Nejde jen o přežití, jde i o morálku III. -Romana


napsal Kopelman

Romana

 

Romaně bylo 48 let a pracovala více než tři roky jako správce domů ve firmě, která na základě mandátních smluv se společenstvími vlastníků zajišťuje správu bytových domů. Její pracovní poměr byl opakovaně uzavřen na dobu určitou, a to vždy na 1 rok. Její práce dle popisu pracovní činnosti spočívala v zajišťování činností souvisejících s provozem a opravami domu, svolávala a řídila schůze vlastníků v domech a předkládala na nich k projednání záležitosti patřící do kompetence schůze vlastníků. Dle mandátních smluv a organizační směrnice firmy schvalovala daňové doklady za opravy do částky 5 000 Kč. Proplácení vyšších částek se předkládá ke schválení výboru společenství. Její nadřízenou byla vedoucí provozně-investičního oddělení Jana.

V rozporu s popisem pracovní činnosti správce domů její nadřízená vyžadovala, aby Romana schvalovala a spolupodepisovala všechny smlouvy a faktury za práce v domě, tedy i za kompletní regenerace domu s nákladem několika miliónů Kč. V roce 2011 docházelo k situacím, kdy Romana odmítla požadavek své nadřízené, aby podepsala

dodatky ke smlouvám o dílo na vícepráce nebo faktury za vícepráce, které nebyly projednány s výborem společenství, neboť by tím překročila své pravomoci.

Napětí mezi Romanou a její nadřízenou se z tohoto důvodu vystupňovalo natolik, že dva měsíce před koncem roku 2011 jí její nadřízená na dotaz, zda jí prodlouží pracovní smlouvu, odpověděla, že ne, protože jsou na ni stížnosti, které však nebyla schopná konkretizovat. Naopak výbory společenství dvou domů, na nichž Romana jako správce pracovala, jí schválily vyplacení poměrně vysoké odměny jako projev uznání její celoroční práce. Ze stejného důvodu v roce 2011 také obdržela finanční odměnu od vedení firmy.

Dopisem ze dne 21. 11. 2011 Romaně firma oznámila, že ke dni 31. 12. 2011 skončí její pracovní poměr, který byl uzavřen pracovní smlouvou ze dne 9. 5. 2007 na dobu určitou. Tento postup firmy však byl v rozporu s ustanovením § 39 odst. 2 zákoníku práce, který stanovuje, že pracovní poměr na dobu určitou mezi týmiž účastníky je možné sjednat celkem na dobu nejvýše 2 let ode dne vzniku tohoto pracovního poměru.

Po poradě s právníkem odpověděla Romana firmě, že v souladu s ustanovením § 39 odst. 2, 4, 5 zákoníku práce je třeba považovat tento nepřetržitý pracovní poměr za pracovní poměr uzavřený na dobu neurčitou. Jedná se o zákonnou fikci osvědčující trvání pracovního poměru na dobu neurčitou, a to až do doby, než soud případně rozhodne jinak (§ 39 odst. 5 zákoníku práce platného do 31. 12. 2011).

Současně Romana sdělila vedení firmy, že ze strany její nadřízené je vystavena výhrůžkám, že pokud neodevzdá pracovní pomůcky ve lhůtě do 7. 12. 2011, bude s ní pracovní poměr zrušen okamžitě. Výhrůžky nadřízené se týkají i pozastavení výplaty Romaniny mzdy, a to v takové intenzitě, že Romana zvažovala podat na Janu trestní oznámení pro přečin útisku podle § 177 trestního zákoníku. Tuto okolnost uvádím jen pro dokreslení celé kauzy.

Romana se ocitla v situaci, kdy ví, že její další pracovní působení ve firmě je nemožné, avšak je přesvědčena, že výpověď není platná. Romana měla dvě možné alternativy řešení konfliktu. Buď akceptovat ukončení pracovního poměru „na dobu určitou“ a hledat si jinou práci, nebo podat žalobu na firmu pro neplatnost ukončení pracovního poměru. Romana se rozhodla konflikt řešit podáním žaloby na firmu pro neplatnost ukončení pracovního poměru.

