Ukrytý ve stínu lesa, ale nezapomněli na něj…


napsala Ludmila Koláček Zusková

 

Když vyřknu jména Hrubý, Bublík, Opálka nebo Gabčík všem se vybaví chrabří bojovníci a parašutisté z druhé světové války. Netřeba tyto slavné hrdiny připomínat či popisovat jejich poslání v protektorátu, kterým byl atentát na R. Heydricha. Ani jejich krutý osud v pražském kostele v Resslově ulici, kde jsou jim každý rok, s velkou slávou, kladeny věnce v přítomnosti veteránů, politiků i vojenských nadšenců. Jsou v našich vzpomínkách i po tolika letech, jsou uctíváni jako hrdinové, kterými dozajista byli.

Já bych Vám ráda představila méně známou osobu se stejně smutným osudem. Chtěla bych Vám odprezentovat poslední dny rotmistra Arnošta Mikše ze skupiny ZINC.

Tato výsadková skupina byla tvořena velitelem Oldřichem Pechalem, který zemřel 30.6.1943 v Mauthausenu, Viliamem Gerikem, který byl v roce 1947 uznán vinným z velezrady a následně popraven a nakonec i zástupcem velitele rotmistrem Arnoštem Mikšem, který zemřel vlastní rukou po přestřelce s četníky 29.4.1942 kousek od majestátního hradu Křivoklátu.

Znic5

Celou operaci  pronásledovalo mnoho nešťastných náhod. První z nich bylo špatné vysazení výsadku, který byl proveden na Slovensku poblíž města Gbely, místo plánovaného schozu na Moravě. Což komplikovalo parašutistům možnost splnit svůj úkol a pokrýt vysílačkou právě oblast Moravy. Při přechodu státní hranice Oldřich Prchal zastřelil dva celníky a podle legitimace kde bylo pouze změněno příjmení, ale ostatní údaje byly pravdivé, bylo snadné vypátrat pro gestapo „odkud vítr vane“! A bylo pouze otázkou času než pozatýkají rodinu, známé i příslušného parašutistu.

Arnošt Mikš putoval po Čechách až ke zmíněné oblasti kolem hradu Křivoklátu, kde měl vyzvednout materiál jiného výsadku. Ale co se náhoda nepřinesla. Materiál byl odhalen a četníci společně s příslušníky gestapa byli v místě jak se říká „na čekané“ kdo si přijde zásilku vyzvednout. Arnošt Mikš neměl ani tušení do jaké pasti se řítí. Po přestřelce padl jeden z četníků a Mikš byl vážně raněn. Sáhl tedy po zbrani a raději se sprovodil ze světa vlastní rukou.

Zinc4

Smrti v  rodině  tím nebyl konec, neboť Mikšovi bratři Antonín a František byli též popraveni jako spolupracovníci odbojové organizace.

Arnošt Mikš byl v roce 1942 vyznamenán Československou medailí Za chrabrost před nepřítelem, v roce 1944 Pamětní medailí Československé armády v zahraničí a nakonec v roce 1945 Československým válečným křížem z roku 1939. Byl opravdovým hrdinou na kterého by společnost ani po více než sedmdesáti letech od jeho smrti neměla zapomenout. Pokud by jste měli zájem podívat se na toto významné místo z období druhé světové války navedu Vás. Nečekejte zástupy lidí, ani obří věnce v národních barvách, ani impozantní umělecké dílo v podobě sochy jako vzpomínky na hrdinu. Překvapí Vás ojedinělý turisté a nadšenci, místo honosných pugétů jen několik drobných květin z okolních polí a luk a strohý pomník u kterého se krčí několik vyhořelých svíček. Ale to neznamená, že by snad nebyla uctěna památka hrdiny s úctou jemu náležící.

Nedaleko hradu Křivoklátu leží malá obec Požáry. Přivítá Vás několik domečků a krásné staré opukové špýchary, štěkot venkovských psů a bučení krav. Od autobusové zastávky se vydáme po žluté značce asi dva kilometry přes pole až k lesu, kde nás již přivítá krásný a vkusný pomníček včetně informační tabule s podrobným popisem tragické události z jara roku 1942. Krásnější místo by si Arnošt Mikš nemohl vybrat. Kolem rozlehlé křivoklátské lesy, lány polí a zpěv ptáků doplněný ševelícím lesem jsou sami o sobě pomníkem a důstojným projevem piety k odvaze Arnošta Mikše. Prostě řečeno: „Ukrytý ve stínu lesa, ale neskrytý před vzpomínkou…“

Zinc1

Zinc3

Příspěvek byl publikován v rubrice Koláčky od Koláčka se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

36 reakcí na Ukrytý ve stínu lesa, ale nezapomněli na něj…

  1. vonrammstein napsal:

    Díky za tuhle práci.

