KDYŽ SE DÁREK NE/VYDAŘÍ…


napsal Xaver

Včera jsem si řekl: furt píšu jen o vážných věcech, někdy i docela důležitých, tak to pro jednou změním. Budu vyprávět všední příběh, ze všedního života obyčejných lidí. Stvořím takový malý skoro fejetonek.

Jako důchodci máme už všecko. Za dlouhý život jsme nahromadili vše, co potřebujeme i nepotřebujeme; včetně pár záludných nemocí či neduhů. Naše hodné děti to ví, a proto k Vánocům vymysleli „nehmotné“ dárky: každoročně nás vyšlou zhruba na tři dny za své peníze prostřednictvím internetu do nějakého koutu naší vlasti. Letos to padlo na jižní Moravu se zvláštním zaměřením na Valticko-lednický areál.

Po dohodě s hotelem jsme vyrazili v první půli dubna – konec už byl údajně obsazený (bylo nám řečeno při vyjednávání hned počátkem února). Cesta tam rychlíkem Eurocity v málo obsazeném voze ubíhala krásně bez velkého zpoždění a jiných nepříjemností. Zlevněnou jízdenku o jednu čtvrtinu (tu druhou nám uzmul pro trapných pět miliónů v rozpočtu Kalousek a nová vládní garnitura o to ještě ani nezavadila) jsem průvodčímu předložil rutinně i s občanským průkazem. Zdvořile doklad totožnosti odmítl, což mě překvapilo: vloni jsem ho musel lovit z kapsy v lokálce Horní Lideč – Valašské Klobouky, tak jsou tam na východě průvodčí přísní.

Velmi nás upoutal pohled na tisíce pokácených stromů a keřů po celé délce trati do České Třebové (obrovské penzum práce!), aby nemohly nezdvořile nakukovat do oken vlaků, příp. před nimi byť nedobrovolně polehávat. Žena z toho měla velikou radost, protože v tom viděla odplatu za to, že jejich náletoví kolegové podobně nakukují do oken naší chalupy. Avšak nic s nimi nemůžeme dělat, neboť nám jednak nepatří a jednak na zápas s nimi už nestačíme. Vedle toho jsem užasl též pohledem na obrovský areál letovických a adamovských fabrik blízko trati a zavzpomínal na jejich světový věhlas…Platí ještě?

Ani ne za čtyři hodiny jsme dorazili do cíle. V rámci našeho zájezdu bylo i předplacené posezení ve vinném sklípku. Jsme přece na jižní Moravě, navíc v jejím proslaveném vinařském koutě. Recepční hned při uvítání sdělila: posezení obnáší degustaci šesti vzorků, a vína, které nám bude nejvíce chutnat, můžeme pak vypít neomezeně. Ostatně tak to stálo i ve voucheru! Vážení, nerad kritizuji, raději bych chválil, ale v tomto případě musím, musím. Protože

z toho nebyl zážitek, ale spíše trapas. Totiž: žádná degustace se nekonala! Na výběr z bílých vín byla přímo nabídnuta dvě: veltlín zelený a jakýsi muškát. Zvolil jsem to první a nestačil se divit. Veltlín, když už víno, znám a popíjím už pár desítek let, upřednostňuji ho, včetně Grüner Veltliner od sousedů. To, co přišlo na stůl, ovšem kolem něj ani nešlo.

Byl to nápoj v podstatě bez vůně, barvy ani zelené, ani dozlatova. Dále to bylo víno matné, prázdné a poněkud sladké – oproti suchému veltlínu. Připadlo mi, že pochází ze dna sudu a něčím je dotažené. Pár vysokoškoláků po pravici komentoval mé rozpaky ještě opovážlivěji: „My jsme mysleli, že je ředěné.“ Ani recepcí slibovaná „kvantita“ se nekonala: na osobu byl asi 4dcl džbánek, což mně ovšem bohatě stačilo…

