Rusko-čínská smlouva o dodávkách plynu,situační analýza – kontext


napsal Hladísek

Mnohé komentáře středečního podpisu Rusko-Čínské dohody o dodávkách zemního plynu (LNG) a vybudování potřebné infrastruktury, povětšinou nabízejí omezený a izolovaný pohled na věc. Ať už jde o narativy vykreslující Rusko jako podřízeného činitele, nebo extrémy z opačného spektra. Je třeba celé dohodě dopřát její zásadní kontext a zhodnotit jí komplexněji. Tato komplexita spočívá na základech geoekonomických imperativů přeshraničních energetických, ekonomických a investičních projektů, které poskytují jakousi empirickou odpověď na otázky o budoucí architektuře a povaze globálních mocenských vztahů a politických aliancí. Takzvané ekonomiky BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika) na globální úrovni způsobily obchodní a mocenské posuny historicky dosud nevídaného rozměru (O’Neill a Terzi 2014). To vše se však děje v institucionálním uspořádání zanechaném po studené válce, kdy spolu s ním mnohdy došlo k zachování studenoválečného myšlení a k setrvalému vlivu starých tvůrců politik. Každá sociální instituce ale v čase podléhá změně a historicky tomu není jinak ani v případě rezervní měny, či dominance určitého politicko-ekonomického celku.

 

Komplexní krize na Ukrajině zvýšila napětí mezi Ruskem a US ekonomicko-tržně-institucionální dominancí. V reakci na ekonomické sankce se Rusko rozhodlo vyvinout diplomatické úsilí k vybudování Euroasijské osy mocností, založené především na sdílené ekonomické síle. Navazuje tak na paralelní integrační snahy zemí BRICS, které letos velmi pravděpodobně vyústí v ustavení BRICS rozvojové banky (Griffith-Jones 2014), složené z úspěšných (spíše investičních) rozvojových bank Brazílie, Číny a Ruska. Tyto rostoucí ekonomiky na ruskou snahu o diverzifikaci od tzv. západního světa reagují zatím pozitivně, neboť samy znepokojeně sledují dopady US dominance a výsadního postavení jeho rezervní měny, dolaru. Jde o nenaplněná očekávání ze slibů o hlubší integraci a zisku vyšších rozhodovacích pravomocí ve stávající struktuře mezinárodního monetárního systému, které by reflektovalo jejich ekonomicko-tržní globální význam. Především Čína s Brazílií otevřeně zpochybňovala tuto měnovou dominanci a Rusko své měnové diverzifikační snahy započalo již v roce 2007. Finanční krize v USA na všechny zapůsobila jako katalizátor. V reakci na ekonomické sankce Rusko ohlásilo strategii de-dolarizace.

Tuto silnou rétoriku je potřeba kriticky zhodnotit. Sankcionované Rusko nepochybně musí zabránit hlavním geoekonomickým ztrátám, neboť její ekonomika je na vývozu energetických a nerostných surovin dosud závislá. Jakmile tak učiní, budou její strategie směřovat k dosažení dlouhodobé strategické převahy. Ruské elity se ihned obrátily na východ, načež Igor Sechin, šéf státem vlastněné společnosti Rosněft, podnikl asijskou cestu přes Japonsko, Jižní Koreu, Vietnam, Čínu a Indii, aby připravil podmínky pro budoucí energetické a investiční smlouvy. Především Čína na tyto první kroky odpověděla pozitivně.

Čína s Ruskem v polovině května uspořádala výroční námořní cvičení, tentokrát ve vodách, o něž se pře s Japonskem. Rusko se o pozici významného dodavatele komodit pro Čínu uchází dlouhodobě. Samotná včerejší dohoda byla předmětem sporů takřka celé desetiletí. Čína se stala čtvrtým největším zdrojem přímých zahraničních investic v Rusku, čínský vicepremiér Zhang Gaoli pak v květnu deklaroval navýšení těchto investic na základě výstavby průmyslových zón, eqvity investic, vydávání společných bondů a realizaci strategických akvizic. Především si pochválil úspěchy v bilaterálních měnových ujednáních při užívání národních měn, rublu a remnimbi, a návazných měnových swapů, které jsou pak tržně obchodovatelné. Koncem dubna čínská vláda vydala memorandum o navýšení svého plynového dovozu ze 170 mld kubických metrů (2013) na 420 mld, neboť potřebuje zajistit své ekonomické plány na odklon od uhelné ekonomiky (O’Neill 2013; Overholt 2009) a pokrýt svůj růst

energetické spotřeby. Čínské společnosti také ihned po krymské anexi ohlásily svůj zájem podílet se na výstavbě dopravní infrastruktury a terminálů na zkapalněný plyn (LNG).

 hl

Zdroj: HANDERSON, James and Jonathan STERN. The potential impact on Asia gas markets of Russia’s Eastern gas strategy. Oxford Energy Institute: Oxford Energy Comment. February 2014.

Pohled na mapu již vybudované a plánované plynové a ropné infrastruktury mezi Ruskem a východoasijskou oblastí ozřejmuje hned několik věcí. Nejen že Rusko své distribuční trasy diverzifikuje směrem do druhé nejlidnatější země (Indie přes Čínu) a do velké ekonomiky Jižní Koreje, ale také do Japonska, čímž v oblasti balancuje možnosti USA dosáhnout skutečně efektivní ekonomické blokády Ruska. Pro zhodnocení čínského podpisu plynové dohody je třeba zahrnout oficiální US strategii námořní obchodní blokády Číny, v případě potenciální eskalace jejich soupeření. Někteří autoři totiž poukazují na fakt existence více plynových zdrojů pro Čínu, z oblasti Afriky a blízkého východu, pro něž si buduje infrastrukturu (zásobníky, přístavní terminály). Pro Čínu je však strategicky zásadní jejich bezpečnost, což v případě námořních cest není schopná proti US Navy zajistit a státy střední Asie oproti Rusku také nejsou nejspolehlivějšími partnery. Cena dováženého LNG z USA by té ruské nemohla být konkurenceschopná.

