Vlastenec nebo patriot, patriotismus nebo extrémismus…


napsala  Ludmila Koláček Zusková

Asi bych měla začít tím co říká slovník: patriot je vlastenec, patriotismus je vlastenectví. Našla jsem též definici patriotismu jako společensko-politického postoje vycházejícího z emotivního a podpůrného postoje jednotlivců, či skupin k domovině, či chcete-li vlasti, oblasti nebo městu, obvykle se tak označuje stát či vlast. Tak slovník či encyklopedie.

Podle mne je patriotismus či snad raději česky – vlastenectví. To je přeci jen hezčí a v českých uší zní lépe než cizí anglické slovo přirozená láska k vlasti. S určitou dávkou vlastenectví se rodí každý z nás, ke své vlasti, ke kraji kde žije, k městu  či vesnici ve které bydlí… Přirozeně nás láska a k naší domovině provází již od útlého věku. V prostředí, které považujeme za domov, za svou domovinu se cítíme dobře a hlavně se cítíme být chráněni a v relativním bezpečí.

 

Projevy patriotismu mohou být opravdu různé. Několikrát jsem se sama nad tím zamyslela a prostudovala si mě dostupné materiály v literatuře co všechno může pod takové vlastenectví, lásku k vlasti spadat.

Představme si jen takovou poměrně aktuální situaci, při právě probíhajících ZOH. Když naši sportovci závodí v dresu národních barev či dokonce se jim poštěstí stát na stupni vítězů, že nejen oni, ale i lidé kteří se na ně koukají přes televizní obrazovku, jsou hrdí na svou vlast, na konkrétního reprezentanta své země. A co když se rozezní první tóny naší krásné hymny… Není každý z nás pyšný na svou zem, na naše sportovce… To je přeci taky projev určitého druhu vlasteneckého cítění.

Být hrdý na své rodné město či vesnici je také druhem patriotismu. Vždyť naše Česká země je tak krásná a malebná. Česká města jsou protkána krásnými historickými budovami a vesnice oplývají překrásnými statky a domečky mezi lány polí. Není snad i pomoc při rozvoji našeho rodného místa projevem lásky k vlasti samotné. Ať už se zasadíme o záchranu historické budovy v centru města před bouráním a výstavbou nákupního centra, či podpoříme místní spolek dobrovolných hasičů na vesnické zábavě, uděláme něco pro naši domovinu. Zachováme se přeci vlastenecky.

Hodně emotivní mohou býti projevy vlastenectví na rovině historické, hlavně v dobách válečných. Kdy naše země trpěla pod kteroukoliv cizí mocenskou rukou, vlastenectví bylo vždy velice silnou zbraní, kterou se Češi bránili proti svým nepřátelům.

Co takový Jan Žižka a jeho bojovníci? Mohou být považováni za patrioty, ale také za rebely….. To záleží jen na úhlu pohledu, že?

Na jednu stranu prosazovali stoupenci tohoto hnutí svobodu a svou vlast, na druhou stranu drancovali svoji zemi jako stádo kobylek. Nebo co taková druhá světová válka a parašutistické výsadky na území protektorátu. Pro některé lidi jsou to vlastenci, hrdinové co nasazovali svoje životy za svobodu jiných. Pro jiné jsou to jen lidé, kteří rozdmýchali nenávist  a  teror německých okupantů proti českému národu. Jsou si to konkurenční pohledy na jednu stránku dějin, ale přeci jen na každém pohledu něco pravdy bude. Nicméně, troufne  si někdo  zpochybnit vlastenectví mužů jako jsou třeba generál Klemeš nebo plukovník Vranský,  ať má historický názor  jakýkoliv?

Kolacek 1

 

 

 

 

 

 

Kolacek2

Je patriotismem prosazování radikálnějších pravicových názorů za národ, za vlast za občany našeho státu nad cizinci, vlastenectví nebo extrémismus? Je pronesení věty: „Čechy patří Čechům!“ projevem vlastenectví nebo určitým druhem extrémistického jednání vůči jiným menšinám žijícím na našem území? Asi jako v předešlém pojetí patriotismu je to tak i tak! Vlastenectví by mělo být projevováno a prosazováno tak, aby se nezaplétalo se zákonem jako takovým a nepotlačovalo práva a nepošlapávalo důstojnost menšin na našem území.  Ale to platí samozřejmě i naopak, menšiny (slovem menšina nemyslím jen cizince, ale i odlišná náboženství a tak…) žijící v naší zemi by neměli potlačovat naše vlastenectví.

 

Pro mě osobně je patriotismus opravdová láska k mojí vlasti, k mému kraji kde je mi tak krásně i k mé rodné vesnici, která mi navždy bude domovem. Projevem vlastenectví je pro mě asi nejvíce úcta k předkům, k lidem co se zasloužili o naši krásnou vlast a to jak v minulosti tak v současné době. V zahraničí jsem vždy hrdá na to, že jsem Češka. Jeden můj známý ze sociální sítě žijící v USA se mě zeptal, kde vlastně ta Česká republika je? Dlouho jsem přemýšlela jak to popsat? Jestli mám říci, že ležíme vedle Německa a Rakouska (to jsou známé a velké země), ale nakonec jsem mu to podala jinak. Česká republika je srdcem Evropy a leží v jejím středu. Tak podle mne popisuje svou vlast člověk, který je na svou vlast patřičně hrdý.

Moje rodná obec

Kolacek 3

je úzce spjata se vznikem Československého státu což ji dodává určitý nádech důležitosti a vlastenectví i dnes. A já se opravdu považuji se za patriotku své sice malé, ale krásné vesničky. Ráda se účastním místních akcí na podporu různých spolků jako jsou hasiči, sokolové, baráčníci, zahrádkáři nebo místní škola či školka. Je to pro mne důležité nejen z pohledu pomoci lidem kolem sebe nebo přispět svým dílem k něčemu hezkému, ale také z pohledu pomoci své obci na, kterou jsem náležitě hrdá. Je to moje rodiště, v mém rodném kraji v mojí vlasti, ke kterým cítím svým způsobem vlastenectví.

Já nejsem přílišným zastáncem extrémního pravicového patriotismu, neboť si myslím, že v dnešní době je to moc dobré politické lákadlo pro různá hnutí či politické strany na potencionální voliče sužované ve své vlasti jinými menšinami. I když možná ve zdravé míře by ani tento projev patriotismu v naší společnosti neměl být tak naškodu, jak by se mohlo zdát, ale to je asi na posouzení každého z nás a na morálním kreditu lidí prosazující tento vlastenecký směr.

 

Těchto několik řádků navazuje na mé předchozí články snad jen okrajově, ale možná na ně navazuje mnohem víc než by se mohlo zdát to musíte posoudit vy, čtenáři…

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Koláčky od Koláčka se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

93 reakcí na Vlastenec nebo patriot, patriotismus nebo extrémismus…

  1. vonrammstein napsal:

    Chválím za odvahu k uchopení velmi závažných a důležitých témat, v mainstreamu ne zrovna populárních.
    Kárám za velmi špatné zpracování a mizernou češtinu. Patriot by měl ovládat mateřský jazyk dobře.

    • Ludmila Koláček Zusková napsal:

      Děkuji za názor, mohu vás tedy poprosit jestli by jste to zpracoval lépe?

    • táta napsal:

      Ludmila Koláček Zusková napsal:

      JEN hloupost té první reakce mě nutí reagovat,nenechte se odradit takovými lidmi jako je on…….zpracování naopak bylo vyborné ….srdcem to lidi jako on nepochopí….češtinu neumím ohodnotit nebot jsem vní poloblb….ano je to moje ostuda….ale troufám si říct že to nesouvisí vubec jestli jsem tím menší čech..jen hloupost a nadutost toho pána mě donutila reagovat……moc děkuji za článek srdcem

      • táta napsal:

        omluva …..ne anonym ale táta

        • táta napsal:

          po přečtení diskuze…..je mi trochu smutno…co lidí nepochopilo to zpracování…to opravdu co vlastenectví znamená a ktomu patří si vážit i symbolů……viz reakce na CARLOSE…..JE jedno co ta písen byla jak vznikla,ted to představuje to splnutí s rodnou hroudou……něco jako rodiče si nevibíráme přesto si jich vetšina váží i přes jejich případnou nedokonalost……..vlast znamená někam patřit navždy……není to vubec o tom kdo neskáče není čech……i když okrajově je člověk na uspěšné hrdý….ta příslušnost k vlasti se nedá vysvětlit bud je nebo není……TO LIDI jako CARLOS…NEBO Vonrammstein….nemůžou pochopit

        • cobolik pacholik napsal:

          serus tato,co jest grane dajak malo pises,vsade ta hladaju,neviem,mozno nejake zdravotne problermy mas,co sa da pochopit,ked das rady tak dristaj a nie len tu bo holota caka…

    • cobolik pacholik napsal:

      hele air force base,bud si pijany,alebo je to na pakaren,alebo len rypes bo ja za boha takeho neviem pochopit hlavne ,ked napise mizerna cestina,ja kurva buran od torysy,co dristam sto recami dokopy naraz,mam jasne,kurva si jak politruk,ked sme urobili nastenku k vyrociu vitezneho unora v kasarnach na letke a soudruh povedal,ze zle sme ulozili hviezdy,ale celkovo dobre,letela cela nastenka z okna aj so zvezdamy.
      nerob zo seba nejakeho frajera z komisie ceskeho jazyka,bo vatsina patriotov co vie do perfekcie spracovat a mat vytecnou cestinu,nema vacsinou sajnu,co pise bo dava pozor na zpracovani a cestinu,to by si mal vediet a ked nie tak ti kapka na karburator howgh

      • táta napsal:

        AHOJ cobolo
        Nejsem nemocen ale nák mě přestalo bavit polemizovat z hloupostí a nadutostí,a to nejen na tu virtualní

  2. Firefly napsal:

    Přiznám se, že myšlenka pocitového vlastenectví/vlastenčení a patriotismů je mi velice vzdálená. Často jde jen o obezličku jendotlivce, který se přilášení se ke skupině cítí silnější, obzvláště poskytuje-li tato skupina nějakou reálnou službu.

    Zkusím téma pojmou z jiné stránky. Existuje reálný nepocitový důvod k patriotismu ?

    Koupím-li zboží lokálního výrobce, dám mu vydělat. Dám tak vydělat i jeho zaměstnancům. Výrobce i jeho zaměstnanci zaplatí daně a pojištění do státního rozpočtu společného s mým. A z tohoto rozpočtu nebude nutno platit podporu mému sousedovi, zaměstnanci onoho výrobce.

    Pominu-li fakt, že jsem tak rozpočet čínského či německého státu a obral tak jejich lid, mohu být spokojen. A já spokojen jsem.

