Kosa má dva roky


Ano je  to dnes  přesně  na  den  dva  roky, co  Kosa  existuje. Tohle  datum  je pro mne daleko významnější,  než  souhrnný  report  z  WordPressu za  rok  2013, kterým  jsem  vás  oblažil nedávno.

Pokud  kdokoli  z vás  teď čeká klasický  bilancující  článek s  údaji o čtenosti, počtu  článků a tak podobně  s  tendencí  samopochvaly Kosy, kde se na  závěr,  v  diskusi bude hlavně  děkovat za její existenci,  konstatuji už  teď, že je  na  velkém omylu.  Pár  čísel, ale opravdu jen  pár,  přirozeně  dám. Bez toho to nejde. Ale  jinak  to bude  o úplně  něčem jiném  než  čekáte. A jen dodám, že  jakkoli  začínám  tento sloupek  klepat  a mám jej  v  hlavě sesumírovaný, netuším  v tomto okamžiku, jestli k němu  vůbec pustím nějakou  diskusi.  Ne proto, že bych z ní  snad  měl nějaké obavy, ale protože nevidím  žádný  její  faktický přínos  vzhledem k  tomu, co  chci sdělit. Neb  jde o moje   rozhodnutí.

Ale začnu  těmi  čísly. Takže  na Kose, od jejího vzniku  bylo publikováno  celkem   1043 autorských příspěvků, k nimž  bylo přičiněno, do tohoto  okamžiku  69 277  diskusních  příspěvků. Podle  tzv. Bílého počítadla  na  hlavní straně  blogu  přišlo 792 324 ojedinělých  návštěvníků,což je  v průměru  skoro  1100 denně a podle  vlastního počítadla  nové Kosy  bylo na  její  články  kliknuto celkem 2,425,796

Je  mou milou  povinností, či spíše radostí,  poděkovat  na  tomto místě  všem  čtenářům  Kosy,  bez  rozdílu,  za  zájem a  přízeň a  všem autorům,  kteří  kdy poslali  byť  jediný  příspěvek,  za  laskavou spolurobotu při Kosení.  Toto poděkování, prosím, neberte jako  formalitu, obvyklou  obyčejnou  zdvořilost. Nic  takového.  Ještě začátkem  ledna  to vypadalo, že  dnes, až  tyhle  řádky  budete  číst, bude  to poděkování  na definitivní rozloučenou.

Protože  už  dlouho,  nejméně  od  voleb, jedu Kosu na  krev.  Jsem vyhořelý, naprosto  psaním unavený.  Nemám z něj  sebemenší radost.  Ale  dal jsem kdysi na Kose Majce a Anitě  veřejný  příslib,  že  dokud  nebude  venku poslední  díl  Herečky, tak  Kosa bude vycházet. Což  je do konce února.  Nicméně   –  v mezičase se objevilo jisté  řešení,  které  by  mne  bylo bývalo  od  tohoto slibu  osvobodilo a umožnilo mi pokládat  můj závazek  oběma  dámám  za  splněný. To, že  tenhle  blog ještě pořád  funguje jde za  oběma  dámami. Nebýt onoho  slibu,  skončila by  Kosa  jistě  začátkem listopadu. Dalším  momentem, který ji udržel při životě byla  nečekaná Trabantova nabídka  článků na  vánoční dny…..

Když  byla  připravována, měl jsem před  očima  několika  cílů. Dnes, po  730 pokračováních,  mohu konstatovat  jediné  – nepodařilo se mi zasáhnout  žádný. Naopak,    realita je taková,  že  v podstatě ve  své  dnešní  formě nemá  žádný  smysl.

Jestli  člověk  lomí  rukama  nad  tím, co vidí kolem sebe,  doma  u večeře, v hospodě  u piva  nebo  na internetovém blogu  je,  ve  všech  třech případech,  úplně  stejně plané a  zbytečné počínání. O  čemž mne přesvědčil  výsledek posledních  dvou  voleb  – prezidentských  /mám na mysli  katastrofu  prvního kola, v  druhém  už  to bylo v podstatě  jedno/ a  přirozeně  i těch  parlamentních.  Kde místní  volič   si dobrovolně  navlékne  na  krk oprátku, vydá svému mistru popravčímu s radostí  obsah  svých  kapes a tleská  jeho přípravám na  vlastní  exekuci.   A ještě  se při tom šťastně usmívá  s myšlenkou  – to jsem  vám to  vy političtí  grázlové nandal!

