Trabantovo nedělní kázání.


Dostal jsem  od  Trabanta  netypický  mail  – nikoli  téma  z  bible na neděli jako  rozvedený  námět,  ale  jeho dnešní  pololetní kázání, které  bude držet /držel  před svým  sborem. Nechal na mně  jestli  jej  pustím na Kosu, či nikoli. Neměl  jsem co zvažovat.  Obsah  je  perfektní. Těm, kterým  církev  a  její  atributy zásadně  vadí, doporučuji, aby  je  nevnímal  a soustředili  se  na  myšlenku  hlavní a  to, co navozuje  a rozvíjí.

napsal       Trabant

Text dnešního kázání je zapsán v 1. listu Korintským, čtvrté kapitole, verše první a druhý. První Korintským 4, 1 a 2:

„Proto ať nás všichni pokládají za služebníky Kristovy a správce Božích tajemství. Od správců se nežádá nic jiného, než aby byl každý shledán věrným.“

Milé sestry, bratři, milí přátelé, milí hosté,

jsem rád, že můžu být dnes zde a můžu k vám hovořit. Jsem rád, že tu můžu stát ne jako farář, ale jako jeden z nás, farníků. Je v tom kus svobody a mohu si dovolit uchopit téma tak, jak to není obvyklé. Na fakultě nás učili, jak máme pracovat s textem kázání, jak si jej máme číst a rozebírat hebrejsky a řecky, hledat kulisy původního jazyka, ve kterých je Boží slovo ještě neoblečené do překladu, který může pokulhávat, protože vzniká v jiné době a kultuře. Pak nás učili, jak ten od překladu odstrojený text postavit do kontextu historie a kultury té doby a toho místa, jak jej srovnat s podobnými místy Božího slova, jak si udělat soukromý závěr z tohoto zkoumání, jak ten závěr následně konfrontovat se závěry církve a jiných teologů, a jak ten konfrontovaný závěr přednést posluchači tak, aby si z něj jeho hlavní část odnesl domů, do svých vztahů a svého života. Tak je to správné, to je správný postup – a já jej dnes poruším. Nemluvím k vám dnes totiž jako teolog, jako ten, kdo Boží slovo vykládá – ale jako čtenář, jako ten, kdo Boží slovo čte – a to, co se jej dotklo, co jej v tom textu oslovilo a zasáhlo, říká ostatním, aby si to mohli odnést do svých domovů, do svých vztahů, do svých životů.

Když otevíráme Boží slovo, pak jako čtenáři (a to se týká i nás odborníků, teologů) jsme často vystaveni kontrastu mezi tím, co čteme – a tím, co vidíme, co můžeme kolem sebe vyzkoušet a nahmatat. Bible je plná příběhů, jsou v ní stovky situací a tisíce vět, které stále znovu, ze stále nových úhlů nasvěcují ten hlavní příběh, který začíná, když Abram opouští velkoměsto Ur a na kanaánské vysočině se stává Abrahamem. Příběh, který pokračuje přes Mojžíše, přes Davida, přes babylonské zajetí až k Ježíši, který je nejen tesař, ale hlavně Kristus, příběh, který pokračuje v našich životech, vztazích a domovech, byl tu před námi a bude tu i po nás.

A když to toho příběhu vstoupíme a necháme se jím unášet, záhy zjistíme, že existuje kontrast, co kontrast, rozpor, ba, co rozpor, propast – mezi tím, co čteme a tím, co žijeme – a nedá se nad tím mávnout rukou, zneklidňuje nás to – protože jsme na tento příběh vsadili hodně, možná všechno, nejlépe úplně všechno. A tím příběhem jde s námi pojem, kterému nerozumíme, protože je z jiného světa, ze světa toho dávného příběhu, který žijeme v jiné době a kultuře. Pojem VÍRA. Je to pojem důležitý. Je to jediné, co od nás Bůh očekává. Neočekává od nás, že budeme chodit do kostela, že budeme správně evangelicky či správně katolicky vyznávat, neočekává od nás dobré skutky. Bůh od nás očekává, jak jsme četli, věrnost – a není to úplně přesné, protože to řecké slovo v textu použité je tvar slovesa pisteuein – důvěřovat. Bůh od nás očekává víru – a té víře říká důvěra.