USA svou deklarovanou strategii zadržování Číny v Asii nezvládají, neboť včerejší podpis smlouvy jde přesně proti jejich zájmům. Zároveň se jim nepovedlo podpisu nijak bránit. Čína si po Obamově asijské cestě otestovala reálné kapacity USA a ASEAN při svém vojenském záboru vietnamské ropné plošiny ve sporných vodách. USA pak později vydaly zatykač na pět čínských důstojníků za průmyslovou špionáž, což Peking den před Putinovou návštěvou jen popudilo. Nejen Čína pak vidí US selhání v Egyptě, Sýrii a Ukrajině. US spojenci jako je Bahrajn, Francie a Německo (tradiční iniciátoři transatlantických roztržek a zároveň nejvýznamnější ekonomiky eurozóny), v obchodních vztazích s Ruskem budou a vlastně i musí pokračovat.

Implikace pro EU

Nejzásadnějším prvkem celé dohody je ohlášení možnosti vydávání bondů denominovaných v remnimbi. Pro EU mají tyto kroky velmi zásadní dopady. Gazprom dodá plyn, Čína zaplatí

v remnimbi směnitelném za rubl, Gazprom nakupí remnimbi a pak za něj zpětně nakoupí čínské zboží. Dluhopisy v remnimbi jsou již nyní obchodovány v Honk Kongu, Singapuru, Londýně a nově také ve Frankfurtu. Na těchto základech vznikají měnové unie. Celá projektovaná Euroasijská osa stojí na silné komoditní bázi, kdy nejde jen o energetické, ale i jinak průmyslově nezbytné suroviny. Ruský prezident zatím ohlásil, že je připraven vybudovat národní finanční a peněžní systém (v reakci na kroky společností Visa a MasterCard), kdy funkční předlohu spatřuje v systému čínském a japonském. Vzhledem k narůstající bilaterální spolupráci je dost dobře možné, že se napojí na již fungující čínský systém.

Celý globální transformační proces naznačuje, že ekonomické a obchodní sítě budou jeho rozhodujícím faktorem. Čínskou preferovanou alternativou dolaru je ustanovení remnimbi jako mezinárodní měny v Special Drawing Rights (SDR) systému Mezinárodního měnového fondu (IMF). Již 40 centrálních bank do remnimbi investovalo a učinilo z ní své měnové zásoby (mnohdy ale motivované snahou vytvořit si na Čínu finanční páku). EU se těmto procesům bude muset postupně přizpůsobovat. EU je sice stále největším obchodním blokem na světě, kontrolujícím takřka 1/3 globálního obchodu, ale při zachování stávajícího sestupného trendu tento poměr do roku 2020 klesne na 1/4 a Čína bude EU dýchat na paty. BRICS by pak společně reprezentovaly 34 % světového obchodu, kdy samotná Čína s významně větším podílem, než USA (O’Neill a Terzi 2014). Pokud vezmeme Rusko, jde pro EU o třetího největšího obchodního partnera, po USA a Číně. Více než polovina jeho exportu jde do EU a 45 % EU exportu jde do Ruska. Rusko dodává cca 160 mld kubických metrů evropského plynu, tedy jeho 1/3 (Eurostat Year Book 2013). Nejde jen o tyto závislosti.

EU je v pasti austerity režimu a ztrácí za investiční aktivitou BRICS, které budují nejen infrastrukturní projekty v masivním měřítku. Čínská železnice do Německa je toho příkladem; stejně jako její rychlovlaky, jež poté exportuje do sfér svého vlivu v Africe (Brazílie plánuje tuto infrastrukturu budovat s pomocí společného financování). Tyto ekonomicky významné země připravují společné investiční celky, které by institucionálně měla pokrýt právě ohlášená BRICS rozvojová banka, pravděpodobně v červenci tohoto roku. EU si není schopná vybudovat vlastní plynovod jako je Nabucco a diverzifikovat se tak od Ruska; členské tranzitní státy nechtějí ustoupit ani z ruského projektu South Stream. Případné dodávky LNG z USA by byly cenově politickou bombou v nerostoucích ekonomikách EU.

Vzhledem k dlouhodobě nahlédnuté důležitosti ekonomik BRICS a zemí z jejich okruhu, spolu s jejich integrační a institucionální aktivitou, bude pro EU zásadní nezůstat tomuto procesu stranou. Velkou otázkou je v tomto případě politická průchodnost takového strategického obratu na nejvyšší úrovni. Mohl by totiž vést až k tomu, že se obchodní fundamenty, kdy členové měnové unie (EMU) přestávají obchodovat mezi sebou a největší podíl svého obchodu vypořádávají na východě, v Rusku a v Číně (Casarini 2009; O’Neill a Terzi 2014), začnou přetvářet i do institucionalizované podoby měnových unií. Jak pak budou tvůrci politik reagovat na růst speciálních ekonomických a měnových zón ve světě, užívajících rubl, rupii, remnimbi a real? Jak se vypořádají s odklonem surovinově a výrobně životně zásadních států od námi ovládaných struktur, pokud si vytvoří struktury své (asijská komoditní burza, plynový kartel, měnová unie, rozvojová banka, apod.)? Případnou reálnou ekonomickou válku bychom nevyhráli a strategická kooperace je v tomto případě cíl. Máme však době poplatnou strategii, vedle pouhé záchrany evropského finančního a dluhového sektoru?

Bibliografické zdroje

A Long-Term Policy for China-Europe Relations. European Commission. 1995, COM 279, 31 p.

BUCHANAN, Michael and Jim O’NEILL. Global Reserve Currencies and the SDR. Global Economics Paper. 2010, no. 196, 19 p.

CASARINI, Nicola. Remaking global order: the evolution of Europe-China relations and its implications for East Asia and the United States. New York: Oxford University Press, 2009, xvii, 244 p.

DREZNER, Daniel W. Bad Debts: Assessing China’s Financial Influence in Great Power Politics. International Security. 2009, vol. 34, no. 2, p. 7-45.

EICHENGREEN, Barry. Hegemonic Stability: Theories of the International Monetary System. In: International Political Economy: Perspectives on Global Power and Wealth, London: Routledge, 1995, p. 240-254.

EICHENGREEN, Barry J. Extraorbitant privilege: The rise and fall of the dollar and the future of the international monetary system. Oxford: Oxford University Press, 2011, 226 p.

GRIFFITH-JONES, Štěpánka. A BRICS Development Bank: A dream coming true?. United Nations: Working Paper. 2014, UNCTAD/OSG/DP, issue 215, 21 p.

HANDERSON, James and Jonathan STERN. The potential impact on Asia gas markets of Russia’s Eastern gas strategy. Oxford Energy Institute: Oxford Energy Comment. February 2014, 13 p.

