Kopelmanův průvodce po korporaci


napsal  Kopelman

Byla středa, den služebních cest. Sedím s čerstvým doktorem informatiky v jídelním voze Brněnského draku u kávy a probíráme spolu otázku, jak přežít vícedenní služební cestu. Po promoci dostal nabídku od věhlasné poradenské korporace, porovnal ji s nabídkou své alma mater a stal se konzultantem. Jako každý benjamínek v životě firemním bloudí a hledá pro sebe správný směr. Rozhodl jsem se proto oprášit svůj starší, politicky nekorektní text o typologii zaměstnanců nevýrobního sektoru. Snad některým mladým hledajícím inženýrům pomůže se lépe zorientovat na trase krysího závodu.

Dovolím si začít citátem z Bible:

Lid musel stát před Mojžíšem od rána do večera. … Mojžíšův tchán se díval na celé jeho jednání s lidem a řekl: „Jakým způsobem to s lidem jednáš? … Není to dobrý způsob, jak to děláš. Úplně se vyčerpáš, stejně jako tento lid, který je s tebou. … Ty zastupuj lid před Bohem a přednášej jejich záležitosti Bohu. … Vyhlédni si pak ze svého lidu schopné muže, kteří se bojí Boha, muže důvěryhodné, kteří nenávidí úplatek. Dosaď je nad nimi nad tisíci, sty, padesáti a deseti. … Ulehči své břímě, ať je nesou s tebou.“ (Exodus 18, 13-22)

Téma typologie zaměstnanců nevýrobního sektoru jsem si zvolil z důvodu mého zájmu o poznatky z psychologie práce, které mi pomáhají zvládat manažerské problémy, s nimiž se potkávám ve svém profesním životě při komunikaci se zaměstnanci i s majiteli firem. Předkládaná typologie zaměstnanců odráží mou více než 20letou zaměstnaneckou zkušenost v různě velikých podnicích nevýrobního sektoru a více než 14leté působení v řídících pozicích. Inspirací k napsání textu mi byla kniha Úvod do sociologie od Jana Jandourka, jejíž autor mě zaujal svým zřetelným nadhledem k lidské společnosti.

Jandourek rozlišuje na základě klasické teorie tři hlavní třídy – 1. vyšší třídu, 2. střední třídu a 3. třídu pracujících. U těchto tříd pak popisuje změny v jejich struktuře, ke kterým došlo ve 20 století. S využitím Jandourkova členění a svého dlouholetého pozorování se pokusím formulovat vlastní popis základních vrstev zaměstnanců nevýrobního sektoru. Pojmem zaměstnanci nevýrobního sektoru označuji osoby, které zajišťují své ekonomické potřeby prostřednictvím práce v rámci pracovněprávního vztahu se soukromou korporací, která podniká ve službách založených na znalostech (např. finanční, softwarové a poradenské firmy). Mezi tuto skupinu zaměstnanců neřadím zaměstnance výrobních podniků ani zaměstnance státních úřadů a veřejnoprávních institucí.

Vyšší třída – vrcholoví manažeři

Vyšší třída je podle Jandourka formována především tzv. manažerskou revolucí a fragmentací. Manažerskou revolucí se označuje vznik třídy vrcholových manažerů, kteří jsou najímáni majiteli firem, aby firmu řídili. Tento jev souvisí především se situací, kdy firma vyroste do takové velikosti, kdy je příliš veliká na to, aby mohla být řízena pouze majiteli. Manažerská revoluce není podle mého názoru jev typický pouze pro

20. století, ale považuji jej za jev obecný a systémový, který můžeme pozorovat ve všech historických obdobích. Klasickým příkladem je najímání šafářů, kteří organizovali práci čeledi na hospodářských dvorech patřících feudálnímu panství. Pěkným příkladem je i výše uvedená rada Mojžíšova tchána, který doporučil Mojžíšovi vybrat důvěryhodné muže a dosadit je nad tisíci a sty.

Fragmentací vyšší třídy se chápe dělení elit buď podle jejich příslušnosti k rozdílným sociálním skupinám, nebo podle jejich rozdílných zájmů. Domnívám se, že v posledních 20 letech došlo ve fragmentaci české vyšší třídy k zajímavým jevům, které se prakticky nevyskytují v západních zemích s dlouhou existencí tzv. kapitalistické společnosti. Vyšší třídy dělím na 2 skupiny – majitele firem a zaměstnance na pozicích vrcholových manažerů. U obou těchto skupin v ČR pozoruji některé paradoxní jevy, které dále zvyšují jejich fragmentaci v rámci sociálních skupin. Výrazným fragmentačním jevem je volba místa a formy bydlení. Zatímco v západních zemích platí „bydlíš tam, čím jsi“, tak v ČR je příslušník vyšší třídy nezřídka sousedem příslušníka třídy pracujících nebo i dlouhodobě nezaměstnaného, a to bez ohledu na to, zda se jedná o bytový nebo rodinný dům.

Dalším českým fragmentačním jevem je absence společenských klubů pro vyšší třídy, kde by jejich příslušníci nalezli možnosti naplnění sociální komunikace, tj. měli s kým sdílet a probírat problémy své sociální skupiny. Čeští příslušníci vyšší třídy tak často nalézají možnosti sociální komunikace v tradičních českých spolcích, jako jsou např. sportovní kluby. Ve svém okolí znám několik sportovních klubů, jejichž členstvo tvoří lidé ve struktuře od majitelů firem přes manažery, manuální dělníky, hlídače v Tescu až po nezaměstnané. Sociální identifikace českých příslušníků vyšších tříd je tak mnohem složitější, než se může jevit na první pohled.

Na základě svých zkušeností rozlišuji 3 typy vyšší třídy zaměstnanců – vrcholových manažerů:

1. Manažeři na vzestupu – jediný typ vrcholových manažerů, který je schopen plnit očekávání jejich zaměstnavatelů – majitelů firem. Manažer na vzestupu je člověk, který disponuje vysokou kvalifikací, cílevědomostí, sebedůvěrou, schopnostmi systematické práce a plánování času, rozsáhlými zkušenostmi (absolvoval tzv. „baťovké kolečko“) a současně nepřeceňuje své schopnosti, je sebekritický, umí naslouchat a učit se. Označení na vzestupu chápu jako popis stavu, kdy manažer ještě nedosáhl vrcholu svého pomyslného kopce manažerských schopností vzhledem k velikosti nebo zaměření podniku.

Osobně považuji manažery na vzestupu za vzácný druh, který si majitelé jimi řízených firem úzkostlivě chrání a pečují o něj. Tito vrcholoví manažeři jen velmi zřídka mění svého zaměstnavatele. Často se postupně mění jejich sociální status a stávají se z nich spolumajitelé jimi řízených firem nebo zakladatelé vlastních firem.

2. Manažeři na sestupu – bývalí manažeři na vzestupu, kteří dosáhli svého manažerského vrcholu a obsadili manažerskou pozici, na kterou již nestačí. Manažer na sestupu obvykle oslepl ze záře svých předchozích úspěchů a míra jeho sebedůvěry a ješitnosti převyšuje míru jeho skutečných možností a schopností.

Moje osobní zkušenost ukazuje, že manažer na sestupu je nejvíce početný typ vrcholových manažerů. Setkal jsem se s 2 druhy těchto zaměstnanců. V prvním případě se jedná o dlouholetého manažera firmy, který se svými schopnostmi zasloužil o výrazný růst firmy, ale velikost jím řízené firmy nakonec přerostla i jeho schopnosti. Tento druh zpravidla neztrácí svůj sociální status a majitel firmy jej nadále zaměstnává v nějaké prestižní pozici, např. jako poradce představenstva apod. Druhý druh manažerů na sestupu se snaží o svůj sociální status nepřijít, a proto dříve než se naplno projeví jeho omezené schopnosti, nechá se najmout na další obdobnou pozici u jiného zaměstnavatele. V manažersko-ekonomických časopisech pak čteme marketingová oznámení o „přesunech manažerů“.

3. Trafikanti – svou pozici získali nikoliv na základě kvalifikace, ale buď na základě předchozích zásluh (např. bývalý ministr či zasloužilý odborník) nebo příslušnosti k určité sociální skupině (např. člen vlivné rodiny). Trafikant se většinou vyznačuje značnou mírou nekompetentnosti, je schopen hovořit pouze v obecných frázích a jeho přínos pro firmu spočívá v účasti na společenských akcích.

Pro přiblížení jazyka a způsobu myšlení trafikanta s 6ciferným měsíčním příjmem cituji z jednoho podnikového časopisu (zdroj záměrně neuvádím): Naší firmě se podařilo úspěšně se restrukturalizovat a opět trochu zmenšit. Na druhé straně se nám daří vyprofilovat si nové rozvojové aktivity, na kterých chceme již jenom růst.