Co je víra, co znamená věřit? Někdo věří sobě, jiný druhým, další věří v „něco“, i ten, kdo tvrdí, že nevěří v nic, věří v to „nic“. Víru lze vyjádřit například jako „ověřil jsem si, mám ověřeno“. Tímhle výtahem jsem jel včera, ověřil jsem si, že drží, věřím tedy, že v něm budu v bezpečí i dnes. Taková víra v bezpečnost výtahu může být založena i na tom, že vidím z výtahu vystoupit metrákového muže a řeknu si ano, nemusím se bát, nespadlo to s ním, nespadne to ani se mnou. A víra v bezpečnost výtahu může být i jiného typu. Víra typu „důvěřuji, mám důvěru“. Na výtahy přece musí chodit revize, existuje nějaká kontrolní kniha, majitel domu si ohlídal, aby byl jeho výtah bezpečný. A tak možná ne

bez obav, ale také ne bez důvěry nastoupím a pojedu. Víra znamená „nastoupím a pojedu“, ať už se zakládá na ověření, nebo na důvěře, nebo na obojím, protože z ověření vzniká důvěra a uplatněním důvěry dochází k ověření. A tak celý život můžu strávit ověřováním, vyhodnocovat statistiky pádů výtahů a pozorovat, jak se výtahy a ti, kdo jim důvěřují, chovají – ale až když nastoupím, až když se výtah se mnou rozjede, uplatním ověření, uplatním důvěru, uplatním víru. Víra znamená udělat krok důvěry, odevzdat se kladce, lanu a kabině, rozjet se vzhůru nebo dolů, neřešit, zda má ta šachta pater pět nebo třeba tisíc. Víra neznamená chodit do výtahu, podobně jako víra neznamená chodit do kostela. Víra znamená se tím výtahem rozjet, dát se všanc tomu, čemu nebo komu věřím, protože jakmile jedu, je to nezvratné, skončím buď tam, kam jsem se vydal, nebo dole v šachtě, v troskách, rozbitý na kusy. Víra je dobrodružství a může stát život.

Problém je, že my bychom raději po schodech. Všechno kolem nás volá po výkonu, po úspěchu. Kdo v životě nepodá výkon, je loser, neschopa a budižkničemu. Tak nám to tlačí do hlav televize, internet, rodiče i kamarádi – makej, jeď, ať máš, ať dosáhneš. Zvykli jsme si vybíhat schody, podávat výkon, funět a supět, ale hlavně zdolat to převýšení mezi neúspěchem a úspěchem, kde použít výtah by byla buď ostuda a selhání, nebo podvod, zkratka, zneužití. A tak pro naši víru hledáme schody, chceme podat výkon, být v ní úspěšní, splnit kvótu, přeskočit laťku – a tak obstát, dát životu smysl, hodnotu a míru. Ta víra, o které čteme v Bibli, ovšem schody nemá – a tak si je k ní sami montujeme, stavíme si je z cementu zásluh, za chození do kostela, za správný způsob víry, za dobré skutky – a vršíme schod na schod, šplháme nahoru, a přitom takové úsilí nikam nevede, je marné, protože víra není výkon, ale důvěra, nedá se zasloužit, dá se jen přijmout jako dar.

Ve víře důvěřující Bohu, o kterém mluví ve stovkách příběhů tato kniha, nejde o výkon, ale o vztah. Bůh nepotřebuje náš výkon, stojí o náš vztah – o vztah s námi, se mnou, s tebou. Stojí o důvěru. Otevírá před námi dveře výtahu, který visí v hluboké šachtě, zavěšen na ničem – nevidíš lana, neslyšíš motor, kabina nemá žádná tlačítka (kromě stopky se symbolem schodů) nevěříš, že by existovala nějaká revizní zpráva – a přece vidíš, že lidé tím výtahem jezdí – a když jezdí dost dlouho, vynášejí je ven ve stejných rakvích, jak ty, kdo stoupali po schodech, a občas je vynesou dřív, než bys čekal, stejně jako z toho schodiště. Mezi výtahem a schody není žádný rozdíl, který by šel ověřit – dokud se nesvezeš, dokud ti rychlost nefoukne do uší, dokud si to neohmatáš tak, že naložíš svůj život, své vztahy, všechno co máš, a nastoupíš se vším všudy dovnitř. Možná ještě párkrát utečeš zpátky na schody, zpátky za výkonem, ale nakonec se narodí důvěra, s důvěrou vztah, se vztahem budoucnost. Navzdory neúspěchům, navzdory strachu, navzdory všemu, i navzdory té rakvi, ve které tě po čase vynesou, protože tvůj Bůh provozuje nejen výtah, ale všechno – a ani smrt nemá moc skončit vztah, který on navázal.

