Karel Čapek

napsal Jeník Čermák

 

Tohoto pána musím dát z hlavy. Nebude přesný, ale bude živý. Doufám.Volil jsem ho v anketě o největšího Čecha. Ne snad, že by se zasloužil nejvíc o stát či národ. Ale myslím, že je to náš nejlepší exportní artikl. Něco čím jsme obohatili lidstvo, co můžeme světu nabídnout. Rusové, Francouzi, Američani – ti všichni trpí spasitelským syndromem. Jsou přesvědčeni o své vyvolenosti lidstvo spasit, zachránit, vládnout mu… Češi tímhle komplexem naštěstí netrpí. Já ale trochu ano. A myslím, že kdyby všichni lidi četli Kačenku a aspoň něco z něj pochopili a převzali, žilo by se na světě sakra lépe. Vím – marnost.

Nejradši mám asi Válku s mloky . Přijde mi geniální jak je popsán ten mechanismus konce lidstva. Za mloky si můžem samozřejmě dosadit Hitlera, ale i Stalina, Muslimy, libovolný ismus. Ale taky skleníkové plyny nebo znečištění moří. Podstatné je, že dva lidi se nikdy nejsou schopní dohodnout na společném zájmu. Vždycky upřednostní jen ten svůj. Politici i media jsou podvodníci, každý si mele to svoje a pojem lidstvo je jen smích vzbuzující abstrakce. A tak se nutně musí mlok objevit i ve Vltavě. A všechno to začalo tak nenápadně a s dobrým úmyslem a nikdo to není schopen a ochoten zastavit. Kapitán Van Toch chtěl jen pomoci nebožáčkům, to Bondy to je jiný formát, akciová společnost nemá žádné svědomí, zisk je jediným kriteriem rozhodování, a máme tu konec světa. To bych taky podtrhnul, uděláme li zisk jediným kriteriem rozhodování musí lidstvo nevyhnutelně vyhynout. Proč je to dnes tak módní směr myšlení? Zapomněl jsem na Povondru, to je Havlovo motýlí křídlo, i zdánlivě bezvýznamný člověk, drobnost, může změnit běh věcí. Změnit svět. To je až povzbuzující, ne?

A v Továrně na absolutno se dozvíme, že žádné absolutno není. Žádná víra, přesvědčení, pravda nemá cenu lidského života. Absolutizujme cokoli /víru, trh nebo naopak sociální práva/ a dostaneme válku, smrt a svět k nežití. Všechno a vždycky je relativní.

Větu z Krakatitu o tom, že dělat malé věci je správné jsem tady už měl. Ale to je náš největší dar světu. Naše malost.Paradoxně. Jsme malí zaprděný v naší kotlince a světa se bojíme. A tohle můžem světu nabídnout – že ten „malý člověk“, čobolík by řekl holota, je měřítko. Měřítko, kterým se musí poměřit každý vynález, zákon, ismus, idea, národ, stát…. A jen když se mu bude líp žít má smysl. Málo si uvědomujem v našich intelektuálních diskusích, že ještě naše babičky měli hlad a umírali na tuberu.

R.U.R. tolik aktuelních temat. Technika jako nelidská věc, co nás nakonec zničí. Zase motiv zisku, co se neohlíží na následky. A láska jako jediná naděje lidstva. Jako to nejdůležitější.

Kousek přeci jen opíšu a zkrátím: „Proč není komunistou? Protože heslem komunismu je vládnout, nikoli zachraňovat, heslem je moc, nikoli pomoc. Protože nejhlouběji ve tvém srdci vidím nenávist. Protože není sentimentální. Protože věří-li komunismus, že zastřelit člověka od zadu není zločin, pak je tu něco, čemu nemohu rozumět.1924!“

