnována především manipulaci ostatních lidí v relevantní skupině nějakých 150 lidí. Na každého platí něco jiného a mozek tudíž musí modelovat individuální reakce všech těch lidí. Až potud souhlas s autorem.
    Závěr ovšem není dostatečně podložený. Neplatí přece, že nikdo nemůže změnit svůj názor. Naopak jsme častěji nepříjemně překvapeni změnou názoru než jeho zachováním. A jak praví klasik: „Jen idiot nemění názor.“ Vlkovo snažení tedy není sysifovské. Jen je třeba vědět na koho co platí.

    • strejda napsal:

      Výborně Narcisi. Jak jste přišel k názoru, že je mozek zbytečně velký, asi 7 krát větší než by měl být? Kdo ví, jak by měl být mozek velký a na co by měl stačit?
      Zajímavá je i vaše myšlenka o změnách názorů. Za léta svého života jsem vypozoroval, že lidé své názory skutečně mění velice, převelice, málo. Často to, co vykládají jako svůj názor, je jen účelová manipulace pro nějaký jejich zisk. Jejich skutečný názor se hledá velice těžce a můžete se ho dotknout jen u lidí, které skutečně dobře znáte. Občas se to projeví ve stresových situacích a radikálních změnách. Troufnu si říci, že k tomu to poznat potřebujete část z těch nepotřebných šesti sedmin mozku 😮

      • Narcis napsal:

        Netvrdím, že je náš mozek zbytečně velký. Jen v relaci k velikosti těla je cca 7 krát větší, než odpovídá závislosti mezi vahou mozku a těla u savců(viz např. http://web.natur.cuni.cz/zoologie/biodiversity/prednasky/EvoluceNervovehoSystemu/prezentace/5%20Velikost%20mozku%20obratlovcu.pdf). Mozek spotřebuje spoustu energie. Kdyby byl zbytečně velký, v evoluci by se rychle zmenšil, ale to se nestalo. Takže je správně velký. Otázka je proč až tak.
        Naprostá většina aktivity mozku je podvědomá a má pro náš život zásadní význam. Mnohem méně než 1% činnosti je vědomé a z toho velmi málo je přemýšlení a produkce názorů.
        Mozek novorozeněte není tabula rasa. Naopak, většinu té nejdůležitější práce už má za sebou. Nervové buňky se totiž musely naučit ovládat tělo a to není vůbec jednoduché. Viz například problém, jak naučit roboty chodit a běhat po dvou, což je jen malá část aktivit mozku. Zbytek potřebného se mozek naučí před začátkem školní docházky. Po dosažení dospělosti už je myšlení zkostnatělé a moc změn si nepřipustí.
        Souhlasím s vámi, že poznat skutečný cizí názor je obtížné. Charakteristické je to u politiků. Politici nikdy neříkají skutečné důvody, proč něco dělají. Místo toho používají argumenty, o nichž si myslí, že na ně budete slyšet. Tudíž je bláhové vyvozovat zásadní závěry z toho, co politici říkají, a naopak je třeba hledat motivy, o nichž nehovoří.

      • majka napsal:

        Já sama jsem změnila názor mnohokrát. Nebo spíš by se to dalo popsat tak, že „se“ ten názor ve mně nějak změnil. Najednou jsem zjistila, že si myslím něco jiného, než před rokem.

        • Narcis napsal:

          Záleží moc na zkušenosti. Většinou respektujeme skutečnost a podle ní své názory upravujeme. Pro malé děti je všechno nové, starší už si názor na svět upravují jen podle opravdu nových poznatků. Mezi 15 – 25 si člověk myslí, že všechno ví, ale zkušeností má stále pomálu. Po změně názoru nerad přiznává, že se to stalo. A později se to zlomí, nové poznatky pohled na svět jen obtížně mění. Člověk pak musí vynaložit dost úsilí, aby byl to nové schopen přijmout. Nemnohým se to daří až do smrti.

