Inherentní nestabilita finančně-tržní ekonomiky – 1. část


napsal Jan Hladík- alias  Hladísek

Jedná se o pracovní verzi revize literatury. Postupně se pojednáním o jednotlivých stavebních prvcích ‚Inherentní nestability finančně-tržní ekonomiky‘ hodlám dopracovat ke kritice některých převládajících nepravd a zavádějících tvrzení o povaze naší ekonomické reality, resp. globálních tržních vztahů. Bez tohoto vstupu nelze vybudovat argument a během procesu psaní se celá práce ještě vyvíjí. Je možné, že pro ucelenost myšlenky bude potřeba přidat některá další vysvětlení, či například škrtat a přepisovat. Jako takový je předkládaný článek pouze konstrukcí pro rozšíření užívaných tvrzení, ale především pak pro jejich kritickou reflexi pomocí dalších přístupů a autorů.
Celkově půjde o cca 20 a více normostran textu, tudíž toto je pouze velmi krátký úvod do celé diskuse. Doufám, že omluvíte neabecední seřazení zdrojové literatury, který se bude v dalších dílech rozšiřovat.

Povaha finančně-tržní ekonomiky
Ekonomické systémy nejsou přirozené, či snad přírodní systémy. Ekonomika je sociální organizací vytvářenou nejen legislativně, ale také evolučním procesem invencí a inovací, skrze něž dávají lidé a jejich činnost ekonomickým systémům výslednou podobu (Minsky 1986; Polanyi 2001). Tato podoba tedy není statická, ale dynamická a musí se vyrovnat s působením rozličných aktérů, jež uplatňují svou agency, jednají v rámci utvářených institucí a nadále určují jejich vývoj (Knafo 2010). Finančně-tržní ekonomika (někdy též finanční kapitalismus), jež v našem sociálním světě existuje, je komplexem specifických, historicky podmíněných tržních mechanismů a institucí. Mezi takové instituce patří i ekonomické teorie, jimiž si naší sociální realitu vykládáme, či obhajujeme. Ekonomické teorie, vytvářené lidmi, mají svou vlastní limitaci v jejich vypovídající hodnotě. Mnohdy naší perspektivu nejen zužují, ale dokáží jí také úplně zaslepit. Chybné teorie nás vedou k utváření chybných institucí a rozhodnutí, čímž zároveň vytváříme velmi křehkou sociální, ale i ekonomickou realitu. Stejně tak politika a její reakce na dnešní ekonomickou realitu musí být nesena v duchu teoretické vize, která umožňuje porozumět příčinám nestability, která je v dnešní době tak evidentní. Pokud uznáme, že instituce jsou lidským výtvorem, musíme také uznat, že máme moc nad jejich formou a výstupy. Musíme také čelit výsledným dopadům institucionálního uspořádání na sociální výstupy, resp. výsledky uvnitř společnosti.

Teorie, která ze své podstaty vylučuje, že to co se nyní v ekonomice děje se vůbec nemůže stát, která nežádoucí projevy vidí jako výsledek nějakých zlých, vnějších sil, spíše než jako výsledek charakteristiky stávajícího ekonomického mechanismu (systému), nenabízí jediné užitečné vodítko k řešení nastalého problému (Bellofiore a Ferri 2001; Minsky 1986).

Poslední z řady finančních krizí nebyla žádnou náhodnou, neočekávatelnou událostí. Převládající neoklasická ekonomie, a tzv. neoklasická syntéza, může mít elegantní logickou strukturu, ale selhává ve vysvětlení, jak finanční krize může nastat z normálního fungování ekonomiky a proč ekonomika v jednom období může být citlivá či náchylná ke krizi, zatímco v jiném období nikoli. Tento ortodoxní přístup nás vede k předpokladům, že známe ‚generátor‘ událostí, což je zavádějící (Taleb 2007). V prostředí tak extrémní nahodilosti a komplexnosti, jakým jsou finanční trhy, standardní ekonomická teorie nejen že nedokáže vysvětlit nestabilitu jako systémový atribut, ale ani nedokáže rozeznat, že endogenní nestabilita je problémem, jenž by uspokojující teorie vysvětlit měla (Minsky 1986). Vyjmout rizikové události, vyplývající z inherentní nestability, z našich úvah vede k neočekávání tzv. ‚černých labutí‘ (Taleb 2007 a 2008) – viz  pozn. pod čarou 1.

Je potřeba historické kontextualizace, neboť v České republice není obor (globálních) financí a finančních trhů nijak zásadně zpracován (viz pozn. pod  čarou  2) , natož aby o něm probíhala teoretická reflexe. Je přitom nezbytně nutné zodpovídat otázky, proč ekonomické teorie a modely, jež byly vyvráceny časem a praktickou zkušeností, jsou neustále používány a dokonce patří mezi tzv. hlavní, obecně uznávaný proud.

Mýtus o trhu
Vstup do diskuse, pojednávající o inherentní nestabilitě finančních trhů, lze učinit vymezením se vůči zažitým předpokladům a mýtům panujícím o trhu samotném. Tradiční ekonomické přístupy hlavního proudu pracují s axiomatickými předpoklady o tržní efektivitě, s racionálními jedinci tzv. homo economicus, pro které je místem, kde realizují své potřeby uspokojení a maximalizují zisky. Díky tomu pak dochází ke tvrzením, že trh je strukturou, která generuje určité výstupy a především pak rovnováhu vztahů poptávky a nabídky, že je sebe-regulační a sebe-stabilizující. V této struktuře pak není třeba oplývat perfektními informacemi, neboť trh je sám o sobě velkým kalkulátorem, jenž se stará o to, že je aktéři k dosažení rovnovážných vztahů nepotřebují (Hayek 1958).
Tyto přístupy lze shrnout pod pojmem tzv. neoklasické ekonomie, která má svůj původ v úvahách Adama Smithe (2012) a Davida Ricarda. Jako ekonomická disciplína se začala rozvíjet v kritické reakci na Marxův výklad o teorii nad-hodnoty, vytvářené lidskou prací a čerpající z úvah obou výše zmíněných autorů klasické ekonomie (Marx 2013). Tato kritická reakce přišla od tzv. marginalistů v 60. letech 19. století, jmenovitě od Williama S. Jevonse, Carla Mengera a Lea Walrase (van der Pijl 2009), kteří s reinterpretací Johna S. Milla (1848) představili takovou teorii hodnoty, jež je utvářena nabídkou a poptávkou. Ta je dle nich určována nikoli prací a její dobou, ale subjektivní psychologickou kategorií, dle Jevonse slastí a bolestí. Jejich snahou bylo jakési zvědečtění úvah o ekonomických vztazích uvnitř společnosti, a to pomocí epistemologické základny v matematické dedukci a metodologického individualismu na ontologické úrovni.
Od této snahy se postupně dostáváme ke kvantifikování lidského jednání a chování, které by nebylo uskutečnitelné bez obratu k subjektu. Na subjektu totiž stojí klíčový axiom tohoto přístupu, a tedy že existují pouze racionálně jednající jedinci (homo economicus) a jednotky (domácnosti, firmy, státy, apod.) se svobodnou vůlí, jíž by za žádnou cenu nemělo být bráněno. Subjektivismus a metodologický individualismus neoklasické ekonomie však nepopisuje odpozorované lidské jednání tak, jako činí pozitivistické přístupy. Namísto toho nabízí preskriptivní výklad, jak by lidé jednat měli. To z ní dělá disciplínu normativní.

Značná míra abstrakce a příslib matematické dedukce dával akademikům více zdání vědeckosti, ale s pochybnou vypovídající hodnotou. Axiomatické zákony založené na racionálních a racionálně jednajících aktérech nejsou vyjádřením nejlepšího zájmu těchto aktérů, jsou jen matematicky optimální (Taleb 2007). Tržní ortodoxie pak, akcentem jejich normativnosti, činí z těchto axiomů druh vyznávaného náboženství efektivního trhu, racionálních očekávání a samovolného dosahování rovnováhy a regulace. Konsolidací marginalistů nedošlo jen k vytvoření specifického analytického nástroje, ale k argumentačnímu vyjádření liberální ideologie o volném trhu. Spíše než ekonomické vědy bylo dosaženo ekonomismu, objektivizování neoklasických axiomů jako prostých, přirozených faktů.
Každá ekonomická teorie může být do jisté míry obviněna z politických motivů, tedy z vedení programového boje vůči určitým idejím, předpokladům, tvrzením či teoriím. Bylo by chybné navázat na programové oddělení ekonomie od politických věd. Ty byly kromě samotné politické teorie (filozofie) a státovědy s ekonomickými otázkami spojeny ve formě politické ekonomie. Skrze retrospektivní rekonstrukci vývoje ekonomického myšlení můžeme vypozorovat zdroje oddělení ekonomie od klasické politické ekonomie.
Adam Smith svou argumentaci postavil také na obhajobě vlastního politického programu. Smithovo komplexní pojednání, především o zahraničním obchodu, nabízí velmi podnětnou historickou analýzu merkantilistických praktik. Pro pochopení jeho metody politické ekonomie je také vhodné užít historizujícího přístupu a zhodnotit kontext celého díla. Smith byl příslušníkem obchodní vrstvy, jež oponovala panovníkově kontrole zahraničního obchodu a výsadním licencím na koloniální obchod. Pro příslušníky této obchodnické vrstvy byl merkantilistický systém nežádoucím a limitujícím prvkem v cestě jejich vlastní tržní expanze. Smithovým programem je zajištění efektivity a specializace pomocí uvolnění trhu od bariér nastavených panovníkem, načež v tomto případě operuje se zájmy spotřebitelů, v jejich prospěch. Konkurence a vzájemné soupeření nabízí takovou ‚organizaci‘, či spíše nátlak (donucení), jemuž se účastníci trhu budou muset přizpůsobit (Smith 2012). V Británii druhé poloviny 18. století však neexistovali takoví spotřebitelé, jak je pod tímto významem známe dnes, tedy spolu s námezdně pracujícími, apod. Šlo spíše o příslušníky stejné obchodnické vrstvy, kterou Smith reprezentoval a jejíž zájmy hodlal prosazovat. I když se Smithovy prvky liberální organizace práce a obchodu začaly postupně uplatňovat, stále vycházely z klasické teorie hodnoty utvářené prací (ibid.).
Teorie hodnoty založená na jednotce práce byla politicky spojena s různě silným protestním hnutím dělnictva, jež v průběhu 19. století opakovaně revoltovalo proti měnícím se podmínkám organizace práce a společenského života v průmyslových zemích. Marxovo učení o teorii nadhodnoty protestní politický program těchto dělnických hnutí podporovalo. Marginalistická revoluce naproti tomu stála na straně účelové kritiky Marxových konceptů spolu s majiteli výrobních prostředků a kritizovaných rentiérů, akumulujících hodnotu bez práce (van der Pijl 2009, s. 35). Odmítnutím teorie hodnoty vytvářené prací mohl být učiněn prostor pro teorii subjektivní hodnoty, určované nikoli empirickou zkušeností, ale vlastní racionalistickou logikou. Motivy oddělení ekonomie z politična jsou programové a ideově podmíněné. Následná objektivizace ekonomických pouček ve formě neoklasických axiomů však záměrně celou problematiku depolitizuje a sugeruje jistou omnipotenci trhu.
Paralelní existence a vzájemná interakce ‚státu‘ a ‚trhu‘ v moderním světě utváří politickou ekonomii (Gilpin 1987), jenomže nedosáhneme kritického zhodnocení tohoto vztahu pomocí fetišizace téměř až teologických axiomů tzv. volného trhu, jeho neviditelné ruky a přirozeného tíhnutí k efektivitě. Trh sám o sobě nic neprodukuje, je místem pro směnu mezi lidmi a může být organizován v rozličných formách, vedouc tak i k protichůdným výstupům. Trh je souhrnem institucionálních a sociálních pravidel či norem, které určují směnu. Karl Polanyi (2001) nabízí svými antropologickými výzkumy velmi hodnotná zjištění k historické analýze tržního mýtu. Položil pevné základy pro budoucí antropologické výzkumy zabývající se povahou tržních vztahů uvnitř světových společenství, jež se promítly také do věd historických a ekonomických. Dle něj je ekonomický systém vždy systémem společenským, resp. systémem té které společnosti –(viz pozn. pod  čarou 3). Nelze tak hovořit o přirozeném institucionálním uspořádání, neboť to bylo ve společenstvích vždy rozdílné a originální (Polanyi, Arensberg a Pearson 1957). Nejen že dochází k závěru, že v historii lidských společenství žádný sebe-regulující se trh (self-regulating market) neexistoval, zároveň jde o protichůdný a nesmyslný pojem, vyplývající ze selhání liberálního myšlení zhodnotit proces společenské změny. Trh má totiž svou politickou funkci a jeho vyzdvihování vede k etablování institucí tzv. tržní společnosti, tedy společnosti, kde místo aby ekonomika byla zakotvená (embedded) ve společenských vztazích, jsou tyto zakotveny v ekonomice (viz poz. pod  čarou 4). Neustálá fluktuace fiktivních (fictitious) komodit (půda, práce, peníze) má dostatečnou moc proměnit společenské vztahy a přerušit historicky utvářené hodnotové vazby uvnitř společenství. Návazná společenská transformace utváří dojem, že ekonomika je samo-regulující se (Polanyi 2001). V tomto případě jde přitom o viditelnou ruku, která má jasné projevy společenské organizace a na ně je třeba se analyticky soustředit (North a Thomas 1973). Polanyi si byl vědom především akcentované existence ideologie sebe-regulujícího se trhu jakožto mocné ideologické síly. Tato idea sebe-regulujícího se trhu položila základy pro budoucí institucionální uspořádání, v němž mají svůj původ finanční a ekonomické krize (viz níže). Ani nové instituce tržní ekonomiky se neobešly bez silné přítomnosti státu vynucujícího a stanovujícího pravidla.
Dynamika vztahu státu a trhu dle Roberta Gilpina (1987) představuje jakýsi mechanismus alokující produkci a zdroje, nicméně plný interakcí rozličných společenských (sociálních) aspektů. Tato dynamika je podstatou politické ekonomie, resp. jejího analytického přístupu, jenž se snaží neoddělovat tyto vzájemně působící faktory. Stát a politika totiž ovlivňuje trh, ceny a produkci, tedy působí na celý proces směny. Trh naproti tomu ovlivňuje distribuci a alokaci bohatství, tudíž i moc (politickou, vojenskou, ekonomickou), čímž působí jako autorita a s jistou donucovací silou. Trhy představují prostředky k dosažení a výkonu moci; státy mohou být (a jsou) užívány k zisku bohatství. Nexus těchto vztahů interakce mezi státem a trhem působí na distribuci a alokaci bohatství také na globální úrovni, načež můžeme pozorovat koncentraci jak moci, tak bohatství v partikulárních skupinách, třídách či regionech (Gilpin 1987). Jeho zásadní přínos spočívá v tvrzení, že trhy nejsou politicky neutrální. Gilpin však reprezentuje přístup teoretické školy mezinárodních vztahů a pojímá státy coby jednotky, bezmála shodné, kromě jejich rozdělení na jádro a periferii. Nejen ideové a hodnotové rozdíly jsou tak v jeho podání jistým způsobem redukovány a determinovány strukturou vztahu stát – trh (díky tomuto metodologickému zjednodušení pomíjí transnacionální vztahy). Svým strukturalistickým přístupem zastírá zároveň další rozdíly, především v sociálních institucích a tržní organizaci jednotlivých států.
Je tedy velice zavádějící hovořit o spontánním řádu (Hayek 1958), neboť nám zastírá nejen historický kontext společenského vývoje mocenských a ekonomických vztahů, ale především reálné instituty a instituce tyto vztahy vykonávající a řídící. Ty jsou totiž imperativní a podněcují lidi a společnost ke změně, k přizpůsobení se těmto imperativům; přičemž každý příchozí z jiného prostředí těmto imperativům rozumí jinak a jinak přizpůsobuje své jednání. Sociální realita jistým způsobem svazuje aktéry v ní se pohybující, a to i na nejnižší individuální úrovni v podobě lidského jedince. Někteří aktéři (agents), a jejich působení (agency), mají v sociální realitě (structure) silnější a výsadnější postavení, či daleko více prostředků svou agency efektivně uplatňovat (Knafo 2010). K mocenským ziskům a k vybudování svého postavení využívají opět sociálně-politických institucí a institutů, které mají také ekonomickou povahu.

