Datová žurnalistika: Kdo byl největší polistopadový řezník českých knihoven?


napsal Vítězslav Praks,Občanský monitoring

V předminulém roce vydal Fond Otokara Motejla velmi zajímavou publikaci: Příručku datové žurnalistiky. Knihu doporučuji k přečtení, můžete si ji přečíst zde.

Narozdíl od klasické žurnalistiky, která je postavená na událostech, je datová žurnalistika postavená na – datech.

Podstata žurnalistické práce v případě datové žurnalistiky spočívá ve vyhledání dat, v jejich analýze, vizualizaci a zejména informačnímu vytěžení a interpretaci. Kniha mne inspirovala k napsání tohoto článku: Ukázat si princip datové žurnalistiky na konkrétním příkladu, na datech Ministerstva kultury, přesněji na evidenci knihoven registrovaných na Ministerstvu kultury. Zkusil jsem zanalyzovat evidenci Ministerstva kultury a zjistit, za jakého ministra kultury došlo k největšímu počtu zrušených knihoven, tzn. kdo byl největším řezníkem a hrobařem českých knihoven. Uvidíme, jak průzkum dopadne.

Evidence knihoven na MK 

Evidence knihoven registrovaných spadá pod Ministerstvo kultury. Můžete si ji stáhnout zde. Nejedná se o žádnou sofistikovanou databázi, pouze o jednoduchou excelovskou tabulku.  Forma ani formát dat není až tak podstatný.  Podstatné je jen to, zda údaje, které nás zajímají, jsou ve zdrojových datech vyplněna.

Zajímá mne pohled na počty zrušených knihoven za jednotlivé roky, excelovskou funkcí IF postačí „vyčárkovat“ záznamy, kde došlo ke zrušení. – A „čárky“ následně prostřednictvím excelovské funkce SUM vysčítat za jednotlivé roky.

Dokument jsem si proto upravil do následující podoby.

Údaj již postačí jen přenést do grafu:

Pocet_zrusenych_knihoven

Kdo je tedy největším řezníkem českých knihoven?

Nyní si doplníme další dimenzi: Roky působení jednotlivých ministrů kultury. Jako datový zdroj můžeme použít Wikipedii.

Z evidence vyplývá, že největší počet zrušených knihoven byl v roce 2008 – celkem 84 (sic!) zrušených knihoven za jediný rok. Kdo byl v té době ministrem kultury? – Zatleskejme dámy a pánové, titul největšího řezníka českých knihoven vyhrává Mgr. Václav Jehlička!

Mgr. Václav Jehlička zahájil svou politickou kariéru v ODA, pak přešel do KDU-ČSL, aktuálně je členem strany TOP09.

Dárek pro řezníka

V reakci na minisoutěž, tomuto bývalému ministrovi kultury, úplně ze všech nejlepšímu řezníkovi českých knihoven zasílám do místa jeho bydliště spolu s poděkováním za celou republiku symbolický dárek, použité řeznické rukavice:

Reznicke_Rukavice

Zde můžete, pokud chcete, panu řezníkovi snížit rating.

Kontext rušení knihovní sítě

Z námi připravených statistik vyplývá, že od roku 2003 (starší evidenci nemám k dispozici) bylo zrušeno v ČR neuvěřitelných 354 knihoven, což je ohromující číslo.

Knihovní síť vznikala za první republiky. Sám T.G.Masaryk tenkrát prosadil zákon, který nařizoval, že v každé obci má vzniknout knihovna. Masaryk byl totiž politik, který plánoval pro svůj národ budoucnost a hleděl dopředu. Uvědomoval si, že stát nebude funkční, ekonomicky soběstačný bez celkové kulturní reformy. – A ta změna nemůže nastat jen tak – sama od sebe – je pro ni třeba vytvořit vzdělávací infrastrukturu. Touto informační infrastrukturou měly být školy a především knihovny. Tyto knihovny měly zprostředkovat i do té nejzapadlejší obce výběr toho nejlepšího ze světové kultury. Vznikající knihovny měly rovněž za úkol být zdrojem informací a osvěty pro místní obyvatele. Měly přinášet praktické zdroje informací pro reformu zemědělského obdělávání půdy, lidová četba měla za cíl vést lidi k přemýšlení  a k vlastenectví. Masarykovi se plán podařil. Knihovny se staly zdrojem obnovy regionů, staly se nástrojem reformy celé společnosti a budování státu. Zejména v nerozvinutých oblastech jako byla Podkarpatská Rus, byly tyto instituce, spolu se školami doslova jízdenkou do civilizace. Masaryk si na rozdíl od současných politiků, jako je třeba řezník knihoven, uvědomoval, že pro správný chod společnosti je nezbytná tzv. vertikální sociální mobilita. Nadané dítě, které se narodí v té nejzapadlejší obci republiky musí mít možnost  uspět a dostat se úplně nahoru. Pokud jsou všechny možnosti zrušeny a dotyčný nafasuje motyku, u níž skončí – bez možností ve společnosti uspět, nastává ve společnosti velmi vážný problém.