  3. anita napsal:

    Článek asi velmi stručný na to, aby mohl jít do větší podstaty. Určitě nezáleží pouze na mozku. To co jste napsal hodně zavání podvědomím nikoliv vědomím, tedy trénováním mozku, jeho vědomé části. Přeci osobnosti nezdělili jen cementovou stabilní hmotu, která by se nedala formovat. V případě mozku, jde o vývin. Rozvíjení a racionální využívání získaných zkušeností, znalostí, zvyků a analytickým přemýšlením, vyhodnocováním situace,… Nevím, ale mám pocit, zda-li se výzkum nedělal na primátech nebo lidech se sníženým IQ. Důkazem je, že si tu nehodlám hájit svoji pravdu, za každou cenu a uznávám, že se mohu mýlit. Pokud jsem článek pochopila, tak by všichni lidi byli egoisti, což rozhodně nejsou, možná v nějakých krajních mezích v boji o přežití. Pokud jsem článek nepochopila, tak se autorovi omlouvám.

  4. Puck napsal:

    Mozek právě narozeného je nepopsaný list – tabula rasa. Myslím si, že způsob uvažování, morálního cítění, je jen z malé části dán geneticky, podstatný vliv má výchova a prostředí. I malý, mladý človíček koriguje své názory na základě svých vlastních zkušeností. Pokud objeví, že uznávání pravidel, která jsou mu vtloukaná do hlavy, mu neslouží k prospěchu, a že stejná pravidla nedodržují ani ti, co je prosazují, utváří si vlastní systém, vlastní řebříček hodnot tak, aby z nich měl, pokud možno bezkonfliktní prospěch. Na základě dalších zkušeností si svůj postoj koriguje a doplňuje.
    To je, myslím si, prazáklad toho, proč jsme každý různý a moc neradi své postoje a názory měníme. Zvláště v dospělém věku, kdy naše osobnost je již hotová.

    • Puck napsal:

      Ale zrovna v rodině mám příklad, že genetika má nemalou úlohu. Moje teta a strýc nemohli mít děti, vzali si tedy dva sourozence ve věku tří let na vychování z útulku.
      Přestože žili příkladným způsobem, přestože výchově děti věnovali všechen čas, přestože byli nábožensky založeni, konečný výsledek jejich snažení byl zoufalý. Zlom nastal v pubertě dětí a jejich další výchovu vzdali.

      • strejda napsal:

        Něco podobného jsem Vám chtěl napsat. Znám řadu podobných případů. Ale dodám z jiného soudku. Jsa na odpočinku věnuji se předkům, nejen svým ale i široké rodině a známým. A tam se genetický prvek objevuje pomětně výrazně. Není to přímočaré a není to symetrické. Děti v jedné rodině se stejnou výchovou jsou někdy velmi odlišné. Ale jejich zdroje chování se dají najít v minulosti, u předků. Je to jen námět na myšlení. Nechci to rozvádět, cokoli dalšího by bylo na dlouhé povídání.

      • majka napsal:

        Dítě, které bylo do tří let v ústavu, už jse narušené. Kromě toho to, co je vrozené, ještě nemusí být genetické. Dítě může být třeba poškozené tím, že jeho matka v těhotenství kouřila a pila alkoholické nápoLidé mohou mít problémy i s vlastními dětmi, jenže tam se asi nestane, že by rodiče jejich výchovu v pubertě vzdali. Naopak, vlastnímu dítěti dávají šanci znovu a znovu. (Znám jeden příklad z blízkého okolí.) Takže myslím, že u adoptovaných dětí nejenže se liší předpoklady, ale i podmínky.