KENNEDY, Paul. The rise and fall of the great powers: Economic change and military conflict from 1500 to 2000. [Repr.]. London: Unwin Hyman, 1988, 677 p.

Key figures on Europe: 2013 digest of the online Eurostat yearbook. Luxembourg: Publications Office of the European Union, 2013, 184 p.

O’NEILL, Jim. The BRIC Road to Growth. London: London Publishing Partnership, 2013, 144 s.

O’NEILL, Jim and Alessio TERZI. Changing trade patterns, unchanging European and global governance. Bruegel Working Papers. 2014, issue 02, 43 p.

OTERO-IGLESIAS, Miguel and Federico STEINBERG. Is the Dollar Becoming a Negotiated Currency? Evidence from the Emerging Markets. New Political Economy. 2013, vol. 18, issue 3, p. 309-336.

OVERHOLT, William H. Asia, America, and the transformation of geopolitics. Santa Monica, Calif.: Cambridge University Press, 2008, xl, 322 p.

SAKWA, Richard. ‘New Cold War’ or twenty years’ crisis?: Russia and international politics. International Affairs. 2008, vol. 84, issue 2, p. 241-267.

SMITH, Martin A. Russia and multipolarity since the end of the Cold War. East European Politics. 2013, vol. 29, issue 1, p. 36-51.

SPARKE, Matthew. From geopolitics to geoeconomics: Transnational state effects in the borderlands. Geopolitics. 1998, vol. 3, issue 2, p. 62-98.

Strategic Plan: Fiscal Years 2007-2012. Washington DC: US Department of State/US Agency for International Development, 2007, 64 p.

WARWICK, The University of. The multilateral trade regime: which way forward? The report of the First Warwick Commission. Warwick: University of Warwick, 2007, 75 p.

XIAOCHUAN, Zhou. Reform the international monetary system. BIS Review. 2009, no. 41, 3 p.

Příspěvek byl publikován v rubrice Pohled bratří Hladíků se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

33 reakcí na Rusko-čínská smlouva o dodávkách plynu,situační analýza – kontext

  1. kchodl napsal:

    Vynikající.

  2. zemedelec napsal:

    Pane Hladík.
    Také napíši vynikající příspěvek a vhodný s ohledem k Ukrajinským událostem.
    Z pohledu občana malé země,budu jenom kroutit hlavou a tiše naslouchat.Pak je tady otázka,co udělají v USA,zachovat si nějakou páku,sílu ovlivňovat dění ve světě.Jestli ona situace na Ukrajině,jak píši někteří,že je tou USA silou,že je nesmí obcházet.

  3. Bob napsal:

    Teď jsou v módě reality show.
    To co se nyní děje je vlastně taky taková reality show.

  4. Skogen napsal:

    Perfektní.

  5. Laco G. mlynář napsal:

    K článku bych uvedl několik upřesnění.
    1.
    „Mnohé komentáře středečního podpisu Rusko-Čínské dohody o dodávkách zemního plynu (LNG) a vybudování potřebné infrastruktury….“

    Ve středu 21.5.2014 nebyla mezi Čínou a Ruskem, uzavřena smlouva o dodávkách LNG (Liquefied natural gas, zkapalněný zemní plyn) , ale smlouva o dodávkách nezkapalněného zemního plynu a to přesně mezi společnostmi Gazprom a CNPC-China National Petroleum Corporation, předpokládající roční dodávky 38 miliard m3 plynu ročně s rychlým navýšením na 60 m3 ročně.
    Smlouvu o dodávkách LNG podepsala ruská společnost NOVATEK v úterý 20. května v Šanghaji také s čínskou CNPC na dodávku 3 milionů tun zkapalněného zemního plynu ročně.
    Obě smlouvy jsou samostatné dokumenty řešící dodávky rozdílných komodit.

    2.
    „Komplexní krize na Ukrajině zvýšila napětí mezi Ruskem a US ekonomicko-tržně-institucionální dominancí….“

    Spíše bych řekl, že tomu bylo naopak. Rostoucí ekonomická síla Ruska se projevila krizí na Ukrajině.

    3.
    „Případnou reálnou ekonomickou válku bychom nevyhráli a strategická kooperace je v tomto případě cíl. Máme však době poplatnou strategii, vedle pouhé záchrany evropského finančního a dluhového sektoru?“

    Pokud by se USA a EU odhodlaly k ekonomické válce a to důsledné nyní, nejspíš by ji vyhrály. Rusko za příjmy z obchodu s EU nyní nemá náhradu. Dolarové rezervy klesají, ekonomika je jen těsně nad bodem růstu, takže zde může reálně hrozit krátkodobě, že v Rusku by vznikly sociální nepokoje s následnými problémy politickými. To co se děje v oblasti sankcí nyní je jenom slovní studená válka. Pokud přistoupí k válce (ekonomické) Západ za 4 roky, kdy bude uveden do provozu plynovod do Číny, nejspíš i South Stream, před konecem bude rozsáhlý plaán rekonstrukce armády a ekonomiky (plán do roku 2010) a Čínská a Ruská ekonomika opět poskočí, nebude už ekonomická válka nic platná. Nyní je to za minutu dvanáct před bodem zlomu.

    A ještě na závěr. Rusko má obrovskou geostrategickou výhodu, kterou jasně viděla už Albrightová. Vlastní všechny možné suroviny podle Mendělejovo tabulky prvků. Řada ze surovin je Západem hltána, nikoliv poptávána, některé zcela unikátně, například Palladium.
    Výhled je tedy pro Západ, pokud se nenajde nějaká rozhodná politická síla, tristní.

    Investiční doporučení, kupujte zlato zbavujte se dolaru. Česká koruna, důchody v korunách, platy atd. a tak podobně budou do pěti let znehodnoceny.

    • Občan napsal:

      Rovněž si dovolím drobné zpřesnění k investičnímu doporučení 🙂
      FYZICKÉ zlato, nikoli jakékoli deriváty s ním spojené.
      Pro drobné střadatele – schraňujte jakýkoli sebemenší zlatý zlomeček, který v rodině najdete nebo na jaký schrastíte peníze. Cokoli budete prodávat – preferujte jako protihodnotu testované zlato (u movitostí např. šperky, u nemovitostí ověřené zlaté ingoty nebo plátky).

      Ad Evropa – stále ještě jsem nenarazil na autora, který by nějakým relevantním způsobem vysvětlil nebo se pokusil vysvětlit silné sebevražedné sklony Evropské unie.
      Pro mne jsou naprostou záhadou.