Při hledání odpovědi na otázku, zda šlo konflikt řešit lépe, jsem nakonec dospěl k závěru, že Romana zvolila nejlepší možnou variantu. Z utilitárního hlediska má řešení soudní žalobou nejvíce pozitivních dopadů jak pro Romanu, tak i pro ostatní zaměstnance firmy, protože jedině tak je možné účinně bránit vedení firmy porušovat zákon. Také jsem nedokázal najít okolnost, jež by paní Romanu ospravedlňovala plnit úkoly, při kterých by vědomě porušovala své pravomoci jen proto, aby se vyhnula šikanóznímu jednání své nadřízené.

Příspěvek byl publikován v rubrice Kopelmanův zdrojový kód se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

43 reakcí na Nejde jen o přežití, jde i o morálku III. -Romana

  1. jaa napsal:

    Problém dvou posledních vidím v tom, že si asi nevěří, ať už právem nebo neprávem. – a patrně chtějí mít větší firmou tzv. krytá záda. To bohužel s sebou přináší i problémy s nadřízenými.
    Možná taky strach z odpovědnosti. Obě dvě profese jsou lehce transformovatelné na živnosťák, popř. vytvoření vlastní firmy… takže mají- li opravdu znalosti , vzdělání a praxi …, protože to základní KONTAKTY by měli mít… – neměl by to být žádný problém. Samozřejmě by to znamenalo více práce a hlavně ta odpověědnost a ne jen odkroutit si svých 8,5 hod. Ale není nad to ,když je člověk svým pánem. Má to ale háček.. ne-li skobu… když něco zvorá, tak se nemá na koho vymlouvat… ale i na to se lze pojistit… takže……

    V daleko horší pozici by byl takový soustružník, balič, tkadlena.. ale v zmiňovaných profesích… … hmm..

    • vonrammstein napsal:

      Vaše soubory teček, podmiňovací způsob a hmmmmm jsou nicneříkající. Dlouhodobě.
      Myslíte, že byste zvládla zkonstruovat relativně krátkou, ale obsažnou a konkrétní větu? Jakože úplně k věci?

      • jaa napsal:

        omlouvám se von rammsteine, za, v dnešní době poněkud zastaralý způsob vyjadřování. Vycházím z toho, že uváděné nemusí být to jediné vysvětlení, ale může být více variant. POužívávalo se to místo etc. a to hmm – znamená že jde o úvahu a řešení může být víc. Polepším se.
        Ke konkurenčním doložkám – nemyslím ,že by se používaly i v menších místních podnicích. protože kvůli zákonné finanční kompenzaci, by si to většina těch „taky šéfů“ rozmyslela. A nemyslela jsem tím, že by si do své firmy odvedla stavající subjekty, aspoň ne hned. Je spousta společenství vlastníků, která hledají dobré a spolehlivé správce a ti nejelpší se nehledají pomocí reklamy ale ústním podáním. Krom toho – ty kontakty – myslela jsem tím na potřebných úřadech, spolehlivé vykladače zákonů, popř. někoho, kdo změny zákonů pohlídá a upozorní, taky znalost spolehlivých firem- potřebných u údržbě, opravám a pod. ty se nenajdou ze dne na den. A ty už by nemuseli hledat, takže by se jim nestávaly omyly s finanční náhradou a tím i poškozením pověsti.

  2. vonrammstein napsal:

    Podat žalobu. Jednoznačně, tohle se nedá prohrát. Už jsem se s tím § 39 setkal v praxi. Ten se nedá moc okecat. Jestli jsou Vámi popsané podmínky reálné, ne jen ilustrační, pak na tom paní Romana může i slušně vydělat, protože je to jednoznačné porušení zákona a může si vydupat kompenzaci újmy (jaké, to je v gesci žaloby, nechť rozhodne soud).

