O SRAZECH A PŘILEHLÝCH VĚCECH


napsal Xaver

 Blízko mě bydlí Lojza – kamarád a kolega z dávného zaměstnání. Co do zručnosti je to prototyp svého jmenovce v písni, v níž ho jistá Líza vyzývá, aby donesl vodu…Zkrátka nešika a tragéd, jak ho jednou označila jistá paní. Někdy si až myslím, jestli to na nás nehraje a nedělá si legraci. Ale to si myslím opravdu jen někdy. S Lojzou se občas potkáváme u supermarketu. A posledně mě tam napínal zážitkem, jak přejel Muzeum metrem o dvě stanice (tipnul bych si, že o víc), protože proti němu vedly dvě slečny rozhovor, jemuž úplně propadl. Na otázku, o čem byl, odpověděl „správný“ Lojza:

„No to jsem právě nepochopil“ (prostě tragéd), „ale cosi mlely o srazu…“ Ono mohlo jít klidně o něco jiného, ale v každém případě mi tím koncem vnuknul námět k dnešnímu článku. Bude krátký, asi nebude úplně „na veselú notu“, a spíše bude výzvou, abyste k tématu přičinili svůj názor, příp. příhody a zážitky. Oddejme se zase jednou čistě apolitickým věcem a nechme „vlka“ lovit nebo odpočívat.

Předesílám, že jsme už staří, pro některé „mladé“ hodně staří, a pořád se scházíme – my živí. Teď už každoročně, jak co by bývalí maturanti v místě gymnázia, tak absolventi vysoké školy zase v Praze, kde žije většina z naší studijní skupiny. Například můj mladý synovec, také maturant (zatím se scházejí každých pět let), nemůže uvěřit tomu, že mě to „v tom věku“ baví pořád tam jezdit; vždyť je to stále stejné (myslel určitě nudné). Namítl jsem asi toto: rozdíl je jen ten, že vy ve čtyřiceti ty samé příběhy a historky slyšíte a vyprávíte asi po čtvrté, zatímco my v 60,70,80sáti třeba po desáté. Ale jak vy, tak my k nim vždy něco přidáme, trochu je obměníme, trochu je zpackáme, tu a tam něco přimyslíme a to je tak asi základní obsah každého srazu – kromě konzumace různých příjemností, samozřejmě.

Sdělují se ovšem i příběhy nové, originální a neopakovatelné, ke kterým už se toho moc přidat nedá. Třeba to, když kolegové přinesli zprávu, že jedna naše spolužačka (shodou okolností má studentská láska) zemřela náhle o Štědrém dnu, právě když připravovala tabuli ke slavnostní večeři. Při jiném srazu jsme zase vyslechli informaci, že jeden kamarád byl zavražděn tisíce kilometrů na Východ od vlasti, protože se údajně zapletl do sítě tajných služeb.(Vyhledal jsem manželku, která mi potvrdila, že šlo o tragický omyl – což jsem si myslel, znaje dobře dotyčného, od počátku.) O pár let později na nás těžce dolehla zpráva, že jiný spolužák, trpící vážným onemocněním ducha, vstoupil před očima manželky z chodníku do vozovky a auto jej na místě usmrtilo. Už dva roky předtím vyprávěl na srazech příběhy „z jiného světa“, tj. takové, které se udály absolutně mimo naši komunitu. Jen jsme po sobě nenápadně pohlíželi, a vyvrcholilo to, jak jsem popsal. Pokud k nám ještě promluví, už to bude zcela jistě pocházet z jiného světa bez uvozovek.

advent1

 Autor:anonymní Zdroj: Wikimedia.com

Z oblasti veselého vyprávění rád přičiním informaci, předávanou víceméně pravidelně milou spolužačkou D., takto mnohonásobnou babičkou a prababičkou. Ta spolu s manželem ke svým dětem adoptovala dvě další a některé z nich tento bohulibý skutek v dospělosti po vzoru rodičů zopakovaly (jedna dcera adoptovala i tělesně postiženou dívku, která sama už má také vlastní děti). Takže počet členů široké rodiny rychle narůstal, což jsme vždy „vyzvěděli“ jednoduchým dotazem, kolik porcí rybí polévky bude letos o Vánocích vařit (scházíme se vždy v listopadu). Postupně to dorůstalo na 12, brzy to bylo 16 a posledně ohlásila dvacítku. S dodatkem, že to asi ještě není „konečné číslo“.