Osobně jsem se s tímto typem vrcholových manažerů setkal především ve firmách, které v rámci akvizic fúzovaly do velkých mezinárodních korporací. Zajímavá byla také jejich původní kvalifikace a dosažené vzdělání, které se diametrálně odlišovaly od očekávaných požadavků na jimi obsazené pozice. U těchto lidí jsem také pozoroval značnou závislost na statusu, kdy v případě blížícího se konce působení na vrcholové pozici nejsou schopni reálně zhodnotit své schopnosti a uspět na trhu práce.

Střední třída – manažeři a špičkoví odborníci

Střední třídu Jandourek označuje jako jakousi servisní třídu, která poskytuje služby kapitalistické ekonomice, a to především v souvislosti s nárůstem nevýrobního sektoru ve vyspělých zemích ve 2. polovině 20. století. K tomu uvádí, že počátkem 90. let v USA tvořil podíl pracovníků ve službách přes 70% všech pracujících, a navíc vznikají nová povolání založená na znalostech.

Jandourek dále hovoří o proletarizaci střední třídy, kdy úřednická práce klesla na úroveň práce manuální. Tento jev můžeme podle mého názoru běžně pozorovat i v ČR, kde tabulková místa na úřadech vyžadují vysokoškolské vzdělání a z akademicky vzdělaných lidí se stávají rutinní správci jednotvárných formulářů, které vyřizují v pravidelném rytmu pevně ohraničené pracovní doby. Z pohledu podnikatelské sféry je úřednická vrstva mnohdy považována za vrstvu nejnižší, protože i manuální dělník tvoří na rozdíl od úředníka určitou přidanou hodnotu. S tímto hodnocením se setkávám velice často a dokonce i takový mikropodnikatel, jako je soukromá lékárnice, se rozhořčí, když zaslechne slova jako úředník, formulář, nařízení, kontrola. Jak řekl Nicollo Machiavelli, lidé vše posuzují podle výsledku. A výsledky práce úřednické vrstvy, a to až po ty nejvyšší úředníky státu, jsou často tak skandálně žalostné, že se nelze divit řazení této vysokoškolsky vzdělané vrstvy mezi třídu pracujících. Bohužel, tyto tendence s sebou strhávají i úroveň prestiže tak důležitých profesí,

jako jsou učitelé, kteří by jednoznačně měli požívat prestiž a materiální ohodnocení na úrovni střední třídy.

V případě zaměstnanců nevýrobního sektoru, které řadím na úroveň střední třídy, se jedná především o manažery menších a středních oddělení nebo projektových týmu a špičkové odborníky v určité znalostní oblasti. Tedy takové zaměstnance, které Mojžíšův tchán doporučil vybrat a dosadit nad padesáti a desíti.

Na základě svých zkušeností jsem si vytvořil 4 vlastní typy zaměstnanců nevýrobního sektoru na manažerských a odborných pozicích:

1. Praktik – zaměřuje se na znalosti a dosažené výsledky. Praktik je ve firmě tahoun a přirozený vůdce, který si dokáže samostatně poradit s většinou situací. Tito lidé jsou nezbytní pro dobré fungování firmy a jejího pozitivního obrazu u zákazníků. V běžné firmě je těchto lidí max. 5-10%. Naprostá většina firem si neudržuje přehled o svých důležitých lidech, což jsou zpravidla právě praktici. V případě, kdy na praktika udělá někdo z jeho nadřízených byť jen malý podraz nebo nastane situace, kdy praktik přestane svému nadřízenému věřit, praktik se stane hercem (viz níže) a nakonec z firmy odejde. Pro přiblížení tohoto vzácného typu manažera nebo odborníka budu citovat z textu Poselství Garciovi:

Naši mladí lidé nepotřebují tolik knižní učenosti, ani vzdělání v tom nebo onom odvětví, jako spíše pevné páteře, aby dovedli býti spolehliví, uměli rychle jednat a soustředit svou energii: aby dovedli provésti to, na čem záleží. … Každý, kdo o něco velikého se pokoušel, k čemu bylo třeba mnoha rukou, shledal časem se zděšením, jak nemohoucí je průměrný člověk, jak neschopen je soustřediti se na jednu věc a vykonati ji. Nedbalost a hloupá nepozornost, lhostejnost a polovičatá práce zdají se býti pravidlem; a nikdo nedocílí úspěchu, dokud lstí, násilím anebo hrozbami nedonutí jiné, aby mu pomohli.

2. Idealista – zaměřuje se na posilování víry v dosažení nemožného v daných podmínkách. Typický idealista, s jakým mám největší zkušenost, je špičkový odborník, který touží mít takové příjmy a prestiž jako ti podle něj neschopní manažeři nad ním. Nakonec dojde k naplnění jeho snu a firma jej dosadí na vysokou řídící pozici. Idealista je nejprve nadšen, jak teď bude mít možnost ukázat své dosud nedoceněné schopnosti. Pak se ale začne dít něco, s čím idealista nepočítal. Jeho nadřízení i podřízení po něm budou především vyžadovat plnění každodenní operativy, jako je kontrola docházky, podepisování žádanek o služební cestu, zajištění nákupu pracovních pomůcek, zpracování výkazů pro controlling, účast na poradách vedení a plnění banálních úkolů z těchto porad, účast na projektových poradách u zákazníků, příprava nabídek na zakázky, o nichž ví, že je jeho tým není schopen realizovat, a tak dále… O jeho jedinečné kreativní schopnosti už nebude mít nikdo zájem. A tak se ze schopného odborníka idealisty stane buď rezignovaný člověk, nebo krutý ředitel.

Další variantou tohoto scénáře, s kterou jsem se několikrát setkal, je situace, kdy odborníkovi dlouhá léta pracujícímu pro jednoho zákazníka skončí jeho působení na zakázce. Jeho nadřízení, kteří si s jeho dalším uplatněním také nevědí rady, mu řeknou, aby

ukázal, co v něm je a sám si zajistil nové zakázky. Končí to zpravidla tak, že mu za půl roku až rok řeknou, že takto se to dělat nedá a propustí jej.

Pro dokreslení cituji z e-mailové komunikace idealisty s kolegy z útvaru, jehož řízením byl právě pověřen (zdroj záměrně neuvádím): Myslim, teda, ze ak rezignovane nekyvne kazdy clovek rukou, ze „ved co ja budem hovorit, nema to vyznam a navyse este budem mat aj problemy, splacam hypoteku a deti skonzumuju vela jogurtov“ (t.j. ako v minulom rezime), tak sa len maloco zlepsi. Samozrejme paralelne s tym plati, ze ak najvyssie vedenie bude pocuvat len „svojich najblizsich“ menezerov, ktori ich tlapkaju po pleci a boja sa kazdeho konfliktu s najvyssou urovnou riadenia, tak to bude tiez cesta do firemnych pekiel.

3. Akademik – zaměřuje se na prezentaci dosažené kvalifikace. Typický akademik má často mnohem hlubší znalosti z určité oblasti než praktik a taky si neodpustí to úspěšným praktikům připomínat. Akademik je schopen předkládat inovativní návrhy řešení, ale většinou není schopen se rozhodnout, které řešení použít, protože žádné není úplně dokonalé. Proto akademik zpravidla nebývá pověřován řízením projektů a často se tak cítí nedoceněn, což může akademika postupně transformovat na idealistu.

Tento typ odborníků vzniká v prostředí nevýrobního sektoru podle mého názoru především proto, že firmy potřebují dokládat svým zákazníkům svou profesní a odbornou způsobilost. Systém managementu jakosti podle ISO 9001 již dávno nestačí a podmínky velkých zakázek vyžadují od členů řešitelských týmů různé mezinárodně platné certifikáty vydané v souladu s požadavky ISO/IEC 17024. Příprava vlastních zaměstnanců na certifikace je pro firmy velmi nákladná a ještě obtížnější je si certifikovaného specialistu udržet. Mnoho firem proto „loví“ na trhu práce již certifikované osoby, které reagují na tuto poptávku vysokými mzdovými požadavky, které jsou ovšem pro firmy pořád velmi výhodné.

4. Herec – zaměřuje se na dlouhodobé setrvání ve funkci a vnitřně se řídí heslem „kdo nic nedělá, nic nepokazí“. Typický herec je zpravidla člověk, který je existenčně závislý na udržení své pozice, protože má vysokou hypotéku nebo si jeho rodina zvykla žít „na vysoké noze“. Materiální přínos z jeho pozice je pro herce zpravidla jeho jediné uspokojení z práce. Herec v roli manažera je pak velmi často pouhý „pošťák“ příkazů shora a žádostí zdola. Herec dlouhodobě identifikovaný se svou řídící rolí se může stát bezohledným vykonavatelem příkazů bez jakýchkoliv morálních zásad.

Podle mých zkušeností tvoří právě poslední typ, herci, nejvíce početnou skupinu osob mezi střední třídou zaměstnanců nevýrobního sektoru.

Třída pracujících – neprivilegovaní zaměstnanci

Třídu pracujících popsal Jandourek nejstručněji ze všech tříd a označuje ji prostě jako dělníky. Moje zkušenosti s touto třídou nejsou natolik bohaté, abych se pustil do nějakých vlastních kategorizací, jako jsem si troufl u vyšší a střední třídy.