Ne že  bych si dělal iluze, že  snad  obrátím s nějakým mikroblogem volební  výsledky,  ale  domníval jsem se ,  že  občanské prostředí  je  v téhle  zemi  daleko zralejší. Jenže  volby  opakovaně ukázaly, že  ono vlastně  neexistuje. Takže existence Kosy  pro mne postrádá  jakýkoli hlubší  smysl.

Tudíž  nezbývalo než  zvažovat  její  existenci. A  vybírat  v podstatě  ze  tří možností:

1-  Kosu  zavřít. Hned a bez  zbytečných  cavyků

2- Kosu  výrazně  omezit, tak  aby si  aspoň nevyžadovala  naprosto nepřiměřené množství mého času.

3- provozovat  to jako dosud.

Rovnou  říkám, že  poslední varianta  je pro mne  nepřijatelná.A  to z mnoha  důvodů.  Ale  tím hlavním  důvodem je triviální  úvaha o časovéjejí  náročnosti.

Podle tabulek průměrného dožití mám před  sebou posledních  10%  své  životní  dráhy.  Přepočteno na  hodiny  asi  61 320 šedesátiminutovek.   Průměrný  článek  mne  stojí 4 hodiny . Když  k němu  dělám rešerše  pak musím přidat  další  dvě. A  diskuse?  Když je mám,  bez  jakékoli  vlastní  účasti jen sem tam projít, abych věděl, co se děje a jestli Kosu někdo nechce  rozmlátit  na  kusy, musím přidat  další  hodinu.  Když se zapojím,  pak  už nemá  smysl  čas  ten den počítat  vůbec. Takže  z  oněch  61 320 celých hodin, co mi  snad ještě  zbývají bych měl  obětovat  17 885 na Kosu? Proč, když  to  stejně efektivně   k ničemu není?  Kdo z  vás  by  udělal  takovýhle kšeft  sám se sebou? Jistě mi můžete  namítnout,  že mohu  psát  výrazně  úsporněji. No asi bych mohl. Al e jednak to neumím  a hlavně – článek chápu komplexně.  Mohl bych o čemsi  sdělit,  že  cosi  třeba  černé a kulaté. A  hotovo. Za hodinku Max  dvě. Tak jak to dělá kde kdo. Včetně  těch, co si  říkají  novináři. Nic pro mne.  Můj  článek bud e také primárně  sdělovat, že  cosi je kulaté a  černé. Ale  vedle  toho pokládám vždy  za potřebné  PRO4  zrovna  má  ta věc tyhle  dva parametry, včetně  zdrojů informací a  hlavně – co z  toho  asi  tak může  vyplynout nebo na  co  právě  tyhle  dvě  vlastnosti  té  věci budou mít  v  našem životě  vliv.     Takhle  CHCI psát, když se do toho pustím. A  to se , až na  úplné výjimky, do stránky  či dvou – nedá  směstnat. Proto nemohu  být  stručný.

Už  chápete,  že  přidám li ještě pocit vyhoření, byla  Kosa   na  okamžitý odstřel?  Nebo alespoň  na  podstatnou a  zásadní redukci?

Když  už  jsme  u toho redukování –  šlo by určitě  ve dvou směrech. Jednak bych tvrdě  omezil počet  vlastních  textů  a přestal  řešit,   že  o půlnoci nebude čerstvý  článek, jak je zavedeným zvykem. Prostě  musím se  dostat  z  životního schématu – a  co bude zítra na  Kose? A  jak to uděláš, když  někam jedeš a  tam není internet?  Nebo když  náhodou  chceš  jet   někam  za hranice – JAK TO BUDE  ZÍTRA  S KOSOU? Už  mám prostě  dost. A  život má své hranice! Už na ně  vidím.

A za  druhé  – zavřel bych nebo alespoň  silně omezil diskuse.  Od  samého začátku  je pokládám za  zbytné. Mám na  to  i  čísla. Už  tu byly  opakovaně  odprezentována. A neměl  jsem nikdy odstoupit  od původního záměru –  převzít v  tomto punktu  koncept  Britských listů, kde také nejsou.