Jelikož mám naději, že paní D. toto číst nebude, prozradím z její vánoční zpovědi i jistou tragikomickou událost, které jednou čelila. Jejich nabobtnalá čtrnáctikilová vánoční krůta (viz ten početní stav rodiny!) hrozila, že neproleze dvířky trouby. Muž se tedy rozhodl ji zploštit pomocí prkénka položeného přes hruď, po kterém „nohama necvičenýma“ dupal. Bohužel ztratil balanc a se zlomeninou ruky a žeber skončil na delší čas v nemocnici. Dodala, že po večeři, jak bývalo zvykem, „Veselé vánoční hody“ tenkrát nezapěli…

Tak tolik v náznacích, co takové srazy mohou „obnášet“. Samozřejmě s přibývajícím věkem se kromě vyprávění historek a „inventury“ důležitých událostí z našeho okruhu dostávají na pořad i zdravotní problémy přítomných i nepřítomných, našich rodin, společných známých apod. Společenské problémy také nejsou výjimkou, jevy jako nezaměstnanost, korupce politiků, skandály známých osobností apod. také usedají do mozaiky témat „na stole“. Zvláště mužská část zabrousí tu a tam i na sportovní pole a fandovskou řevnivost, která trvá neuvěřitelně „po všechny věky věků“. A nezřídka – úměrně hloubce vzájemné důvěrnosti – si někteří vyříkávají své rodinné problémy, jako osudy dětí, jejich úspěchy či neúspěchy, svatby a rozvody, neštěstí a různé obavy, nebo naopak nečekané radosti…Všeho z toho přináší život takové množství, že ten každoroční podvečer je na probrání krátký.

I tohle by možná měl ten můj mladý synovec slyšet. Ovšem jedno téma jsme spolu ještě neprobírali, a to, dokdy chceme ty naše srazy „provozovat“? Při jakém minimálním počtu účastníků tu krásnou kapitolu, která nás každoročně vrátí na pár hodin do mladosti, skončíme a uzavřeme (je na to i pár vtipů, nebo rádoby vtipů). Ještě jsme to totiž sami na žádném ze srazů neřešili, protože víme, že jejich nejvyšší organizátor rozhodne bez ohledu na naše plány a dohody. Neboť Homo proponit, Deus disponit…

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Xaverův nový dům se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

28 reakcí na O SRAZECH A PŘILEHLÝCH VĚCECH

  1. cobolik pacholik napsal:

    ta toto fajne citanie,co by som dal za to,keby som tak z boka tie stare graty a krabice mohol podsluchovat, maju nalietane,maju deti a vnukov jak smetia,preberu vsetko ty stary s mladostou v v dusi,bo ked take stare pasty dristaju,ja hlavne so zlatou mati sa jej vypytujem,uz ked ,ako 9 rocna sa starala o malych zidkov,ci svojich surodencov a potom vsetko drista,jak zivot letel,jak ma bila,jake to fajne dristacky,bo si vraciame cas a to asi preto,lebo ho uz nevela zostava,ja som svojich spoluziakov nevidel ponad 3 desatrocia,teraz nedavno jednu,tak ma stiskala,jak by som omar bol a ona fatima,dziny umrel,upil sa k smrti,bo ho zlamala ta nova demokracia a nevedel sa adoptovat a odist do pepikova na muracky,bo nemal naturu na to a pritom nabozny jak prase,co ja skor mojim zivotom som uz mal pierdolnut v kalendar a naspak sa stalo,kazdy nech tu nadrista,jak xaver,bo to prebohovo zaujimave,to nie dajaka zasrana reklama,ci scenar star war,to nie nejaka konzola od tej s…….j hry,ale zivort.

  2. Pradědek Čech napsal:

    S tou pamětí spolužáků je to, podle mých nedávných zkušeností, o mnoho slabší, než uvádíte. Např. na srazu z průmkou si na to, že jsme, po maturitním večírku na Nebozízku, cestou dolů Petřínskými sady, kousek nad Újezdem, čůrali i s p. profesorem do kašny, nikdo nepamatoval, kromě mne. Dokonce jeden spolužák rezolutně pravil, že tam žádná kašna není. A on byl přitom jedním z těch, který unaveného p. profesora vedl domů. Byl jsem se na Újezdě podívat a samozřejmě tam kašna je, i když dnes napůl zasypaná.

