Nadšenci, vojáci, amatérští historici nebo fanatici?


napsala  paní Ludmila Koláček Zusková

Jednu  autorskou premieru  tento  týden  už  Kosa zaznamenala. Slavme  – máme  druhou. Navíc  novou  autorku. A dokonce na  tématu, kde by  jeden normálně  ženský  zájem příliš  nepředpokládal. Tím více je  pro mne  cenný.   A  netradiční je  i  způsob, jak se nová  autorka  objevila. Za všechno  může  Hladísek, tedy Jan Hladík a  jeho excelentní  článek o Mnichovu.   Paní LKZ  jej  velmi pochválila a  sdělila, abych tuto pochvalu  tlumočil  autorovi. A při tom se zeptala , zda by Kosu  nezajímal příspěvek  o Klubech vojenské historie. Odpověď byla  snadná  – zajímal. A jak se  sami v  dalším přesvědčíte  – oprávněně.  Pro mne  osobně, když  vidím  opravené  bývalé pohraniční  pevnůstky,  lze na ně  například  narazit  na  staré silnici  Plzeň -Cheb  když sjíždíte  z  kopce  do  Stříbra, tito lidé  představují  ty  , kteří se pokouší  zachraňovat  českou  státnost v jejím  nejvlastnějším slova  smyslu. Jsme  tedy  velmi potěšen  tímto článkem. Jistě budete  i vy. Prosím, vyjádřete  to velkým  hvězdopádem. Děkuji předem.

Jsou jich v Čechách snad tisíce, hlavně nadšených mužů, ale i žen a někdy i dětí. Pro mnohé nepochopení lidé, ale podle mě jsou to lidé s opravdovým zájmem o historii, české, ale i světové dějiny a kulturu. Já vždycky říkám, kdybych házela drobné do automatu a nacpala do něj celou výplatu je to pro okolí normální, nikdo se nepozastaví, když si sednu v dešti na kraj rybníka s udicí budu pro lidi kolem jen tichý blázen, ale když si obléknu uniformu a do ruky vezmu samopal jsem pro ně opravdu nenormální. Ale věřte nebo ne je to koníček nebo vlastně spíše kůň jako všechny ostatní.

Bohužel v očích mnoha lidí široké veřejnosti, vzhledem k momentální vyhrocené a mnohdy i médii záměrně „vybarvené“ situaci v našem státě, jsou tito lidé mylně považováni za různé fanatiky, neonacisty, fašisty, komunisty a militantní extrémisty. Ale opak je pravdou! Jsou to obyčejní lidé se střízlivým názorem a náhledem na svět, kteří vědí o tomto tématu více než laická veřejnost. Chápu, že se mnohým lidem nemusí na akcích zamlouvat vlajky s hákovými kříži, srpy a kladivy, orlice a rudé hvězdy, ale to je prosím historie. Tak to bylo a my s tím nic neuděláme. Nemůžeme být všichni ti hodní Američané s bílými hvězdami co osvobozují Plzeň s čokoládou a silonkami v ruce. Německá a ruská armáda k tomu také patří se vším všudy, ať se nám to líbí nebo ne.

Vzhledem k tomu, že právě tady u nás v Čechách jsou německé a ruské uniformy do ukázek z druhé války nejrozšířenější budí v očích veřejnosti sem tam nelibost a pohoršení. Věřte tomu nebo ne, ale většina lidí se zájmem o toto období historie má doma uniforem několik a to z nejedné armády, ale i dobové civilní oblečení. Které je také potřeba pro ukázky bojů při zabírání pohraničí nebo naopak při osvobozování republiky na barikádách. Není proto neobvyklé, že v domácí kostymérně najdete vedle německé uniformy tu ruskou, kostým vesnického Pepíka na barikádu do květnových bojů i kalhoty s mostem padacím, košili s alpskou protěží a zelený tralalák na dny zabírání pohraničí po Mnichovu. Tohle si asi nikdo kdo o tom nic neví ani nepředstaví. A bohužel pro nás nadšence, vidí jen to co chtějí a mnohdy nás nespravedlivě odsoudí z fanatismu a věcí, které hraničí nebo dokonce jsou za hranicí zákona.

V nedávné době pohoršila několik lidí z veřejnosti ukázka na téma poslední dny Berlína. Hlavně pak „herec“ v podobě Adolfa Hitlera. Ale jak já říkám, je to podle historie a doba kdy se historie měnila je dávno pryč. Historická fakta jsou daná a my je tak musíme brát. A nechápu lidi, které to pohoršuje. Ba naopak. Mělo by je to donutit se zamyslet na během dějin druhé světové války, nad důsledky války na všech frontách i na civilistech.  Měli by se zeptat účinkující nebo se podívat do knih a na internet a poučit se pro budoucnost. Vysvětlit potomkům co to válka byla, jaké byly její následky, ale i co přinesla, třeba v oborech snad všech odvětví průmyslu nebo třeba v lékařství. Každá událost v dějinách má rub i líc mince. A na to by jsme neměli zapomínat ani po více než sedmdesáti letech.

Přes zimu se s těmito nadšenci setkáte jen na ojedinělých akcích jako je třeba tankový den v muzeu Smržovka, kde kromě již zmíněných tanků můžete vidět několik desítek odvážlivců, kteří se brodí ve sněhových závějích a krutých mrazech, stejně jako vojáci německé a ruské armády třeba někde poblíž Stalingradu. Ale jak začne jaro, jsou takřka všude. Květen je jedním z měsíců, kdy kromě bitevních ukázek nás můžete vidět u památníků padlých druhé světové války, kde stojíme čestnou stráž a pokládáme věnce. Bohužel většinou se tato činnost provádí jako sólové akce jednotlivých klubů, neboť zájem veřejnosti i úřadů o tyto památníky upadá a je to na vzhledu mnoha z nich bohužel vidět.

Akce pořádané kluby vojenské historie navazující na události druhé světové války jsou v Čechách velice oblíbené jak mezi účinkujícími tak mezi diváky. Nadšení tatínkové se svými ratolestmi sledují průběh bitvy naskládaní okolo barevné pásky, fotí se na technice, se zbraněmi a vojáky jak na běžícím páse. Zatím co většina maminek nosí batoh se zásobami. Krásně strávené víkendové odpoledne pro celou rodinu. A je to velký zážitek nejen pro diváky, ale i pro účinkující. Pokud se někde ve vašem okolí něco takového koná, nemeškejte a jděte se podívat.