      • Laco G. mlynář napsal:

        Občane, také jsem prioritně dříve hledal rozumné důvody takového konání. Časem jsem dospěl k závěru, že prostě neexistují. Iracionalita, arogance, no slyšel jste Rittiga? Zoufalí lidé dělají zoufalé věci.

        • Občan napsal:

          Jo, to akceptuji. Ale sebedestrukce je prostě to úplně poslední, co člověk volí ve zcela bezvýchodné situaci (pokud zrovna není teenagerem s rozervaným srdcem po rozchodu s první „vážnou“ známostí 🙂 ).
          Zatímco EU v posledních letech preferuje sebezničení před všemi ostatními způsoby konání. A to je to, co nechápu – nechápu to ani po započtení všemožných stupňů arogance, tuposti, mimóznosti, naivity.

          Vlastně, napadá mě jedno vysvětlení – EU je jen dočasným prostředkem pro malou skupinu šedých eminencí bez domicilu, konajících globálně a výhradně ve svém zájmu. A tento prostředek je momentálně odkládán k ledu, protože zájem oněch eminencí se obrací k BRICS a Eurasijskému paktu a EU již nepotřebují (současně s ní přestala ona skupinka potřebovat i USA, což tyto nesou dost nelibě).

          • Laco G. mlynář napsal:

            Když se ptali šéfa Exxon Mobile, co udělá pro Ameriku, řekl prý, že nic, protože Exxon Mobile není americká firma. Ale proč by Exxon Mobile měl podporovat nerozumné chování EU mi není jasné. zejména ve věci kamarádšoftu EU a Ruska. V Rusku má smlouvy a budoucnost.

      • hans napsal:

        Takových autorů jsou haldy. A vysvětlení je jednoduché. EU není politicky samostatná, je, slovy pana Brzezinského, americký protektorát. A protektorátní elity pochopitelně hájí zájmy protektora i proti „svým“ národům, co je na tom k nepochopení?

        Tolik k evropské podpoře nestability a chaosu v Lybii, Sýrii, Ukrajině, Rusku… Co se týče sebevražedné ekonomické politiky EU** (resp. Němců, kteří ji vnutili ostatním), tak prostě německé elity obětovaly dlouhodobou stabilitu krátkodobým ziskům, takové chování je historicky častější než opačné (viz ignorantské hospodaření první republiky)…

        **Mám na mysli německé odmítání uzavřít toky zboří a peněž tím, že by investovali (nebo aspoň poslali formou socdávek) na periférii EU své přebytky z exportu na tu periférii (aby periférie měla prostředky na absorbci dotyčných přebytků).

        • hans napsal:

          uzavřít koloběh zboží a peněz

        • Laco G. mlynář napsal:

          Ale ona ta EU důsledně zájmy Ameriky v Evropě nehájí, alespoň ne v ekonomice, viz. překažení spojení GE a Honeywell, dusí Microsoft, nebo Apple, či Hollywood.

      • český maloměšťák napsal:

        Zlata se nanažereš, nezatopíš s ním v kamnech, těžko se rozmnožuje.
        Jistě, odpovíte “ Ale za zlato si všechno toto koupíš“ – to ano, ale vězte, že jakmlile nastane taková situace, že bude třeba směňovat kilo klobás nebo plnou nádrž za zlato…tak ze změní i ty poměrové hodnotové ekvivalenty, ve prospěch toho, co bude žádáno vyšší váhou a v neprospěch toho, co bude ve velkém /oproti stavům předchozím/ vrženo na trh.
        A když už fyzické zlato – tak hlavně to nikde neroztrubovat, jste pak první na ráně, neboť v počátcích nějakého stavu směřujícího k chaosu samozřejěm se bude kvůli zlatu kroutit krky.
        Není nad komunitní zabezpečení, co nejvíce autarkní a vnitřně solidní. Zatím ještě bez domobrany. Taková zabezpečení , propojená do sítí….taková zabezpečení zničí jen nějaký brutální , silový teror . Taková zabezpečení nepotřebují zlato…naopak, bylo by přítěží.

        Ale proč bloumat nad takovými katastrofickými scénáři ? K čemu to ? Na světě je všeho dost, zatím. Jde jen o to jak toho využít tak, aby největším probémem nebylo živit a pečovat o fýzis…ale největším problémem by mělo být co s psyché. Co s tím uvnitř.
        V podstatě je to ale velmi jednoduché – buď regulace, které pokud budou pomalé a nedůsledné, tak katastrofě nezabrání…anebo modus nařizování /čímž je myšlena např. i revoluce/ – proces to poměrně rychlý a důsledný, avšak on sám o sobě může být katastrofou.
        V chilialistických zemích jako jsou země koruny české se bude spíše jen čekat – např. na nějakou osobnost, která bude umět slibovat tak , že tváře lidí zaleje mnohem větší vlna nadšení než když skandovali “ Karel, Karel…..ten má k lidu blíže ! “
        Lidé se ale dočkají jen jednoho – nařizování zvenku.

        Chlililisty kupodivu pak nejsou lidi jako je např. pan Schlimbach, on pouze vidí dál.
        Vidět dál často znamená být za blázna.

    • janhladik napsal:

      Mockrát díky za doplnění, především v bodě číslo 1. Bohužel se Vlkovi v textu nezobrazily prolinkované odkazy na jednotlivé zdroje informací. Dám je zvlášť v samostatném příspěvku dole.

      Ad bod 2, úplně nerozumím tomu, jak to myslíte. Rusko se samozřejmě snaží v krizové situaci zabránit ztrátám. Kupodivu se mu to daří i v těch indikátorech, jako je posilování měny vůči USD a také růstu akciového trhu. Ale Rusko je stále ekonomicky velmi zranitelné – a ve srovnání s těmi institucemi, kontrolovanými USA, zatím nelze mluvit o síle. Stále jde o transformační proces.

      Bod 3 spíše hledí do dlouhodobé perspektivy. Navzdory konci topné sezóny by ta ekonomická válka byla i nyní velmi nákladná a je třeba počítat s konsekvencemi pro finanční sektor. V případě blokád by došlo k opravdovým měnovým válkám a bylo by zajímavé sledovat, jak by zareagovaly i země k Rusku dosud skeptické. Pokud by se i Rusko se svou pozicí 11. největšího věřitele v US Treasury těchto bondů rychle zbavilo, US rozpočet se zhroutí a začne docházet k velkým problémům, neb US ekonomika není nyní zrovna nejsilnější, když takřka 49 mil jejich obyvatel má problém se zajištěním jídla; navíc finanční, resp. derivátová krize nebyla vůbec vyřešena, v takové situaci by vybouchla úplně a zažívali bychom samá nestandardní opatření. Tento otřes by smetl i dluhovou bublinu a bankrotující bankovní sektor v EU. Nehledě na to, že EU by bez surovin také nemohla dlouho fungovat. Načež takovéto ekonomické blokády by jistě vedly k volání po ‚účinnějších‘ protiopatřeních.