Problém je, že my bychom radši ty schody. Jsme na ně zvyklí, o schody tu zpravidla běží. Pořádně se zpotit, podat výkon, vyškrábat se nahoru sami, to si představujeme jako úspěch, takové víře rozumíme, taková víra není v kontrastu, není v rozporu s tím, co máme osaháno. Takovou víru lze napasovat na cokoliv, na sebe, na nic, na něco, na Buddhu, na keltské či slovanské náboženství, na ateismus, na katolictví, evangelictví, na cokoliv, protože je bezcenná, jalová a nesmyslná. Myslíme si, že je možné vychodit si ten úspěch po schodech do kostela, odšlapat si tu štreku zbožným chováním, zaplatit si budoucnost výkonem, že jen tak bude naše, že jen tak ukáže, že my na to máme. A tak si v životě vybíráme schodiště pracovních úspěchů, schodiště kupení majetku, schodiště mravného jednání, schodiště náboženského výkonu, schodiště zdraví, schodiště vědomostí. Každé schodiště je něco za něco, dám – dostanu, má dáti – dal, vykonal – má nárok. A pro případ potřeby si život

pojišťujeme vírou v něco, a tím něčím můžeme mínit leccos, i nic, i sebe. Nic z toho, co lze najít na schodech, ale není víra, je to jen pověra. Víra znamená něco radikálně jiného.

Tahle stará kniha nám naše schody boří, když tvrdí, že smyslem života je nastoupit do výtahu a nechat na Pánu Bohu, kam a jak rychle nás poveze, jak dlouho pojedeme a co bude potom. Ta stará kniha tvrdí, že smyslem života a vítězstvím víry je zůstat ve výtahu, neutéct na schody, nevsadit všechno, co máme na svůj výkon, ale na Jeho lásku, na vztah s Ním, i když ten výtah pojede strašně rychle, bude to v něm házet, třeba nás to i poláme a třeba rozdrtí, protože nastoupit do výtahu neznamená vystoupit ze života – a žít znamená nejen radost, ale i bolest.

Ten stále živý Bůh z té staré knihy, kdysi vsadil na Adama, i když věděl, že sázku prohraje. Adamova prohra přivedla na svět schodiště, takže kam se dnes podíváš, vidíš schody, požadavek na výkon, sedři se a umři, nebo se nedři, umřeš stejně, protože Adam to projel. A v té dlouhé řadě dveří k nejrůznějším schodištím jsou nenápadné dveře od výtahu, za nimi prázdno, šachta, kabina, která nevisí na ničem a pod ní je propast. Za Adama před časem naskočil do hry jiný hráč, Ježíš, tesař a Kristus, vyhrál prohraný zápas, obrátil skóre a nechal tu výtah svého výkonu, který je mnohem víc než nejvyšší a nejtěžší schodiště – a v tomto výtahu tvůj výkon nic neznamená, vůbec se od tebe neočekává – v tom výtahu platí jen důvěra, a té důvěře ta stará kniha říká víra.

A tak si opravdu a vážně řekněme: víra není chození do kostela, víra není to, že žiji lépe než ostatní, víra neznamená, že dělám správné věci a nedělám to, co je nesprávné. Víra není něco za něco, dám – dostanu, vykonám – mám nárok. Víra není berlička, pojistka, přídavek k životu, protože co kdyby. Víra je rozhodnutí vstoupit do vztahu s Bohem, ne lecjakým, ale Bohem z téhle staré knihy, ne proto, abych se pojistil, ale proto, že Jej chci poznat a vsadit na něj všechno co mám, svůj život i smrt. Víra neznamená, že budu hromadit výkon, víra znamená, že budu budovat vztah – otvírat se, odevzdávat svému Bohu své strachy i plány, spoléhat na Něj, ne na sebe a na svůj výkon.

Víra není zárukou úspěchu, naopak – to, čemu říká úspěch televize, internet a naše okolí, to víra obvykle nepřináší, to naopak ze života bere. Víra je důvěrný vztah s Bohem a vztah s Bohem je jako manželství – nevstupujeme do něj, abychom brali, ale abychom dávali – dáváme partnerovi sebe a přijímáme od něj jeho – a nepočítáme má dáti – dal, ale máme radost z toho, že jsme spolu. Občas nám z toho hučí v uších a občas být spolu docela bolí – ale ten společný vztah vzájemné důvěry přežije i chvíle nejistoty, jen když se komunikuje, jen pak se neodchází, jen pak se neutíká.