        • anita napsal:

          Ano Majko, možná se říká jablko nepadlo daleko od stromu, na druhou stranu se taky říká bóže, pokým to dítě je. Vždycky se najde v rodině, někdo z x-tého kolena, kdo byl „divočejší“ dnes se říká hyperaktivní. Nikdo neuvažuje, že vývoj tedy i trendy a tím i odlišné chování přináší nová doba, nová měřítka na nové vzorce chování. To co bylo před 50-ti lety tabu pro děti, je dnes pro ně otevřeno co rozum pobírají. Co dítě to malý objevitel a hlavně opička, napodobující dospěláky . Někteří vědci to hodnotí kladně, zvídavost dítěte se nemá omezovat, osobně jsou však pro mě hranice neb zdá se mi, že některé děti nás začínají přerůstat. Pokud se jedná o pěstouny, mám dojem, že se snaží velmi dítě vychovávat dle příruček, jako by zušlechťovali rostlinku, pokud se však nenechá dle jeho představ formovat, nastává křeč na obou stranách. Dítě se bouří a pěstoun má obavy, že nezvládl svůj úkol. Problém tedy mezi rodičem a pěstounem je nasnadě, rozumný rodič usměrňuje a dohlíží na své dítě, pěstoun většinou křečovitě plní úkol, který si předsevzal z toho svěřeného dítěte udělat, nikoli vychovat osobnost “ par excellence „

          • majka napsal:

            Ano, špatné vlastnosti biologického dítěte rodič zná, protože se s nimi pravděpodobně setkal třeba u nějaké černé ovce rodiny, a dovede s nimi zacházet.(„Jituška je celá teta Jiřina, a na tu platilo tohle.“) Kdežto špatné vlastnosti adoptivního dítěte mu mohou být nesrozumitelné.

  5. Jan Čermák napsal:

    Aby bylo jasno je to výňatek z Koukolíka, žádný Čermák. Nijak významně jsem ho ani nezkracoval, jen vytrhl.
    Mělo to ilustrovat naše diskuse. Vzájemnou nepřesvědčitelnost.
    Lidský mozek při narození rozhodně není tabula rasa.
    Rozhodně není racionální. Člověk je tvor iracionální a stádní.
    Celá historie to dokládá. Vědecky dokázáno.
    Hezký den.

  6. Puck napsal:

    Vše je tedy dáno, proč jsme tedy každý jiný ? Proč jeden stádní jedinec chce trest smrti a jiný ne ?
    Způsoby chování jedince řídí vrozené instinkty, že je tvorem stádním, či ne, je snad jedno. Až na ně se roubuje způsob, jak se jedinec v životě uplatní, a kterému postoji dá přednost.
    Poslední vystoupení Koukolíka v Hydeparku jsem, bohužel, neviděl, ale jeho názory, které prezentuje, třeba v Meteoru, jsou zajímavé a akceptovatelné. Vesměs. 🙂

  7. Jan Čermák napsal:

    Každý jsme jiný a zároveň každý stejný. To je ta genetika. Manželka taky říká, že se nemá cenu rozvádět neb jsou všichni chlapi stejní. Je to pravda a není to pravda.
    Koukolík většinou, někdy taky, neprezentuje názory, ale vědecká fakta. A to je rozdíl.
    To mě na dnešní době dost vadí, permanentní povyšování názorů nad fakta.
    Znovu zkusím prodat vědecký pohled jak je to s člověkem, když se narodí. Model horské krajiny. člověk se narodí jako definovaná krajina. A život běží jako kulička z největšího vršku k moři. Kulička rozhodně nemůže běžet kam si zamane, ale na druhou stranu nikdo neví kudy poběží a kde skončí….

    • anita napsal:

      Pane Čermáku, jste pro mě na Kose autoritou a v žádném případě se nechci vymezovat vašim názorům, jen je vše chápáno s jiným úhlem pohledu, tedy sto lidí- sto názorů. Třeba já, život chápu, použiji váš příměr krajiny, že člověk od narození je dole v té nížině a teprve celý život se drápe na vrchol, kopec, horu dle svých ambicí a možností. Někdo velmi strmě a rychle, jiný po serpentýnách pomalu a jistě. Tam na vrcholu zjistí, že není kam dál již vystoupit a není tam už místo pro setrvání, přichází další a pěkně šupem zase jede dolů. Nížina dětství, vystupování na vrchol produktivní střední věk a sešup staří. Někdy pro užití života je lépe vrchol vystupovat pomalu a jistě . Pak to zklamání, že nahoře už nic nečeká, není tak frustrující 😉

      • Jan Čermák napsal:

        Hezký příměr.
        Co se snažím sdělit je, že nemůže jít kudy ho napadne. Je omezen strmými svahy.