      Ale nutno dodat, že Rusko má také obrovskou geostrategickou nevýhodu, neboť je prakticky obklopeno samými nepřátely, má největší hranice a čelí rizikům poměrně zásadní nestabilitě jak na domácí, tak příhraniční úrovni.

  6. Laco G. mlynář napsal:

    V den podpisu hlavní smlouvy, ve středu 21.5.2014 vyšel ve Financial Times článek komentující tento deal, některými nazývaný „obchod století“ v tónu kyselých protáhlých obličejů Západu. Diskuse pod článkem jsou kupodivu mnohem radikálnější, než ty pod podobnými články na českém netu. S jediným rozdílem, tam nejsou sprosté.

    Jeden z komentářů mne zaujal. Prý, spojila se země s největším přírodním bohatstvím na světě ( a největší rozlohou, Rusko ) se zemí, kterou lze nazvat dílna světa s největším počtem obyvatel na světě. A diskutující se ptá, co kdyby se k nim připojilo Německo se svými technologiemi? Takové trio by bylo neporazitelné!

    Řekl bych, že ono duo si
    A/ technologie od Německa koupí, nepotřebuje se s ním spojovat.
    B/ již brzy si je bude vyvíjet samo, viz. údaj, že za rok 2013 bylo v Číně podáno nejvíce patentů na světě.

    EU panáčkuje Americe, až ji možná (pokud nezkrachuje, nebo zkrachuje USA i EU) Amerika ovládne. Není v zájmu Ameriky, aby se EU kamarádilo s Ruskem. Je tragédií EU, že to Americe baští, z hlouposti a z arogance. Putin nabízel naposledy letos v Bruselu propojení Ruska s EU od Lisabonu po Vladivostok, dostalo se mu arogantního odmítnutí.
    Kdo chce kam, pomozme mu tam, až na to, že se Česko tentokrát sveze jistě z poraženým.

    • Gerd napsal:

      ČR se dlouhodobě v historických okamžicích ocitá na té porážené straně konfliktu. Ať už šlo o R-U v 1. sv. válce, bezmocným účastníkem nesplněných bilaterálních smluv 1. republiky (Mnichov 1938), účast v socialistickém táboře nebo nyní poslušným vazalem USA. ČR je vždy na prohrávající straně, a pokud vrcholní čeští politici někoho nadšeně podporují, vždy se jedná o poráženou stranu. Naštěstí máme vždy v záloze garnituru dalších politiků, kteří v okamžiku katastrofy dokáží stanout na vítězné straně.
      Dokud USA testovaly svou sílu a nový přístup k barevným revolucím v arabských státech, bylo to ještě snesitelné. pak se pokusili vyšachovat Rusko v Sýrii a Putin vyšachoval je (domluvením zničení chem. zbraní). Následně přišel Majdan a ukrajinská krize. předpoklad, že Rusko bude trpně vyčkávat na výsledek nevyšel. S protiakcí Ruska museli všichni plánovači USA počítat. Pokud tak neučinili, jsou ještě větší nemehla, než jsme si dosud mysleli.
      Poslední kroky USA nezvládá a ukazují své slabiny. Naopak, jsou testovány jinými (Čína a zabrání vietnamské ropné plošiny). Signál byl už dán, ukrajinské události jsou tím malým kamínkem, který spustil lavinu, která zbaví USA dominantní pozice ve světě. otázkou je, koho lavina pohřbí s nimi a kdo se nechá.
      V politice a diplomacii neexistuje věrnost, spojenecké závazky, ale jen dočasná spojenectví, která někdy přináší výhodu. Politické špičky v EU vnímají, že jsou na rozhraní, buď ztratí trhy v USA nebo v Rusku a Číně. Zatím se ještě všichni potřebují navzájem, ale do 5 let dojde ke změně toků zboží v rámci světových výměn.
      Faktem je, že Rusko je jediným relativně rovnocenným protivníkem USA ve smyslu technologického vývoje zbraní. Pro Čínu jde o mimořádně zajímavého spojence se třemi klíčovými výhodami – rozlohou (a tím zemědělskou půdou), nerostnými surovinami a zkušenostmi v oblasti vývoje zbraní (a nejde o zbraně z dob studené války, vývoj pokročil ve všech zemích).
      Teď se láme chleba, který určí, kdo bude vítězem budoucího hospodářského soupeření.

      • Občan napsal:

        Voda.
        Rusko má ohromné množství vody pro ohromné množství Číňanů.
        Až se něco podělá, tak ji budou společně balit v ukrajinských balírnách a prostřednictvím třeba Saudské Arábie ji budou prodávat žíznícím Evropanům.
        Usrkávající baliči budou pro výstrahu stříleni přímo na pracovišti.

        • Gerd napsal:

          Voda, ano, bude to strategická komodita, a té mají Rusové opravdu hodně. V EU bude ještě daň za vytváření CO2. Není to směšná myšlenka, ale dost reálná, jen co se zelení poslanci dostnaou ve velkém počtu do europarlamentu. Pak to bude buď zaplať nebo zdechni (ze zákona nám zakážou produkovat CO2 dýcháním). Kdo nezaplatí, bude eliminován z procesu vytváření CO2.