Pokles čtenářské gramotnosti

Než přejdu k závěru, dovolím si ke svému grafu doplnit i další graf – graf OECD, z něhož je patrná rychle klesající čtenářská gramotnost českých dětí. Můžeme diskutovat o dopadu nástupu počítačů a televize, ale z grafu OECD je jasně patrné, že zhoršování v ČR je podstatně rychlejší než v jiných zemích. Proč se na korelaci s rušením knihoven některý novinář nezeptá našeho řezníka?

vysledky_cteni

Celou studii OECD si můžete prostudovat zde.

Mé hodnocení je jednoduché: S tímto trendem nebudeme mít znalostní ekonomiku v České republice nikdy.

Co znamená zrušit knihovnu – ekonomicky?

Pojďme si ještě zrekapitulovat, co to znamená zrušit knihovnu ekonomicky. – Nejde jen o zrušení jednoho nekomerčního veřejného prostoru, o zrušení infrastruktury, jak jsme o ní hovořili výše. Uvědomme si, že se jedná se o zmaření všech investic (a značných), které stát do dané knihovny nainvestoval. Upozorňuji na to z toho důvodu: věřím, že kdyby byla tato dimenze promítána do business modelu rušení knihoven, nebylo by jich jistě tolik rušeno.

Jak z toho ven?

Osobně bych nespoléhal jen na stát. Spoustu věcí můžeme udělat sami. Třeba někoho z vás inspiruje projekt, který jsme rozeběhli – založili jsme v naší obci knihovnu a pomáháme se zakládáním i dalších knihoven. Bližší informace o našem projektu si můžete přečíst zde. Samotného mne překvapilo, jak velký ohlas tento projekt má. Od doby, kdy jsme tento projekt spustili, jsme pomohli takto založit čtyři nové knihovny. Není to mnoho, není to málo. Z každé mám radost. Knihovnu je možné založit i způsobem, který není příliš náročný na peníze. Otevřeno může být třeba jen jednou týdně. Knihovnu můžete propojit s klubovnou pro děti, s počítačovým nízkoprahovým klubem nebo se sportovním oddílem. Variant realizace je mnoho.

Matematika nás učí, že i málo je přesně nekonečněkrát více než nic. Vznikne příští knihovna ve Vaší obci? Záleží na vás.

Příspěvek byl publikován v rubrice Praksův prak se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

34 reakcí na Datová žurnalistika: Kdo byl největší polistopadový řezník českých knihoven?

  1. jaa napsal:

    Chcete-li se dopracovat k počtu knihoven, zeptejte se odborářů- tam to snad neskartovali… myslím tím – předrevoluční dobu…jako privatizaci odborářských zotavoven… Každý větší podnik měl vlastní knihovnu…. šlo to z odborových peněz. Kam, se ale všechny ty knihy poděly … j=o=o…je ve hvězdách… Mohu Vám ale říct nebyly špatné, většinou tam byli knihovnici… vyškolení a podle toho taky byla návštěvnost, třeba u našich tří -co vím, bývavaly i fronty a na knihy se i čekalo dle seznamů…, staří , mladí i děcka zaměstnanů si chodili vypůjčovat…. Fabriky nejsou, knihovny taky ne. Myslím, že největším řezníkem je sám velký privatizátor… zcela v duchu… hloupým a nevzdělaným a nesečtělým lidem se snáze vládne….. bohužel….

    • Narcis napsal:

      Mohu potvrdit. Když rušili knihovnu u manželky v práci, mohli si zaměstnanci vybrat knížky snad dokonce zadarmo. Navozila jich řadu krabic, několik set jednotlivých knížek. Víc se styděla. Skoro celý zbytek šel do sběru.

