Populismus


napsal Jan  Hladík – řečený menší Hladis 🙂

The Populist Zeitgeist

Mudde, C. (2004), The Populist Zeitgeist. Government and Opposition, 39: 542–563. doi: 10.1111/j.1477-7053.2004.00135.x

Přináším vám konspekt (shrnutí četby na seminář) z vědeckého článku na téma populismu. Jedná se o velmi zprofanovaný termín, především pak v českém mediálním diskurzu. Pohled autorova článku je však jiný, opřený o analýzu vývoje populismu coby komunikační strategie rozličných politických aktérů napříč ideovým spektrem. Autor pak dochází k tvrzení, že liberální demokracie se bez populismu neobejde.

Příspěvek k tomuto tématu před lety přidal i ředitel našeho Ústavu politologie na FF UK Radek Buben a jeho kolega Jan Bíba. Oba tak shrnují, jak je tento pojem v našich končinách zneužíván jako strašák: http://www.denikreferendum.cz/clanek/11988-babis-skvrn-a-spiny-se-zbavis

A nyní už k samotnému konspektu:

Autor problematizuje převládající pojetí populismu v liberálních demokraciích, a to trojím způsobem. Nejprve se pokouší o novou definici populismu, poté argumentuje, že populistický diskurs se v demokraciích ustálil jako norma, konečně zatřetí ukazuje, jak vadné pojetí populismu tento fenomén navzdory kritice spíše posiluje.

Populismus je obecně vykládán jako nositel jednoduchých, o emoce opřených řešení. Nicméně takové slogany jsou běžně užívány aktéry z celého ideového spektra. Dále jsou jako populistická řešení označována ta, jež si prý kupují přízeň elektorátu – nicméně v tomto případě záleží, kdo a z jaké perspektivy takové tvrzení pronesl; protivník má totiž ve své kampani vždy snahu nálepkovat. Místo příhodnějšího označení za demagogii a druh oportunismu je tak pojem populismu nejasný.

Pro nahlédnutí jeho významu můžeme užít dva referenční objekty – elitu a lid, kdy pojetí populismu postihuje vztah mezi těmito objekty. Nicméně stále se nedobereme k přesnému významu, co populismus je, co znamená. Autorova definice populismus označuje za ideologii, která společnost rozděluje na bezúhonný lid a zkorumpovanou elitu, načež populistická politika by měla vyjadřovat vůli onoho lidu. Toto rozdělení je morálně podmíněné. Takto definovaný populismus má dva protipóly, elitářství a pluralismus. První hájí zájmy elit na úkor lidu, druhý vidí společnost jako soubor mnoha rozličných skupin se stejně rozličnými zájmy. Jako ideologie neaspiruje na všezahrnující pojetí. Populismus má tedy úzký profil, a proto je kombinovatelný s ostatními ideologiemi – světonázory (např. z toho vyjde levicový populismus, pravicový populismus, apod.). Je moralistický, spíše než programatický. Lid je líčen coby mýtický koncept, tzv. heartland, centrální oblast zájmu. Na lid je kladen hlavní apel, populismus se na něj odvolává jako na něco morálně čistého, co je třeba bránit.

Současné populismy napříč světem se tedy dle autora nějakým způsobem vymezují ve prospěch obhajoby lidu. Autor zde jmenuje radikální pravici, od jejíhož konceptu národa je k lidu kousek; dále třeba zelené, kteří hájí lid jako lidské pokolení. Pak zde řadí i levicový populismus, hovořící v tomto případě nikoli za třídu, ale za lid. Na konkrétních případech tedy ukazuje, jak byla v moderní historii dynamika populismu při obhajobě mýtického lidu proti elitě, či jiným konstruktům, běžně užívána v liberálních demokraciích. Užívání ideologie populismu se pak projevilo také u stran tzv. hlavního proudu. Tento trend byl prohlouben evolucí médií, jejichž moderní formát podporuje zkratkovitá sdělení a působení na emoce.

Některé společenské změny dle autora populismu také nahrávají. Díky výše popsaným změnám v mediaci (zprostředkování pomocí sdělovacích prostředků) politického procesu se zvýšilo povědomí lidí nejen o něm, ale i o politicích. Mají tak od politického systému vyšší očekávání, která si posléze promítají do svých politiků. Zároveň se ve společnostech objevují vyšší požadavky na participaci, navzdory tomu, že lidé se k participaci tolik nepřidávají a rozhodující roli si chtějí ponechat především v těch nejdůležitějších otázkách. Vyplývá z toho požadavek po vedení, resp. po vůdci, který lid zná a ví, jaké jsou jeho potřeby. Lidé spíše chtějí pasivně přijímat velmi kvalitní politiku od svých vlád. Což je samozřejmě jejich právem díky konceptu zastupitelské demokracie. To ale znamená, že mají vysoká očekávání, jež jim jejich politické elity nejsou schopny splnit. Paradoxně to ale nadále posílí populismy, resp. upínání pozornosti k populistům. Zde se model charismatického panství (vůdcovství) setkává s populismem. Instinktivní hledání vůdce nahrává právě těm osobám, které nejsou nutně z běžného lidu, ale vystupují a jednají v jeho prospěch.

Autor nabízí další zajímavé pojetí populismu coby demokratického extremismu, postaveného proti liberálnímu elitismu. Populismus v tomto případě hájí právě onu nezbytnou složku demokracie – lid. Rozčarování široké populace z politických elit populismu nadále nahrává, přičemž reakce je taková, že akcentuje liberálně-elitářské pojetí demokracie. To pak napomáhá k radikalizaci a volání po zájmech obecné vůle a zdravého rozumu (či volání po vymetení dinosaurů; doplňte dle libosti).