    Existují i další racionální důvody k „vlastenčení“. Tento stát se rozhodl nějakým způsobem zabezpečovat nízkopříjmové občany. Nemusí se mi líbit jak, ale je to tak. Je ale v mém zájmu, aby těchto nízkopříjmových občanů pobírajících peníze ze společného rozpočtu bylo co nejméně.Proto je třeba, aby se zamezilu přílivu takových imigrantů, u kterých existuje reálné riziko budoucího pasivního cash flow.

    Opět, může mi být vyčítáno, že nespasím duše lidí, co by se chtěli mít lépe. Za moje peníze. Děkuji, nespasím.

    • cobolik pacholik napsal:

      ja neviem boha carlos,ale toto je fakt dobre,to musim priznat a tu je vidiet,jak kazdy inac mysli,pre mna dobre bo viem,co mozem cakat od podobnych a v zivote aj stretol ,nemam si s nimi vela o com povedat,ale dobre pre mna,naozaj dobre,bo hned som v strehu jak dabel.

  3. jaa napsal:

    Marie, mám dost prezentací z různých koutů Česka, – vlk má spojení

  4. Fagan napsal:

    Myslím, že pojetí patriotismu má několik rovin, jak popisuje autorka, ovšem budeme-li se tímto případem zabývat komplexněji a vezmeme-li si jednotlivé dějinné mezníky v různých dobách jako příklady aktů patriotismu, zjistíme, že vždy se musíme dívat na patriotismus prizmatem nějakého vyššího politicko-morálně kodexu, který, ač ten náš moderní, Listina základních práv a svobod je teprve nedávného data a jasně kodifikuje naše politicko-občanská práva jako jednotlivce, pak obvykle pojem patriotismus je chápan jako spíše kolektivní vnímaní nějakých hodnot spojených s pojmy jako vlast, národ, domovina /Němci mají ještě specifičtější vyjádření Otčina – Vaterland/ a to jsou pak pojmy resp. hodnoty, co představují, a jsou v mém vnímání na hraně toho, jak já osobně vnímám svobodu a demokracii, západoevropský a atlantický prostor, naproti tomu, jak jej vnímá Východ.

    Lidská práva jsou psána jako právo každého jednotlivého občana, jedno kterého státu a národa, a jsou tu proto, aby je vnímal jako něco, co je bytostně „jeho“ a má možnost jich užívat podle své hodnotové a kulturně-civilizační úrovně, ze které vzešel…. Tedy toto pojetí individuálního výkou lidských práv se snaží „odkolektivizovat“ a „odgroupovat“ svoji identitu od vyšších struktur, kde pak jeho individuální přínos patriotismu jako např. úspěšná reprezentace jednotlivce za svůj stát na nějaké olympiádě nebude „zgrupována“ do zvolání Češi, ad. ale je mi milejší a korektnější zvolat jméno onoho konkrétního reprezentanta naší země, který něčeho na mezinárodní úrovně dosáhl a pak jméno země, kterou reprezentuje, té moji. Tedy dva subjekty, kterých se týká, nikoli pak Čechů jako národa a jeho dalších příslušníků jako „celku“, kteří se s dotyčným identifikují a snaží se tento úspěch výjimečného Čecha „kolektivizovat“ sami pro sebe a pak i na pro mě už vyloženě depersonalizovaný, amorfní pojem národ (jak se příslušníkem takového stádního útvaru člověk stává? Tím, že se do něj narodí rodičům, kteří mají shodnou národnost, či jak to je, když má každý z rodičů jinou? Je pak jejich miminko „poloviční“ Čech, Nemec nebo Polák? Může to být příslušník našeho národa i člen původně cizího národa, co se naučí česky, žije zde a deklaruje, že má náš národ rád a cítí se být jeho součástí?).

    Nevím, v každém případě patriotismus beru jako správné občanské uvědomění si své individuální odpovědnosti a vůle za naplnění nějakého politického ideálu a to svým vlastním individuálním přičiněním, třeba o dosažení vlastní svobody, ale už mi vadí, dáva-li se patriosmu étos

    – Spojený s kolektivní identitou národa, státu

    – Náboženstvím nebo explicitně vírou v nějakou duchovní autoritu vycházející z nějaké mystiky či snad ideologie (Miluji Boha, nebo Marxe) je pro mě stejně nepřijatelné, protože já nemiluji krom své ženy, dětí a příbuzných a krom přirozené lásky sebe sama, nikoho jiného – a nehodlám jí předstírat a už pak vůbec za někoho takového bojovat

    – Liberálové obecně stojí proti konzervativním postojům spojovaným svoji identitu se státem, národem, sociálním postavení (třídou, či sociální nebo profesní skupinou) a takto definovanému patriotismu

    Liberálové a na základě těchto hodnot dnes i koncipovaná politika Evropské Unie, naopak se snaží tyto atributy potlačovat jako ideály dogmatické, degradující úsilí jednotlivce jen na bezvýznamnost jeho „stádního“ začlenění do těch vyšších, kolektivně se identifikujících k vyšším uskupením než jsem já sám coby svébytná osobnost, vyjímájící jednotlivce z jeho individuální odpovědnosti za dosažení nějakého ideálu, či jakéhokoli pozitivně vnímaného počinu – a regulující tuto individuální kontribuci na „kolektivně“ dosažený výsledek jakého národa, státu, komunity, církve, etnika, či kulturní identity. Je to vlastně jen davový pocit nějaké poslušnosti k nějakému „vůdci“ kdy plníme něčí „rozkazy“ bez toho, že bychom ten konkrétní přínos /třeba jako Sáblíková nebo osobnosti jako Peroutka či Tigrid v exilu, tvořili něco, co pak mělo být ve prospěch nějaké ideje a i ku prospěchu nějakého celku, ale nikdy ne jako koordinovaná součást toho celku na základě od nějakého vůdce přijímaných rozkazů/. Patriotismus, coby kolektivní vědomí si nějaké identity pak nevidím jako ten zásadní přínos, ale oddanost myšlence, ideálu. Nakonec to, že jsem já ten „dobrý“ a někdo ten „zlý“ je pak dáváno zásluze, že jsem „jako svůj otec“ ctím tradice, chodím do toho správného kostela, a tedy nedělám nic jiného, než že prostě „jsem“.

    Evropský liberalismus dnes stojí na hodně protipólných hodnotách než jak je vnímá patriotismus, jak jej známe z učebnic historie. Nestojí na národnosti a jejich svébytnosti, snaží se být především identifikován s projektem sjednocené Evropy, a každý kdo tento projekt bere za svůj se cítí být nejprve tím Evropanem a až pak Němcem, Dánem, Nizozemcem.
    Liberálové jsou kosmopolité, neradi odpovídají na otázku „Where are you from?“ podle svého občanského průkazu dle místa narození, ale podle toho, kde se cítí být dobře a kde se jim příjemně žije, což může být více míst najednou a nakonec to vůbec nemusí být na tom místě narození, co má v tom svém „Personausweis“.

    Zdůrazňování kolektivní identity, která se pak váže na onen patriotismus, vede obvykle k totalitní identifikaci sebe sama se vyprázdněnými symboly, za které stejně jako za vlajku své milované fotbalové Sparty tak vehementně bojuje s Bohemáky a Slavisty bez toho, že by je fakt, že mají rádi sport jménem fotbal, a že žijí kousek od sebe v jednom městě, které má třeba stejné problémy s dostupností veřejných sportovišť, nijak nespojuje, ale doslova ho staví až do smrtelného nepřátelství, ačkoli se všichni dozajista mají, za ty „nejlepší“ patrioty svého klubu.

    Nejstrašnější totalitarismy 20. století stály na kolektivní identitě a silném patriotismu.
    K národu, lidu, státu, vůdci, straně, třídě (proletářské), ideologii (nadřazenosti germánské rasy nebo dějinné úloze dělnické třídy a idejím marxismu-leninismu)

    Všechny tyto pojmy jsou liberálním hodnotám naprosto cizí, navíc některými dokonce opovrhují, maje je jen jako kanónenfutr pro lidi s vyprázdněnými osobními životy, co v životě nemají sami pro sebe za co by žili, co nemají sami u sebe nač být hrdí, tak se jim musí do hlav implantovat myšlenka, že jejich pokřikování na náměstích s klacky a v obskurních uniformách opět se signifikantními symboly, aby bylo jasné „čí“, „pro co“ a hlavně a ponejvíce „proti komu“ jsou – aby byli spojováni s ideály, co oni bytostně hájí, ačkoli v životě nic nikde nedokázali, nemají přítele/kyni, rodinu, své zájmy ani byť i skrovný majetek, takže tímto činí něco výjimečného pro lid, národ, svoji zemi.

    Je takovýto patriotismus to, s čím bychom se měli identifikovat? Já nechci nikomu radit, ale je to ztráta času a hlavně, nepřináší to krom rozjitřených emocí, žádné pro život dané osoby uspokojující naplnění. Protože stejně tací časem skončí na okraji společnosti, pozapomenutí a poté, co jsou jejich ideály definitivně ztraceny, společensky znemožněny a společnost jde právě směrem k tomu, aby jediný ideál, který potřebují, aby byl naplněn k tomu, aby si mohli sami hledat své vlastní ideály a své vlastní uplatnění ve společnosti a naplnili tak své tužby a ambice, je svobodná, pluralitní a demokratická společnost….Patriotismus tedy nepotřebuje jen tehdy, jsou-li tyto hodnoty ohroženy, ovšem daleko lepší je, než je pak patrioticky hájit v nějaké armádě či stranické uniformě při vyhrocení nějakého konfliktu, být patriotem svým každodenním pracovním životem a občanskými postoji každý pracovní den v týdnu, aniž bychom to sami za nějaký „patriotismus“ vůbec považovali a stavěli jej na odiv ale naopak brali jej za samozřejmou součást našich běžných životů.

    • Firefly napsal:

      S Vaším výkladem politiky EU se dá polemizovat. Neustále se setkáváme se snahou vytvořit Evropskou identitu. A´t už jako identitu nadnárodní, celkovou (jsem Pražák, Čëch, Evropan) či quazinárodní (jsem Pražák, Evropan). Stále zjevně mnoho lidí potřebuje dubisko, ke kterému se může přimknout.

      Mnohem férovější je přiznat si, že neexistuje jiná identitat než moje, Vaše, každého jednotlivce. Je jen na jednotlivci, jak se svojí identitou bude zacházet. Může být Čechem, Pražákem, Sparťanem, Evropanem, katolíkem, nebo všechno najednou.

      Nebo může být sám sebou.

  5. Skogen napsal:

    Co je na patriotismu / vlastenectví nejpodstatnější, jsou mechanismy zajišťující soudržnost skupiny, tady na úrovni národa. Úzce souvisí s identitou. Nevystupuji-li jako Čech, těžko mohu být vlastencem (českým).