      • avespasseri napsal:

        Také mohu potvrdit. Pár knih z rušené knihovny u matky v práci mám doma. Chodívala jsem tam jako malá a sama jsem si tam pak ty knížky šla vybrat…

    • Ernest napsal:

      Z vlastní zkušenosti vám mohu říci, kam se knihy odborových organizací poděly – šly do stoupy. Něčeho podobného se dopustili v historii Jezuité a v minulém století Hitler. Je to ostudou České republiky a vládnoucí garnitury, že toto dopustila.

  2. Tom napsal:

    Taktéž mohu potvrdit, velká závodní knihovna v průmyslovém podniku v Brně, knihy dány do krabic, část si lidé odnesli domů, většina do sběru. Nezájem.

  3. český maloměšťák napsal:

    No, kolegovi antikváři /znalec, vyštudovaný/jsem kdysi pomáhal s prohrabováním se knihama rušených knihoven…a čistě mezi námi, žádná sláva to nebyla , jestli z těch tisíců titulů odvezl vřdy tak třicet ks.
    Obávám se, že knihovny mají perspektivu spíše už jen ty virtuální, elektronické, staromilecké sklony se dají těžko předat.

    Přičemž není nad to, najít si místo, kde se krásně kouř…eh čte. Tam si dáchnout, zapáli…eh, otevřít si knihu a chutě do toho a za chvíli je hotovo /“chrrr, písk. chrrrr, písk…“
    Což činím s oblibou, nejraději mám předhřbitovní prostory a Kentk…eh, Kanta, člověka to tam všecko z těch knih osloví vždy tak nějak více napřímo – než jinde.

    • strejda napsal:

      Trochu vás doplním. Je dost pochopitelné, že ze zrušených knihoven bylo prodejných jen pár kousků. Knihy byly vesměs vydávány ve velkých, dnes nemyslitelných nákladadech. Kdo je chtěl si je koupil, ostatní si je půjčovali. Ti, co si půjčovali si knihy příliš nekupovali, proč také, a ostatní je měli. Pro obchod tedy byly bezcenné a to antikvář věděl. Hodnotou ale bezcenné nebyly.
      U knihoven jde především o to aby knihy jak běžné, tak i specifikovanější, třeba regionální, odborné, encyklopedické atd. byly dostupné KAŽDÉMU na jednom místě.
      V naší městské knihovně je mimo většiny spotřebních knih i více než stovka knih z regionu. Regionální průvodci, historické knihy, encyklopedie i díla místních autorů. To má doma jen málokdo. A na internetu to nenajdete.
      Sám mám velkou knihovnu s několika tisíci svazky. Přesto ale potřebuji i tu městskou knihovnu, nemám všechno nebo nemám nějakého autora v takovém rozsahu.
      A o novinách ani časopisech nemluvě.

    • jaa napsal:

      no, bohužel ty virtuální už mají asi STOP. V 90tých se krásně rozjely, dalo se tam najít ledacos, co se ve čtvrtečních frontách nesehnalo… ale pak to takjaksi ustrnulo, nové nepřibývají… Ju a k poznámce o antikváři… to je sporné tak je otázka co pan antikvár hledal. Já jsem třeba hledala takříkajíc moji první historickou knihu.. tedy prvních 6.. byo to prvorepublikové vydání Dějiny francouzské revoluce….. které jsem četla tak v roce 66… právě v závodce… nebyla není a najít se nedá… Co bylo ale zvláštní jak těžko se v těchto knihovnách hledaly tzv. politické.. Mladý potřeboval něco do školy a nechtěl opisovat…hmm nedařilo se, jaksi tam nebyly… asi opravdu záleželo na tom zda knihovník byl odborník či jen zášivka.. já měla kliku, že jsme ve všech dostupných měli knihovníky… se kterými se dalo o knížkách u promluvit. Navíc měli konexe v knihkuupectvích a tak se clověk dostal ke skvostům…, které ať si psavci píší a pomlouvají jak chtějí .. tehdy vycházely……

  4. Mats napsal:

    Děkuji za pojetí článku: jednoduché, podložené daty a otevřené diskusi. Škoda, že takovou žurnalistiku v normálních médiích prakticky nepotkáme.

  5. čtenář napsal:

    ještě by bylo vhodné rozeslat nějaké dárky těm lidem co si nějakou knihu zapůjčí,poté nereagují na upomínky ohledně vrácení a z narůstající dluhu mají akorát tak legraci.
    Místo každoroční amnestie na vzniklé dluhy bych jim poslal do baráku exekutora.