Po levici seděli starší manželé ze Slovenska, paní popíjela růžové, pán vůbec nic a zdráhal se sdělit důvod. O to více rozmlouval. Totálně znectil všechny slovenské politické strany, politiky, Ficu nazýval Červený Khmér a ani euro mu moc „nechutilo“. Paní dodala, že s jeho zavedením stouply některé ceny až o 300 procent. Usoudil jsem, že s procenty „narábá“ podobně jako organizátoři naší prezidentské volby či onen spolužák mého vnuka. O tu procentní příhodu se s vámi podělím. Vstoupila paní učitelka do třídy a takto hartusila: „Vy pitomci, z té písemky má 50 procent z vás pětku!“ Nato vyskočil jistý Vašek P. a „uzemnil“ paní učitelku výtkou: „Prosím, vždyť tolik nás ve třídě ani není!“ Oba slovenští sousedé zaznamenali i vysoké ceny v dané příhraniční lokalitě. Zdůvodnil jsem to vlivem cenové hladiny sousedního Rakouska a myslím, že jsem nebyl daleko od pravdy. Navíc tam neřádí konkurence obchodních řetězců jako ve větších městech ve vnitrozemí.

Ale sklípek a víno neměly být jediným zlatým hřebem našeho zájezdu. Jeho těžiště mělo spočívat úplně v něčem jiném…

To bylo zase slávy v novinách, v televizi a na internetu kolem otvírání hradů a zámků na 1. dubna. Některé zahájily dokonce předčasně, když bylo tak hezké počasí. Bohužel Valtice a Lednice s jejich skvostnými zámky zachytily tuto vlnu euforie jen částečně. Jinak řečeno, prohlídky v dubnu se tu konají jen o víkendech. My a desítky dalších zájemců, kteří dorazili uprostřed týdne, měli smůlu. Podobá se to podivnostem, jaké vidíme i v jiných oblastech naší společnosti. A zaráží to tím víc, že vstupné není nijak malé, zvláště když mnohá

tato „zařízení“ uměle zřídila dva i tři prohlídkové okruhy – pro každý ovšem s oddělenou vstupenkou. Kam se na to hrabe Matějská pouť, pomyslí si nejeden z rodičů. A zvláštní na tom je, že čím menší „krcálek“, tím zavádí více okruhů. Jako třeba nejmenovaný zámek u Benešova, jehož habsburský pán svého času by jeleny a muflony a další boží stvoření nejraději kosil kulometem, kdyby ho ovšem unesl…

Ale to jsme odbočili. Zkrátka chtěl jsem vyjádřit podiv nad tím, že zmíněným zámkům při těch vysokých cenách vstupného nestojí za to, uspořádat byť i jen jednu nebo dvě prohlídky za den. I v dubnu by zájem byl dostatečný. Jedná se přece o příjmy v řádu tisíců! Škoda pro ně – škoda pro nás, protože my už asi další možnost nedostaneme.

A tak jsme docela zklamáni jihomoravským světem zase rádi nasedli v Břeclavi do našeho rychlíku EC 70. Z Wiener Neustadtu přivezl více vzduchu než pasažérů, takže jsme s ženou pro větší pohodlí zabrali každý jedno dvousedadlo. Bohužel má radost z toho měla v Brně skončit, protože tam po mé levici dopadla do sedadla dáma váhové kategorie 100+. Bůhví, proč si mě „vybrala“, protože třetina sedadel byla ještě k dispozici – ovšem na rozdíl od mého většinou zády po směru.

Je zajímavé sledovat, podle čeho volí lidé ve vlaku sedadla. Mladí jednoznačně podle toho, jestli se vedle okna za záclonkou ukrývá příslušná zásuvka, aby se mohli hrabat v těch svých „krabičkách“. Nebo nekonečně dlouho telefonovat a pitomostmi otravovat okolí. Jedna „taková“ přes uličku, zřejmě vysokoškolačka, líčila svému protějšku v dáli neúspěch své písemky tak sprostými výrazy, které slyším nerad i mezi chlapy. Ta dáma vedle ale začala jen luštit jednoduché sudoku. Nicméně dosadila ne víc než jednu pětku a jednu osmičku a tvrdě usnula.