Z vlastní zkušenosti musím říci, že být „hercem“ v takové bitvě je něco jiného než se koukat na film v televizi nebo dokonce na dobové záběry. Nemyslete si, že je to jen tak jednoduché jako to vidíte v amerických filmech. Je to skoro taková situace, kterou prožívali vojáci v zákopech. Na sobě máte uniformu s potřebnou výstrojí, na nohou těžké kožené boty, no vlastně máte štěstí, že ty boty máte, protože mnoho vojáků mělo místo bot omotané nohy hadry a převázané špagáty. V ruce držíte zbraň, sice nestřílí smrtící kulky, ale je to stále zbraň, která je akusticky věrná té opravdové. Zásobníky máte naplněné v sumkách u pasu, zaznívají první pyrotechnické výbuchy. Nepřítel střílí z kulometu přímo do vašeho zákopu. Oplácíte mu to salvou ze svého samopalu, hlaveň je po několika vteřinách rozžhavená. Měníte zásobník! Mastné prsty se vám obalují zrníčky střelného prachu, zacvaknete do zbraně novou dávku nábojů. Všude okolo vás je slyšet střelba, výbuchy, dýmovnice, někde něco hoří a štiplavý dým vám jde přímo do očí. Je to stoprocentní simulace bojové situace. Do toho všeho počasí, když zrovna nepraží sluníčko a nevaříte se v uniformě, prší a vy jste zaklekli na pozici do bláta, přes sebe celtu která vám brání v plynulosti pohybů a kapky deště vám bubnují na přilbu. Srdce vám buší jako o závod. Vybíháte ze zákopu a skrýváte se za keříkem. Střílíte na nepřítele. Ozve se mohutná rána a slyšíte blížící se tank. Hurááá!!! Vyhráli jsme a osvobodili jsme republiku od německých okupantů. Poslední přeživší němečtí vojáci vylézají z úkrytů s rukama nad hlavou. Hurááá!!! Poslední vítězné výstřely ruských vojáků do vzduchu. Zní ruské písně a vlaje rudý prapor v rukách mladého hocha. Dojde i na válečnou kořist a prohledávání mrtvých nešťastníků o vše cenné, nejčastěji o hodinky a boty.

Neuvěřitelné, ale opravdu to tak nějak bylo. Nedávná minulost se nám může připomenout více než živě. Pokud jste ještě nikdy na žádné takové hle bitvě nebyli, udělejte si čas a zajděte se podívat je to o mnoho lepší než nějaký film či dokument v televizi. Nezažijete to co my „herci“ vojáci v zákopech, ale uslyšíte minimálně to stejné. Výbuchy, střílení, ale i rachot techniky a zbraní budete vnímat všemi smysly.

Ale činnost klubů nejsou jen bitvy a hraní si na vojáky, máme flinty a bodáky, hola hola hej, žádnej nemeškej. Je to mnohem víc. Začíná to doma buď v soukromé knihovně nebo někde ve veřejné studiem a sháněním materiálů o dané armádě, jednotce, používaných zbraních, výstroji a technice v dané lokalitě a časovém období. O povaze branců, kteří byli odváděni, což se váže hlavně na elitní jednotky nebo naopak na jednotky toho nejhoršího kalibru. No prostě studium a učení se jako ve škole. Pročítání stohů knih a prohlížení tisíců obrázků. Na řadu začíná shánění uniformy, většinou jsou to ušité přesné repliky dle originálů. Výstroj jako je řemení, opasky, sumky, celty, bodáky, nože, pouzdra na pistole, boty a jiné jsou mnohdy originály, ale někdy i kopie ušité dle daných vzorů a to vše za nemalé peníze. Výstroj, výzbroj a uniforma se počítá i v řádech desetitisíců, nemluvě o technice, tam to jde do statisíců.Pokud chcete mít dokonalou uniformu k nerozeznání od originálu musíte dbát i na takové detaily jako jsou knoflíky, nárameníky, vyznamenání a hodnosti, vše má svá pravidla a mnohdy na sebe přísně navazuje. Opravdu to není jen tak, pořídit si uniformu a jít si hrát na vojáčky. Není to jen finančně náročné, ale i časově a mnohdy je to o rukodělné šikovnosti, opravách techniky, doplňků a výstroje doslova doma na koleni.

Většina klubů vojenské historie dělá i přednášky pro školy a širokou veřejnost. Starají se o objekty opevnění. Opravují je a vystrojují jejich vnitřky zbraněmi a technickým vybavením dle dobových fotografiích a dokumentů. Udržují jejich okolí, sekají porosty a zpřístupňují je tak veřejnosti. A věřte nebo ne! Většinou vše financují z vlastních kapes, skromných příspěvků od obcí a měst, dobrovolných příspěvků ze vstupného a prodejem pohlednic a jiných drobných upomínkových předmětů. Je to zdlouhavá a nákladná činnost, ale vyplatí se. Mnohdy unikátní objekty československého opevnění jsou těmito nadšenci zachráněny, znovu zrekonstruovány do původní podoby a zachovány pro další generace. Bohužel je tato jejich činnost mnohdy bojkotována vandaly, kteří ničí tento majetek a neuvědomují si co páchají za škodu.

Snad jsem svými slovy vysvětlila dané téma, osvětlila jsem vám co a kdo jsme za lidi a proč to všechno děláme. Že naše činnost není jen zábava, ale i mnoho práce třeba na záchraně kulturních památek (části československého opevnění, technických památek a techniky) ale i drobných památníků připomínající oběti druhé světové války o které kluby pečují aby zachovali alespoň trochu jejich vzhled a udrželi tak pietu.

 Fotogalerie:

Kol1

Kol2kol3kol4kol5kol6kol7

Příspěvek byl publikován v rubrice Koláčky od Koláčka se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

71 reakcí na Nadšenci, vojáci, amatérští historici nebo fanatici?

  1. Jsi Jsem napsal:

    Nemělo by se zapomínat …s úctou k 70,000.000 lidských obětí…….

  2. vonrammstein napsal:

    Ten Hitler je vážně dobrej 🙂 My to s tím historickým šermem máme podobně, včetně autenticity, jen to máme celkově levnější. Vždycky je lacinější postavit katapult, než rekonstruovat tank. A meč vyjde levněji, než samopal. Ale držím palce, je to skvělý koníček. Vlastně životní styl 🙂

    • Občan napsal:

      Levnější? Meč levněji než samopal?
      Kolego, to docela zírám. Ale to si povíme, až si pořídíte družinu, stan, vybavení do něj, kuchyni, oděv prostý, zbroj lehkou, zbroj těžkou, oděv honosný, oděv dvorský, turnajové vybavení atd. 😉

      Jinak ovšem souhlas. Je to koníček na celý život a v podstatě životní styl. Nemluvě o tom, že se člověk musí celoživotně vzdělávat.