    Není to jenom o nějakém ministrovi-řezníkovi,ostatně,si i myslím,že knihovna nemusí být na každém rohu(v každé obci).

  6. Puck napsal:

    Asi by to chtělo důkladnější rozbor.
    Něco naznačuje fakt, že byl ministrem kultury za Topolánka.

    Jehlička vystudoval Pedagogickou fakultu v Jihočeské univerzity (výtvarná výchova a matematika). Do roku 1990 působil jako učitel, poté jako starosta města Telč. K roku 2010 byl jedním z mála senátorů působících v horní komoře nepřetržitě od jejího založení v roce 1996, znovuzvolen v letech 1998 a 2004.

    Nedá se proto říct, že byl pro funkci stejně nekompetentní, jako Parkanová u vojska. A jako učitel měl jistě ke knihám kladný vztah. Příčina, proč vyhrál v soutěži o řezníka knihoven musí být tedy někde jinde.

    Nejlepší by bylo, zeptat se se přímo jeho, a teprve pak soudit. I když stejně možné je, že politika udělá z člověka někoho úplně jiného, než kým byl předtím. 🙂

  7. Řezníček z Brna napsal:

    Otázkou je, zda-li skutečně ministr Jehlička zapříčinil nějakým nařízením nebo nastavením podmínek rušení knihoven? U nás v Brně funguje Mahenova knihovna, v podstatě každá čtvrt města má pobočku Mahenovy knihovny. Většinou sídlí v objektech pratřící obci, tedy městské části a zastupitelstvo hlasuje o dotaci na pořízení nového knižního fondu pro každý rok. Je otázkou, zda-li tyto věci může vůbec ministr ovlivnit, zda-li to nemají spíše v rukou regionální politici, zastupitelstva atd.

  8. VaclavP napsal:

    Pane Praksi, moc zajímavé. Snažil jsem se tady dělat datovou žurnalistiku ohledně vývoje zadlužování v závislosti na vládní straně, ale nesetkalo se to s úspěchem. Bylo by zajímavé udělat tvrdá data o školství, počet škol, učitelů na žáka, platy učitelů, srovnání žáků s cizinou atd.

  9. Skogen napsal:

    Knihy se stěhují na net. S výjimkou studia v podstatě nevím o nikom, kdo by dnes chodil pro četbu do knihovny. Pravda, zvyk bývá železnou košilí a já patřím spíš k těm mladším než starším.

    • český maloměšťák napsal:

      Také si myslím, že se dá na otázku v titulku blogu odpovědět tak, že to byl Kreativní Destruktor a následně Neviditelná Ruka Trhu /NRT/, kdo ty knihovny začali docela viditelným a většinou i nekreativním způsobem zavírat…a zavřou jich ještě více, ale vzápětí jich ještě více otevřou, ale jinde, v jiném časoprostoru.
      A tak tedy jde spíše o tu počítačovou gramotnost, o autorská práva, o bezpečné platformy pro stahování knih, o vznik míst, kam lidé pak chodí nad přečtenýma knihama diskutovat…ale hlavně o chuť číst, to je moc a moc v rukou rodičů, ale koneckonců i těch politiků – to v případech když dokonce i rodiče získávají docela oprávněný pocit, že nemá cenu se nějak moc do něčeho zavrtávat hlouběji, že tedy jejich nezvedencům prostě stačí takové ty příručky stylu “ Jak navazovat kontakty“ či “ Jak přesvědčit o svém názoru“ nebo “ Jak uspět při přijímacím pohovoru“, v neposlední řadě pak “ Jak se stát dobrým katolíkem“ – obecně tedy bestsellery.
      Koho dnes například zajímá Heideggerova řeč při příležitostí převzetí rektorátu , koho asi tak, Havel už je po smrti …no a Kchárlsgemajnšaft to do konce nedotáhli, naopak – pár jich sebrala a asi i sebere policie.
      A přitom /zejména v originále/ to tam tak krásně zní /Volksgemeinschaft, Volkstum, Arbeitdienst, Wehrdienst, volklich, Volksgenossen…/, ba přímo fibruje.