    Právě ve funkci tmelící individua do skupiny, je racionalita zakotvena (Firefly), protože právě o tu multiplikaci možností, schopností a sil tu běží. Vlastenectví nanejvýš v rovině symboliky (hrdost, láska, reprezentace) by byly dostačující, pokud by na úrovni národů již nedocházelo k soupeření. A odpovězme si, dochází, anebo nedochází? Pokud odpovíte, že ano, musíte nutně dojít k závěru, že pasivní symbolické vlastenectví dostačující být nemůže. Je nezbytné prosazovat ho aktivně. Preferovat vlastní zboží, vlastní služby a řešení, podporovat své lidi a hájit si svou (společnou) perspektivu.

    Kam až je třeba jít, závisí na mnoha okolnostech. Je rozdíl být vlastencem v blahobytu, kdy bude přece jen převažovat ta symbolická stránka, a v tvrdých podmínkách, kdy bude muset platit přinejmenším „oko za oko, zub za zub“. Stejně tak pak i uvnitř společnosti.

    Každopádně si myslím, že bez patriotismu národ dlouho nepřežije.

  6. Gustavson napsal:

    Omlouvám se za svou nízkou filozofickou hodnotu pojetí „mého“ patriotismu. Mým denním chlebem jsou čísla, kvanta, kvarky a možná ještě elektrony, takže nějak procítěně ho podat nedokáži. Ve svém srdci (= v hlavě) jsem přestal býti Čechem (nebo čecháčkem, chcete-li) tehdy, když mě okradli jiní čecháčci na pražském ruzyňském letišti. Tento souboj, zda se k národu ještě hlásit, nebo zda ho zazdít, mi poté v hlavě probíhal asi čtvrt hodiny. Od té doby už jen z pocitem uspokojení pozoruji, že jsem zřejmě zvoli dobře. Proč?

    Základním rysem čecháčků (berte ho prosím jako střední hodnotu, odchylky z normálu jsou pravděpodobně na obě strany) je lidská malost (nikoliv vzrůst) bez osobní cti. Např. okrást takový člověk může kdykoliv kohokoliv, pokud se na to nepřijde, nebo pokud z toho bude mít i po odhalení stále větší užitek, než bez toho činu. Můj osobní poznatek (někdo jiný může mít odlišný) je, že záporný gradient je ve směru východ – západ (tedy že osobní čest roste směrem k Německu a bytostná snaha někoho podvést, okrást apod. geografickým směrem opačným). Z takovéto perspektivy je názor, že politici (vláda) jsou takoví, jaké si nároz zaslouží, vlastně pravdivý.

    Národní hymnus. O její kráse bych se jako hudební neznaboh nerad s kýmkoliv přel. Nicméně byl-li bych vojákem, určitě bych při jejím poslechu neběžel na zteč s vysokou pravděpodobností vlastní záhuby. Spíš bych sedl do zákopu, krásně si zaplakal a snil o tom, že mě snad nepřítel neuvidí a já se budu moci vrátit domů na své políčko (od mobilisace) neorané. Válku ať si vyřeší ti nahoře. Toto v mých očích dokresluje a podtrhuje celý marast tohoto středoevropského bytí.

    A na závěr bych měl ještě jednu poznámku ke zmíněnému heslu „Čechy patří Čechům“. Objektivně si myslím, že je naprosto správné a není potřeba o něm nijak pochybovat. Proč by měly Čechy patřit řekněme Němcům (a ty mám jako národ hodně rád), frantíkům, Slovákům nebo Holanďanům? Na druhou stranu, pokud se kdokoliv z těchto cizinců stane Čechem, má právo říkat totéž heslo, ať má barvu (v obličeji) bílou, žlutou, zelenou či černou.

    • Skogen napsal:

      Jakožto vědec (odpusťte generalizování) jste nejspíš přirozeným kosmopolitou. Vlast spíš závisí na vás než vy byste závisel na vlasti. V případě vašeho zájmu by vás spíše než druhé přijala kterákoliv jiná. Ten praktický prvek vlastenectví se stírá a zbývá nanejvýš sentiment.

      S tou ctí bych to viděl trošku jinak. Než by směrem na východ mizela, spíše se mění to, čím je poměřována. Na západě vládne individualismus. Čest znamená vydobýt úspěch pro sebe, mít subjektivní hodnotu. Zkrachovalec si nepřikládal pistoli ke spánku primárně proto, že by selhal, ale protože si nedokázal představit konverzi své hodnoty a život v bídě. Směrem na východ čest znamená obstát ve společnosti a „zachovat si tvář“ je nesmírně důležité, protože bez tváře dotyčný přichází o svou čest, i kdyby měl postavení jakékoliv. Jeho hodnota je určena nikoliv potřebou vlastního úspěchu, ale potřebou užitečnosti. Selhání vůči společnosti často vedlo až k odmítnutí vlastní existence. Japonci kupříkladu neuznávají živobytí z majetku. Pokud nepracujete a nejste prospěšní společnosti, můžete mít výnosy na kontech jakékoliv, ale prestiž je pro vás nedosažitelná.

      U nás začíná jakési to přepólování, kdesi u Rusů pak končí. V kontaktu mezi sebou Němci musí být spolehliví a solidní, Rusové si spolu musí padnout do noty. Mezi Japonci a USA leží konec světa, jako když slepíte mapu. Vždy žasnu, jak se ty dva národy i přes zjevnou nutnost spolu dokázaly popasovat, rozdíly v mentalitách jsou nesmírné.

      My jsme mišmaš všeho možného. Neshodneme se levicové ani pravicové politice, na rusofilství ani rusofobii, na demokracii ani autoritářství a taky u nás nic z toho nikdy stoprocentně nefungovalo a nikdy ani fungovat nebude. Máme obrovský problém vůbec se definovat a nalézt v té rozpolcenosti nějaký společný zájem. Takže patriotismus budeme asi vždy nahlížet tak trochu jak exota ve vitríně. Ke své škodě. Tedy, ke škodě většiny 🙂

      • okolojdouci napsal:

        Mně tyto Vaše řádky: „My jsme mišmaš všeho možného. Neshodneme se levicové ani pravicové politice, na rusofilství ani rusofobii, na demokracii ani autoritářství a taky u nás nic z toho nikdy stoprocentně nefungovalo a nikdy ani fungovat nebude. Máme obrovský problém vůbec se definovat a nalézt v té rozpolcenosti nějaký společný zájem. Takže patriotismus budeme asi vždy nahlížet tak trochu jak exota ve vitríně.“ znějí jako popis národa celkem sympaticky.

        • Skogen napsal:

          Ale jistě, když o nic nejde, je to v globále takové veselé a hravé 🙂 Ovšem pranic to nemění na zarytosti jednotlivých stran a to už je problém. Homogenní společnost totiž nevyčerpává sebe sama v žabomyších (i horších) půtkách a místo toho efektivně pracuje na společném úspěchu. To my, no… Nechci přímo říct, že nesvedeme, ale zatím se nám jaksi nedaří… Což nám znemožňuje pokrok uvnitř i navenek.

    • Firefly napsal:

      Promiňte, ale tento názor mi nepřijde rozumný. Nemyslím, že je třeba „vlastenectví“ ve smyslu hrdosti na hymnu, vlajku a podobně. Vy se ale vůči místnímu obyvatelstvu dopouštíte stejné chyby, jako „vlastenci“ posuzující jiné národy – paušalizaci.

      Projevujete antivlastenectví, ovšem nikoli prostestem vůči ideologii, ale ve stejné ideologii. Prostě antičešství.

      Nemyslím, že je to rozumné. Jak jsem psal výše, existují racionální důvody k jistému typu vlastenctví. V jen iracionílně kálíte do vlastního hnízda.

    • Po návratu ze Skandinávie napsal:

      Gustavsone,

      představte si, že já jsem si nějakou dobu vydělával na Ekofisku. No, a po návratu na pevninu si takhle tři roky zpět v červenci lebedím na ostrově Utoya, a najednou tam nějakej světlovlasej modrookej spustil s mašinkvérem koncert – no co Vám mám povídat, to co bylo pro pluk specialistů z Berkut na Majdanu těžkým oříškem, tak tenhle Váš obdivovaný soukmenovec zvládl za pár minut, a nechal za sebou 77 zastřelených lidí, tedy to, k čemu se ten pluk hrdlořezů v Kyjevě propracovával několik dní.

      Nebudete mne přemlouvat, že ten mašinkvérista byl nějaký multikulti přistěhovalec, že ne?

  7. Hudec napsal:

    To jste si, moje milá, naložila na vidličku hodně velké sousto.
    Musím si váš text přečíst ještě jednou, pak si zdřímnout po příjemné české vlastenecké snídani a potom teprve uvidím, zda mi stojí za to třeba s názorem Gustafsona (tak by to bylo seversky a jaksi nadnárodně správně, ne Gustavson) vůbec polemizovat.
    Gustavson krutě upřímný (zdá se). Přestal být Čechem kvůli marginální zlodějně na letišti toho podvodníka. Asi je psychicky trochu nestabilní, zdá se mi. Působí dojmem, že je ještě mlád. Až ho okradou v Mnichově (můj případ před dvěma desetiletími) či kdekoliv jinde (ať zkusí Bronx, tam je to skoro jisté), zůstane tou (asi vytouženou) osamělou třtinou ve větru.
    Ne český národ není ideální, Gutavsone, ale stejně se ho nezbavíte. Zda vám sdělím ještě něco dalšího se uvidí. Stojí to vlastně za to?

  8. BH napsal:

    Zdavím, mám pocit, resp. jsem přesvědčen, že hlavním spojovatelem diskutovaných pojmů je společná řeč. Ne mnoho lidí mluví excelentně jiným než mateřským jazykem. Chcemeli tedy posuzovat lidské vztahy, měli bychom se soustředit na tuto, jen nám lidem dannou schopnost. Kdo byli v koncetrácích největšími mučiteli? Němci? Ne. Ti co si dokonale rozumněli. Využívali k fyzickému mučení i mučení psychické. To je teprve navýsost uspokojovalo. Vlastenecké války se vyznačují největší krutostí. Jazyková rozlišnost je možná tím fenomenem, která lidstvo chrání před sebezničením.

    • Leo K napsal:

      Němci nebyli největšími mučiteli. Oni k mučitelům vůbec nepatřili. Měli na to své předpisy, rozpočty a svou metodiku. City (a psychologie vůbec) tam nehráli roli. Pozůstalým pak vyúčtovali i náklady popravy.

  9. tresen napsal:

    S pojmy jako patriotismus, vlastenectví, láska k rodné hroudě, láska k rodnému jazyku atd. nemám problém, vidím je jako pozitivní součást osobnosti člověka.
    Ocamcaď pocamcaď, jak se říká.
    V momentě, kdy pro tento užitečný stmelovací potenciál přestává být prvořadá snaha udržovat objekty své patriotské náklonnosti v použitelném stavu a předat je potomkům pěkně vypulírované a kdy se to celé začíná obracet proti jiným subjektům, tady už problém mám. Je celkem jedno, jestli je ten negativní spodní proud založený na požadavku čistoty krve do pátého kolena, na náboženské nesnášenlivosti, na barvě pleti či na něčem jiném, z liberálního hlediska podobně iracionálním.
    Já vím, nám liberálům se to mluví, když jsme tento balast, který tak šíleně poznamenal dějiny, dokázali odhodit bez většího úsilí, neb je nám to dáno naším osobním založením, výchovou v rodině atd.
    Negativní rozměr vlastenectví a nacionalismu je dodáván především pocitem ohrožení. Pocitem, který bývá velmi často vyvoláván účelově, bez racionálního základu, leč patřičně emotivně a tudíž úspěšně. Těžko se mu odolává, pokud společnost není očkována.
    Před našimi potomky je v tomto směru ještě hodně práce.