V příštím díle se pokusím rozpracovat:
– Peníze, coby hlavní institut výše obmyšlených vztahů, jejich původ v kontextu finančního trhu;
– Charakter směny na finančních trzích a její historickou reflexi;
– Poválečné institucionální uspořádání tržní ekonomiky (Bretton-Woods, základy globalizace finančních trhů);
– Hegemonie USA jako specifikum globálního finančního uspořádání.
Otázka konceptualizace na vás:
– Tržní ekonomiky jsou mnohdy nesprávně zaměňovány s kapitalismem, jak patrno z výše uvedených argumentů. Nicméně kapitalismus je zase na druhé straně běžně užívaný systémový koncept s určitou vypovídající hodnotou;
– Je nezbytné zapracovat koncept kapitalismu a pojednání o jeho institucionálních specifikách?

Bibliografie
KNAFO, Samuel. Critical approaches and the legacy of the agent/structure debate in international relations. Cambridge Review of International Affairs. 2010, vol. 23, issue 3, s. 493-516. DOI: 10.1080/09557571.2010.487896.
NORTH, Robert P. a Robert P. THOMAS. The Rise of the Western World: A New Economic History. Cambridge: Cambridge University Press, 1973, s. 1-8.
POLANYI, Karl. The great transformation: the political and economic origins of our time. 2nd Beacon Paperback ed. Boston, MA: Beacon Press, 2001 (1944), xli, s. 3-76 a 130-150. ISBN 08-070-5643-X.
GILPIN, Robert. The political economy of international relations. Princeton, N.J.: Princeton University Press, 1987, s. 3-24. ISBN 0691022623.
MARX, Karl. Capital: Volume 1 and 2. Wordsworth, 2013, s. 17-97 a 215-394. ISBN 9781840226997.
Book 3, Exchange: Chapter 1, Of Value. MILL, John S. The Principles of Political Economy. 1848 [Online]. Dostupné: http://www.marxists.org/reference/archive/mill-john-stuart/principles-political-economy/ch301.htm [Přístup 19/03/2014].
HAYEK, Friedrich A. Freedom, Reason, and Tradition. Ethics. 1958, roč. 68, č. 4, s. 229-245.
SMITH, Adam. Wealth of nations. Ware: Wordsworth, 2012 (1776), s. 27-34; 265-354; 415-442 a 640-689. ISBN 978-184-0226-881.
TALEB, Nassim Nicholas. Fooled by randomness: the hidden role of chance in life and in the markets. 2nd ed., updated by the author. London: Penguin Books, 2007. ISBN 978-014-1031-484.
VAN DER PIJL, Kees. A Survey of Global Political Economy. Centre For Global Political Economy: University of Sussex, 2009, 252 s.
BELLOFIORE, Riccardo a Piero FERRI. ET AL. Financial Keynesianism and market instability: The Economic Legacy of Hyman Minsky Volume I. Northampton, Mass.: E. Elgar Pub., 2001, xii, 222 s. ISBN 18-406-4358-7.

Poznámky pod čarou
1- Tento pojem je analogií pro historický příklad s předpokladem o tom, že všechny labutě jsou bílé, který se změnil s objevením Austrálie a tamního druhu labutí černých. V podstatě jde o statistické vyjádření pravděpodobnosti, které je ovlivněno naší předchozí historickou zkušeností. V případě ortodoxních ekonomických modelů se totiž jako referenční extrém berou historické události, které ale nemohou předpovědět pravděpodobnost výskytu událostí budoucích.

2- Tento pojem je analogií pro historický příklad s předpokladem o tom, že všechny labutě jsou bílé, který se změnil s objevením Austrálie a tamního druhu labutí černých. V podstatě jde o statistické vyjádření pravděpodobnosti, které je ovlivněno naší předchozí historickou zkušeností. V případě ortodoxních ekonomických modelů se totiž jako referenční extrém berou historické události, které ale nemohou předpovědět pravděpodobnost výskytu událostí budoucích.

3- Neexistují žádné historické důkazy, že by lidé vždy obchodovali a směňovali, tak jak se snaží tvrdit Adam Smith (2012). První formy směny probíhaly mezi cizinci a nepřáteli, a jako takové byly mnohdy násilné povahy, ale zpravidla povahy rituální. Ekonomické vztahy uvnitř společenství nebyly založeny na směně, neboť zde zároveň neexistoval koncept ceny jakožto směnné hodnoty, ale spíše se odvíjel od uspokojování potřeb a kooperace. Lidé tak směňovali na základě pravidel, která určovala, jak tuto směnu provádět a která se mezi rozličnými společenstvími navzájem liší (Polanyi 2001).

4- Polanyi tak nabízí kritickou základnu vůči neoliberalismu a jeho protichůdnostem vyplývajícím z toho, že tzv. deregulace ve skutečnosti utváří re-regulaci. Sebe-regulující se trh potřebuje nejen regulace ze strany státu, ale dává regulatorní pravomoci do rukou těch, jež v ekonomice vykonávají významná tržní rozhodnutí, organizují tržní instituce a podílí se na společenské změně.

Vlkův  technický  dodatek:

Od  autora  jsem dostal perfektně  graficky zredigovaný  text. Tak jak  se sluší a patří na  podobný článek. Bohužel moje  znalosti práce s  Wordpressem  neumožňují stránky a  zejména  poznámky pod  čarou  zalamovat  tak, jak by  si  autor  a  asi i  čtenář  přál. Tímto se jim  omlouvám, ale  svůj technický  stín  na  Wordpressu nepřekročím.  Děkuji za pochopení.

Příspěvek byl publikován v rubrice Pohled bratří Hladíků se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

70 reakcí na Inherentní nestabilita finančně-tržní ekonomiky – 1. část

  1. Firefly napsal:

    Za mně palec dolů. Nikoli za obsah, který je diskutovatelný, ale za rádobyvědeckou formu, nadužívání cizích slov a nadbytečných citací vytržených z kontextu. Pokus o vědecké dílo bez základního atributu – popisu něčeho nového. Spíše úryvek z povinně napsaného skripta.

    K obsahu – autor zjevně nechápe podstatu myšlenky „volné ruky trhu“. Nejde o trh, ba ani o ono homo economicus, podstatou je vymezení role státu. Tedy, zda má stát společnost řídit a určovat chování jednotlivých subjektů, anebo zda má stát společnost spravovat – tedy nestranně dohlížet na dodržování pravidel hry bez toho, aby stát společnost někam posouval.

    Je více než logické, že nazíraje automaticky na stát jako na určovatele, trh musí v autorovi vyjít coby nedostatečný. Pak jen dokazuje dokázané.

    • janhladik napsal:

      Stát není určovatl, je jen jedním z mnoha. A pokud nechápete důvod revize literatury, je jasné, že požadujete něco nového. V akademickém světě totitž vždy něco nového vstupuje nejprve do starého a známého. Proto ani citace nemůže být zbytečná, naopak, je naprosto nutná.

      • Firefly napsal:

        Je zde akademický svět ? Ano, ten má svoje zákonitosti, stejně jako světy jiné. A bývá ku prospěchu věci respektovat tyto pravidla kdekoliv.

        Pakliže samozřejmě nechcete provokovat, z čehož vás bohužel nepodezírám 😉

        • janhladik napsal:

          Je to metoda práce. Je korektní, vůči čtenářům především etická, neboť staví argumenty s odkazem na zdroj. Nebo by se taky mohlo stát, že dojde k plagiátorství, nebo k žumpalistice, jež může plácat cokoli, jakkoli a bez ohledů na kohokoli. Co je Vám bližší, či přijatelnější? Uvést čtenáře do problematiky a z ní poté rozvíjet vlastní závěry, nebo vypsat jen závěry a pak zmatenému, či rovnou útočnému čtenářovi vyčítat, že nezná mapu a základy?

          Nicméně mé závěry tam můžete nalézt také, jsou bez odkazování.

