Boží Hod Vánoční

napsal Trabant

Před časem jsem zavřel dveře své pravidelné účasti na Kose, rozhodnut vstoupit jen tu a tam, když si budu jist, že je to vhodné, správné či nutné. Texty napsané k loňským Vánocům, dostupné v archívu rubriky Trabantův nedělník, považuji za platné i pro letošek a nevím, zda kdy dokážu napsat lepší. Beru-li tedy dnes za kliku Kosy, mám k tomu jiný důvod. Například nicku český maloměšťák, nicku antonie a možná dalším nickům zde nedělníky občas chybí. Některé jiné nicky bych chtěl ubezpečit – nehodlám pokračovat v tradici, dnes je to pro mne jednorázový podnik, odpověď na pobídku, vznesenou v diskuzích ze strany nicku český maloměšťák. I když je těžké si to představit, u duroplastového dvoutaktu se čtyřmi koly a šesti volty, je to jakási labutí píseň, rozloučení Trabanta s Kosou, protože v roce 2014 a 2015 budu mít výrazně více práce, nebudu s to nejen psát, ale zřejmě ani číst, budu zcela pohlcen novými projekty, které jsem strategicky vnutil svému zaměstnavateli, aby vytvořily dlouhodobou jistotu těm, kdo potřebují kvalitní a finančně dostupnou sociální službu.

Bude-li Kosa Trabantovi chybět? Bude. Zvykl jsem si číst zdejší autory i diskutéry a přemýšlet o tom, co a proč napsali. Bude-li chybět Trabant Kose? Nebude. Nedělníky zůstávají v archívu a je zbytečné k nim něco přidávat. Trabant pravidelně píše na toulkyknihou.wordpress.com a je dostupný na toulkyknihou@seznam.cz. Trabantovy texty jsou jen megafonem tichého volání k otevření Knihy, v níž lze nalézt Boha uzdravujícího vztahy a přemosťujícího hrob. Ten vztah s Bohem nelze předat sebelepšími slovy, sebecizelovanějšími texty, sebeurputnějšími diskuzemi – ten vztah lze jen prožít, rozhodnout se pro něj a začít jej prožívat, zprvu nesměle, později překvapeně, nakonec nedočkavě. Začít lze kdykoliv – třeba na Boží Hod.

Ano, zase je Boží Hod. 25. prosinec je pro nás dnem narození Ježíše, který je Kristus, ať už se narodil pětadvacátého či třeba patnáctého, v prosinci nebo třeba v září, ve středu nebo v neděli. Nejde o to datum, jde o tu událost. Je to den radikální změny situace, Bůh přichází v těle, stává se jedním z nás, pro nás. Nám narodil se, nám. Nám tehdy, i nám dnes, nám včera, dnes i zítra. Bůh v těle znamená naději, Bůh v těle znamená vyznání – já, Bůh, tě miluji, člověče. Pro mě nejsi žádný póvl, ať neseš jakoukoliv nálepku. Pojď, budeme spolu hodovat. Naučím tě zacházet s tím příborem, který bys sám v životě neuzvedl. Posadím tě na židli, na kterou bys sám v životě nevyšplhal. Dám ti ochutnat minutku, která se připravuje několik tisíciletí a konzumuje se celou věčnost. Bude to stát za to. Bude to o tolik lepší, než všechno, co jsi dosud jedl, o kolik já převyšuji tvé dosavadní kuchaře. Vám narodil jsem se, vám. I když jste mně přitloukli na kříž, zmučili, exemplárně popravili, abych nekazil kšefty těm, kdo mě tu zobchodovali, podívej, žiji. Nenech si namluvit, že jsem v baráku se špičatou věží, že jsem v cetce na krku, že jsem v automatu s požehnáním, kam vhodíš výkon, a já vypadnu, abych ti služebníček, tomu přece nemůžeš věřit, že takový bych byl, a přesto bych byl Bůh. Nenech si namluvit, že jsem pojistka, kterou stačí vložit do šanonu a pánubohu poručeno, že jsem panáček, kterého si postavíš na poličku s ostatními panáčky a všem nám zapálíš svíčku, každému jinou nebo všem stejnou, budeš nás okuřovat a leštit a považovat si nás, to bys byl jak vystřižený z Dikobrazu, člověče. Každý v něco věří, i ten, kdo nevěří v nic, věří v to nic, ale já nejsem příměs do směsi, já nejsem něco, já nejsem přítel volných svazků, eskort servis na zavolání, láska na jednu noc, jeden ze vztahů, které hodláš konzumovat. Já jsem Bůh a dávám se ti celý, protože láska nekolíkuje na moje a tvoje, na právo a nárok. Já vím, že ty to nechápeš, nemůžeš chápat, s tím horizontem milimetr nad zemí a časem smrštěným do pár desítek let, v tom záblesku kratičké vertikály života před nekonečnou horizontálou hrobu, se zkušenostmi, které tě oblepily, s iluzí, které říkáš realita, s iluzí, která formuje tvé představy o sobě, o druhých, o Bohu, a ze které lze emigrovat do skutečné reality jen vzhlédnutím

