Temná strana blogů


napsal Kopelman

Vždycky  mám radost, když  mohu  Kosířům představit  nového autora.Dnes  dvojnásobnou. V  diskusích mne  totiž  zaujal svými, nikoli četnými, leč na výsost zajímavými a fundovanými vstupy  nick Kopelman. Vyzval jsem jej , jestli nechce zkusit  psát  autorsky. Po  určitém  váhání mou nesmělou žádost vyslyšel.  Že bude pro  Kosu obohacením  se  sami přesvědčíte  hned vzápětí. Osobně  si  myslím, že  autor jeho ražení na Kose zatím chyběl.

Jako vždycky si  vás  dovolím požádat o náležitý  hvězdopád. Víte, ono jít  s vlastní  kůží a  názory na veřejnost, zejména  před tak náročné  a  vybíravé publikum,  jaké  se tady denně  schází, není žádná legrace. A zejména a noví  autoři potřebují  zpětnou vazbu  V  tom smyslu,  že    zaujali a jejich psaní  má  smysl.  Předem  každému  jednomu sypači hvězdiček  děkuji. A  teď  už  Kopelman.

Když jsem byl malý kluk, rád jsem se díval na filmy Woodyho Allena. Dívám se na ně rád dodnes, jejich kouzlo mi nevyprchalo, jak se mi stalo například s písněmi Jarka Nohavici. Woodyho filmy mě tehdy fascinovaly tím, že jsem v nich podvědomě cítil jakési ukryté tajemství o životě dospělých, který mě čeká. A jejich sledováním jsem se tehdy toto tajemství snažil objevit a pochopit. Dnes už jsem o dost starší a vím, že toto tajemství je možné objevit pouze vlastním prožitkem. Slova a ani jiná forma sdělení nemohou jinému člověk sdělit podstatu, pokud čtenář či posluchač nemá stejnou zkušenost. Krásně je to vidět v článcích a komentářích na Kose, do kterých jejich autoři destilují svá stanoviska ze své životní zkušenosti. Ač jsou přesvědčeni, že je destilují z objektivní reality.

Objektivní pravda, která nepodléhá zkáze času, s velmi malými výjimkami neexistuje. Pro mě tyto výjimky tvoří matematika a Mudroslovné knihy Starého zákona. Všechna ostatní sdělení jsou subjektivní a mají jepičí život. Staří kmeti se snaží předat mladým své těžce nasbírané zkušenosti, ale mladí nedbají a musejí si vším projít sami znovu. Přečetl jsem v životě spoustu knih, většinu s velkou zvědavostí a radostí, některé z povinnosti a bez radosti. Mezi ty druhé řadím většinu vysokoškolských skript, možná proto, že byla psána také z povinnosti. Ztotožňuji se se závěrem knihy Kazatel (Kohelet), kde je psáno: „Cokoli je navíc, toho se varuj, synu. Píše se tolik knih, že to nebere konce, a přílišné bádání člověka unaví. Zde je souhrn všeho, co jsi slyšel: Měj bázeň před Bohem a plň jeho přikázání – vždyť to je pro člověka vším. Bůh bude soudit vše, co se děje, i to skryté, ať už to bylo dobré anebo zlé.“.

Bylo mi asi deset let, když jsem viděl Woodyho film Spáč. Určitě ho znáte, Woody se probudí z narkózy v roce 2173 a servíruje nám svou představu budoucnosti. Největším tajemstvím v tomto filmu byl pro mě Orgasmatron. Chápal jsem jej tehdy pouze jako symbol náhražky, ale zůstal pro mě tajemstvím dalších skoro 30 let. Pak se objevil fenomén blogů a doslova před očima se mi vytvářel obraz mého vlastního hlubšího chápání Woodyho orgasmatronu. Člověk má několik základních potřeb, bez kterých není život možný. Potřebujeme dýchat, pít, jíst, spát a naplňovat rozmnožovací pud. Pak je tu ale ještě něco, co nám umožní přežít vyhrazený čas mezi ostatními lidmi. Je to potřeba komunikovat, bez ní se člověk zblázní.

Mám na mysli komunikaci přímou, osobní, kdy jsou lidé spolu na jednom místě a kromě slov se navzájem vidí a cítí. Všechy ostatní způsoby, jako jsou mobilní telefony a Internet, jsou Woodyho orgasmatrony. Nedávno jsme diskutovali s mými rodiči o bezdomovcích a moje žena definovala bezdomovce jako člověka, který je sám se svými myšlenkami. Jsem šťastný, že mi život dal tak moudrou ženu. Autority antropologie, jakou je pro mě například profesor Koukolík, tvrdí, že člověk je bytost sociální, nikoliv ekonomická, a je uzpůsobený pro život v tlupě (komunitě) o velikosti zhruba do 150 osob. Z mých vlastních pozorování života firemního bych toto číslo omezil maximálně na 100 osob. Pokud je tento počet překročen, lidé si v komunitě přestávají rozumět a

pojem komunita ztrácí svůj význam. Můj oblíbený šaman MUDr. Hnízdil pak hovoří o nemocné společnosti.

Existence blogů je z definice mojí ženy snaha o potlačení myšlenkové samoty. Jsem přesvědčen, že jednou z hlavních příčin je destrukce komunitního života individualizací člověka a jeho transformací na homo economicus. Ten, aby byl ve společnosti úspěšný nebo jen přežil, se musí stát Bělohradského homo debitorem. Homo cogitans je ohrožený druh. Může svou potřebu podělit se o svá stanoviska uspokojit jinak, než zalézt do svého orgasmatronu vybaveného počítačem připojeným na Internet a cosi sepsat? V současné společnosti velmi obtížně. I v rámci rodin se lidé dnes natolik sociálně odlišují, že nenacházejí společná témata k hlubším rozhovorům a hovory se omezují na povrchní sdělování aktuálních zážitků. Nejinak je tomu i mezi kolegy v zaměstnání. V určitých organizacích je dokonce možné pozorovat na smrt znepřátelené tlupy, zvláště ve velkých podnicích a úřadech.

Při své cestě po zajímavostech kolem řeky Colorado jsme se ženou nemohli vynechat návštěvu zachovaných puebel původních obyvatel Severní Ameriky, Anasaziů. Nejznámější puebla jsou v národním parku Mesa Verde. Navštívíli jsme i dvě různá muzea o kultuře lidí Anasazi. Nejdůležitějším stavebním prvkem všech puebel, dalo by se říci malých komunitních vesnic, byla tzv. Kiva. Každé pueblo mělo zpravidla více než jednu Kivu, a to různých velikostí. Kiva je oválna stavba o průměru zhruba 3 až 10 metrů zapuštěná v zemi a uzpůsobená většinou tak, aby se dalo po obvodu sedět. Podle tvůrců muzejních expozic byla zakrytá na úrovni okolního povrchu, s otvorem uprostřed pro odvod kouře z ohniště. Většinou se uvádí, že Kiva sloužila k náboženským účelům. S tímto vysvětlením jsem se nedokázal smířit, tak jsem o tom přemýšlel a diskutoval s průvodkyní puebla.

Osobně jsem přesvědčen, že Kiva sloužila Anasaziům především jako místo pro běžné setkávání k poradě nebo úplně obyčejnému posezení na kus řeči. Co také celé dny dělat, když kukuřice roste pomalu. Nic moc jiného k životu Anasaziové asi nepotřebovali, času měli určitě dost, to je zřejmé ze zachovalé keramiky, která je nejenom praktická, ale i výtvarně zdobná. Ústředním bodem života Anasaziů bylo osobní setkávání a rozhovory. Jak se v jižní Evropě říka, sednout si a popovídat pod mandloní. To je to, co nám dnes nejvíc chybí. Schopnost se scházet, trpělivě naslouchat, snažit se chápat, třeba ne pochopit, ale s pokorou přijímat názory druhých. Projevem této schopnosti je respekt k odlišnému názoru. Člověk by si měl sebe více vážit a nedělat ze sebe pitomce nálepkováním. Myslím nálepkováním pojmy, jako jsou komunistický, kapitalistický, levicový, pravicový.

Možná, že někteří z vás pořád nenacházejí odpověď, co je vlastně tou temnou stranou blogů. Pro vás mám následující odpověď. Lidé, kteří nalezli uspokojení vykřičet své názory v orgasmatronu, v náhražkovém komunikátoru Blog, ztrácejí potřebu podle svých názorů konat. Plně je uspokojí jiný orgasmatron, nazývaný volby. Na úplný závěr a případně do diskuse se pokusím vám položit otázku. Vy, kteří píšete do blogů, nemáte pocit, že jste cizinci v debatách „normálních lidí“ ve svém nejbližším okolí?

Příspěvek byl publikován v rubrice Kopelmanův zdrojový kód se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

110 reakcí na Temná strana blogů

  1. Kanalnik napsal:

    moc hezky blog… na polozenou otazku odpovim „ano“

    • kopelman napsal:

      Kanálníku, děkuji! Snad se neurazíte, že váš první příspěvek zneužiji k poděkování všem diskutujícím. Byl to pro mě dobrý a poučný den. První poděkování patří Vlkovi za jeho důvěru, a že měl trpělivost mě vyzvat vícekrát. Děkuji všem diskutujícím kosířům, že jsem se tu dnes mezi vámi citil jako mezi blízkými lidmi. Vlkova důvěra a laskavost kosířů je pro mě zavazující. Jsem člověk šikanující sám sebe mnoha aktivitami, ale také roztěkaný a líný. Nečekejte, že tu budu často, ale něco mi už hlavou vrtá. Poučením pro mě bylo Admirálovo oprávněné pokárání, připomnělo mi, že práce kvapná je málo platná. Největší radost mám z toho, že temná strana u vás nedostala šanci a nalézáte v psaní smysl. Prosím, nezapomeňte, že největší radost má člověk když rozdává. Pomozte přiložit ruku na vlkově díle a postavte další patro z cihel vašich článků. Vlk sám dotáhl Kosu hodně vysoko, samotného ho ale takové dílo může zahubit.

  2. Soumar napsal:

    To, co píšete, celkem beze zbytku platí pro extroverty; nám introvertům postačuje to pensum styku s lidmi, které jsme nuceni absolvovat v běžném životě a spíše hledáme místo, kde se druhým lidem vyhnout, než být přinuceni komunikovat.
    Psaní blogů (a komentářů do blogů) má tu výhodu, že ho člověk může kdykoli přerušit, dát si pauzu, nenutit se do komunikace. To s živými lidmi obvykle nejde.
    A navíc, mít vás některé po ruce a debatovat s vámi přímo (Občan, Maloměšták), došlo by na facky. 🙂

    • jaa napsal:

      Mno, já bych myslela, že dělení na extroverta a introverta- jak se jeví navenek je ošidné… Uvnitř může být pravý opak, protože párkrát narazil nebo se spálil a je opatrný. . Otázkou je, najde- li člověk tzv. duši spřízněnou… myslím, tím schopnou bez urážení se a vztahovačnosti – prodebatovávat kdeco, křížem krážem , . To je pak opravdu úžasné, .člověk se tak nějak očistí, srovná myšlenky a není náchylný k panice. …
      K otázce „ano“, ale ono je tak málo lidí, tohoto schopných – zaměřených na přemýšlení nejen o sobě.. a je jich čím dál míň, možná proto, že je to také náročné, myslím, tím na akceptování cizích názorů.. … Ten zrychlený až zkratkovitý způsob života tomu nepřeje, proto asi to přejímání nálepkování, hesel a pod. Tak dobrou

    • okolojdoucí napsal:

      Tedy, dogmatik introvert se sklony k brachiálnímu násilí… S Vámi musím vyrazit na pivo 🙂

      • Soumar napsal:

        🙂 Ono by to tak daleko nedošlo, většinou v realitě tak svalnaté řeči, jako od dvou zmíněných výše, nezaznívají…

    • český maloměšťák napsal:

      Mít po ruce Vás, tak Vás budu pouze ignorovat -jedním uchem tam…a neprodleně druhým uchem ven /není nad duševní hygienu/.
      Hezký den.