    • strejda napsal:

      A opravdu jste tam čůral, nebo si to popletl či vymyslel? U takových vzpomínek jistota balancuje na hraně fifty-fifty. My to řešíme tak, že většina má pravdu. A pak to buď přijmene jako nový příběh nebo do příště zapomeneme.
      Na minulý sraz po 52 letech, jsme ještě mladí čímani, přišla spolužačka kterou jsem nikdy neviděl. Minuli jsme se pár dní. Přišla jako zjevení, od pohledu nejméně o deset let mladší než my ostatní, elegantní a decentní. A já nevěděl jak tehdy v pravěku vypadala, abych mohl srovnávat. A tak lituji toho, co se mohlo stát, ale nikdy nestalo.
      Je fajn, když je možné se po desítkách let scházet. Se spolužáky i spolupracovníky a kamarády. Slyšet nové interpretace starých příběhů a dovídat se jak dopadly a kam došly ty dávné děje.

      • Pradědek Čech napsal:

        Pane strejdo, čůrali jsme tam opravdu a všichni. Tedy celá skupina, která doprovázela p. profesora, cca osm kusů. Bylo to už pozdě v noci nebo spíše brzy ráno. Už svítalo. Na našem posledním srazu, bylo to letos, kdy máme padesátileté výročí od maturity, se ukázalo, že paměť spolužáků opravdu ochabuje. Na rozdíl od mé. Nepamatovali si také, že jsme, alespoň výkvět třídy, nosili brokátové vesty, atd.

  3. VaclavP napsal:

    Dnes musím říct, že zajímavěji píše idnes zpravy.idnes.cz/pribehy-20-stoleti-lapkova-0y9-/domaci.aspx?c=A131129_153123_domaci_klm

  4. Hudec napsal:

    Historek ze srazů, těch je…… Přidám taky jednu.
    Každoročně vozím maminku na sraz jejich maturitní třídy do Písku, letos to bylo už po 61. To číslo si dobře pamatuji, neb moje maminka maturovala těhotná (tehdy přece jen poněkud neobvyklé) a stáří své sestry si samozřejmě pamatuji. Maminku otěhotněl tatínek, který chodil na obchodní akademii asi o dvě třídy výše a tudíž se se všemi maminčinými spolužáky dobře znal – a tudíž na ty každoroční srazy jezdí také. S maminkou studoval i Jirka Holenda, pozdější profesor (učil mě lineární algebru na plzeňské technice) a první rektor Západočeské univerzity (odpusťte si, prosím, poznámky o plzeňských Právech – to bylo až dlouho po Jirkově odchodu z funkce rektora). A ten, když jednou tatínek asi před pěti lety nepřijel (operace kolena) mi bezelstně povídá:
    „Jardo, ty ale vypadáš dobře! Tys přece chodil o dvě třídy výš, než my….“
    Musel jsem ho upozornit, že je o generaci vedle :-).

    Z čehož vyvozuji, že kdy jsem někdy před čtyřiceti lety maminku na ty srazy vozit začal, byl mezi mnou a těmi abiturienty věkový rozdíl nebetyčný cca 20/40. Ale jak čas šel a blížíme se poměru 60/80, rozdíly splývají a stávám se pomalu jedním z nich. Za dalších 20 let už to bude diference úplně marginální.

    Hezkou neděli přeji.

    • okolojdouci napsal:

      Mám podobnou příhodu se svojí maminkou (ročník 1938), mylně jsem to přičítal postupující ochablosti smyslů těch sráževších se. A Vy jste mne z tohoto optimistického oblouzení vytrhl 🙂

  5. táta napsal:

    paní……..Ludmila Koláček Zusková

    Musím se VÁM omluvit……….za moji reakci NA Vás……………nemůžete přece za něco co vyvolá jiná.REAKCE

    Po přečtení Vaší reakce………..Ludmila Koláček Zusková napsal:
    Listopad 30, 2013 v 19.11

    JSEM POCHOPIL jak jsem napsal hloupost směrem K Vám,,,,,,,,,,,,ještě jednou přijměte moji velkou omluvu

  6. Jan cermak napsal:

    Hezky advent vsem. Ja patrim mezi popirace existence kasny, takze na srazy rad chodim neb se tam dovim kdo vlasne jsem. Zajimavy je identicky zazitek s panem strejdou, minuly sraz se zakladkou usporadala modelka z los angeles, o ktere jsem nemel tuseni , ze s nami chodila. A protoze veselou nepamatuji, aspon nejaky poznatek, schvalne jestli ho ma jeste nekdo. Kluci co opravdu zbohatli na srazy nechodi. A kluci co jsem si myslel, ze jsou nejlepsi kamaradi zmizeli, nebyli….