    • PetrM napsal:

      Souhlasím, že šance Romany na vstřícné rozhodnutí soudu jsou dobré. Čertovo kopýtko je jako vždy schováno v čase, který to vezme, stresu, kterému bude paní vystavena, finančním nákladům na právní zastoupení atd.
      Jak autor sám podotýká, další působení ve firmě je nemožné. Po zvážení šancí na výhru a nákladů na vlastní právní zastoupení by asi leckterá firma seznala, že ukončit pracovní vztah dohodou a proplatit několik platů jako odstupné-odbytné je časově i finančně nejefektivnější pro obě strany. Takovému jednoduchému řešení mnohdy oponují pouze právní poradci obou stran – pokud nejsou placení paušálem, ale od hodiny nebo od úkonu tak mají zájem na maximálním prodloužení procesu. Paní Romaně bude právník slibovat nereálné odškodné, firmě zase ten její, že to nejde prohrát,. Oba se budou odvolávat do aleluja a úkony budou utěšeně naskakovat. Dobrý právní zástupce je k nezaplacení, ale mějte vždy na paměti, že Vaše a jeho zájmy mohou být v průniku, ale nejsou totožné.

    • kopelman napsal:

      Vonrammsteine, jak jsem napsal, Romana žalobu podala (její partner je právník) a teprve pak se vedení firmy probralo z pocitu vlastní všemocnosti. Stalo se to již před dvěma roky, tak znám i výsledek. Podstatnou okolností, kterou jsem příběh nechtěl zaplevelovat, byl důvod tlaku na paní Romanu podepisovat faktury za rekonstrukce domů v rozporu s jasně stanovenou strukturou oprávnění. Kdo zná situaci v bytových družstvech a obdobných správcovských firmách v posledních letech existence dotačních titulů, dokázal mezi řádky vyčíst, že pro určitý okruh lidí ve vedení těchto organizací to přinášelo nemalé „boční“ příjmy. Po podání žaloby vedení firmy pochopilo, že jejím zájmem je se s Romanou domluvit, aby se případ před soudem nezačal vůbec projednávat. To se také stalo, vedení firmy uznalo právní stav pracovního poměru na dobu neurčitou a s Romanou se dohodlo na ukončení pracovního poměru dohodou. Pro Romanu už bylo stejně nemyslitelné dál v takovém prostředí setrvávat.

  3. Věra Říhová napsal:

    Příběh paní Romany je, bohužel, také klasika pracovně-právních vztahů. Zaměstnanci byli dlouhá léta bezmocní z důvody drahých advokátů a dlouhodobých soudních procesů, takže se nikomu nevyplatilo se soudit. Dnes je situace lepší, protože téměř v každém městě je bezplatný právník hrazený nějakou charitou nebo neziskovou organizací, také dobře pracují Inspektoráty práce.

    Zaměstnanci se dnes velmi často obracejí na tyto inspekce, také to udělala moje dcera. Co ještě dobře nefunguje, to jsou bohužel soudy, soudci evidentně chrání zaměstnavatele proti zaměstnancům, finanční spory o mzdu řeší smírčí cestou. Když na ni zaměstnanec nepřistoupí, vleče se důkazní řízení neustálými odklady, soudce chce 3 papíry a o každý si požádá zvlášť po dlouhých časových intervalech.

    V naší zemi se rozmohlo nevyplácení mezd po skončení pracovního poměru, nevyplácení mezd vůbec, neproplácení přesčasů je už běžnou normou, bossing téměř na každém pracovišti. Proto je v lidech taková nenávist, zášť a touha po pomstě. Z příběhů, jako je tento, by se dal udělat nekonečný seriál.