Víra znamená spolehnout se. Spolehnout se znamená nesázet na svůj, ale na Boží výkon. Spolehnout se znamená důvěřovat. Důvěřovat znamená mít vztah. Mít s někým vztah znamená nechat si od někoho mluvit do života. Mít s někým vztah znamená vzdát se kusu sama sebe, položit své plány a sny na oltář vztahu, vzepřít se svému sobectví, vstoupit do výtahu, kterým jedu, ale který neřídím – a zůstat v něm až do smrti, dokud vztah smrt nerozdělí – a vztah, jehož druhou stranu tvoří Bůh, natrvalo nerozdělí ani ta smrt – ta stará kniha o tom něco ví.

Věřit znamená spolehnout se, spolehnout se znamená všechno odevzdat a leccos přijmout. Život není jen radost, ale i bolest. Důkazem vztahu není absence problémů, ale vytrvalá důvěra navzdory překážkám. Neztrácej život na schodech, najdi jej ve výtahu.

Modleme se:

Bože náš, děkujeme, že po náš nechceš výkon, že nás nenutíš ždímat ze sebe kvalitu a kvantitu, že si u našich jmen neděláš čárky a neboduješ nám, jak máme v životě uklizeno či neuklizeno. Děkujeme, že všechno, co bylo potřeba udělat, jsi za nás udělal Ty – a že jediné, co Ti můžeme přinést, je naše důvěra a naše touha po vztahu s Tebou. Pomoz nám k důvěře, dej nám odvahu jít jinudy, než kudy vedou směrovky, odvahu nastoupit do výtahu, i když téměř všichni kolem se realizují na schodech.

Příspěvek byl publikován v rubrice Trabantův nedělník se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

32 reakcí na Trabantovo nedělní kázání.

  1. táta napsal:

    omluva AUTOROVI
    SMOLIL JSEM DLOUHO ODPOVĚD a tam už nejde tak jí dávám sem

    Tresen
    Nebojte znám prakticky skorem všechny ale bohužel jen saloní kecy možná že v jeho podání i upřímné,ale je vidět že vubec nechápete o čem píši.
    MINIMÁLNĚ TYTO LIDÉ jako oni jsou schopni oponovat kázat o moralce ve své podstatě převzít roli mučedníků TO V REŽIMU byvalém.
    KDYŽ ale dostali šanci to změnit připustili krom politických vražd a teroru mnohdy horší podmínky pro značnou část populace.

    /////a zde už sem psal proč,nebot kapitalismus do doby než nastoupí
    ulice nepotřebuji nic ideologicky řídit on to zvládá mocí peněz/////

    uplně nazorný případ je otázka Outsider napsal: ……………………………..On byl Klaus v něčem horší, než Indra, Bilak či Husák?
    Září 28, 2013 v 22.49

    VŽDIT TVRDÍTE jak je ted svoboda a vše lepší a A HLAVNĚ TO TVRDIL Havel……………….tak jak je vubec možné položit takovou otázku…………..v té otázce se prakticky skrívá že teda byl stejný………jak je možné že to LIDI JAKO Havel DOPUSTILI

    vY JSTE VTĚCH PROJEVECH NAŠLA konkretno,JAKO ŽE jak je možné že STBÁK JE ted velký kapitalista,nebo že KLAUS MUŽE ZA TO NEBO ONO co prohlašoval třeba vtom dokumentu……..naopak JÁ VTOM dokumentu slyšel jak vubec nepovažuje za špatné že ten JUNEK je kapitalista.

    ANO vtěch letech oni měli možnost tam dosadit lidi čestné,ale oni zrovna tak kšeftovali s morálkou v zajmu svých známích a zájmů,nakonec je ty hajzlové naprosto vyšachovali takže ty projevy byli jen už kecy tu příležitost to změnit propásli

  2. est napsal:

    Ó, pěkné. A výstižné. Kdo jde správným směrem, je nesen, kdo nejde, je vlečen. Aniž by chápal, že jde o jeho vlastní volbu.

  3. avespasseri napsal:

    Už dlouho jsem nečetla něco, co by mi taak mluvilo z duše. Kdysi jsem se zabývala pojetím důvěry v islámu… ani sami muslimové netušili, o čem mluvím. Jako by také viděli jen ten výkon, to chození do mešity, ty modlitby, ten ramadán. A přitom i ten jejich slavný Ghazzálí o tom psal. A hodně. Pro mě je víra ale také právě ta důvěra, ten vztah. A schody? To je krásný příměr. Díky.