      Data jsou moc hezká věc, též je rád sbírám, onehdá jsme jich sebral spoustu o jedné firmě na NYSE a jen tak tak že jsem nepřišel o dost peněz, zajímavé přitom bylo to, že se jednalo o firmu ve vysoce trendovém segmentu a navíc s podporou US vlády, no ne každý má patent na rozum a všade insidery.
      Ale ten trend s kamennýma knihovnama se mi jeví jako dost jasný, následovat budou pošty a pak kostely.
      V Anglii vím že kdysi pospojovali někteří nájemci hospod právě že do jednoho téměř snědeného krámku i tu poštu /knihovnu asi ne, ale nejeví se mi to jako špatný nápad/, už leta to ale nesleduji, tak nevím, jestli je to nějaký masový jev…ale chlastat se bude vždycky, to mi věřte…i kdyby na knihu nebylo – znáte jistě ten vtip od Renčína, ne ?
      No jak na tom krámě s knihama visí nápis “ Každý čtvrtek novou knihu !“…a na vedlejší reatauraci pak nápis “ Zbytek týdne ke mně ! „.

      Tendle taky není špatný :

      http://www.rostemesknihou.cz/vesmir-12-2013-az1805/

  10. Zdena napsal:

    V letošním roce se dožiju důchodového věku. Do dnes si ale pamatuju, jak jsme v naší vesnické škole – dvoutřídce měli knihovnu přímo ve třídě. Sotva jsme se naučili číst, tak jsme si mohli přímo tam vypůjčit takovou Gabru a Málinku a další bestselery včetně Odvážné školačky.
    Nevím, zda něco takového funguje v nižších třídách i v současnosti. Myslím si, že by to nebylo od věci. Knížky do takových knihoven(stačí jedna skříňka) by mohli dodat rodiče, jejichž děti už z tohoto druhu literatury vyrostly. Pro učitele by to bylo trošku práce navíc, hodinu či dvě týdně. Ale zaset do těch malých školáků touhu po knížce a čtení by marné nebylo. 🙂

  11. jezevec napsal:

    dovolím si připojit úhel pohledu člověka, který před více než deseti lety knihovnu ve své obci vymyslel, založil, sehnal na ní dotace, zdarma vyprojektoval, sehnal partu nadšenců co systémem občané-sobě adaptovali přestavěli a vybavili prostory na radnici (málo používaná zasedačka se proměnila v knihovnu), osobně to dotoval pěticifernou částkou ročně, a pani jezevcová tam zadarmo pracovala jako knihovnice (včetně doplnění patřičného vzdělání). dneska knihovna chcípe na úbytě a rozhodne na to neměl vliv nějaký ministr nebo dokonce vláda.
    přeju tedy praksově knihovně v průhonicích, aby dopadla lépe než ta naše.