„Amerika. Amerikanizace Evropy mne děsí. Stavěl jsem si domek dva roky. Sociální boj, dělníci pili pivo, povídali si, drbali se na zádech. Poznal jsem spoustu podrobností o životě zedníků, truhlářů kantýnských, to vše je zazděno mezi cihlami, je to můj domov. V Americe by ho postavili za 3 dny. Levněji , rychleji, ekonomicky výhodněji. Ale mám pocit, že bych tam byl méně doma. V Evropě vznikají věci pomalu. Pokud vím americká“ efficiency“ se týká zmnožení výkonu, nikoli zmnožení života. Je pravda, že člověk pracuje , aby žil, ale jak se zdá, žije i v té chvíli, když pracuje. Je možno říci, že člověk

je velmi špatný stroj. Spěch, rychlost ! To je nové evangelium. Chceteli být bohatí zvyšte svou rychlost a výkonost! Člověk se neměří ničím jiným, než číslem uvádějícím jeho výkon. Druhé heslo, které nová Amerika vyváží do ubohé Evropy, je veliké slovo Úspěch. Začni jako liftboy a staň se ocelovým králem! Úspěch je cíl a smysl života. Pošetilá Evropa se dovedla starat o tisíce jiných věcí než o úspěchy, tyto věci zůstaly. Shakespeare, Beethoven, Balzac… Zatímco všechny úspěchy v dějinách, co jich bylo, vzal čert. Kdybychom soudili lidi podle jejich úspěchu devadesát lidí ze sta má v životě smůlu. Evropská morálka nás odpradávna ujišťuje o jiných hodnotách, mluví se tu o marnosti všech úspěchů a nabádá nás, abychom hledali hodnoty vyšší a trvalejší. Třetí heslo je Kvantita. Podivná víra, že jen to největší je dosti veliké. Stvořitel Evropy ji udělal malou a ještě ji rozdělil na drobné díly. Evropa se těší z rozmanitosti, nikoli velikosti…“

„Poslání intelektu je především ustavičně jít za poznáním, za pravdou. A sám sebe zrazuje, když místo ustavičného poznávání přijímá hotová hesla a místo nekonečných verifikací konečné verdikty. Duch který chce být s něčím hotov, je hotov sám se sebou. S touto bojovnou vášnivostí, s níž hájíme svá stanoviska, podivně kontrastuje snadnost a ledabylost, s níž si je opatřujeme.“

„Nebudeme považovat demokracii za dosažený ideální stav, nýbrž za věčný úkol, tak jako je věčným úkolem poznání. Každý její krok se musí platit námahou a trpělivostí. I demokracie bývá zneužito, jako se rozumu zneužívá k všelijakému chytráctví, ale což je na tomto světě něco chráněno proti zneužití?“

A nemohu v knihovně dohledat tu o alelidech. Tak aktuální zejména na internetových diskusích. Jdete na procházku a pod jezem se topí pes. Hupnete tam , vytáhnete ho a mokrý vylezete na břeh. Tam stojí alečlověk s rukama v kapsách a sděluje vám. Ale člověče já bych se na to vykašlal, nemá to cenu, africký děti vám umírají hlady a nezaměstnanost roste, stejně jste ničemu nepomohl….

Nesmím zapomenout na Bedu Foltena. Toho čtu pořád dokola. Nějak se tam vidím, nic neudělat pořádně, všechno jenom jako, na efekt. Kolik takových znám, jak často to potkávám, a jak často se to týká i mě?

Bílá nemoc mi dnes nejvíc připomíná naivitu mnohých, třeba tady na kose, že je možné změnit svět k lepšímu. Myslím, že oficiálně se to dnes nesmí. Je to naivní, netržní a trapné. Galen se choval dost netržně, a taky špatně skončil. Tak to s levičáky bývá, něco zlepšovat? Zadarmo? Hlupáčci…

A nakonec Matka. Intelektuál -nepraktický, lidumil – praktický, člověk, který by mouše neublížil, demokrat až na půdu jako svůj životní epitaf bere pušku a jde bránit bezbrané malé děti. Tohle slušný člověk prostě udělat musí. V krajní situaci. A vtip, umění, je rozhodnout, kdy ta situace nastala. Zase jsme včera zabili čtyřletého Afgánce….