Přesto se pokusím o vlastní stručnou charakteristiku třídy pracujících zaměstnanců nevýrobního sektoru. Jejich postavení ve firmách podle mne nejlépe vystihuje pojem „neprivilegovaní“, tedy nemající žádná privilegia nad rámec zákoníku práce nebo

pracovního řádu firmy. Typicky se jedná o každého zaměstnance, který musí vyznačovat svou docházku pomocí elektronického docházkového systému a musí žádat svého nadřízeného o propustku i na vyřízení drobných soukromých potřeb, jako je odchod na úřad nebo k lékaři.

Kdysi před lety jsem četl, že zaměstnanec postupuje ve firemní hierarchii vzhůru, až se dostane na pozici, na kterou už nestačí. Možná budu nepřiměřeně tvrdý, ale podle mého názoru se neprivilegovaný zaměstnanec do této situace dostane už na nejnižší pozici, kterou mu jeho kvalifikace a praxe umožňuje ve firmě získat.

Příspěvek byl publikován v rubrice Kopelmanův zdrojový kód se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

61 reakcí na Kopelmanův průvodce po korporaci

  1. jaa napsal:

    uff, pak se čílme jak to v tej státní správě vypadá

  2. Zdeněk napsal:

    po fabrice, kde si v potui tváře dobývám prostředky na chléb svůj vezdejší, se již několik let pohybují postjuvenilní krasavice, zřejmě absolventky VŠ logistiky. Organizují pracoviště. Střety s nimi nevyhledávám, stačil mi jediný, kdy jsem je upozornil, že ocelová kulatina o váze 80 kg z podlahy nikam nespadne a je mi srdečně jedno, zda si o ni někdo s hlavou v oblacích skopne palec Včera jedna z nich organizovala školení o auditech (jako prostředku jak dílnám sebrat prostředky mzdové formou postihu za vymyšlené zločiny) Tam v rámci dotazů jeden z mistrú prohlásil, že přednášející přeorganizovala pracoviště dělníkovi montáže, který je levák v jeho přítomnosti způsobem vhodným pro praváka, aniž by si této malé skutečnosti ráčila všímnout. To hrdinsky popřela a ukončila diskusi. Toho čekatele na důchod nepodezírá nikdo z toho že by si vymýšlel, krasavice to zřejmě v dnešní době auditů a kontrol někam přece jen dotáhne.

    • jozka napsal:

      Kdysi mne jeden z manazeru jebal za to, ze provadim prace na zarizeni bez povoleni a tudiz jde o nebezpecnou cinnost ohrozujici moji osobu i celou vyrobu (rafinerie) a ze to bude mit pro mnr nasledky. Papirove vzato nebyl daleko od pravdy. Tedy az na to, ze jsem stal v sachte destove kanalizace u administrativni budovy. Byla mi po kolena.

  3. Vidlák napsal:

    Nejhorší pro jakoukoliv práci (a především tu průmyslovou) je to, že člověk neví dne ani hodiny… Neví, jestli ještě bude mít zakázku, neví, jak dlouho ještě pojede výroba, neví jestli dostane zaplaceno, neví, jestli se obchodní partner nezprčí, dělník neví´jestli ho nevyhodí, manažer neví jestli ho nevyhodí, nadřízený neví zda projde auditem, majitel neví, zda se nezmění celý sektor ve kterém podniká, atd, atd. A čím modernější, tím větší nejistota.
    Není divu, že v takovém prostředí si nemůže majitel dovolit koupit špičkové stroje, protože neví, jestli je zaplatí, nemůže si dovolit dobře proškolit lidi, protože neví, jestli je ještě za půl roku bude potřebovat, nemůže slušně platit, protože neví, zda nebude potřebovat větší kapitál, nenabere si lidi, protože neví, zda pro ně bude mít práci. Nejsou žádné pětiletky, nejsou žádné plány, nejsou žádné koncepce, není se čeho držet. Čest výjimkám.

    • zemedelec napsal:

      Pane Vidlák.
      Naprosto zasvěceně.
      Ještě k tomu přidat platební kázeň.
      Teď nás známí,aby provedl zakázku,odebral zboží s určitou dobou splatnosti.Provedl zakázku a nedostal zaplaceno už 5měsiců,ale staviva mu účtují penále.Odvolává se obvolává kde co,tak nevím.

  4. zemedelec napsal:

    Pane Kopelman.
    Vidíte,tohle už věděl Mojžišův tchán.Po celou další dobu se v tom nic nezlepšilo.
    Možná jste četl co včera napsal Fagan,Tahle vyšší třída,absolventi nejprestižnějších vysokých škol světa,řídí západní státy,řídí ekonomiku,radí kde komu a přitom jdou ke dnu,pochopitelně,jak vidíme strhávají nás sebou taky.
    Také znáte to,dobrý ředitel se obklopí dobrými podřízenými.špatný je horšími.

  5. kopelman napsal:

    Zdeňku, Vidláku, zemědělče, děkuji za vaše postřehy z výrobních firem. S těmi nemám skoro žádnou zkušenost. Nedávné články nošovického insidera nebo Vidlákova detektivka jsou pro nás, kancelářské krysy, velmi poučné. Mnozí kapitalističtí svazáci z kanceláří už ani netuší, že důležité věci pro život nevznikají vybalením z krabice v hypermarketu. Zvažte, zda neudělat dobrý skutek a nepokusit se rozepsat na podobné téma z vašich fabrik. Poslední diskuse tu vyprodukovaly mnoho mezinárodně-politických odborníků, ale nezapomeňme, že mezinárodní nepořádek má kořeny v domácích nepořádkcích. Jak je vůbec možné, že vysoké školy produkují a půspobí na nich tak ohební hochštapleři, jakým je přítel Zaorálek? Zdeňkovy postjuvenilní krasavice jistě také mají nemalé ambice to dotáhnout na ředitelky zeměkoule.

    • vlkp napsal:

      Kopelmane
      vyzýváte diskutující, aby nappsali obsáhlejší článek na téma personáliíí ve výrobním sektoru. Nic proti tomu a rád, bude li nějaké odezva to uveřejním. Nicméně na tohle téma už tady leccos napsáno bylo . Je to určitě k nalezení jak u Vidláka, tak třeba u Gerda v archivu jejich článků. Ale to není důvod, proč by neměli to téma třeba uchopit znovu.
      Ale mne zaujala jedna špičková věta, z toho,co jste právě napsal v diskusi. Míním toto:
      Poslední diskuse tu vyprodukovaly mnoho mezinárodně-politických odborníků, ale nezapomeňme, že mezinárodní nepořádek má kořeny v domácích nepořádcích

      Bingo!
      Nechcete si na tohle téma střihnout článeček? Pozoruhodná úvaha! Určitě byste napsal další skvostný kousek!

      No a je tam ještě další podobná:
      Jak je vůbec možné, že vysoké školy produkují a působí na nich tak ohební hochštapleři, jakým je přítel Zaorálek?

      Velmi by mne potěšilo, kdyby tohle téma zkusil pro Kosu dát přírodovědec!!! A nenechal se věčně prosit. Já vím, role kibic e je pohodlná, viď? pojď si to zkusit z druhé strany!
      Ale nemusí to být nutně on. Vím zcela bezpečně, že sem chodí určitě tři identifikovatelné početně docela silné čtenářské skupiny:
      -lékaři
      -lidé z ústavů AV
      -lidé z vysokých škol. Zde neumím dostatečně identifikovat, jestli jde hlavně o studenty nebo o pedagogy. Jakkoli pedagogové určitě zastoupeni jsou.
      Takž se obracím i na tyhle -se stejnou výzvou – nechcete nadhozené téma zdvihnout vy? Nebo třeba téma grantů, které je zřejmě nesmírně živé v badatelské obci?
      Ano, na Kose jsou nepochybně převážně laici v uvedených problémech, ale to by nemělo býti na závadu. Pokud sem chodíte pravidelně číst, jak řada z vás dlouhodobě činí, tak bych řekl, že eventuálním článkem sem si snad nezadáte!
      Kosa není a nikdy nebude ani vzdáleně nějaký Nature nebo aspoň Vesmír a tak podobně, ale Blesk nebo Rytmus života to také není a nebude.
      Navíc vás mohu ubezpečit, že autoři Kosy mají naprostou názorovou volnost. Doposud byl odmítnut jeden, maximálně dva články, které mi došly. Přesto, že jsem k řadě z nich měl větší či menší osobní výhrady. Ten jeden nebo dva zvažte v poměru k číslu 1147 vydaných jednotek k tomuto okamžiku.