      • zemedelec napsal:

        Pane Gerd.
        Výborný příspěvek.
        Jen bych dodal ohledně té laviny,velkou roli v tom sehrají dluhy států.
        Kolikrát se psalo,komu se vlastně dluží,co když nejvíc dlužíme USA,

        • Gerd napsal:

          S těmi dluhy to bude ještě hodně zajímavé. Po světě běhá 10x více peněz než je reálná hodnota zboží a statků, které k nim lze přiřadit. 90% peněz je jen virtuálních vzniklých klikem tlačítka v centrální bance. Peníze jsou založeny na důvěře, a málokdo věří, že si za ně něco koupí. Ale protože všichni velcí hráči drží obrovské balíky nekrytých peněz, snaží se je nějak udat. Čína za ně nakupuje suroviny a zemědělskou půdu všude po světě, hlavně v Africe. V 60. a 70. letech africké země získaly úvěry, které mají problém splácet, a všechny jsou nominovány v USD. A tak Čína vezme dluh, který mají USA vůči ní, a poskytne jej churavějícím africkým státům, které tím mohou splatit část svých dluhů. Že na tom Afričané zase prodělají, je jasné, ale po dlouhé době na nich nevydělávají Američané, ale Číňané. Už jednou (v našem středověku) si přivezli z Afriky žirafu.
          A protože po světě běhá spousta nekrytých peněz, a jediná větší hromada nevyužitých peněz jsou penzijní úspory, dají se ty dvě věci dohromady zcela jistě.

  7. hans napsal:

    … BRICS na globální úrovni způsobily obchodní a mocenské posuny historicky dosud nevídaného rozměru… Chm, autoři citované publikace (O’Neill..) netuší nic o dění v 19. století, natožpak starších dobách. Měli by si přečíst aspoň Kennedyho ze seznamu literatury.

    Mnohé formulace jsou nepřesné. Např. Rusko nereaguje na sankce, které zatím reálně neexistují (zmražení neexistujících kont pár politiků a Putinových kamarádů není ekonomicky významná sankce) ale na jejich hrozbu. US selhání v Egyptě a Sýrii beru, ale na Ukrajině zatím Američani jedou perfektně. Označení Francie a Německa za „US spojence“ je diskutabilní (bylo Husákovo ČSSR „sovětský spojenec“?), ale v případě Bahrajnu je pojem „spojenec“ jasně úlet. Rovněž „pokračování“ v obchodních vztazích Rusko-Bahrajn je dost přehnané, když sotva začaly mií nějaký význam.

    Jinak slušné, vedle českého mainstreamu ovšem není těžké vypadat inteligentně.

    • janhladik napsal:

      Pane Hans, ten vskutku kategorický koment je poplatný odkazovanému zdroji, neboť hovoří v ekonomickém rámci. Nejde o pouhé pohyby na mocenské úrovni. Samotné 19. století bychom mohli měřit i s velmi mocensky a konfliktně dynamickým evropským středověkem, atd. Máte pravdu, je třeba zdůrazňovat perspektivu Kennedyho, ale v absolutních číslech jde nyní o skutečně bezprecedentní proces. Nicméně v oné historizující perspektivě se teď Čína vrací na své místo, které v 15. století začala ztrácet. Jinak jde stále o zemi, která prakticky po staletí držela velmocenské postavení.

      Další komentář je přesnější. Ano, je to zajišťování, ale už i ten akt velmi neúčinných sankcí je konfliktní a vede proto ke konání. Ano, konání které má za účel zajištění se proti velkým mocenským ztrátám (viz text) a s dlouhodobou perspektivou sledující strategickou převahu (viz text).

      Problém je, že jsem to tak trochu přeložil ze svého anglického textu připraveného k publikaci v akademickém žurnálu. Bylo by potřeba zachovat nejen jeho narativ ve vší komplexnosti, ale také jeho rozsah (cca 8000 slov) se vším všudy pro zřejmost argumentu.Mohu Vám za sebe slíbit, že se této problematice budu nyní více věnovat, protože je podle mě velmi zásadní a skrze ony geopolitické problematiky a události lze mnohé vysvětlit.

      Francii a Německo označuji za tradiční původce transatlantických roztržek. Ano, jsou spojenci (tohle rozporovat by si vyžádalo nejen samotnou studii, ale bylo by to i dost problematické, nemyslíte?), ale má to své limity. Bahrajnský režim (v zemi menšinový proti šítské většině) je na straně USA, protože ty ho tak trochu se Saúdy drží proti Íránu. Ale i ten ví, kam vítr fouká a na Obamovu deklaraci o efektivním ekonomickém zablokování Ruska zvysoka víte co…

  8. Laco G. mlynář napsal:

    Hans také napsal:

    , ale na Ukrajině zatím Američani jedou perfektně…

    V čem myslíte, že je ta perfektnost? Já ji nějak nevidím, tedy alespoň v horizontu 2 a více let.

  9. český maloměšťák napsal:

    „…Pro Čínu je však strategicky zásadní jejich bezpečnost, což v případě námořních cest není schopná proti US Navy zajistit …“

    Zpráva „China Naval Modernization: Implications for U.S. Navy Capabilities—Background and Issues for Congress“ ale tak jednoznačně nevyznívá. Zejména pokud se přihlédne k zamýšleným škrtům ve voj. rozpočtu USA. Navíc kombinace ruských a čínských mozků plus jejich průmyslový produkční potenciál rovná se horizonty, za které nejsme schopni vidět – co vše by se v oblasti Pacifiku /a tak i na celém světě/mohlo odehrát.
    Strategií USA dle mé maličkosti tak bude živit indicko – čínský antagonismus, rusko -čínský ztrácí na významu, další šancí je rusko -islámský a evropsko -ruský antagonismus.
    Je to stále o tom samém, nemůžeš-li protivníky zničit či oslabit sám – poštvi je proti sobě. Chceš-li zaměstnat miliony nezaměstaných , nech je kopat zákopy. Máš -li doma problémy – vyvez je.

    Co z toho má EU ? Jaký je zájem EU na Ukrajině?
    Je třeba se ptát spíše které zájmové skupiny chtějí dosáhnout jakých cílů – a dbát na to, co je alfou a omegou udržení se dnešních civilizací, tím jsou energie.
    Tyto zájmové skupiny mohou pak být fundamenty svých zájmů velmi pestré – od věřitelských bank přes trávu zmítanou větrem /papouškující Zaorálek např./ až po pološílené humanrightisty či různé zelené potřeštěnce.
    Vítr ale fouká z Bílého domu, přičemž fukar ovládají vládci civilizace – banky a korporace, ti také drží kohoutky s plynem a ropou. A věru že chtějí držet i nadále, za jakoukoliv cenu. No a když je tou cenou oslabení konkurenta – např. konkurenta v bitvě o energetické zdroje, tak to je moc dobrá cena. Představte si, že hrajete s někým hokej a cenou za vaše vítězství je to, že soupeřův tým nebude mít kde pár let trénovat, to se snad vyplatí ten zápas i prohrát.