Jelikož mám známé problémy starších pánů, velice jsem trpěl: nešla ani překročit, ani přeskočit. Mé naděje, že vystoupí před Prahou, padly v České Třebové i v Pardubicích (jinde EC 70 nestaví). Vyjasnilo se až někde v Libni, kde se zřejmě nacvičeně probudila, narazila obrovský batoh a jako první se postavila v chodbičce u dveří. A já ještě stihl „odejít“ také, takže vše se v dobré obrátilo…

Mé články mívají někdy jakési „ideové“ vyústění. Dnes se to nenabízí, šlo přece o vylíčení všedního příběhu. Jen dodám, že zájezd nijak nezatracujeme: cestování vlakem bylo příjemné, hotelový pokoj útulný, procházky zámeckými zahradami nezapomenutelné – včetně výšlapu 302 schody na vrchol minaretu v Lednici, včetně silného dojmu z obrovských vinic v oblasti, setkání s příjemnými lidmi atd. Ale to velké ALE, jak jste po přečtení zvěděli, tu přece jen zůstává.

Příspěvek byl publikován v rubrice Xaverův nový dům se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

19 reakcí na KDYŽ SE DÁREK NE/VYDAŘÍ…

  1. Narcis napsal:

    Jen pro spravedlnost vůči dětem. Výběr byl tematicky dobrý, jen termín čerpání trochu horší. Kdybyste si počkali, zámek vám neušel. Na kvalitě vína a nabídce by se bohužel nic nezměnilo, ani účastníky zájezdu a spolucestující ve vlaku termín neovlivní.

    My takhle loni dostali od dětí zájezd po Labi do Drážďan. Jeli jsme začátkem srpna. Naprosto dokonalé, výborné výletní počasí, jídla nad naše schopnosti konzumu, víno možná lepší než ve Valticích, doporučuji. Ale umím si představit, že v jiném termínu nám to mohlo propršet nebo bychom kvůli mlze nic neviděli a měli bychom špatný dojem. Začátkem června kvůli záplavám bychom dokonce vůbec nejeli. Takže ta trocha napětí, jestli to vyjde, ani v seniorském věku není na škodu.

  2. Puck napsal:

    Jsem ostuda. V Lednici jsem nikdy nebyl a tak mě zaujal lednický minaret. Což o to, stavba je to jistě pěkná, ale na katolické Jižní Moravě poněkud nelogická.
    Důvod vzniku není úplně jasný. Prý Alois Lichtenstein chtěl původně postavit kostel, ale církev mu druhý nepovolila a tak zbytný milión zlatých investoval do minaretu. Natruc ! Frajer !
    Stalo se tak v roce 1797 a když uvážíme, že druhé obléhání Vídně Turky se konalo jen před sto léty (1683) musíme konstatovat, že už tehdy byli, jak pánové, tak poddaní velice tolerantní k cizím kulturám a vlivům.
    Rozumy sbírám na Wikipedii, je to nejjednodušší. 🙂

  3. zZz napsal:

    Být v Lednici na rekreaci a nenavštívit zámek je škoda, to k tomu patří a s tím vínem – podvod na zákazníka.

    Píšu ale proto, že nedávno byl v rádiu pořad týkající se opravdu jedinečného Lednického parku. O tom, jak je ničen bobry. (Také o tom, jak jinde zase bobři navrtávají povodňové hráze, které hrozí protrhnutím.)

    Celý Lednicko-valtický areál – park, je oblast chráněná UNESCO. Park se budoval minimálně 250 let, a to bez přítomnosti bobrů. V parku má samozřejmě každý strom své jedinečné přesně určené místo. Jako o příkladu se v reportáži mluví o nyní zničeném platanu starém 160 let. Než vyroste nový do současné podoby, tak se toho nedožijí ani naše děti.
    Bobr je tady škůdce, jenomže je chráněný a nikdo ze zodpovědných ochranářů prakticky nemá snahu problémy řešit. (Reportáž tak alespoň vyzněla.)
    http://www.rozhlas.cz/plus/zaostreno/_zprava/co-zabrani-bobru-evropskemu-v-niceni-vzacnych-stromu–1342231
    (Tamější text je jen část přepisu audia.)

    • vlkp napsal:

      Řekl bych, že o bobrovi platí totéž co o poslanci. Nebo obecně o politikovi. A na rozdíl od bobra není tento, také chráněný druh – viz rozhodnutí Nejvyššíh soudu v kauze trafikantů
      1- ani náhodou tak pracovitý
      2- ani tak roztomilý
      jako bobr.