  2. VaclavP napsal:

    Velice dobrý článek, napsal bych kritiku, ale napíšu ji až se vratim z Asie kde momentálně jsem, protože kdybych jí psal odsud místní kopírovačí by si vzali poučení bez práce jak je jejich zvykem

  3. Jan Čermák napsal:

    Geniální.
    Přesně takovéhle „blbosti“ rád čtu a zabývám se jimi. Nikdy bych tomu nedokázal dát tak sofistikovanou formu. Klobouk dolů a 100% souhlas.
    Shrnu to takhle. Lidi jsou nepoučitelní. Kolaps je pravděpodobný. Dogmata vedou do pekel.
    Nadějí jsou šťourové, co plavou proti proudu, a kriticky myslí , jako Vy.

  4. zemedelec napsal:

    Pane Hladík.
    Je potřeba do toho už konečně seknout.Tak napíši něco neodborně.
    Naváži na Fagana,tahle ta ekonomická smetánka,má nejpreciznější světové univerzity,ale jejich výsledky včetně těch nobelistů,jsou pro svět katastrofou.Když hospodářství více méně ve světě rostlo,tak mudrovali,když neroste,tak kupí jednu chybu za druhou.

  5. vojnov napsal:

    za mě 4/5. souhlasím s Firefly, že jazyk, kterým píšete, je dosti těžko stravitelný (a to jsem zvyklý číst kde-co)… a přitom to, CO píšete, si zasluhuje jazyk pro čtení na barikádách 🙂

    • janhladik napsal:

      Máte pravdu, ten jazyk asi nebude snadno poživatelný. Ale čeština to mnohdy dokáže vyjádřit velmi přesně, někdy vůbec (viz závorky s anglickými pojmy). Každý odstavec si ale můžete vyložit velmi zjednodušenou formou tvrzení, pěkně od podlahy. To ale nechávám svobodě každého z vás.

  6. Skogen napsal:

    Za mne skvěle. Mainstreamové pojetí trpí přílišným redukcionismem, který má za následek abstrakci (nutnou k vědeckému zobecnění), avšak se ztrátou podstatných souvislostí.

    Mechanistický přístup k základní ekonomické jednotce (člověku) a předpoklad, že jeho chování je v zásadní míře racionální, v současnosti popírá ekonomickou praxi. Podstatným faktorem na trhu je dnes marketing a jeho důležitost pro existenci dalších ekonomických jednotek (výrobních, obchodních) se zvyšujícím se převisem nabídky nad poptávkou roste. V souladu s mainstreamovou teorií by marketing z podstatné části neměl být vůbec funkční. Z praxe však naopak víme, že hlavním objektem cílení reklamy je iracionalita. Metody přesvědčování, že je nutné koupit, i když není nutné kupovat. To za Smithe neplatilo, bylo kam expandovat, na tržní ekonomiku čekaly celé společenské vrstvy. Opět se ukazuje, že narazí-li vyhraněný tržní systém (kapitalismus) na limity, stává se spontánně kanibalistickým.

    Měl bych ale jednu kritickou poznámku k formě, mohu-li 🙂 Pro tištěné médium je forma vynikající, pro internet je ovšem text příliš hutný. Chcete-li, aby zaujal široké spektrum čtenářů, bylo by potřeba ho více členit a rozsah jednotlivých vydání krátit až na polovinu.

    • janhladik napsal:

      Vlk mě varoval téměř shodně a pro příště se pokusím polepšit. Hutné odstavce se někdy dělí velmi těžko, tady navíc selhala technika a některé odstavce nejsou odděleny ani mezerou. Pro blog bude daleko lepší text více členit, ale délka asi bude neúprosná.

  7. Leo K napsal:

    Chci komentovat hned úvodní věty článku a to, že…finančně-tržní ekonomika (někdy též finanční kapitalismus), jež v našem sociálním světě existuje, je komplexem specifických, historicky podmíněných tržních mechanismů a institucí. Mezi takové instituce patří i ekonomické teorie, jimiž si naší sociální realitu vykládáme, či obhajujeme.
    Dle mého mínění autor tu finančně tržní ekonomiku čili ten finanční kapitalismus pokládá za svého druhu axiom a snaží se nějakým způsobem interpretovat jeho podmíněné chování. Jinými slovy, o ekonomice se nepochybuje, jde pouze o parametry. Podobného faulu, i když v jiné rovině se dopouští hned první diskutující (Firefly), který zvažuje – cituji: „zda má stát společnost spravovat – tedy nestranně dohlížet na dodržování pravidel hry bez toho, aby stát společnost někam posouval.“ K tomu poznamenávám, že legitimita státu se odvozuje od shodné nebo většinové vůle občanů a sám stát se chápe jako služba společnosti. A jakákoliv pravidla (hry) jsou politikum, které prosadí ten (nebo ti), co mají politickou moc. Viz o tom dále.
    K autorovu tvrzení (respektive předpokladu): ekonomické teorie (omylem pokládané za vědy) jsou relativní, protože závislé na společenském zřízení – to může potvrdit každý kdo ještě pamatuje předmět politická ekonomie. Opět jinak řečeno – rozhodující jsou limity společenského systému a ekonomie je jenom služkou toho systému. V současné době se nám omílá několik manter (našel jsem je v Deníku Referendum)
    1. Kapitalismus je tím nejvýkonnějším ekonomickým systémem, který kdy lidstvo poznalo; je zdrojem našeho veškerého bohatství;
    2. je neuvěřitelným akcelerátorem technického pokroku;
    3. je tím nejsvobodnějším ekonomicko-společenským řádem přinejmenším v novodobé historii – každý jedinec může být ekonomicky činný, jak sám uzná za vhodné, podle svých vlastních schopností a dispozicí;
    4. je světlonošem politické demokracie.
    Zatímco s prvním a druhým bodem lze se zaťatými zuby (protože ta výkonnost a akcelerace devastuje zdroje) souhlasit, třetí je naprostý blaf a čtvrtý bod je výplodem chorého mozku. Pro článek Jana Hladíka mají ale tyto body smysl v tom, že ohraničují, byť s barnumskou primitivitou, prostor mých úvah. Pojem, bez kterého se ekonomie neobejde je vlastnictví. To je důležité pro nezávislost a svobodu člověka. člověk se díky vlastnictví majetku snadněji uživí a je tedy nezávislý na státu, což ovšem vede k vnímání státu jako potenciálního nepřítele. Jestli člověk kvůli své svobodě a nezávislosti opravdu potřebuje majetek, pak to pochopitelně znamená, že ten, kdo nevlastní majetek zajišťující mu obživu, svobodný není, protože je závislý na vlastníkovi, pro kterého musí pracovat. Tady bych upozornil na další rozšířenou mantru, že (zodpovědný) vlastník musí rozhodovat a zaměstnanec musí poslouchat – a hned jsme u problému: Jak se tahle skutečnost snáší s demokracií? Ta nutnost a zotročování těch, kteří soutěží o práci spíše připomíná feudalismus. Neprotlačuje se nám tady při hodnocení těchto jevů úhledně zabalený marxismus?
    Ten ovšem pokládá vztahy v ekonomické sféře za prvotní. Politika jakožto řízení obce je vždy věcí vládnoucí třídy, tedy vlastníků. Jinými slovy: nerozhoduje se v politice, nýbrž v ekonomice a zdá se, že globální kapitalismus tuto skutečnost jenom potvrzuje a promítá do ekonomicko-politických vztahů. Téměř denně vidíme slabé vlády nadbíhající mocným ekonomickým subjektům a každodenně potkáváme před řetězci „suverénní“ občany, kteří se přizpůsobují konkurencechtivostí posedlým trhům a nakupují odpadky zabalené do lákavých pozlátek televizní reklamy.
    Pokud není rovnost v ekonomice, nelze si ji představit v politické oblasti. I to je jeden z důvodů proč je v současné době stále obtížnější naplňován požadavek rovnosti před zákonem. Ukazuje se čím dál tím zřetelněji, že v politice si na svobodu, rovnost a demokracii vlastně jen hrajeme, ač to stále, ale čím dál tím méně úspěšně předstíráme.
    Obyčejní občané jsou zbaveni téměř jakéhokoliv vlivu na svou polis. Nejen, že nemají možnost ovlivnit dění kolem sebe ale vzdor svým proklamacím ani na své postavení. Celý svět se řídí zákony trhu, který slouží mocným. Platí, že majetek podmiňuje politický vliv. Parlamentní demokracie je postupně pohlcována strukturou lobbujících mocenských skupin, které prosazují taková pravidla hry, jaká se hodí mocným ekonomickým uskupením. A ekonomie? Jako věrná a spolehlivá služka neustále vysvětluje co se stalo. Věda se vyznačuje tím, že je schopna předpovědí, které lze ověřit. Na tuhle výzvu reagují ekonomové hlubokým mlčením. Tak proč bychom se jí měli zabývat?

    • jezevec napsal:

      je zvláštní, jak snadno lidé dokážou akceptovat rozdíly například v kvalitě bruslení (jágr) či ženské krásy (miss), a z toho vyplývající naprosto nerovnoměrné a nespravedlivě nezasloužené hromadění statků – a jak obtížně shledávají přijatelným daleko menší rozdíly ve vlastnictví (pro barák na úvěr se zděděným soustruhem a tři roky starý mercedes, jsou schopni rozpoutat třídní boj a zalehnout na barikády), přestože jim to dává práci a obživu).

      • Leo K napsal:

        Svého času byl známým českým hercem Jaroslav Vojta, o které se vyprávělo, že má zvláštní nadání „zvojtit“ kdejakou anekdotu. Mám takovou nutkavou představu, že mu zdatně konkurujete v pochopení psaného textu.

        🙂

    • janhladik napsal:

      Přepisuji se:

      Děkuji za příspěvek!

      Axiom mi přijde trochu zavádějící, ale chápu, že nejspíš narážíte na pojetí ekonomické ‘reality’ jako něčeho statického a daného? V dalších dílech bych chtěl spíše poukazovat na dynamiku, komplexitu a nejasnost takového tvrzení. I když se budu zaměřovat především na finanční rovinu naší tržně-kapitalistické ekonomiky. Takže některé konstitutivní prvky budou hodnotit právě finance (finanční praktiky a instituce s jejich politickými dopady).

      Vy přiznáváte primát moci, resp. politice. Já politiku nechávám spíše jako složku/služku? té moci, jako jednu z mnoha, neboť stát není jediným, kdo moc vykonává. V mých předpokladech jde nejen o instituce všeho druhu, ale také ideje, jež ovlivňují lidské jednání = mají nad ním moc. Je to samo o sobě metodologicky dost strastiplné, protože třeba v ČR se o omezenosti zahraničních metod a možnostech syntézy, či překročení příliš nediskutuje. Já ale sám sebe nedokáži svázat jen v jedné škatulce.

      Máte pravdu, že soukromé vlastnictví muselo být pro tržní ekonomiku (dle Smithova programu) vytvořeno jako nová instituce. Za feudalismu pro pracující zase takový význam nemělo, ale poté jsou odtržení od svého zdroje přežití a jsou nuceni ‘prodávat se’. Soukromé vlastnictví je pak také jen ideologií, jejíž původ můžeme vystopovat především k odpůrcům britského panovníka. Pokud chtěli mít pobídky k investicím a riskantním podnikům, museli mít jistotu očekávání a výhledu, tedy že jim panovník nesebere jejich kapitál. Proto pro ně byla nedotknutelnost majetkových práv tak zásadní (obava z toho, aby soukromé náklady nepřevážily soukromé zisky). O tom lépe a detailněji pojednává North a Thomas, jež je citován v bibliografii.

      Myslím si, že marxismus netřeba potlačovat. Zde na ‘západě’ jde o naprosto legitimní a uznávaný analytický nástroj, jenž ve svých citacích také používám. Ale zdráhal bych se mu přiřknout pouze a jen materialistickou základnu, jak to svým citátem činíte Vy: “vztahy v ekonomické sféře za prvotní”. To není tak úplně přesné. V jeho příspěvku k metodologii historického materialismu jde o komplexnost – tedy o tu historizující stránku věci. Prvně je to kritiky politické ekonomie, tedy Smithe a Ricarda. Člověk sice vstupuje do vztahů společnosti, jež jsou mimo jeho vůli a nezávislost, jmenovitě material forces of production/relations of production. Ty sice utváří ekonomickou strukturu společnosti, z níž vyvěrá legislativní a politická superstrucuture – nadstavba je zavádějícím překladem – a sníž korespondují formy sociálního vědomí. Ale pro něj je v tomto případě nejzajímavější ta transformace a vzájemná dynamika mezi sociálním vědomím a těmi materiálními silami; rozpory, které lidi jak ovládají, tak jim umožňují ovládat druhé, či poskytují možnost se z toho vymanit. Jelikož hodně čerpá z německé filosofie, je pro něj vědomí a jeho schopnosti dost zásadní.