    • kopelman napsal:

      Paní Věro, bohužel, s vámi naznačenou tezí častého výskytu zločinného spolčení zaměstnanců institucí státu jsem se setkal sám sobě. Funkční soudy a jiné instituce jsou nezbytými pro život mimo džungli. Proto jsou veřejnými statky, „platíme si je“ a bylo by cestou do pekl je privatizovat. Dopady na úroveň smíru ve společnosti můžeme pozorovat u zprivatizovaného exekučního systému. Mě osobně se stal následující případ. Manželka před několika lety zaplatila daň z nemovitosti dvou našich nemovistostí omylem na účet jednoho FÚ, ač druhá nemovitost je v jiném okrese a měla zaplatit na jiný účet. Jednalo se o částku 63 Kč. Pracovnice vymáhání toho druhého FÚ neváhala, vůbec se neobtěžovala nám zavolat nebo napsat, ač telefon a e-mail jsme v přiznáních vyplnili, a rovnou v prvním kole v souladu se zákonem o správě daní a poplatků zahájila zjištování našeho majetku a následné exekuční vymáhání. Naštěstí, „díky“ hypotéce, mi neváhali zavolat z banky, že FÚ ověřuje náš majetek pro obstavení. Okamžitě jsme celou věc začali řešit a podařilo se horlivou pracovnici druhého FÚ zastavit. Zajímavou okolností bylo, že na prvním FÚ kam jsme vše zaplatili, pracovnice v počítači měla k dispozici přehled, ze kterého bylo zřejmé, že „dlužnou“ daň jsme zaplatili na jiný FÚ. Později jsem se o tom zmínil známému pracujícímu u policie a ten okamžitě reagoval, že to vůbec nebyl omyl, ale záměr, protože ta pracovnice FÚ je sočástí sítě vymahačů a dostává „provizi“. Co s tím, nevím, žalovatelné to není, postupovala v souladu se zákonem.

  4. Vidlák napsal:

    Mňo, tentokrát se mi to líbí víc. Aniž bych chtěl být sexistický, zdá se, že ženská to pochopila líp než ti dva chlapi. Nedat se, nedat se, nedat se, to je jediná cesta. I kdyby měl člověk prohrát, musí se to zkoušet, musí se bojovat.
    Téměř každý drsný manažer je drsný jenom na povrchu, protože má taky spoustu důvodů ke strachu a také má nějakého nadřízeného. Vypadá sice drsně, ale v hloubi duše to tak není. Když se potká se statečností, zpravidla rychle změkne. Dát najevo odhodlání zpravidla postačí.

    Měl jsem nadřízenou, která mě šikanovala tak moc, že jsem cestou do práce projížděl semafory na červenou, tak jsem se bál jít do práce. Jo, dvacetileté mládí…. Pak jsem ji jednoho dne sprostě seřval, že by se mí křesťansští bratři červenali ještě týden. Seřval jsem ji tak moc, že starší paní účetní, kterou také šikanovala, se jí zastávala, jestli prý jsem to nepřehnal. Ŕekl jsem jí, že u takové vedoucí je škoda rány která padne vedle. Vedoucí utekla do kanceláře, vzala si na zbytek dne volno, celou noc prý doma brečela a od té doby byla přátelská a naprosto v pohodě. Když jsem pak v té práci končil, podepsala mi bez řečí slušnou prémii.
    Nebát se, nebát se, nebát se. Právo není a nikdy nebylo na straně gaunerů. I když mají pod palcem státní správu a bílé límečky.

    • kopelman napsal:

      Vidláku, děkuji za váš osobní příběh. Souhlasím, že kdo se bojí, sere v síni. Proto jsem příběh Romany dal na konec. Moje životní zkušenost je, že „tvrdé“ jednání, jako např. ve včerejším případě Andreje, je obvykle maskou, rodnou sestrou zbabělosti.

    • Občan napsal:

      Vidláku,
      když jsem byl mladý a bez závazků, postupoval jsem stejně. Jenže to byla o dost jiná doba a já se zodpovídal jen sám sobě.
      Když máte dvě děti na školách, není Vám už dávno dvacet a VÍTE, že jste nahraditelný a že situace na „trhu práce“ je taková, jaká je, pak máte jen dvě možnosti – buď sklopit uši a snažit se nějak přežít, nebo jít do střetu se skoro 100% jistotou, že prohrajete a následky budou nepříjemné.
      Kdybych mohl vrátit čas, sklopil bych uši a stal se neviditelným.