      • vonrammstein napsal:

        Leccos už pořízeno máme, leccos nepotřebujeme 🙂 Ale k tomu meči-v poměru cena-kvalita vycházejí nejpříznivěji zbraně od chomutovského Kovexu, tj cca 3-3.500.- za meč. Pokud mluvíme o čepelích nových, ne bazarových, kde se dá pořídit podstatně levněji. Protože mě zajímají i zbraně moderní, vím, že znehodnocený samopal je na tom s průměrnou cenou přibližně podobně. Pokud má jít o zbraň funkční, alespoň simulované střelby schopnou, jak vyplývá z textu, předpokládám, že je dražší. Jen hádám, přesněji by nám to asi objasnila autorka 🙂

        • Ludmila Koláček Zusková napsal:

          Zdravím .. dovoluji si doplnit autorku .. bežná znehodnocenka „špagina“ se teď pohybuje okolo 2500,-Kč a Sudajeva cca 1750,- – 2000,-Kč. Ty jsou celkem poměrně dostupné..mluvím o „poválce“ .. nicméně expanzní to už je jiná kategorie .. Špagin je v rozmezí 12500 až do 25000,- ,Sudajev cca 16500,- a Stengun také cca 16500,-Kč .. do toho ale započítejte řemeny na zbraň ( okolo 200,-Kč), sumky k zásobníkům (cca 250,- až 750,- dle typu a poměr originál/repliky ) a zásobníky od 290,- až 500 – 700Kč ks dle typu .. to jsou ceny orientační a tak nějak průměrně běžné .. budete-li chtít třeba oficiální expanz MG42 s ČESKOU!! zkušebnou tak si připravte cca 45000,-Kč v ráži 308win. Nemluvím o expanzích ze Slovenska, které jsou cenově jinde ale oficiální provoz v ČR je na vyjímku Policie a případnou zbrojní licenci .. a připočtěte cenu „slepého“ náboje který je v ráži 9×19 a 9×23 (nepřebíjené v prodejně) cca okolo 7,–Kč/ks .. a to vynásobit počtem ran v zásobníku .. (Špagin třeba 71ran v bubnu a voják nosíval dvě ) … takže jak bylo řečeno RAKETA .. ale to je i v třicítce, gotika a tak dále … nelze porovnávat .. to bylo jen tak pro lehké porovnání/srovnání ..

          • vonrammstein napsal:

            Velice děkuji za doplnění, nečekal jsem, že to bude až tak drahé. Já myslím, že ta gotika opravdu vyjde levněji 🙂

          • Gerd napsal:

            Když je to tak drahé, možná vznikne i replika historické tlupy neandrtálců. Za zbraň postačí klacek – kyj a opracovaný kámen, něco halabala spíchnutých kožešin na oděv a pak už bude stačit hledání mamuta nebo medvěda. Jen mám obavu, co v zimě, to by se asi tlupa brzy rozpadla. 😦

          • TT napsal:

            Já jsemn dal za MG-42 plně funkční (kategorie A- výjimka) v ráži 8×57 – tedy originální 7.92 Mauser – 21 tisíc. Finta je v tom, že je vyroben po válce v Jugoslávii. Ale na druhou stranu, střílení by bylo ještě dražší, než uvádíte.

      • Ludmila Koláček Zusková napsal:

        Díky za reakce, ale myslím, že náklady na historii jsou všude stejně drahé. Samopal nebo meč, ale to okolo je taky raketa…

      • Ludmila Koláček Zusková napsal:

        Díky za reakci! Myslím si, že náklady na historii jsou obecně velice nákladné! Nemá cenu porovnávat meč nebo samopal ale celkové náklady a ty jsou podle mne nastejno!

  3. vonrammstein napsal:

    Vlku, už zase nefunguje v pravým sloupci přehled nejnovějších komentářů. WP se poslední dobou nějak sype.

    • vlk napsal:

      A co jako si asi tak myslíš, že s tím provedu?

    • Petrpavel napsal:

      Nebude to tím, že se blíží volby? Vážení diskutující na internetu, zamysleme se : nejsme náhodou málo státoprávní?
      Co říkal poslední ministr “spravedlnosti” Blažek- ODS? Na internet je třeba se podívat a cenzurovat.
      Otrávit a znemožnit orientaci diskutujícím je takový hezky demokratický způsob 😦 .

      Kterých že stran webové stránky napadli v poslední době hackeři?
      ODS, TOP 09, Babiš, BoBo …?
      Kdepak, jenom těch alespoň trochu demokratických, vypsané ponechávají bez povšimnutí. Zvláštní. Příznačné.

    • avespasseri napsal:

      No jo, mě nedávno vlkovo nenaskakovalo ani ve wordpressáckém Readeru… nebýt odkazu na jiném blogu, ani bych na ty články o Mostecké uhelné nenarazila. Což by bylo škoda. Ale pak zas zničehonic začaly naskakovat…

      • vonrammstein napsal:

        Taky se mi to stává. Obvykle hluboko v noci, když aktualizuju žebříček Top Posts, jinak stabilně první Kosa z žebříku úplně zmizí a vrátí se až ráno.

  4. Bob napsal:

    Velmi oceňuji činnost vojenských historických klubů, rád chodím na jejich akce, kam beru i vnuka.
    Akce jsou dobré pro výklad historie.
    Nicméně musím při této příležitosti trochu parafrázovat Vyčítalovu písničku.
    Při výročí osvobození Plzně (ať kulatého nebo běžného) nabývám dojmu, že nás osvobodila pouze ämerická armáda.Televize je plná ukázek z oslav….
    Porovnám li to s oslavami osvobození Prahy.
    Je to zřejmě deficitem z let do r.1989.
    Jinak ještě jednou všem vojenským historickým klubům palec nahoru!!!!!

    • pepan napsal:

      „dojem“ vytvářej nezávislá a veřejnoprávní „média“, o téhle každoročně se opakující monstrakci,se z nich nedozvíte:

      http://www.orechov1945.cz/O-akci-Orechov.html

    • Ludmila Koláček Zusková napsal:

      Děkuji za názor! jsem ráda, že chápete historickou podstatu ukázek. Bohužel historie je taková a bojovali jak Američané, Rusové, Němci a mnozí jiní… Koho kdo preferuje je jeho věc, ale je obecně smutné že na našem území se na padlé Rusi dost zapomíná a jejich památníky pustnou a stávají se ostudou naší kultury. Ale díky lidem z KVH se i tyto udržují alespoň někde v solidním stavu! Tak třeba se někde potkáme!