      To by ale vydalo na knihu. Dobře to shrnuje Knafo ve svém metodologickém příspěvku k agency. Některé agency jsou přece jen více rozhodující a určující ve vztahu k moci a společnosti (stát vs individuum, korporace vs stát, USA vs ČR, apod.). To jen velmi zjednodušeně.

      Poslední dva odstavce jsou největším problémem současných společenských věd. Jak tomu už ale v naší zemi bývá, v hlavním proudu je určitě neuslyšíte ani nepřečtete. Jak byste mohl? Kdo si je přečte, za kolik peněz a proč? Něco jiného je to na jistých akademických pracovištích, tam již dávno vědí, že existuje také něco jiného, než antická filosofie a politologie z počátků 20. století, či z těch předchozích. Nebuďte tolik skeptický, on vcelku velký proud pochybujících a korektně odpovídajících existuje i v ekonomii – ale proč byste se o něm měl dozvědět, když jste si sám odůvodnil, jak a čím kdo vládne? 🙂

  8. vahy napsal:

    1)Palec nahoru za zařazení ekonomické problematiky.
    Vztah politiky a ekonomie je pěkně v článku rozebrán
    Poslouží to k lepšímu pochopení současné situace ve
    světě a skvěle doplňuje seriál článku k situaci na
    Ukrajině.
    2) Obsah článku a jeho teoretickou úroveň si nedovoluji
    posuzovat. Necítím se k tomu kompetentní. Zcela souhlasím
    s tvrzením „Chybné teorie nás vedou k utváření chybných
    institucí a rozhodnutí, čímž zároveň vytváříme velmi křehkou
    sociální, ale i ekonomickou realitu.“ Již dlouho mám
    dojem, že ekonomové chytají jen kočku za ocas.
    Mám pocit jakoby ekonomové svět jen vykládáli.
    Nedokážou však úspěšně reagovat na vzniklou krizovou situaci.
    Naopak mám dojem, že především bankovní sektor je hlavní
    příčinou současného vztahu, aniž by na to bylo účinně reagováno.
    Přivítal bych, kdyby bylo možno věnovat pozornost objasnění
    vzniku a řešení finančních a bankovních krizi.
    Zvláště protože ji např. G. Celente predikuje na polovinu r. 2014.
    3) Souhlasím s názorem, že v článku je přespříliš cizích termínu.
    Ne každý se tím je ochoten a schopen prokousat.
    Například vedlejší věta………,,“ a to pomocí epistemologické
    základny v matematické dedukci a metodologického individualismu
    na ontologické úrovni.“ Toto samotné spojení je na zvláštní
    seminář.
    Těším se na další pokračování

  9. janhladik napsal:

    Děkuji za příspěvek!

    Axiom mi přijde trochu zavádějící, ale chápu, že nejspíš narážíte na pojetí ekonomické ‚reality‘ jako něčeho statického a daného? V dalších dílech bych chtěl spíše poukazovat na dynamiku, komplexitu a nejasnost takového tvrzení. I když se budu zaměřovat především na finanční rovinu naší tržně-kapitalistické ekonomiky. Takže některé konstitutivní prvky budou hodnotit právě finance (finanční praktiky a instituce s jejich politickými dopady).

    Vy přiznáváte primát moci, resp. politice. Já politiku nechávám spíše jako složku/služku? té moci, jako jednu z mnoha, neboť stát není jediným, kdo moc vykonává. V mých předpokladech jde nejen o instituce všeho druhu, ale také ideje, jež ovlivňují lidské jednání = mají nad ním moc. Je to samo o sobě metodologicky dost strastiplné, protože třeba v ČR se o omezenosti zahraničních metod a možnostech syntézy, či překročení příliš nediskutuje. Já ale sám sebe nedokáži svázat jen v jedné škatulce.

    Máte pravdu, že soukromé vlastnictví muselo být pro tržní ekonomiku (dle Smithova programu) vytvořeno jako nová instituce. Za feudalismu pro pracující zase takový význam nemělo, ale poté jsou odtržení od svého zdroje přežití a jsou nuceni ‚prodávat se‘. Soukromé vlastnictví je pak také jen ideologií, jejíž původ můžeme vystopovat především k odpůrcům britského panovníka. Pokud chtěli mít pobídky k investicím a riskantním podnikům, museli mít jistotu očekávání a výhledu, tedy že jim panovník nesebere jejich kapitál. Proto pro ně byla nedotknutelnost majetkových práv tak zásadní (obava z toho, aby soukromé náklady nepřevážily soukromé zisky). O tom lépe a detailněji pojednává North a Thomas, jež je citován v bibliografii.

    Myslím si, že marxismus netřeba potlačovat. Zde na ‚západě‘ jde o naprosto legitimní a uznávaný analytický nástroj, jenž ve svých citacích také používám. Ale zdráhal bych se mu přiřknout pouze a jen materialistickou základnu, jak to svým citátem činíte Vy: „vztahy v ekonomické sféře za prvotní“. To není tak úplně přesné. V jeho příspěvku k metodologii historického materialismu jde o komplexnost – tedy o tu historizující stránku věci. Prvně je to kritiky politické ekonomie, tedy Smithe a Ricarda. Člověk sice vstupuje do vztahů společnosti, jež jsou mimo jeho vůli a nezávislost, jmenovitě material forces of production/relations of production. Ty sice utváří ekonomickou strukturu společnosti, z níž vyvěrá legislativní a politická superstrucuture – nadstavba je zavádějícím překladem – a sníž korespondují formy sociálního vědomí. Ale pro něj je v tomto případě nejzajímavější ta transformace a vzájemná dynamika mezi sociálním vědomím a těmi materiálními silami; rozpory, které lidi jak ovládají, tak jim umožňují ovládat druhé, či poskytují možnost se z toho vymanit. Jelikož hodně čerpá z německé filosofie, je pro něj vědomí a jeho schopnosti dost zásadní.

    To by ale vydalo na knihu. Dobře to shrnuje Knafo ve svém metodologickém příspěvku k agency. Některé agency jsou přece jen více rozhodující a určující ve vztahu k moci a společnosti (stát vs individuum, korporace vs stát, USA vs ČR, apod.). To jen velmi zjednodušeně.

    Poslední dva odstavce jsou největším problémem současných společenských věd. Jak tomu už ale v naší zemi bývá, v hlavním proudu je určitě neuslyšíte ani nepřečtete. Jak byste mohl? Kdo si je přečte, za kolik peněz a proč? Něco jiného je to na jistých akademických pracovištích, tam již dávno vědí, že existuje také něco jiného, než antická filosofie a politologie z počátků 20. století, či z těch předchozích. Nebuďte tolik skeptický, on vcelku velký proud pochybujících a korektně odpovídajících existuje i v ekonomii – ale proč byste se o něm měl dozvědět, když jste si sám odůvodnil, jak a čím kdo vládne? 🙂

  10. Fagan napsal:

    Díky za tento článek. Je nesporně dobře analyticky rozpracován s řadou odkazů a i vcelku logicky sleduje linii logiky svého výkladu, který je jasný už od počátku kam povede. Ovšem poněkud fatalita výsledné pointy, hlavně ten, na koho je odkazováno. Karl Polanyi je asi stejně profláknutou „autoritou“ v otázce jeho ekonomických predikcí stejně jako Marx /máte někdo pocit, že žijete v komunismu, kde každý bude pracovat podle svých možností, ale každému se dostane podle jeho potřeb? Ne? Ale měli byste../.

    Mýtus trhu a nezastupitelná role státu? Inu, může se to tak jevit, nicméně role státu je v tomto ohledu pro trh destruktivní. Útraty státu podílející se na celkovém HDP asi 10-15x více než před 80 lety ve 20.letech min. století (kam budu strukturovat své vlastní příklady ekonomů podstatně prokazatelnější ekonomické jasnozřivosti než jako vynikal Polányi nebo Marx), je položka deformující trh, protože se jedná z 90% o umělé netržně vyvolané potřeby, financované z našich daní, tedy tento typ ekonomické části produkce národního důchodu jde na úkor potřebné likvidity jednotlivců – přirozených účastníků trhu – se svými zcela reálnými potřebami a to o nemalou část, protože každý z nás (alespoň v ČR) odevzdává státu 50% svého reálného výdělku, který zůstat nám z tohoto alespoň polovina, tak bychom ji využili racionálněji než instituce jménem stát. Zásahy státu do sanace bank, které nesmí padnout protože „jsou moc velké“ je samozřejmě další zhoubná role státu, protože těmito svými zásahy brání neschopné před úspěšnými a brání tak samoočistné funkci trhu, kde každá krize je zároveň asanací neprogresivních sil na trhu, tedy jinak řečeno má zmizet z trhu to, co je nekonkurenceschopné a má dát přežít těm, kteří hospodařili lépe a efektivněji. Snad po krizi bank na Kypru už bude více jasné, že peníze v bance nemá nikdo krom základní garance pojištění vkladů, nadosmrti jisté a že když banka mu ty peníze rozpůjčuje v toxických úvěrech (chápu kyperské Řeky, že chtěli pomoci svým papandreovsky socialisticky rozhazovačným soukmenovcům v Řecku pomoci, ať to bylo rozbujelý státní sektor anebo vydržování si nákladné a zahálčivé armády, co hlídá, aby se nevrátila k vládě vojenská plukovnická junta ).

    Nicméně Polanyiho vývody (nakonec většina monetaristů klasické ekonomie žila, a oni ve své době nemohli ani jinak, v zajetí národních států a předválečné národní státy nebyly ničím jiným než určující ekonomickou platformou a vnitřní trhy včetně státního protekcionismu cly a daněmi určujícím odbytištěm pro vlastní produkci) dnes už příliš neplatí. Máme zde zóny volného obchodu (ta největší a nejbohatší je EU – o které já říkám, že je její základní premisa volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu – je nejgeniálnější kapitalistický vynález všech dob bořící socialistické, marxovské i keynesiánské mýty, tedy zapomněl jsem na ty „polányiovské“), kde stát seznal, že v době globalizace nemůže už nadále chránit cly své domácí, v celosvětové konkurenci, neefektivně drahé producenty, protože tím by trvale poškozoval své spotřebitele. A oni jsou těmi, kdo DENNĚ hlasují svými peněženkami o bytí a nebytí světových producentů, oni určující který podnikatel půjde dále o žebracké holi a kdo bude jezdit na jachtách, nikdo jiný, žádný STÁT spotřebitele nenahradí, ani když bude vymýšlet obludnosti (nejen ekonomicky nesmyslné, ale i ekologicky devastující) jako dostavba Temelína, těžba uranu v Dolní Rožínce anebo kanál Dunaj-Odra-Labe. Všechny tyto nesmysly prosazují „polányivští“ socialističtí dirigisté (ať je to Zeman nebo snad jeho klon v dnešní vládě, tragéd Jan Mládek), co si myslí, že ekonomikou mohou hýbat nepotřebné, ekonomicky nesmyslné projekty „státních investičních celků“ (jak na ně vzpomínají komunističtí nostalgici z dob, kdy jsme vyváželi investiční celky arabským soudruhům „za pět prstů“, které by si snad kromě Semtexu od nás na Západě stejně nikdo nekoupil), pak při letném pohledu na strukturu HDP zjistíme, že je to pořád spotřeba korporátní a privátní sféry, kdo je URČUJÍCIM hybatelem ekonomiky a to navýsost TRŽNÍM a KONKURENČNÍM.