  4. Řezníček z Brna napsal:

    Bůh od neočekává dobré skutky? Ale očekává, protože křesťanství je vztah k Bohu a lidem. Cokoliv si neučinil jednomu z mých maličkých, jako by jsi mne neučinil, říká Kristus. Víra bez skutků je mrtvá říká sv. Pavel. Pokud důvěřuješ Bohu, musíš konat ty skutky, bez toho to nejde. To není žádný výkon, funění do schodů. Však také Ježíš neříká choďte do kostela, 3 x denně se modlete, ale nejčastěji říká: Milujte se navzájem (to jsou ty skutky) a nebojte se ( to je ta víra). A pokud bych tu víru měl nějak vyjádřit, tak nejspíš zase tím co řekl Kristus: Vezmi svůj kříž a následuj mě.

  5. tresen napsal:

    Možnost dosadit čestné lidi jste měl vy, já, Josef Novák.
    V každé straně, která šla k volbám, bylo nějaké procento lidí, u kterých byl na prvním místě veřejný zájem, a procento těch, kteří upřednostňovali zájem vlastní. Podle mne šlo v dobách, kdy se společnost strukturovala, docela dobře rozpoznat, kde je víc těch prvních.

    • tresen napsal:

      Omlouvám se tatovi, protože to mělo být po jeho příspěvkem, a zároveň Trabantovi, že jsem se neudržela a pokračovala v plevelení.

      • táta napsal:

        já to četl a dál zde nepokračuji sem to nepatří……..jen sem to včera dost dlouho smolil a nechtěl sem to zahodit

  6. LF napsal:

    Ani Bůh nemůže mít rád někoho, kdo bezmyšlenkovitě vstoupí do jeho temného (?) výtahu a nechá se jen unášet.
    Bůh od nás očekává tvrdou práci, úporné, namáhavé a ke zpocení a vyčerpání vedoucí lezení po schodech nahoru – ale pro dobro druhých. Jak tam lezeme jen pro dobro své, nemá to valnou cenu.
    Bůh má raději nevěřícího, který koná v duchu Desatera, než pámbíčkáře, který se jen pohodlně vozí výtahem.
    Pasivitou dobro prokazovat nelze.

    Moc nevěřím, že jste kněz.

    • Řezníček z Brna napsal:

      LF: Souhlas!

    • Leo K napsal:

      To je psychologický automatismus, který zaměňuje důvěru k životním principům osvědčenými předchozími generacemi za pánbíčkáření. Slovo Bůh je totiž jenom symbolem, zkratkou nebo chcete-li ikonou, spouštějící bohatou náplň zděděné a přes věky opravované a aktualizované životní filosofie. Pro zbytky pohanských kmenů v Amazonii má naprosto stejný význam jako pro nás ač se jejich představy od té katolické představy diametrálně liší. V nepoznání, že vůbec nejde o virtuální osobnost, ale o způsob života, spočívá častá mýlka, že ateista rovná se militantní bezbožník a rozbíječ všeho, co po generace vytrvalo. Nemá cenu popírat, že takoví existují – viz např. Proboha! https://www.youtube.com/watch?v=TYwTM0-RRrc – ale to nejsou ateisté, to jsou stejní škůdci jako byl Amru ben Alas, který nad svitky Alexandrijské knihovny prohlásil, že buďto jsou obsahem stejné jako Korán a proto zbytečné, nebo jsou rozdílné a proto škodlivé. Všechno spálit!
      Ateisté se od věřících ve skutečnosti odlišují jenom v té drobnosti, že nepotřebují tu ikonu, ten název. Obsah jejich životní filosofie je ale stejný. To je také odpověď vonrammsteinovi, jakkoliv se zatím ještě nezúčastnil 🙂

      • vonrammstein napsal:

        A nejsem si jistý, jestli se zúčastním. Nesouhlasím s Vaším závěrem a částečně ani s článkem/kázáním. Ale dneska na to asi nebude dílem čas, dílem rozpoložení.

  7. zemedelec napsal:

    Pane Trabant.
    Já bych současné dění přirovnal ke stavbě babilonské věže.
    Bylo by možná vhodné,celé to znova popsat.

  8. tresen napsal:

    Kdybych byla Bohem, asi bych se na to dívala jako LF a Řezníček. 🙂
    Podobenství s výtahem možná farníci ocenili, ale trefnější než vstup do hrkavého paternosteru /na můj vkus Bůh předvádí – asi schválně – příliš mnoho výtahů, které skončily na dně šachty/, by mi připadal skok do řeky. Kdo věříš a důvěřuješ, skoč a nech se unášet, já ti podržím hlavu nad vodou – do chvíle, než rozhodnu, že tvůj pozemský život skončil.