    • Puck napsal:

      Nejde jen o pocit. Ono je to ohrožení docela reálné. Evropě hrozí osud Kosova, kdy původní většina je převálcována menšinou, ať už přistěhovalectvím, či vyšší porodností u původní menšiny.
      Analogii vlastenčení nejdeme v přírodě. Každý živočich si chrání svůj rajón, některý si ho jen označkuje, jiný nemilosrdně likviduje vetřelce stejného druhu. Stejně se chovají společenství živočichů. Proč ? Jde o uchování zdrojů pro další existenci.
      Celá globalizace je umožněna především dostatkem zdrojů, které si člověk vytvořil. Nedovedu si představit, co by se v mnohonárodnostních státech dělo, kdyby se dostavil hlad. Liberálové by se jistě nestačili divit. 🙂
      .

    • Puck napsal:

      A také mě docela míchá, když slyším blábol, že Evropa vymírá, a že jenom přistěhovalci mohou situaci zachránit.
      Jak by si lidstvo oddechlo ve všech směrech, kdyby nás byly na Zemi jen 3 miliardy, jako v roce 1960 ? Nu, hodně, takže vymírání je nejvýš žádoucí a Evropa může být vzorem. Anebo je rozumnější třetí světová, co myslíte ?

  10. zemedelec napsal:

    Paní Koláček Zusková.
    S tím patriotismem je to ošemetné.
    Když si vzpomeneme,že se nedobrovolně stěhovali národy,etnika a i jedinci.V současnosti je nám vyčítáno,že se občané nechtějí stěhovat za prací,tak ten obecní patriotismus se vytrácí.

  11. Leo K napsal:

    Vlastenectví kontra nacionalismus, stupidní hesla jako např. „Čechy Čechům,“ to všechno vyvolává vášně – podívejte se třeba sem: http://www.svobodnyodpor.info/2014/02/josef-goebbels-vlajku-vzhuru.html
    Někdy koncem padesátých let mě při náhodném rozhoru bylo řečeno, abych byl hrdý, že mi v žilách koluje také německá krev: „Es kommt der Tag…“ Přesto (možná, ale právě proto), že jsem byl tehdy v „telecích“ letech, nějak mě ta „německá krev“ pobouřila. Čím se liší od české? Je v ní nějaký faktor, který ji jednoznačně prokazuje? Vadí to při transfúzi (byl jsem dobrovolným dárcem)?
    Z té nejistoty mě vyvedl až koncept občanskosti, jako součást lidství, morální rovnosti, tedy složky nejužší lidské identity, podle které jsou lidé vzájemně
    svázáni svou aktivní účastí ve všech oblastech života. Podle tohoto konceptu občanství a z něho vyplývající vlastenectví spočívá spíše na povinnostech než na
    myšlenkové jednotě (vlast Tě volá…).
    Oproti tomu stojí starší koncept, který se urputně drží v některých německých zemích. Koncept rodu, kmene, ve kterém ten důraz na společný původ (kolující krev) dává smysl. Německý Michl neměl být na co hrdý. Jeho charakterizovalo negování. Odpor proti cizincům. Koncept společné krve, ten rudiment matriarchátu, vyznávání rodu, kmene, nezemřel s Hitlerem a jeho souKMENOVCI. I na oficiálních stránkách Bavorska (http://www.bayern.de) čtete:
    Tři kmeny žijící v Bavorsku – Starobavoři, Frankové a Švábové – se liší jazykem, zvyky, mentalitou i životním postojem. K nim přibyly po roce 1945 přes dva miliony utečenců a vysídlenců, kteří si přinesli své vlastní tradice i kulturu…
    A vida, tady je zmínka i o českých Němcích, o sudetských „soukmenovcích.“
    … K těmto třem kmenům přibyli sudetští Němci, takzvaný „čtvrtý kmen“. Tvoří největší část vysídlenců usazených po roce 1945 v Bavorsku. Svobodný stát nad nimi převzal patronát. „Bavorská státní vláda považuje sudetoněmeckou národní skupinu za jeden z bavorských kmenů“, uvádí se v Propůjčovací listině z 5. listopadu 1962…
    Tady obzvlášť vynikne ta schizofrenie mezi vlastenectvím a nacionalismem. Proto si dovolím citovat část článku Václava Bělohradského Evropské dědictví legračního státu:
    Občanská loajálnost jako hodnota nekonečně vyšší než pokrevní soukmenovství je univerzálním poselstvím Masarykova legračního státu.
    Jsem hrdý na to, že jeho loajálním občanem byl i Thomas Mann, když mu domovské právo dala ves Proseč, poté, co radní města Liberec (tehdy Reichenberg) mu je jako špatnému Němci dát odmítli.
    Československo byl stát ztělesňující vliv Francie, Anglie a USA ve střední Evropě, který tu měl omezit německý vliv, a to znamená vliv kmenového a pokrevního pojetí státu a evropského pořádku vůbec:
    „Soukmenovci, .. v roce 1919 nám bylo upřeno právo na sebeurčení a byl nám proti naší vůli vnucen český stát,“ řekl Henlein 15. září 1938.
    Ale tito Němci byli už po celá staletí součástí českého státu, království, jehož hranice a instituce existovaly více než tisíc let!
    „… hranice, které stanovila Mnichovská dohoda, byly z národnostního hlediska spravedlivější,“ napsal Bohumil Doležal 13. 2. 2002 v MF Dnes.
    Byly by nespravedlivé, prohlásila naopak ve své petici z roku 1938 česká kosmopolitní (a německé krve plná) šlechta, která jako politický český národ minulosti hájila územní celistvost státu – zemí české koruny.
    Kořenem všeho zla ve střední Evropě, z něhož vyrostl nacismus, je neobčanské pojetí státu, představa, že subjektem práva na sebeurčení je „národnost,“ soukmenovství, a ne „politický národ“, tedy občané, kteří se stávají národem ne na základě kmenovém nebo pokrevním, ale aktivní loajálností k institucím svého historického státu.
    „Právo na vlast“ musí v atlantické Evropě znamenat jen právo všech k ústavě loajálních obyvatel získat snadno občanství státu, v němž žijí a pracují. Nikdy nic více. Německá vláda se záslužně pokusila o reformu německého archaického zákona o občanství, aby tak zaručila přistěhovalcům „právo na vlast“ neboli na občanství státu, v němž žijí.
    Musela ale ustoupit tlaku především ze strany CSU a svůj velkorysý návrh oslabit.
    Sudetští Němci tehdy nevystoupili masově na obranu reformy zákona o občanství, aby tak dokázali, že se poučili z naší společné tragické minulosti. Naopak, formuli „právo na vlast“ dávají ve velké většině neobčanský význam „práva národů na jejich dědičná sídla“.
    Dědičná od kdy a v jaké míře? Není snad podstatou demokratických států neomezená mobilita a neustálé promíchávání se občanů?
    Jak zaslepující je tento archaický (a ve svých důsledcích nedemokratický) slovník, ukazuje tragický příklad Wenzela Jaksche, sociálního demokrata, který v britském exilu odmítl podpořit legitimnost obnoveného Československa v jeho původních hranicích, a tak (nechtěně) přispěl k prohloubení propasti, která vedla k odsunu.
    Jeho korespondence s Benešem v této věci je poučná: svou účastí ve vládě od samého počátku mohl nejen zabránit odsunu, ale i sovětizaci střední Evropy.
    Sudetští Němci jsou symbolem i obětí středoevropské tragédie, kterou nazvu umělým slovem „neobčanskost“.
    Neuměli být občany Rakouska-Uherska, protože zabránili svým pangermanismem jeho postupné přeměně ve federaci podunajských národů (zpívali Wacht am Rhein místo Zachovej nám Hospodine, jak říká hrabě Chojnicky v jednom z románů velkého „postrakušáka“ Josepha Rotha);
    • neuměli být občany demokratického Československa, když v klíčové evropské krizi nebránili jeho demokratické instituce jako hodnotu nekonečně vyšší, než může být pokrevní loajálnost vůči „soukmenovcům (rasovým soudruhům)“;
    • a v míře, v níž hlásají, že „právo na vlast“ v jejich pojetí má být „základním kamenem Evropy,“ nemají smysl ani pro občanské založení současné Evropské unie, která je vystavěna ze zcela jiných základních kamenů.
    Poučení z naší společné středoevropské minulosti je jedno jediné: stát je občanský a politický, ne kmenový a pokrevní princip.
    Sudetští Němci by měli být hlavními zastánci (spolu s námi) „ústavního patriotismu“, jak německý filozof Jürgen Habermas nazval podstatu politické loajálnosti občanů k poválečnému demokratickému Německu.
    Ale nejsou. Jak bychom je mohli převychovat my – a po roce 1945 to byl hlavní cíl Spojenců – když se to nepodařilo ani bohatému a mocnému novému Německu?
    Když je zničena politická smlouva, která dělá z kmenů a přistěhovalců všeho druhu jeden politický národ,
    když se z občanů stanou „soukmenovci“, rozpadá se občanská důvěra a lidé se stávají obětí bezpráví.
    Právo je vztah mezi občany, nikdy ne mezi „soukmenovci“.
    Na závěr bych chtěl podotknout – píšu jenom někdy. Když se naštvu. Jinak se zabývám – podívejte se sami: http://1drv.ms/MyJfc8
    🙂

    • okolojdouci napsal:

      Ctím republiku podobně občansky, politika „krve“ se mi příčí. Nemám rád determinismus všeho druhu. Zároveň ale vnímám své kořeny, těch bych se zbavit nechtěl, dávají mi sílu.

      Mám jen poznámku k Jakschovi s Benešem. U Beneše jsou (z laického pohledu mé maličkosti) patrné též určité rysy „neobčanskosti“. Nesvadbovo Peklo Beneš by šlo vnímat i jako hyperbolu těchto tendencí 🙂

      • Michal napsal:

        Mnohé (i vztah i W. jakschovi) může vysvětlit tento Benešův výrok z roku 1940: „„Já vůbec nedělám spravedlnost, já dělám politiku. Přitom někdy vědomě musím dělat křivdy a dělám je, když je to v zájmu státu.“ Myslím, že i zde se plně uplatnilo Benešovo „ratio“.
        Peklo Beneš je peklem především pro čtenáře :-), nicméně např. poslední setkání dvou plukovníků Moravců na šestiproudé dálnici mezi Vsetínem a Zlínem nebo poválečná recepce u E. Beneše za účasti počestného K.H. Franka se vryjí do paměti :-).