  2. kočka šklíba napsal:

    Ano je důležité připomínat všechny ty statečné lidi, kteří, a i které, bojovali, a také mnohdy položili životy za to, abychom my mohli žít.
    Trochu mě ve Vašem textu schází, když už jste zmínila V. Gerika, alespoň krátká zmínka, proč byl popraven v roce 1947, našla jsem si to.
    A jinak, určitě se Vám, a zaslouženě, dostane mnoho pochvalných slov za tento text a vzpomínku, nicméně nejsem si tak jistá, že od člověka, který obdivuje Pinocheta, a který by věšel a střílel své ideologické odpůrce, je to pochvala. Možná si ten tvor neuvědomuje, že ti dva stateční muži bojovali proti fašismu,tedy proti něčemu co on obdivuje právě v osobě Pinocheta.

  3. cobolik pacholik napsal:

    kapka rosy v kolackovej dristani o ceskoslovenskych vlastencoch,bo v hentych casoch sa nedelilo na pepikov a cobolikov,kopa civilnej ceskej holoty zarvala a bola vybijana do tretieho kolena,hlavne z rodinnych prislusnikov,hlavnych akterov atentatu,lebo ked som kukal v tej diere v roku 2011 na taky papierik a fotku,ze sa treba poskladat na opravu kubisovho domu,lebo on vlastne zabil general und polizei,nevedel som si to nijak zosuladit,bo prve,to som dostal zachvat sialu a s potom som sa malem pobi s popm v tej dierel a napisal do tej knizocky tam,ze nech bude dojebane na celej ciare takej spolocnosti,co nema v ucte svojich vlastencov,podobne do listu doneckych kozakov,opytajte sa teraz v cesku,kto bol miks,ci hruby,ci rodina moravcova,ci fafek family,nehovorim o kubis,ci gabcik,bo tych mozno bude poznalo 40% pepikov hlavne skolopovinnych,neviem,ci sa vola niekde nejaky oddiel nejakych sokolov(ci jak sa vola nenapadne ma) po kubisovy,po po masinoch to velmi znamy a jeho veduci tiez jasne vysvetlil ,bo cital som knizocky aj o tych masinoch,ale o antropoid to uz,ako 13 rocny hovniar a cest vsetkym tym,co chranili nasu holotu na veky vekov amen.

  4. Jan Čermák napsal:

    Díky. Vzpomínáme. Jestli bude cesta na Křivoklát, určitě se stavíme.
    Měřím lidi podle toho, zda bych se u nich po seskoku schoval. Naštěstí jich pár znám….ale mnoho jich není….

  5. severočech napsal:

    Autor by měl věnovat čas i přečtení a korekci chyb.

    • XY napsal:

      A není-li toho schopen, mohl by se té věci dopustit ten, kdo text zveřejňuje.

      • vlk napsal:

        Ano, měl jsem včera před půlnocí věnovat redakci článku zcela jistě větší pozornost. O tom žádná. Nicméně, pokud jste si severočechu a XY vybrali z tohoto příspěvku jen tohle, pak se mi zcela vrací generelní otázka – proč vůbec Kosu držím! Je to otázka, která se mi vrací stále častěji. A stále hůře na ni nacházím odpověď. Předpokládám, že si rádi čtete třeba ve sbírce zákonů a podobných textech, které , jak věřím, jsou prosty gramatických chyb.

        • fotrák napsal:

          Vlku, kosu držíte kvůli těm ostatním.

        • český maloměšťák napsal:

          Kosu držíš protože Tě to baví. Smysl stejně nejsi s to uchopit – a tak si s tím smyslem prostě nelámej hlavu.
          Takže jakmile Tě to přestane bavit – tak ji ukonč. Anebo lépe – předej ji.
          Anebo ji prodej. 🙂
          Anebo ji daruj. 😦
          Ale pokud stále dobře kosí – tak ji rozhodně nezahazuj, to by byla velká škoda… a bylo by to i neekologické.