Mohou být tyto čím dál tím vyšší požadavky po politických výstupech naplněny? Mohou jim politické elity zastupitelské demokracie dostát? Institucionální a mezinárodní omezení liberálně-demokratických států tomu brání, což může vyvolat či posílit požadavky po revizi takových ustanovení. A zde se dostáváme k tomu nejnebezpečnějšímu, neboť jak z textu vyplývá, tuto revizi je možné naroubovat na jakoukoli ideologii, tedy i ideologii násilnou či v důsledcích antidemokratickou.

Populismus je podle autora komplexní dynamikou (ne nutně negativní), nikoli problémem jedinců. Je něčím, s čím bychom se v našich demokratických systémech měli umět vypořádat, nebo bychom se s tím minimálně měli naučit pracovat.

Příspěvek byl publikován v rubrice Pohled bratří Hladíků se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

28 reakcí na Populismus

  1. Narcis. napsal:

    V zásadě souhlas. Je to hodně hutné, takže nemá smysl polemizovat s jednotlivými slovíčky. Díky za odkaz, který se mi při druhém čtení jeví podnětnější, než při prvním. Je v něm ovšem zřejmá častá bolest ideologických textů: analytická část je zřetelně lepší něž následná návrhová část.

    Takže jen formální připomínku. Předefinováním pojmu, který byl v různých dobách, na různých místech a různými osobami rozdílně chápán a používán, nevneseme jasno do historie ani současnosti (na rozdíl od exaktních věd). Naproti tomu ujasnění si, jak chceme pojem používat je velmi užitečné, pokud to partneři v diskusi akceptují. A ani tato jednoduchá podmínka není snadno splnitelná, jak vyplývá názorně z diskuse pod odkazovaným příspěvkem. Jedině Eva Hájková na navrženou definici přistoupila, ostatní dál pojímají populismus odlišně a tudíž si moc nerozumí.

  2. Hladis napsal:

    Timhle clankem ses ale nepochlubil 🙂

    Vyznam slova populismus je uz v nem obsazen. Populismus je něco, co se vali na člověka dnes a denne. Kazdopadne je preci jen rozdil mezi nekym, kdo slibuje modre nebe dle aktualni denni nabidky a nekym, kdo to zasadi do nejakeho realnejsiho ramce Populista se obecne chape jako clovek, co vezme aktualni temata a naslibuje jejich jednoducha reseni bez ohledu na to, zda je vůbec schopen vse splnit a zda je schopen to zasadit do reality a souvislosti.

    Populismus je vyuzivan každý den a staci poslouchat zpravy a projizdet zpravodajske servery. Jakykoliv clanek se da nazvat populistickym (staci si projet nadpisy clanku v mediich, vse to ma jedno schema). Jakykoliv projev politika se da nazvat populistickym. „My vyresime vse co vas trapi“………ale je to skutecny realny obraz, nebo jen plkani a valeni blbin do hlavy lidi ? ODS vam slibovala nezvyšovat dane, ikdyz bylo jasne, ze se zvýšit musí. CSSD vam slibi trinacty duchod z divident CEZu, ikdyz je to uplna blbost. Ale preci jen kovany populista je spise takova korouhvička ve vetru, co resi pouze palcive problémy a snazi se udelat jen na nich pro co největší počet lidi. Pojmenuje problemy a rekne ze je vse spatne a najde i nepritele co za to vse muze. Rekne presne to, co chteji lide slyset a ne skutecny stav věci a často ani on sam tomu nerozumi. Jednoducha snadna reseni všech problemu a bude raj pro vsechny…….ziskavani davu a tim vlivu a moci.

    Myslim, ze populismus je spise vlastnost demokracie negativni. Vytvari nesmyslna ocekavani a nesmyslna jednoducha reseni složitých problemu. Maskuje často vlastní neschopnost skutecne problém resit. Je to jen nejaky prostředek k ziskani moci a vlivu a nikoliv prostředek pro skutecne pojmenovani a reseni problemu. Jenze po populismu je poptávka stejne jako po bulvaru. Lide miluji snadne recepty a bez populismu by jste snad ani v politice neuspeli. Co s tim ? Měli bychom se s tim umet vypořádat, ale to je to same, jako vypořádat se s bulvárem. Je po tom poptavka a lid si to zada. Lid chce nemozne na pockani a zázraky do tri dnu a vždy se najde někdo, kdo jim to slibi. Tohle je problém demokracie uz od pocatku jejího vzniku.

    Prospesny populismus se da taktéž definovat. Rekneme získat lidi za ucelem provedeni nezbytnych zmen, které by jinak odmitli. Jenze rozlisit co je u populismus negativni a pozitivni je uz tezky a lidi prave chteji vse hned. Je to i tezky ve stavu, kdy společnost je rozdelena na tabory ruznych fandu, profesních a zájmových skupin a ti chteji slyset jen ty sva reseni, které jim lahodi. On jim je pak vzdy nekdo do ouška rekne co chteji slyset. Tohle je dzungle plna manipulaci a bud se v tom clovek dokaze orientovat s nejakou elementarni znalosti věci, nebo se v ni ztrati.

    • avespasseri napsal:

      Naprostý souhlas.

    • MaB napsal:

      „Kazdopadne je preci jen rozdil mezi nekym, kdo slibuje modre nebe dle aktualni denni nabidky a nekym, kdo to zasadi do nejakeho realnejsiho ramce.“

      Dejme tomu, ale jak jedny od druhých odlišíte? Máte k dispozici nějaký manuál na zeměkouli, který vám poradí ten „reálnější rámec“?

      • Hladis napsal:

        Jista mira inteligence, logika, elementarni znalosti a orientace vse bez rozdeleni na cernou a bilou.