    Z čehož vyplývá jen a jen ten prostý fakt, že maximalizace osobního užitku, založená na naší touze „mít se dobře a ještě se s tím před druhými vytahovat“ (u firem je tento akt „sebelásky“ přetaven do zisku, který nakonec není ničím jiným než onou vlastní lidskou maximalizací osobního užitku, protože dnes v míře nesrovnatelné s dobou pana Polányiho, (spolu)vlastníme akcie firem, kdy např. v USA je následný důchod lidí na odpočinku tvořen ze 40% assety tvořených z akcií nebo dividend světových firem (bohužel jen u nás si myslíme, že nám stát zajistí vysoký důchod, proto tak vehementně cpeme peníze do nejsofistikovanější pyramidové hry typu „letadlo“ jménem „průběžný solidární důchodový systém“ a naše důchody jsou na něm z 94% závislé, což je světový unikát, který jinde na Zeměkouli nenajdete). Zpravidla těch firem , co nedodávají nic státu, ale právě těch firem, co dominují na trhu reálné spotřeby, tedy korporátní a privátní, nikoli umělé vyživované potřeby státně-úřednických pijavic, co si myslí, že když postaví x akvaparků a penzionů z peněz EU, že to může zvednout naší „konkurenceschopnost“ v lokalitách, kde je bída jaksi genericky přítomna, protože v kraji jako je ostravsko-karvinský uhelný revír, by se jel namísto do Provence nebo Walliských Alp jet rekreovat jen ropácký masochista nebo Palas:-). Ale to bych odbočoval.

    Takže Polanyi je pro mě (stejně jako Marx) uzavřenou akademickou kapitolou. Lidé, co obvykle nikdy nepracovali v reálné ekonomice, totiž ani netuší, že krom státu nějaký trh existuje, tedy pokud zrovna nepošlou služebnou domů a nejdou si sami nakoupit do sámošky.

    Autor nakonec pomíjí (vcelku racionálně, protože se mu jeho silogismus deduktivního zdůvodnění, proč je trh mýtem, ani jinak zdůvodnit nedá) i ekonomy kteří úspěšně působili jinde než ve svém abstraktním prostředí vyfutrovaného ideologií. Ekonomická antropologie a studium procesů ekonomické transformace lovecko-sběračských a rolnických společností ve společnosti industriálního typu je stejně aktuální jako Marxova teorie hodnoty, kdy strůjcem nadhodnoty je údajně „dělník“, který je do budoucna stejně ohrožený druhý jako vorvaň, protože se ho „vykořisťovat“ už nevyplatí, protože pakliže by nedělal zadarmo nebo za min.mzdu, ne tu státem garantovanou, ale opravdu pár tisíc měsíčně, pak je to on kdo vykořisťuje svým mzdovým požadavkem zaměstnavatele, protože cena jeho práce je tak mizivá v porovnání s náklady na mechanizací a robotizaci, že je pak logické, že v sektorech průmyslové a spotřební výroby, je zastoupena cena práce na ceně finálního produktu asi jen ze 7%!

    Co činí tedy těch 93%? Cena peněz, autorská práva, licence za patenty, nájmy, náklady výzkum a vývoj, IT a telekomunikace a pak hlavně doprava a logistika, skladování a náklady na obchodní kanál a marketing. Kam se nám ztratil proletář? Do propadliště dějin.

    Takže která jména autor nezmínil a která za zmínku na rozdíl od Polányiho stojí? Měl bych tu hned tři, prvním je rodák z Třeště u Jihlavy Joseph Schumpeter, druhým rodák ze Lvova nicméně Rakušan Ludwig von Mises a třetí rodák z Brooklynu Milton Friedman. Všichni z nich se podíleli na řízení státních financí, (první dva v Rakousku, jeden coby ministr financí, druhý jako poradce socialistického kancléře Otto Bauera a byl vlastně kolegou J. Schumpetera, oběma se jim podařilo zkrotit hyperinflaci a přesvědčit kancléře aby nezavlekl Rakousko na cestu socialismu) a třetí, Američan a nobelista Friedman je autorem chilského ekonomického zázraku, z jehož pozůstatků v podobě nejefektivnějšího penzijního systému na světě tyje Chile dodnes. Alokace důchodů vzhledem k výši vkladů tak nejlépe reprezentuje společně s Nizozemskem, kde je náhradový poměr nejvyšší a kde je státní důchod jen záchranná sociální dávka a celý penzijní systém stojí na soukromém pilíři.

    Literatura:

    Ludvig von Mises • The Theory of Money and Credit (1912)
    Ludvig von Mises • Kritik des Interventionismus: Untersuchengen zur Wirtscaftspolitik und
    Wirtschaftsideologie der Gegenwart

    Milton Friedman – A Theory of the Consumption Function (1957)
    Joseph Shumpeter – Capitalism, Socialism and Democracy, (1942)
    Murray Rothbard – What Has Government Done to Our Money? (1963)
    Friedrich von Hayek – Monetary Theory and the Trade Cycle, 1929

    • jan hladik napsal:

      Pokud jste si z cele argumentace vytahnul pouze a jen stat, je to vcelku smutne vyjadreni Vaseho ideologickeho vyznani, ktere Vam zabranilo vest polemiku s argumentem a misto toho vyhlasovat programatiku na neco, co programatikou neni. Asi jste si neprecetl posledni odrazky, ale nebojte se, na monetaristy i Rothbarda take dojde.

      • vlkp napsal:

        Hladísku,

        Zkuste si představit, že bychom nevedli před otištěním korespondenci 🙂 🙂 🙂

      • Fagan napsal:

        Vybral jsem si k polemice to s cim nesouhlasim. Tj. jestli vas toto explicitni tvrzeni vice uspokoji, pak se zbytkem mohu vicemene souhlasit a o to mam mensi potrebu to zminovat nebo se snad vuci tomu pokouset vymezovat.

        • janhladik napsal:

          Mě by velice zajímalo, kde Vás tenhle styl ne-polemiky naučili? S akademií to má pramálo společného. Stejně jako ten politický pamflet, co jste vypsal. Protože vůbec nereagujete na hlavní argument, kterým jsou institucionální konstrukty lidského společenství v lidské perspektivě, kdy stát je jen jedním z mnoha, vedle ekonomických systémů, teorií, atd. V celé vší dynamice.

          Protože Vaše rádoby polemika je z říše vyznání a politické filosofie, bytostně normativní disciplíny, kterou vůbec nezajímá, jak věci asi jsou, ale jak by být měly.

          Takže to je pak asi jako rozhovor mezi praktikem, vědcem a filosofem:

          Filosof: Ekonomika se musí chovat takhle, jinak je vše špatně.
          Praktik: Ale ona se tak nikdy nechovala, proč by měla?
          Vědec: Praktik má pravdu, jeho otázka je zásadní, takže se raději podívejme na to, jak ekonomika funguje.
          Filosof: To je bezpředmětné, protože za vše může stát! Když tam nebude, ekonomika se bude chovat tak, jak má. Jiná možnost není.
          Vědec: Ekonomika je rodu životného? A Vy jste jasnovidec?
          Praktik: Věř a víra tvá tě uzdraví…. možná.

          • janhladik napsal:

            Chyba: institucionální konstrukty lidského společenství v historické perspektivě

          • Fagan napsal:

            institucionální konstrukty lidského společenství to je neco jako tridni podminenost historickeho vyvoje? Ne, diky to uz vyvraceli jini pred 70 lety. Naposledy treba K.R. Popper. Nebudu v se s vami prit o me vzdelani i alma mater. Vasi reakci jsem nakonec ocekaval je stejne „vyargumentovana“ slovy jako pamflet, ktere spolehlive vyradi pro faktickou neschopnost dalsi polemiky kohokoli kdo se k urovni tohoto „argumentu“ uchyli. Stejne jako narazka na moje vzdelani, skoda ze si nemuzeme srovnat diplomy. V kazdem pripade TOTO je pod moji uroven vzdelani na neco takoveho reagovat. Pouzitu literaturu jste dostal i jmena ktera jsem vam chtel pripokenout.

          • janhladik napsal:

            Mimo úroveň toho, čemu říkáte vzdělání, bylo zatím všechno, co se kdy opíralo o relevantní argumenty, či odkazy. Jen marně čekám, co kromě překopírování vybraných médií bude Vaší úrovni hodno.

            Jak dokážete porozumět že, „institucionální konstrukty lidského společenství“ by mohly znamenat „tridni podminenost historickeho vyvoje“ to tedy nechápu, ale klobouk dolů před takovou schopností ‚dedukce‘. Lidské společenství není dostatečně vypovídajícím pojmem? V čem prosím Vás žijete? Instituce ve Vašem světě neexistují? Vše je darem od Boha, nebo jak to je?

          • Fagan napsal:

            Já znám jen společenství nájemníků anebo prvorepublikových majitelů pivovarských valachů. S tímto budete muset za sociálními darwinisty a gnoseology pátého elementu. Apriorní oproti aposteorním formám poznání jsou determinovány nedostatkem empirické relevance. Já ta společeství nedokážu změřit, zvážit, a jak říkal Dr. Solfernus v Drdových Hrátkách s čertem je to stejné s lidskou duší: „Duše?! Co je to vlastně duše? Je to nafouknuté nic! Zvážit ani změřit ji nelze, chutná nemastně,neslaně, nevydává ni vůně ni smradu!“

            Stejné je to s tím vaším pojmem společenství. Jestli si to pletete s politologickou charakteristikou politických systémů, státních režimů nebo jak se učilo za komunismu „společensko-ekonomických formací“ pak reklamujte na vaší almě mater, že jste to dostatečně neprobírali.

            Pěkný večer.

          • janhladik napsal:

            Ukázková blbost – neboť celý pojem není ve vakuu, ale referuje k historické zkušenosti mnoha společností (s jejich organizační formou), tudíž jako celek v historii vytvořili zatím jen historické společenství – jsme na té naší planetě tak trochu společně. Nebo jste jiného názoru/vyznání?

            Pokud skutečně neumíte ‚měřit‘ z napsaného textu, proč to nenapíšete rovnou?

            Máme snad také globální trh, stejně jako trhy lokální, s jejich nejen legislativně, ale i kulturně podmíněnou formou napříč světem, napříč světovým společenstvím, ve vši interakci a dynamice. Jistě, někdo ho zkrátka hodí do jednoho pytle a máme trh. No a pokud pak jako Vy z toho pytle tahá pořád jedno a to samé, je jasné, že mu to nějak nepasuje. Nebo už zase nezvládáte ten metodologický přechod mezi rovinou normativní k rovině popisné, či rozumějící?

    • Firefly napsal:

      Souhlasím s tezí, že stát deformuje trh. Ale vše je samozřejmě složitější. Jsou totiž situace, kdy pravidla trhu jsou v rozporu se svobodou jednotlivce. Zobchodovat se totiž dají i pravidla a jejich nastavení.

      Samozřejmě, trh i svoboda jednotlivce mohou být v rozporu s demokracií. Toto je nabíledni – podle principů demokracie lze odhlasovat v základě cokoliv, státními zásahy do ekonomiky počínaje a odrazkami na chodcích konče.

      Jde o určení si priorit, určení suveréna a určení zásad.

    • kchodl napsal:

      Fagane, Vy jste se úplně proměnil, já prostě jen zírám.
      Skvělé !

      Kde je ten blábolil a grafoman s „behaviorálním aspektem …“, tapetující šílenostmi ? Ne že by mě chyběl, to ani náhodou. 🙂

  11. Jan Čermák napsal:

    Píšete pane Fagane : stát – položka deformující trh, protože se jedná z 90% o umělé netržně vyvolané potřeby, … znamená to, že potřeba mít policii či soudy je umělá , tedy nedobrá, a potřeba mít doma Tamagočiho je dobrá, tržní, správná? Jde takhle potřeby dělit? Není snad většina našich současných potřeb umělá, nesmyslná a přitom dokonale tržní?
    Byl někdy někde trh nedeformovaný? Autor to zmiňuje, fikce, klasické ekonomické, předpokládejme, že…
    Dělník zmizel… nezmizel, je v Číně, Thajsku, Vietnamu, proto ty přepravní náklady.
    EU jako zona volného obchodu… Klaus, smutné nepochopení historie našeho kontinentu, ohrožující naši budoucnost.
    a nakonec Letadlo… to je přesné. To je podstata systemu, o němž píše pan Hladík, v kostce. Víte jak to obvykle končí…

    • VaclavP napsal:

      EU jako zona volného obchodu určitě, protože veškerá politika jak vidíte u Putina, Ukrajiny, Fica, Nečase začíná a končí s ekonomickou prosperitou. Na ekonomické prosperitě se pak dá stavět EU, ne opačně.