        • okolojdoucí napsal:

          To jste mi zase připomněl „Budujme stát pro 40 mil. lidí“ od J.A.Bati. Nesvadba toho tam „narval“ opravdu hodně. Mám ho (společně Jakubem Arbesem a Arthurem Breiskym) za největšího „fantastu“ české literatury 🙂

  12. Leo K napsal:

    A už zase komentář čeká na schválení. To je téměř pokaždé!

  13. Věra Říhová napsal:

    Češi mají obrovský problém ve své identifikaci, protože Česká kotlina tvoří hranici mezi Slovany a Germány. Nikdy se toto území nestalo srdeční vlasteneckou identifikací všech lidí žijících v kotlině, sedláci se identifikují k úrodné půdě, proto jsou více vlastenečtí, maloměšťáci vzešlí z dávných obchodníků se budou vždy hlásit k tomu, kdo jim zajistí peníze, majetky a postavení. Proto jsou jednou Češi, jindy Němci, pak zase Slované, dnes Evropané, ale vlastenectví je jim absolutně cizí.

    Já jsem jednou do britských listů na toto téma napsala článek „Jaký já jsem Čech“, popsala jsem svůj generačně složitý mezinárodní původ a přihlásila jsem se k Češství, protože srdcem tíhnu k této zemi.

    Vlastenectví pro mě důležité je, protože pouze lidé, kterým na rodné zemi záleží, se o ní dokáží postarat. Dnes nám vládne arogantní maloměšťácká třída hlásící se k evropanství a podle toho to vypadá, tahle třída se o svou zem nikdy starat nebude, vždy se bude starat pouze o svůj dům a o svůj trezor. Mají to tak zakódované v genech. Paní Ludmila píše o svém vlastenectví ke své obci a na vesnicích či v malých městech, kde ještě žijí bývalí sedláci nebo alespoň „jézéďáci“, to je vidět. Lidé žijí více pohromadě a také se o svou obec starají, více si vzájemně pomáhají. Podívejme se , jak to vypadá v satelitních městečkách, absolutně mrtvé území, bordel mezi ploty a okolo satelitu, když si chtějí sousedé něco říci, tak si zatelefonují nebo spolu mluví přes právníky.

    Vlastenectví je pro mě pevný bod ve vesmíru, domov a lidé, se kterými si mohu popovídat. A v Čechách se mi líbí i přes ten Babylon, kde se s každým nedomluvím, kde mě každou chvíli někdo okrade, kde mě každou chvíli někdo dává najevo, že jsem jenom blbej zaprděnej Čech. Já jsem na své češství hrdá.

    • Michal napsal:

      „Dnes nám vládne arogantní maloměšťácká třída hlásící se k evropanství a podle toho to vypadá, tahle třída se o svou zem nikdy starat nebude, vždy se bude starat pouze o svůj dům a o svůj trezor. Mají to tak zakódované v genech.“
      No jo, takovému maloměšťáckému kupci V.M. Krameriovi šlo vždycky jenom o prachy. A co teprve takoví měšťáci a majitelé domů Palacký,Rieger, Náprstek – to teprve nebyli vlastenci!

      • Puck napsal:

        Není nic špatného na evropanství. Pokud se jedinec stejně hlásí ke svému češství, potažmo ke své rodné vísce.
        Co by nám byla platná láska k vlasti, kdyby nám Evropu zlikvidoval neodpovědný diktátor, třeba atomovou bombou.
        Současný člověk musí být dokonce zatvrzelým pozemšťanem.

      • Věra Říhová napsal:

        Otázka je, co je k tomu vlastenectví vedlo, je zajímavé, že jste si ze čtyř možných verzí vybral jenom jednu.

        • Michal napsal:

          Jasně, všechno to byli nenažraný kšeftmani, Riegrovi šlo akorát o Palackého dceru a Vojta Náprstek se těšil, jak mu padnul k poklopci české hospodyňky, až jim předvede šicí stroj :-)))
          Odpověděl bych i na další možnosti, ale nějak jsem je nenašel. Snad jen idealizaci venkova, jenže to bychom mohli oslavovat tak maximálně rychtáře Vaváka a to je jaksi trochu málo.

  14. Michal napsal:

    Paní autorko, přistup „na obou polhledech je něco pravdy“ má své meze. Vaše tvrzení o parašutistech: „Pro jiné jsou to jen lidé, kteří rozdmýchali nenávist a teror německých okupantů proti českému národu. Jsou si to konkurenční pohledy na jednu stránku dějin…“ je toho myslím příkladem. Nedokážu si představit někoho se zdravým rozumem, kdo by to tvrdil; černá je v některých případech skutečně JEN černá. Význam tohoto činu je navíc stále nedoceněn – jak by asi pokračovala válka, kdyby přeživší Heydrich po úspěšném atentátu na Hitlera (kterému by třeba i trochu pomohl) převzal veškerou moc v Německu?
    Vůbec největší vlastenectví ovšem projevili ti, kteří parašutistům pomáhali – Moravcovi, Novákovi, Burdychovi a mnoho a mnoho dalších. Pomáhat nemuseli, stačilo odmítnout a zavřít dveře…
    A heslo „Čechy Čechům“ logicky navozuje otázku kam s těmi ostatními? Ti, co tohle řvou, mají většinou jediný recept, který mnozí v minulosti na vlastní kůži poznali. Tohle nemá s vlastenectvím nic společného. Dokázali by tihle vejlupci ukrýt parašutistu, nebo by spíš aktivně působili ve Vlajce a udávali?

    • Ludmila Koláček Zusková napsal:

      Dobrý den, velice se mi líbí ten konec… Vím že toto téma je takové černo-bílé a chci se mu někdy do budoucna věnovat neboť je to téma na zamyšlení a dokonce ho chci podpořit takovou zajímavou písničkou o zvláštním člověku jen co se dopídím o něm víc… Chápu, že parašutisty ne každý považuje za hrdiny, je to celkem logické. Každý jsme jiný a vidíme jednu sklenici jinak… Pro jedny je poloplná a pro druhé poloprázdná…

      • Michal napsal:

        Ale právě tohle se mi nelíbí – v některých případech je prostě třeba říct, že 1+1=2 a žádný jiný výsledek prostě neplatí. To bychom pak mohli relativizovat úplně všechno.
        Nicméně – těším se na Váš další příspěvek.

        • Firefly napsal:

          Vše je relativní. A co znám z vyprávění pamětníků, parašutisty a jejich atentát mnoho lidí skutečně mnoho lidí nesnášelo. Atentát měli za nezodpovědnou propagandistickou akci, která ve výsledku stála životy tisíce nevinných lidí.

          Ano, parašutisté je nezabili. Ale jejich generalita si mohla a měla být vědoma zákonů akce a reakce. Nepředpokládaje jejich úplnou hloupost, vědomě vyměnili životy tisíce vlastních nevinných lidí za jeden propagandistický zářez.

          • Gerd napsal:

            Na druhou stranu prý atentát přesvědčil spojence, že Češi to s válkou proti nacismu myslí vážně. Něco jako když Charles de Gaulle a jeho Svobodní Francouzi ukazovali, že ne všichni souhlasí s vládou ve Vichy.
            Je to již dávno a není těžké hodnotit chyby tehdejších představitelů, když dnes známe výsledky a důsledky.

          • Firefly napsal:

            Gerde, tohle beru. Jen poukazuju, že ona „jediná pravda“ nebývá velmi často jediná.

  15. Jan Čermák napsal:

    Mám k tomu jednoho Karla Havlíčka:“ Člověk pořádný nemá být kosmopolitou- kdo tvrdí, že každého miluje, nemiluje žádného.
    A jeden zajímavý odkaz /od pana wikiho, ještě jednou děkuji/ http://www.osel.cz/index.php?clanek=6711
    A jednu polemiku s panem Gustavsonem. Zase KHB: Jediný a opravdový nepřítel naší národnosti jsme my sami.Jakožto národ nízkomyslný, pokažený, zmalátnělý, nemajíce dost národní hrdosti. Zapomínajíce řeč svou, a ještě by se takové podlé počínání ctností bylo zvalo.
    Je zcela nepředstavitelné jak okradený Francouz, Američan, Číňan přestává být Francouzem,…To je právě to čecháčkovství, které kritizujete. Je to naše „národní specifikum“, jinde to nenajdete. Krade se všude, nikde ale není společensky vhodné, modní, intelektuálně a morálně povznesené, proto přestat být Francouzem. Je to specifikum české, pražské kavárny.

    • Michal napsal:

      upřímně řečeno – je mi stokrát milejší intelektuál přemýšlející kriticky (a můžeme si myslet, že třeba i planě a zbytečně) o všem možném, než fangličkářský nicnežnárod, který své hypertrofované národovectví vyřvává všude kolem – podívejme se pro příklad třeba i na Slovensko nebo Maďarsko. Nebo takový Le Pen… Kdepak, to radši tu kavárnu, ta ještě nikomu válku nevyhlásila.

      • Leo K napsal:

        Ba, ne. Le Pen je jasný. V pražské kavárně tak jasno není. Ta je zákeřná!

      • Jan Čermák napsal:

        Slovensko vyhlásilo válku komu? Havlíček je fangličkář? Co má kritické myšlení společné s národností či vlastenectvím?Vlastenec nevyřvává, pracuje, nemá čas. Vyřvává ta kavárna, kupte si někdy Mladou Frontu, Reflex, nebo podobné svinstvo. A ta kavárna by ráda válku vyhlásila, třeba nyní Rusku, včera Syrii, předevčírem Lybii. Míříte úplně vedle.
        Stejně Vaše 1+1=2. V matematice ano. Ale život není hra s nulovým součtem, jak jistě víte. Ani nejkomplexnější , nejsložitější algoritmy ho nepopíšou.

        • Michal napsal:

          Špatně jste to pochopil, Havlíček byl všechno jiné, než fangličkářský nicnežnárod a s opravdovým vlastenectvím jde kritické myšlení ruku v ruce.
          Pravým opakem toho všeho jsou Slota, Kotleba, černokošiláči okolo maďarského Jobiku, ukrajinští uctívači Bandery a celá řada dalších. Začíná z nich jít strach. Než tyhle, fakt radši tu kavárnu.
          A pokud jste četl pozorně, víte, že jsem napsal „v NĚKTERÝCH případech je prostě třeba říct, že 1+1=2“ a vztáhnul jsem to k postoji k hrdinství čs. parašutistů a jejich podporovatelů za války. Máte pocit, že pro čin Jindřišky Novákové je potřeba nějaký složitý algoritmus? V některých případech je prostě černá opravdu jenom černá.