  8. Brejlovec napsal:

    Možnosti vědeckého zkoumání mozku vidím jako omezené. Protože zkoumající subjekt (mozek) zkoumá jako objekt sám sebe. A všechny jeho vlastnosti (dosud nevyřešená (-itelná) záhada vědomí, confirmation bias, nedokonalost smyslů) se promítají do našeho poznání o něm. Ale co naplat, jinou možnost nemáme. Ale naděje, že se nám například podaří přesně pochopit vědomí na molekulární úrovni, považuju za liché.

    V jedné z přednášek Koukolík zmiňuje experiment, který ukázal, že víra v mozku aktivuje stejná centra bez ohledu na to, co je předmětem víry (v Boha, v neexistenci Boha, v platnost teorie relativity, v levicové ideály, prospěšnost neoliberalismu apod.). Zdá se, že se pohybujeme na úplně jiné úrovni než na racionální, prostě bereme víru jako jakýsi „majetek“, kterého se naprosto nemíníme vzdát. Jako by snad i sebemenší omyl v našem přesvědčení byl přiznáním slabosti! Zajímalo by mě, co na to evoluční biologové, jestli tato vlastnost byla pozitivně selektována, protože drží sociální skupiny pohromadě? V globálním měřítku se mi naopak zdá, že nás tato vlastnost přivádí na okraj propasti.

    • Jan Čermák napsal:

      Je evidentní, že tato vlastnost byla přirozeným výběrem vytvořena. S tím nemají biologové problem. Neshodnou se úplně proč. Ale nějakou výhodu to mít musí.
      P.S. To , že jsem tu veden jako odborník je poněkud komické, nejsem.
      Jo a když tu máte to globální měřítko. Výběr se odehrává na úrovni genu. Ne skupiny.Průměrné přežití druhu je 5 milionů let….

  9. avespasseri napsal:

    Je rozhodně dobře, že tady tohle téma bylo nadhozeno, protože přesně jak Jan Čermák říká, diskuze tady (a kdekoliv jinde, i když jinde jsou mnohem silněji ovlivněny emocemi a nevybíravým schazováním lidí s opačným názorem) jsou často víc o lpění si na svém názoru, který považuju za ten lepší, než o čistě racionální debatě. Rozum se kolikrát přeceňuje a existují i vědecké teorie (Teorie racionalní volby v religionistice, Stark a Bainbridge), které si nějak nedají říct a stojí a padají na představě, že člověk je opravdu homo sapiens sapiens, člověk rozumný, jak jsme sami sebe hrdě nazvali. Nechci ale tvrdit, že rozum v rozhodování nehraje žádnou roli, nebo marginální roli, myslím, že situace je složitější a komplexnější a že žádní vědci se dosud neshodli na tom, jak to vlastně je. Pokud se vůbec shodnou, protože i přestože věda sama se pyšní tím, že racionálně zkoumá, tak si také dost často hrajou vědecké skupinky na svém písečku a buď se spolu v podstatě vůbec nebaví, nebo se baví ale stylem: My máme pravdu a vy jste ti pomýlení a zaostalí. Takže je to jen v bleděmodrém.
    Co se týká morálního rozhodování, i to je, podle toho, co jsem kde kdy o morálním uvažování, emocích a etice četla, věc komplexní. Rozhodně bych netvrdila, že tam nezasahuje i rozum, protože je to právě rozum, který hodnotí a posuzuje to, co emoce zaznamenají jako vjem příjemný nebo nepříjemný a organismus samozřejmě směřuje k maximalizaci toho příjemného. Ta interakce rozum-emoce tam je, kde emoce je ta primární. A buď jste si jí vědom, nebo ne, to záleží na tom, jak moc jste si vědom sám sebe. A rozum není jen o objektivních pravdách, rozum funguje i jako ten co pouze racionalizuje, aby objektivní pravdy zakryl, racionalizace je koneckonců jednou z obranných mechanismů.
    A co se týká té stádnosti: podle Kohlberga, který se zabýval vývojem morálního uvažování (není to už ta nejnovější věda, ale stále je hojně citovaný a hojně využívaný, dnes například v etické výchově), mluví o konvenčním stádiu morálního uvažování. Je to v zásadě myšleno tak, že člověk se přizpůsobuje normám svého okolí a ty pro sebe považuje za závazné. V nižší fázi konvenčního stádia jde hodně o to přizpůsobit se názorům těch nejbližších lidí. Potřeba sounáležitosti člověka (patřit a být milován, případně ctěn) je jednou ze základních potřeb člověka. S tím nic nenaděláme. Můžeme jen neustále vysvětlovat a vysvětlovat, používat správné argumenty, které nemají za cíl druhého člověka shodit (tím jej už vůbec nepřesvědčíme, že nemá pravdu, bude ji bránit o to víc) a doufat, že jednou převáží rozum nad obrannými mechanismy. Možné to je, psychoterapie s prolamováním obranných mechanismů pracuje dnes a denně.