      P.S. Introvert a přitom sentimentálně-romantický monarchista ? To je zajímavá kombinace. Byl jste s tím už za někým ?

      • Soumar napsal:

        Monarchista musí být extrovert?
        Jinak nic proti vašemu čištění duše, ale ať si mezi těma ušima nevyšůrujete mozek. 🙂

        • český maloměšťák napsal:

          Ne čištění – ale prevence. Aby nedošlo ke kontaminaci. Je to levnější, je to v duchu kapitalismu /racionalita konání/.
          Naučte se číst text ne jako změť písmenek, ale jako prostředek komunikace. To by byl docela slibný začátek vedoucí v posledku snad i k nějaké nižší formě porozumění…kdyby se Vám to podařilo.

          Hezký den.

          P.S. Já mám naopak zkušenosti takové, že ty nejsvalnatější řeči po intenetu vedou většinou ti největší zbabělci a sráči. Asi si tím něco kompenzují – nějaký defekt nebo co.

          • Soumar napsal:

            Nezlobte se, ale s člověkem, který reaguje převážně posměšky, se mi moc nacházet porozumění nechce.

          • Firefly napsal:

            máte to těžké, hard disk přeplněný, software na nic.

            re P.S. jojo, ta zkušenost přímo to tryská z vašeho nitra

  3. cobolik pacholik napsal:

    dost filozficke,ide hlavne o to,ze holota fyzicky medzi sebou nedrista,nekuka si do oci,nerozmachuje rukami,,ked som prisiel do riti posielal som asi 80 pohladnic na vianoce a velku noc,teraz posielam asi 12,jaka zmena za 20 jari,kto mi napise sms,vobec neodpovedam(bo ani neviem a vobec nechcem vediet a maju ma za burana),ci na to skielko tiez nie,bo ja konzervativny jak svina na kartku,ta musi byt,ja som posielal prvy a ked som bol doma ,ta co neposielas kartku,jak dakedy a ty poslal?ta kuka jak tela,piati skalny posielaju kartku a s nimi aj najmenej dristam cez skype,ci telefon,jedneho som nevidel 30 rokov a ked som stretol,ani deko sa nezmenil,je taky jak bol rovny na nic si nehraje,takych zboznujem.
    her soumar pise,ze by bola bitka,lebo her soumar nikdy nebol v nijakej bande,alebo vacsom kolektive,kde sa spolu sra,chcije a zerie,pije aj bije,kazdy je za klavesnicou bezpecny,staci,ze sa vydrista tak,bo sa boji,ze dostane po nose,hoci teraz ine casy,za tej zasranej komuny,sme boli jak jedna rodina,moji burani sa nevidia,len 3 4 kart do roka,bo vsetci pracuju v zahranici,alebo sa upili na smrt,alebo pomaly umieraju,od koralky a nemozno s nimi pogadat,jak som s nimi gadal pred 25 rokmi,bo im kapka na karburator z tej vodky,za komuny sme sa videli stale,na zaumienkach,estradach,ci divadlo ochotnickom,ja som dristal svoje dristy o nasich buranoch,pacilo sa im moje rozpravanie,bo som vsetko pospominal a teraz?zaumienka nijaka,estrada uz davno nijaka a burani o sebe nevedia nic,bo krcma prazdna,mame tri a kazda prazdna,zlata komuna na spoluzitie oproti tomu teraz,brigady,pre poziarnikov,pre szm,zvaz zien ani v jedenj organizacii som nebol,ale bol som s buranamy pokope a teraz,este v tej riti docista jak kul v plote,tak preto tu dristam,bo robim vela,sam robim ,dookola kopa vody,docista som oglupel a vecer sa tesim na skrinku,proste taka doba,kazdy cumi do telefonu a pise jak besny sledujem ,nepustia telefon z ruky,jak rusky soldat granat pri stalingrade,budeme umierat v storobincoch,bez rodiny a blizkych,bo oni pisu na telefone,alebo dristaju na blogs jak ja teraz,na co o tom vlastne pisat blog,ze by rec nestala a hned kazdy sadne,nepokuka,co sa deje vonku,nepodrista s rodinou,ale bude tu dristat svoje pravdy,jak ja a stejne z toho hovno,tu nema ludsky smrad,tu len take dristanie,cez stenu vazenia,zvane kuminakcia,to jak hladakat babu po lone,cez sklo…

  4. Hladis napsal:

    Mno ja cizincem v okruhu lidi jsem a to doslova 🙂 Dava mi to vyhodu i nevyhodu. Muzu nabízet pohled z jiné strany nez rekove a temata se nemusi tocit okolo stejnych temat jedne grupy lidi, ale na druhou stranu nejsem stejny jako oni, coz se neda skryt a jazykova bariera taky dela svoje. Kdybych byl v CZ, nejspis bych nepsal vůbec nikam. I tak je moje psani omezeno jen zde a jeste na veci kolem IT, ktery souviseji castecne i s mou praci a nepotrebuju behat po internetu, sirit nejakou viru, agitovat, spamovat, za kazdou cenu placnout nejaky nazor s hranim si na svetoveho genia a jiny podobny fenomény internetu. To je mi spis odporny.

  5. cobolik pacholik napsal:

    dost filozficke,ide hlavne o to,ze holota fyzicky medzi sebou nedrista,nekuka si do oci,nerozmachuje rukami,,ked som prisiel do riti posielal som asi 80 pohladnic na vianoce a velku noc,teraz posielam asi 12,jaka zmena za 20 jari,kto mi napise sms,vobec neodpovedam(bo ani neviem a vobec nechcem vediet a maju ma za burana),ci na to skielko tiez nie,bo ja konzervativny jak svina na kartku,ta musi byt,ja som posielal prvy a ked som bol doma ,ta co neposielas kartku,jak dakedy a ty poslal?ta kuka jak tela,piati skalny posielaju kartku a s nimi aj najmenej dristam cez skype,ci telefon,jedneho som nevidel 30 rokov a ked som stretol,ani deko sa nezmenil,je taky jak bol rovny na nic si nehraje,takych zboznujem.
    her soumar pise,ze by bola bitka,lebo her soumar nikdy nebol v nijakej bande,alebo vacsom kolektive,kde sa spolu sra,chcije a zerie,pije aj bije,kazdy je za klavesnicou bezpecny,staci,ze sa vydrista tak,bo sa boji,ze dostane po nose,hoci teraz ine casy,za tej zasranej komuny,sme boli jak jedna rodina,moji burani sa nevidia,len 3 4 kart do roka,bo vsetci pracuju v zahranici,alebo sa upili na smrt,alebo pomaly umieraju,od koralky a nemozno s nimi pogadat,jak som s nimi gadal pred 25 rokmi,bo im kapka na karburator z tej vodky,za komuny sme sa videli stale,na zaumienkach,estradach,ci divadlo ochotnickom,ja som dristal svoje dristy o nasich buranoch,pacilo sa im moje rozpravanie,bo som vsetko pospominal a teraz?zaumienka nijaka,estrada uz davno nijaka a burani o sebe nevedia nic,bo krcma prazdna,mame tri a kazda prazdna,zlata komuna na spoluzitie oproti tomu teraz,brigady,pre poziarnikov,pre szm,zvaz zien ani v jedenj organizacii som nebol,ale bol som s buranamy pokope a teraz,este v tej riti docista jak kul v plote,tak preto tu dristam,bo robim vela,sam robim ,dookola kopa vody,docista som oglupel a vecer sa tesim na skrinku,proste taka doba,kazdy cumi do telefonu a pise jak besny sledujem ,nepustia telefon z ruky,jak rusky soldat granat pri stalingrade,budeme umierat v storobincoch,bez rodiny a blizkych,bo oni pisu na telefone,alebo dristaju na blogs jak ja teraz,na co o tom vlastne pisat blog,ze by rec nestala a hned kazdy sadne,nepokuka,co sa deje vonku,nepodrista s rodinou,ale bude tu dristat svoje pravdy,jak ja a stejne z toho hovno,tu nema ludsky smrad,tu len take dristanie,cez stenu vazenia,zvane komunikacia,to jak hladakat babu po lone,cez neprestrelne sklo…

    • kopelman napsal:

      Čobolíku, napsal jste to moc hezky! Promiňte, pokud budu osobní, ale neříkáte si občas: seriem na to boha žiť v takej riti, na čo robiť sám, keď doma sú lúky opustené a navzájom pomaly umierame za živa. Jaký vidíte v tej riti smysl života a co budete dělat, až nebude moct dělat a kde budete? Já jsem se po 10 letech roboty v riti, byť byla 2 hodiny autem (60000 km ročně), odhodlal odpovědět „ne“ na otázku, zda je to ještě život.

  6. cobolik pacholik napsal:

    ta dva razy,odilo,mam v pazi,stejne budem do boka…

  7. cobolik pacholik napsal:

    este kopa preklepov,seriem

  8. Oto Les napsal:

    Proč pořád vzbuzovat v lidech pocit viny, že psaním blogu a tlacháním zde dochází k nějakým neblahým jevům. Tato virtuální Kiva má velkou výhodu, kterou ocení zejména ti, kteří neradi uklízejí, jelikož tady uklízí vlk, před kterým nemusí mít nikdo bázeň a ani nemusí plnit jeho přikázání. Že nás ale vlk vidí a cítí, o tom nemusíme vůbec pochybovat.

  9. Qiedo napsal:

    Cit.
    „I v rámci rodin se lidé dnes natolik sociálně odlišují, že nenacházejí společná témata k hlubším rozhovorům a hovory se omezují na povrchní sdělování aktuálních zážitků. Nejinak je tomu i mezi kolegy v zaměstnání. V určitých organizacích je dokonce možné pozorovat na smrt znepřátelené tlupy, zvláště ve velkých podnicích a úřadech.

    To je to, co nám dnes nejvíc chybí. Schopnost se scházet, trpělivě naslouchat, snažit se chápat, třeba ne pochopit, ale s pokorou přijímat názory druhých. Projevem této schopnosti je respekt k odlišnému názoru. “

    K těmto konstatováním asi nejde nic dodat. Myšlenky elit, kupř. těch, jež jste zmínil, současnou společnost převážně míjejí. Řešení? Spasitel, armagedon?

  10. jezevec napsal:

    chápu, co se vlkovi na tom tolik líbí.
    nicméně můj šálek čaje to opravdu není. pro mně jsou blogýsky jen extenzí běžné komunikace, možnost dialogu s lidmi se kterými bych se jinak nesetkal, nebo ne tak často a snadno. asi jako film stažený z netu není alternativou poctivého kina, a sebeostřejší kosa nenahradí šustění opravdických novin.

  11. Jan Čermák napsal:

    Ano. Jednoznačně.
    Jen myslím, že indiáni neměli moc respektu k jinému názoru. Spíš respekt k autoritě.

  12. MaB napsal:

    Individualizace lidí a diferenciace jejich zájmů, profesí, životních drah, atd. To jsou klasické znaky moderní doby, což najdete v každé lepší učebnici sociologie. A ta individualizace a diferenciace není něčím, co si lidé mohou zvolit nebo si říci, že to nechtějí, Naopak, tyhle sociální fenomény určují pravidla hry, kterou lidi chtě nechtě musejí hrát. Protože ekonomika počítá s tím, že lidé budou jako samostatně odpovědné osoby podepisovat smlouvy, vykonávat své profese, podnikat, atd. Na osobní odpovědnosti je založen právní systém, rodinné vztahy, náboženství se personalizovalo, atd, Pro kolektivní identity tady zbývá spíš jen sportovní fanouškovství a jisté výjimečné situace, jako je třeba válka.