    • strejda napsal:

      Jene Čermáku, připoměl jste mně jak to u nás na srazech chodí. Kluci, bylo nás pomálu, chodíme všichni co žijeme a co můžeme. Tedy Darmstadt ano, Vancouver jen jednou za pár let. Čechy ano. S děvčaty je to jiné. Nedojdou ani všechna místní, ale Norimberk, Ostrava a tak, přijedou vždy. Máte pravdu, teprve po opravdu dlouhém čase se pozná co bylo a co nebylo přátelství, co se jen hrálo a co patřilo k osobnosti.
      Přidám ještě jednu historku. Měli jsme ve třídě dívenku, ani jsme nevěděli, že ji máme. Tichá, neprůbojná, ve všem průměrná. A ejhle, po 20 letech se objevila asi ve čtyři hodiny odpoledne, elegantní, milá, vtipná. Slušelo jí to, dojem vynikající. Říkali jsme si, jak jsme byli neprozíraví a potajmu litovali. Když uhodila desátá, tak ohlásila odchod. Přemlouvali jsme ji a tak pronesla památná slova „v autě venku na mně čeká manžel“. Ty naše protáhlé držky si pamatuji dodnes. I na tu lásku se kterou jsme pak chvíli vzpomínali na naše drahé polovičky a chválili se, jak dobře jsme si vybrali. Bylo nás tehdy ještě 8 a nikdo se nerozvedl. Doteď.

      • Jan cermak napsal:

        To je taky zajimave, pulka holek je rozvedena, a zadny kluk ! Vlastne jeden je jeste svobodny…

        • strejda napsal:

          Možná to bude vypadat silně přehnaně, ale je tu určitá souvislost s homogenitou kluků, chodíme na srazy všichni živí a velkou rozvolněností děvčat. Pravidelně jich chodí třetina, nepravidelně polovina a zbývající jedna šestina nepřišla nikdy. Při vzpomínkách mně napadají zajímavé myšlenky a souvislosti. O osobnostech a jejich vývoji, o „štěstí“ a osudu a tak.

  7. tresen napsal:

    Z naší maturitní třídy vzešla tři manželství, i já jsem toho součástí. 🙂 Rozvodem neskončilo /aspoň zatím/ ani jedno , jeden pár bohužel rozdělila smrt.
    Na srazu je to většinou tak, že já funguju jako kancelář pro uvádění manželových románových příběhů na pravou míru, zejména se to týká těch historek, kde mi přisoudil jednu z hlavních rolí. Spolužáci už tuhle naši hru dobře znají a nechají se ochotně bavit.
    Vzpomínání na společné školní i mimoškolní zážitky se nese v duchu pokročilé sklerózy, přesně jak už to tu popsali jiní.

  8. Václav napsal:

    ono to sem nepatří ,ale na toto téma jsem tu četl zajímavé články
    http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3016170

  9. vonrammstein napsal:

    Byl jsem jen na dvou srazech, po patnácti a po dvaceti letech. Už na žádný další nepůjdu, není k tomu naprosto žádný důvod.

  10. táta napsal:

    vonrammstein napsal:
    Prosinec 1, 2013 v 16.38

    MYSLÍM že to co jste napsal je i určitá charasterika VAŠICH NÁZORŮ není to kritika jen konstatov ání

    • vonrammstein napsal:

      Jistě. Nic mi to nedává. Jestli se mám opít s větší skupinou lidí, radši si ty lidi sám vyberu. O ničem jiným ty srazy nebyly. Jsou to cizí lidi. Mám s nima sice spojenej kus minulosti, ale už si s nima nemám co říct. Zvlášť poté, co jsem s úžasem zjistil, že některý animozity v některejch lidech nevyprchaly ani po těch dvaceti letech. Někdo holt nedospěje nikdy.

      • strejda napsal:

        Zajímavé a i dost signifikantní. Zajímavé tím, že se na srazech jen opíjíte. My jich měli 14 a nikdy jsme se neopíjeli. Vždy si bylo co říci. Zpočátku srazu v celku a poté v měnících se skupinách.
        Vždy záleží na dvou zásadních okolnostech, jaká jsme byli parta, jak jsme si rozuměli a jak jsme dospěli, to za prvé a jaké jsme osobnosti, to za druhé.
        Na naše srazy pravidelně (jen jednou chyběl) dojíždí i náš třídní. letos mu bylo 82 let a když nasedal do svého auta, které si sám řídí, tak jsme mu před restaurací zpívali naše oblíbené písničky.
        Podívám-li se po svých dnešních přátelích, tak dosud ti nejstarší a nejlepší jsou z doby středoškolských studiií. Můžeme se na sebe vzájemně spolehnout, známe se a rozumíme si. Ale jak jsem již uvedl, je to především povahou.