      • kchodl napsal:

        Nehledě na to, že z kůže zastřeleného poslance či politika zimní čepici nebo rukavice neuděláte. Ani ocas se moc nehodí, jako doplněk na loveckou čepici.
        🙂

      • zZz napsal:

        🙂

        Navíc si politici na Malé straně vlastně pro sebe udělali takovou svou malou chráněnou přírodní rezervaci i se zákazem vstupu. Pohyb návštěv jen po vyznačených stezkách – pozorování bobrů-politiků jen z bezpečné vzdálenosti.

  4. Germanicus napsal:

    Ještě za časů organizovaných zájezdů ROH do moravských sklípků a vinic, měla řada vinařů (JZD) připravené speciální „víno pro Pražáky“. Jednalo se většinou o druhák nebo béčkovou směsku, vše přislazené řepným cukrem. Krásně to vystihnul Renčín na jednom svém kresleném vtipu, kde dva konzumenti vína si do jim předloženého vína namočili nohy. „Vidím, že pánové jsou opravdoví znalci“, komentuje situaci vinař. Bohužel nemohu na internetu tuto kresbu najít.
    Je zřejmé, že vám v Lednici předložili podobné „víno“.

  5. standa.e napsal:

    Možná se něco změnilo, za ty roky, kdy jsem tam byl, ale pravdou je, že samotný interiér zámku byl… prostě kdo viděl tři české zámky, viděl všechny (a hádejte, zda tam mají kamna, do nichž se přikládalo z chodby, aby… ;-))
    Naprosto „brutálně“ ta stejnost vyzní, dá-li člověk víc zámků v krátkém časovém období…
    Jinak podobně nevhodně jsem navštívil Kroměříž – byť Tiziana člověk spatřil, sál kde zasedal sněm také… Na Květnou zahradu bylo příliš brzo…
    S vinným sklípkem mám také zlou zkušenost, byť ve Velkých Pavlovicích. Majitel to ještě pojal formou „bodré zábavnosti na hranici trapnosti“, ale co už… Věděl jsem, že některé věci se musí řešit spíše metodou známých, než touto tržní cestou, tak mě to ani nepřekvapilo. Nejsem typ na dělání scén a řekněme, že si to pan vinař oddřel tím pokusem o stand-up vystoupení…

  6. kchodl napsal:

    Komerční moravské „víno pro pražáky“ je pověstné.

    Všude na světě tohle kontrolují – vinaři jsou podvodníci téměř kdekoliv, ale nikde jsem se nesetkal s tak příšernou zlodějnou a podvodem. Všude vás ožulí, ale nikde si to nedovolí až takhle strašně.
    Ve Francii většinou dostanete víno jen o stupeň horší – tedy poté, co zjistí, že nejste Němci ani Angličané (ti pijí patoky jak pražáci ve sklípku). Přesně to, co platíte, vám také nenalejí.

    „Obchodník s vínem“ je jenom stupeň nad „koňským handlířem“, asi na úrovni lichváře.
    🙂

    Z dobrého důvodu nevěřím ani kupovaným „moravským“ lahvím, kolik procent je falešných ?
    Hodně. Buď to falšuje přímo originální výrobce nebo někdo jiný.

    Ostatně, od té doby, co se do kšetfu s vínem vrhli naši opěvovaní rákosníci, není bezpečné pod 400 Kč za sedmičku a nákup ve spolehlivé vinotéce ani chilské, italské, francouzské, … originálně vypadající láhve.

    Dát si rozlévanou „dvojku“ červeného i v lepší restauraci může skončit týdnem v nemocnici.
    O „vinotékách“ kde stáčejí do petek ani nemluvě. To je téměř ruská ruleta, asi dostávají tajně od státu ještě peníze za trávení alkoholiků, bezdomovců, důchodců a podobně.

    Neboli další oblast, kde stát – po hazardu, inkasní mafii, exekutorech, topných olejích, falšované naftě a benzínu, dvaceti pěti let ignorování falešného chlastu, … falešných hodinek, kabelek, … v kamenných obchodech, … – absolutně zklamal.