      • vojnov napsal:

        Vlku, považuju se za potrefenou husu (učím na vysoké). Skorem bych řekl, že odpověď na Kopelmanovu otázku, jak je možné, že školy produkují lidi bez páteře, na celý článek nevystačí…

        Podle mě totiž o páteři/ bezpáteřnosti studentů nerozhoduje ani tak škola, jako rodiče (a společnost jako celek). Chyba škol asi je, že bezpáteřní hochštaplery nechá dostudovat. To (snad) neplatí pro každou školu… ale asi zejména proto, že lidé bez páteře si vybírají (posílají své děti) na určitý typ škol.

        Pevná páteř se taky strašně špatně zkouší. Pokusy o zavedení takových zkoušek byly za minulého režimu, ale pokud je mi známo, tak se moc neosvědčily. Zejména proto, že kádrováky se proti vší logice stávali právě lidé bezpáteřní… mimo jiné i proto, že nimrání se v něčím soukromí se normálnímu člověku protiví.

        Celý tenhle problém se stal problémem asi proto, že se příliš spoléháme na papíry a pramálo na zdravý rozum.

        • kopelman napsal:

          Vojnove, díky za váš komentář. A menší seriál by na to stačil? 😉 Berte prosím mou reakci s nadhledem. Myslím, že vysoké školy tak úplně bez viny nejsou. Trochu do nich vidím a podle mého pohledu z venčí je mimo jiné problémem skutečnost, že velká část učitelů jsou bývalí doktorandi, kteří neopustili zdi školy a nevyzkoušeli si, jak se plave jinde. Většina nemá žádné zkušeností s praxí a nikdy nezískají tolik potřebný nadhled nad svým oborem. Svůj obor pak berou dogmaticky jako věrouku, od které se studenti nesmí odchýlit. Jeden upřímnější se mi svěřil, že vlastně nic praktického neumí a zkusit jít do praxe má proto velký strach. Kolik z nich je ochotno o své pevné víře v užitečnost svého počínání pochybovat?

          • prirodovedec napsal:

            Ja ne :). To uz mam za sebou. Zalezi na oboru. Na sirsi diskusi. Ajtaci v CR většinou vazby na praxi podle mne mivaji, pokud se nezabyvaji pouze computer science. Podobne technici. Navíc je opravdu otázkou, zda VS ma ucit pro momentalni praxi nebo pro cely život tribit mysleni, a to davat abstrakci a nadhled, byt se mohou zdat neprakticke. Zalezi asi opet na oboru, ale jsem pro to druhé, ale samozrejme prostrednictvi rady motivaci a zkusenosti ze spolupraci, názorných prikladu. U mne to na seriál není, zejména ne u otazky:

            „Jak je vůbec možné, že vysoké školy produkují a působí na nich tak ohební hochštapleři, jakým je přítel Zaorálek?“

            Jsem mimo jeho obor. Navíc role kibice je opravdu prijemnejsi a v dnesni nalade a casu na psani jsem to mohl sem házet bez ladu a skladu. Trumfovat se v eposech s Faganem, popichovat tresen …

            Pravda před par dny jsem par postrehu a odkazu ke GACRu pro Tebe vlku do diskuse pripsal.

          • kopelman napsal:

            Neměl jsem na mysli ajťáky, ale multidisciplinární „plkací“ obory, které chrlí zástupy „připravených“ budoucích ministrů a dalších námi volených zprostředkovatelů společenského smíru. Zatímco stavaři, strojaři i ajťáci mají 1+1=2, tak mnoho jiných oborů to má 1+1+C=(-∞;+∞) a proto je v nich každý přesvědčen o své pravdě.

  6. Fagan napsal:

    Vcelku dobrý článek, jelikož jsem v oblasti IT (navázaného na ekonomické nikoli výrobní procesy) již 20 let insiderem, jak se zkušeností v oblasti zaměstnaneckého poměru, pak jako budovatel vlastní firmy, až po její prodej kapitálově silnějšímu investorovi s ponechavším si minoritním podílem, pak mohu říci, že v zásadě máte pravdu, ovšem chybí vám tam jedna důležitá kategorie zaměstnanců, bez které se dnes žádná produkce (byť produkce nevýrobní, tedy v oblasti služeb) neobejde. To je kategorie obchodníků, byznysmanů. Ty jsou kategorií sami o sobě, od telefonických prodejců komodizovaných balíčků telekominačních služeb nebo služeb typu správy klientských stanic v menších firmách, až po obchody typu výstavba datacenter, cloudových center IT služeb, až po výstavbu IT strategického outsourcingu pro konkrétní firmy na klíč.

    Tito lidé mají jak osobní flexibilní pracovní dobu, firemní vůz i pro osobní účely, použivají home-office, cestují lokálně i globálně, mají své fondy na reprezentací firmy, kvádro leckdy vymění za sportovní úbor, byznys leckdy dohodnou nikoli v prosklené zasedačce u projekce prezentace, ale v sauně, na lyžích nebo na onom poněkud dnes zprofanovaném golfu (když ho ještě nehrál každej neumětel, co udělá základní kurs za 2 měsíce a hned pak na green, byla to i zábava, teď je to spíš pruda).

    Tito lidé mají plat který odpovídá jejich finanční kontribuci na obchodním výsledku firmy, jsou ti, co živí všechny ostatní. Není důležité, že nejsou to ti mozci SW a HW řešení, ale jsou to ti, kteří dokáží rozpoznat příležitost, co která firma ve svých procesech má nedokalé, neflexibilní, kde panují duplicity, kde je nadmíra administrativní manuální rutiny, kde panuje přezamestnanost v oblasti zpracování informací, ať se jedná o učetnictví, objednávky, smlouvy, skladové hospodářství, kontaktní databáze, vyhledávání informací z různých veřejných zdrojů, placených databází atd.

    Jedno úsloví říká jasný fakt: „Vyrobit umí každý, prodat jen skutečný mistr“. Samozřejmě je to nadsázka, ovšem i když vám v megatenderech (zažil jsem jeden pro MF, pro Státní tiskárnu cenin, kdy byly takové kvalifikační požadavky na Project managera, že IBM, která byla nakonec jako jediná která je splnila, tak si takového člověka na leadování projektu musela půjčit z Londýna, protože tady v našich podmínkách nikdo neměl s něčím podobným žádnou zkušenost) zadají nějaké limitní požadavky na kvalifikaci a reprezentativní výběr z tzv, „Success story“ anebo realizaci zákízek podobné finanční velikosti, pak stejně firmy musí utvořit účelové konglomeráty na takovéto zakázky, protože nemají tak vysoce kvalifikované a kompetitivní lidské zdroje. Obchodník, je ale ten, co svoji kvalifikaci předvádí právě tím, že získá smlouvu, Samozřejmě je i na něm, aby odhadl možnosti splnit požadavky investora a jestli se takový obchod vůbec vyplatí dělat, smutné bývá pak označení takového nešťastníka „loser whon won“

    • prirodovedec napsal:

      Drobny vykop: Jak rikaji skutecni ajtaci, zkratka Ti, kteří dokazali ostatním vysvětlit, ze musí parazitovat na jejich potřebách a i praci :).

      • Fagan napsal:

        Přijde na to, jak to berete, jestli fakt, že si někdo jejich službu koupí, protože je přesvědčen, že mu ušetří vlastní náklady, prostřednictvím práve obchodníka, berete za parazitování. Jinak proč si IT staff neshání práci sám, ale nechá se zaměstnat, kde mu ji musí shánět jiní? Proč si každý co má nějakou kvalifikaci práci neshání na trhu sám, ale potupně o ni žádá ty, co tu práci /zakázku, obchod, službu/ prostě sehnat umí? Jaký je rozdíl v abilitě toho, kdo umí dokázat zpěněžit nějakouz užitečnost (službu nebo výrobek) a tím, kdo tuto užitečnost umí vyrobit? Kde je primární a kde sekundární funkční závislost, obchodníka na providerovi nebo opačně? Kde je převis poptávky, na trhu nad majiteli zakázek anebo zhotoviteli? Jestli znáte základy ekonomie, pak byste věděl, že k tvorbě ceny statku slouží tzv. indiferenční analýza.Ta znázorňuje množství dvou statků, které poskytuje spotřebiteli stejný užitek. Je zde tedy zásadní vztah mezi nasyceností a nenasyceností trhu, tj, měří cennost výskytu daného zboží (schopnosti) momentálně na trhu se nabízející oproti poptávce po takém statku. A tady je prostě buď jak buď cennějším schopnost získat zakázku za cenu co pokryje náklady a generuje zisk, než sehnat lidi, co ji dokáží vyrobit. Nicméně myslím, že jste ve skutečnosti nestál o výklad toho, jak v ekonomii vznikají hodnoty, jestli tím, že někdo nabízí svoji kvalifikaci a práci nebo ten, kdo předpoklad její realizace racionalizuje.

        V každém případě, budete-li se držet své premisy o parazitech a hostitelích, pak vězte že časem budete rád, že jste hostitel parazita, protože až o něj přijdete, zjistíte, že vám ne někdo něco bere, ale že se vám něčeho, pro vás zásadně potřebného, naopak nedostává.