          • vrk napsal:

            Předání mi přijde mírně problematické. I když se s tím už vždy musí počítat. Nejlépe dopředu. Stejně, jako že Vaše data (plurál) se mohou vyskytnout na skládce, po povodních. Nebo, že někdo vydá, (posmrtně), Vaše psané, soukromé záznamy. Nebo korespondenci. (Viz Odcházení). Atp.

        • severočech napsal:

          Stačilo napsat, „ano, nepřečetl jsem to“. Ta shazovací ironie je zbytečná a bohužel častá.

        • Antonie napsal:

          Ale ne, ten článek je v pořádku a generální otázkou se přestaňte zabývat. Problém je jinde. Vy, jako Moravák neznáte severočeskou mentalitu:-) Severočeši (a prý i Rusové, s těmi ale osobní zkušenost nemám) nemají smysl pro humor. Z naprosto nevinného vtípku, který Moraváka pobaví a rozesměje, Severočech rozpoutá třetí světovou válku. A nestačíte se ani divit, jak to dokázal. A když zrovna žádný problém není a je na dosah Severočech, tak i úplně z ničeho nějaký ten problém vyrobí 🙂

    • ernest napsal:

      Nejde o pravopis, jde o obsah. A ten je v pořádku.

    • Xaver napsal:

      Vážený severočechu, napište sem laskavě více souvislých vět kromě tohoto v podstatě bezcenného výkřiku. Rád se na Vaši gramatickou zdatnost jednou zaměřím.
      Já sem chodím hlavně kvůli obsahu, k formě jsem tolerantní. Přidejte se, prosím.

  6. český maloměšťák napsal:

    Hezký článek a připomínka, ale trocha kontraverze :

    1. Motivaci těch lidí neznáme, to je škoda.
    2. Pokud přijmeme za své, že jjeich motivací bylo přinést lidem znovu demokracii, nezbývá než je obdivovat . Ale současně i přemýšlet – jaký obsah ta demokracie dle nich asi měla mít a zda tedy máme právo se s těmito lidmi ztotožňovat, identifikovat atd….zda nejde spíše o znevážení jejich odkazu – pokud se k nim sice hrdě hlásíme, ale v podstatě se chováme tak, jako by nikdy neexistovali.
    3. Co teda máme udělat a dělat tak, abychom u jejich hrobu nemuseli bulit nebo popotahovat, ale spíše pokývat hrdě a moudře hlavou, rce při tom : “ Ano, rozumím Ti, taky to tak dělám, díky tobě v mírových podmínkách“.

    Protože událostí typu “ Otevřeno Po – Pá, od 9.00 – 18.00 , vstupné 80 Kč, děti a vojsko polovic…“ ….takových příležitostí ke konzumaci je spousta, co si budeme nalhávat.

    • Aldo napsal:

      V těch dobách byl pojem „vlast“ něco co mnozí stavěli nad ostatní. Oni totiž ještě netušili že přijdou i lidé jako pokrytec Václav Havel, nebo rozbíječ státu Václav Klaus

      • český maloměšťák napsal:

        Neměl jsme na mysli pojem “ vlast“ , o tom si myslím svoje /i nacisti měli vlast, dokonce to s ní mysleli tak dobře, že ji chtěli rozšířit na úkor vlasti jinak smýšlejících lidí/.
        Měl jsme na mysli boj za to, aby lidé měli zas možnost dělat svět lepším a to v míru s ostatními lidmi, byť by ostatní lidé byli jiných názorů.
        Vlast je pojem zprofanovaný, ne poničený, ostatně co to bylo za “ vlast“ za Gottwalda apod. ? A ani ta Masarykova vlast nebyla pro mnohé vlastí, mnoho lidí z ní utíkalo, mnozí ji vyměnili téměř přes noc za jinou vlast.
        Ale dobově vzato to jistě tak bylo – že lidé ctili pojem “ vlast“. V jistých dobách se nepřemýšlí nad detaily, byť významnými /jak se např. ukázalo ve vztahu k věci tkzv.
        Sudetendeutsche/, v jistých dobách je to buď o odvaze nebo přizdisráčství, to je nezpochybnitelné.
        Ale nehrajme divadlo, my v těch dobách nyní už nežijeme, romanticko-sentimentální prožívání textů či videí může naopak věc zbanalizovat, ti mrtví si zaslouží lepší pokračování jejich příběhu než je pohled plagiátora.