  7. tresen napsal:

    Před několika lety jsme se s přáteli rozhodli pro týden dovolené na jižní Moravě. Ubytování jsme si objednali v malém rodinném penzionu na okraji Valtic. Protože majitelé jsou zároveň vinaři, nabízejí svým hostům posezení ve sklípku s degustací. Nechali jsme to na poslední večer před odjezdem a celý týden jsme si zatím užívali procházek nádhernými parky, navštěvovali jsme historická města a městečka a jiná pozoruhodná místa v širokém okolí. Udělali jsme i výpad na rakouskou stranu. Bydlení v penzionu bylo komfortní, neměli jsme co vytknout, takže jsme se těšili na sklípek a nepochybovali jsme, že se ochutnávka vyvede. Už předem jsme domácím hlásili, že bychom si u nich rádi nakoupili víno s sebou domů.
    Sklípek byl malý, příjemný, paní domácí se nám velice ochotně věnovala. Udělala nám solidní přednášku o sortách, které pěstují, a o způsobech zpracování hroznů, vedoucích k různé kvalitě nápoje, od dobrého standardu až k tomu nejvzácnějšímu, co může Morava poskytnout.
    Vykládala, nalévala, my jsme popíjeli, chutnalo nám. Většinou. Něco víc než ostatní, něco dokonce velice. Snažili jsme si zapamatovat, co bylo nejlepší, chtěli jsme hned zamluvit bedýnku.
    Ale paní žádné objednávky nepřijímala, odkázala nás na zítřek.
    Druhý den přišla sprcha. Nic z toho, co nám tak chutnalo, nebylo na prodej. V nabídce byla jen dvě vína, obě na našem včerejším žebříčku figurovala až úplně dole. Domů jsme nakonec nevezli nic, protože už nebyl čas zajet k jinému vinaři.
    Byla to ale užitečná zkušenost. Teď už víme, že dobré víno se na Moravě koupit dá, ale jinde a jinak.

  8. Bouše napsal:

    „Vedle toho jsem užasl též pohledem na obrovský areál letovických a adamovských fabrik blízko trati a zavzpomínal na jejich světový věhlas…Platí ještě?“ Xavere, neplatí !

  9. liška napsal:

    jo, milánkové, trh je trh. Chce to se domluvit s odborníky, jak na vína, tak na ostatní, jako je ubytování, gastronomie atd… Slevové akce nebrat. A doporučuji méně profláklé destinace, pak máte šanci najít opravdové perly. Znojemsko je trochu chudší, tam nejsou tak oprsklí. Klidně
    mi napište, zařídím :-)) 8.5. jsou vína VOC a stojí to za to. Navíc zaplatíte jen to, co vypijete a věřte, že si vyberete v nabídce jak menších, tak i větších vinařských firem, a to naprosto bez postranních úmyslů.

  10. Hudec napsal:

    Xavere, přesně tak. S Moraváky a vínem je ten problém, že sice umějí udělat krásná vína, ale až příliš často šidí. Proto raději bílá vína z Rakouska, jen kousíček od těch našich vykuků. Když se chceme držet ve středoevropském regionu.
    Já osobně moravská vína právě z tohoto důvodu skoro nekupuji, výjimkou je vlašský ryzlink vinařství Gala z Mikulova (tam to roste na vápenci a to je pro vlašák to pravé). Možná jsou i jiní, kteří nešidí, ale já o nich nevím a v tom moravském vinařsky zlodějském podhoubí se mi hledat ani nechce.

  11. Evix napsal:

    Víno kupuji jen ve vinotéce, sice občas taky prodají šunt, ale ze sklípku nikdy nebylo dobré..
    Loni jsme byli v červnu v Kroměříži, prošli jsme Květnou zahradu. Byla nádherná, taky park byl úžasný. Zase jsme neviděli Tiziana, tak někdy příště….

  12. Jos napsal:

    Tedy fakt by mne zajímalo, komu moravští vinaři to své „víno pro Pražáky“ ve skutečnosti prodávají. Pražanům těžko. Mne jako Pražákovi moravské víno, zvláště červené, může být ukradené. A mohu-li doporučit, zkuste někdy projet Moravou přes kousek Slovenska, nebo okolo Vídně, do Soprone. Je to kousek ale místní vína za to stojí. Bílá i červená.

  13. jezevec napsal:

    jen jestli na tobě děti neškudlily, a nepořídily ti zájezd někde na slevomatu …. ovšem ve svém věku že se dáš nachytat na zájezd do sklípku, se ti divim. jakoby v oblasti wien-therme nebylo dost sklípků, kde jsi hostem vítaným.

Komentáře nejsou povoleny.