        Pokud prijde Okamura s tim, ze cikany vystehuje do Indie, tak snad mu na to muze naletet jen uplny hlupak. Stejne tak proc mnoho lidi veri na konspiracni teorie ? Zeman pouzil při reseni referenda ve federalnim shromazdeni tvrdy proslov od Hoschla. Ten projev Hoschla si asi najit dokazete. Zemanuv je zde http://www.psp.cz/eknih/1990fs/slsn/stenprot/020schuz/s020006.htm .Ted jde o to, zda to pravda je ci nikoliv (Zeman to samozrejme pouzil jako manipulaci pro vlastní cile). Pokud by velka část spolecnosti slysela na vyroky typu „Vystehujeme cikany do Indie“, tak si to oznaceni slabych duchem zaslouzi pravem.

        Rezistence populace proti prvoplanovanemu populismu vychazi z vlastnosti vypsanych vyse. Pokud je nemá, tak samozrejme se meni v lehce manipulovatelny chaoticky dav jdouci jak krysy za pistalkou krysare. Podle toho pak společnost i vypada. Myslim ze to vychazi z člověka samého a clovek chce ve sve podstate byt manipulovan. Chce aby mu nekdo uspokojil jeho potreby, chce svest vse vcetne vlastnich hrichu na nejakeho nepritele ci vinika at je skutecne vinen ci nikoliv a chce všechno nejlepe hned. Clovek si chce vytvaret skatulky, chce nekam patrit, vytvořit si cernobile videni sveta atd…je to totiž pohodlne a vyvinujici.

        Priklad s populisme je ten zmineny vyrok o cikanech do Indie. To je vylozene demagogie. Realnejsi ramec je třeba „Pridame ucitelum“. Realne je faktem, ze ucitele jsou podhodnoceni a skolstvi na tom není zrovna nejlepe. Ale dotycny casto uz nerika, kde na to chce vzit a často to ani nevi. Nehlede na další souvislosti, kdy skolstvi netvori jen vysky platu. Treba vyrok „Snížíme pocty uredniku, protože jich je moc“. Velice popularni. No a když prijde na věc zjistime, ze jich je akorát a snížit je nemůžeme, protože ohrozíme chod uradu. Nehlede na to, ze bychom zvysili nezamestnanost. Jaksi nejdriv se musí uplne predelat organizaci práce a pracovni postupy na efektivnejsi uroven a pak muzeme rici, zda jich je skutecne moc. „Trinacte duchody z divident CEZu“. To je logicky uplna kravina v době, kdy krize klati země a rozpocty. „Nebo dopadneme jako v Recku“ je na realnych zakladech, ale zase dat si pozor, kdo ten termin vyuziva a co tim obhajuje…..chapeme se ?

        Populismus, manipulace, demagogie, propaganda………vse je to spojena nádoba. Ted jde jen o to, jak moc je společnost proti tomu rezistentni. Nikdy nemůže byt na 100%, ale nejaky zdravy zaklad by mel existovat.

        • MaB napsal:

          Čili, když to trochu přeženu, pro vás ten reálný rámec je to, o čem jste – podle své zkušenosti, inteligence, rozhledu, atd. – přesvědčen, že by tak zhruba mělo být. V této zemi je cca 10 milionů lidí, kteří si myslí, že jejich „reálný“ rámec je stejně platný, jako ten váš. To jsme tam, kde jsme byli.

          Já to ale nechci vulgarizovat nebo záhánět do absurdity a samozřejmě připouštím, že na odsouzení návrhu na vystěhování Cikánů do Indie se shodne většina vzdělaných a slušných lidí, a přitom se tím heslem dají možná vyhrát lecjaké volby, protože většina populace by tomu asi tleskala. Ano, tady jsou ty kontury destruktivního populismu dost zřejmé.

          Ale když přejdeme k těm vašim dalším příkladům, kdy už to není tak jasné. Kdo rozhoduje o tom, že je „zdravé“ dávat nástupní plat soudcům 50 tisíc a učitelům 20 tisíc? Ano, soudců je méně, a navíc, někteří z nich rozhodují opravdu závažné věci. Na druhou stranu, opravdu má být běžný soudce placen podstatně lépe než univerzitní profesor, jako tomu je u nás? No, nevím, ale hlavně nevím, podle jakého zdravého nebo reálného rámce tohle jde určit.

          Stejně tak s tím Řeckem. Snad se většinově shodnem, že o problémy tohoto rázu nestojíme. Ale shodneme se na tom, co tyhle problémy vlastně vytvořilo a co by tedy vedlo i k obdobným problémům u nás? Vzít některý z těch výkladů a prohlásit, že tohle je to, co nás „do Řecka“ dovede a my tomu zabráníme – je to populismus nebo ne? Pokud není 100% jasné, jak to v tom Řecku bylo, je vlastně populismem cokoliv, co bude s touto kauzou operovat.

          A takových nejasných nebo obtížně stanovitelných problémů je vlastně většina. Politické směry se zabývají právě otázkami, u kterých je to „správné“ řešení obtížné definovatelné, protože neexistuje technický návod – onen manuál na řízení zeměkoule. A v tomto smyslu jsou populistické vlastně všechny strany, protože všechny tvrdí – občané volte nás, my víme, jak se to má dělat. A musejí to tvrdit, jinak by je nikdo nevolit.

          • Jan Hladík napsal:

            Samozřejmě, že taková tvrzení nemohou být populismem. Ten význam slova je i ve slovníku někde jinde.

            Vědomě falešný argument není populismus. Od toho máme snad jiné pojmy – lež, manipulace a demagogie.

            Takže když někdo neví, kudy se jde do Řecka, je to věc emotivní a na pudech, na lidu (populu) založená? Na nějaké dichotomii mezi lidem a elitou? Nebo nějakou jemu nepřátelskou skupinou?