    pro nás byly smrtící následující tři parametry:
    1) opadlo prvotní nadšení. sešlo se pár lidí, co dalo dohromady přes sto tisíc, nakoupil se nábytek a několik set knih. dalších několik tisíc knih se sehnalo v občanské sbírce „občané sobě“. prvním rokem se v knihovně registrovalo asi 23% populace, což nás vyloučilo ze statistik jen kvůli tomu že to je malá obec, jinak bychom byli statisticky nejproknihovnatější vesnicí v kotlině. jenže do roka a do dne si všichni půjčili všechno co ještě neměli, a opulentní knihovní fond se stal jen balastní hmotou. z lidové sbírky se sešly většinou knihy, které měli doma „po rodičích a po dětech“ všichni stejné, a tedy si je ani nikdo nechtěl půjčit – a nebo knihy, hodnotné a krásné, „po babičce“, které ale nikdo už nečetl a tedy si je ani nikdo jiný nechtěl půjčit. tech pár nových knih se rychle očetlo, stejně jako sbírka sci-fi a detektivek, každý si jednou půjčil tu jednu-dvě které ještě sám neměl a tím to chcíplo. zájem se soustředil zejména na knižní novinky, na to co vyšlo minulý měsíc a včera o tom psali v nedělní příloze heute – to jsou ale velmi drahé knihy, takže nebyl možné je kupovat všechny, navíc všichni je chtěli najednou a pro malou knihovnu mělo smysl kupovat než jednu a mezitím si jí tech ostatních deset zájemců sehnalo jinde. další největší zájem byl o povinnou školní četbu, ale se stejným problémem – chtěli všichni stejnou knihu v ten jeden týden co vyšla ve čtenářském rozpisu, my měli dva kusy na devět zájemců a pak knihu dalších pět let nikdo nechtěl. nakonec jsme inicializační sbírku „občané sobě“ vyměňovali po antikvariátech v poměru 1b:1k (jedna bedna balastu za jednu knihu půjčitelnou). pár vědeckých titulů a literárních špeků, co se sehnalo v rámci meziknihovních výpůjček, obrat věru nevytrhlo.
    druhý smrtící úder nám se nikoli-vlastní-zásluhou vyhnul, ale chcíplo na něj několik knihoven v okolí – povinnost zdarma zpřístupnit internet. tento zajisté šlechetný úmysl zajisté vymysleli v praze a nepočítali s venkovem, kde internetové připojení zdaleka není standardem, a zdaleka ne všude je dostupné za rozumnou cenu. navíc ne každá babička, která je ochotná v knihovně zadarmo makat, je ochotná se starat ještě o počítače, dělat jim prvotní servis, a smluvně garantovat připojení a veřejného přístupu k internetu. my v budově radnice jsme na tom byli hej, strejda jezevec daroval z firmy starší dva počítače, správce radniční sítě nám vytáhl poboční router a byl ochoten se o dva comply navíc i starat, pani jezevcová šla (za svý) na školení. ale ne každý měl tolik štěstí, a tři ze čtyř knihoven které v mém okolí zavřely, zavřely kvůli neschopnosti poskytovat internet zdarma.
    přidružily se i další problémy – problémy s místem, závist stokorunového/měsíčně platu pro pomocnici, úklid prostor, přístup na starostovskou toaletu po dobu otevírací doby. spory které tituly z omezeného rozpočtu nakupovat, zda lukrativní škváry o které byl zájem, a nebo o kvalitní literaturu s minimálním obratem. nic ale nebylo pro malou venkovskou knihovnu spojeno s takovými problémy, jako dobroserové kteří nám přikázali poskytovat internet zdarma.
    třetí a nejzávažnější smrtící úder je všeobecný příklon k internetu. naše děti čtou a bylo jim od malička čteno, mají doma tisíce vlastních a velmi hodnotných knih – ale chtějí digitální písmenka. papírová kniha je obtěžuje, asi jako nás by obtěžovalo jezdit pro každé vědění do věstonic a probírat se kamennými valouny s klínovým písmem. na co se vláčet až do obyváku a něco tam někde hledat, když totéž dostane na pět myšnutí prstem na tabletu, a ani nemusí zvednout prdel od televize. na co čekat do zítra nebo snad dokonce až do čtvrtka, až otevřou knihovnu, když je pondělí večer a já tu knihu chci hned – táto najdi mi to a stáhni mi to, kamaráde pošli mi to pdf mejlem, HNED.

    a tak si myslím, přestože si to úporně a upřímně nepřeji – že knihovny časem zmizí, stejně jako zmizely jircháře a obecní kašny. i když to sice může parádně sloužit k socializaci, ale na co se socializovat zrovna u této činnosti, když je jednodušší vlastnit doma pračku a vodovod, na písmenka tablet či čtečku xyndle. děti si tvoří referáty v bezpečí domova a sociálních sítí, aniž by v tom vnímaly hloupou společnost s příklonem k násilí. jedinou naději a budoucnost knihoven já vidím v hromadném nakupování digitálních autorských práv a zpřístupnění digitálního obsahu po internetu. papírová kniha je krásná věc, která během pár generací zůstane jen jako umělecký artefakt, občas někdo vydá nějakou opulentní monografii, ale klasická literatura bude existovat jen na síti sítí. a pokud to knihovny a knihovníci nepochopí, jejich služby převezmou jiní. přeju každému, aby mu jeho obecní knihovna vyšla. já už bych se do toho podruhé nepustil, a možná i tu naši zavřem. nemám ovšem pocit, že bychom udělali nějaké zásadní chyby, nebo dokonce utrpěli zlou politikou. to jen lidi nám na to dobro serou, aniž by byli špatní.

    • Jan Čermák napsal:

      Supr počin, obdiv.
      U nás to asi neklapne pro malou poptávku. Uvažoval jsem o „zveřejnění“ vlastní knihovny, ale mám strach, že o ně přijdu. Jaká je Vaše zkušenost?