    • kopelman napsal:

      Máte pravdu, omlouvám se a přidávám kategorii cizopasník. Lépe než vy bych ji popsat nedokázal 😉

      • Fagan napsal:

        Pak gratuluji k vaší managerské fukci, kdy řídíte cizopasníky anebo jste jím snad i vy sám? V každém případě myslím, že diskuse s tímto přístupem je asi tak přínosná jako bavit se s marxistou o predestinaci sv. Augustýna. V každém případě přeji vašemu obchodu, eh co to povídám, tomu nééé, ale vašemu řízení, mnoho úspěchů. Zasloužíte si je:-)

        • prirodovedec napsal:

          Naopak diskuse bez frazi muze byt uzitecna a dokonce i vecna. Je to totiz o rolich. Je to i o smene sluzeb, o obchodnich a logistickych modelech o roli cizopasniku te pozitivni, kterou zminujete Vy idealizovane: „neschopni ajtacti tvurci by bez obcohdniku nic neprodali a nesvepravni uzivatele by bez obchodniku nic nekoupili“ i o te negativni, kdy nakladna reklama a parazitovani casto jen zvysuji cenu a tvrdi monopoly. Bavi se temi vecnymi analyzami praktici i teoretici.

          Prave IT je prikladem pripadu, kdy puvodni IT tvurci se stali uspesnymi prodejci a protože pro Vas je asi hmatatelnym výsledkem money money a nikoliv poznani ci prinos druhym (zkratka viz autori internetu, www, siritele open source versus třeba win ci apple modely) prinos odbourani zbytnych struktur (odborne parazitickych) je zrejmy a priklady tahnou.

          Podstatou tedy je, zda tvurce a spotrebitel jsou schopni se obejit bez parazitických meziclanku. Pokud ano, stavaji se drive uzitecne mezičlánky parazitickými. Vetsinou pak trva, nez tyto paraziticke struktury zmizi. Viz dnes paraziticka a nepotrebna role zupmalistu – prestali plnit svoji funkci jak se ukazuje a navíc existuji prime moznosti informovani, které jsou stejne neverohodne, do paraziticke role se dostava rada politiku v zastupitelske demokracii tim jak narustaji moznosti realizace prime demokracie atd.

          Takze se jako obchodnik necitte pejorativne oznacen. Pouze je to problém zbytnosti Vasi role a práce. Rada krizi je prave zpusobena spise bojem parazitických struktur o vlastní preziti (viz napr. neschopnost prokazavsi generace politiku devadesátých let blokujici dnes mlade podobne jako drive jakesici), nikdo nechce odejit nebo byt odstrcen od zlabu. Proto je samozrejme pro tvorby schopne jedince, kteří jsou schopni vlastní myslenky nejen citaci mouder druhych, dulezite, aby rozvijeli svoje schopnosti (vcetne pověstných softskills, ale to je skutecne trivialni – při dobrem vedeni kseftare ci jiného parazita muze delat i autista a podobne nejakeho priruckoveho manamagora). Pravda asi zvelicuji, protože na skolach a ve skutecnem tvorivem IT se vertikalni ridici struktury moc nenosi (mozna az na Britanii potom, co jim ted manageri zasvinuji a nici university) a podobne je to s prodavaci jejich práce.

          • Fagan napsal:

            Já ale nejsem obchodník, psal jsem co jsem. Já jen říkám, že potřebují více schopných obchodníků (obchodník je v mém specifickém segmentu trochu buranské označení) resp. konzultantů, než IT programátorů nebo hardwarových specialistů. Protože těch druhých je na trhu práce nadbytek. Ekonomie je tu proto, aby nám ukázala jaká je hodnota věcí, o co je zájem. Mým cílem není prodávat a nabízet něco, co nikdo nechce, ať by to bylo sebereudavanější, s takovou mírou vědomostí, jakou nikdo nemá. Hondnota statku, tedy i komodifikované lidské práce, se pozná podle toho, jestli ekonomicky využitelnou práci generuje, anebo naopak, jako třeba jalový výkon ve fyzice, naopak spotřebovává. A tím se musí řídit stejně tak producenti IT jako zednící a stavbyvedoucí.

            Když se zeptáte třeba takovýho Vládi Kováře, majitele Unicornu /který má mj. jako jeden ze svých produltů školení a vzdělávání v oboru/ pak vám poví, že chrlení produktů na trh je neekonomické, ale že je dobré vědět, že si mohu něco konkrétního najmout, přesně specifického co potřebuji, co je pro mě přednastaveno, a co si jednoho dne najmu v 11hod. dopoledne, abych řekl za 2 dny že už to nepotřebuji a zaplatil jen za ty 2.5 dne, stylem „pay-as-you-go“. Tak to je to, co je službou a ne uměle vnuceným produktem, kterého využijete (podobně jako standardní server-client aplikace současné procesorové kapacity) kolem 20% jeho pořizovací hodnoty.

          • prirodovedec napsal:

            Chapu. Snad. Ja to také nepisu ze svého pohledu, ale z pohledu mladeho člověka, který ma sanci byt tvorivy (takových muze byt kupodivu mnoho nez se utopi v rutine). Pokud ma osvojene hluboke, trvale znalosti nejlepe zdanlive nepraktických oboru jako je ta mnou zminena fyzika, nebude mit nikdy problém najit praci a nebude se muset preucovat na modni novinky, firemni knwo-how a soft skills. Ty se nauci za pochodu, pokud není ovšem jen vydreny fachidiot. Vypestovane systemove a abstraktni mysleni uplatni jako tvurci pracovník nebo i jako konzultant, obchodnik, prekupnik ci manamagor, pokud od tvorby zbehne. Podstatne je, ze prekupnici jako skupina ne jako jednotlivci potrebuji ty s temi tvrdymi znalostmi vždy. Někdo vždy tomu musí rozumět. Ze je ale nepotrebuje každý prekupnik nebo si to mysli to samozrejme chápu, ale to není problém muj ani toho mladého. Ty znalosti a schopnosti totiž tomu mladému umoznuji vyrovnat zčásti sily na na trhu a nebyt rukojmim jedne firmy nebo par firem v oboru a muze se chovat presne jak pisete o tom Unicornu, ale jako dodavatel. Porovnat nabídky a vzit tu pro neho nejzajimavejsi, coz pro tyto lidi nemusi byt nutne ta nejvyšší financne, ale ta která ho nejvíce uspokojuje (často v dany moment).

          • Fagan napsal:

            Přírodovědče, jelikož už nemám čas na sáhodlouhé vysvětlování. Pravda článek je o mimoprodukčním nabízení (IT) služeb, kde následující princip není tak exaktní. Faktem je, že samotní globální výrobci, ODMÍTAJÍ být zároveň prodejci svých technologií. Prodej je erudice a kompetence, kterou oni uznávají, ale nechtějí se jí učit, protože je pro něj nadbytečná. Oni jsou vynálezci, konstruktéři, inovátoři, projektanti a najímaní si na výrobu svých produktů zpracovatele, které formálně zahrnou pod svoji značku, ale jedná se v zásadě o síťový outsourcing. Oni umí vymýšlet užitečné produkty, ale už nechtějí se starat o zakázky a zákazníky. Víte jak funguje třeba takový Hewlett-Packard nebo Apple. Použivá multihierarchický prodejní kanál. Začiná to distributorem, který pak obsluhuje několikaúrovňovou vertikálu. Třeba u Hewlett-Packard jsou njéjvětšími světovými distributrory Ingram Micro, Techdata nebo Synnex Corporation. Prostě oni bez těch „parazitů“ své produkty ať je to broadline distribuce consumer produktů jako jsou notebooky anebo enterprise produktů jako jsou diskové storage nebo HP UNIX based servery prodávat ani nechtějí. Proto, abyste tyto produkty u broadline distribuce vůbec byl pro HP partnerem, musíte si od každé řady HP notebooků jich vzít na sklad několik set. Ty pak prodáváte do obchodů typu Makro, Euronics anebo etailovým prodejcům, na straně druhé pak maloobchodníkům s vlastní přidanou hodnoutou v rámci integrace IT služeb pro korporátní klientelu anebo střední firmy a domácnosti.

            Žádný parazitismus, ale od vůrobců naopak POŽADAVEK na překupníky. Oni vá dají discount, ale nechtějí se starat o prodej 100, 1000 10.000 notebooků, to je vaše starost. Neprodáte-li je, je to váš problém, klidně si je sešrotujete, proděláte na jejich prodeji, protože je budete nakonec při rychlosti cyklu portfoliové inovace vám HP za 3 měsíce od posledního prodeje bude nabízet výhodnější model jak parametry, tak cenou, pak jste LOSER vy a ne HP. HP chce mít zajištěný odbyt bez rizik. Proto vám dá dicount za riziko.