            To by nikam nevedlo.

          • Hladis napsal:

            Reknu to ještě jinak. Prijde John a rekne ze chce pridat ucitelum. Jenze každý soudny clovek vi, ze je to jen část věci a skolstvi to nevyresi. Je to urcity styl korupce, kdy „Ja ti dam mozna prachy, když ty mi das hlas“. Nic vic. Skolstvi to nevyresi a koncepce chybi. Pak tam prijde diletant typu Pepa Katastrofa a je vymalovano. Samozrejme, protože cely program stal jen na heslu „Pridame ucitelum“ (a ti nam snad daji hlas) a za tim prazdo. Stejne jako „vymeteme dinousaury“ a proto se s nimi spojime. „Vyhazime uredniky“ ,ale nemame sajnu kolik jich vlastne je. „Snizime dane“ a pritom bychom si podkopli prijmovou stolicku a zvysili deficit. „Zvysime dane“ a podkopnem vnitrni spotrebu. Atd…..Proste chybi další souvislosti. Lide na tahle hesla slysi a moc nejake podrobne programy nectou. Pak ale hodi hlas dle ksichtu knizeti a divi se, co ta TOP09 dela. Pritom to ma v programu a deklaruje tood zacatku.

            U „Recke lzi“ jsem taktéž procital ruzne názory. Každý si to upravil dle svého videni světa, ci jak se mu to hodi do kramu. Jinak to popise pravice a jinak levice. Levice haji zamestnance a ze za vse muze pravicova politika a u pravice je to naopak. Pritom pravda je trochu jinde a od každého trochu. Samozrejme, ze nikdo nechce skoncit jako Recko, ale straseni nic neresi. Kde je koncepce, aby to tak skutecne neskončilo a je podezrele, když s tim operuji lide, kteří se velkou merou na te ceste podileli.

            Problém je, ze lide často filtruji věci obrazem bila cerna. Pak vlastne není problém pojmenovan komplexne, ale jen dle ideologického ramce ci dle jednoduchých hesel s jednoduchými resenimi. To je spatne, protože takhle nevyresite nic a lidi ziji v bludu. Vytvorite u nich nejaka ocekavani a pak bublina splaskne a lidi jsou nasrani. Jenze tohle je problém všech. Tech co na takove blbiny naleti, ale i tech co je schvalne vytvari. Skutecne je problém, ze bez populismu si v politice neskrtnete a tu poptávku preci vytvari volici. Kde je poptávka, je i nabídka. Chapu ze je třeba trochu populismu a umet svůj program a sve lidi prodat, ale musí to byt podepreno skutecne nejakou zpracovanou vizi s reálnými zaklady a ne „Tak jsme vyhrali volby a co ted budem delat“. Je jedno zda ta vize bude levicovejsi nebo pravicovejsi, ale musí stat na koncenzu a na realnych zakladech. Ne na vode a nesmyslných slibech ci heslech s jednoduchými recepty na všechno.

    • Jan Hladík napsal:

      Moc ti ten konspekt nedal. Přečetl sis i odkazovaný článek? Tam najdeš spoustu vyjasnění tvého míchání několika věcí dohromady.

      Že se slovo populismus užívá nejen u nás coby nálepka je sice hezké, ale zaměňovat ho s demagogií z nás akorát udělá blbce = nepochopíme, o čem je řeč. Co popisuješ ty je demagogie, ne populismus. A nejde přitom o slovíčkaření, jde o to, abychom věděli, o čem se vůbec bavíme.

      Populos, či démos jednou jsou. Obojí nějak počítají se suverénním lidem, což je svým způsobem demokratické. Bez lidu se demokracie neobejde. Takže v předkládaném pojetí populismu jde o styl, ideologii, dokonce o rétoriku a spoustu dalších politických prvků, ale nejde v nich o demagogii – tedy vědomé sliby chyby. To bychom se nikam nedostali, neboť proč neužít onoho příhodného slova, když už ho máme? Jinak ten koncept natáhneme a za chvíli budeme mít demagogii i ze zahraničně politického memoranda 😀

      No a co je stěžejní? Onen konstrukt lidu – kdy lid musí být bráněn proti zlým: dinosaurům, kmotrům, stranickým politikům, Zemanovi, proti velkokapitálu, apod. V tomhle je to právě vtipné, v tom utváření morálně čistého lidu, který si zaslouží být bráněn proti všem neřádům. Stejně jako ti tzv. pracovití a ti co vytvářejí hodnoty proti sockám a nemakačenkům, nepřizpůsobivým, apod. Nebo jak Schwarz konstruoval svůj lid hipstrů jako ty slušné, pokrokové a kdo ví co ještě…

      Proto jde o naprosto zřejmou součást liberální demokracie, neboť zastupitelé a rádoby vůdci vždy nějak konstruují tu skupinu, kterou prý hájí. A není lepší a morálnější (lidovější) skupiny, než té jejich….

      Nicméně i další užití si tento pojem našel. Demokratický populismus v podání Machiaveliho počítá s lidem coby jediným garantem svobody vůči aristokracii a oligarchii – proto i jeho návrhy na uspořádání republiky vychází z populistické (tedy na lid a jeho zájmy orientované) perspektivy.

      Populismus, resp. zohlednění zájmů nějakého lidu je dle mého relevantním příspěvkem do politické diskuse. Na co opakovat stejnou laickou nevědomost jako čeští pisálkové, kdy z něj budeme činit hanlivou nálepku?