    • est napsal:

      Tvůrce Všehomíra že by požadoval tvrdou dřinu a dobré skutky jako podmínku své lásky? Jak lidské (pošetilé). Bůh miluje bez podmínek.
      A soudíme se sami.
      Ale příměr se skokem do vody je trefný.

      • vonrammstein napsal:

        Zkusil jste někdy otevřít Bibli? Bůh si totiž podmínky klade. Nejsou nijak složité, ale dost striktně trvá na jejich dodržování. A nesoudíme se sami, nejsme objektivní. On je.

        • est napsal:

          Nemám v úmyslu Vám vyvracet Váš názor, jen jsem vyjádřil svůj.
          Bibli mám pročtenou důkladně, ale není to (pro mě) jediný zdroj poznání.
          Hezký den přeju.

        • český maloměšťák napsal:

          „Bůh si totiž podmínky klade. Nejsou nijak složité,“

          To je velmi komické / “ nejsou nijak složité“ /, co jste zde napsal, když vezmu v úvahu pouze kolik verzí Talmudu existuje. Nehledě na jejich obsah.
          To, že si Vy sám Boží vůli zjednodušujete, to ještě neznamená, že objektivně je naopak to množství podmínek /omezení, zákazů atd/ velmi vysoké… a tedy je i dost složitá záležitost jen z tohoto úhlu pohledu..
          Nestačí jen na rynku vykřikovat, že sobě samému přejete to samé, co přejete svému bližnímu, to věru že nestačí, to tehdy rabi Hillel jen glosoval – ne vykládal způsob , jak rozumět vůli Hospodina zástupů.

          • vonrammstein napsal:

            To není komické, to je prostě fakt. Jestli Vám připadá třeba Desatero nějak složité, nechápu, jakým orgánem chápete takového Fromma. Ježíš je ve svých promluvách taky dost konkrétní a jednoznačný, nic složitého na tom není. Jistě-dodržování některých pravidel může konkrétním jedincům působit jisté potíže, nejsem výjimkou. Důležitá je ta snaha.
            Navíc netuším, proč bych se jako římský katolík měl zabývat Talmudem.

          • est napsal:

            wonrammstein: Když jste zmínil desatero, nedá mi to nevrátit se k původní debatě.
            Desatero (a podobné morální apely v Bibli) jsou vlastně návodem ke spokojenému životu. Možná jsou psané jako imperativ, aby je lidi brali vážně, ale za nedodržení nejsou žádné sankce. Proto je ani neberu jako podmínku čehokoli.
            Počítám, že budete proti :), ale chtěl jsem vyjasnit, v čem se rozcházíme.

          • vonrammstein napsal:

            Ne tak ke spokojenému, este, jako k ctnostnému a Bohu libému. Za nedodržení jsou sankce nepředstavitelné, protože porušení jednoho každého z nich je smrtelným hříchem, expresní jízdenkou do pekla. V katolické věrouce určitě. Pokud je liberálnější denominace berou pouze jako soubor doporučení, mají mnohem větší problém, než tuší. Proti těmto PŘIKÁZÁNÍM se dá hřešit i v myšlenkách, ke skutku vůbec nemusí dojít a přesto jste v maléru. Ježíš to říká-tuším v Kázání na hoře-naprosto jasně.

          • est napsal:

            Říká, máte pravdu. To je už právě problém výkladu. Copak je možné zahodit oko nebo si urvat ruku? Abychom zabránili žádosti? Kdo to umí?
            Mám dojem, že mluví o nereagování na egoické podněty (mluvili jsme včera), o rozeznání ega od vědomí.

          • vonrammstein napsal:

            Připouštím, že v selbst odnímání si hříchu nakloněných orgánů si nejsem zcela jist, jedná-li se o podobenství, či doslovný návod. Ježíš většinou mluvil v podobenstvích. Pochopitelných jeho současníkům. Asi nemusím zdůrazňovat, že tříštění původně vcelku jednolité Církve začalo právě pokusy o jinou než doslovnou interpretaci těchto a podobných tezí. Kázání na hoře je v kontextu celého Nového zákona výjimečné svou nekompromisní dikcí. Mám tendenci je posuzovat doslovně. Jakoby v tom okamžiku Ježíš na chvíli ztratil trpělivost a shovívavost a vysvětlil učedníkům věci natvrdo, Tak, jak doopravdy jsou. Snad je opravdu lepší si amputovat orgán, který mě svádí ke smrtelnému hříchu, než strávit věčnost v pekle. Vlastně určitě.
            Kdo to umí? Já určitě ne. Pořád doufám v milost a shovívavost Boží. O některé orgány bych přišel opravdu nerad. Ale měřeno věčností…snad před tohle dilema nebudu postaven.