      • Cermak napsal:

        Ano, ale je to prostredek, ne cil. A tak i vznikla. Zasadni vec. Predkove byli moudri, budme taky.

    • Fagan napsal:

      Podívejte se na strukturu státního rozpočtu, pane Čermáku, zjistíte, že na policii, soudy a justici jde ZCELA MINORITNÍ díl státního rozpočtu. Takže jistě tyto státní instituce jsou přesně a jen ty, co podle mého právě a jedině státu náleží. Ovšem i kdybychom financovali jen je a ne další kapitoly, pak zase je otázka jestli třeba počet doktorů a lůžkových kapacit nemocnic v přepočtu na 100tis.obyvatel odpovídá tomu, jaké stavy mají např. v Nizozemsku nebo Švýcarsku. A i kdyby ty naše stavy nebyly kvantitativně někde jinde, ale odpovídali těm nizozemským a švýcarským, pak je pořád nutno se ptát, proč to my musíme financovat s tou výší složené daňové kvóty jakou máme ne s tou jakou ji mají v tom Nizozemsku nebo Švýcarsku. A to na rozdíl od nich, jsme ještě navíc pořád čistými příjemci peněz z operačních programů EU.

      Dělník samozřejmě nezmizel (ani do daňových rájů), on je tam, kde dřív byl zemědělec, tedy dostává se do fáze přechodu od feudalismu ke kapitalismu. Ovšem ani tam, kde v době Teng Siao-pchinga oral zemědělec se svým volkem kus svého políčka a dneska je tam fabrika typu Foxconnu, tak je otázkou času, kdy to půjde i bez těch dělníků. Bezobslužné pokladny jsme si neuměli před časem předtavit, a těžkou práci pokladní uznávali jako potřebnou a s jejich platy brali jejich povolání jako příklad vykořisťování.

      Ovšem z ekonomického hlediska kdepak vykořisťování, jejich práce není kořist, ale spíše zbytným nákladem – tedy jak jsem psal, jsou dnes profese, co vykořisťují i za min. mzdu s odvody zaměstnavatele, protože ona ta jejich práce, ať si ji budu vážit jakkoli hodně, pak prostě nemá skoro žádnou cenu. Jenže to sociální inženýři s ideologickým konstruktem sociální spravedlnosti, což je asi tak nesmyslné sousloví a adjektivum pro spravedlnost, že ji snad lze jen přirovnat k pojmu „normativní rozvoj“ nebo „predikovatelná konstanta“, patrně nikdy nepochopí.

      • est napsal:

        Až budou výroba, distribuce i prodej zautomatizovány, komu pak budete své skvělé výtvory prodávat? A za co si je koupí?

      • Cermak napsal:

        Ja uznavam vase znalosti, na zaverech se shodnout nemuzeme. Nicmene pocet doktoru je typicky spatny priklad. Jednak je percentuelni vydaj na ne v vami uvadenych prikladech vyssi, jednak jsou zcela jine kulturni zvyklosti. Drobnost, kterou ekonom neuzna, ale ona tim jaksi nemizi.
        Znam strukturu rozpoctu. Miril jsem na principielni nesmyslnost vaseho deleni vydaju na ty hodne trzni a ty zle netrzni. Muj priklad k tomu staci.
        Nu a svet bez delniku, svet sluzeb, nocni mura pro normalni lidi. Obsluzna elita se tomu smeje, ale uz ji ten smich tuhne na rtech.

        • prirodovedec napsal:

          Vy se jako ja nesmejete te elite? Ja ano a je to zabavne. Ve stredoveku byli kejkliri dnes mame nektere ekonomy.

          • Cermak napsal:

            Mne se spis otevira kudla v kapse, vidam prilis casto ty neuspesne, nezamestnatelne, neperspektivni, na trhu prace spatne uplatitelne. Co jim trh nabizi?
            Vase noticka o kousek niz, je jedna z nejlepsich veci, co jsem tu potkal.

  12. xpow napsal:

    Uvítal bych lidu bližší jazyk, jsme na blogu ne v AV. Ale to je věc autora. Chápu článek jako úvod, protože jsem zatím důvod oné inherentní nestability jednoznačně v článku nenašel, což je možná i moje chyba, nevím. Autor vyvrací pohled na trh jako samoregulující mechanismus, ale ani klasický ekonomický pohled nevidí trh jako trvale stabilní systém, ale jako systém procházející klasickým hospodářským cyklem, tj. jako systém, kterému je nestabilita vlastní. Samoregulační a přirozeně funngující mechanismus trhu je dán tím, že jedině interakcí individuálních subjektů je možné najít efektivní alokaci zdrojů, což je v kontrastu s centrálním plánováním, kde tato interakce chybí (nebo se přesouvá do šedé „přirozeně“ se organizující zóny) a takovému systému je „inherentně“ dána neefektivita a zaostalost, Nemůžu souhlasit s tím, že idea sebe-regulujícího se trhu položila základy pro budoucí institucionální uspořádání, v němž mají svůj původ finanční a ekonomické krize , respektive ano krize jsou tomuto systému vlastní, ale míra destruktivity současné krize je nejsilnější právě tam, kde byl trh deformován, respektive tam, kde vlády spolu s finančními institucemi (tedy těmi, které jsou too big to fail a tudíž trh deformujicí) vytvářely nové tržní segmenty. Naopak, segmenty malého a středního podnikání jsou stále největším zdrojem bohatství a samoregulující se stability v chaosu. Pokud jsem něco nepochopil nebo překroutil, tak se autorovi omlouvám, píšu jen tak od stolu, budu se těšit na pokračování inherentně interesantního popisu ekonomicko sociálních kruciálních patálií.

    • janhladik napsal:

      Nemáte pravdu, ale neomlouvejte se, alespoň předkládáte argumenty. Schumpeter není klasik, ale specifický autor a cykly nepojímá z pohledu nestability. To si pak pletete s Keynesem, který vychází z marginalismu, ale přináší do ekonomie právě koncept nestability. Máte pravdu, jde o úvod, ještě se k tomu dostanu podrobněji. stejně jako ke konkrétním modelům a tvrzením, které z trhu činí normotvornou a seberegulující se záležitost, vedoucí vždy k rovnováze a optimu.

      Stavět proti sobě trh a centrální plánování je naprosto zavádějící. Nejde o dva protipóly, natož o dva normativní extrémy. Plánování existuje i v rizikových tržních aplikacích, jako je ventura capital, inovace, trading, apod. Všude, kde něco aspoň chvíli funguje, najdete plán, strategii a řízení. Otázkou je právě nesmyslnost tvrzení o samoregulaci, neboť hlavní argument pracuje s historickým vývojem institucí a institutů, které konstruují ekonomický systém/mechanismus/trh.

      Finanční krize není deformací nějakého trhu. Trh není normativní záležitost, je to náš reálný konstrukt, náš výtvor, náš prostředek, naše vztahy, naše instituce, naše jednání. Pokud se stále argumenty budou na jedné straně stavět tak, že tu máme nějaký dokonalý trh, ale pak všechno ostatní budeme popisovat jak to podle něj dokonale nefunguje, nedopracujeme se nikam. Ani v číslech nejste přesný, co se týče SME, tedy malého a středního podnikání. Pro úvod třeba zde: http://www.economist.com/blogs/schumpeter/2014/02/invitation-mariana-mazzucato

      Navíc v nezávislosti na finančním sektoru máte i výrobní sektor užívající finančních technik, vytvářející paralelní, naprosto neregulovatelné bankovnictví, tzv. shadow banking; zároveň finanční nástroje nabízené tradičně výrobním sektorem (nebo třeba i Tesco půjčky?) + spekulativní činnost výrobního sektoru na burze (Apple a další, jež si ze zisků kupují vlastní akciové podíly a zvyšují tak cenu). Vše je o specifických motivech (akumulace), shareholder profit making, apod. Vše je o lidech, o institucích a o tom, co s tím dělají. Trh se vytváří, trh není sám o sobě.

      Zkráceně: Pokud máte vládnoucí ideu, která tvrdí, že ať na trhu uděláte cokoli, povede to k optimu, tak je jasné, že jste zadělal na krizi, neboť to k optimu historicky nikdy nevedlo, ani nepovede. Viz krize od 60. let druhé světové války. Ale k tomu se postupně dostanu podrobněji.

      • Fagan napsal:

        Schumpetera jsem panu Hladíkovi připomínal už já výše. On není klasik a nepojímá cykly z hlediska nestability, jakže to?! To je mi novina, on byl jeden čas předsedou jedné ekonometrické společnosti a svoji teorii cyklů nedokázal sice na úrovni tehdejší matematiky propočítat dostatečně reprezentativně, ale s vlastní teorií přišel a .vycházel z Kondratěvových vln, resp. padesátiletých cyklů, odchyluje se od Walrase a jeho modelu všeobecné ekonomické rovnováhy, vytváří teorii o ekonomickém propadu při spojité interferenci kondratěvovovy vlny s vlnami menší časové délky, v tomto případě 18, 9 a 5 let.

        Myslím, že pana Hladíka lze použit pro rozvíjení ideologických schizmat, ale faktické vědomosti o tom, kdo jsou to ti neoklasičtí ekonomové, co svého času dělali, kde působili a jaké ekonomické obohacení pro ekonomii jako teorii přinesli, prostě nemá. Ono to šlo zjistit už letmo z jeho pilotního textu, kde zmínil marginalismus, ale pozapomněl zmínit jednoho z hlavních zakladatelů Alfreda Marshalla, jehož kniha „Zásady ekonomie“ byla svého času sama o sobě učebnicí ekonomie. Následovníkem zakladatelů marginalismu kterým krom Mengera, byl pak Friedrich Wieser byli v další generaci a na ně navazali pak právě Josef Alois Schumpeter, Ludwig von Mises a Friedrich a August von Hayek.

        Tato jména jsem musel pani Hladíkovi speciálně připomenout, protože na ně ve své stati jaksi „pozamněl“.

        • janhladik napsal:

          Uvědomte si, že ekonometrie je v článku kritizována (a především v následujících dílech bude ustředním bodem kritiky), takže tahat sem kondratěvovy vlny, když je řeč o komlplexnosti finančně-tržní ekonomiky, to skutečně s inherentní nestabilitou, nejen dle Minskyho, nemá nic společného. Akorát tak s kritikou, na níž míří nejen Taleb a k níž se samozřejmě dostanu v dalších dílech. Schumpeter je zmatený a ani nemůže být v klasické ekonomii. Navíc nejde o pojetí nestability, ale kapitalistické evoluce – když trvdí, že kapitalismus potřebuje selhání k tomu, aby se mohl vyvíjet. Jako takový je samozřejmě opět velmi normativní a ex post, po velké hospodářské depresi, obhajuje něco, co neoklasickou ekonomii diskvalifikovalo. Kreativní destrukce, jako žádoucí jev podnikání… ano, to může implikovat inherentní nestabilitu ekonomiky, ale ta rozhodně není jeho ústředním argumentem. Nicméně jeho idea je přirozenostní, s Hegeliánským duchem ‚kapitalistických dějin‘.

          Marshall kodifikoval marginalisty a založil US disciplínu (jako normativní záležitost), ale v linii výkladu je to akorát tak do poznámky pod čarou. Jeho přidání jsem zvažoval, ale ponechal jsem obecné tvrzení o institucionalizaci marginalistů, neb vysvětluji jen účelovost proměny teorie hodnot. Text je primárně pro argumentaci o inherentní nestabilitě, nikoli pouze a jen o historické reflexi neoklasické ekonomie. Ale uznávám, možná by si jako ‚velikán‘ zasloužil více, než jen shrnutí.

          Když byste uměl číst (načež opak neustále dokládáte), našel byste především Hayeka (1958), ale Mises je hlavně příliš normativní filosof, bez nějakého historizujícího a proto empiricky relevantního přínosu pro můj výklad, ale díky za tip jej do revize více zapracovat (v závorce, že ty axiomy šíří také). Nicméně platí viz výše, aneb revize sleduje inherentní nestabilitu, nikoli reflexi ekonomické teorie a filosofie jako celku. Především na rovině epistemologie a ontologie se mnou začnete argumentovat – šermováním autory mě neohromíte.