  7. Věra Říhová napsal:

    Na svých cestách se setkávám s mnoha hroby a památníčky. Vždycky mě potěší, když vidím, že o ně občané pečují. A vidím to jenom na vesnicích, sem tam na malém městě. Potěšil mě zájem lidí o padlé z Rakousko-Uherské války, občas zájem o padlé z 1.světové.

    Památníky z druhé světové války jsou, bohužel, velmi často ničeny, především hroby sovětských vojáků, ale i českých místních hrdinů. Chápu, že starší generace má odpor ke kladení věnců na sovětské památníky, ale ti padlí vojáci za to nemohou. I na našem hřbitově byli hroby sovětů zničeny a nejvíce na hrdiny plivou ti, jejichž rodiny by jim měly být vděčné za záchranu životů i majetků. Ale jsou to rodiny, které nadšeně ničily celé hřbitovy židovské, poté vykrádaly hrobky šlechtické a dnes kopou do hrdinů, aby národ zapomněl na své vzory.

    Děkuji za článek. Je připomínkou, že Češi nejsou zase tak zbabělým stádem, jak se dnes neustále píše a plive se na tisíce hrdinů padlých za vlast, za město či vesnici, za pravdu nebo za rodinu. Važme si jich a vzpomínejme, pozvedne to i naše vlastní sebevědomí.

  8. Qiedo napsal:

    Možná by se mnohým hodilo toto
    http://prirucka.ujc.cas.cz/

    K tématu- K.Kryl…“ vím, byla by to chyba, plivat na pomníky, nám zbývá naděje, my byli jsme a budem, spasíbo bolše, bratija..“ už po srpnu 68.
    Ve společnosti dominuje egoizmus, neúcta k druhým, natož předkům, proto ty zničené hroby.

    • vojnov napsal:

      Skoro bych řekl, že „egoismus, neúcta k druhým, natož předkům“ byla vždy. Jinak by asi naši a cizí předkové opakovaně nepsali „O trojím lidu řeč“i, „Kapitál“y a „Desatera“ v tolika variantách, kolik je na Zemi národů, ras, kultur a náboženství.
      Nepropadejte malomyslnosti. Bylo to vždycky, nejsme horší, než ti před námi. Možná jsme, přes všechny chyby, zas o něco lepší.

      (Praděda byl četník. Na Zakarpatské ukrajině. Vraždy na veselkách, bitky na sekery mezi lidmi různých jazyků a lynčování tam byly dost každodenní rutina. Už nejsou. Teď stačí, aby umlátili jednoho člověka z desetitisícové demonstrace a všichni jsou z toho na větvi. Před sto lety by si toho nikdo ani nevšiml. Už jenom tohle mi přijde jako změna k lepšímu.)

      • jvf napsal:

        Děkuji, vidím to stejně. Tyto paušální odsudky všeho a všech jsou bohužel v poslední době velice módní.

    • Michal napsal:

      Jenže on Karel Kryl to „balšoje vam spasibo…“ myslel spíš ironicky…

  9. Michal napsal:

    Dovolil bych si opravit datum smrti Oldřicha Pechala – pokud mě znalosti neklamou, byl oběšen v Mauthausenu 22. září 1942.

  10. Tacit napsal:

    Ještě pár vět k osudu Viliama Gerika…
    Pátral jsem, co bylo příčinou jeho tragedie po válce a existují k tomu docela kvalitní materiály. Chápu ho jako člověka, který velmi toužil po svobodě a proto do svého zatčení bojoval v první polovině 2.ww jako partyzán a obětoval tomu vše. Když ho zajali fašisti, tak si ho podalo gestapo a zlomilo ho. Protože ale jako konfident nic neplnil, byl pro ně naprosto bezcenný, tak šup s ním do Dachau.
    Koncetrák přežil a ihned po návratu 24.5.1945 se hlásil vojenským zpravodajcům v Praze.
    Kruté hrátky osudů pokračují…
    Zpravodajcům tehdy velel pplk. Paleček, který nechal Gerika okamžitě zatknout, později byl V.Gerik odsouzen k trestu smrti za velezradu a 30.4.47 popraven.
    A kruh se uzavírá…
    Pplk. Paleček, který Gerika zavřel byl frontový voják, přes Anglii a Sovětský Svaz přešel do Prahy, nejdřív byl u zpravodalců, pak v r.1948 už brigádní generál, velitel čs. paragánů. V roce 1949 zatčen a v monstrprocesech obviněn a schytal 10 let. (+1962).