vzhůru a sázkou na to, co v tom vzhlédnutí uvidíš. Protože to všechno vím, nechci po tobě výkon, tuny, metry, kubíky, co bych z toho měl, vždyť jsem Bůh, ne komoditní banka. Stojím o tebe, ne o tvé schopnosti, proto mě neirituje tvá neschopnost. Miluji tě a nepotřebuji nic víc, než tvůj souhlas, tvé „ano“ našemu vztahu. Já tě povedu, já tě vyvedu, já tě převedu, až se tvá vertikála položí do hrobu. Já tě zvednu, já si tě vyzvednu, já tě zaplatím, až si tě u kasy bude nárokovat smrťák Beznaděj. Jen to „ano“ já nemůžu říct za tebe, i když jsem Bůh, protože láska potřebuje svobodu. Jsou Vánoce, je Boží Hod. Odlož minulost, budeme večeřet. Spolu. Nemusíš umět s příborem. Jen řekni „ano“ – a můžeme začít hodovat, stolovat při hostině, která nepřestane – protože jsem se narodil. Vám, tobě, nám. Neboj se, pojď, povedu tě.

(Jak se říká Bohu ano? Prostě mu to řekni, v duchu či nahlas, on to uslyší. Otevři si nejprve třeba evangelium podle Matouše, zkus pravidelně číst a o přečteném přemýšlet. Na toulkyknihou.wordpress.com vzniká od 1. kapitoly Starého i Nového zákona pro celou Bibli podrobný itinerář, Trabantův průvodce pro laiky, průběžně doplňovaný každou neděli. V šesté kapitole Matoušova evangelia najdeš krátkou modlitbu, začíná „Otče náš…“ Zkus přemýšlet o tom, co znamenají jednotlivé věty pro tebe, tvůj život, tvůj vztah s Ním. Vítej na cestě!)

Vlkův  dodatek.

Trabante, moc  mne mrzí to, co píšete  v  úvodu. Kose chybět budete.Tak jako každý  dobrý  autor,  který  přestane  psát.   Ba  více, protože  Vy  jste  autor jiný. než my  ostatní.  Je  den zrození, jak sdělujete. Život  by měl být  co nejpestřejší. Vy z  autorské mozaiky  vypadáváte… škoda! Ale  k  životu odchody   patří. Není  povinnost  Kosu  číst, natož  na ní  psát nebo snad  souhlasit  s obsahem.Jděte  za  svým  cílem a  možná  údělem!  Je  den  zrození.  Nových horizontů! Pokoj lidem  dobré  vůle   a díky  Vám za Vaše  texty!Ale  byl bych  rád, kdybyste  se  vrátil.