    Výsledkem toho všeho je, že spolu komunikují lidé, kteří jsou si nevyhnutelně v většině směrů vzdálení a jejich komunikace je spíš mnohonásobné nedorozumění, protože se míjejí svými slovy a představami s nimi spojenými. Každý žije ve svém světě (to je svým způsobem hezké, zvláště pro nás introverty) a pokud náhodou získáme pocit, že si rozumíme, tak je to často spíš omyl, vzešlý z toho, že máme pořád jistou potřebu si rozumět.

  13. tresen napsal:

    Tak tedy: Nemám pocit, že v jsem cizincem v komunikaci ve svém okolí v reálném světě. Naopak. Svět blogů byl pro mě mimo jiné objevem existence „cizinců“ a dodnes mě tím nepřestal fascinovat.
    Tím „mimo jiné“ mám na mysli, že první blog, kam jsem přišla, byl pro mě lákavý především bohatstvím témat, na která jsem v reálu narazila jen okrajově a málokdy do hloubky. Kromě toho tam podle mne byla dost výjimečná sešlost inspirativních osobností a tolerantní prostředí, přestože v politických tématech byla shoda málokdy. Taková křehká entita samozřejmě nemůže vydržet dlouho.

    • jaa napsal:

      No tresen, na psu to ze začátku bylo jiné, protože jsme zažívali to neskutečné spojování lidí po zeměkouli . Ozývali se lidí z dálek dalekých, setkávali se tam přátelé, vytvářela se nová přátelství. Bylo to takové společenství čechů momentálně odkudkoliv. Vzpomínám, jak jsme před vánocemi pekli a předávali si recepty., jak se dávali rady na cokoliv kdo potřeboval. Bylo to opojení internetem a jeho možnostmi… Něco co počítačoví fandové a vandrovatelé po světě dosud nezažili. Bohužel pak se to ostře zpolitizovalo, odešel rozum a Neff to prodal a stala se z toko žumpa politikářů… kam lepší nejít.

  14. Leo K napsal:

    Mě se líbí obsah pojmu deliberace. Pojem sám – tedy mám na mysli slovo deliberace samo o sobě je odporný, protože je neintuitivní. Obsah to svrchovaně vynahradí. Deliberace je sociální proces vzájemné komunikace, kterým se rozumí to:
    – když každý (aktér nějaké záležitosti, každý dotčený nějakou aktivitou) bude mít stejnou příležitost promluvit; to předpokládá,
    – že každý má právo chápat a rozumět tomu, co ostatní říkají (řeč se vede srozumitelným jazykem a je na to čas), a také
    – že každý má povinnost pečlivě poslouchat a zvážit slyšená slova ostatních
    – že každý má právo na respekt ostatních a povinnost ostatní účastníky respektovat.
    Cílem je dosažení vzájemného konsenzu aktérů.
    Vyskytl se návrh nahradit slovo deliberace slovem rokování . K návrhu bych se přikláněl, protože v lékařství znamená slovo deliberace osvobození ve smyslu odstranění něčeho, co překáží ve smyslu materiálním (třeba útlak orgánu nádorem). Rokování je asi správné slovo pokud se odstraní pubertální snaha ostatní překřičet, protože pravdu mám přece já, bez ohledu co kdo říká. Proto si také pod pojmem rokování nepředstavujeme blogy, ale jakousi radu starších. Takových, které už pohlavní pud nežene do prosazování svého JÁ. Přitom je to tak jednoduché. Vždyť cílem má být dosažení konsenzu a nikoliv rozšlapání oponenta.
    Blogy jsou také příznakem neobyčejné síly občanské společnosti. Nikoliv jejím projevem, zatím jenom příznakem, protože toho společnost neumí využít. Mohly by být silou vynucující si prohloubení demokracie. Ale to už jsem fantazii popustil opratě příliš.

    • okolojdoucí napsal:

      Nádhera, rokování jako vzájemné osvobození od konfliktu. Z tohoto pohledu se naše zastupitelská demokracie projevuje dost silově a nesrozumitelně.

    • kopelman napsal:

      Leo, díky, že jste popustil opratě fantazii a ve zkratce shrnul podstatné. Předpoklad absence pubertální snahy by měl být u dospělých lidí samozřejmostí, ale bohužel není. Vašich 5 bodů (odrážky a shnrující věta pod nimi) by mělo být vytesáno v parlamentu jako veškerá pravidla parlamentní činnosti. Bohužel hlídací pes demokracie (min. veřejnoprávní media) dostal vzteklinu a nehlídá. Díval jsem se v neděli na 168 hodin a příspěvek o olympijských hrách v Soči, který bych onálepkoval jako kojzarovský hnůj, ve mně vyvolal silnou nauzeu.

    • český maloměšťák napsal:

      „….Šestnáctého října 1854 přednesl Douglas v Peorii ve státě Illinois tříhodinovou řeč, na niž měl Lincoln podle dohody reagovat. Když přišla na Lincolna řada, připomněl publiku, že už je pět hodin odpoledne, že bude se vší pravděpodobností potřebovat stejné množství času jako Douglas a že podle plánu bude ještě následovat Douglasova odpověď. Navrhl tedy, aby se posluchači šli domů navečeřet a vrátili se sytí a odpočatí k dalším čtyřem hodinám proslovů.1 Publikum vřele souhlasilo a všechno se odehrálo podle Lincolnova plánu.
      Kdo tvořil Lincolnovo a Douglasovo publikum? Kdo byli tito lidé, kteří se dokázali spokojeně uvelebit a poslouchat sedmihodinové řečnění? Je třeba podotknout, že Lincoln ani Douglas nebyli prezidentskými kandidáty; v době svého setkání v Peorii dokonce nebyli ani kandidáty do Senátu. Obecenstvo se však o jejich oficiální postavení nijak zvlášť nezajímalo. Byli to lidé, kteří takové události pokládali za základ svého politického vzdělávání, brali je jako neoddělitelnou součást společenského života a byli přivyklí rozvláčným mluveným projevům. Zvláště pro regionální nebo celostátní trhy či výstavy byla typická účast mnoha řečníků, z nichž většina měla na svůj proslov vyhrazeny tři hodiny. A jelikož nebylo v oblibě, aby řečník odešel bez odpovědi, stejné množství času bylo přiděleno i jejich oponentům. (Poznamenejme, že mezi řečníky přitom nefigurovali výhradně muži. V rámci jedné několikadenní výstavy ve Springfieldu „každý večer [přednášela] v soudní síni žena na téma: ,Vliv žen na velké pokrokové hnutí dneška‘„.2)
      Tehdejší lidé se navíc ve snaze uspokojit svou touhu po mluveném slově nespoléhali jen na výroční trhy a podobné akce. Široce se provozovala – zvláště pak v západních státech — tradice „řečníků na pařezech“. Přednášející shromáždil publikum kolem pahýlu pokáceného stromu nebo na jiném otevřeném prostranství a dvě nebo tři hodiny k němu promlouval. Přestože obecenstvo bylo většinou uznalé a pozorné, nechovalo se nijak tiše ani chladně. Během Lincolnovy a Douglasovy debaty například lidé hlasitým voláním řečníky povzbuzovali („Ukaž jim to, Abe!“), ale také dávali najevo zřejmé pohrdání („No teď se předveď, jestli to svedeš!“). Často se ozýval potlesk, který byl obvykle vyhrazen vtipným či elegantním výrokům nebo působivým argumentům. Při první Ottawské debatě odpověděl Douglas na dlouhotrvající potlesk pozoruhodným, prozíravým tvrzením: „Přátelé,“ řekl, „spíše než potlesk by pro mě během diskuse o těchto otázkách bylo přijatelnější ticho. Mým přáním je oslovovat váš úsudek, vědomí a schopnost porozumění, nikoli vaše vášně či nadšenectví.“3 O kvalitě vědomí Douglasova publika nebo jeho úsudku se můžeme dnes jen dohadovat. O schopnosti porozumění lze však usuzovat mnohé.
      Za prvé, rozpětí pozornosti tehdejšího publika bylo podle dnešních měřítek zcela mimořádné. Našli bychom dnes mezi Američany obecenstvo, které by vydrželo sedmihodinovou přednášku? Pětihodinovou? Tříhodinovou? Zvlášť v případě, že by neobsahovala žádné obrázky? Za druhé, tehdejší publikum muselo být schopno porozumět dlouhým a složitým souvětím jen na základě poslechu. Douglas do své hodinové promluvy při ottawské debatě zařadil tři dlouhé abolicionistické rezoluce formulované právnickým jazykem. Lincoln ve své odpovědi četl ještě delší úryvky z publikovaného projevu, který pronesl při jiné příležitosti. I při Lincolnově známém úsporném slohu byla struktura jeho vět v debatách jemná a zrádná, a stejně tomu bylo i u Douglase. Při druhé debatě ve Freeportu ve státě Illinois Lincoln povstal a odpověděl Douglasovi těmito slovy:
      Je vám jistě jasné, že během půl hodiny se nemohu pozastavit u všech věcí, které muž tak zdatný jako soudce Douglas prosloví za půldruhé hodiny; proto doufám, že budete-li chtít, abych se dotkl něčeho, o čem se zmínil a co jsem přesto opomenul, budete mít na paměti, že očekávat ode mne komentář k celé věci by bylo nemožné.4
      Jen stěží si lze představit, že takovou větnou konstrukci by byl schopen za podobných okolností vytvořit současný nájemník Bílého domu. A i kdyby to snad svedl, bylo by to nejspíš na úkor porozumění a soustředění jeho publika. Lidé televizní kultury potřebují po stránce sluchové i vizuální Jasný jazyk“ a v některých případech si ho jsou ochotni vyžádat i prostřednictvím zákona. Lincolnův slavný projev z Gettysburgu by byl v roce 1985 pravděpodobně pro většinu lidí nesrozumitelný….“
      (Neil Postman : Ubavit se k smrti)

  15. pepan napsal:

    kivu fungujou furt, akorát se jim u nás říká hospody.
    A kdo nechodí do hospody, „diskutuje na blogu.
    V každým případě je to pro určitou vrstvu společnosti užitečnej ventil, kde dotyčnej svoji nespokojenost ventiluje jen a pouze u PC. A pak, po napsání příspěvku, hormony v krvi poklesnou a nespokojenec, už nemá puzení své naštvání na demogratické poměry ventilovat na ulici. A tak, lokální Dukova lůza, mezi kterou se řadím, na rozdíl například od trpělivých mučedníků prohnilého Janukovičova režimu očividně zdaleka nedosahuje takové míry tolerance, ochoty naslouchat a vést dialog a schopnosti jít se svojí ušlechtilou pravdou do konfrontace.

    http://www.literarky.cz/tereza-spencerova/16494-na-ukrajinske-frontove-linii

    Voni tihle proevropští bojovníci na rozdíl od nás internet nevyužívaj k duchaplným výměnám názorů, ale spíš se pomocí „sociálních sítí“ svolávaj na obranu svobody, demokracie, pravdy und lásky.

  16. čtenář napsal:

    nevím,může to být i obráceně?
    měl jsem pocit,že jako cizinec jsem se cítil před tím,než jsem začal číst ty blogy s diskuzemi.
    dnes při debatách s „normálními“ lidmi mám pocit,že jim více rozumím,že si vlastně navzájem více rozumíme.
    přirovnal bych to k tomuto,blog a diskuze je jako sníst kousek hada a začít rozumět řeči zvířat,alespoň pro mě to tak je,alespoň si to myslím,alespoň prozatím mám tento pocit.