  9. Mirka napsal:

    Háleluja, haleluja, haleluja, halélújá. 🙂

  10. český maloměšťák napsal:

    Ten výtah je dost něšťastně zvolený pojem, všimněme si jen toho, jak ty výtahy jsou honosné a jak vysoko a kam vedou například v budovách sídel finančních korporací, pojišťoven atd /mám na mysli centra , ne české pobočky/, ty co tím výtahem jezdí až nahoru (R. Fuld prý jezdil dokonce samostatným výtahem) kam nízko se jimi padá v případě lidí, co na jednání těch prvních lidí doplácí, často dokonce pěšky chodit MUSÍ, výtah neexistuje.
    A pak je zde ještě jiný výtah, horizontální, například v podobě tkzv. otočných dvěří, kdy bankéř jde do politiky, tam získá další moc a styky, upraví zákony dle toho, jak chce finanční sektor…aby posléze šel opět dělat bankéře a měl z provozu takovéhoto horizontálního výtahu profit.
    Ten výtah tak může být i od Satana, není prvdou, že bankéři jsou ze sta procent Židy, je mezi nimi i mnoho dobrých a pevně věřících katolíků.

    V Bibli se píše „…Vcházejte těsnou branou; nebo prostraná brána a široká cesta jest, kteráž vede k zahynutí, a mnoho jest těch, kteříž vcházejí skrze ni. Nebo těsná jest brána a úzká cesta, kteráž vede k životu, a málo jest nalézajících ji….“
    Tedy ne žádný výtah, ať už horizontální nebo verikální, ať už zcela soukromý /viz např. R. Fuld/, firemní či veřejný…ale píše se “ vházejte…“, a to branou těsnou, choďte úzkou cestou.

    Dále se praví : “ Ne každý, kdož mi říká: Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale ten, kdož činí vůli Otce mého, kterýž v nebesích jest.“
    Tedy nepíše se o tom, že stačí v Boha věřit, je nutnéo plnit jeho vůli.
    Primární tedy je určit , co je touto Boží vůlí, soudit se dá dle projevů Hospodina zástupů, ale zejména z jeho činů. Což je ale na dlouhé povídání, nedá se to vše zredukovat pouze na to, že Hospodin chtěl a provedl to tak, že člověk je jeho věrným obrazem, věc ke přeci jen složitější, mějme na paměti úpřdevším to, že Hospodin zástupů je také svým způsobem i darwinistou, etnicko-náboženským, že tedy má svého favorita mezi všemi lidmi / a tedy mezi těmi svými klony/ a to národ Israele.
    Zde pak ten výtah přeci jen možná tak jaksi v oné analogii víry funguje, ale než k němu /hlavně/ židovští bankéři dospěli, musili nejprve ujít drahnou vzdálenost, velmi často pěšky, mnohdy jen s tím nejnutnějším – co jim převážně katolické vedení státu povolilo, cesta tedy byla úzká a brána též, otázkou ale je zda tak naplnili tu Boží vůli, anebo šlo spíše jen o zcela logickou volbu strategie jak přežít, kdy tato strategie nakonec vyústila v ovládnutí dokonce i těch, co je kdysi perzekvovali, pronásledovali a vyháněli, např, skrz finančně-fiskální a monetární nástroje dokázali postupně ovládnout i Bank of England.

    Já chápu že je těžké připravit to kázání vždy tak, aby nebylo možné v něm najít protimluv, pokud tedy se ale zde autor kázání ohání Biblí, měl by ale se vyvarovat takových fatálních protimluvů – výtah totiž evokuje pohodlí /tak a teď zmáčknu správné tlačítko a ty , káro, jeď !!/, víra by ale neměla být jen útěkem před nepohodou, před zodpovědností k sobě a svému okolí, o pobytu v té nejmenší místnosti, co se nachází v budově /Chancey Gardener/ víra by se měla opírat především o pochybnosti, zda tedy jde o to, zda to, v co věřím a o co usiluji, je skutečně i krásné, anebo to nese v sobě i znaky ošklivosti, či dokonce je to ošklivost sama , zda tedy například tím výtahem nejezdí např. R. Fuld / který prý ale je také z židovské rodiny/ a já pak nechodím pěšky, právě že kvůli němu a jemu podobným.