      Nic nenamítejte, protože vůbec neteoretizuji.
      Šel jsem v r. 2011 do střetu, věděl jsem, že to špatně dopadne a dopadlo to HODNĚ špatně. Skoro mě to stálo život, protože moje tělo na ten stres zareagovalo totálním kolapsem. Měl jsem obrovské štěstí, že jsem po „pouhých“ dvou letech sehnal vůbec nějakou trochu placenou práci, že jsem zatím jakžtakž funkční, že děti ty školy nějak dokončily, že jsme měli nějaké úspory, které nám pomohly tu hrůzu přežít, a že nám barák zatím nespadl na hlavu.

      Poučil jsem se – už nikdy nebudu pomáhat komukoli jinému než sám sobě a svým blízkým, naučil jsem se nikomu a ničemu nevěřit, pracuji a zajímám se jen do výše svého platu a důsledně odděluji práci a soukromý život.
      „Hrdinství“ si totiž mohou dovolit buď prakticky nenahraditelní lidé s unikátními zbalostmi a dovednostmi, nebo lidé s velmi dobrými známostmi a s dostatečně vysokým postavením, nebo lidé, již na druhé vědí dost na to, aby se jich nadřízení opravdu báli, nejlépe pak lidé disponující všemi třemi kategoriemi. Všichni ostatní se musí přizpůsobit okolnostem a starat se jen o sebe.

      • Vidlák napsal:

        Máte naprostou pravdu Občane. Když mám dneska ženu a tři děti, dívám se na věc opatrnějšíma očima. Ale chcát si na hlavu nenechám ani dneska. Platí to, co jsem napsal včera a předevčírem. Když vidím, že houstne vzduch, hledám si novou práci. Také jsem to tak měl… To už jsem byl ženatý a manželka byla bez práce.
        Houstl vzduch ve firmě. Začali mě podezírat, že jim nějak geniálně kradu. Papíry mám v pořádku, zboží taky, ale stejně nejspíš kradu. Nekradl jsem, jen jsem své práci opravdu dobře rozuměl a nikdo druhý ne. Neuměli mě zkontrolovat a tak jim to přišlo podezřelé.
        Našel jsem si novou práci, podepsal tam smlouvu a přišel za šéfem a majitelem v jedné osobě, že dávám výpověď a že má tři možnosti. Buď mi dá odstupné a omluví se mi on i jeho žena (na vizitce napsáno specialistka) a já pak zůstanu ještě dva měsíce a zaučím za sebe náhradu. Nebo mi odstupné nedá, neomluví se a já se tam druhý den neukážu, protože před rokem mi nezaplatil dvě hodiny přesčasu a já mám právo při nezplacení výplaty okamžitě ukončit smlouvu a odstupné si prostě vymůžu soudně. A nebo bude řvát, křičet a vyhrožovat mi a v tom případě ihned volám policii ohledně mobbingu na pracovišti… Odešel jsem po dvou měsících s tříměsíčním odstupným a omluvou, která sice skřípala mezi zuby, ale byla.
        Mimochodem – zaučil jsem na své místo ředitelova budoucího zeťáka.. po půl roce bylo moje bývalé oddělení ve ztrátě tak veliké, že by to zaplatilo můj plat na dalších pět let.

        Já osobně nemám smysl pro velká gesta a otázky cti. Prostě když mě šikanují, jdu jinam a zařídím se, aby si to pěkně vyžrali. Když mě mají rádi, mám je také rád.