      A proto zvolám společně s naším učitelem – buďme hrdí na to, že jsme populisté, nějakým způsobem nám jde o lidi… 😉

      • MaB napsal:

        Mám pocit, že jste se trochu nechal unést těmi vymezeními, které sugeruje ten váš vychozí text. I když je určitě zajímavý, Nemyslím, že populismus musí být vždycky spojený jen s vykreslováním dobrého lidu, na jehož straně ten populista stojí proti zlým a parazitickým elitám, atd. Může to tak být, ale není to podle mne jen tohle. Tohle, co popisujete, je spíš jedna z možných rétorických figur populismu.

        Populismus je podle mne podbízení se nejnižšímu společnému jmenovateli voličské poptávky. A k tomu účelu si dotyčný vybírá argumenty, témata. Takový politik nebo strana se nesnaží vytvářet podporu pro svůj názor, nýbrž svůj názor odvozuje od předpokládaného ohlasu u voličů.

        • Jan Hladík napsal:

          Když to vezmu pracovně – tak jak to beru od počátku, pro naše badatelské účely, tak bychom ho zase jako koncept příliš natáhli a spadne nám do něj kde co.

          Tomu, co popisujete, se přece říká manipulace a marketing.

      • Hladis napsal:

        My uz jsme se na to téma bavili u Okamury.

        Demagogie je vlastne ucelovy a vedomy lhani. Ziskavani davu za pomoci lzi, klamu a ucelovych manipulaci. Za pusobeni na emoce. Jenze jak to hodnotit u cloveka, ktery veri tomu co hlasa, ci to chce skutecne udelat ? To nelze nazvat demagogii, protože to nedela vedome. A jak schvalne onálepkovat člověka, co si vybira jen palcive problémy a nabízí jednoducha reseni, kterym on sam veri ? To není demagog, protože nemanipuluje vedome. A ted dokaz zda je populistou nebo demagogem. Co je vlastne Okamura ? Demagog nebo populista. Tedy lhar, nebo verozvest ? Lze a ucelove manipuluje, nebo tomu co říká skutecne veri a provedl by to dle jeho tezi ?

        Ta nalepka populismu je uz vcelku zazrana a i na cesky Wiki mas tuhle definici http://cs.wikipedia.org/wiki/Populismus Na anglisky je to samozrejme rozvedeno vice http://en.wikipedia.org/wiki/Populism

  3. Jeff napsal:

    Bohužel autor se vyhnul tomu zásadnímu. Jako populista je označován předkladateli těch správných agend dnes ten, který alespoň hledá řešení problémů tím, že je vůbec vyřkne. Odhaluje tím pokrytectví tzv. elit druhého řádu, které se tak v tu ránu osypou a okamžitě s pomocí jinak ze všech stran profackovávaných médií analyzují populistu např. poukazováním na jeho fyzické nedostatky. Do jednotné široké fronty boje proti populistovi se zapojují i dávno zavrhované polomrtvé tváře a nedej bože, kdyby populista tahal delší konec lana. Populismus je tedy zhojna zneužívatelný termín, lze tak označit i každého kandidáta na člena tzv. elit druhého řádu a používat jej již nemá valný efekt a smysl. Smysl má zabývat se tím, jak vznikají elity druhého řádu, jaké jsou vstupní předpoklady, kdo sedí na kádrovém oddělení a jaký profil vlastně musí kandidát mít.

  4. MaB napsal:

    Je to zajímavá koincidence, že zrovna před pár dny jsem o populismu diskutoval na FB a došel jsem k dost podobnému závěru.

    „Populismus“ jsou (poněkud cynicky definováno) prostě ty názory a návrhy, které se nám nelíbí a jsme o nich přesvědčeni, že zjednodušují nějakou komplikovanou otázku v zájmu vyhovění nějaké cílové skupině voličů, do které nepatříme.

    Z toho je zřejmé, že nějak populistické jsou vlastně všechny efektivní politické marketingové postoje, neboť všechny se snaží podbízet nějaké cílové skupině. Na to, aby se dal určit nějaký objektivní referenční rámec, v němž bude možno rozlišit, který postoj je „méně“ populistický a který „více“, moc nevěřím.

  5. Puck napsal:

    Když ptáčka lákají, pěkně mu zpívají !
    Docela normální způsob, jak získat přízeň voličů. A tu by právě měl být volič obezřetný, měl by sledovat veškeré dění ve společnosti, včetně toho politického aspoň tak, aby zjevné manipulace prokoukl.
    Narozdíl třeba od toho, aby volič politiky soustavně hlídal, zda nekradou, zda se chovají odpovědně, zda nezneužívají moci, které se jim dostalo. A když se tak děje, musí pak že honem do ulic, aby zjednal nápravu. Pro tento případ má fungující demokracie dostatek prostředků, jak hajzlíkům rejdy překazit. V prvé řadě opozice, ve vlastním zájmu by neměla váhat. Pak média, předně veřejvoprávní, proč si je platíme ? Proto, aby nahrávala lumpům ? Pak je tu celý represivní aparát, policie, soudy. Zasahování voliče do běhu věcí v podobě manifestací, protestních průvodů, stávek, je už poslední možností jak politiky umravnit. To by si měli uvědomit předevčím politici a zbytečně si nehrát s ohněm. Demokracie je křehký systém.
    Český volič se učí. Trvá mu to dlouho, ale není to jen jeho vina. Je permanentně oblbován, obelháván, strašen.
    Apropó ! Je strašení také populismus ? Zadlužování ze strany levice, nástup komunismu, lépe stalinismu, Řecko za humny, pokles hospodářské výkonnosti, svrab a neštovice. 🙂

  6. Jan Čermák napsal:

    Dost zajímavé téma. Ukazuje jak strašlivou pravdu má Orwell. Newspeak, který používáme nám neumožňuje „špatné“ myšlenky. Vrátíme li se ke kořenům, najdeme bratry Gracchy hájící zájmy chudých. Onen „lid“ lze chápat jako 90 % občanů, ty co nejsou elitou, pomocnou elitou viz Keller.Logicky by člověk čekal, že v demokracii budou mít většinu. nemají, neb optimáti Graccha vždycky zabijí. To , že má dnes populismus negativní, až pejorativní význam je komické, tristní, absurdní,vypovídající o naší „demokracii“ ve skutečnosti plutokracii. Právě proto Řím padl, populistické reformy se nepovedly, neprovedly, konec byl potom už jen otázkou času.