    • Jan Čermák napsal:

      Tady jsem narazil na odborníka. Já jsem jen zaujatý čtenář.
      Za sebe to vidím tak, že člověk rozhodně je racionálního chování schopen. Jeho chování jako celek, ale nelze popsat jako racionální. Spíš naopak. Jako podstatné vidím i to, že iracionalita je vývojově starší a hlouběji uložená. Musíme to vědět a počítat s tím. Jako obzvláště komický a nevědecký mi přijde konstrukt homo economicus, člověk věčně kalkulující. Fikce.

      • avespasseri napsal:

        Já to vidím v podstatě dost podobně, jen jsem měla potřebu to víc rozvést. Iracionalita je tak hluboce uložena, emoce a nevědomé procesy tak silné, že mluvit o člověku jako bytosti čistě racionální (a věčně kalkulující, to je fakt legrační, ale i taková je ta vědecká teorie v religionistice, dokonce tam) mi přijde hodně vzdálené realitě. Rozum má své funkce, ale i ty jsou často zapojeny ve služby té iracionální složky, než by to bylo naopak. Z tohoto úhlu pohledu mi najednou přijde komické, když se dnes tváříme, že náš svět je založen na rozumu, že ho ve školách tříbíme atd., ale přitom to vlastně není vůbec pravda…. 🙂 Díky za inspiraci .:-)

  10. jaa napsal:

    ještě k minulému tématu pro Rošádka. Vůbec nejde o žabomyší válku mezi Zemanovci a socany. Je to zástupný problém a dokud socani nepochopí a s nimi i další, že se hraje o osud či existenci Česka… je to na draka. Koho máme proti sobě.. sudeťáky, potom němce s dosud nesplacenými válečnými reparacemi, a nejnověji s anglány co prodávali nacisty uloupené české zlato. No a halvně Švarcnberka s dosud nesplněnou strýcovou závětí. takže je jen prozatímní správce majetku své sestřenice….. TO jsou hlavní zádrhele a proto ta zběsilá snaha dostat se zpět k moci a dílo dokončit. Můžeme se čílit, hádat ale pokud tuhle bitvu prohrajeme, nebude žalobce , nebude vlastizrada, protož nebude Česko… TO JE TO HLAVNÍ O CO TU JDE A BYLO BY DOBŘE, KDYBY SI TO ZÚČASTNĚNÍ A ZASTÁNCI UVĚDOMILI…. jinak nebude ani stiletáí existence Česka…. jo ani slováci se nebudou radovat… připomínám ORBÁNA…. JE POTŘEBA TO VIDĚT V GLOBÁLE NE JEN DÍLČÍ TAHANICE vždyť všechny likvidace států a národů v historii se staly kvůli majetkům, uzemí a pod. na obyvatelstvo nebo demokracii se nehledělo ani v Athénách blahé paměti….. sorry a….