      • Gerd napsal:

        Ne všude, pomníky padlých ruských vojáků jsou roztroušeny leckde po vesnicích, z dob komunismu ještě opatřeny solidním žulovým náhrobkem a deskou, tedy bezúdržbové. A dost často se najde i někdo, kdo zapálí svíčku. Třeba já. Chvilku postojím, přečtu si datum smrti na pomníku a vzpomenu si, že zrovna za pár dní končila válka. Když je tam totiž jako datum úmrtí konec dubna nebo začátek května 1945, doporučil bych jednostranně orientovaným novinářům, aby si je někdy ve víru oslav přečetli. Tedy ne, že bych chtěl zpochybňovat zásluhy US army o osvobození západní části Čech, ale je tu jaksi ještě zbytek Čech a celá Morava a Slezko, které se najednou tak nějak osvobodily samy.
        A kdy vzpomenu na Rusy a vidím jejich pomníky, připomenu si i další hodně smutnou věc, že ti, kdo přežili, se po válce nevraceli domů, ale do gulagů. Ono se těžko odpovídá na otázku: „Proč jsi přežil, když všichni Tvoji kamarádi kolem padli?“ položenou politickým komisařem, který viděl frontu přes hledáček svého kulometu, kterým mířil na první vlnu nedostatečně vyzbrojených ruských vojáků útočíčích proti Němcům.
        Prostě hodně Rusů ze z osvobozování ČSR nevrátilo, a ti, kdo se vrátili, nečekal žádný slastný návrat domů. Proto je třeba si pořád připomínat podíl Rusů i Američanů na osvobození ČSR, a ne jen jednoho národa. 41 let se oslavovali jen Rusové, nyní mají své roky slávy Američané.

  5. Hudec napsal:

    vlku, ten řopík nad Stříbrem je skutečně báječný. Někdo chalupaří, tenhle člověk „bunkruje“ nebo „řopíkuje“. Má to tam parádní, pokud jedu kolem a někdo tam je, pochvalně na něj troubím s rukou vysunutou z okna a s palcem nahoru.

    Dovolím si zde autorce sdělit, že mnozí v mém okolí mají k popisovaným aktivitám poněkud ambivalentní vztah.
    Na jednu stranu – je to pěkné a kdo si hraje nezlobí.
    Na stranu druhou to přijde trochu legrační. Proč? Jednak už jsme v našem městysi asi trochu unaveni těmi „amíky“, kteří každoročně naše město doslova okupují, ale hlavně – my odpůrci zrušení základní vojenské služby, když tak sledujeme hlavně tuto uniformovanou mládež s dlouhými vlasy a dřevěnými flintami, říkáme si – jak by to asi zvládli doopravdy? Podřídit se disciplíně, ne na jedno odpoledne, ale na řadu týdnů či měsíců? Protože už od Twainova Toma Sawyera je známo, že zábavu muži berou a často si ji i „kupují“ a nedbají při tom na nepohodlí ani náklady, ale s prací či povinností je to poněkud jinak, ba spíše naopak.
    Osobně bych vz.58 a uniformu československé/české armády za dřevěnou flintu a cizí stejnokroj nevyměnil, ale svůj názor nikomu nevnucuji, ale podobné stále populárnější hry mi napovídají, že těm chlapům nejspíš něco chybí. U dětí je to jasné, ty mají hry na vojáky vždy v oblibě. U žen – nevím….
    P.S.: Ale napsala jste to hezky, to zas jóó!

    • vlk napsal:

      No on je tam kousek za ním v poli ještě jeden. Taky udělaný. Jsou tam prostě dva vedle sebe.
      Ano, sdílím ten pocit, že těmi rádo b y Amíky jsme už poněkud unavení. Nejzajímavější část campu je, alespoň pro mne vždycky polní ležení čsl. obrněné brigády v proluce vedle El Cida.

      • strejda napsal:

        Ve Stříbře je další nádherně upravený bunkr i s infotabulí u Mže, u Červené lávky. A kus ned ním další, také „obývaný“. Dnes najít volný bunkr je umění.

        • Michal napsal:

          Ano, Stříbro je (nejen pro bunkráka) nádherné město; velmi doporučuji restauraci na rohu Nádražní a Kladrubské ulice.
          V okolí např. Mladkova o Orlických horách je siuace podobná – prakticky veškeré těžké objekty jsou rozebrány. Občas je bohužel problém v tom, že se sejde parta lidí s velkými plány, nicméně pak nemůže jeden, potom druhý, mezitím objekt někdo vykrade… Ono to ze začátku třeba tak nevypadá, ale rekonstrukce byť jen řopíku pohltí často desítky tisíc, jen to hvízdne.

          • vonrammstein napsal:

            Doporučuji, pánové, obrannou linii u Slavonic. V řopících je i autentický interiér včetně kulometů apod., v lese okolo protitankové zábrany atd.

    • Ludmila Koláček Zusková napsal:

      Děkuji za názor. Ano jsem žena a jsem na to patřičně hrdá, málo kdo ještě dnes docenil úlohu žen ve druhé světové válce, nejen na poli válečném, ale hlavně na poli průmyslu, zdravotnictví a jiné… Například příslušnice rudé armády ( i příslušnice z Československa) byly rozhodnuty bojovat za svobodu nejen své země ale i svých dětí. Jak se zmiňujete o dětech smutně musím říci, že dějiny se s nimi moc nemazlili a zrovna ve druhé válce a zrovna na Ruské i Německé straně bojovali chlapci okolo 13 let… Ale to jsou dějiny a nelze je měnit. Mnohdy na akcích takové chlapce obdivující samopal „špagin“ usadím, že takový jako jsou oni je montovali i 14hodin v kuse v továrnách za 140g „chleba“ z čeho si upečeného a stejně staří s ním bojovali. Pokývají hlavou a uznají že je to asi víc než počítačová hra kterou hrají po síti ta druhá světová… Děkuji za váš názor a jsem ráda, že máte střízlivý pohled.

    • Gerd napsal:

      To bude tím, že ti dotyční novodobí vojáci ještě nebyli na vojně, buď už se jich zrušení vojenské služby týkalo, nebo mají modrou knížku. Pár těch lidí hrajících si na Američany znám osobně, mají dokonce přidělené hodnosti a jména skutečných tehdejších amerických vojáků. Neznám ale nikoho, kdo absolvoval základní vojenskou službu a byl by členem military klubu.

  6. Občan napsal:

    Vítejte na Kose, kolegyně 🙂
    Mám stejného koníčka, jen časově posunutého do cca 14. století. Vaše prožitky proto plně sdílím; kdo nezažil bitevní vřavu „zevnitř“, musí nás nutně mít za …mhm… podivíny 😉

    • Ludmila Koláček Zusková napsal:

      Díky! Vím že je to velice neobvyklé aby se žena zajímala o toto téma, ale vzhledem k tomu, že dělám na ukázkách civilisty nebo příslušnici rudé armády (tam bylo žen mnoho a dokonce i dost žen z Československa) považuji to za připomínání dějin. Neboť z různých akcí vím, že mnoho dětí, ale bohužel i jejich rodičů si myslí, že Kolumbus objevil Ameriku někde na území Číny asi kolem roku 1848 a Stalin mu byl přitom v patách. To je bohužel velice smutné neboť povědomí lidí o historii obecně nehledě, že druhá světová jsou čerstvé dějiny a veřejnost má mnohdy žádné nebo zcela zkreslené povědomí o tom jak válka probíhala. Myslím, že to co já ale i tisíce jiných dělají má svoje opodstatnění a smysl.