    • janhladik napsal:

      Dobrý poukaz, neboť vše je v procesu změny, v procesu transformace. Tudíž v dlouhodobém horizontu Čína určitě bude sledovat navýšení vyzbrojení, ale její tempo je skutečně pomalejší (poměr HDP vydávaný na zbrojení). Zároveň Čína nedělá tu chybu, aby spoléhala jen na vojenskou převahu, jak v poslední době činí USA. Onen budovatelský ráz jí pomáhá získávat daleko více spojenců, než US drony a vojenské kontingenty. S onou vybudovanou infrastrukturou (obchodní cesty, měnové zóny) pak bude i v případě úpadku na svět navázána ekonomicky.

      Do doby převahy nad US Navy je vskutku velmi daleko a do té doby je nutné strategicky tyto nedostatky balancovat – proto je argumentace diverzifikací námořními cestami u těch autorů trochu nesmyslná a bez kontextu.

      Živit ty antagonismy bude pro USA nyní složité. Nejen že ztrácejí ve svých deklarovaných strategických cílech (zadržování Ruska a Číny), ale třeba Modiho Indie už nepůjde USA na ruku v duchu té neokonské smlouvy z roku 2005. Čína má na balancování USA s Indií větší zájem než Rusko. A Indie také není blbá – živit svou obrovskou ekonomiku s miliardou lidí bude stát mnoho prostředků, což vyvolává otázku: kdo je bude moc efektivně poskytnout? Viz indické obcházení ekonomické blokády Íránu v podobě zlata a zboží za ropu.

      Co se týče těch mocenských skupin, i navzdory výrazné propojenosti skrze korporátní vlastnictví nezapomínejte na to, že režimy Ruska a Číny jsou v rozměru elit a jejich sítí velmi unikátní. V Rusku je onen stát prakticky a otevřeně oligarchií vlastněn a velmi silně propojen s industriální a ekonomickou základnou (také s mafií, apod.). To je tak trochu jejich autoritářská výhoda v případě koordinace a tvorbě strategických rozhodnutí. Ten klan je spíše kooperativní a to z něj činí nesnadného protivníka těm vzájemně promíchaným klanům EU a USA.

      Čína je v tomto ohledu velmi specifická, neboť i ve velmi zkorumpované a zvláštně fungující vedoucí straně funguje princip konfucianismu, že nahoru se může prorvat nejen obratný straník, ale především pouze s patřičným vzděláním, s patřičnými výsledky a s odpovídajícími vlastnostmi (tradice jejich mandarínství). Vědí, že přes postupnou liberalizaci určitých sfér si stále musí držet kontrolu. Proto nepustí Google za jeho podmínek, apod. Proto každý zbohatlý Číňan ke svému byznysu přišel díky posvěcení strany (a jejímu financování).

      Je třeba nezapomínat, že hlavní soupeření mezi Čínou, Ruskem a USA se nepovede v rámci konvenčních zbraní (pravděpodobně), ale pomocí patentů, kyberprostoru, obchodních smluv a sítí, spolu s infrastrukturní a exportní základnou.

      • český maloměšťák napsal:

        Čínu stojí ale produkce méně, než USA. Stejně je tomu i v Rusku. Poměr k HDP tak sice může o něčem vypovídat, ale i tzen je v konečném vyjádření nějakou absolutní částkou – někde jsem četl , že náklady na pořízení vojenské techniky jsou v Číně až někde na 30 % nákladů v USA, ale už si to nepamatuji přesně kde jsem to četl.

        S jednoduchostí / ve vztahu k USA vládn. elitám/ administrace státu v Rusku a v Číně souhlasím, to je velký potenciál zejména v časech, kdy by se vnitřně začly západní demokracie rozkládat, ale dialektika je složitější – protože je docela možné, že již při prvních známkách takového rozkladu došlo by k preventivnímu zajišťovacímu útoku na zdroje, ten může být klidně i finanční povahy, neválečné – dokonce by mohl spočívat i v nějaké konstrukci typu např. eurodolar – navázaným na rezervní systém založený na exhaustaci síly dolaru. Což by ale mohlo naopak vést ke kolapsu Číny…(a tak stále dokola a dokola).
        Já bych se ujednotil na jednom – ať se stane co se stane, tak kromě toho, že budeme rozvažovat co kupovat , u koho kupovat, komu prodávat a kam investovat…nebudeme mít na běh těchto událostí coby jedinci žádný vliv.
        To mnohem větší vliv bude mít např. Církev, zejména teď, když její katolický investiční fond povede dceřinka belgické , svým původem katolické, banky. Ta jistě má své lobbyisty přímo v Bruselu, nejen v české vládě /Sedláček/.

      • Gerd napsal:

        Řekněme stručně, že USA se uzbrojí. Náklady na armádu stojí obrovské částky, které nejsou vždy návratnou investicí. Aby se armáda vyplatila, je nutnéívést válku. Nebo nechat spojence nést část nákladů na armádu.
        Za 20-30 let si budeme moci říci, že R. Reagan doopravdy ve studené válce uzbrojil jednu zemi. USA, za vydatné pomoci svých nástupců.

  10. okolojdoucí napsal:

    Díky za skvělý informacemi nabitý článek. Přidám k tomu ještě jednu okolnost, která zatím není tak moc patrná, ale může se brzy s velkou razancí projevit. Spojení Čínských elit a Číny je nasnadě, vypadá to (jist si ale nejsem, jen doufám a věřím), že podobně lze ztotožnit i Putinovu vládu a Rusko, přičemž za Jelcina by to asi nikdo netvrdil. Naopak, spojovat současné evropské elity s evropskými státy a EU jako celkem lze jen těžko.

    Jak je to ale s USA? V dějinách už došlo k událostem, ze kterých je patrné, že Spojené státy mají svojí vnitřní dynamiku, která zase tak moc se světovládnými ambicemi jejich současných vůdců souviset nemusí. Klasický izolacionalismus se nevrátí, ale je možné, že si americký patriotismus postupem doby a v reakci na reálné problémy Američanů osedlá někdo jiný mimo vládnoucí establishment.

    Přijde mi, že současné americké vedení to ví, a proto dochází k tak masivní privatizaci ve vojenské a zpravodajské oblasti. Proto se v USA „utahují šrouby“ ohledně reálných ústavních svobod a „rotačky“ FEDu jedou na poslední chvíli naplno.