Někdo mi  může  namítnout  – podívejte  se  na  tu excelentní diskusi pod  Kopelmanovým  článkem  předevčírem!  Tohle  bys  chtěl zavřít?  Ne,  tohle opravdu  ne!  To  je  ale  naprostá  výjimka a  absolutní  špička.. Osamělá. Mohu  totiž  uvést  desítky  přesně opačných  příkladů! Například pod  článkem k Havlově  výročí. Kde je spousta  příspěvků vedena  nikoli  argumentačně, ale  jen  a jen osobní nenávistí. Z vlastních  zklamaných ambicí. A  takových je! O tohle  nemám sebemenší zájem.Tomu  nehodlám věnovat  ani vteřinu z  času, který mi je ještě vyměřen!

Někdo může  namítnout,  že  kdybych Kosu  zavřel, stejně  bych  nevydržel nepsat.  I  tohle jsem promýšlel….  Netuším, zda by mi psaní  skutečně  scházelo, eventuálně  na jak  dlouho. Ale i tohle bylo  řešitelné… Kdybych  Kosu  zavřel, zkusil bych se dohodnout  s  někým jiným. Že prostě budu přispívat, když budu mít  chuť Pár  adres, kde by  to  asi fungovalo, mám. Dokonce jsem začal uvažovat  i  o  tom, že  bych se dohodl se  Stejskalem  na  Aktuálně.  To  mne  láká  hodně.  Kvůli  dosahu. Chodí  tam hodně  politiků a  je  to monitorováno  jejich  podržtaškami….Stačí  splnit  jistou podmínku….

No  ale  nakonec  volba  ze  tří možných  řešení  padla  na  to čtvrté. Přišlo mi  najednou  docela  líto těch, dnes  už  více než  5000 hodin,  které byly  do Kosy  z mé strany  investovány. A pak… No možná, jste  ani nevzali na  vědomí  tuhle  větu z  dnešního textu

Ne že  bych si dělal iluze, že  snad  obrátím s nějakým mikroblogem volební  výsledky,  ale  domníval jsem se ,  že  občanské prostředí  je  v téhle  zemi  daleko zralejší.

Není to žádná  výplňovka. Jde o  tu zvýrazněnou část. Za ten marast a  šmejd, co tu máme,  si  můžeme  zejména  my  sami!  Všichni  ti  Kalouskové, Grossové, Topolánci, Klausové, Zemani, Babišové a  stovky  dalších,  využívají  jen prostoru, který  jsme jim otevřeli a naším  nezájmem a neochotou  je  důsledně  hlídat a kontrolovat.  Naší  vlastní pohodlnosti.   Může  být,  že  situace už  dospěla  tak  daleko,  že  nám  skutečně  byl stát  těmihle  nevratně  ukraden. Nevím. Možná ,  že ještě ne.  Nezjistíme  to, když  nezačneme  sami dělat něco víc, než  jen plkat  v  hospodě, doma  na  gauči nebo  někde  na internetu.  Abych  to zkrátil  –  poslední  dobou jsem, zcela vědomě, šel proti svým zásadám .  A přetiskl dva  texty  od  pana  Radka  Novotného ze  serveru Vodalidem.cz.Přetiskuji  minimálně. Chci Kosu jako originál. Ale  tady to bylo  učiněo, s  rozvahou,  výjimka.  Protože  jde  o zásadní  věc!  Pan Novotný  tvoří sever  toho, co nazývám OBČANSKOU SEBEOBRANOU! Ovšem jeho dosah je ještě  menší  než Kosy. Proto  tady  dostal příležitost. I když  to byl jen přetisk.

A podobně  to bude od  teď  dál s Kosou.  Dalším , kdo vede  podobný  sever občanské sebeobrany, kde  se jen  planě  a marně  nediskutuje – Občanský monitoring – najdete  jej  zde: http://obcanskymonitoring.cz/,  je  pan Vítězslav Praks.  Všichni jej  znáte .

Trochu jako autora  textů, ale hlavně jako karikaturistu. Je  dál než já s Kosou. Jakkoli se  to může  zdát opačně. Má  sice menší dosah, ale  je  prostě  dál.  Je u toho, že  je  schopen  zorganizovat konkrétní  akce! Viz  jeho rubriky  Reakce a  Pozvánky. Například. Prostě  občanská sebeobrana! Nenechat  si od těch nahoře  všechno líbit!  Imponuje  mi  také průběžně aktualizovaná  rubrika Knihovna  připravované legislativy!  Kdo  chce, může  sledovat, co  na  nás  vrchnost  zase chystá! A je na nás, jestli to jen vezmem na  vědomí neb s těmihle informacemi uděláme něco  víc!