  7. Jan Čermák napsal:

    Hluboká úcta.
    Skoro bych to převrátil, to, že si chlapi takhle jenom hrají, a na fotbale, a nedělají to doopravdy je největším štěstím naší doby. Važme si toho.
    Za sebe jen zapaluju svíčky rusákům na hřbitově, a je jich tam obvykle víc, což mne vždy potěší, i když pionýři už tam nechodí….

  8. XY napsal:

    Hrajeme si na vojáky,
    pušky máme dřevěné.
    Však až trochu povyrostem,
    dostaneme skutečné…

    (pravděpodobně jistý Jan Mareš)

    Mno ano, je to romantika jako každá jiná, třeba jako Ascalona a šerifování tvrdým zálesákům. Poskytuje iluzi, že se účastníme velikých dějů, dokonce udržuje v paměti události a dobové technické zázraky a dovednosti.
    Kamarád patří k oddílům rakouských grenadýrů, kteří se každoročně okolo 2. prosince brodí blátem pod Santonem a předvádějí příslušné manévry a formace s tím trpkým osudem, že pokaždé nakonec vyhraje ten zatracený Napolijón, neboť tak rozhodly dějiny. Děla střílí a kouří, vlajky vlají, bubeníci bubnují, Napoleon malebně mává šavlí, atmosféra je takřka dokonalá – až na těch 20 tisíc mrtvých, zmasakrovaných na polích okolo Slavkova během nějakých 16 hodin. Tak už to během těchhle akcí bývá: Historické tragédie se mění v tu více, v tu méně velkolepou šou, obklopenou buřtostánky, pivem, grogem a pouťovým šmejdem. Co vlastně dnes nelze zpeněžit?
    Těžká věc.

    • Hudec napsal:

      Budu trochu za hnidopicha, ale pod Santonem (původní název toho vršku byl Padělek) nemají rakouští granátníci co dělat. Ten strategický bod bránil francouzský 17.lehký pěší pluk pod velením generála Claparéda (jako součást Suchetovy divize) s 18 děly. Dobýt toto postavení se poměrně dlouho od začátku bitvy pokoušel ruský generál Bagration (oceňovaný historiky jako velmi schopný velitel) s ruskou pěchotou a jízdou, včetně kozáků. Bagration se po neúspěšných útocích z východu pokusil dobýt Santon obchvatem ze severu přes Tvarožnou. Tím se ale podstatně vzdálil od centra spojenecké armády, protože prostor mezi ním a tímto centrem měla vyplnit Lichtenštejnova jezdecká kolona – ta se ale nedostavila.Takže do uvolněného prostoru vedl útok Caffareliho divize osobně v čele maršál Lannes směrem na Blažovice k úpatí Prateckého návrší. Tam později bitva vyvrcholila tzv. Lvím skokem.
      Nicméně pod Santonem se bili s Francouzi Rusové, o rakouského granátníka bychom tam při bitvě nenarazili.
      Pokud někoho zajímá tato bitva tří císařů, vřele doporučuji vysoce fundovanou a čtivou knihu Dušana Uhlíře „Slunce nad Slavkovem“ (Edice Archiv, Mladá fronta, Praha 1984).

      P.S.: Já vím, že si tam teď jen tak hrají a s tou historickou přesností dislokace jednotek to nemůže být věrné, neb počet současných „vojáků“ je jen zlomkem těch původních. A také předpokládám, že výraz „pod Santonem“ jste použil jako obrazné vyjádření. Jen jsem dodal trochu historických reálií.

  9. český maloměšťák napsal:

    Malá poznámka.
    Jistý chlapeček jisté maminky – manželky jistého historického šermíře doslova terorizuje v mateřské školce své soudružíky a soukmenovčíky -neboť již od batolete byl rodičmi vtažen do jinak dospělýma očima vnímáno nevinné to hry – kdy však mozeček ještě dosud nevyvinutý pojal kulturně-sportovně-militantně-estrádní to činnost jako vzor toho, co dospělí mají dělat, co dělají a co tedy i chlapečci mají provozovat a co provozovat budou a budou a just ! – např. ve školce..
    Maminka je z něj zoufalá ( ostatní maminky terorizovaných děcek ale také), moc hodná ženská..
    Radil jsem rozmlouvat s hošíkem v tom kontextu, že mlátit někoho klackem /nebo mečem/ je nesprávné a že tatínek to také dělá “ jen tak“….zatím ale náš malý Alexander Veliký vesele terorizuje dál, dokonce se přidávají další jeho soudružíci a soukmenovčíci, ve školce vzniká jakási postmoderní šmoulsparta parta, no o oko zatím nikdo nepřišel, sledujme to..

    Na vojáčky jsem si přestal hrát cca v 6 a na Indiány a kovboje asi v 9, do přiblblých prvomájových průvodů jsem pak přestal chodit cca v 6 třídě, dělat ze sebe vola dobrovolně mě nebaví,
    A jedno zásadní mi tam chybí – v těch hrách na vojáčky….nikdy se jich neúčastní bankéři nebo zbrojaři.
    Asi by kazili celkový dojem.
    Ostatně ani opravdových jatek se tito soudruzi a soukmenovci neúčastní, jen sekundárně – prostřednictvím ztrát jiných a zisků svých.
    Přidejte bankéře , zbrojaře atd….a přindu se podívat. I pivo a párek si pak koupím, možná i okurek nebo cukrovou vatu – když mi uděláte cenu….a když bude zrovna zavřená burza.

    Zábavě i ziskům zdar !
    Nazdááááár !

    • avespasseri napsal:

      U nás ve školce měli naštěstí jakékoliv zbraně (i zbraně, které si děti postavili z lega či čeho) zakázané…
      Takže žádné hrátky na vojáky a žádné šermování… kvitovala jsem to s povděkem.

    • Občan napsal:

      Maloměšťo,
      mezi námi je i dost advokátů, „investorů“, fofrspekulantů, bankéřů a pár obchodníků se zbraněmi by se jistě také našlo. Ona se tahle sorta se svým businessem moc nechlubí, ale spolehlivě je poznáte podle luxusního vybavení, arogance a drahých aut.

      Co se dětských dušiček týče, tak naše děti v tomhle protředí vyrostly od batolecího věku, absolvovaly s námi xy vandrů, vod, bitev a dalších akcí. Přežily to bez újmy na duši a vyrostli z nich sportovně založení samostatní jedinci. Sklony k agresivitě neměly a nemají ani ve zralém věku. V naší komunitě vidímevyrůstat už třetí generaci dětí a furt jsou celkem v pohodě; naopak jsou od dětí nezvyklých drsnějšímu prostředí většinou zdravější, pohyblivější, zvídavější a manuálně zručnější. Ono to je i díky tomu, že je obvykle k dispozici mnohem víc rukou ochotných rychle zpacifikovat případného malého agresora 🙂
      Pokud je dítko agresivní ve školce, problém asi bude u rodičů a nikoli v hobby, jemuž se dospělí věnují.