        • vonrammstein napsal:

          Oni se opíjejí. Já dost vydržím. Není příjemné dívat se téměř střízlivý na čím dál hysteričtější spolužačky a spolužáky, kteří se chystají si vyřídit dvacet let staré účty. A taky-přestože předem bylo vybráno menu a stanovena částka na osobu-být mezi posledními pěti vytrvalci, kteří platí každý přes dva tisíce, protože mezi tím odešlým zbytkem se prostě vyskytovalo nadlimitní množství těch, kteří ve velkém objednávali drahej chlast, ale nějak zapomněli zaplatit. Děkuju, stačilo.
          Jedinej světlej okamžik byla jedna spolužačka, která na sraz přiletěla ze Šanghaje, kde trvale žije, přestože se o něm dozvěděla den předem.

          • strejda napsal:

            Máte chyby v marketingu. Peníze se VŽDY vybírají předem. A na předem daný účel. Co se týká chlastu mohl bych psát o tom, jak jsem jedinkrát na konci roku platil zaměstnancům nejen jídlo, ale i pití. Finanční pohroma! Propilo se 2x tolik co prožralo. Ale, když čtu Vaše psaní, tak asi došlo i v tomto ohledu ke generační změně. Ne, že by se u nás nepilo, ale neožíral se nikdo.
            Tu poslední větu zkuste stylisticky opravit. Ze Šanghaje do Prahy (byly to Praha?) to trvá nejméně den.
            A ještě jedna otázka. To skutečně z dob studia nemáte přátele? Nám se tehdy (maturoval jsem na obyčejné JSŠ v malém městě v roce 1961) opravdu tvořila celoživotní přátelství. Mám na skypu 4 z nich. A po sobotní slezině ještě my čtyři Evropané vyjíždíme na společný celodenní výlet za vzpomínkami i současnými krásami. Krásný den starých pánů.

          • Petrpavel napsal:

            Dovolím si tvrdit, že každý jsme jiný. A je to tak dobře. Nekladl bych jeden přístup nad druhý.
            Chápu a fandím vám všem třem, i když přístup ramštajna je bližší mému naturelu, a jeví se mi i racionálnější.

  11. český maloměšťák napsal:

    Srazy formální jsem odmítl cca ve dvanácti letech, jsa vyděšen tím co to je ten První Máj.
    Ne vždy se jim ale bylo možno vyhnouti, zejména humorně-hrůzné byly tkzv. team buildingy, ale nezadaly si s nima ani srazy tkzv. raporty, z éry to předlistopadové. A tak tyto srazy sloužily především jako zajímavý socioekonomickopsychologickým materiál.
    Srazy mám rád jen ty, které sám akltivně organizuji či vyhledávám, ostatně o tom je svoboda, ne ?
    Když nechci – nemusím. Nejlepší srazy jsou pod strmými srázy u vody – když zrovna berou i ryby, nejen kola a vercajk.

    Ale uznávám jiné názory a nikomu je neberu. Každý má jiné předpoklady, jinak byl vychován, má jiný weltanschauung, baví ho jiné věci, jinými věcmi se zabývá a v neposledku preferuje jiné srazy.

    Ostatně není nad srazy v kostele, při mši, nikdo po vás nic nechce, žádné to “ no a co ty ? Jak se tobě daří a co děláš ?“ nebo “ a teď nám tady XY řekne, jak si to představuje on“ a už vůbec že by otravoval s tím “ víš , jak jsi naposledy říkal o AB, že je teď s CD a ta má malér s EF…“…tam má vše svůj řád, je to vše předvidatelně krásné a také lidé jsou na sebe moc hodní, nikdo se
    neožere atd.

    Článek má ale excellent neb je vidno, že je napsán upřímně.

    Stejně mi tu ale chybí Trabant, ty neděle bez něj prostě nejsou ono. To žádná mše nevynahradí.
    Trabant – nepřišel byste opět na sraz ?

  12. Petrpavel napsal:

    Měli jsme před časem setkání po 50-ti létech. od maturity. Příjemné setkání, ale sešla se nás pouhá (nebo celá?)třetina. Asi proto, že mezitím nebylo nic, jen dvou-třístranné kontakty.
    Jen tři kluci už nebyli mezi námi z vážného důvodu, úmrtí.
    Dvě zjištění : statiticky významné – ženy přežívají muže.
    statisticky nevýznamné – všichni tři kluci už od mladých let byli spíš „hospodáři“ než sportovci.

Komentáře nejsou povoleny.