    • strejda napsal:

      Zajímavý a poučný příběh. Budoucnost knihoven je patrně v jejich rozšířené funkci, sám to píšete, třeba v licencích na velké množství knih. Vytvořením prostředí pro setkávání. Pro přednášky třeba jen pro deset posluchačů. A pak ještě dlouho budou vycházet knihy, které nebudou na internetu. A budou také malá, specializovaná vydání. Ale jistě je éra velkého čtení za námi. Kniha bude něco exkluzivního pro fakšmekry a skutečné vzdělance. Zkusili jste do své knihovny nakupovat časopisy? Nejen bulvární (ale i ty) ale i popularizační? Vesmír, Země světa, Koktejl, Respekt, National Geographic, Dějiny a současnost ……….

  12. Řezníček z Brna napsal:

    Když jsem byl letos na Šumavě, tak jsem navštívil kouzelné městečko PRACHATICE. Na několika místech tam měli kontejnery na knihy, kam lidé vhazovali (podle barvy kontejneru) knihy, které potom místní knihovna vytřídí, část si ponechá a část prodá za malý poplatek a část rozdá zadarmo čtenářům. To je velice dobrý nápad, lidé se zbavují knih s pozůstalosti, nevhodných dárků atd. Moc jsem mě to líbilo, tak jsem si to nafotil, ale u nás v Brně o to neměli zájem, protože nemají peníze na ty speciální kontejnery. Je to škoda, často se mě stává, že když dávám papír do kontejneru, nacházím tam obzvlášť o vánocích úplně nové knihy.

    • jaa napsal:

      Řezníčku, máme v Brně taky Ekocentrum na Ponávce. Koukněte se na jejich stránky… možná mají malou nebo žádnou reklamu ale jsou to fandové knih… Můžete tam odložit nepotřebné, taky koupit odložené… nebo počíst v čítárně….a hodně dalšího… Jsou obdivuhodní, jako jezevec…. a výjimeční…… .

  13. Soumar napsal:

    Jsem si vždycky myslel, že veřejná knihovna vznikne tak, že se domluví parta lidí, založí si obecně prospěšnou společnost, obětují část svých knihoven a pronajmou si nějakou místnost, kde knihy uskladní a půjčují; přičemž své sousedy zkasírují o takovou částku, která stačí na zaplacení jedné ženy na mateřské, která agendu provozuje.
    Netušil jsem, že potřebujeme k takové věci stát, jeho pohůnky, mynysterstvo nebo jiné vysokoprevoschoditělstvo.
    Aha, já nežiju v normálním světě, ale v socíku.

    Jinak pokles zájmu o veřejné knihovny koreluje významně s penetrancí počítači, internetovým připojením a čtením eknih, kterých je k dispozici velmi mnoho jak legálně, tak „šedě“. Ne každá koincidence je kauzalita, on i ten mynystr je v tom nevinně. 🙂

    • Soumar napsal:

      Jezevec to napsal mnohem, ale mnohem lépe. Mám číst komentáře před tím, než napíšu vlastní. 🙂

    • babaluba napsal:

      Potřebuji poradit. Kde si můžu legálně obstarat eknihu, aby náklady byly srovnatelné, či jinak rozumné, s náklady na vypůjčení papírové knihy v knihovně? Pořizování nových papírových knih naráží u mne na omezený prostor v bytě a na ještě omezenější finanční prostředky. Pokud jsem se dívala na ceny eknih, zdála se mi téměř stejná jako u těch papírových. Lze si eknihy půjčovat?

      • K-k. napsal:

        takových míst je víc – například http://www.mlp.cz/cz/projekty/on-line-projekty/ (jednak on-line, ale i věci ke stažení) nebo podívejte tady http://www.citarny.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=1987:e-knihy-zdarma-ke-staeni&catid=147:e-knihy&Itemid=4178 – a jinde a jinde a jinde…

      • Soumar napsal:

        Začněte zde: ttp://www.ebookeater.cz (přidejte h na začátek adresy).

      • český maloměšťák napsal:

        Já mám dost knih z archive.org – zdarma. Však jen se koukněte, co tam toho mají třeba když napíšete Jan Hus, např. :
        https://archive.org/details/postilla00husj
        To je paradox, co ? Až z Toronta musili toho Husa vytáhnout, u nás o něm mají plnou hubu kdejací ňoumové i ňoumky vylezlé z pajdáku, ale kdo z nich ho asi tak čet, kde na českém internetu to seženete ?
        Moc pěkné vydání to je.
        Pořiďte to dcerce nebo synkovi – smutné výročí se blíží, není nad první ruku. Učitelku trefí šlak, až ho dcerka či synek budou citovat – to když ty ňounky a ňoumové budou zas kázat o tom, jak to tu husiti všecko pozpřevraceli a vrhli o celá desetiletí zpět..