    • tresen napsal:

      Promiňte, zapomínáte na mimozemšťany. To, že vám únos vymazali z paměti, neznamená, že tu nejsou.

      • jaa napsal:

        no tresen, sama víte, že mnohé z toho co se dělo a děje by nás nenapadlo… a jen proto, že nás místní a momentální výhry zaslepily svou snadností…. ale ty konce. Napadlo Vás v 90tém., že do 20ti let bude zlikvidována naše soběstačnost jak v potravinách, tak ve většině výroby, že dědictví předků od 1870 bude zlikvidováno, výroba přesunuta do Asie, a tady bude jen montovna polotovarů… že se všechno / tedy v kvalitě šmejdů/ bude dovážet, i tradiční potraviny… a v pofiderní kvalitě… že pokladními ve kšeftech budou vysokoškoláci, kteří jinak práci neseženou??? Že budou mraky nezaměstnaných, Že stát s vyrovananým rozpočtem a plnými fondy a se staně bilionově zadluženou zemí—- Bohužel je všechno nutné dávat do souvislostí ať se Vám to líbí nebo ne. A nechceme-li aby naši potomci neskončili jako poddaní… měli bychom myslet o skutečnostech v souvislostech a ne jen filozofovat.. navíc v tématech časově prošlých, meditovat o tom co by kdyby.. protože nedokážeme-li si to přiznat… nemáme neději a ani ti Vaši mimozemšťané to nezachrání sorry, je to nepříjemné ale je to fakt…

  11. milo napsal:

    Pro: Čermák

    Pane, otevřel jste starou a nově potvrzovanou oblast idolů. Ano, iracionalita je hlouběji uložena než jsme se v minulém století domnívali. A to i v oblastech, jež považujeme za hájemství čistého rozumu jako je finanční chování a investiční rozhodnutí. Homo economicus je již dlouho svržen z teoretického trůnu. Poběžím si tu knihu koupit. Díky.

    • Jan Čermák napsal:

      Tohle mne těší maximálně.
      Napište něco o svržení ho economicus, nebo co mám přečíst já.Na internetu i v populární literatuře na něj stále narážím. Díky.

      • Brejlovec napsal:

        Homo economicus podle mě padl v souvislosti s finanční krizí (ne, že by takové nebyly již dříve, ale mluvit o nich nebylo v zájmu mocných). Ukazuje se, že trhy nejsou racionální, místo toho se vezou na vlnách chamtivosti a strachu. Do těchto iracionálních výkyvů se promítají individuální emoce (opojení mocí, případně stresová reakce, které zatlačí rozum do pozadí), které se rozhodně nezeslabují s rostoucím množstvím účastníků, spíš naopak.

  12. český maloměšťák napsal:

    Jen názor , coby interpretace střetu několika popisů skutečnosti , by měl mít nárok na to, aby byl uznáván jako porozumění, vysvětlení, jinak by mělo jít pouze o tvrzení. Otázkou je míra a rozsah akceptace takových porozumění, vysvětlení, nejen tedy jejich kvalita….ne vždy totiž dojde na test užitečnosti /a to ani v teoretické rovině/ , věc zapadne, jako by ani neexistovala, mnohdy je to z důvodu nedostatečného množství či malé váhy rozhodovacích pravomocí lidí, kteří vůbec mohou danému vysvětlení porozumět tak, aby to mohlo mít vůbec nějaký kulturní význam, aby nešlo jen o exhibici, zajímavůstku, žert, žvást, propagandu či dokonce o zlodějnu nebo projev grázlovství popř. o obojí – tedy o to, jak získat moc nad druhými.
    A zde mám takovou teorii – teorii Trojvyváženosti.Prostoročasu. /típí/. Kdy v jednom vrcholu trojúhelníku je ukotven volný čas, ve druhém vzdělanost a ve třetím jsou usalašeny peníze.
    Mějme nyní člověka , který je dík ysvému hobby vydělávat peníze hmotně zabezpečen tak, že má dostatek volného času k tomu, aby se mohl vzdělávat. Ne vždy je výstupem vzdělanec, mnohdy se jen nadále natahuje vrchol peněz a tak je i zkracován i vrchol volného času, výsledkem je bohatý náfuka, toužící sežrat snad i sám sebe.
    Mějme druhého člověka, který touží natahovat vrchol vzdělanosti, ale nemá peníze a tak ani volný čas,, těžko z něj bude někdy filozof, snad jen s podporou z vnějšku, které faktický projev ale koliduje se zájmy člověka popsaného tím natahovaným vrcholem peněz, kdy jeho volný čas je věnován mj, i tomu, aby jej náš druhý člověk nevyřadil ze hry, to je to zdánlivé plýtvání volným časem z pohledu na osobu první a její zájmy(touhy, motivace…) zvenčí, zevnitř ale je z hlediska vlastního užitku naopak čas využíván intenzivně, i jeho „vzdělanost“ je tak využívána právě že tak. Náš druhý člověk to ale vnímá jako nespravedlnost, proč on, ryze toužící po poznání, má být handicapován mnohdy už tak, že mu dokonce ani není umožněno odpálit drive, natož aby se dostal na green – kognitivního vnímání a posuzování reality. A tak jen sbírá a nosí míčky, prská však při tom vzteky – nedivme se mu, i my jsme tací.
    Třetí člověk chce natahovat vrchol volného času, to je jeho jediná motivace. Takových lidí je podle mé teorie nejvíce, oni ani tak netouží po těch penězích ani po vzdělanosti – obé užijí jen jako prostředky vedoucí k tomu, aby si „užili“. Natažení vrcholu peněz je tak jen byproductem, často ale i natažení vrcholu vzdělanosti ( většinou formálně parciální, tkzv. fachidiotství – to se pak projeví např. v diskuzi s ním, on je tím světem, on je tím vzdělancem , to on si umí “ užít“),
    Někdy ovšem takoví končí na sociálních dávkách – i to je ale jen byproduct, čas získali. Nebo končí jako tkzv. nezávislí ekonomovéi, tam získali téměř čas věčný, užívají si hlouposti a naivity ostatních leta.
    Čtvrtý člověk natahuje vrchol peněz, ale ne kvůli penězům, ale kvůli volnému času a následné vzdělanosti. Z takových se rekrutují moudří lidé, někdy však jen školometii nebo např. chytří manipulátoři, přičemž těch prvních je vždy daleko méně, než těch druhých, jen se rozhlédněte kolem sebe – a zde je to právě pan Koukolík, který popisuje a vysvětluje proč, jak, kde nejčastěji a kdo se jeví být takovým či onakým a zda je to jev nepodmíněný, podmíněný jen zčásti, anebo je nevyhnutelně tomu právě že tak vždy, ale nerozhodl otom Hospodin, nýbržto evoluce mozku. Moudrý opsal trojúhelníku kružnici, psi vypuštění mimo ohradu štěkají .
    Takže jde o ten střed, o to těžiště…ale dynamického , nikolivěk statického, pevně danými body popsaného trojúhelníka – tak jak se mění realita, tak se mění i ten trojúhelník… tak se také vyvíjí poznání reality, přičemž je samozřejmě možný i kvalitativně negativní posun /záleží ale nyní opět na kvalitě a agregátu jednotlivých kvalit posuzujících názorů, respektive na faktickém významu tvrzení, neboť ne vždy musí jít nutně o působení na realitu na základě porozumění, vysvětlení…je jen něco tvrzeno a podle toho se jedná, někdy tlačí čas, jindy peníze, vzdělanost jde většinou bokem, snazší je strčit kukuč pod stánek s předvolebním párkem a pivem či pod vlajku – nebo jiný hadr na holi/.
    Takový negativní posun je běžný v zemích, kdy většina lidí vlastně ani neví jaký by měl mít kulturní význam ten jejich trojúhelník, občas tdokonce ani neví, jak naložit s penězi. 🙂