    • Fagan napsal:

      Naprosto presne, ale rikejte to p.Hladikovi. Trh preci zadny neni, to co podstupuji se svoji firmou a se svymi zakazniky kazdy den, proc litam tam a zpatky a dneska jsem nakonec nikam neletel protoze nemecka Lufthansa stavkuje, tak nic z toho trhem neni, patrne je to statni planovite hospodarstvi. A predseda statni planovaci komise je Klingon z vesmiru, jen my to patrne jeste nevime. Bilderbergiani jedni zatraceny s celym jejich NWO, cipovanim lidi a rizeni nasich myslenek skrze nanovlaknove cipy pridavane do bavlny odevnimi firmami. No logo Mrs. Naomi Klein:-))))

      • janhladik napsal:

        Alespoň je vidět, proč ztrácíte tolik času kopírováním cizích článků. Když začnete psát vlastní myšlenky, je to radost pohledět. O pochopení psaného textu nemluvě.

    • xpow napsal:

      Ne, centrální plánování nemá nic společného s plánováním subjektů, které vstupují na trh. Váš vstup jako subjektu na trh (i s nějakým plánem) má smysl jedině, když nevíte to, co centrální plánovač, celkovou cenu, množství atd. Teprve na trhu se srazíte s realitou, to pozná každý podnikatel, který chce existovat na fungujícím na trhu. Chápu , že trh je formován lidskými institucemi zakotvenými v nějaké historické realitě, ale pořád mě nikdo nepřesvědčil, že jeho mechanismus by neměl být přirozený a že musí být jako přirozený respektován. Včetně plánovačů státních, korporátních. Startupy jsou jenom další kapitolou příběhu. Někdo dostane dotace na rozjezd , pak se setká s realitou a končí, protože špatně plánoval. Právě ta realita je to nejcenější , co tento přirozený mechnismus zprostředkuje.

      • janhladik napsal:

        Co je to ten přirozený mechanismus? V praxi, v historii, v realitě? Kde existuje, existoval, jak a co byly jeho důsledky – pakliže vůbec existoval a existuje? Od čeho se ‚přirodil‘, co je jeho zdrojem?

        Co třeba dotace na rozjezd internetu, GPS, celkově družicového systému, mikroprocesorů, infrastruktury, základního výzkumu pro farmacii? Kolik takových riskantních podniků přebírá soukromý sektor, s plánováním v horizontu delším, než 5 let, co je to za právní subjekty, jaký je jejich tržní a politický význam, pakliže takto dlouhodobé plánování užívají?

        Mě by zajímalo, jaký je podle Vás rozdíl mezi centrálním plánováním Číny a korporace, která má rozpočet stejný, jako jedna čínská provincie z východního pobřeží? Jaké jsou jejich reálné kapacity, resp. agency? Nebo dle Vás musíme uvažovat pouze a jen v intencích trh – stát? Proč?

      • xpow napsal:

        Základní mechanismus trhu je obecně popsán. Setkám se s ním v nějaké podobě, kam se podívám. Třeba po práci zajdu na pivo, nebo si půjdu koupit boty. Všude tam působí ona směna tržních subjektů a neviditelná ruka trhu.
        Je rozdíl mezi dotacemi do aplikovaného výzkumu a základním výzkumem a něco jiného jsou startupy. Tak že já tady nevím kam tím míříte.
        Čína už dnes není centrálně plánovaná ekonomika, její plánování je spíš blízké plánování velké korporace s tím souhlasím. Ale já jsem psal o rozporu mezi stáním plánovanou ekonomikou a trhem ne mezi státem a trhem. V tom vidím velký rozdíl. Ona ale i Čína může skončit gigantickým průšvihem.

        • janhladik napsal:

          Je to vždy jen směna racionálně jednajících a užitek maximalizujících aktérů? A kde jste vzal tu neviditelnou ruku? Četl jste někdy vůbec Smitha a tenhle jeho argument? Čemu navíc nerozumíte u mého argumentu se společenskou transformací a změnou? Třeba takový Fagan Vám tady nastínil naprosto precizně, jak takový mocenský imperativ vypadá – dělník je nepotřebný, nahradí ho stroj, dělník může klidně chcípnout hlady, protože jeho přínos je majiteli vyčíslen na 7 %, neb oni svůj přínos vyčíslili třeba na 50 %.

          A kdo tady prosím Vás mluvil o státní, plánované, nebo centrální ekonomice? Nebo o tom, že by Čína nebyla součástí nestabilní ekonomiky? I v centrálně plánované ekonomice, tak jak jsme jí měli možnost částečně zakusit v dějinách, docházelo ke směně, tedy existovala jistá podoba trhu, organizačně specifická. Takže o čem pojednáváte? O tom normativním konceptu dokonalého trhu, který nikdy nikde nikdo neviděl a všichni o něm mluví, nebo o něčem specifickém, historicky podloženém?

          • prirodovedec napsal:

            Viz nize. Jen dovětek k Faganovi. Z prostého hlediska maximalizace uzitku je pak pro toho sedmiprocentního pred chcipnutim nejlepsi domluvit se s dalšími podobnými – je jich většina – a v podstate aplikovat teorii her presne podle jeho predstav (cili trh 🙂 neschopni zbankrotuji) ale sireji a před chcipnutim vymenit role a zaridit chcipnuti tech majetných a přerozdělit a jede se dal. Neschopni uvazovat v sirsich pravidlech odumreli a jede se dale. V historii zcela bezne nejen diky komancum, ale kdykoliv majetkove prevraty predtim.

          • janhladik napsal:

            Tohle je na tom samozřejmě nejvtipnější. I když je definicí striktně racionálního, od emocí oproštěného jedince, psychopat, přesto by bylo dobré zamyslet se, jak by měli aktéři reagovat racionálně v existenčním ohrožení. Ale nebojte se, že Vám pak Fagan nepřispěchá otlouct o hlavu jakousi výsadní evropskou civilizaci, její morálně nadřazené hodnoty, apod. Jako by však ale v těch tržních vztazích neplatily. Pro mě se tedy ukázal vcelku jasně, protože snad prvně argumentoval jen sám za sebe a je to tedy hodně zajímavé čtení. Hodně koreluje s těmi jeho apely za demokratické, evropské, západní a kdovíjaké hodnoty, to tedy maximálně 😀

  13. Tacit napsal:

    Pane Hladíku, zatím nemám nic do diskuse k článku, protože čekám na případné další díly.
    Ale reaguji na vaši poslední větu, resp. popis posledního dílu série? Možná se jedná o dotaz do diskusního plena ohledně zaměření daného dílu, nevím. Viz:

    „Je nezbytné zapracovat koncept kapitalismu a pojednání o jeho institucionálních specifikách?“

    Jestli se tedy jedná o dotaz, pak bych se v rámci tohoto vašeho pojednání přimluvil za krátké shrnutí pohledů na pojmy – Stabilita, Růst a Blahobyt – na úrovni konstrukce vaší série článků, tedy z pozice finančně tržní ekonomiky. K těmto třem pojmům se často vyjadřují sociologové, ekologové i filosofové, ale bylo by zajímavé probrat ty pojmy z hlediska (tržní) ekonomiky.
    Možná, že vám to se zaměřením série nebude štimovat, je to určité zředění vámi velmi kompaktního pojetí, ale zajímavé by to bylo.
    To zředění a vysvětlování pojmů Stabilita, Růst a Blahobyt by asi znamenalo zavedení dalších „hráčů“ do tématu, například státu, neboť jak říká americký ekonom, nositel nobelovky P. A. Samuelson: „Řídit ekonomiku bez trhu nebo bez vlády je jako tleskat jednou rukou“. A krom toho Samuelson do svých Základů ekonomické analýzy zařadil pojmy jako např. funkce sociální péče (v kapitole Ekonomie blahobytu).
    Vím, už se dostávám poněkud jinam, ale tohle by pro Kosíře zajímavé bylo. Odpověď na otázky Proč je potřeba Stálý růst? To už nejsme v Blahobytu, nebo aspoň ve Stabilitě? Musíme se stále hnát výš? Nestačí jen udržovat stav? Já tomuto přístupu soukromě říkám řízení ekonomiky formou „Hrníčku vař!“ Ale provokativní otázka zní: Není třeba zavelet „Hrníčku dost!“
    Takže, když když by to šlo… Díky předem.

    • janhladik napsal:

      Stabilita bude spíš postavena na paškál pojednáním o vnitřní (inherentní) nestabilitě finančně-tržní ekonomiky, Popravdě nevím, co by v našem světě, kde jedinou jistotou je změna, měla znamenat?

      Růst a blahobyt. To jsou vcelku ošemetné kategorie. Růstu se budu dotýkat, ale opět v kontextu finančního světa, jeho praktik, limitací a dopadů. Blahobyt, to je velmi subjektivní záležitost, spojená také se stabilitou, s environmentální dimenzí, bezpečností, apod.

      Uvidíte v dalších dílech, zatím si těmi posledními dvěma pojmy nejsem jistý.

  14. prirodovedec napsal:

    Dekuji autorovi, pocetl jsem si. A samozrejme si potvrdil uctu k „nekterym ekonomum“ i nasim. A neuctu k jinym. Prihodim polinka do diskuse mezi zrejme „cesky i londynsky“ vzdelanymi ekonomy zde.

    Jako prirodovedec cili prislusnik kasty používající často exaktni metody nemohu bohužel na snazeni nekterych ekonomu hledet jinak nez často nase kasta. Jednak je to v souladu s moji charakteristikou scallopem včera 🙂 a jednak to ma nasledujici stripkove duvody mne „ekonomoamatera“, byt mam také nejaky vzdelavaci papir na blizke obory:

    Pokud vidim doporučenou literaturu Faganem podle jmen autoru jako strizenou z Sevcikova, Schwarzova NeoLibinstu, usmivam se. Cetba textu Rothbarda o matematice a zejména o nahodnosti neobstoji u studentu, kteří měli trochu vice matematiky a budi usmev az smich. Je tam takove to vseobjimajici ekonomicke kecani do vseho – jako když Marx psal o diferenciálního poctu. Zkratka pro znalejšího to cisi amaterismem kteremu se tak hezky vysmiva Martin Gardner v pripade Lafferovy krivky (to není Rothbard, ale podobne pojeti).

    Podobne Mises je pro mne lidsky prilis obskurni figurka. Zprvu zcela neuspesny ziveny dlouho genialnim bratrem statistikem, vyustujici do snahy nepocitat, nesbirat dat, vse resit myslenkovou konstrukci a verbalnim popisem bez formalismu. Pak ta nenavist na mne cisici z pověstného dila Liberalism mne připomina stylem povestny komunisticky manifest jen naopak. Nenavist k sociku skoro jak z diskusi na bakalaktualne. Jeho chovani na seminarich pusobici opet socialni inteligenci nula a sektarsky, mne nejak nesrovnava s jeho dilem, zejména když vidíme bankrot dalšího pokusu pretavit myslenky myslicich do jednoduche ideologie neoliberalismu a zpet jiz jen legracni pokusy o jeho dusledne uplatneni.

    Tolik ke zdrojum. Dále k ekonomickym modelum (verbalnim nebo kvantitativnim). Pokud by se zustavalo v rovine abstraktnich prostoru, jak je to v matematice a pokusy o aplikace by byly stejne opatrne a promyslene jako v přírodních vedach, to by ještě slo. Pak by zkratka ekonomie byla zajimavy myslenkovy experiment nabizejici vodítka a postupne opoustejici detske strevicky.

    Jenze ekonomove (nekteri) ziji v absurdni predstave, ze to cim se mnohdy zabyvaji (napr. oblibene trzni modely aplikujici matematickou teorii her) je vlastne ta realita uchopena nastroji a ne abstraktni model, který si zada axiomatiku, pravidla a nektera tvrzeni plati prukazne jen na zaklade predpokladu, které s realitou nemaji naprosto nic spolecneho.

    Ti neznali tedy abstrakci znasilnuji realitu primu, ti znalejsi znasilnuji nejprve předpoklady a tvrdi ze plati. Pak az skutecne neplati – viz i v diskusi zde neresi, ze ten model je zrejme neaplikovatelny, ale ze je spravny, jen neplati ted, protoze nekdo zly pokazil ty predpoklady. Ze ta neplatnost tech predpokladu je logicka a bezna a ze se s nimi musi velmi opatrne to je napr mechanikum od dob Lagrange zrejme. Snad ekonomove budou mit sveho MASOVE ucinneho Lagrange. Poznamka: Pinusi omlouvam se, ja vim, ze jste i normalni :).