  5. Občan napsal:

    Nepohodlní zaměstnanci se „řeší“ prajednoduchým a velice efektivním způsobem – zrušením pracovního místa a sdělením zaměstnavatele, že jinou práci pro zaměstnance nemá.
    – není proti tomu obrana
    – je to levné
    – nepohodlnému zaměstnanci lze účinně zabránit v přístupu na pracoviště (tedy k počítači, dokumentům, klientům, spolupracovníkům atd.) prakticky okamžitě, pokud je výpověď předána poslední pracovní den v měsíci
    – po dobu trvání výpovědní lhůty je nepohodlný zaměstnanec mimo pracoviště a zaměstnavatel může a) „uklízet“ a b) přijmout vhodného zaměstnace na JINAK POJMENOVANOU tutéž funkci BEZ rizika soudního sporu s propuštěným zaměstnancem

    Jenom to chce šikovného zkušeného personalistu a ne „managerské“ trdlo, které neumí víc než americké brožurky 😉

    Paní Romana se zachovala moudře. Ale pokud jste s ní, pane Kopelmane, v kontaktu, pak jí VELMI DŮRAZNĚ doporučte, aby si při odchodu vyžádala písemné hodnocení. Pokud to neudělá, mohlo by se jí to příšerně vymstít. Jednak může případné negativní hodnocení napadnout i soudní cestou a jednak jí může pokořený zaměstnavatel nadělat velké problémy do budoucna.

    • kopelman napsal:

      Občane, správně jste poukázal na důležitý detail. Hodnocení si Romana samozřejmě vyžádala. Pravda bez důkazů a velkého másla na hlavě protistrany často nevítězí, vaši odvahu za ni bojovat oceňuji a děkuji za váš upřímný komentář k Vidlákovi.

  6. Tacit napsal:

    Poznal jsem v Praze tři správcovské firmy, co zajišťují služby pro společenství vlastníků. Každá pro několik společenství. Jejich nízká úroveň řízení, právní znalosti, celkové firemní klima a úroveň poskytovaných služeb byla pro mě šokující. Hlavním motem bylo vyždímat ze společenství vlastníků co nejvíc, za co nejmíň práce, prostě čiré zlatokopectví.
    Když se s takovou firmou jako Romana dostanete do právního sporu a přestože vyhrajete, je další prognóza pracovního poměru u nich vždy nepříznivá.

  7. Puck napsal:

    Podstatou problémů je špatné pochopení vztahu zaměstnavatel – zaměstnanec. A podobně nadřízený – podřízený.
    Společným zájmem má být prosperita firmy a tudíž i dobré mezilidské vztahy. Ani kolektivní vyjednávání není bojem mezi vedením formy a odboráři. Zase jde o dohodu tak, aby firma byla schopná konkurence, a aby zaměstnanci měli slušný příjem a motivaci k výkonu.
    Stavění všech proti všem, což se po revoluci v Česku děje ve všech možných i nemožných oblastech, nemůže být smyslem soužití. Jde jen o způsob, jak rozeštvat společnost až na prvočinitele a jediným smyslem takového počínání je ovládat druhé. Založit nenávist ke všemu a ke všem. A v pozadí jde strach z toho, aby se z člověka nestal bezcenný odpad. Civilizovaná společnost se takto nechová !

  8. VaclavP napsal:

    To je výborný seriál pane Kopelmane

    • kopelman napsal:

      VaclaveP, děkuji, příběh Romany je posledním dílem. Pokud by vás zajímal podobný typ suchopárné literatury z běžného života, doporučuji vám knihu Zločiny, kterou napsal německý advokát Ferdinand von Schirach. Nikoho asi podobný typ literatury nezajímá, je dnes k sehnání za 23 Kč např. zde:
      http://www.bux.cz/knihy/80799-zlociny.html

  9. Majka napsal:

    Zdá se, že Višňovský byl okamžitě detekován a eliminován.:-)

    • kopelman napsal:

      Majko, připojuji se k poděkování vlkovi za očištění diskuse. Nejsem zde mezi vámi dlouho, takže po prvních dvou komentářích jsem byl spíše zmaten, až po více plodech jsem poznal, že to bude horší případ a ani mě nezajímá jaký.

      • Majka napsal:

        Ten-jehož-jméno-nechci-vyslovit má dost charakteristický rukopis a ve třetím příspěvku se zpravidla prozradí.