  10. avespasseri napsal:

    Manžel zrovna dnes odjíždí na Churchillovu podzimní míli. Není zatím vojenský fanda, ale tramp, a láká ho to. Popůjčoval si od kamarádů výzbroj (do všech detailů 2.SV), včetně flinty. Zkoušela jsem na hlavu tu těžkou přilbu… nechápu, jak s tím mohli vojáci chodit (ne, chápu, šlo jim o život). A když jsem viděla skutečnou repliku zbraně a manžela oblečeného do dobového obleku, naskočila mi husí kůže. Tomu říkám osahat si historii a uvědomit si, co je to válka. Sice jsem se smála, protože to vypadalo legračně nezvykle, ale na druhou stranu jsem si uvědomovala, že když tenkrát ženy viděly své muže takhle oblečené, tak jim do smíchu rozhodně nebylo…. Prostě to ve mně vyvolává hodně ambivalentní pocity.
    A přestože nejsem fanda do historie a muže s láskou k hraní na vojáky jsem nikdy vlastně moc nechápala (brr, hrát si na válku??), na druhou stranu to má prostě něco do sebe… manžel si z té své lásky k vojsku (miluje vojenské filmy, no, já zas Star Trek, to je vlastně dost podobné, akorát se bojuje ve vesmíru a na cizích planetách) odnesl takové hodnoty jako čest, loajalitu, statečnost, nezhýčkanost. A to nemůžu než oceňovat!

    • český maloměšťák napsal:

      Tenhle znáte ?
      Americká speciální jednotka „Mořští kocouři“ se připravuje na misi do Iráku.
      Vyhlásí poplach a za několik minut je celá jednotka nastoupena v plné zbroji.
      Jen vojín Johnson chybí. Přijde tak po hodině. Seržant řve: „Johnsone, všichni
      naši chlapci jsou dávno připraveni natrhnout prdel tomu Saddámovi a ty jdeš pozdě!“
      „Víte seržante,“ ospravedlňuje se Johnson, „dostal jsem signál o poplachu,
      když jsem byl v posteli. Vyskočil jsem, rychle jsem si oblékl maskáče, nasadil
      přilbu a nabarvil si tváře maskovacími barvami. Opásal jsem se řemenem, na něj
      dozadu připevnil granáty, vlevo zavěsil tesák a napravo pistoli. Navlékl jsem si
      neprůstřelnou vestu a nasadil ochranné brýle. Do kapsiček u vesty jsem si nacpal
      náhradní zásobníky s náboji, do podpažních pouzder zasunul finský nůž a Beretu a
      na záda přehodil batoh s minami. Na pravé rameno jsem si pověsil samopal a na levé bazuku. Na levé předloktí upevnil minivysílačku, na pravé škrtící strunu a bombičku s paralyzujícím plynem. Do zubů jsem vzal dýku, do pravé ruky M-16, do levé kulomet.
      Už jsem byl na odchodu – tu jsem se však náhodou uviděl v zrcadle, tak jsem se lekl, že jsem se posral….a musel jsem začít znova.“

      • avespasseri napsal:

        Je to strašný co? Vždyť říkám, nechápu tu mužskou zálibu v bojování… já jsem pacifistka jak hrom a než bych někoho zastřelila, radši bych se nechala zastřelit sama. No, ale to se mi to mluví, když v té situaci nejsem…

        • Joda napsal:

          Drobná technická na avespasseri. A kdyby ten někdo chtěl zabít vaše dítě. Také byste to vaše dítě raději nechala zabít, než byste zabila toho útočníka?

          • avespasseri napsal:

            Já vím. Samozřejmě že ne. Proto také nekroutím nad nadšením svého manžela moralisticky hlavou. I on to tak často podává, když se o válkách bavíme. Že nejde o agresi, ale o to být schopen se bránit. A zatímco já jsem ještě před pár lety měla velký problém se postavit sama za sebe a říct, co se mi nelíbí, on s tím nikdy problém neměl… takový ten sen dívek – rytíř, co vás chrání 🙂 Je to prostě tak, svět na Vás nemusí čekat jen s otevřenou náručí a je třeba nemít strach se zlu (pominu teď takové otázky co je vůbec zlo, ono to při pohledu na vraždícího maniaka chystajícího se zabít vám dítě postrádá smysl) podívat do tváře a neutéct, neschovat se, netvářit se, že není, nenechat ho vás spolknout v pomateném přesvědčení, že je nutné se pacifisticky obětovat.

  11. Michal napsal:

    Docela bych se zastal jisté teatrálnosti bojových ukázek (např. příspěvek pana XY z 10:20). Nesmíme zapomínat, že častými návštěvníky jsou rodiny s malými dětmi a „skutečný“ pruběh by na dětské dušičky nepusobil úplně nejlíp. A ruku na srdce – koho by zajímala rekonstrukce, po které by to vypadalo jako v posledním díle první řady Sanitky (všude mrtví a řvoucí ranění)?
    Jinam můžu velmi doporučit zajímavou (a docela protiválečně vyznívající) každoroční rekonstrukci bitvy u Hradce Králové z roku 1866.

    • XY napsal:

      Bože, Michale, ten problém je přece úplně jinde, když už sem taháte maličké: To je pohled na vraždění jakožto romantickou show, kde jsou barvy uniforem a dunění děl jen veselou kulisou k potrhlým pohybům těch předivně oblékaných pánů. Války, bitvy, vraždění – to je jen taková prča na koukání, včetně samotných dějin.
      Abych nezůstal jen doma: davy diváků nezajímají ani příčiny ani důsledky takové bitvy u Crécy či Kresčaku; o tom nevědí většinou zhola nic. Podstaty těch dějů jim zůstávají zcela skryty, co je zajímá, je vidět, jak střílejí angličtí lučištníci, jak hrncují rytíři v brnění a kterak z koní padají kobližky. (Ne)smysl válečných akcí je dokonale zakryt malebnou podívanou, právě proto, že mrtvé a umírající řvoucí raněné nikdy nevidíme a neslyšíme, stejně jako vyžraná a vypálená hospodářství, pozabíjené chlapy a zmermomocněné i povražděné ženské a děti. Takové „rekonstrukce“ jsou (odhlédneme-li od komerčního hlediska) jen estetizujícím romantickým paravánem, zakrývajícím podstatu věci – nekonečné vraždění a hnusné a nesmyslné umírání. Není to žádné poznání, jen hra na poznání, která nemá s realitou nic společného a jedním dechem se přihlížejícím snaží namluvit, že bitvy a války jsou něco krásného a přijatelného, ne-li dokonce velikého.
      Ale budiž, pořád je to z hlediska těch válečných nadšenců lepší, než kdyby ty markýrované události (a my s nimi) měli zažívat doopravdy.