            V každém případě je smutné, že dnes lidé nevědí nejen jak funguje žehlička, což třeba pro jejího uživatele není prioritní, ale je smutné, že lidé jsou ekonomicky negramotní a netuší jak funguje vůbec ekonomika. Že ten, koho máte za parazita, nakonec může být parazitovaným systémem, jehož globální využivání právě výrobními ikorporacemi jako nejvíce efektivního, že může být z pohledu toho, kdo je „malý, slabý, kapitálově nepřimeřeně vybavený“, že je pohlcen těmi silnějšími. Ne, obchodníky, ale výrobci. Když vám sebere HP licenci pro prodej, protože prodáváte málo a dá to jiné firmě, co si za stejný discount dokáže jednorázově nakoupit více zboží /discount je tady na úrovni 10-15%, který musí stačit jak pro distributora, tak i resellera, maloobchodníka/, obvykle distributor pracuje s marží okolo 5%.

            Příjemný den

            Doporučuji si o tom něco přečíst, tady to máte jak to funguje např. u Apple.

            „A distribution channel is the chain of individuals and organizations involved in getting a product or service from the producer to the consumer. Distribution channels are also known as marketing channels or marketing distribution channels.

            In this context, the individuals and organizations are known as intermediaries; channels are categorized according to the number of intermediaries between the producer and the end user. A direct marketing channel, for example, which has no intermediaries between the producer and the consumer, is known as a level zero channel. A distribution channel that has a single intermediary (typically, a retailer) is known as a level one channel. Level three and higher distribution channels have additional intermediaries, such as value-added resellers (VARs), system integrators (SIs) and distributors or wholesalers. The distribution channel is further broken down into component channels, such as the sales, product and service channels, each of which may consist of several intermediaries.

            There are many factors to consider when selecting the appropriate distribution channel for a given product or service. A channel strategy is the plan a producer develops for distribution. „

          • prirodovedec napsal:

            Omlouvam se, ale ja neresim, jak to je u HP nebo jablickaru ci u mikrosrotu 🙂 ani u na ne navazanych distribucnich struktur. Nepochybuji, ze to maji promyslene a pro ne je to logicke. Nesnazim se resit problem vsehomira. Pouze se na to divam z pohledu potencialne sikovnych a tvorivych a radim jim nezarazovat se mezi kseftare predcasne, ale realizovat svůj potencial, protože to posiluje jejich uspesnost a nenahraditelnost a pověstnou flexibilitu. Protože se většinou jedna o lidi, kteří nejsou posedli neustalym materialnim uspechem, funguje to. Neresi to masove problémy spolecnosti, resi to obcas uspesne ziti jednotlivce.

            Z Vaseho cituji: „je smutné, že lidé jsou ekonomicky negramotní a netuší jak funguje vůbec ekonomika.“

            A dovolil bych si parafrázovat: „je smutné, že lidé jsou ekonomicky negramotní a netuší jak nefunguje vůbec ekonomika.“ 🙂

            A zde mi vlastne davate za pravdu: „Že ten, koho máte za parazita, nakonec může být parazitovaným systémem, jehož globální využivání právě výrobními ikorporacemi jako nejvíce efektivního, že může být z pohledu toho, kdo je “malý, slabý, kapitálově nepřimeřeně vybavený”, že je pohlcen těmi silnějšími. Ne, obchodníky, ale výrobci.“

            Coz jen potvrzuje muj postreh o slabosti parazitických struktur, je celkem logicke, ze když skodi prilis (nebo zde neprospivaji podle ocekavani) hrozi, ze se jich někdo nesmirne rychle zbavi a ony nemivaji náhradního hostitele.

          • čtenář napsal:

            to je hustej nářez,to o těch parazitických mezičláncích.
            nejsem ani omylem provokatér,ale mýlím se když řeknu,že když nebudou mít zájem rodiče posílat své děti do školy a budou je učit doma anebo tyto děti bude učit nějaký jejich známý kterému důvěřují že dítěti předá více než nějaká škola,tak se parazitickým mezičlánkem stávají učitelé?

            Je to přitažené za vlasy,ale parazitickým mezičlánkem můžete označit kdekoho.

  7. prirodovedec napsal:

    S uctou ke Zdenkovi, Vidlakovi, jozkovi, kopelmanovi: Kdo umi, umi.
    Sebekriticky: Kdo neumi uci.
    A pro Fagana: Kdo neumi a neumi ucit, ten ridi …
    Napsane i realita potvrzuji …
    Jak mi psal jeden kolega z CR: Navzdory veskere snaze tech, kteří nas vedou a ridi, vse dobře dopadne.
    🙂

    • robe napsal:

      milan zelený:
      Zemalouskův bonmot: Ten, kdo něco umí, tak to i dělá, kdo umí psát, tak o tom píše, kdo umí učit, tak to učí; kdo však neumí dělat, psát ani učit, jde do politiky, aby o tom, i do toho, mohl mluvit…

  8. Věra Říhová napsal:

    Chtěla jsem napsat stručný komentář k vynikajícímu článku, ale bylo jsem delší nežli Fagan a to jsem ještě nebyla ani v polovině. Pošlu to vlkovi jako zvláštní příspěvek, protože Kopelman zcela pochopitelně se věnuje mužům, v IT branži je mužů daleko více nežli žen.

  9. prirodovedec napsal:

    Zkusme dalsi provokativni formulace, které zna ten, kdo musel nekdy skutecne něco vytvořit, dodat: „Nejlepe se lze zivit na výsledcích práce tech druhých.“.

    Je to samozrejme brutalni a opet urazlive (pro ty, kteri to vztahnou na sebe), ale cilem je upozornit, ze aby obchodnici měli co prodávat, musí něco někdo vyrobit, ci vytvořit.

    Je také spise vice prikladu z historie vedy i techniky, jak velice často byl tvurce okraden kseftarem. Ponekud mene caste jsou pripady, kdy tvurce okradl obchodnika (pravda dot com krize se da interpretovat jako genialni celosvetovy gag programatoru do tvari investoru a obchodniku 🙂 ) Proto obchodnici jiz od casu praveku za sve bohatnuti z prace tech druhych .) plati také spatnou povesti.

    Proto je logicke hledat moznosti jak se bez nich obejit, jak je orezat a oni zase hledaji moznosti, jak se na nejakem kseftu přiživit. Jak pise Fagan, v dnesnim svete v rade pripadu prevysujici nabídky nad poptávkou role vnucovacu spotreby (analytici, autori reklamy, obchodnici …) narusta. Problém je, ze pocet zprostredkovatelu a komplikovatelu ruznych systemu narusta (viz vyse juvenilni pracovnice, rust byrokracie, ruzni auditori, směrnice …). Celkem logicky, prilis mnoho absolventu prav a ekonomie se podili na vytvareni parazitických pozic. Na rozbor nejsou ani prilis tolik potřeba Faganem zminene ekonomicke znalosti, které urcite ma daleko lepsi, na to staci velice často malůvky a z exaktnějších metod něco z computer science a matematiky, aby se nasla slaba mista retezce. Jen se to nesmí zabalit do toho ekonomického zargonu pro bezneho ctenare.

    • janhladik napsal:

      Trochu bych rozvinul to parazitování na výtvorech, objevech a produktech druhých. Mám tu velmi inspirativní a zajímavou profesorku, Marianu Mazzucato, jejíž hlavní argument je právě v rovině analýzy těchto parazitických obchodních modelů na nejvyšší úrovni. Podle ní by bez základního výzkumu, masivně financovaného státy, resp. vládními agenturami, nevznikly ty tzv. revolucionářské projekty jako iPhone, apod.

      Proč? Protože ‚parazitující‘ výrobci těchto obchodně úspěšných produktů využívají produkty vysoce rizikových projektů, jejichž riziko by soukromý sektor nikdy nepodstoupil (to koreluje i s Vidlákovou poznámkou o nedostatku dlouhodobého plánování a nějakých koncepcí). Takto třeba na příkladu iPhone jde o GPS, internet, dotykový displej, mikroprocesory, apod., povětšinou vytvořené skrze US armádní zakázky. Problémem je, že tito ‚paraziti‘, smontující základní výzkum, svou parazitující pozici chtějí ještě umocnit. A to tehdy, když jejich hlavním produktem bude následně jen daňová a finanční optimalizace. Takhle se pak setkáváme s naprosto ujetými praktikami, že si nejen Apple kupuje na burze vlastní akciové podíly, aby tak jejich burzovní cenu tlačil nahoru; případně podniká všechno možné, aby nemusel platit dostatečně vysoké korporátní daně, jež mohou být užitečné pro zpětné zafinancování nových rizikových projektů.

      Popularizovaný úvod do jejích argumentů je zde i s referencemi:

      http://www.economist.com/blogs/schumpeter/2014/02/invitation-mariana-mazzucato

    • jezevec napsal:

      to je zvláštní, jak málo je u nás ceněna práce a přidaná hodnota prodejců (paraziti) a manažerů (v tom nejlepším slova smyslu jako schopnost nakoupit něčí práci a prodat její výsledky).
      zkuste si jednoduchý test: jděte do deseti jakýchkoliv komerčních firem, a nabídněte jim, že jim budete distribuovat jejich produkci, že někomu prodáte jejich zboží. pak jděte do stejných firem a nabídněte jim svou práci v jejich výrobě.
      možná vám docvakne, že sebelepší zboží, které nikdo nekoupí, má cenu nula – zatímco ten, kdo je schopen zobchodovat v podstatě cokoliv, sežene na lusknutí prsty dodavatelů za korunu pytlík.