    To co pisu je ilustrovano triviálními priklady z diskusi, kdy komanc tvrdi ze tu nebyl komancov a neoliberal a pravicak tvrdi, ze zde nebyla ci není zadna pravice a nebyl liberalismus. Samozrejme, ta zjednoduseni a dogmata jsou pro normalne vzdelane jedince tak stupidni a zjednodusena, ze plati mozna na nejake Zemeplose ale ne v normalnim svete. Jde o abstrakce. Takze při pouziti hasici pristroj s sebou :).

    Postrehy k trhu a povestne, ze vyresi vse (za určitých realne nenastavitelných podmínek a pokud nastavitelných nedodrzitelnych neb nevyhodnych pro nektere) se občas jevi jako vira v to, ze nahodne vygenerovana posloupnost konverguje …

    Postrehy k roli adaptability trhu a smyslu strategického planovani pro podnik ci stat mi nekyd pripadaji jako postřehy kutila, který si zakaze pozuivat sroubovak, protože ideologie kutistvi říká. Proste je zde problém, ten se musí uchopit a resit podle reálného posouzeni a ne nejake ideologicke zjednoduseniny.

    Ale ne, ne, ne – herostratove mezi nami (napr. Klaus and his boys) proste musí prinest experimentalni dukaz na manipulaci se zivoty s deseti miliony obyvatel, ze abstraktni a zjednodusene ekonomicke teorie nelze na realitu aplikovat. Vyborne, dukaz probehl, poucili se?

    Ne. Nastesti nekteri jsou jako hladisek – seriozni a korektni a znali a premyslivi. Netvari se, ze maji patent, hledaji. Jini jsou neprilis poucitelni (u mne Fagan přes Londynske vzdelani, xpow a další). Co s nimi. Upalit nez poskodi hlouposti dalších deset milionu co se narodi?

    Dále je zde problém výjimek, urcite zakonitosti plati, když je všichni dodrzuji (veri jim), viz kouzelna stat Sorose o investovani využívající viry v tyto neoptimalni postupy. Viz hroutici se předpoklady ve 2008. Jenze proc by měli, když na tom momentalne mohou trhnout vice.

    Na přírodních vedach ci technice obvykle takovi nedostanou zapocet, protože by mohli zabijet lidi, co na ekonomii? Zrejme diplom z aplikaci dogmatismu. Co s nimi? Jedine diskutovat zde, vysmívat se je-li důvod, a tim varovat druhé i je.

    Další uvazuji o uzavrenych systémech v situacích, kdy uzavrenost nelze zajistit, o funkcích uzitku, které jsou opet zjednodusene, o stacionarite, kdy dynamika je prilis vlivna. Dusledek? Diky snaze hrat si na pánybohy (ci udelat kseft nebo jako Laffer zavděčit se Rumsfeldovi na ubrousku) to často konci katastrofou.

    Kdyby tak postupovali treba strojari ci stavari, byl by na silnicich prudky narust havarii kdyby stavari, procento spadenych budov by narostlo radove. Co lekari?

    Kde se tedy ksakru v tech ekonomech bere ta drzost hrat si na pany vsehomira a občas mentorovat zdanlive fachidioty jinych oboru (viz scallop 🙂 ) ve skutecnosti lidi schopne uvazovat v souvislostech a radne myslet ve vice oborech. Přitom z pohledu těchto z jinych oboru se jim často musí jevit, ze premoudrely znalec trojčlenky poucuje člověka skutecne resiciho stochasticke diferencialni rovnice nejen používající odvozenou kouzelnou B-S formulku.

    Tak tolik z pohledu pozorovatele hemzeni ekonomu. Dle zkusenosti se takto jevite nejen mne, ale mnoha. Bylo by to zabavne, kdybyste opakovane nedostavali moc a od teorii nesli do praxe a nenicili svými abstrakcemi v realite zivoty milionu …

    Zamyslete se ne nad svetem, ale hlavne nad sebou.

    • kchodl napsal:

      Přesně.
      Připomnělo mi to dávný zážitek, kdy jsme s kolegou navštěvovali děvčata na přednáškách VŠE a z výkladů jsme si dělali legraci, že nebude dlouho trvat a ekonomové objeví integrální a diferenciální počet.
      🙂

      • kchodl napsal:

        Myslím tím zcela samostatně, jako Jirotkův „strýc František“ elementární zákony chemie.

      • kchodl napsal:

        Co se stane, když smícháme tyto dvě látky ? Ví Bůh.
        Dělníci skákali okny ven.

        Když něco podobného provedou ekonomové, kteří vybaveni příslušnou ideou udělají to samé ve velkém – se sebejistotou strýce Františka, my ostatní bohužel vyskočit oknem nemůžeme.

        • prirodovedec napsal:

          Znam. K tem devcatum, ano napr. uz Marx byl hodne linearni a linearita mnoha z tech ekonomu dodnes zustala jako hlavni objev.

    • Firefly napsal:

      Nevěřím ani slovo „počítací“ ekonomii. Jako člověk ze zcela druhé strany oboru vím, jak je ošemetné interpretovat holá čísla bez znalosti mnoha dalších informací. A pakliže se nejedná o firmu, alébrž o celous poslečnost s miliony skutečností a miliardami vztahů, je veškeré počítání jen popisem zcela nesmyslné situace.

      Ekonomie je disciplínou společenskou, ve které nejde o nic jiného než o žebříčky preferencí. A jsem zas u trhu…

      • prirodovedec napsal:

        I pocitaci ekonomie, jak to nazyvate, i ta Vase povidaci, jak nazyvam tu druhou, jsou jen abstrakce. Jejich způsob pouzivani v realite je v mnoha pripadech neadekvatni a v nekterych pripadech hraje tim padem roli astrologie dneska. Je to smutne, protože brilantne napsane a vyargumentovane texty bez vzorcu dokazi byt docela peknou abstrakci a naopak pekne matematicke modely také jsou peknou matematickou aplikaci byt abstraktni.

        A sem tam rezervovane a promyslene asi lze pouzit nektere slovni rady (odhaduji) nebo matematicke modely (prevazne v oblasti mikro-) coz dokonce vim.

    • janhladik napsal:

      Díky za skvěle doplňující příspěvek. Je skutečně těžké vézt akademickou polemiku s londýnsky vzdělaným člověkem, co nepochopí rozdíl mezi normativní filosofií (jeho vlastní přístup) a historizující reflexí některých pojmů v kontextu finančně podmíněného trhu, samozřejmě limitovanou určitými odkazovanými autory (můj předem deklarovaný přístup). Ale ono je legitimní, že tento ‚grif‘ nemusí umět používat každý. Jen je to škoda, přece jen má Fagan jistě spoustu přečteného. Nicméně vyjmenovat řadu sebepotvrzujících se ideologů vedle sebe, bez nějakého kontextu (proč tak psali, kdo jim to platil a co z toho chtěli mít), a byť alespoň jednoho kritického zhodnocení, to by snad neprošlo ani na bakaláři VŠE, nebo se mýlím?

      Jistě se, přírodovědče, můžete těšit také na zhodnocení B-S formule a dalších pikantností z víry v efektivní trh ve světě finančních spekulací a praktik. Popravdě tak nějak hledám cestu, jak sem tohle téma dostat, neboť jak píši, kotlinka se finančními trhy nijak nezabývá, kromě toho, že jsme je dle Kalouska a Nečase museli uspokojovat. Uvažoval jsem nad tím, že bude lepší představit kritiku hypotézy efektivního trhu z Chicagské školy skrze historickou reflexi toho, kde vůbec idea efektivního trhu vznikla, za jakých podmínek, proč a kdo jí jako první zkritizoval, jak to šlo dále.

      Fagan měl pravdu, že Marshall tu politickou programatiku institucionalizoval, ale nikoli že by byl učitelem ekonomie – pouze se tak vykládá. Walras je pro harmonizující axiom poptávky a nabídky důležitý, ale zase si říkám, že to už bych musel napsat knihu o kritice celé neoklasické ekonomie, zahrnout Lucase, a další. Každý přispěl něčím do mlýna, ale jen někteří z nich byli skutečně zásadní pro vybudování argumentu, který směřuje ke světu financí a finančních trhů, resp. k jejich vlivu na tržní ekonomiku, kapitalismus.

      Zásadní je pro mě, odkud se axiom trhu a axiom poptávka-nabídka vzal. Dále s ním budu pracovat, ale je třeba zhodnotit i peníze. Tam se Fagan dočká jak Rothbarda, tak Friedmana, ale nejen jich. Jak zhodnotil Polanyiho, to jsem začal pochybovat nad tím, co si za své peníze ze vzdělání odnesl… Bylo by krásné, kdyby Fagan dokázal pochopit tu historizující metodu, jako jí třeba brilantně užil Rothbard v díle A history of money and banking in the United States: the colonial era to World War II. Nebo při jeho stopování původu monopolů. Vzhledem k silné osobě učitele (von Mises), kterého nechtěl zklamat, proto i dokážu být shovívavý k tomu veletoči, když na jedné straně prokáže, jak železniční monopoly transformované do bankovnictví ovládli stát a jeho legislativní proces, aby pak ze všeho začal vinit a jen a jen stát. Ale mezi řádky se dobře čtou i jiná jeho díla.

      Váš vhled do matematického modelování, s nímž úzce souvisí ekonometrie, je v tomto případě velmi obohacující. Velmi kulantně jste rozvedl limitace takovéto ‚vědeckosti‘, o níž především z politických důvodů usilovali právě zmiňovaní marginalisté, ale také Marshall. Nemluvě pak o univerzitě v Chicagu, resp. návazné školy normativních matematiků, kteří nám vykládají o tom, jak ekonomika musí fungovat právě tímto způsobem, neb je to logicky koherentní a matematicky optimální. Proto jsem Fagana pobídl k diskuzi nad epistemologickými základy, které jsou v tomto případě v matematické dedukci. Jak si matematicky, přesně, vyjádřit náš život, naše interakce, soužití, tvořivost, pocity?

      Třeba ten Schumpeter je v této matematice vtipný, přispěchá s teorií cyklů na základě přesných výpočtů, takový vypočítaný jasnovidec, že buď jednou za 36 měsíců, podruhé cca za 80, potřetí za 100, atd. se nám tu objeví krize, která ale povede k zušlechtění kapitalismu. Tak.

      Ono by pak bylo zajímavé sledovat nejen Fagana, jak by při žití vlastní víry dopadl v reálném finančním prostředí absolutní náhodnosti se svými deterministickými axiomy bez analytické a vypovídající hodnoty. Hádám, že naprosto stejně, jako oba nobelisté s jejich ‚dokonalým‘ algoritmem v Long-Term Capital Management.

      Ta snaha přiblížit ekonomii přírodním vědám byla silná. Především pak v 19. století, kdy šlo o hodně a kdy se gentlemens touto snahou společensky prosazovali. Trpí tím i pozitivisté jako byl Milton Friedman, kteří zašli až tak daleko, že pravdivost tvrzení dokážeme jeho vnitřní logickou koherencí. Tak proto nám ten tzv. svobodný trh v pohádkách tak krásně funguje. O limitech jazyka a našich úvah z nich nepochybuje takřka nikdo, navzdory vědeckým poznatkům nejen behaviorální psychologie a sociologie, ale také neurologie a dalších. Bude zajímavé dočkat se Faganovy reakce i na budoucí argumenty z této oblasti, jak je osobnostně znevěrohodní jako toho komouše Polanyiho.

      No a pak je tu ten zlý stát a další vnější nepřátelé- nejlepší je svést vše na něco vnějšího. Ona to není ekonomika, co nám dělá kotrmelce a nectí naše zákony. To jsou ti zlí druzí, co nám tu ekonomiku kazí, překrucují a vůbec jí odvádějí od našich pouček… Že jsme v tom všichni stejně, to nevadí. To pak někdo přiběhne s přirozeností a je úplně vymalováno. Jen ten papež asi ještě nepochopil, že desatero Mojžíšovy předala neviditelná ruka.

  15. vonrammstein napsal:

    Tak já si konečně můžu dovolit čekat přes půlnoc na novej příspěvek-a von žádnej nebude? Su teda celej zklamanej.

Komentáře nejsou povoleny.