    • Soumar napsal:

      To je velmi trefná charakteristika. Pohybuju se v reálném světě mezi lidmi, kde je „socan“ sprosté slovo, o extrémnější levici nemluvě, a čtení tohoto levicového blogu mi dává vhled do duší kolektivistů.

      • český maloměšťák napsal:

        „…Pohybuju se v reálném světě mezi lidmi, kde je “socan” sprosté slovo, …“

        A jste si jist, že se pohybujete opravdu mezi lidmi ?

        Hezký den.

        • Soumar napsal:

          Ano, jsou to lidé. To je překvapení, že?

          • český maloměšťák napsal:

            Ani ne.
            Po světě zcela volně pobíhá mnoho různých podivínů. Nebude tedy aži tak moc obtížné začít se s nimi družit a vzájemně se pak ujišťovat – například v tom že.naopak to ti ostatní jsou podivíny a nadávat jim.

            Hezký den.

          • okolojdoucí napsal:

            Já nevím, Soumare, ale ta otázka zřejmě nesměřovala na to „mezi lidmi“, ale spíše na Vás a Vaši jistotu, komu že to imaginárnímu v této „levicové rezervaci“ nahlížíte do jeho duše, navíc po letech strávených co by introvert ve výlučně pravicovém kolektivu.

            Takže, abych Vás parafrázoval: „Ano, i to jsou lidé. To je překvapení, že?“

          • Soumar napsal:

            ČM: Zase někoho nálepkujete. Prostě ve spektru individualistických/kolektivistických názorů jsou různé protipóly a stejně jako jste vy nám podivíny, jsme i my vám.

      • Firefly napsal:

        Nápodobně. Tedy s tím, že z venkova znám i několik „socanů“ – ovšem takových, kteří spíše podporují pravdivost vešekrých pravičáckých myšlenek.

        Takže ano, tady mám šanci potkat lidi, které v reálu nepotkám.

        • okolojdoucí napsal:

          Ten váš „reál“ už pomalu začíná zavánět segregací 🙂

          • Firefly napsal:

            to je dáno hodně profesí – jako všude. Obama asi taky moc nebodoval u farmářů 😉

      • Mirukube napsal:

        Soumar – každý se pohybujeme v určitém prostředí, i když si nemyslím, že by bylo až tak hermeticky uzavřené, že by tam nepronikla nějaká myšlenka z „jiného světa“ která by stála za úvahu.
        Jiná věc ale je pro mě skoro bych řekla šokující, a to ta, že člověk, který si o sobě ať právem či neprávem myslí, že je inteligentní, tak nedokáže nějak vstřebat, že pravolevé vidění světa je naprosto přirozené, pro věřící řekněme od boha, pro ateisty dejme tomu přírodní záležitost. I když žiju v nějakém prostředí tak přece dokážu vnímat a chápu, že existují lidé pravicově založení a mohou to být i slušní lidé, i když jich moc neznám 🙂 Takže je to spíš o charakterových vlastnostech každého člověka, zda když už nechápe, proč si to nebo ono druhý člověk myslí nebo to dělá, tak to dokáže tolerovat. Nemluvím samozřejmě o extrémismu na obou stranách spektra, kde musí jít už tolerance stranou. Každý máme svoje DNA a CV(životopis) a tím se lišíme od druhých. To je tak jisté, jako že je země kulatá.
        Kdysi na aktuálně byl jeden nepřehlédnutelný nick, který pomalu v každém příspěvku naříkal, že je obklopen tlupami lemplů, zřejmě měl na mysli i ty, kteří si troufnou požadovat mzdu za odvedenou práci. V jeho případě se dalo tipovat, že se jedná o nějakou skoro obsedantní poruchu a ne o přemnožení lemplů v dané oblasti.
        Nevím, soumare, jak je to ve vašem případě, snad je to ještě nějak napravitelné. Nebo pro vás platí – starého psa novým kouskům ani na internetu nenaučíš ?

        • Soumar napsal:

          Zastavím se u toho pravolevého vidění světa; ono ve zvulgarizované podobě jde o dva protipóly.
          Individualistu, který chce o svém rozhodovat sám, vyjednávat sám, sdružovat se těmi, s kterými chce a oni s ním (a v materiální rovině dělit se jen s těmi, s kterými chce). Kolektivistu, který se třeba chce nezištně starat o druhé, ale vynucuje to, aby starání se o druhé stalo povinným. Vynucuje, aby ti, kteří s někým nechtějí obcovat, s ním obcovat museli.
          Pravice v žádném případě neznamená zastávání se Kalouska, ale zastávání se individualistických principů. Dojem obhajoby různých podobných sígrů budí to, že i přes svoji „sígrovitost“ se pravice chová k individualistům méně macešsky, méně je omezuje, než má levice v programu.
          Blogy na aktuálně.cz nečtu.

  17. Věra Říhová napsal:

    Často si dnes stěžujeme na nedostatek komunitního života na jaký jsme dříve byli zvyklí. Ale musíme si uvědomit, že jsme dříve měli z 90% shodnou pracovní dobu, při 99% zaměstnanosti více času na koníčky a na diskuze o nich, ekonomicky jsme na tom byli přibližně stejně a měli jsme přibližně stejné problémy podle svého životního stylu.

    Mezi okolo žijícími lidmi si jako cizinec nepřipadám, ono někdy stačí více naslouchat nežli mluvit, ale k diskuzím máme všichni mnohem méně času a mnohem hůře si hledáme spřízněnou duši. My starší generace stále ještě upřednostňujeme dlouhodobější vztahy, porozumění a věrnost přátelství, mladá generace tohle vůbec neřeší. Pokecají si lehce s úplně cizími lidmi na internetu stejně jako z očí do očí a ztráta vztahů je tolik netraumatizuje jako starší generace. Za sebe mohu říci, že si na svých cestách často povídám s mladými lidmi na podobné úrovni jako dva mimozemšťané, každý z jiné planety, a vždycky se pobavím a dozvím se mnoho nového. Se staršími ročníky je to horší, neboť již hodnotí svůj život a většinou mají strach, aby se nepodřekli o svém soukromí nebo nevypadali blbě a hloupě, ze všeho nejvíce mají strach, aby po nich někdo něco nechtěl a oni zase nenaletěli.

    Stejným způsobem si povídám na internetu. S cizími lidmi, které vůbec neznám a nikdy se s nimi nesetkám. Je to pro mne obohacení. Se svými přáteli a přítelkyněmi si popovídám spíše individuálně, protože je vzácností, aby si celá naše parta našla stejný volný čas pro společné setkání. Podobně to funguje v naší rozvětvené rodině, kde jsme se absolutně všichni nesetkali nejmíň 20 let, buď je někdo nemocný nebo je pracovně zaneprázdněn.

    • kopelman napsal:

      Paní Říhová, děkuji vám, že odvážně rozséváte internetem vaše, někdy těžce nabyté, zkušenosti. Váš seriál publikovaný na Britských listech byl pro mě velmi obohacující. I když vás neznám, svou prací jste pro mě jako ten, koho Čobolík stretol po 30 rokov.

      • Věra Říhová napsal:

        Děkuji, psala jsem to právě proto, že mě štvalo, jak intelektuálové filozofují a nepodívají se přitom ani z okna svých domovů a pracoven, tedy chyběl právě ten kontakt. Ale právě internetové diskuze se dají lehce propojit s přímým kontaktem. Na BL mě dostal pan Cvek a snažila jsem se o trochu praktický pohled, který bravurně analyzuje například paní Švihlíková.

  18. Antonie napsal:

    Myslím, že málokomu se poštěstí, tak jako Vám, Kopelmane, mít vedle sebe člověka stejných názorů, stejných zájmů, stejné stupnice hodnot. Je to tak jak píšete, že i v rámci rodin se lidé dnes natolik názorově odlišují, že nenacházejí společná témata k hlubším rozhovorům a hovory se omezují na povrchní sdělování aktuálních zážitků.
    Podobně to napsal i Jung. „Osamělost nevzniká tím, že by člověk kolem sebe neměl lidi, ale tím, že jim nemůže sdělit věci, které se mu jeví jako důležité, nebo že považuje za platné myšlenky, které jiní považují za nepravděpodobné.“
    Někdo si vystačí se sdělováním aktuálních zážitků, někomu to k životu stačí, někoho to nenaplňuje. Mám ale za to, že důležité je bez podceňování respektovat ty, kterým to stačí, a nic temného nevidím v tom, že když to někomu nestačí, tak se z toho, co je v něm navíc, vypíše do blogu. Možná že to je lepší, než konat. Konat by v tomto případě mohlo i znamenat najít pozornějšího posluchače k diskuzím, spálit za sebou mosty a jít o dům dál 🙂

    • Leo K napsal:

      Zajímavé téma. O ceně rodiny. Je nás (sebe do toho počítám), co neuřídili rodinu a cítí se oprávněni vznášet rady státu. Ne požadavky, ale rady. Možná, kdyby na to téma někdo promluvil, tak by se i vlk obměkčil.
      🙂

    • kopelman napsal:

      Antonie, i díky vaší odpovědi pro mě mělo smysl napsat dnešní článek. Celou dobu od vlkovy výzvy mi ležela v hlavě myšlenka: jaký to má smysl a pro koho? Ptal jsem se: nezměním svět spíše svým vlastním jednáním? Tím jednáním myslím především samozřejmé dodržování zákonů. Např. 50 v obci nebo přednost chodců na přechodu jsou bohužel mnohým jen pro srandu, ale dodržováním snižuji riziko, že zmařím lidský život. Jak to může být někomu málo? Není důležitější nepodlehnout „drobné“ výhodě, když mi někdo nabídne cenu bez DPH bez dokladu?

      • Věra Říhová napsal:

        Souhlasím s Vámi. Myslím si, že to je o osobním přístupu k ostatním lidem, trochu i o drzosti. O umění mluvit i naslouchat, o odvaze svobodně projevit vlastní myšlenky, i kdyby to byla sebevětší blbost, pokud je v rámci slušnosti. Myslím si, že se dnes lidé znovu učí komunikovat, alespoň to kolem sebe vidím, a začíná to právě v rodině a v kruhu přátel.

        Skloubit internetové diskuze s přímým lidským kontaktem je snadné, ale každý se to musí naučit sám. Mám kamarádku, která používá Facebook místo poradny psychologa. Někdo by řekl, že je praštěná, ale ona se tam léčí s dvacetiletého pravičáctví a její poznatky pak konzultujeme. Myslím si, že konec vlády ODS bylo zvonění budíku, které probudí ještě mnoho dalších lidí z feudálního tmářství a snu o novodobé vyšlechtěné třídě, neboť nejvíc křičí poznání, že titul, postavení ani peníze z blbce inteligenta neudělají.

        Pro koho to má smysl ? Pro mě, pro Vás, pro čtenáře Kosy, pro moje kamarádky a vaše kamarády, pro naše děti a vnoučata. Tak to vidím já. Možná, že mám náskok v tom, že mám dlouholetou zkušenost z trempských potlachů a hraní písní po venkovských hospodách, tak jak vzpomíná Admirál. Jó, to byla škola mezilidských vztahů.

      • Antonie napsal:

        Není to málo, v tom je počátek obnovy. Určitě víc je jít osobním příkladem, než porušovat zákony a vyžadovat jejich dodržování od jiných. I když chyby děláme asi někdy všichni, důležité je ale snažit se a neopakovat je, bez té snahy je každé slovo nepodložené životem a prázdné. Pište častěji 🙂

  19. okolojdoucí napsal:

    Velice podnětný blog, děkuji!

    Facebook, blogy, diskuze na internetu, to vše mě dlouhá léta míjelo, ale Kosa mi trochu připomíná autorovu Kivu, proto tu setrvávám a dokonce komentuji či diskutuji. Uvědomuji si, že tím jaksi „zabíjím“ autorovu myšlenku s orgasmatronem. Ale (asi mám štěstí) ve svém blízkém i vzdálenějším okolí debatuji více méně obdobně, jako zde na vlkově Kose.