    • Michal napsal:

      Gerik coby partyzán, který byl zajat fašisty a zlomen gestapem? Skutečně?
      V. Gerik se po nezdařeném vysazení dostal do Prahy, kde ovšem veškeré záchytné adresy selhaly. Vyčerpanému Gerikovy takříkajíc „ruply nervy“ a šel se udat v domění, že jako Slovák bude vydán na Slovensko. Věci se však vyvinuly jinak…
      Gerik určitě nebyl konfidentem typu Karla Čurdy nebo Adolfa Horáka (skupina Sulphur); velkou roli zde asi sehrály jaho mládí a nezralá osobnost (mj. trpěl komplexem kvůli své malé výšce), byť jako radiotelegrafista byl hodnocen na výbornou. Zůstává otázkou, zda si trest smrti skutečně zasloužil, zejména v porovnání s činnosti Karla Čurdy. Osud si s ním zahrál velmi krutě…

      • Tacit napsal:

        Ano, je potřeba to napsat správně. On se nešel udat, ve smyslu „přiznat“. Přihlásil se na Policejním ředitelství v Praze, s tím že velmi naivně jakožto Slovák žádal o předání na Slovensko. Policejní ředitelství sice byl „český“ protektorátní úřad (ale tou dobou plně pod vlivem říšského protektora) a tak byl Gerik okamžitě předán gestapu – Tolik oprava a omluva.
        Ještě pro úplnost Gerikovy osudy byly plné omylů a útěků. O jeden ze spárů gestapa se pokusil (chtěl na Západ, do Švýcarska), ale byl v dubnu 43 gestapem dopaden a přes Pankrác a Terezín deportován do KT.

        Psal jsem to však z jiného důvodu. Porovnával jsem finále podivné a kruté hry osudů V.Gerika a pplk.Palečka.

        A ještě jedna poznámka. Někde jsem četl, že Gerik byl posuzován na základě spisů gestapa, analogicky jako jsou teď agenti STB na základě vázacích dokumentů a nic konkrétního mu defakto neprokázali.
        Tak to v žádném případě. Gerik byl v roce 1946 souzen na základě retribučních dekretů Lidovým soudem. Byl obžalován ze čtyř trestných činů, zejména vyzrazení vojenských informací, dále mu obžaloba pomocí svědeckých výpovědí prokázala, že na základě jeho informací gestapo pozatýkalo čtyři osoby, z toho 3 byly následně popraveny. To podle retribučního zákona splňovalo podmínky pro vynesení trestu smrti. Možná měl smůlu v tom, že byl souzen v době s Čurdou, který byl přesvědčeným a pilným agentem gestapa a zůstalo po něm více jak 30 prokázaných obětí, takže soud byl pak přísný i ke Gerikovi, ale to je spíše naivní úvaha z dnešního pohledu.
        Detaily např. na http://svoc.prf.cuni.cz/sources/5/4/153.pdf

  11. tresen napsal:

    Je určitě dobré připomínat si odvážné muže, kteří neváhali a šli bojovat proti fašismu.
    Myslím, že kromě vděčných vzpomínek na ty, kteří v boji položili své životy, bychom mohli vzpomenou i ty, co se dožili konce války.
    Z otevřených zdrojů se dá vyčíst, že ze stovky parašutistů vycvičených v Anglii a nasazených do akce přežilo 42 mužů. Z tohoto počtu byl po komunistickém převzetí moci jeden výsadkář popraven, 10 jich bylo vyšetřováno a uvězněno, 13 mužů odešlo do exilu. Ti, co zůstali v Československu, byli až na několik výjimek propuštěni z armády a živili se všelijak, například jako dělníci v kamenolomu či v dolech. Většinou byli až do smrti sledováni StB.
    Podle všeho je už dnes naživu jediný ze všech – Jaroslav Klemeš.

Komentáře nejsou povoleny.