      • Ludmila Koláček Zusková napsal:

        Dovolte mi mírně oponovat, na většině bitev 2světové války bývá na začátku vysvětlena daná situace… Kdo, kde, kolik a proti komu a s čím bojoval a jaké byly následky… Takže si myslím, že divák je obeznámen s historickým faktem dané ukázky (pokud je to přesná rekonstrukce… například bitva o Berlín, zabírání Sudet a jiné). Někdy jsou ukázky jen nastíněním jakési bitvy, třeba na ruské frontě, ale i tehdy bývají diváci obeznámeni s tím kdo a proti komu bojoval z historického hlediska… Jinak váš názor beru jako jeden z mnoha pohledů na věc a je dobře, že si za uvědomujete podstatu dějin.

        • XY napsal:

          Víte, nepochybuji o tom, že se úvodem koná nějaký ten rychlokurs historických souvislostí, ale velice dobře si pamatuji na sebe co děcko, žáčka i středoškoláčka a čumila vojenských přehlídek. Řeči mne nezajímaly, dokonce ani dupající vyřízené útvary – čekal jsem na techniku a letadla…
          Z prvního vstupu jsem nakonec vypustil vzpomínku z předškolního dětství, kdy jsem nejspíše s hubou dokořán sledoval, kterak na cvičáku za městem hrkaly asi tři T 34 v pilném cvičení. Pro chlapečky bylo něco takového krajně impozantní – země se chvěla a když ty obludy přidaly plyn, řev motorů rozechvěl dětský hrudníček… Krása sama. Kdyby tak ještě vystřelil, to by bylo!
          To až o mnoho a mnoho let později jsem se dozvěděl, že životnost takové věci v boji (rozumí se včetně posádky) byla asi 5 minut… V 50. letech už jen 3 a půl. Smrt v tanku je škaredá, není dobré uhořet zaživa…
          Docela bych si přál vidět ty dnešní napucované granátníky, pěšáky a veškerou tu vojenskou verbež, co se producíruje každoročně tady pod tím Santonem, jak by asi vypadali, kdyby se sem dostali jako ti praví Napoleonovi vojáci – hezky pěšky z Bologne sure Mere (to je na pobřeží Kanálu, odkud vyrazili po žních v červenci nebo v srpnu), s těžkým kvérem přes rameno, v ohavných křuskách při bídném a nepravidelném stravování, zato s pravidelnými noclehy pod širým nebem při listopadových teplotách okolo 2-3 stupňů. Pak ráno vstát, vycídit usmolenou uniformu a hurá na šlachtu na slavkovských polích, odkud prý ještě po týdnu stoupal k nebi křik…

          • strejda napsal:

            Bývaly časy za americké občanské války, že dámy a pánové přijížděli z měst na bryčkách až na místo bitvy a tam se kochali bojem. Dámy omdlévaly a páni je pak na místě i doma utěšovali. To pak bylo krásné – to utěšování. Ta propíchnutá a roztrhaná těla ne. C´est la vie. Je krásné vidět lůzu, jak se baví.

          • Gerd napsal:

            Nezapomeńte, že tehdy byli lidé daleko otužilejší a méně zhýčkaní. A také je pravda, že umírali někdy mezi 40. – 50. rokem věku, prootže spaní na mrazech nikomu na zdraví nepřidá.

    • Ludmila Koláček Zusková napsal:

      Na tyto akce chodí sice rodiče s dětmi, ale pokud je rodič rozumný a dítě schopné chápat realitu, tak mu může rodič objasnit co je to válka, její důsledky a jiné (ale setkala jsem se i s tím když rodič popisoval, že u Sokolova bojoval president Gottwald tak y dějepisu asi tak za 5 pro onoho tatínka). Vždy je možné zeptat se účinkujícího kdo jsou, co mají za uniformu, hodnost, zbraň a jiné také většinou na začátku bývá mluveným slovem objasněna historická podstata ukázky, kdo, proti komu, kolik a kde bojují a následný vývoj války na základě bitvy a tak… Věřte, že mnohdy je ukázka velice skutečná a realistická a mohu to posoudit neboť jsem prohlédla již stovky hodin originálních záběrů ze všech frontových linii a účastnila se nejedné bitvy. Ale děkuji za názor a vlastní pohled na věc.

      • Anonymní napsal:

        Naprosto s Vámi souhlasím, několik podobných akcí jsem kdysi dokonce osobně absolvoval (v uniformě vojína čs. armády v roce 1938) a občas z úst přítomných rodičů slýchával neuvěřitelné věci :-).
        Těmi dětmi jsem myslel spíš to, že pokud by byl průběh bitvy např. z války 1866 pojednán tak, jaký byl ve skutečnosti, viděly by dvě, možná i tři salvy z každé strany, potom akorát vyrovnané řady mrtvých a raněných. To by těžko někoho zaujalo a zájem o dějiny jistě nevzbudilo. Pokud má ovšem akce dobrý scénář, účastníci jsou disciplinovaní a podle možností je např. zpřístupněno i tábořiště zúčastněných stran, je návštěva celých rodin více než doporučeníhodná.

  12. český maloměšťák napsal:

    Michal
    Copa se asi tak v hlavičkách těch malých /i batolata ?/ dětských larviček odehrává ? Když vidí rozjásané davy imag – jak kvitují potleskem a chválou takovou hru ?
    Že život skýtá tolik příležitostí k nakousnutí, tolik bonbonků ?
    Copa se to asi pak vylíhne ? Komparsista takových představení ?
    To už snad raději ten kostel.

  13. trubač napsal:

    Minulou sobotu na naháňce v kukuřici vycházím z porostu, ještě jsem v něm byl po pás a najenou přede mnou vyběhlo sele cca 30kg, hodil jsem flintu do ramena a vystřelil. Prase udělalo kotrmelec zvedlo přední část těla, ryj k obloze, svírák otevřený a vydalo řev bolesti, který jsem za 20let ještě neslyšel. Snažil jsem se vystřelit znovu, ale doběhl ho pes(můj vlastní) a obíhal jej aby mu znemožnil vstát, a než se mi podařilo znovu vystřelit, abych netrefil psa, prase zhaslo. Trvalo to snad 5-10vteřin, já nevím, mě to připadalo strašně dlouhé, ten nářek. Tak jsem tam stál nad úlovkem, a v hlavě mi pořád zněl ten zvuk a přemýšlel jsem, kolik bolesti jsem zvěři způsobil protože jsem se rozhodl ji sežrat. Je to zvláštní, přestože vím, že když vlci chytnou jelena, tak to trvá i třeba několik minut a přesto že jsem za tu mysliveckou praxi, kterou mám už nějakou poraněnou zvěř viděl, i třeba dostřeloval, ten zvuk stále slyším. Rána šla ze shora přes ledviny do těla.
    Hraní na vojáky považuji za koníček, který bych právě kvůli tomuto nemohl dělat, příliš dobře vím co to umí.
    Jak psala paní avespasseri, také mém rád Startrek. Mám rád i válečné filmy, ale dívat se můžu jen na ty, co se ještě mlátí klacky(zjednodušeně a bez urážky k historickým šermířům), jakmile se střílí, nemůžu v noci spát. Po Ryanovi jsem nespal tři noci, jak jsem usnul, už jsem byl na té pláži…
    A to jsem prosím záložní velitel tanku.