    Abych trochu zapolemizoval, Kopelman píše, že nám dnes nejvíc chybí: „Schopnost se scházet, trpělivě naslouchat, snažit se chápat, třeba ne pochopit, ale s pokorou přijímat názory druhých.“ Toto k dokonalosti dovedl taktéž můj oblíbenec Woody Allen ve filmu Zelig, příběhu člověka chameleona, který se dokázal „vcítit“ opravdu dokonale.

    Proto bych před pokorným přijímáním názorů druhých, které může snadno sklouznout k neúměrné relativizaci hodnot, dal přednost otevřenosti ke společnému hlednání a „rozšiřování“ toho, co nás spojuje, a respektování toho, co nás rozděluje, a to do té míry, pokud to neohrožuje tu naši Kivu samotnou.

    • kopelman napsal:

      Okolojdoucí, děkuji za rozšíření. Poukazem na temnou stranu jsem chtěl mimo jiné vyjádřit, že každá věc, skutek, činnost má dvě strany. Že neexistuje čistě dobrá nebo čistě špatná věc. Na to často pachatelé dobra zapomínají. Připomenutí schopnosti empatického chameleona je na místě, bez toho bych vůbec nevyšel s některými kolegy 😉 S vaším rozšířením hranice respektu souhlasím. Na druhou stranu, každý jsme v životě narazili na jedince, u kterých rozumíme výroku klasika: „Měli bychom odpustit svým nepřátelům, ale teprve až budou viset.“ (Heinrich Heine).

  20. český maloměšťák napsal:

    Ne.
    Ale vybírám si s kým má cenu diskutovat. Naštěstí je stále s kým a jsou to diskuze naštěstí stále takové, že se lidé poslouchají, neskáčí si do řeči , nešrotí jim to v hlavě tak, že již při poslechu hledají protiargumenty, ale snaží se myšlenku , která jim byla sdělena dále rozvést, vystavit ji kriteriálnímu zkoumání . na které třeba sdělující zapomněl, či si je neuvědomil.
    Z takových diskuzí pak čověk odchází s pocitem, že vyhráli všichni účastníci diskuze.

    Spíše si myslím, že diskuze oslabuje “ potřebu“ činu. zejména diskuze o politckých tématech, ale zejména o světě financí. Ale s návrhem nějakého smysluplného činu mají mnohdy potíže i jiné kapacity, ostatně posuďte sami /v úvodu je interpretován hezký údajný citát z antiky, kzamyšlení – dost dobře popisuje růlzné mody vedení argumentace/ ::

    —————
    Komunita nemůže existovat, pokud neexistuje komunitní “ tmel“ , kdysi jím bylo náboženství, dnes je jím hypertrofovaný /či alespoň nárokovaný, och – jak krásný je sen, mnohdy lepší skutečnosti !/ individualistický konzumismus, což je ale jen pro pobyt vezdejší transformovaná chiméra mechanicky a formalisticky provozovaného náboženství , jen je nebezpečnější a nesmyslnější, protože je protisměrná, ona tu potřebu odsunuje ne již jen do života posmrtného, ale rovnou do sfér zapomnění, do odkladiště haraburdí, do kupé vlaku se zapomenutým zavazadlem v tom lepším případě.
    Bojím se, že v docela blízké budoucnosti opět propukne ta v podstatě falešná a ve vztahu k tomu, že věc měl ve svých rukou “ nejdokonalejší tvor, co ho kdy Vesmír spatřil“ , stmelovací fraška zvaná „mezilidská solidarita , která se projeví vždy nejvíce v dobách zlých, velmi zlých“ /jak, to „, jak to ?, proč v dobách zlých – kdy je nutno mnoho energie vydávat už jen na to, aby jedinec sám byl schopen přežít – což to není nelogické ?!// , která ale nebývá a není vznešeným či aspoň racionálním záměrem, je jen ubohým důsledkem iracionality trapné, nikolivěk iracionality oduševnělé…
    ….Prostě jako by ve vzduchu bylo cítit , že taková potřeba tu je a že taková potřeba bude také tímto omšelým a cynicky komickým způsobem naplněna…. všimněte si, že když lidem něco chybí, tak se to téměř vždy nějakým způsobem dokompletuje či aspoň dokontempluje, však ona už to příslušná místa budou umět vykomunikovat tak, aby v duši tkzv. moderního člověka zavládl opět ten kýžený klid, ten pocit sounáležitosti, ta příslušná místa se naučila troubit moc hezky, šak se tomu učila a provozovala to leta – vysílat ty všem známé kody…bzzz, trrr, prsk,,,krrrrr….trrrr…jedna…trrrrrr…bztrrrr…dva….teď !.

    • okolojdoucí napsal:

      Tím tmelem se po náboženství chtělo stát osvícenství, humanismus se svým důrazem na jazyk, komunikaci, logiku, tedy na vše, co prospívá artikulaci a sdílení toho, že tu jsme, jak a s kým tu jsme, a (pro ty ambicióznější z nás) proč a k čemu tu vlastně jsme.

      Dnešní doba se vyznačuje především všeobecnou iracionalitou a sentimentem, rezignací na vše nadčasové. Ani multiplikované (v poslední době zhusta sotva replikované) carpe diem už tolik netáhne.

      Krize smyslu, dekonstrukce myšlení, Peřina, Březina, FED, cos to, Janku, cos to sněd…

      • český maloměšťák napsal:

        Ta přednáška je dlouhá a tak může odradit, ale stojí za to se na ni podívat až do konce.
        Jde o solidní popis skutečnosti, proosvícenský. 🙂

        • okolojdoucí napsal:

          Určitě se podívám. Nemám na pracovním PC zvuk, jde o nezbytné rodinně-rozpočtově odpovědné opatření, patrně chápete, že? Nápověda: „Primus sucks“

  21. Mirukube napsal:

    Každý aspekt, o kterém se tady diskutuje, má své racionální a iracionální jádro a záleží na individualitě každého člověka, který akcentuje víc. A já tady přidám ten svůj. Je to právě o té individualitě, a to z té horší stránky. Právě neoliberální systém svými hloupými slogany vybičovává mnohdy přirozenou touhu po individualitě až do absurdnosti. Stačí se zamyslet nad novodobými hesly o úspěchu, úspěšných a o těch druhých, o kterých darmo ztrácet řeč, neb je to jakási podřadná rasa. Nebo halekání o mladém pracovním kolektivu, starší nemají šanci. Dědeček a babička ujídají nám chlebíčka. Nebo ti nemocní, kteří nám odčerpávají prostředky ze zdravotního pojištění, bylo by lépe ho neplatit jako v USA. Nebo některé naše prý celebrity, které se řídí taky novátorským heslem dneška – nevaž se odvaž se ! A tak by se dalo pokračovat, jistě by každý dokázal přidat další věci. Chci tím říci, že ta přehnaná snaha o individualitu za každou cenu, hlavně aby se každý odlišil a byl vidět, to popírání sounáležitosti lidského rodu a toho, že se vyspělost jak člověka tak také civilizace pozná podle toho, jak se staví ke svým slabším, tak ta přímo nahrává tomu, že lidé jsou si vzájemně více soupeři než aby tvořili jakési přirozené komunity. Dnešní doba je zaměřená na konzum, kde bývá na odiv stavěn ten, kdo má co největší konto a ne ten, kdo dokáže nezištně pomáhat druhým i třeba jen tím, že je vyslechne, když si chtějí zavzpomínat nebo někomu říci názor.
    Naše společnost je atomizovaná, lidé se honí za povrchními fata morgánami a neuvědomují si, jak plytce a rychle jim život teče mezi prsty. V tomto stavu se jakési pospolitosti ve smyslu Kivy moc zelená nedává. I když je to velká škoda. Dnes vládne JÁ. Doufám, že ne navždy. Vždycky platilo – víc hlav víc ví. A pokud chceme žít v zemi, kde by mělo být spokojeno co nejvíc lidí, tak se bez komunikace, která povede ke kompromisu, dlouhodobě neobejdeme.
    Ať se jedná o komunikaci v rodině, či jakékoli jiné komunitě, včetně státu a jeho orgánů jak mezi sebou tak vzhledem k občanům.

    • kopelman napsal:

      Mirukube, také nechápu, kolik inteligentních lidí přijímá současnou ideologii individualismu vyšponovaného až do krajnosti, Bělohradským definované tyranie sebeoptimalizace. Proč nedbáme starých moudrých rad?
      Kazatel 4
      7 A znovu jsem pohleděl, jak všechno pod sluncem je pomíjivé.
      8 Někdo je sám a nikoho nemá, ani syna ani bratra, a všechno jeho pachtění nebere konce, jeho oko se bohatství nenasytí. „Pro koho se pachtím a sám se připravuji o pohodlí?“ Také to je pomíjivost a úmorná lopota.
      9 Lépe dvěma než jednomu, mají dobrou mzdu ze svého pachtění.
      10 Upadne-li jeden, druh jej zvedne. Běda samotnému, který upadne; pak nemá nikoho, kdo by ho zvedl.

    • Qiedo napsal:

      Je to tak prosté, až se nechce věřit, že je tolik lidí, kteří to nedokáží pochopit. Staré psy ale novým kouskům nenaučíš. Začít to tedy chce u těch mladých. Jestli je ovšem naše školství v takovém stavu, jak píše na BL- viz odkaz:
      http://www.blisty.cz/art/71933.html
      tak to bude běh na hodně dlouhou trať.

  22. Admirál napsal:

    Obdobou indiánské kivy je náš táborák, potlach u něj. Moje generace byla zasažena „návratem k přírodě“, kultem kamarádství, trempingem.

    Nezapomenutelné.

    S malými či žádnými prostředky se dal žít neskutečně bohatý život. Nevyměnil bych ani den.

    Přeji mladší generaci, aby svůj „návrat k přírodě“, k ohni také zažila.

    Blogy nejsou náhradou ohně.

    Jsem si jist, že u ohně by jsme my, co máme na blozích rozdílné názory a postoje a co si virtuálně vjedem do vlasů, našli k sobě v mnohých případech cestu.

    • kopelman napsal:

      Admirále, donutil jste mě zavzpomínat. Opravdu nezapomenutelné, i když u mě to byly táboráky na podnikových táborech ROH. Před třemi roky jsem byl na výletě v Emerice u jezera Geneva, Wisconsin. Byly tam velmi podobné dětské tábory jako kdysi ty ROH na Vysočině. Bylo to pro mě dokonalé deja vu, tak jsem se zajímal a zjistil, že většina je organizovaná církevními spolky (v Emerice je církví minimálně tolik jako u nás politických stran). Vůbec v Emerice narazíte na hodně věcí, které vám připomenou nám známé totalitní praktiky.

      • Admirál napsal:

        Myslíte, že pro dětské tábory v minulosti je nutné slovní spojení známé totalitní praktiky?

        • kopelman napsal:

          Admirále, omlouvám se a stydím se. Slovo totalitní jsem chtěl dát do uvozovek, ale spěchal jsem a neuvědomil si to. Napsal jsem to špatně, dětské tábory, které vytvářely dlouhá přátelství, patřily mezi to nejlepší, co mi život dal. Chtěl jsem bez souvislosti s těmi tábory sdělit svůj poznatek, že v Americe nelikvidují dobré věci, které byly u nás zničeny z pubertálního antikomunismu.