  7. český maloměšťák napsal:

    Jung ve svém článku “ Boj se stínem“ mj. píše :
    „….Celosvětový chaos a nepořádek odrážejí podobný stav v duchu jednotlivce, v jehož nevědomí je však tento zmatek kompenzován archetypy řádu. Zde musím znovu poukázat na to, že pokud nebudou tyto symboly pojaty do vědomí, budou se síly, které je vyvolávají, v hrozivé míře seskupovat právě tak, jak tomu bylo u sil ničení a chaosu před pětadvaceti lety. Integrace nevědomých obsahů je individuálním aktem uskutečnění, pochopení a mravního hodnocení. Je to svrchovaně obtížný úkol, který vyžaduje vysokou míru etické zodpovědnosti. Schopnost takového výkonu můžeme očekávat jen u relativně malého počtu individuí, a tito jednotlivci nejsou politickými, ale mravními vůdci lidstva. Zachování civilizace a její další rozvoj jsou závislé na takových jedincích, neboť je dostatečně zřejmé, že od první světové války neučinilo uvědomění mas vůbec žádný pokrok. Obohatili se jen někteří přemýšliví duchové a jejich mravní a intelektuální horizont se výrazně rozšířil uvědměním nesmírné a podmaňující moci zla na straně jedné a na straně druhé skutečnosti, že lidstvo je schopno stát se jeho pouhým nástrojem. Průměrný člověk je však stále ještě tam, kde byl na konci první světové války. Je tedy až příliš zřejmé, že převážná většina lidí není schopna integrovat síly řádu. Je naopak dokonce pravděpodobné, že tyto síly naše vědomí přepadnou a z čista jasna a násilně si je proti naší vůli podrobí. První náznaky zjišťujeme všude kolem sebe: totalitarismus a státní otroctví. Hodnota a význam jedince rapidně klesají, a jedinec stále více ztrácí vyhlídky na to, že mu bude dopřáno sluchu.
    Tento proces zhoršování bude dlouhý a bolestný, ale obávám se, že je nevyhnutelný. Ještě dlouho se to však bude jevit jako jediný způsob, jak může být žalostná neuvědomělost člověka, jeho infantilita a individuální slabost nahrazena člověkem budoucnosti, který ví, že je sám strůjcem svého osudu a že stát je jeho sluha, nikoli jeho pán. Tohoto stupně ovšem člověk dosáhne jen tehdy, až pochopí, že se svým neuvědoměním připravil o základní lidská práva. Německo nám dalo svrchovaně poučný příklad takového psychologického vývoje. První světová válka tam rozpoutala skrytou moc zla, stejně jako válka sama byla vyvolána seskupením nevědomých mas a jejich slepou žádostí. Takzvaný „mírový císař“ byl jednou z prvních obětí těchto sil a podobně jako Hitler propůjčil těmto nezákonným, chaotických snahám výraz, což ho přivedlo do války a nevyhnutelné katastrofy. Druhá světová válka byla opakováním stejného psychického procesu, avšak v nesrovnatelně větším měřítku.
    Jak už jsem řekl, výbuch masových instinktů byl symptomatický pro kompenzační pohyb nevědomí. Takový pohyb byl možný proto, že stav uvědomění národa se odcizil přirozeným zákonům lidské existence. V důsledku industrializace byly široké okruhy obyvatelstva vykořeněny a naměstnány do velkých center. Tato nová forma existence se svou masovou psychologií a sociální závislostí na výkyvech trhu a mezd zplodila individuum, které bylo vratké, nejisté a snadno ovlivnitelné. Zjišťovalo, že jeho život je závislý na vedení obchodů a na kapitánech průmyslu a předpokládalo – ať právem, či neprávem – že ti se řídí především svými finančními plány. Toto individuum vědělo, že byť by pracovalo sebesvědomitěji, může padnout každou chvíli za oběť hospodářským změnám, nad kterými nemá sebemenší kontrolu. A nebylo tu nic, na co by se mohlo spolehnout. Ostatně systém morální a politické výchovy, který tehdy v Německu převládal, dělal všechno, co mohl, aby smýšlení každého vštípil slepou poslušnost a víru, že vše, co je žádoucí a potřebné, musí přijít shora, od těch, kdož podle božího úradku trůní vysoko nad občany věrnými zákonu, jejichž pocity osobní zodpovědnosti jsou ovládány strnulým pojetím poslušnosti….Dojem individua, že je slabé, ba že ani neexistuje, byl vykompenzován výbuchem dosud neznámých mocenských tužeb. Bylo to jakési povstání psanců zbavených práv, nenasytná lačnost těch, kdo nic nemají. Takovými zvláštními podivnými prostředky nutí nevědomí člověka, aby si uvědomil sám sebe. V nevědomém rozumu jednotlivce bohužel chyběly hodnoty, které by mu umožnily tuto reakci pochopit a integrovat ve chvíli, když dosáhla vědomí. Nejvyšší duchovní autority nekázaly nic jiného než materialismus. Církve zjevně nebyly schopné se s novou situací vypořádat, nedokázaly dělat nic než protestovat, a to rovněž mnoho nepomohlo. A tak se lavina v Německu valila dál a vynesla na povrch vůdce, který byl vyvolen jako nástroj, jenž měl dokonat zkázu národa. Avšak co bylo původním záměrem tohoto vůdce? Snil o „novém pořádku“. Hluboce bychom se mýlili, kdybychom se domnívali, že skutečně neměl v úmyslu vytvořit jakýsi internacionální pořádek. Naopak: v hloubi své bytosti byl motivován silami řádu, jež na něho působily ve chvíli, kdy se jeho vědomí zcela