  10. prirodovedec napsal:

    Ještě dodam. Cely problém je problém zranitelnosti jednotlivcu. Nejzranitelnejsi jsou zamestnanci, kteří zavisi na obchodnicich (velke podniky, specializovana vyroba). Pak jsou znacne zranitelni faanovi obchodnici a manazeri. Jejich výhodou je, ze jejich ekonomicky ci kseftarsky jazyk je obecny, cili jeden den mohou prodávat ponožky druhy třeba pocitace … a podobne ridit. Plusem je, ze se vzajemne znaji (ruzna MBA aj. skoleni) a mají tedy socialni kapital. Problém pro ne je, ze v dnesni pouckove době vlády stupidity se zda, ze tyto pozice muze zastavat každý, pokud je dosazen (zejména ve statni sprave a vetsich firmách), cili tito mají konkurenci. A v pripade systemove krize, kdy zavislost vnucovacu je na spotrebe zrejma to dopada masove a vnucovaci a manamagori jsou v pasti. Zprvu samozrejme prenesou sve neuspechy v odbytu na ty dole, ale krome preletavosti, kdy uz často není kam a zajemcu mnogo 🙂 není kam a jak resit. Proto se mi jevi rozumnejsi, aby mladi a talentovani lide se nenechali strhnout prilis brzy moznostmi rychlého vydelku a moci a videni uspechu ihned, ale aby na sobe co nejdele pracovali a snazili se věnovat co nejnarocnejsi problematice jejich oboru (bude mensi konkurence), která ma co nejdelsi platnost (fyzikalni zákony radne pochopit je velkym prinosem – pohledme na vlka 🙂 ). Az si overi, ze umi tvorit, nauci se přitom prezentovat i sami sebe (prodat se ale ne jako presstituti a prostitutky) se ziskanym sebevedomim a vedomim, ze pokud manamagorskou ci kseftarskou pozici ztrati, ze umi něco vice nez byt jen přísavka mohou velice uspesne i celozivotne cizopasit. A většinou kvalitněji pro sebe i druhé nez ti co jsou cizopasenim vyuceni :).

  11. český maloměšťák napsal:

    Zajímavé. Poučné.
    K těm obchodníkům a obchodům : Kdysi jsem jako ještě „neprivilegovaný zaměstnanec“ vypracoval takovou maličkou zprávičku, proč by bylo vhodné koupit konkurenta /cena tehdy byla cca 5 % našich ROČNÍCH tržeb /. V podstatě jsem byl ocejchován jako blázen /slušnou formou/.
    Za necelé 2 roky koupil tohoto konkurenta zahraniční subjekt, za cca 100 % naší roční tržby.
    Naše firma šla postupně do sraček, “ díky“ fuzi těch dvou subjektů.

    Takže onu typologizaci “ tříd“ pana Kopelmana bych doplnil ještě o kategorie /respektive pohled/ , které vymezil např. G. Almond – 1. Parochiální typ, uměle /násilně ?/ udržovaný v jeho nevědomosti a podřízenosti – co se týče celku a struktury, 2. Podřízenecký typ, identifikující se se svým postavením vůči celku a struktuře vědomě 3. Participační typ – to on, POUZE on domněle vede ten boj na vnitřní i vnější frontě, někdy se dokonce pokouší tvořit zpětnovazební mechanismy, které by pomohly zapojit do „boje“ i předcházející dva typy, většinou to ale končí jalovým schematismem, neproduktivní šikanou nebo dokonce i fiaskem.
    Tržní poptávku /ne např. poptávku po zbraních faktických a ideologických (reklama, marketing…) pak paradoxně generuje masa typů 1 a 2, tedy formálně i obsahově / a zcela chybně !!/ vnímaná coby spíše pasivní – .zevnitř /ale i zevně / organizace ….jenže pokud se podíváte na následující graf, tak zjistíte, že problémem domácností, firem , států , není nízká produktivita skupin 1. 2. ale i 3. nýbrž nízké ohodnocení – jejich produkčních příspěvků v tvorbě přírůstku bohatství.

    http://www.patria.cz/zpravodajstvi/2592883/pokud-byste-meli-vedet-jedinou-vec-o-americke-ekonomice.html

    Život je zkrátka příliš pestrý na to, aby se dal vtěsnat do nějakých kategorií, podle mě je to dokonce i nebezpečné – ten schematismus může jednoiu sežrat sama sebe.

    .

    • kopelman napsal:

      Maloměšťáku, děkuji za váš doplňují pohled. Odkazovaný graf znám a považuji jej za velmi vypovídající o podstatě. Schématičnost méhu pohledu, bez ohledu na vážnost tématu, je způsobena i mou zálibou ve skrytou ironii. Korporace jsou fakticky autokratické společnosti. Paradoxem je, že ke svému přežití potřebují demokracii, jejich pravý opak. Není tento rozpor hlavní příčinou současného trendu mizející demokratičnosti států?

      • český maloměšťák napsal:

        Ano, demokracie je třeba.
        Za nejlepší druh demokracie považuji pak tu, které bych velel jen já.
        🙂

        Nyní vážně. Dle mé maloměšťácké logiky, etiky a matematiky – tedy dle toho, co zve Freud análním charakterem /nejdůležitější je nahrabat na stáří a tučná věna dcer, což ale vyžaduje klid, války a podobné události jsou nevítány/ rozpoznal jsem za ta dlouhá leta, kdy se snačím uspokojovat mé analní choutky, že nalezení společného jazyka je v hiearchických uskupeních, strukturách velmi nesnadné / někdy tomu brání dokonce i jen to, že jste si při snídani udělal flek na kalhotách/ -tak, aby nešlo jen o pouhou hypertrofii tlachů či naopak o tkzv. mluvení do zdi /zdravím Hladise/.
        Dobrého, respektive moudrého moderátora debat by měli lidi platit zlatem . Dokud tedy se sami nenaučili nejprve naslouchat, pak teprve uvažovat a až v poslední řadě mluvit – to pořadí je velmi důležité zachovat.

        Mějte se, obecné je také důležité, usnadňuje to komunikaci, ale nic se nemá přehánět, občas je nutno si jen tak maličko povyskočit / a umožnit aby si povyskočili i ti, u kterých je to zdánlivě nežádoucí, už starý Erasmus o tom věděl své/. Jde o to, aby to bláznovství povznášelo – ne ubíjelo, jde to, věřte mi….každá loď chce plout, nejen kotvit.

  12. tresen napsal:

    Jak to tak čtu, tak děkuju osudu, že jsem se nikdy nemusela živit prací pro velké firmy a instituce.
    Převážnou část života mi bylo umožněno pracovat v prostředí, kde byl dokonce počet zaměstnanců jednociferný. Mělo to občas taky své mouchy, ale srovnání ukazuje, že klady vítězily.
    Už mě taky napadlo, že kdybych neměla takové štěstí /kterému jsem ovšem vědomě napomáhala/, patřila bych tu možná mezi diskutéry, se kterými si takhle moc nerozumím.

    • prirodovedec napsal:

      A kdyby Vam ordneri ci nackove zastrelili dedecka nebo supli rodinu do Vami citovaného Terezina a dale, jako mnoha zde, tak byste třeba i spolecne s nami volala zente sudetaky a prosudetaky, zente je :).

  13. tresen napsal:

    Můj tatínek, který se narodil v „Sudetech“, mi často vyprávěl o těch, co prošli osvětimskými komíny, pane přírodovědče. Jestli pocházeli z Krumlova anebo z Budějic, jestli mluvili česky anebo německy, jaksi nehrálo roli.
    Zjednodušování nebylo vždycky vaší oblíbeným způsobem komunikace. Co se to s vámi děje?

    • prirodovedec napsal:

      Bavi mne (po)bavit se? Vase vcerejsi Terezinske prirovnani asi nejen vlkovi pripadalo jako ulet … on přes osud rodiny to vzal dustojne, ja se zpetne takto zasmal. Pisete o vlivu rozdilne zkusenosti, tak jsem zminil i jinou oblast, kde to mozna ma vliv. Koneckoncu tak si vysvetluji mnoho jinych rozdilu v dalsich názorech. Respektuji je, ale rad popichnu, pokud mi jejich podani zni nestravitelne.

  14. tresen napsal:

    Já doufám, že i kdyby mi nacisti vyvraždili celou rodinu, neomlouvala bych žádné násilí na civilistech, včetně těch sudetských.
    Stejně tak věřím, že i kdybych pracovala v obří korporaci, nestala by se ze mne šéfovská bestie.
    To, jak zkušenost ovlivňuje životní postoje a chování, má své meze.