Když  jsem tohle  všechno zvážil,  vzešloz  toho oslovení  pana  Prakse  s  nabídkou, jestli Kosu  nechce  převzít  do své péče. Třeba  i provést  spojení  obou  blogů.  Mám  zatím od něj  vyjádření,  že  ano,  že  se Kosy ujme.  Takže  jsem mu  zřídil tzv. šéfredaktorské  oprávnění  na Kose.  Může  všechno co já. S jedinou  výjimkou  –  mne z Kosy  vymazat  🙂  …… Zatím nemáme  domluveno jak ono šéfredaktorování bude vypadat  v  detailu. Rovnou  říkám, že mu nechám  volnou  ruku.  Jestliže  bude chtít Kosu změnit. Třeba  od základu. Nebo jen  trochu… Volná  ruka.

Já  nezmizím.  Rozhodně ne.  A  nějaký  čas se  asi nic moc pro mne  nezmění. Než  ten nový pořádek  bude zaveden a zvykneme  si na  sebe.  Než  si jednoduše  všechno sedne  jak má.  Pak bych  si chtěl  troch ulevit. Od  onoho tlaku  –  půlnoc na  krku a  ještě nemám  článek na zítra!

Změní se něco pro  dosavadní  autory Kosy?  Ne. Není  důvod.  Zatím ne.  Asi bude momentálně  pro všechny nejsnazší,  když  jejich příspěvky  půjdou na můj  mail jako dosud. Autoři Kosy mají své naprostojisté. Kdo psal do teď   je prostě autor. Tečka.

 Jestliže  by  to někdo chtěl  z  čtenářů nově  zkusit autorsky také, má  možnost.  Opět  – zatím na můj mail.  Může  být, že  si  pan Praks  přivede vlastní  autory, otevře nové stránky  a rubriky nebo prostě  Kosu  nějak  zásadně  redesignuje. Má  na to plnou kompetenci! Uvidíme.

Smyslem  tohoto  kroku,  vedle  toho, aby  Kosa  přestala být mým osobním balvanem, je zkusit,  jestli  by  k něčemu praktickému, v  souboji nás  bezmocných  s těmi  mocnými, mohla přeci jen  být.  Dřív  než  si  s námi vytřou natolik, že nám nezbude  jít také na barikády. Jako v  Kyjevě.

Ostatně  – včera  jsem  článek končil  tím, že  kdybych byl  Ukrajincem, byl  bych nejspíš  na těch barikádách také. Jakkoli mám  řadu  naprosto zásadních  výhrad. Jenže  nezapomínám, jak jsem, ne tak dávno, byl  dvakrát  součástí  plného  Václaváku při demonstracích a   jak se nám  drze  Kalousek  následně vysmál do  očí  a primas  Duka s jakýmsi lehkoživým poslancem Kortem nás  označili za  lůzu! Nezapomněl jsem a nezapomenu. Proto bych  šel na  ty  kyjevské barikády. Oni tihle panáci rozumí jedině  brutální síle Ničemu jinému.

Ale  to je  to úplně  poslední  řešení. Ze  zoufalství.  Lepší je  tomu předejít.  Tím, že  budeme  bránit  svůj mikrosvět  občanskou  činností.  A využijeme  každou příležitost  jak  držitele klíčů  seknout  přes jejich hrabavé  ruce.  Tohle  dělají  oba  zmínění  pánové / aspoň trochu/ na  svých doménách Vodalidem. cz a http://obcanskymonitoring.cz/ . O  tohle /aspoň trochu/ bych chtěl rozšířit  Kosu . Nebo ji tímhle  směrem  /nechat/ změnit.

Tak  takhle  vážení  vypadá  dort se dvěma  svíčkami, co byl upečen k narozeninám Kosy. Ne každému musí nezbytně  chutnat, ale  já na upečení jiného nemám.

Slyším otázku – a co když se  to nepovede? Co  pak?  No tak budu  rozhodovat  mezi variantou  1 a  2….

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.