  16. Šims. napsal:

    Tak nějak mne zarazil ten patriotismus v tom nepřechýleném příjmení Koláček. Ale není to podstatné, anglosaský svět se nedá odhodit mávnutím trikolóry. Kdo se chce podívat na vlastenectví rozličných lidiček – tak si může pouštět v neděli F.L. Věka a najde tam rozličnosti patriotismu. Akorát s rozdílem, že němčení převálcoval amerikanismus. Ale proč se k tématu vyjadřuji: my jsme praví vlastenci v době, kdy vyhrajeme nějaký hokej či něco dalšího sportovního. To řveme na náměstích, jezdíme s auty opentlenými vlaječkami a provádíme další národní reje, ale to nepovažuji za žádné vlastenectví, natož abych se zamýšlela nad srovnáním pravé a nepravé vlastenectví. Jsme pohodlný národ, co si hlídá především svoji životní úroveň v podobě ceny za bůček, pivo, jen aby nás to vlastenčení zase až tak moc nestálo. Jsme líní zvednout zadek a jít k volbám, protože je pohodlnější říkat, není koho volit a stejně si to udělají po svém. Je pohodlnější kupovat cizí výrobky, protože jsou lacinější než ty české, které v cenách za konkurencí pokulhávají, budeme radji kupovat jídlo od vedle, protože je to sice kšunt, ale lacinější. I toto chování má cosi splečného s vlastenectvím. A raději nehci komentovat vlastenectví, které vždycky šířila kulturní obec – myslí si snad někdo z Vás, že naši dobře placení herci a umělci šíří něco takového jako je fluidum vlastenectví? Společnost je v krizi nejen finanční, ale především v krizi morální – klišé, které slyšíme okolo sebe stále. Ale je potřeba si říkat, jak tu morální krizi změnit, čím a co musí každý občan udělat předeveším sám u sebe. Takže první věcí by mělo být jít k volbám, aby se začali lidé přesvědčovat, zda udělali chybu či nikoliv, aby se zamýšleli nad svým rozhodováním a začít věci měnit. Alibismus, oni ti druzí, prostoupil celým našim životem, svýděním chyb na druhé a odepírání si osobní zodpovědnosti. A taky se zamyslet nad motem: nebát se a nekrást. Lidi pořád čekají co takový Ištván a další udělají, udělají vlastně za ně. A ještě se vyjádřím k situaci na Ukrajině. Kdyby nějaká část USA byla v situaci dnešního Krymu, myslím si, že by šla do toho samého jako jde dnes Rusko ke svému obyvatelstvu v autonomní oblasti Krym. Referendum bude asi to nejlepší řešení. Jde zde také o určitou formu vlastenectví. Já kdybych si měla vybrat, tak bych určitě zvažovala zda bych chtěla být v jednom uskupení s Ukrajinou. Tam se střídá revoluce pro revoluci, stojí to jen lidské životy a nic se faktiky nezměnilo. Jen jedni vystřídali druzí a bude to tak i po této řeži. A my se musíme zapřičinit, abychom nešli ve stejných šlépějích i my. Víme že to chce změny, ale co pro to vlastenci uděláte vy?

    • Ludmila Koláček Zusková napsal:

      Dobrý den, pokud mohu tak Koláček není nepřechýlené příjmení, není to vůbec příjmení nýbrž jméno, které jsem dostala od kamarádky a ostatní přátelé mne tak oslovují. Jinak pro doplnění nejsem ani vdaná tak není důvodu si brát jiné příjmení… Je to jen jméno jako každé jiné, kterým mne oslovují přátelé a znají mne pod ním a tak pod ním píšu a mám ho ráda stejně jako jméno Ludmila… Přirovnala bych Koláček = Marie opravdu je to spíše jako křestní jméno než jako příjmení. Například moje babička psala knihy pod pseudonymem A.D. Lánská a přitom se jmenovala Anna Dědičová a žila v obci Lány. To jen opravdu pro doplnění. Ale děkuji za popostrčení nikdy jsem neuvažovala, že by to někdo považoval za příjmení zvláště znějící asi jako Ema Smetana než Ema Smetanová

      • Šims. napsal:

        Tak se omlouvám, nevěděla jsem, že jste k tomuto rozšíření jména přišla zcela jinou cestou. jinak Ema Smetena, pro mne osobně odstrašující případ………………….

        • Skogen napsal:

          Taky jsem paní považoval za Koláčkovou 🙂 Ono se to jinak pro srozumitelnost dává do uvozovek – Ludmila „Koláček“ Zusková.

          Smetana je bezvadná. Zejména při deklinaci. „Jít na kafe se Smetanou“ 🙂 Jít na kafe se Smetana“, už totiž zní nejen extcentricky, ale přímo hotentotsky.

      • Hudec napsal:

        Tak mi říkejte Jaroslav Udo Emanuel Hudec, Orel holohlavý, žel už nelétavý. Malinko je tam skutečného jména a zbytek jsou přezdívky.
        Možná, až zestárnete, taky vám začnou překážet.
        Někdy méně znamená více.
        Zdravím a přeju hezký den.
        P.S.:Na „Maďara“ jsem zapomněl, ale to už je dávno….

    • zemedelec napsal:

      Paní Šims.
      Podepisuji doslova.
      Jenom tolik,kdo si myslel,že Putin nezasáhne,tak byl na velkém omylu,taky by mohl odcházet z Kremlu nohama napřed.

    • Věra Říhová napsal:

      Paní Šims.
      Pro vlastenectví může něco dělat úplně každý, stačí se vlastenecky chovat a být vzorem ostatním bez hysterie a vyřvávání a hlavně beze studu. Dneska se tolik lidí stydí za to, že jsou Češi, to je největší důvod, proč jsem opustila stránky Britských listů, kde se Češi házejí na jednu hromadu a pomlouvají a špiní (čest všem výjimkám typu paní Švihlíkové).

      Já si myslím, že vlastenectví dnes začíná narůstat, stále víc lidí si uvědomuje, že tohle je naše vlast, kterou nám někdo cizí krade z popudu našich demokraticky zvolených zástupců – viz článek o vodárenství, články o likvidaci zemědělství a potravinářství atd. Lidé si více všímají svého okolí a častěji přikládají ruku k dílu, častěji se slovně brání amerikanizaci a světáctví. Ono to začíná nenápadně a většinou drobnými blbostmi, jako je například obrana Ježíška proti Santovi, pokračuje to obranou proti požadavkům na vystěhovalectví za prací a typu „Komu se tady nelíbí, může jít!“ . Proč bychom se měli někam stěhovat, když tady je náš domov ? Nikdo nemá právo nás z něj vyhánět ani Kalousek ani nikdo jiný. Tohle si dnes uvědomuje stále větší množství lidí, čímž se dostávají k nutnosti si svůj domov bránit.

      Pravda je, že nám chybí národní hrdost, nevíme, z čeho ji čerpat, protože o dějiny se málokdo zajímá a tak jako tak je naše česká historie neustále překrucovaná.

  17. Michal napsal:

    A jste si jistá, že to Krymem skončí? Nezažili jsme snad něco takového v minulosti sami? Klíčová slova: utlačovaná menšina, chaos, plebiscit, Mnichov…
    Mimochodem, Krym je součástí Ukrajiny a ne Ruska, tady Váš příměr s USA kulhá na obě nohy.

    • Hudec napsal:

      Krym je součástí Ukrajiny….
      Jak dlouho? Od roku 1954, dáno rozhodnutím Nikity Chruščova.
      Do jaké míry? 60% Rusů, 17% Tatarů, pak nějaké drobky, teprve zbytek Ukrajinci, asi tak čtvrtina, spíš necelá.
      Tím netvrdím, že se má Krym od Ukrajiny oddělit (i když už se o tom zdá být rozhodnuto), ale tvrzení o „součásti“ by bylo třeba něčím vyfutrovat.

      • Michal napsal:

        Není třeba futrovat – prostě JE to součást Ukrajiny v hranicích z roku 1991, ať už si o způsobu nabytí budeme myslet cokoliv. A budete stejně velkorysý k polským před- a poválečným požadavkům na Těšinsko?

      • Michal napsal:

        A když už budeme hýbat s hranicemi – co se podívat na uměle vytvořené slovensko – maďarské hranice?

        • Skogen napsal:

          Ve chvíli, kdy euroatlantická klika připustila ad hoc změnu územních hranic a ustanovila precedent jednostranného vyhlášení suverenity, v žádné jistotě o neměnnosti nežijete. To byl velice nebezpečný zásah do mezinárodních konvencí, jehož smysl mi dodnes uniká.

          Evropa má své neuralgické body, o kterých se všeobecně ví. Tak jako někdejší Jugoslávie i Ukrajina mohla zůstat celistvá, pokud by existoval primární zájem, aby celistvost byla zachována. Ten zájem ustoupil do pozadí zájmům jiným, což situaci na Ukrajině díkybohu, když už tam k tomu muselo dojít, odlišuje od situace na slovensko-maďarském pomezí. Jak byste pak ostatně ospravedlnil nezávislost Bosny a Hercegoviny, se kterou EU nemá vůbec žádný problém a aktivně asistovala u jejího porodu?

          „Ukrajina prostě je součástí Ukrajiny“ jako argument nevystačí. Nezacházíte totiž s mapou, kterou kreslí bez ohledu na okolnosti historický purismus, nýbrž s mapou, kterou kreslí lidská vůle. Připojení Krymu k Ukrajině za Chruščova se událo za situace, kdy bylo vcelku prašť jako uhoď, ke které svazové republice Sojuzu region náleží. Nové dělení umožnilo zásadní přitvrzení oněch okolností s velmi podstatnými reálnými dopady. Jestliže má na jihovýchodě Ukrajiny, nejen na Krymu, ruská většina (není na místě hovořit o menšině) 85% populační zastoupení, těžko můžete v ostře polarizované situaci trvat na barvičkách na mapě. Ono to totiž není tak, že by Putin pod ochranou armády část Ukrajiny kolonizoval Rusy, jako to dělá třeba Izrael. Je to přesně naopak, posílá tam armádu, protože už tam Rusové dávno jsou.

          Nic s tím nenaděláte. Mezinárodní konvence si auroatlantové sami podkopali a precendenty naservírovali na stříbrném podnose.

          • Hudec napsal:

            Skogen to napsal za mne. Děkuji.

          • Michal napsal:

            Pokud tvrdíte „Jestliže má na jihovýchodě Ukrajiny, nejen na Krymu, ruská většina (není na místě hovořit o menšině) 85% populační zastoupení, těžko můžete v ostře polarizované situaci trvat na barvičkách na mapě.“, tvrdil byste totéž o ostře polarizované situaci dejme tomu na Chebsku v září 1938?
            Krym byl připojen za možnáponěkud bizarních okolností, nicméně hranice Ukrajiny byly mezinárodním společenstvím uznány v rozsahu, v jakém jsou.
            S posledním odstavcem ovšem naprosto souhlasím.