    • vonrammstein napsal:

      Ale zas je trpělivej jak místní opilec. Vyhoděj ho dveřma, oknem, střechou-a stejně se cyklicky vrací. Proč, to je otázka pro psychiatra.

  10. Soumar napsal:

    To je jednoduché. Z hlediska Romany je výhodné řešení podat žalobu a dohodnout se na mimosoudním vyrovnání, protože podle naší legislativy se takový spor nedá prakticky prohrát a právník protistrany to ví.

    Jen si neodpustím povzdechnutí nad tím, jaký je to svět, když se tu lidé vzájemně „obechcávají“ a šermují proti sobě paragrafy.
    Mám takovou staromódní představu, kdy spolu dva lidé, kteří si říkají zaměstnanec a zaměstnavatel, spolupracují dobrovolně, protože je to pro ně oboustranně výhodné. Ve chvíli, kdy to jedné straně přestane připadat výhodné, vztah končí. Podobně jako je to se vztahy jinými; nikoho nelze do vztahu nutit.
    Z praktických důvodů bývá dohodnuta nějaká výpovědní lhůta, oboustranná a symetrická. Nic víc, nic míň.

    • kopelman napsal:

      Soumare, také bych si přál takový svět, ale realita je jiná. Kapitál vložený do fabrik nese čím dál tím méně, tak bojuje s prací a vítězí. Přijeďte někdy k nám do Brna a projeďte se jakýmkoliv osobním vlakem před 7. nebo po 17. hodině. Nebo se projděte po 19. hodině od nádraží do centra, půjdete kolem prodejny s „prošlými“ potravinami a bude v ní plno. Jednotlivec s kapitálem bojovat neumí, tak bojuje s ostatními lidmi, a to doslova o život. Pak je těžké uchovat si slunce v duši.

      • Soumar napsal:

        Co je to kapitál? Nic jiného, než co někdo jiný vydělal a nyní jej investuje. Kapitál není žádná „strana boje“.
        A že práce nenese tolik jako dříve? Vždyť to není pravda; podívejte se, co vše si mohou všichni mimo těch nejchudších dovolit, těch aut, dovolených, mobilů, oblečení, jídla, které se vyhazuje… To je vám málo?
        Životní úroveň stále roste, i v ČR. Lidé na vesnicích už ani nepěstují samozásobitelství, ale jdou nakupovat do hyperkrámu a odpoledne nohy na gauči, civí na televizi, místo aby krmili kachny, vepříka, nebo alespoň trhali angrešt.
        Když jsem bydlel na panelovém sídlišti, ráno jsem vyrážel první do práce z plného parkoviště a po návratu už nenašel místo. Vždycky jsem si myslel, že lidé okolo jezdí MHD a nechali auto stát; ale oni se vraceli z práce kolem třetí nebo čtvrté, jak jsem zjistil, když jsem občas přijel brzy.
        Žijeme čím dál tím rozmařileji.

  11. Soumar napsal:

    Dotaz – proč tu mizí i slušně napsané příspěvky? To je nějaká cenzura či co?

    • Michal napsal:

      D.V. tady má prostě stopku. Občas to zkusí, ovšem díky svému nezaměnitelnému stylu je velmi dobře poznatelný. Při jakémkoliv nesouhlasu s jeho názory otáčí okamžitě do osobní roviny a používá skutečně hnusné osobní výpady a urážky.

      • Soumar napsal:

        Jo takhle. Já žádný vulgární příspěvek nečetl, zřejmě cenzor zasáhl rychleji. 🙂

      • Soumar napsal:

        Přesně tohle. Nedivím se, že jsi mazán, fracku!

        • Soumar napsal:

          Jsi nevychovaný fracek a dokázal jsi to opět tímhle příspěvkem. Pokud se takhle budeš chovat, nebude se s tebou nikdo bavit i v případě, že bys měl náhodou ve svých názorech pravdu. Rozumíš?

    • vlkp napsal:

      Protože je píše někdo, kdo sem trvale nesmí. Proto.

Komentáře nejsou povoleny.