      • jaa napsal:

        Zatím ještě funguje Liščí doupě. E-beletrii kde byla spousta dobrých knih, zabral a zavřel jakýsi webdesing… vyčůraní pražáci. Ju a slovenské už taky mizí…všude jen velké many many… no ten Klauzův tržní zasahuje do kde čeho. a bejvávalo jich a jé je……

      • wiki napsal:

        babaluba napsal: …Pokud jsem se dívala na ceny eknih, zdála se mi téměř stejná jako u těch papírových….

        Před Svátky se v akci novinky prodávaly i se slevou 70%.

        A jinak, zkuste pohledat na uloz.to

    • jvf napsal:

      Jasan. A policie vznikne tak, že se domluví parta lidí, nakoupí kvéry a začnou kasírovat všechny okolo. Al Capone k tomu taky žádný stát nepotřeboval.

      • Soumar napsal:

        A víte, že impérium Aloise Kapouna 🙂 vzniklo právě díky existenci státní prohibice; kvůli tomu, že méně odvážní lidé bez kvérů neměli odvahu s alkoholem obchodovat?
        Nevíte.

  14. Ahele napsal:

    Jezevec popsal strastiplnou cestu knihy ke čtenáři ve svém bydlišti. Já mám jiný příběh. V našem malém městečku nebo větší vesnici? (cca 3000 obyvatel včetně okolních připdružených obcí, kde jsou malé pobočky otevřené jeden den v týdnu) funguje knihovna letos už 102 let. Postupně se propracovala od svého založení, kdy jeden občan odkázal svou soukromou knihovnu plus 1000 kč na její vydržování až k samostatné dvoupatrové budově (1983), kdy v jednom patře je oddělení pro dospělé (přízemí) a v druhém pro děti (mají lepší nohy). Knihovnu obsluhují dvě profesionální knihovnice ( od roku 1973, do té doby se o ni starali dobrovolníci, většinou učitelé ) a otevřeno má každý den kromě středy (taky potřebují nové nebo vrácené knihy zařadit apod.) z toho dva dny až do večera.
    Obec dotuje knihovnu 70 tisící ročně ( rozpočet na 2014). To není moc, že? Čtenářský průkaz stojí dospělé 100 Kč, děti, studenty a důchodce 50. Internet za každou započatou hodinu 25.
    Knihovnickým celostátní softwarem jsou propojeni s celou republikou. Jsou schopni okamžitě zjistit kde knihu, kterou oni nemají, ale vy byste ji rádi, vlastní a dohodnout její vypůjčení. Pravda někdy je třeba vyčkat, ale nikdy to není příliš dlouho.
    Průběžně knihy nakupují i vyřazují. Vyřazené dávají na určité místo a všichni vědí, že si zde mohou kteroukoliv vzít. Knihovna se neustále rozšiřuje už se dvakrát přidávaly police.
    Čím si to vysvětluji? Ono se to ( jako všechno) asi musí umět a dělat, dá se říct, na profesionální úrovni. ( Dnes určitě. Amatérsky to šlo zřejmě kdysi, když ten dotyčný své svazky obci odkázal.) Lidi to pak ocení. U nás se do knihovny nechodí jen vypůjčit a vrátit, ale taky dát řeč.

    • český maloměšťák napsal:

      Deset tisíc, osmdesát tisíc,….co tak to přepočítat také na kila a tuny ? Tudle dvacet korun za kilo knih, ondy padesát singerovek za tunu atd. 🙂

      CO číst, o to tu běží.

      Mějte se.

      • Ahele napsal:

        To už je na Vás. Příběh je o knihovně. Knihovna je o knihách a o systému, aby se k Vám dostaly, aniž byste měl jimi musel mít zarovnaný byt (nevyhazuju, nemám to srdce, ale už taky nekupuju), a nakonec i o tom, aby se při dnešních jejich cenách se dostaly i k těm, kteří na to nemají. Stovku (důchodce jen pajdu) jednou ročně schrastí každý. Proto ty ceny víte?
        Vy též. Se mějte.

Komentáře nejsou povoleny.