          • Skogen napsal:

            Uznání ostatních států je mezinárodním právním ukotvením existence státu, který o uznání usiluje, není to však závazkem.

            Co se týče paralely, kterou jste přidal k mým paralelám, tak jako vy nemáte odpověď na ty moje, nemám ani já na tu vaši. Vždy jde o politiku, která vychází z nějaké reálné situace a nějakých reálných možností všech zúčastněných stran. A politika se přece dělá racionální kalkulací těchto možností, s nějakými zásadami to nijak zvlášť nesouvisí. Ostatně, vždyť to vyjadřuje i ten poslední odstavec, na kterém se shodujeme.

          • Hudec napsal:

            Michale, hranice českého státu jsou (zejména na západě) dané víc než tisíc let. Stačí mrknout na geografickou mapu bez vyznačených hranic. Ta pohoří jdou dost těžko posouvat tam či onam. Kolonisté tam přicházeli zváni panovníkem a tím de facto i de jure uznávali podřízení se svrchovanosti tohoto státu.
            Takže paralela Krym / Sudety dosti pokulhává, jak jistě sám nahlédnete. Takový argument dosti zavání účelovostí.

          • Michal napsal:

            Ovšem zrovna Chebsko byl trošičku zvláštní případ:
            http://cs.wikipedia.org/wiki/Chebsko
            Ale jinak ano, použil jsem ten argument do jisté míry účelově, abych ukázal, že spousta argumentů už tu (i víckrat) v minulosti byla.

          • Gerd napsal:

            V takových situacích říkám jen jedno slovo, a to slovo je Kosovo.

    • Šims. napsal:

      Já se jen zamýšlím na rozličné intervence v zájmu něčeho pro něco a vzpomínám si na Jugoslavii (absolutní novodobá hrůza, kolik lidských životů bylo zmařeno a vlastně za co.) Novodobě sever Afriky, taky si vzpomínám, když se to tam začalo mlít, jak tam objížděly letadlové lodi jedné velmoci. Myslím si, že není moc velkých rozdílů mezi intervencemi velmocí. Někdy jde o ropu a říká se, že jde o demokracii, jindy jde o někaké historické území se strategickými místy a vliv, říká se tomu obhájení územní celistvosti ve prospěch převládajícího obyvatelstva. Zkrátka malí to mají vždycky horší, jsou vždycky pod knutou těch velkých, tak to je a bude. Ustálené sousloví „Ukradená revoluce“ má svůj rozměr celosvětově. Mnichov bych nevzpomínala, tam to bylo tak trochu jinak, tam sehrála roli zbabělost, politická neprozíravost a špatný odhad na chování jednoho psychopata.

      • tresen napsal:

        Když už vzpomínáte na Jugoslávii, zajímalo by mě, proč v této souvislosti?
        Podle mne by se tam střílelo, ať už by Evropa zaujala k jihoslovanskému drolení stanovisko takové nebo onaké.

        • strejda napsal:

          Pokud tomu tak je, pak je nutné položit otázku, proč se tam před tím nestřílelo. Proč tam bylo tolik smíšených manželství. Proč nebyl problém aby si v Sarajevu sedli k jednomu stolu Srb, Chorvat a Muslim a povídali o společných zájmech.

          • Hudec napsal:

            Hřebík na hlavu, strejdo! 🙂

          • Michal napsal:

            Jenže hlavním svorníkem Jugoslávie byl Tito a po jeho smrti se bohužel nenašel nikdo, kdo by ho nahradil. Na vzájemné odpuštění se toho za 2. světové války stalo příliš mnoho a v mnohých doutnaly staré křivdy.

  18. cobolik pacholik napsal:

    dom,jarek,kopecek to jak moja matka bo dom jej telo,kopecek jej prsia z ktorych som pil a voda v jarku jej mlieko.
    tam som sa vsetko naucil,tam bol chovany,tam do toho mojho srdca z kamena boli tesane zakladne rysy a kuky na ten bozi svet a mozem presvinsky porovnat jak cezpolny.
    moja matka stara uz jak ostravske uhlie a uz hezky davno viem,ze bola pre mna jedna z najdolezitejsich veci v mojom lete zivotom prichadzaju ine veci,jak vlastna rodina,ktora je tiez velmi dolezita v mojom zivote,bo ma drzi bohovo v strehu.
    ja sa poseriem,ked si pomyslim na dom,kde mi bolo dane vsetko,chodim myslou po tom kameni,co mam tam narypane,vsetko,co som sa tam naucil proste let zivotom tam,sa mi prekurevsky pridalo,ked som odisiel na muracky,ked moj dom rozbili,vtedy umrela moja matka a dali mi nieco polovicne,nieco,co za boha som nemohol pobrat,nejaku umelu vec,coho sa moja dusa nemohla dotknut bo kurva umele mi pripada,jak ta do sexu z palstiku
    nemam domu,ale mam dva obycajne kamene take,ze keby udrel po cele zabil by a na jednom pise cechy a na druhom slovakia,bo moje srdce srdce z kamena a ked kuknem na tie dva kamene tam moj dom, a vracam sa myslienkamy a moje srdce z kamena makne v spomienkach na ceskoslovensko a nakoniec ty paragani,co som o nich zacal vnimat jak 13 rocny,bo som zacal o nich citat a este kopa mojich buranov zila,co tu dobu zazila a nasluchal som sa ich, to som sa v nich videl,to moj idol od hovniara a zostane az pokial neopustim ten vigvam.
    PS.ked citam take filozoficke rozoberanie, nemam rad vyraz vlastenectvo a uz vobec patriotizmus poniektorych tu,taky to bude rozoberat aj smrad v zachode.

  19. Hladis napsal:

    Zkusim něco napsat k Ukrajine. Prvne si třeba uvědomit, ze byl vytvoren precedens s Kosovem. Dnes by si měli USA a jiny staty mlatit hlavou o zed, protože bylo jasne, ze takove jednani bude pak aplikovano v dalších pripadech a neudelalo se k zamezeni nic.

    Je tu hodne srovnani s rokem 1938. Je tam ale dost rozdilu a to srovnani neobstoji. CSR nebyla v rozkladu s nelegitimni vladou. České hranice jsou staletymi hranicemi Ceskeho kralovstvi. Ceska nelegitimni vláda, dosazena nejakou revoluci, nezacala prijimat zákony ohrozujici mensiny ve state. Naopak Sudetakum dala snad vse. Stejne tak Rusko nijak nikomu nevyhrozovalo dlouhodobe valkou, pokud nedostane Krym zpet, jako Hitler vyhrozoval CSR a svetu. Je to zatracene velky rozdil.

    I tak pokud by nebyl v Nemecku Hitler a nedoslo by k druhy svetovy valce, by bylo za stejnych podminek roku 1938 toto uzemi pravdepodobne ztraceno navzdy. S tim souvisi i odlouceni Slovenska.´To je hold problém nove vzniklých státu na zaklade jiného velkého celku, kdy lide jaksi nezili dle vnitřních delicich hranic. Narodnostni a etnicka prislusnost nerespektovala cary na mape. A je tu problém. Zvlaste, kdys se jednotliva etnika zrovna nemusi.

    Ukrajina je nove vznikly utvar, který nikdy nebyl samostatnym statem v pravem slova smyslu. Ukrajina byla soucasti SSSR, kde jaksi nikdo nepredpokladal, ze by se při darovani Krymu rozpadl. Ukrajina prisla o legitimního prezidenta a vladu a vse ridi nejaky pochybny spolek buh vi koho a prijima zákony, které ohrozuji postaveni mensin ve state. Mno kdo by na Putinovym miste neudelal preste to, co se ted deje. Dohody funguji do te doby, dokud je strany budou respektovat. Podmínky se zmenili a to umoznuje Rusku zasáhnout.

    Ted jak z toho ven ? Valecna konfrontace by byla hodne rychla zalezitost a Ukrajina by dopadla katastrofalne. Rusove by ji doslova prejeli. Ukrajina je na tom tak spatne, ze si to nemůže dovolit a s vladou v chaosu ani clovek nevi, nakolik by vůbec byl jakykoliv organizovany odpor necim jinym, nez prazdnym gestem a zatím hlaseni o obrane jsou spise politickymgestem. Prozby o pomoc nejspis nenarazi na urodnou pudu. Nebyla by spatna idea dohod o odkoupeni Krymu Ruskem. Ukrajina se zbavi problemove oblasti a ještě umori casti dluhu. Z geopolitického hlediska pro Ukrajinu je Krym vcelku nevyznamny, kdezto pro Rusko ma klicovou ulohu. Nevim zda by bylo mozna posilit uz tak autonomni oblast jakou Krym je. mozna by stacili i záruky o nedotknutelnosti ze strany ukrajinských uradu a neprijimani konfrontacnich zakonu. Uvidíme. Musime však vedet, ze Putin jedna hlavne v zajum rusu a Ruska. Nemuze nad tim jen mávnout rukou. Tohle by mu u rusu neproslo. Ted je otázka, jak daleko hodla zajit.

    Nemam vesteckou kouli, ale podobny scenar jsem predpokladal. To je tak bohužel skoro vždy.

    • eywin napsal:

      Váš příspěvěk se mi líbí.
      Asi se oba shodneme, že Putin je chytrý a velmi, velmi pragmatický člověk. Žádný ideolog. Proto (a nejen proto) si nemyslím, že hájí zájjmy Rusů na Urajině. Lidi mu jsou celkem u pr. Ostatně jako většině „světovývch vůdců“. Proto vůbec nechápu o co Rusům vlastně jde.
      Nová ukrajinská „vláda“ mohla být pro ukrajinské Rusy potenciálním nebezpečím, ale reálné ohrožení neznamenala. Zatím. Invaze na Krym je proto neadekvátní, ale HLAVNĚ, co z ní může Putin získat? Vojensky ji samozřejmě může udržet. Ale proč? Někdo hrozil vypovězením smlouvy o pronájmu námořních základen? Co bude dělat dál? Jediné čeho dosáhne bude sjednocení Ukrajinců všech pollitických proudů. Následuje sjednocení politickcých elit „svobodného světa“. Vše na protiruské platformě. Děsivé podrazy, násilí a nelegitimita kyjevského puče budou zapomenuty, protože překryty ruskou aktivitou. Stojí to Putinovi za to? Proč? Čeho chce dosáhnout?
      (je možné, že po posledních měsících, které byly na západě plné protiruské propagandy, zlomil Putin nad světem hůl. Už je Rusům jedno co si o nich svět myslí, ať udělají co udělají, Miroslav Karas a Josef Pazderka si z toho stejně udělají svůj příběh :))

      • Hladis napsal:

        Takhle. Mluvime o Putinovi, ale ti co Rusko vedou je vic. Ale vztahnem to na nej. Je to pragmatik. Zkuste si představit, kdyby Rusko nijak nereagovalo. To by Putin dostal doma pekny kapky a od rusu zijici na Ukrajine taky. Dále tu mame strategicky vyznam Krymu s nostalgickym a historickym nádechem. Mno a prilezitost dela zlodeje a Ukrajina udelala vse proto, aby Rusy nakrkla se svou zmatecnou revoluci a upadnutim do chaosu. Uprime on snad někdo predpokladal, ze Rusko uz navždy zustane v hranicich po rozpadu SSSR, nebo nebude ovlivňovat cokoliv, co je za Curzonovou linii ? Ne to je jejich hriste stejne, jako Amerika hriste USA. Jakpak ze USA prisli k Texasu ? Nebo jak by se USA tvarili, kdyby Mexiko vstoupilo do svazku s Ruskem. To by bylo revu. To je proste geopoliticka hra a lide jsou figurky na sachovnici. Proc cekat, az pronajem skonci a nejaka jina garnitura Rusko ze Sevastopolu vypoklonkuje, ci se k moci na Ukrajine dostanou radikalove (jako ze uz jsou soucasti „vlády) a zacnou skutecne perzekuovat ostatní etnika ? Proste se naskytla vyborna sance, jak rychlym tahem vyresit otázku Krymu a Rusove moc dlouho nad tim nedumali. Lepsi vrabec v hrsti, nez holub na strese.