  15. prirodovedec napsal:

    Je vhodne byt emapticky nejen vuci tem, kteří jsou tak nejak blizci (sudetaci, nebo jini oznaceni mainstreamem) ale ke vsem. Jinak třeba ta srovnani s Terezinem zneji „neempaticky“ a zpusobi u tech „precitlivelych“ jejichz rodiny byly postizeny na rozdil od rodin tech, které o tom jen slysely znacne podrazdeni a bud vztek nebo lepe vysmech.

    • tresen napsal:

      Můžete mi prozradit, kde a jak jsem se vyjádřila neempaticky k nedobrovolným obyvatelům terezínského ghetta?
      Jestli myslíte mou definici zrežírovaných pozorovatelských misí, pak jste vedle. To, jak jsem tam popsala terezínské účinkování Červeného kříže, vám klidně kdykoli zopakuju.

      • prirodovedec napsal:

        Myslim, ze jste se vyjádřila neemapticky ne k obyvatelum ghetta, ale spise neempaticky k tem, kteří tam a jinde o nekoho prisli a zminovali to uz tam v diskusi (vlk, strejda). Viz Vase diskuse se strejdou dnes jinde. Ta podle mne ilustruje, co jsem mel na mysli. Diky zrejme jiné rodinne zkusenosti neumite v tomto pochopit druhé.

  16. Jan Čermák napsal:

    Mám k tomu jen obdiv k autorovi.
    Z lékařského prostředí nic podobného ode mne nevypadne, přijde mi prostě každý člověk jiný, nedokázal bych je rozškatulkovat.
    A i když pracuju v instituci velké, jejímž principům fungování nerozumím a často se o to raději nesnažím, neb logika v tom žádná není a nervy mám jen jedny, tak mám jednu velmi podstanou výhodu, vlastně dvě. Nežijeme v nejistotě. Respektive taky, stále nějaké reorganizace a úspory, takže úplná jistota to není, ale srovnat s fabrikou se to nedá. Klientů je naopak trvalý nadbytek, vyčerpání a vyhoření denním chlebem. A druhé privilegium. Můžu být na lidi hodný. Ekonomický tlak je stále ještě otupělý polostátní povahou špitálu. Cena hraje v mém rozhodování jen pomocnou, pro řadu kolegů až bezvýznamnou, u čehož trpím, roli. Je to výhra, vím to. Stejně se bojím, že zítra už nevstanu, všichni mají nějakou bolest, starost a všem musím pomoct, pokud možno hned, bezbolestně, a samozřejmě vyzdravit. Tolik bolesti je na světě a je tak nespravedlivý….všem pomoct nejde….

    • kopelman napsal:

      Jane, děkuji za vaše lidská slova. Přílišná amerikanizace/ekonomizace zdravotnictví je neštěstí. To je typický obor, kde dochází k tzv. tržním selháním z důvodu asymetrických informací, kdy zákaznící nemají o produktu/službě žádné znalosti. To zákonitě vede ke zhoršování kvality na nabízející straně, protože altruistů je zanedbatelně. Pokud se nepletu, ekonom Ackerlof, manžel předsedkyně FED Yellenové, napsal na to téma práci na příkladu autobazarů. Nositel Nobelovy ceny za ekonomii zdůvodnil , proč je díky asymetrickým informacím koupě auta v autobazaru spíše pro sebevrahy. Je možné těmto zákonitým tendencím zabránit v našem zdravotnictví?

      • Jan Čermák napsal:

        Není. Nicméně jestliže z těchto asymetrií nemá doktor zisk je škoda řádově nižší. Tržní fundamentalisté to nikdy nepochopí, ale rozpor mezi Kanadou a USA je do nebe volající a prokazatelný. Jsme na tom v řadě ohledů dobře, a kupodivu je to do značné míry pozůstatek minulého režimu, psychologicky. Myslím, že věci se plíživě mění k horšímu, lidi začínají myslet jinak, tržně konforměji. Prostě sympaťák Štrosmajer by byl dnes propuštěn během několika dní. Hezký den.

    • Leo K napsal:

      Dovolím si poděkovat Vám za vyznání. Není zcela běžné. A je zajímavé, že je to svým způsobem dědictví minulého režimu. Nás (učitele) také cepovali, že máme své poznatky a své nejlepší Já předávat a ne prodávat. I tak bylo dost vyjímek (kondice, doučování). Ale otevřeně to začal porušovat až Oldřich Šteffl. Dnes je vzdělávací proces v takovém rozkladu, že už se po mě žádné doučování nechce a tak opravuji počítače. Když odcházím aniž bych si vzal korunu mimo přímý vynaložený náklad, dívají se na mne jako na blázna. Už nevědí, že pomoc se neprodává.

  17. VaclavP napsal:

    Poučný článek, taky si myslím, že hodně lidí sami sebe vidí jinak, než kam ve skutečnosti patří. Resp. málo lidí by se zařadilo tam , kam je zařadil Kopelman

    • kopelman napsal:

      Ano, přesně to jsem se pokusil nenápadně popsat. Většina vidí jen toho/tu super-mana/-ženu v zrcadle. Dokonce si troufnu provokativně trvdit, že určité druhy lze dokonce spojit s konkrétními geografickými lokalitami. Amatérským antropologům se zájmem o výše popsané druhy bych doporučil k pozorování navštivít lokalitu jejich endemického výskytu v budovách a „lepších“ restauracích v okolí stanice metra Budějovická.

  18. Demir napsal:

    Kopelman, Vlk, Fagan

    pánové,

    problematiku personálního složení managemetu korporací detailně rozebírá německá auttorka Margit Schönberger v bestseleru s přiléhavým názvem Mein Chef ist ein Arschloch – doporučuji k pozornosti 🙂

  19. Hudec napsal:

    Přijal jsem na dnešní dopoledne pozvání na interní poradu svého klienta, abych se jako konsultant lépe vcítil do vnitřních problémů firmy. Výsledkem je mj. hluboké přesvědčení o tom, že dosavadní jakž takž sjízdnost silnic je zajištěná mnohdy navzdory předpisům, směrnicím, nařízením a zákonům (a letošní zima byla milosrdná). Zejména nový občanský zákoník vyvolal oprávněnou obavu všech řídících pracovníků/manažerů před právními důsledky každého podpisu a tudíž stejně oprávněný alibismus nechat si vše posvětit právníkem. V situacích, kdy je třeba postupovat s jistou dávkou operativnosti, to je samozřejmě „poněkud“ na škodu, ale nejen to.
    To není chyba manažerů na úrovni této regionální firmy, ale zaneřáděním společnosti spoustou norem, mnohdy postrádajících reálného smyslu v reálné práci.
    Ale jak už tu někdo naznačil výše – on nakonec ten sypač stejně vyjede, ač se sněžení na povinnou přestávku, směrnicemi striktně vyžadovanou, nikterak neohlíží. Celkově se to ovšem netýká jen zimní údržby, ale stavu silnic jako celku ve všech ročních obdobích.

  20. vonrammstein napsal:

    Co bych k tomu ve stručnosti… Nic, byl bych vyloučen z kolektivu.

    • kopelman napsal:

      Škoda 😦 Já bych to unesl.

      • vonrammstein napsal:

        Věřím, že Vy jo. Ale já neměl na mysli Váš článek, s tím absolutně nemám problém-zejména možná proto, že předestřené problematice nerozumím 🙂
        Měl jsem na mysli spíš pro mě téměř nesnesitelnou koncentraci sebestředných žvanilů v jeden čas na jednom místě. Faganem počínaje, maloměšťákem pokračuje a přírodovědcem konče.

        • kopelman napsal:

          🙂 Vlastně to tak složité není. Je to takový amatérský pokus, jak rozškatulkovat podivné osoby vyskytující se v šedých skleněných budovách tak, jako kdybyste si nasadil kouzelné brýle a spatřil, jaká jsou to ve skutečnosti zvířata. Ovšem samotná zvířata netuší jakými zvířaty ve skutečnosti jsou. Prostě takový návod, abyste věděl, s kým můžete mít čest, co od něj očekávat a co (ne)udělat, abyste v té džungli přežil s co nejméně narušenou psychikou.

          • vonrammstein napsal:

            Ono když to čtete ve čtyři ráno, po třech hodinách spánku a před desetihodinovou šichtou, tak to trochu složitější je 🙂
            Upřimně řečeno-já se takovým lidem vyhýbám. Moc nechápu, co vlastně ve skutečnosti dělají a nejspíš to ani vědět nechci. Nevěřím těm potuhlým ksichtům a lesknoucím se brýlím, nerozumím jejich způsobu řeči, nechápu jejich absenci smyslu pro humor, mstivost a zatrpklost. Jistěže nejsou všichni takoví, ale drtivou většinu z nich si hravě spletu s voskovou figurinou.

        • prirodovedec napsal:

          Dekuji 🙂

Komentáře nejsou povoleny.