    • Oto Les napsal:

      Když jsem s rodiči kdysi vyrážel na rodinné čtrnáctidenní dovolené na Vranovské přehradě, ty trempy jsem ve vlaku vídal. Divil jsem se, proč nejedou na přehradu se svými rodiči, jako já. Trempové mi proto připadali jako sešlost osamělých, ale přesto se mi docela zamlouvali (až na tu divnou zálibu v pivu), zvláště když taky jednou pomohli na cestě neznámou krajinou najít cílové místo. Zcela souhlasím s výrokem, že i s malými prostředky lze zažít úžasné věci,třeba při rodinném stanovacím výletu autem do tehdy jedině dostupného Bulharska, mnohem úžasnější, než při pobytu v betonovém apartmá ne břehu dříve romantické krajiny. Někdo možná řekne, že dědkovi se to plká, když mu tehdy bylo patnáct.

  23. Firefly napsal:

    Možná se na otázku dá podívat i z jiné strany.

    Po tisíciletí byl okruh lidí, s kterými člověk komunikoval, vcelku přesně stanoven. Komunikoval z lidmi vesnice či městečka, se sousedy. S nikým jiným nebylo možno komunikovat. Šlo o desítky, maximálně stovkz lidí, kteří měli společné zejména místo bydliště.

    Ba ani práce neměla vliv na okruh známých. Stále šlo o sousedy. Existovaly samozřejmně vyjímky, voáci, obchodníci, ale statisticky ne příliš významné výjimky.

    Nedocházelo – ani nemohlo – tedy k významné selekci osob vhodných (či méně) ke komunikaci. Prostě se komunikovalo se sousedy. Tedy – s lidmi povahově, názorově, zkušenostně zcela jinými.

    V současné době není okruh „známých“ vhodných ke komunikaci určen zdaleka tak jednoznančně. Zejména ve větších sídlech má historický fenoménstále menší až nulovou váhu. Vznikají ale společenství nová, v porovnání s historií specializovaná a výběrová.

    A blogy ? Jde o komunikaci, komunikaci lidí zajímací se o jistá témata. Nikoli nutně se stejným názorem na dané téma, ale rozhodně se zájmem o dané téma.

    I tyto blogy – tedy skupiny lidí – se dále specializují. O politice se člověk může bavit na novinkách.cz či na Kose. To není tolik o objektu zájmu, ale spíše o preferovaném stylu komunikace.

    • jezevec napsal:

      taky mně to napadlo. po tisíce let člověk prostě komunikoval s tím, kdo mu byl geograficky nejblíž – a nechtěl-li být komunitně exkomunikován jako podivín a asociál, musel se s nima nějak dohodnout. a druhý den zas, a pak znova a po celý život stejně.
      dneska si může vybrat. začíná to školou v podstatě kamkoliv na světě, pak vysoce specializovanou prací, často i bydlí v ghettech názorově či profesně vyselektovaných společenství. a večer zasedne ke complu, a vybere si kde a s kym a o čem se bude bavit, nebo zda povede monolog který v temnotě internetu najde své posluchače.

  24. zemedelec napsal:

    Pane kopelman.
    Velice vhodné téma.
    Co já pozoruji,že lidi ze svými problémy se spíš uzavírají do sebe,než aby komunikovali z okolím.V lepším případě to končí pod mostem v horším případě sebevraždou.Jak jsou rozdíly ve vzdělání,ale i v ekonomické situaci,tak ta komunikace vázne.Už to někdo popisoval,dostup všech možných informací přes média,posadil lidi k ním a nějaké sousedské povídačky už netáhnou.Také musíme vzít v úvahu,ta různorodost zaměstnání má kolikrát problém,aby se sešla rodina,natož větší společnost.

    • kopelman napsal:

      Zemědělče, díky za doplnění. Ano, ne každý je schopen se natolik usebrat a konat, aby se o sebe postaral. Že tito lidé živoří, považuji v 21. století za skandální. Privatizace exekučních řízení po česku je výsledkem zločinného spolčení poslanců, kteří na svou čest slíbili: „svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu“. Jaká je hodnota jejich cti a morálně akceptovatelná sankce za porušení slibu?

  25. Janika napsal:

    „Vy, kteří píšete do blogů, nemáte pocit, že jste cizinci v debatách „normálních lidí“ ve svém nejbližším okolí?“

    Ano, ale to jsem měla vždycky, i v dobách před-internetových. Vždycky jsem měla svůj vlastní svět, který nebylo moždé sdílet naplno s ostatními. Někdy tedy ano, ale jen s někým – ale tak je to pořád. Díky internetu se mi otevřela zázračná možnost sdílet svůj vnitřní svět s větším množstvím podobně naladěných.

    • kopelman napsal:

      Janiko, děkuji, že jste se rozhodla svůj vnitřní svět sdílet. Často a rád do něj potichu nahlížím.

  26. VaclavP napsal:

    Ano i ne , na těch 100 komutních lidí bych odpověděl matematickým přes šest urovní známostí znáš každého na světě. Internet a globalizace naopak spojují 100 lidí ne místně ( vesnice ), ale 10 lidí s nějakou společnou minoritní charakteristikou ( fanoušci filmu Spáč od Woodyho Allena ), v globalizované společnosti je člověk místo jedné velké členem mnoha malých komunit. Osobně se globalizace nebojím , protože za 20-30 let přijde de-globalizace.

  27. tresen napsal:

    … Stačí se zamyslet nad
    novodobými hesly o úspěchu, úspěšných a o těch
    druhých, o kterých darmo ztrácet řeč, neb je to jakási
    podřadná rasa. Nebo halekání o mladém pracovním
    kolektivu, starší nemají šanci. Dědeček a babička
    ujídají nám chlebíčka. Nebo ti nemocní, kteří nám
    odčerpávají prostředky ze zdravotního pojištění….

    Tenhle citát z příspěvu Mirukube mi potvrdil, co jsem napsala nahoře. Totiž že s podivnými „cizinci“, jejichž pohled na svět je mi značně vzdálen, se potkám nikoli v reálu, ale jenom na internetu. Pohybuju se v prostředí, kde se velká většina lidí řadí k liberální pravici. Nikdo z nich by citované slogany nepoužil ani ve srandě. Jediné milieu, kde jsem se s nimi seznámila, byly blogy. Tam jsou ovšem vydávány za doklad zlotřilosti koho jiného, než liberální pravice.

    • Mirukube napsal:

      tresen – tak já asi slyším trávu růst, nebo vy slyšíte jen co chcete. Celá tahle doba je přece prošpikovaná termíny – úspěch, úspěch a potom prachy a prachy. Možná si je nevyprávíte mezi sebou, to vás šlechtí, ale tak je to podáváno ve virtuálním prostoru jako nová propaganda. Kdopak to řekl, jistě, byl to klasik neoliberalismu Kalousek, že progresivní zdanění, jak jistě víte zavedené ve vyspělých státech, je trest za úspěch. A kdo to razí myšlenky individualismu, tedy že každý se musí o sebe postarat sám. S takovým malým téměř nečitelným dovětečkem, že kdo to z nějakých důvodů neumí, tak sorry, to není moje věc. To jsou přece základní postuláty pravice, které jsem pro pochopení jen více zdůraznila a nakonec to řekl natvrdo soumar, že socan je sprosté slovo. Vnímání společnosti jako celku se snad konečně trošku láme, ale sledovala jsem hodně let ve své funkci personalistky, jaké inzeráty zadávaly firmy při náboru zaměstnanců a bylo to jednoznačně ve prospěch mladých. Dnes už konečně existují výzkumy,které říkají, že kolektiv složený různorodě je mnohem výkonější, než nějaké jednostranné lajny. A nakonec je to i přirozenější. Proč se má pořád člověk podřizovat nějakým hloupým frázím, které ho škatulkují podle pochybných kritérií ? Kdo zavádí ve zdravotnictví a školství platby ? Mluvím o neoliberální pravici a jejich konceptech, kdy se ekonomické modely zaměřují na maximalizaci zisku mnohdy bez ohledu na člověka. Prostě to jsou dané věci a proto tohle dělení existuje, není to nic nenormálního. Názorové rozdělení má svoje vyústění v praktické politice. A strany hájí, nebo spíš měly by hájit svoje voliče. Proto se přece někteří z nás řadí na té úsečce někam. Já stojím vlevo, ale nikoli na okraji. Dokážu pochopit, že pravice má své důležité místo a že být tady jen levice, tak by to taky nebylo dobré. A proto spolu máme mluvit a pokusit se chápat. A když ani to nejde, tak alespoň respektovat.

      • Soumar napsal:

        Opravdu spolu těžko nacházejí řeč dva lidé, kdy jeden tvrdí – vše, co si vydělám, je moje a já rozhodnu, koho budu podporovat. Druhý tvrdí – část z toho, co si vyděláš, je moje, protože mě musíš podporovat.
        Tenhle vztah bude vždy nerovný a budit animozity na obou stranách.

        • Mirukube napsal:

          Soumare – ale tohle, co jste napsal, byste mi měl bez nějakých klišé vysvětlit. I když je to mimo téma blogu 🙂 Ale jelikož jsem přístupná argumentům a je to o té lepší stránce blogů, že se něco dozvím. Jak to myslíte s těmi výdělky a tou podporou, jako že ten, kdo vydělává víc, tak víc odvádí a to jeho se přerozděluje ve prospěch toho, kdo odvádí míň ? Nerada bych se v tom moc pitvala, protože je to poměrně složitá otázka, takže mohu s vámi vřele souhlasit v tom, že to vždycky bude vzbuzovat animozity. Alespoň do té doby, kdy si člověk za každodenní práci nebude moci dopřát slušný život, když na druhé straně budou existovat pro zjednodušení „udření koně“ nebo Hušákové s platem milion měsíčně, letadlem a kuchařkou, kteří takto hospodaří s penězi daňových poplatníků. I když ta Sazka aréna nebyla ve vlastnictví státu, v každém případě za ten závratný plat to dohospodařil to pomalu do bankrotu. A tak je to i s jinými ve státních podnicích. Jistě, i na druhé straně jsou pijavice, které zneužívají sociální systém. Ale to bych se dostala do obvyklého fotbálku, na který nemám náladu, protože je k ničemu. Binec je všude a pokud to spolu nezačneme řešit, ale budeme se hádat, kdo je horší, tak to k ničemu nebude. A ukážeme, že si za to všechno můžeme vlastně sami, protože jsme zřejmě opravdu hloupí.

          • Soumar napsal:

            Snadno. Ti lidé, které kritizujete vy (politici dosazení do státních firem, nebo ti, kteří vydělávají na státem garantovaném monopolu – Hušák), jsou i předmětem kritiky pravice. Jenže si všimněte, co vadí vám – majetkové rozdíly jako takové.
            Mně nikoliv.
            Mně vadí to, že tito lidé okrádají daňové poplatníky (a možná ty pravicové, vyšší daně platící poplatníky, ještě více, než levicové). Řešením není progresivní daň, kterou by se „to mělo rovnat“, ale zrušení takových monopolů (v případě Sazky), nebo přestat politiky dosazovat do správních rad státních podniků a tyto podniky transparentně buď prodat (proč by měl stát vařit pivo?), nebo pořádat konkurzy na manažery a ne dávat trafiky neúspěšným politikům, pokud zůstane podnik státní (základní infrastruktura budiž, i když i tam mám své pochybnosti o efektivitě, když správci na ničem dlouhodobém nezáleží).
            Nečasovi a Kalouskovi se podařilo zdiskreditovat pravicové myšlenky na spoustu lez, bohužel.

          • Soumar napsal:

            Napíšu to ještě možná jinak. Individualista nebrání kolektivistům, aby si sami mezi sebou stvořili nějaký vlastní kolektivní výměnný sociální systém, naopak.
            Zatímco kolektivista NUTÍ individualisty, aby s nimi byli součástí jednoho systému.
            Transparentně je to vidět na diskusích o sociálním státu; nežádám nic jiného, než možnost podepsat „reverz“, „opt-out“ a to, co z činností státu jde individualizovat (a je toho dost) si platit sám. To, u čehož je individualizace nemožná či složitá, nechť v merku státu zůstane.