    Ufff…a teď už jen taková maličkost, čo je to ta “ Vzdělanost“ , Kefalín.
    Ale to až po dešti. / no, ještě že nejsou žádné otázky jako např. co je vlastně v tom středu trojůhelníku, zda půjde konečně ČEZ nahoru a tak různě/ :

  13. český maloměšťák napsal:

    Apropo – zde je návod. Přímo od pramene vzdělanosti :

    Zatím konec vysílání.

    • Jan Čermák napsal:

      Co tak narazit Váš trojúhelník na společnost? Nedalo by se uvažovat analogicky?
      P.S.Řekl bych, že málokdo je postaven před reálnou volbu. Mít tu volbu to je štěstí.
      Díky.

    • Puck napsal:

      Věda se dnes dělá různě a s různým efektem.
      Úkol č1 – sehnat prachy.
      Úkol č.2 – zdůvodnit
      Úkol č.3 – sehnat další prachy
      Úkol č.4 – zdůvodnit

  14. Petens napsal:

    Výborný článek a podnětná diskuse.
    Díky.

  15. juvel napsal:

    „Taková je slabost našeho rozumu: většinou slouží jenom k tomu, aby ospravedlnil naše pověry“ (iluze, slabosti, přání, vášně a pod). – správná a pravdivá úvaha

    To je problém starý jako lidstvo samo. Jak z toho?

    Ap. Pavel ve svých dopisech píše: „…jsem hříšný, hříchu zaprodán…Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista…Chci abyste pochopili a plně poznali Boží tajemství, jímž je Kristus, v něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání.“

    V tomto „duchu“ pracuje náš intelekt správným směrem a dochází k pravdivému poznání. Jen v toto „duchu“ postupuje člověk k „pravdě, která osvobozuje“.

  16. est napsal:

    Dík autorovi za zpracování tak úžasného tématu. Rád bych jen zmínil, co málokdo ví, že toho obsedantního žvanění a kraválu v hlavě vůbec (zvlášť ve tři ráno 🙂 se dá zbavit, což je taky důkaz, že to nejsme my (my jsme ten, kdo naslouchá). Jen to nějakou chvíli trvá, a rovněž jisté mentální úsilí je třeba vyvinout. Nejde tedy o vrozenou nedostatečnost mozku 🙂 , a vlk bude valit svůj balvan jen dokud ho to neomrzí.

  17. Skogen napsal:

    Ty experimenty poněkud narovnávají úhel pohledu, ovšem v zásadě jde o principy dlouho dobře známé a dokonce i zlidovělé, zlaicizované, chcete-li.

    Chcete-li vyšší míru objektivity, oslovte „pochybovače“, tedy někoho, kdo není o své pravdě přesvědčen, ačkoliv je informovaný. Na opačné straně figuruje fanatizmus. Už buddhismus preferuje umírněnost před extrémy, u nás je toto možno rozpoznat v tzv. „zlaté střední cestě“. Vámi (Koukolíkem) zmiňovaná studie trpí tím nedostatkem, že srovnává právě dva extrémy, které jsou o své pravdě přesvědčeny a nehodlají ji s jinou konfrontovat, natož revidovat.

    V dnešní době je však handicapem přiznat, že něco nevím, něčemu nerozumím, změna názoru není pokládána za znak progrese, ale za slabost a nedostatečnost. Problém tak rovněž může zčásti být „civilizační chorobou“, zatímco dříve šlo o nedostatek samého racia, tedy vzdělanosti.

  18. tresen napsal:

    Mimozemšťané tu přece nejsou proto, aby něco zachraňovali. Naopak – představují úplně stejnou hrozbu jako jsou ty, co jste vyjmenoval/a/ vy.

Komentáře nejsou povoleny.