zmocnily chtivost a lačnost. Hitler byl exponentem „nového pořádku“, a to byl pravý důvod, proč mu prakticky každý Němec sedl na lep. Němci toužili po řádu, ale dopustili se osudové chyby, že si za svého vůdce zvolili hlavní oběť zmatku a neovládané chtivosti. Jejich individuální postoj zůstal beze změny: bažili po moci stejně jako toužili po pořádku. Stejně jako ostatní svět nechápali, v čem spočívá Hitlerův význam, nepochopili, že symbolizuje něco, co je v každém jednotlivci. Hitler byl úžasným ztělesněním všech lidských méněcenností. Byl naprosto neschopnou, nepřizpůsobenou, nezodpovědnou, psychopatickou osobností plnou jalových, dětinských fantazií, ovšem jako kletbou zatížen ostrou čichovou schopností krysy nebo patníkového čmuchala. Představoval ve zdrcující míře stín, tedy inferiorní část osobnosti každého člověka, a to byl další důvod, proč mu lidé propadali…“
    /a dále píše o nahražení vnějšího nepřítele vnitřním a kompenzaci takového charakteru, kdy Švýcaři zvolili “ chronickou občanskou válku“ – místo válek vedených s vnějším nepřítelem „válčí“ v každodenních občanských sporech (domácí politika) – uvnitř své společnosti,/
    „….Naše mírové počínání navenek nám slouží jen k tomu, abychom své domácí hašteření drželi pěkně daleko od cizích vetřelců, kteří by nás mohli rušit. To se nám vcelku podařilo, ovšem do konečného cíle máme ještě daleko. Pořád ještě máme nepřátele v krvi a těle, nedospěli jsme ještě k tomu, abychom introvertovali své politické spory. Pořád ještě trpíme chorobným bludem, že bychom spolu měli vycházet mírumilovně. Ašak sám náš národní zmírněný válečný stav by se brzo octl v koncích, kdyby každý z nás dovedl vidět svůj stín a dokázal se pustit do jediného zápasu, který vskutku stojí za veškerou námahu; do boje proti mocnému náporu síly stínu. Ve Švýcarsku máme obstojný sociální pořádek, protože se vzájemně hašteříme. Dokonalý by byl náš pořádek tehdy, kdyby každý obrátil svou agresivitu dovnitř, do své vlastní psyche. V tom nám však bohužel brání naše náboženská výchova svými falešnými přísliby bezprostředního míru v nitru. Mír může přijít až nakonec, ale teprve poté, co vítězství a porážka ztratí svůj význam. Co mínil náš Pán výrokem: „Nepřišel jsem, abych uvedl pokoj, ale meč“? (Mt 10, 34)…….Naproti tomu se zdvořile vyhneme těm, kteří chtějí být člověku nápomocni a zbavit ho starostí. My psychologové jsme se na základě dlouhé a bolsetné zkušenosti poučili, že člověka oloupíme o jeho nejcennější zdroj pomoci, jestli mu pomůžeme, aby se zbavil komplexů. Můžeme mu jen pomoci, aby si své komplexy dostatečně uvědomil a nechal vzniknout vědomý konflikt uvnitř sebe sama. Tak se komplex stane ohniskem života. Všechno, co zmizí z vlastního psychologického inventáře, se snadno znovu vynoří v převleku nepřátelského souseda, který nutně vyvolává zlost a probouzí v člověku chuť útočit. Je jistě lepší vědět, že tento nejzlovolnější nepřítel přebývá právě ve vlastním srdci……Společnost a stát odvozují svou kvalitu od duchovního stavu individua, neboť z individuí sestávají, stejně tak jako ze způsobu, jakým jsou tato individua organizována. Jakkoli je tato skutečnost zřejmá, nepronikla dosud dostatečně hluboko do kolektivního mínění natolik, aby lidi odradila používat slova „stát“ v tom smyslu, jako kdyby označovalo nějaké superindividuum, které je obdařeno nevyčerpatelnou mocí a veškerým bohatstvím. Od státu se dnes očekává, že uskuteční něco, co by od jednotlivce nikdo nečekal. Tato nebezpečná nakloněná rovina, která vede k masové psychologii, začíná s tím tak samozřejmým myšlením ve velkých číslech, u pojmů mocných organizací, kde jedinec klesá na pouhé číslo. Všechno, co překračuje určité lidské měřítko, vyvolává v nevědomí člověka rovněž nelidské síly. Člověk vyvolává totalitární démony, místo aby si uvědomil, že nepatrný pokrok v mravní povaze individua je vše, co se dá vskutku vykonat. Ničivá síla našich zbraní přerostla veškerou míru, a to vnucuje lidstvu psychologickou otázku: „Dorostl duchovní a morální stav lidí, kteří o použití těchto zbraní rozhodují, nesmírné obludnosti možných následků?“

    Jen dodám, že ten vnitřní svár, ta „chronická občanská válka“ má také svou kvalitu, která je odrazem „kvality“ a “ stavu“ jedinců, protože i politické strany jsou složeny z jedinců / a tak samy podporují onu stádnost, tu masovou duši a psychologii, to zvěrstvo ničení takových pro život člověka a život lidí důležitých fenomenů jako je osobní odpovědnost, dodržování osobní smlouvy s Bohem, dospělost ve vedení dialogu a nalézání souhlasu…politické strany samy o sobě tedy jsou tím zlem,zejména v případě „vyznavačů“ ideologie kladoucí důraz na individualitu je pak k smíchu – jak se účastníci toho jejich zájezdu schovávají za řidiče autobusu, kdykoliv je třeba rozhodnout o tom jak a kam se pojede dál….O , Marcu Aurelie, nauč nás, jak stát po tvém boku, řekni nám co máme dělat se svými sny !!