        • Leo K napsal:

          Na tomhle základě se nedá diskutovat, protože nejsou objasněné pojmy. Například – co znamená to slovo…si vydělat? Ten vágní pojem potom dovoluje i protichůdná stanoviska. Druhá taková nejasnost je v tom, že uznávám-li stát jako prostředí, které mi dopomáhá k výdělků, musím logicky ten stát podporovat, nejsem-li tedy příživník, kterému je jedno, že jeho nositele zahubí.

          • Soumar napsal:

            Těžko vše vtěsnat do blogového komentáře. Vydělat si znamená získat peníze směnou za výrobky či služby od zákazníků (zjednodušeně).
            Stát jako prostředí zahrnuje justici, policii, hasiče, vojsko, silnice, … a je toho spousta, co prostě každý využívá a nemůže se z toho vyvázat. Tam souhlasím s placením z daní. Ale jsou záležitosti individualizovatelné, kde lze oddělit službu, kterou stát poskytuje jednomu konkrétnímu účastníku a tento by si ji mohl svobodně nasmlouvat jinde.
            Použiji malinký příklad; nemocenské (nikoli zdravotní, tam je to složitější – léčba bez souhlasu pacienta, apod.) pojištění – OSVČ má dovoleno si ho financovat dle libosti. Zaměstnanec nikoliv. Proč?

          • Ernest napsal:

            Položte si ale otázku – JAK SI KDO VYDĚLÁ ? Jsou lidé, kteří pracují a přesto „třou bídu“ dnes se tomu říká „pracující chudoba“. A jiní lidé výsledky práce těchto „pracujících chudých“ pouze prodávají a přesto inkasují podstatně větší podíl z hodnoty vyrobeného. Dnes se říká „jsou chytřejší“, ale v čem je ta „chytrost“? V tom, že mají lepší příležitost si přivlastnit větší díl. A jsou další lidé, (vlastníci), kteří ani nevyrábí, ani neprodávají, ale jenom z titulu vlastnictví shrabují část vyrobené hodnoty, aniž by se na ní jakkoliv podíleli. Ti jsou podle vás, Soumare „nejchytřejší a nejpracovitější?

          • Soumar napsal:

            Pokud jde o vlastnictví, to (v případě poctivého nabytí a ne zločinu) je jen akumulovaná lidská práce či důvtip.
            Pokud jde o Váš názor, že jedni vydělávají prací málo, zatímco druzí prodejem výsledků téže práce (?) hodně, proč první neprodávají svou práci sami?

          • Ernest napsal:

            To Soumar: Nikdo, ať si říká kolektivista, nebo individualista není NEZÁVISLÝ NA SPOLEČNOSTI a bez společnosti ostatních by nepřežil.

      • Mirukube napsal:

        PS píšu sama k sobě – nechci být konfrontační, ale je potřeba si nalít čistého vína, být tady jen levice, tak to solidárně všechno prošustruje a nebude možná ani na ty nemocnice a na školy a být tu jen pravice, tak taky máme otrokářský řád. Takže vlastně je všechno skoro ok 🙂

        • Soumar napsal:

          Myslím si, že se mýlíte. Ano, jeden extrém je vše kolektivistické, levicové. Ale individualismus není druhým extrémem, tím by naopak byla nedobrovolná podpora bohatých chudými.
          Neříkám, že k tomu nedochází (typicky rozkrádáním státního rozpočtu, do něhož platí i chudí, korupčníky). Ale to není nic, co by skutečná pravice chválila.

          • okolojdouci napsal:

            „… nedobrovolná podpora bohatých chudými.“ Tak to je opravdu extrém 🙂

          • Mirukube napsal:

            Soumare, v mnohém s vámi mohu souhlasit, ale pletete se v tom, že mi vadí majetkové (platové) rozdíly. Jistě, je to obecně vnímáno jako levicový princip – tedy větší přerozdělování, stát, který bude občanům zajišťovat co největší komfort. Rozdíly platové i majetkové mi vadí pouze v tom případě, když byly získány buď rozkrádáním daní nebo tak, jak jste to kouzelně naznačil nedobrovolnou podporou bohatých – čili vysoký plat jedněch je na úkor mizerného platu druhých, nikoli za výborný výkon. Protože pokud by ten výkon tak výborný byl, tak by ti dole ten mizerný plat neměli. Je pro mě absolutně nestravitelné, co jsem slyšela dne na radiožurnále, že přibývá dětí, kterým rodiče ve škole nemohou zaplatit oběd. Kde to žijeme ? Totéž platí o sbírkách pro nemocné a nemohoucí na Nově, i když jinak proti charitě nic nemám, taky jsem tam pár let pracovala a viděla dost lidské bídy. To jsme na tom tak špatně, že tihle lidé musí o pomoc prosit v televizi ? Na druhé straně vidím to rozkrádání a vyhazování peněz za naprosto zbytečné věci.
            Takže vidíte, na mnoha věcech bychom se shodli, třeba krást a lhát se nemá.
            Ještě k těm platům – můj manžel, vysokoškolský učitel, dával daňové přiznání a mělo stejnou výši jako daňové přiznání jiného našeho známého, který pracuje v jiném podniku jako údržbář. Takže pro platovou nivelizaci opravdu nejsem a každému vysoký plat za dobře odvedenou práci ze srdce přeji, ale ve státním sektoru by něco takového jako trafikanti a „udřené kobyly“ nemělo existovat. Vyvolává to oprávněnou kritiku, která se nedá zamést tím, že jsou levičáci závistiví.

          • Soumar napsal:

            Souhlasím. Proto je třeba bojovat proti rozkrádání daní i přerozdělujícímu státu současně. Vyhnat je třeba jak Kalousky, tak Nečase, tak Sobotky a Filipy.

      • tresen napsal:

        Co na to říct?
        Snad něco k těm postulátům. Moje představa o těch pravicových se od vaší představy hodně liší. V zájmu spravedlnosti musím dodat, že stejně tak se od té mé zřejmě bude lišit představa nějaké osoby z konzervativní pravice. Takže ty mé postuláty nemohu vydávat za univerzální. Tady snad bude stačit, když napíšu, že k nim rozhodně nepatří pohrdání lidmi, kteří podle vás nepatří k těm úspěšným, ani těmi, kterým dělá potíže starat se sami o sebe. Mimochodem – moje definice úspěchu v životě nevychází z cifer na kontě, z vlastnictví luxusních předmětů ani z míry popularity.
        Každopádně bych si netroufla formulovat postuláty levice a vynášet o nich své soudy. S tím má ostatně problém levice sama, viz debata v DR:
        http://denikreferendum.cz/clanek/17168-ctyri-levicove-artikuly
        Je to hodně výživné a já přiznávám, že jsem se dobabrala jen asi do dvou třetin, takže je možné, že mi něco důležitého uniklo.
        Nakonec otázka:
        Mohla byste nějak jednoduše vypsat, co si představujete, když se řekne, že se někdo o sebe neumí postarat?

        • Mirukube napsal:

          tresen – možná bychom časem našly víc věcí, na kterých bychom se shodly, prozatím snad jen v tom, že mě internetové diskuse taky šokovaly podobně jako vás a cítila jsem se tam cizinkou, ačkoli vzhledem k názorům asi v opačném gardu. Pozitiva, která spočívala v tom, že jsem si mohla rozšířit názorový obzor, byla vyvažována negativy ve formě pro mě nepřijatelné slovní agresivity. Proto už do diskusí chodím málo, spíš jdu tam, kde jsou pro mě zajímaví lidé. Ale zpět k vám. Nechci se vymlouvat, moje pojednání by bylo hodně obsáhlé a zřejmě bychom nakonec zůstaly každá na svém.
          Byla jsem vychovávaná v silně katolické rodině a mám zřejmě nejen díky tomu, ale po rodičích silně vyvinuté sociální cítění.
          Společnost je rozvrstvena na ty chytré a hloupé, a na ty ještě chytřejší a ještě hloupější. Ale to nic neříká o jejich charakteru. Bezcharakterní lidé existují proporcionálně stejně ve všech skupinách. Takže já to cítím tak, že i ten nejhloupější člověk může být slušný a poctivý a když pracuje, tak má mít takový plat, který by mu zajišťoval slušný život a mohl zaplatit dítěti ve škole obědy a nemusel být na sociálních dávkách. A to se neděje. Potom jsou tady lidé, kteří se vlivem různých okolností ocitli ve špatné situaci a těm by měl stát pomáhat. Charita nemůže být na bázi dobrovolnosti, ale musí být systémová i když adresná. Nemyslím si, že ti, kteří padnou během života na ústa, tak si musí pomáhat sami. Někdy to nejde. Ona vůle sama někdy nestačí. To by mohl dosvědčit některý z kuřáků, který se snaží už po 20-té přestat. Někomu se to podaří a někomu ne.
          A to už vůbec nemluvím o těch, kteří jsou fyzicky nebo psychicky nemocní. Tam je to bez jakýchkoli debat. Pokud si mám myslet, že jsme civilizovaní lidé a žijeme v prostoru, který stále, i když čím dál méně, žije z křesťanských tradic, tak si dokonce myslím, že musím mít pravdu.
          Prostě to už asi tak bude, rozdíly jsou normální a měli bychom se raději scházet v nějakých Kivách a tam si to při kytaře rozebrat. Nemá cenu, abychom byli izolovaní v nějakých skupinách se stejným názorem, kde si budeme vzájemně přikyvovat a o té jiné skupině tvrdit, že jsou mimo. Každý má svůj kousek pravdy. Všechny názory jsou součástí jedné velké pravdy o světě a tak bychom je měli brát..

          • Soumar napsal:

            Píšete – „Charita nemůže být na bázi dobrovolnosti, ale musí být systémová i když adresná“.
            To znamená, že si osobujete právo někoho jiného nutit k tomu, aby se vzdal části svých peněz ve prospěch někoho dalšího. A to je prostě chyba.
            Charita je morální povinností člověka a být sobcem je nemorální. Ale ještě méně morální je být zlodějem, který cizímu bere proti jeho vůli.
            Nezlobte se.

          • tresen napsal:

            Určitě se shodneme, že se shodneme na mnoha věcech. 🙂
            A na něčem méně, ale to teď není důležité.
            K tomu, co jste napsala, doplním něco z hlediska svého vypjatého pravicového individualismu:
            Domnívám se, že neschopnost či nemožnost se o sebe postarat není dědičná vlastnost. Pomáháme-li nějaké rodině z tohoto titulu, mělo by to zahrnovat i starost, aby tím neutrpěly děti, aby v budoucnu nerezignovaly na možnost nestat se dalším příjemcem sociální pomoci.
            Postulát: rovnost příležitostí → sociální prostupnost
            Možná nebudeme mít stejný recept, jak toho dosáhnout, ale budu považovat za slušný výsledek, když uznáme zásadu.

            Jinak se ale obávám, že ani pravicové, ani levicové recepty v budoucnosti nezaručí velkému počtu lidí jakoukoli slušně placenou práci. K tomu bohužel směřuje vývoj, který je dán souběhem růstu počtu obyvatel planety s nahrazováním mnoha druhů fyzické a dnes i duševní práce stroji.
            A dokonce ani kdyby se svět domluvil na poskytování tzv. nepodmíněného příjmu, není tu důvod k velkému optimismu.

  28. Soumar napsal:

    Zajímavé je, že pravičáci se IRL potkávají především se spřízněnými pravičáky, zatímco levičáci narážejí na nepochopení okolí a svůj svět sdílejí na blozích.
    Čím to je?