    • vonrammstein napsal:

      Tak tomu moc nerozumím. My do sebe při tom šermu mlátíme zcela dobrovolně. Jasně, že ke zraněním občas dochází, ale s tím se tak nějak počítá. Opakuji-děláme to dobrovolně a u vědomí rizika.
      Vy vědomě a dobrovolně střílíte na zvířata (nic proti tomu) u vědomí toho, že nemusíte pokaždé trefit dobře a zvěř nezhasne hned. Proč Vás potom tak vyděsí, když se to stane?
      Vojín Ryan je jistě silný film. Nedovedu si představit, jak dlouho byste nespal po shlédnutí série Bratrstvo neohrožených, protože je natočené naprosto realisticky podle skutečných událostí a navíc v reálných kulisách. Taky to má na svědomí Hanks, mimochodem.
      Nemyslím, že by někdo z KVS toužil si to někdy zkusit naostro. Ale nevidím důvod, proč si neukazovat, jak válka skutečně vypadá. Je to velmi poučné.

      • Gerd napsal:

        A jak to vypadá, pokud dobýváte hrad a obránci Vám odtalčí žebřík? Předpokládám, že vroucí smolu vám asi na hlavu nelijí.

        • vonrammstein napsal:

          Obvykle počkají, až zazní povel k ústupu a žebříky ohleduplně shodí prázdné. Nebo skoro prázdné. Smolu nelijí, kameny házejí, ovšem kašírované. Chceme se pobavit, ne pozabíjet.

  14. Kanalnik napsal:

    hezky clanek a diskuze…. dekuji vam, vazeni, za vase myslenky a sdileni sama sebe… je to tu takove jednoduse lidske a to me zahralo na dusi

  15. Řezníček z Brna napsal:

    Nedávno jsem navštívil výprodej materiálu české armády. Musím přiznat, že jsem byl hodně dojatej. Po tolika letech co mám od vojenské základní služby jsem viděl:
    speciální malé ručníky, které jsme museli mít k příboru na každý oběd a jejichž čistota byla kontrolována, pytlíky na příbor, sumky, šle, opasky, atom bordel (masky), kotničkové tenisky zelené, soubor na čištění samopalu vz 58, bundokošile, různé vojenské odznaky, čepice atd. Najednou jsem si tyto dávno zapomenuté věcičky, které tam byly v obrovským množství k prodeji začal vybavovat. Škoda, že už měli vyprodané silné vojenské tmavozelené ponožky. Pamatuji, když jsem je první den na vojně fasoval, tak jsem se divil, proč jen 4 páry na 4 roky. Výstrojní náčelník to slyšel a hned na mě: soudruhu vojíne, ty ponožky jsou tak kvalitní, že si je vezmete ještě do civilu a to bude jediné, co vám za 2 roky dovolíme vzít si domů. Měl pravdu. Po stovkách kilometrů nachozených na stráží a běhání po buzerácích ani jediná dírečka. To byla kvalitka!

    • Řezníček z Brna napsal:

      Promiňte 4 páry ponožek na 2 roky, nadsluhovat jsem Bohu díky nemusel.

    • vonrammstein napsal:

      Ty první, co jsem dostal od táty, nosím už 30 let. Teda s přestávkama. Pořád jim nic není. A kdekoliv se nachomejtnu k armyshopu, kupuju si další. I když ty novější už takoví držáci nejsou.

    • TT napsal:

      Zrovna je mám na nohou 🙂

  16. Řezníček z Brna napsal:

    Omlouvám se , 4 páry na 2 roky, nadsluhovat jsem Bohu díky nemusel

  17. Germanicus napsal:

    Jo, zajímavý, dobrý…
    Ale, hemm, jen k tomu tématu chci podotknout, že dříve či později (podle mého názoru raději dříve) bude naše společnost muset se vrátit k zajištění základní obranyschopnosti. Podle mého názoru by pro nás byl nejlepší model mezi současným švýcarským a izraelským (ten zapojuje i ženy).
    Mimochodem ve Švýcarsku se připravuje referendum o vojenské službě (přípravě). Jsem zvědavý, jak dopadne. Tipuji, že většina Švýcarů bude pro zachování stávajícího systému.

    • Gerd napsal:

      Podle mých zpráv ze Švýcar si stávající systém ponechají. Mají s ním dobrou zkušenost, a vojenskou službu si mohou odkroutit v různě dlouhých turnusech v blízkosti domova, nikdy je nepošlou na druhou stranu Švýcarska do dolehlého údolí, leda tak na nějaký kratší výcvik. Potom mají jendou ročně povinné střelby. Kdo nastřílí, jde domů, kdo ne, chodí trénovat na střelnici 1x týdně a náboje si už platí za své.

      • vonrammstein napsal:

        Mně se tenhle model hodně líbí a rád bych ho viděl u nás. Dva roky jsou nesmysl. Rok taky. Na základní výcvik je to nesmyslně dlouhé a kdo se tomu chce věnovat pořádně, nechť jde k profíkům.

  18. strejda napsal:

    Pěkně napsané, výborná vnímavá diskuse. Dám všechny hvězdičky. Ale k autorce jen jednu poznámku. Je tak krásné číst, jak se dbá na historickou věrnost. A tak nepoužívat Rusové, ale Rudá armáda, nebo sovětská armáda. Bojovali i Ukrajinci, Bělorusové, Kazaši ……..i Čukčové. Čukčové dokonce dva padli, jeden stíhací pilot a druhý dělostřelecký důstojník. Bylo by škoda na ty lidi, a byly jich miliony, zapomenout.

  19. Cech napsal:

    No nevím ono pokračování politiky jinými prostředky, podat věrně současné generaci, tak aby pochopila proč veškeré válčení je vice jak nelidské snižování státního dluhu; tak to se podaří málo komu.
    Je to asi stejně těžké, jako vysvětlit současné generaci, že vzduchem chlazený reaktor byl původně vynalezen, jako motor pro mezikontinentální raketu s plochou dráhou letu.

Komentáře nejsou povoleny.