    Pěkné počtení /krom Trabantových kázání, které jsou vždy hezkým počteníčkem/ nalezneme ale i např. v knize E. Fromma : Budete jako Bohové, kde se zhruba stanoví to, že jediné,co Bůh chce – je , abychom nevěřili v modly, přičemž v určitých modech intelektuální práce určitých jedinců je vytvářena taková modla i z onoho Boha – to jde rozhodně proti jeho vůli, představme si , že on by se modlil k nám – svým klonům, to je absurdní představa.

    • est napsal:

      Jen bych si dovolil dodat, že „těsnou bránou“ je zřejmě míněna Přítomnost.

      • český maloměšťák napsal:

        To je jedna z interpretací interpretace.
        Jistěže ale tou “ těsnou branou“ nejsou dveře od toho výtahu co jím jezdil Fuld.

  11. český maloměšťák napsal:

    vonrammstein napsal:
    Září 29, 2013 v 17.34

    To není komické, to je prostě fakt. Jestli Vám připadá třeba Desatero nějak složité, nechápu, jakým orgánem chápete takového Fromma. Ježíš je ve svých promluvách taky dost konkrétní a jednoznačný, nic složitého na tom není. Jistě-dodržování některých pravidel může konkrétním jedincům působit jisté potíže, nejsem výjimkou. Důležitá je ta snaha.
    Navíc netuším, proč bych se jako římský katolík měl zabývat Talmudem.
    ——————————————-
    Já se snažím pochopit Boha i starozákonního, k tomu slouží Talmud. Vy si vystačíte zřejmě s jednou ideologií, já to chápu, slabí lidé potřebují takové jednoduché pravdy.
    Chápu možná nesprávným orgánem,. ale jedno vím . snaha není koksovatelná, koksovatelné je jen to vykopané a vytříděmé uhlí
    Ale i tak…Desatero není vbec jednoduché.
    Dám příklady – zastřelím vám dítě a manželku, za vaší přítomnosti, budete mít v ruce revolver, mi zrovna dojde munice, jak se zachováte ?
    Vaše dítě kousne v přírodě na procházce zmije, nikde nikdo , doktor poměrně daleko…kousek od vás stojí motorka s klíčky v zapalování – nikdo ale neodpovídá – na vaše volání o pomoc Co uděláte ? A co když ten motorista za deset minut přijde a motorka nikde – přitom ale mu zrovna volala těhotná manželka, že zakopla a silně krvácí ?
    Zcizoložils jste někdy ?
    Co myslíte – nepohrdáte tak trochu tím starozákoním Bohem , když odmítáte vůbec se zabývat Talmudem ?
    Bereme zde jména Božího nyní nadarmo – vy a já ?

    Proč by měl být „římský katolík“ /nevím jak vám – ale mě to zní strašně komicky, když někdo sám sebe tak tituluje :)/ zpupným tak, že opovrhne zabývat se např. právě že tím Talmudem ?
    Co Deuteronomium ? Též nezajímavé – z hlediska příkazů ?

    Ježíš že je jednoznačný ?
    Proč redy myslíte , že nic nenapsal – myslíte si že byl analfabetem ?
    Pokud existoval, tak podle mě nic nenapsal právě proto že jednoznačným, konečným , finálním…být nechtěl – svaž učení do desek a umře.

    • est napsal:

      Nebyl jsem tázán, proto jen k poslednímu odstavci: Tao te-Ťing vyvrací vaši úvahu o jednoznačnosti.

    • vonrammstein napsal:

      Mnohokrát jsem se setkal s demagogy Vašeho typu a už mě to dost unavuje, tak jen stručně:
      Nový zákon nahradil Starý, je mu nadřazen. Tím padá potřeba se Starým zabývat.
      I katolík má právo bránit sebe, své blízké i svůj majetek jakýmkoliv způsobem, včetně zabití. Takže Vás v prvním případě zastřelím, v druhém použiju tu motorku a vůbec se nebudu zabývat hypotetickými a krajně nepravděpodobnými úvahami nějakého rádoby filosofa.
      Zcizoložil jsem někdy.
      Nepohrdám starozákonním Bohem. Je to ten samý, jako novozákonní. Pohrdám Talmudem.
      Nebereme jméno Boží nadarmo, pokud se v debatě dobereme nějakého smyslu.
      Nevím, co je srandovního na tom, titulovat se římským katolíkem, když jsem římským katolíkem.
      Nevím, proč Ježíš nic nenapsal. Nevidím do hlavy Syna Božího. Jen Ho poslouchám.

  12. Pirát z Karibiku napsal:

    Já raději nevěřím nikomu a ničemu , ani bohům ani svatým ani lidem . Alespoň nejsem překvapen a nemařím tak čas .

Komentáře nejsou povoleny.