        Co se tyka obrazu ve svete, tak především pro ruskou elitu je nejdulezitejsi obrazek doma nez ve svete. Dále Rusko muze mit EU vcelku na haku. EU jako takova není vojenskym spolkem a vojensky je na tom bidne a do války s medvedem se opravdu nepohrne nikdo. Evropa potrebuje energeticke dodavky z Ruska, kdezto Rusko zase tak moc Evropu nepotrebuje a USA jsou daleko. Jaky asi ma vymeny obchod Rusko s USA. Ukrajina není clenem NATO, takze staty v NATO muzou tak házet proklamace. Putinovy a Rusku je mineni ve svete nejspis sumak a spis zase rusove se ptaji, proc je svet nemá rad a chce jim porad něco prikazovat. Hlavne kdyz nekdo uplatnuje pravidlo co je zakazano kmanovi, je povoleno kmanovi. Oni to vnimaji jinak.

        Ale jak pise i Hamacek, invaze do cizího státu, jehož hranice garantovalo i Rusko je porusenim dohod a agresivni jednani Ruska. Mno ale když to Rusku někdo prinesl jak na zlatym podnose…….

        • Hladis napsal:

          Eh oprava „co je zakazano kmanovi, je povoleno panovi.“

        • Skogen napsal:

          Tak já sem připojím svoji konspirační teorii 🙂

          Pokud by USA rozpoutaly válku v Evropě – a prostředky v podobě nezaměstnaných teroristických freelancerů poblíž mají, zbavily by se konkurenta, z něhož by udělaly zákazníka. Vstoupit do věci přímo vojensky by nebyl problém. Uklidnit ten hrůzný bordel, to by byl přece dobrý skutek a nejen černošských chlapců pro armádu mají doma víc než dost. Nějaké euro by šlo z cesty. Poválečné investice by roztočily polámaná kola průmyslu a podržely dolar nějaká ta další dvě desetiletí, navíc za podmínek, které by si sami nadiktovali. Silná armáda v Evropě taky není špatná. Bude se hodit jak proti Rusku, tak proti Číně a Indii. Přece postupně nezaberou Evropu jako na Ukrajině zemědělskou půdu. Moc času už není, USA jsou za zenitem a začínají slábnout, odpor vůči dolaru už je zcela nepokrytý u zemí BRICS a co ještě v Libyi šlo zažehnat svržením Kaddáfího, to už zde jen tak nepůjde.

          Zkrátka, jedna nesporná ekonomická velmoc a jedna pofiderní mocenská velmoc, by se vymazala z glóbu. Kdo přepisuje politickou mapu běžně, by se nad tím až tolik pozastavovat nemusel. A pak, kdo ví, co ten Snowden Rusku všechno předal a zda to Putinovo rozhodnutí intervenovat neuspíšilo.

          Když jsem tak před půl rokem o válce v Evropě spekuloval, nenapadlo mě, jak ideálním místem pro rozdmýchání vášní by byla Ukrajina. Tipoval jsem ledacos, ale Ukrajina mě nenapadla.

      • cobolik pacholik napsal:

        keby tak traktar rozmyslal politicky,jak pise o traktaru pan,dodnes by platil jarlyk mongolom. ruska vlada by ozelela ,aj 10000 hovoriacich po rusky holotnikov,bez najmensieho problemu,ale ciernomorska flotila,to jak pre amikov polovica ich air carrier a to uz ohrozene miliony ludi,co bude zabudnute niekde v demokratickom svete,ktory vyrobi novu farbu na traktarov naisto nebude zabudnute u nich doma jak jednala ich tota demokraticka vlada,co podpisala a jak vsetko dopadlo,trakatar toto,cely cas drista a mainstream ani deko o tom nepipne,co vsetko mali dostat bojvnici za slobodu,aj politicke vysoke posty,aj nove volby,lez bolo jasne ,ze by hovno z toho mali,ci na tych postoch a v celonarodnych ukrajinskych volabch este vacsie hovno,nikto vojnu nechce,len sialenec,alebo uzernik a uzernik tisne sialenca,co sa vola demokraticky politik,aby tak vykonal.
        ked si niekto mysli,ze ten ich car putin a ta ich ruska duma,to spolok pijackov a debilkov,to nech kukne do ich len sto rokov historie dozadu,oni nie take mely prezili a toto ich nevykolaji ani v najmensom,bo tam uz uderne na ich citlivu strunu,hralo sa na ich balalajku libiou,pri pesnicke syria trochu vstali a ked ide o krym,to uz vleteli do orchestry a hraju svoju muziku,bo kazdy mocny tohto sveta,co ma v riti dierku,myslel,ze muzik pochopi jak vzdy bo su holota,staci kuknut na tych traktarov tisic rokov dozadu a ich resume jasne jak facka.

      • pepík napsal:

        1/ myslím, že je tam nějaký faktor který neznáme. tou motivací k vyrocení situace by mohlo být například:

        – vnitřní poměry v Rusku a nutnost vzít vítr z plachet hardlinerům v politice a nebo armádě
        – obavy z toho, že Rusko bude další v řadě „oranžových revolucí“
        – jednání nové ukrajinské vlády, o kterém nás média neinformovala. o tom, co se na Ukrajině děje, resp. co dělá nová ukrajinská vláda se zde téměř nic nedozvíme … pokud by omezení práv menšin nevyvolalo ve svém důsledku takovou reakci Ruska, dodnes bychom o něm pravděpodobně nevěděli
        – Ukrajina (jako Ruské Kosovo) je pro Rusy tak srdeční záležitostí, že k akci stačil pouhý odlklon Ukajiny směrem k „západu“
        – Rusko má opravdu obavu o základny na Krymu a výrobní kapacity pracující pro ruskou armádu

        některé z možností se nemusí zdát pravděpodobné, ale vzhledem k nedostatku/jednostrannosti informací je těžné posoudit odkud vítr opravdu vane.

        2/ jak budou ruské akce přijímány na západě? bezpochyby negativně. ale obraz Ruska v západoevropských a amerických médiích byl velmi špatný už před eskalací situace na Ukrajině (Sýrie, kritika dodržnování lidských práv v souvislosti se Soči). Možná má pravdu toto interview (http://www.spiegel.de/politik/ausland/interview-mit-dmitrij-trenin-zur-krise-auf-der-krim-a-956381.html), které říká, že Putinovi je v podstatě jedno jakou odezvu budou mít jeho akce, protože už to sotva může zhoršit jeho/ruský obraz.

        3/ co se týče samotné Ukrajiny, nevidím to nijak jednoznačně:
        – na internetu se lze dočíst o údajných „protimajdanských“ demonstracích na východ od Volhy (i jiných částech země). pokud se Putin rozhodl vyřešit ukrajinskou otázku jednou pro vždy, spokojí se s ekonomicky vyspělejší a pro-ruskou (jiho)východní částí a etnicky ukrajinský východ země mu bude ukradený.
        – je také možné, že se zástupci ostatní stran (http://en.wikipedia.org/wiki/File:Ukr_elections_2012_onemandate_okruhs.png) cítí „převálcovány majdanem“ stejně jako strana regionů a linii nové vlády nepodpoří
        – zajímavá situace už vzniká v armádě: The new commander of the Ukrainian navy, Denys Berezovsky, has “defected“ (http://www.theguardian.com/world/2014/mar/02/ukraine-warns-russia-crimea-war-live) + neoveřené zprávy o sběhnutí vlajkové lodi ukrajinského loďstva (hetman sahaidachny)

        • Old Rebel napsal:

          Sorry, mělo to jít sem!

          http://blisty.cz/art/72358.html

          Když si uvědomíte, že tohle napsal bývalý britský velvyslanec v Moskvě, tak je to docela silný tabák. A je zajímavé, že se Britové do Ukrajiny ani moc nemontují!

    • Skogen napsal:

      Dobře napsáno.

    • pepík napsal:

      jak s Vámi většinou nesouhlasím, dnes Vám musím dát *****

  20. Gerd napsal:

    Paní Zusková,
    česky píšete výborně a chyb si nevšímejte. Čeština patří mezi 10 nejobtížnějších jazyků na světě a drobné chybičky nevadí. Důležitá je myšlenka ve Vašem článku a vlastenectví není žádná nadávka, za co bychom se měli stydět. Bohužel jsme se nechali dotlačit do situace, kdy vlastnenectví získává skoor pejoratinví nádech. Přesto v prostých lidech pořád žije a projevuje se tím, že lidé ctí normální lidské hodnoty, které nectí dnešní vládnoucí figurky.
    Českému vlastenectví velmi neprospěl Václav Havel se svými flagelantskými ma sochistickými projevy. Udal tím tón, kterého se chytili jeho pohrobci a vše vlastenecké dnes kritizují z hlediska multikulturní kosmopolitické rádobyelity.
    Je samozřejmě možné a žádoucí kritizovat negativní jevy v národě, ale chybí na závěr ta troška naděje, která prachobyčejné mrskačství posune ve vlastenecký projev.
    Naštěstí je z Vašeho článku cítit, že zde ta naděje a hrdost na Čechy, Moravany nebo Slezany v zemích českých stále je. Proto je Váš článek pohlazením na duši a je opravdu povedený.

  21. Old Rebel napsal:

    http://blisty.cz/art/72358.html

    Když si uvědomíte, že tohle napsal bývalý britský velvyslanec v Moskvě, tak je to docela silný tabák. A je zajímavé, že se Britové do Ukrajiny ani moc nemontují!

    • Hudec napsal:

      Jedna věc mě zaujala. Na spoustě fotografií oněch neoznačených „ruských“ vojáků na Krymu se mi zdá, že jsou to maskovaná děvčata. Bez legrace. Třeba před chvilkou na a.cz
      Vysvětlit si to neumím.

Komentáře nejsou povoleny.