    (trochu delší vstup, no snad to Vlk přežije a ovce zůstanou taky celé)

    • est napsal:

      Jung se mýlí v tom, že „Bojovné instinkty člověka nelze vymýtit – proto je stav dokonalého míru nemyslitelný.“, protože si nedovede představit přijetí „stínu“ (jako své integrální součásti) jako nutnou podmínku dalšího rozvoje, a navrhuje s ním bojovat. Jenže žádná psychologická metoda není dost účinná „Všechno, co zmizí z vlastního psychologického inventáře, se snadno znovu vynoří v převleku nepřátelského souseda, který nutně vyvolává zlost a probouzí v člověku chuť útočit.“. Není-li člověk vědomý, nakonec k vnější manifestaci stejně dojde. Je v možnostech každého se z kolektivního vědomí vymanit, třeba pomocí zenu. Nejenže skončí „chronická občanská válka“ v nitru, ale svým vkladem do kolektivní mysli usnadníme cestu i dalším.

      • český maloměšťák napsal:

        Nerozumím tomuto : „Není-li člověk vědomý, nakonec k vnější manifestaci stejně dojde.“
        Jak může člověk mimo svůj vědomý stav a tedy mimo projevy vědomé psychické práce něco vnějšně manifestovat ?
        A Jung tam píše o přijetí “ stínu“, nevím odkud jste vzal, že si „nedovede představit přijetí “stínu” …etc…

        • est napsal:

          K druhé polovině otázky: ano, on ví, že existuje cesta, jen je skeptický ohledně možnosti jejího nalezení, „Je to svrchovaně obtížný úkol, který vyžaduje vysokou míru etické zodpovědnosti. Schopnost takového výkonu můžeme očekávat jen u relativně malého počtu individuí, a tito jednotlivci nejsou politickými, ale mravními vůdci lidstva.“, protože sám soustavně míjí „acces point“.
          Vnější realita reflektuje stav vašeho nitra, je to obtížně pochopitelný, nicméně pravdivý paradox.

          • est napsal:

            Pardon, ještě pojem. Vědomý člověk (Buddha říkal probuzený) se oddělil od mentálního hluku ve své hlavě a utišit jej. Je to ten vše nutkavě nálepkující a hodnotící hlas, nutící nás ve tři ráno řešit neaktuální záležitosti (když máme spát), kterému říkáme JÁ 🙂
            Ztišením rušivých výbojů na Vás přestane mít „stín“ kolektivní mysli vliv, i když jste nadále její součástí. Tedy ne, jak navrhoval Jung, obrátit agresivitu dovnitř, ale nechat ji projít vědomím bez reakcí. Ohledně manifestace, jste-li bytostně přesvědčen, že lidi jsou lumpové, bude se vám dostávat takových zážitků (zjednodušuju). Totéž platí i kolektivně a globálně. No, není to pro každého 🙂

    • vonrammstein napsal:

      Jung není etalonem ničeho, bo byl magor. Nevěřím mu ani jméno.

  8. XY napsal:

    Mno, na základě velmi nedbalého čtení (na dbalé nemám čas) soudím, že termín populismus jak takový je nesmyslný, neboť podstata politické práce jakéhokoli politického uskupení je zjistit zájmy a potíže občanů a najít způsob, jak je vyřešit, případně toliko slíbit jejich řešení. Tak nějak mi to souzní s vlastním míněním – ostatně, následující dva měsíce se budeme v populismu zrovna topit – čili je to jen nálepka, jak dehonestovat politického soupeře. Demokracie je zdá se z podstaty věci populistická – a je jedno, slibujeme-li modré z nebe, případně snížení daní či zabránění druhému Řecku.
    Takže díky za konspekt. 🙂

  9. český maloměšťák napsal:

    est
    To rozhodně, ale rozumím Vám….určité vhledy do této problematiky /vyprázdnit ego a opomenout čas/ nabízí např. Osho.
    Lumpy rozhodně nevidím všude a stále, ostatně na místní radnici jsem byl naposledy …no už to budou tak ze dva roky.
    🙂

    • est napsal:

      Ano, OSHO, moderní Buddha 🙂 jsem potěšen vaším přehledem.
      BTW, zklidnění mysli je i odpovědí na dnešní téma: jste pak imunní vůči masové manipulaci zvané populismus.

      • český maloměšťák napsal:

        Nápodobně.
        Ano- tak tomu je, bez vždy ochotného naslouchat a připraveného poslouchat “ populi“ /nominativ „populus“/ není ani populismu.

  10. Občan napsal:

    Pokud někdo máte zájem o vzorek dokonalého, krystalizovaného populismu, přečtěte si v dnešním Právu rozhovor s Babišovým volebním maskotem Martinem Stropnickým.
    Je to skutečný extrakt, přímo nektar 😉

    Snad se to časem objeví na webu, aby se to dalo stáhnout – http://www.pravo.cz/p201a08a.php

  11. Jos napsal:

    Výraz populismus, podobně jako nacionalismus, slouží pouze jako nadávka, nálepka či bič k ocejchování či ponížení politického nebo i jen názorového protivníka. Skutečný obsah dávno ztratil. Ten rozbor nemá smysl.

Komentáře nejsou povoleny.