  29. tresen napsal:

    Nemyslela jsem tím Psa.
    Tam jsem se sice taky kdysi vyskytovala, ale byla i jiná místa.
    Pán onoho zaniklého blogu, umíněný levičák, který byl ochoten tolerovat i daleko pravější pravičáky než já, tu mimochodem vyfasoval ban.

  30. XY napsal:

    Hm, ponechme stranou všeliké nejen psychické důvody, proč lidé píší blogy a proč se jiní pod jejich texty hádají či diskutují. Vždy mi při té příležitosti vytane na mysli dávná slavná hra satirické scény Večerní Brno Drak je drak čili Kterak Žužličtí k rozumu přišli. Město písemně obléhá Drak, žere výhradně nejkrásnější panny, propuká panika a konšelé organizují společenský život ve městě. „Sousedé se nám scházejí a pěkně si spolu povídají. Někde si dokonce věci rozříkali a vyříkali tak, že my jsme pak mohli jen rozpovšechnit…“ dí jeden konšel. Ale nějaký občan oponuje: „To je všechno hezké, ale došlo pivo!“ Čímž výčet pozitiv jaksi končí.
    Jistý – a ne zrovna bezvýznamný – český básník pak k tématu pochopení a srozumění podotýkal něco v tom smyslu, že pochopit znamená přijmout. A to že zatraceně není dobré. Často na to myslím, když se chválí agora. 🙂
    Pěkný večer!

    • Leo K napsal:

      Hm, už Aristotelés v Politice zastával názor, že veřejná agora jako shromaždiště občanů musí být oddělena od tržiště, kde se obchoduje.
      Ale po dvacáté hodině to nechci už rozvádět.

      🙂

  31. Puck napsal:

    Svět s Internetem je jiný.
    Vzpomínám, jak oblíbená byla rubrika v novinách – Názory čtenářů, anebo Čtenáři nám píši. Ta byla navíc usměrňována a cenzurována některým redaktorem, aby režim neutrpěl příliš. Ani Hitler by dnes nebyl schopen zmanipulovat národ tak, jak se mu to povedlo před válkou. Stejně tak komunisté raději sbalili fidlátka, protože v éře celosvětové komunikační sítě neměli šanci udržet svůj informační monopol. K čemu by dnes bylo rušení Svobodné Evropy ?

    Samozřejmě, zneužít lze všechno, ale tím, jak informace rychle putuje prostorem, tak rychle se zase manipulace odhalí. Zajímavá byla v tomto směru Vajíčková válka a dodnes se neví, kdo ji zorganizoval, i když ovlivnila politiku na několik let dopředu.

    A temná stránka blogů ?
    Dnes nestačí zájem jen o nejbližší okolí a diskuze se sousedem, anebo se štramgasty v hospodě. Právě proto, že taková diskuze může něco změnit zase jen v tom nejbližším okolí. Díky Internetu a blogům, či diskuzím na nich, může i človíček z nejzapadlejšího kouta země přispět svým náhledem do názorového guláše ve všech oblastech dění. Pokud je ten názor podnětný a zajímavý, nezapadne. A naopak, může si přečíst názory na věc od vzdělaných lidí a od lidí zasvěcených do problému, kteří by se jinak asi nenamáhali s jejich publikaci přes noviny a pod.
    Proto si myslím, že klady blogů daleko převyšují jejich zápory. A nakonec – díky za tento prostor zde na Kose !

  32. táta napsal:

    VÁŽENÍ
    Stáhl jsem se do ulity s pocitu marnosti co dost souvisí s tímto vynikajícím tématem i excelentně podané i když bych v určitých jemností oponoval. I debata byla a je velice zajímavá.COŽ mě vyburcovalo reagovat,zatím ten konec zdánlivě stáčí téma jinam,ale jen zdánlivě ve své podstatě vté odbočce je to gro proč se tak děje.

    pojem Objektivní pravda,……………….ten pojem muže existovat ve vědách kde se to dá ohmatat dokázat………jako že 1+1=2 nebo různé zákony.
    OVŠEM nemůže existovat v náhledu na život tam nastupuje jen osobní kriterium,postoj i související s prostředím a zkušenostmi co jsme prožili.
    MODERNÍ doba a pokrok se nedá zastavit a k tomu patří i virtuální svět ten at se nám to libí nebo nelibí čím dál bude více zasahovat do toho reálného.
    ŽIVOT je KOMPROMIS………… zjednodušeně když to převedeme na rodinu………bud jeden s partnerů je dominantní pak ale musí mýt partnera který to trpí dva dominantní nemohou dlouho vedle sebe přežít………..ve společnosti musí být určitý kompromis..tam nemůžete očekávat v dlouhodobém horizontu že společnost bude akceptovat jednu domina tu jedno jakou.To JE co čím dál více té společnosti chybí.

    TOMU minulému režimu bohužel především ta politická dominanta v padesátých letech až zločinná v pozdější dobách se to dalo v dosti případech ignorovat což převážná část úspěšně ignorovala.A tady samozřejmě už nastane velice rozdílné posuzovaní.
    TOMUTO režimu zase převládá dominanta individualistka………ano zde objektivní pravda nemůže existovat má mnoho podob,jemností a mnoho možných pohledů.
    KOMPROMIS je naprosto v nedohlednu.

    VIZ DEBATA………paní Mirukube versus SOUMAR.
    nemůžu byt zcela objektivní samozřejmě můj pohled je velice blízký paní Mirukube ale podle mě podala určitý kompromis což pan SOUMAR nepřijal.

    on odpověděl…………..Myslím si, že se mýlíte. Ano, jeden extrém je vše kolektivistické, levicové. Ale individualismus není druhým extrémem, tím by naopak byla nedobrovolná podpora bohatých chudými.
    naopak přemíra individualismus je extrém……….. fungující společnost muže fungovat jen na kompromisu……………můžete byt na Nobelovu cenu chytrý,šikovný,NĚKDO vám musí uklízet,pěstovat jídlo atd.
    a poznámka……citace……..nedobrovolná podpora bohatých chudými………….to už v mnohých případech existuje a ne jen v té státní správě co jste psal……kolik rádoby podnikatelů jejich následky podnikaní v mnohých případech nepotrestané podvody doplácí i ti chudí aby si oni žili dál v luxusu………viz vytunelované banky těch případů je mnoho…………ten extrém je mnohdy na obou stranách paní ho uznala VY NÉ.

    • Firefly napsal:

      že se taky ozvete, už vás není slyšet ani přizvukovat souzvucnym dialogům petrpavel breta

    • Soumar napsal:

      Špatně to chápete. Individualismus neznamená, že nikdo nebude uklízet. Individualismus znamená svobodnou domluvu např. o ceně práce – ať už úklidu, nebo nobelovského výzkumu.
      Význam justice nezavrhuji. Ale vy – levice – chcete obírat i poctivé podnikatele nebo zaměstnance.

      • zdenekb napsal:

        „Svobodná domluva o ceně práce“ existuje leda ve vaší vysněné laboratoři pravicového fantasty, tedy tam, kde je práce dostatek, dá se o její ceně smlouvat a kvalitnější vyhrává. A kde existuje skutečná rovnost příležitostí. Ušetřete mne, prosím, tradičního blábolení na téma, že každý se může odstěhovat do Prahy a pracovat v bankovním sektoru, nebo si založit firmu, která bude špičkou na trhu. Ne každý má tu možnost, ne každý tu schopnost. Což neznamená, že si zaslouží odírání ze strany šťastnějších, co ji měli.

      • Ernest napsal:

        Až bude mít KAŽDÝ možnost si na slušné živobytí vydělat VLASTNÍ prací, pak nebude solidarita bohatých s chudými muset být vynucována státem a bude moci platit heslo „každému podle jeho zásluh“. A nebude třeba charity. Tento systém v zájmu „svobody“ zisků umožňuje těm „chytrým“ bohatnout bez ohledu na to, že to některým dalším lidem přináší chudobu.

  33. tresen napsal:

    Soumare, způsob, jakým trváte na tezi, že pomoc lidem, kteří se dostali do zoufalé situace, není nic jiného než zlodějna, pokud jsou dávky vypláceny státem z prostředků, vybraných na dani, mi něčím připomíná kované marx-leninisty.
    Společnost, která tvoří stát, se může většinově shodnout na tom, že to tak chce, a má k tomu stejné oprávnění, jako když se dohodne, že z vybraných daní vyzbrojí armádu či postaví dálnici. Tu většinovou vůli vyjádří ve volbách. To, že v mnoha civilizovaných zemích existuje sociální podpora, má původ v teorii, že tzv. sociální smír je hodnota, kterou se v dohodnuté míře vyplatí udržovat. Hodnota pro celou společnost, nejen pro příjemce pomoci.
    Vaší jedinou šancí je přesvědčit většinu o opaku.

    • Firefly napsal:

      tresni, je to hodne o definicich. Co je pomoc a co zoufala situace ?

      Vytahnu nebozaka, ktery spadl do reky ? Nepochybne.

      A kdyz taham onoho nebozaka opet a opet, protoze si zkracuje cestu z hospody po kluzkem brehu a pada to reky s zeleznou pravidelnosti, pak ….

      • tresen napsal:

        Je snad samozřejmé, že v každém okamžiku je potřeba zvažovat, co je účelné a rozumné. Přístup ad hoc je mi rozhodně bližší, než ideologické lpění na pravicových či levicových tezích.
        Sociální smír je možné zničit i krachem státu. Třeba když se půjde slepě podle zaběhaných pouček a definic.

    • Soumar napsal:

      Vždyť to tady právě dělám. 🙂
      Především je třeba si uvědomit, že je to NESPRAVEDLIVÉ. V druhé řadě je třeba si uvědomit, že je to dlouhodobě NEÚČINNÉ – díky snížené motivaci jak plátců daně, tak příjemců dávek zvolna stoupá míra přerozdělování (pokud se podíváte ne na posledních 20 let jako levice, ale na posledních 150 let, uvidíte to zřetelně) a za chvilku začne být udržování sociálního smíru dražší, než řešení důsledků sociálního nesmíru.
      Konečně se ani nedomnívám, že by si „společnost, která tvoří stát“ (dle mého názoru stojí společnost, coby komunita lidí protkaná vzájemnými vazbami v protikladu proti státu, který je vrchností, stojící především na represi), mohla odhlasovat cokoliv.
      Od Norimberku si NESMÍ odhlasovat svévolné zbavení člověka vlastního života, já bych k tomu ještě rád přidal zákaz svévolně zbavit člověka plodů jeho práce, nad míru spravedlivého podílení se NA VEŘEJNÉM.

      • tresen napsal:

        V podstatě lze říct totéž co v 23.11.
        Jde o míru věcí.
        V čem nedokážu souhlasit, je vaše teorie státu coby vrchnosti, stojící na represi. Platilo to v mnoha epochách, ale od dob, co několik chytrých hlav vymyslelo dělbu moci a pravidla, podle kterých se tato moc předává, je represe zaměřena /kromě kriminálníků/ především proti těm, co chtějí tato pravidla zničit násilnou cestou.

        • Soumar napsal:

          Jen těch nesmyslných statistik a hlášení, které si žádá stát vyplnit (např. dle zákona o integrované prevenci), a pokut za jejich pozdní, chybné či žádné vyplnění, o jiných formulářích nemluvě, je tolik, že stát celým srdcem považuji za represivní orgán.
          A to nejsem ani kriminálník, ani nechci výše uvedené zničit násilnou cestou.

          • tresen napsal:

            To jo. Na téhle bázi je stát opravdu otravný nepřítel a zloděj /času/.
            Tuhle jsem poslouchala dva doktory, jak se baví o vyplňování statistik. Říkali, že čísla by se neměla moc lišit od těch loňských, ale úplná shoda se nedoporučuje.

  34. palosino123 napsal:

    Velmi hezky napsané.

Komentáře nejsou povoleny.