    Abych to shrnul do krátké agitky, při hodnocení současných trendů není špatné si uvědomit, že Evropané (včetně Rusů) a Američané mají velmi podobné zájmy, přičemž stávající americká vláda se stále více od takového společného ohniska zájmů Evropanů a Američanů vzdaluje. Naopak, Putin paradoxně působí jako státník deklarující politiku těmto zájmům zcela zřejmě bližší.

    Evropa působí jako vazal americké vlády, v podobném postavení jsou ovšem i sami Američané. Kdo sleduje americké noviny a servery, tak bude asi souhlasit, že tento pocit odcizení od vlastní vlády u Američanů sílí. Největší šance na pohyb, který by přinesl opravdovou emancipaci Evropy a skutečné řešení tzv. „finanční krize“, tak tuším nejspíš na americké vnitřní politické scéně 🙂

    • český maloměšťák napsal:

      Ty společné zájmy ale mají různé škály hodnot, kdy je sporné, zda lze ještě uvažovat , že jde o „společné“.
      Firmy působící v USA v sektoru těžby ropy a plynu například potřebují ceny těchto komodit udržet vysoko, jejich akcionáři nechtějí ztráty, ale zisky…a nekonvenční způsoby těžby jsou i dosti nákladné.
      Tím neí řečeno, že např. firmy působící v Rusku nechtějí vysoké ceny, jistěže chtějí. Nicméně jejich nákldy nejsou tak vysoké.
      Situce se trochu v tomto podobá období, které předcházelo faktickému rozpadu SSSR, kdy se /zřejmě díky manipulacím cenami/ dostaly světové ceny pod sovětské náklady na těžbu – dnes jsou to ale naopak “ USA“ , kdo si nemohou dovolit jít s cenou dolů, kdy tak ale dochází k paradoxním situacím – Čína sice žene poptávku nahoru, ale současně používá politiku neintervencí a žádá „dobré“ ceny, navíc pokud by nereflektovala nabídku US plynu…tak firmy v USA přicházejí o další budoucí tržby a tak i snížení hodnoty nutných investic, takový obchod zajišťujících.
      Je to propletenec takových vztahů, že se v tom podle mě vyzná jen ten, kdo skutečně umí hýbat cenovýma pákama – jenže ty páky peking neuznává a Rusko teď asi taky ne. No a jak se to má se vztahy USA a např. Irán – to je celkem známo.
      Pokud by USA skutečně chtěly prosazovat benigní zájmy, měly by chtít EU využít jinak než jak je tomu an Ukrajině, chtělo to nabídnout jiný deal, než jen levnou pracovní sílu a odbytiště za poměrně riskantní a spíše jen iluzorní koncept energetické (ne) bezpečnosti.
      Prosazovat v EU politiku akcionářů těžebních a distribučních plynařských společností tak okatě je kravina, na co je nám to, že si evropské abnnky vylepší bilance ? Budou snad dávat více do zdejší ekonomiky ? Nebo budpou reinvestovat na Ukrajinu ? Kde mají k dispozici loutkovou vládu ? Co si vyberou ?

      „Společné zájmy“ – to je stejná fikce jakio „společné volby“. Účastní se tak 15 % populace , rozhoduje nakonec přibližně 0, 015 % – a to ještě ne podle pokynů těch 15 %, ale podle pokynů povětšinu jak policii tak justici zatím neznámých lidí. Jestli toto je
      “ společný zájem“ tak já jsem pak společným zájmem čínského císaře a indického maharadži.

  11. kchodl napsal:

    Doplnil bych k tomu pár věcí:

    1. K plynu. Nikdo jste nepsal o velmi zajímavých jednáních mezi Ruskem a Katarem. Velmi podivné, vzhledem k tomu, že Katar podporoval ve všech sil bordel v Sýrii. Najednou našli s Ruskem společnou řeč ohledně plynu. Jede v tom i Írán, jako další producent. Chystá se založení obdoby OPECu pro plyn. Zatím Rusko+Katar+Írán+Kazachstán a další země BRICS. Tím by se udělal plynový kartel, s velmi velkým vlivem. Eliminovali by tím americkou plynovou zbraň (je-li ve skutečnosti taková).
    2. K dolaru. USA se dostaly s QE do vlastního klinče, protože čím více tisknou, tím více devalvují svoje dluhopisy. Sice jim to snižuje dluh vůči světu, ale malér je v ožebračení vlastních penzijních fondů a tím důchodců. Už se to dostává do velkého maléru, protože důchodové fondy byly dosud financovány z výnosu vládních dluhopisů – a ty jsou díky inflaci dolaru záporné. Do pěti let budou američtí penzisti tak žrát jen trávu. Nebo se rotačka musí zastavit. Asi k tomu dojde nejpozději do konce roku, už teď je vidět, jak to průběžně klesá. Z měsíčních 85 miliard to kleslo na 55 miliard.
    3. Krize na UA. Jasné je, že v zájmu Ruska je absolutně se vyhnout otevřené intervenci a přerušení obchodu s EU. Zároveň ale musí udržovat konflikt nízké intenzity, aby nedošlo k pohlcení a vykradení celé UA, která by jim pak spadla na krk vyloupená. Na opačné straně USA budou chtít konflikt co nejvíce rozpoutat do horké války velkého rozsahu, jinak nedosáhnou oddělení EU od Ruska. Také musí zastřít ekonomickou katastrofu UA. Ta propukne naplno na podzim, až začne topná sezóna. Navíc se stát čím dál více rozkládá, peníze z IMF jsou jen polovina toho co UA ročně potřebuje a nejspíš nebudou ani vyplaceny, protože východ nebude ovládnut. A na jaře se nezaselo – nebyly peníze, nafta se zvedla na dvojnásobek a kromě toho byly velké mrazy, takže zmrzla zelenina a ovocné stromy. Následovat bude hladomor, téměř jistě.
    Když Rusko nechá se v tom EU a USA ještě chvíli, do vánoc, se škvařit ve vlastní šťávě, celá UA mu spadne do klína jak zralá hruška. A všechny síly pro EU budou zcela deklasovány na dlouhá léta.

    • janhladik napsal:

      Ad 1, plynový kartel tam je zmíněn, ale text není ve formátu, v němž jsem ho poslal, takže chybí i odkaz na článek, kde je Ruskem rýsován.

      Rusko také přispěchalo do Íránu a chce mu dodat 8 jaderných reaktorů – především pak chce přístup k Hormuzským úžinám, aby mohlo kontrolovat ropné trasy.

      Těch dohod, jež označuji za geoekonomické, je nyní celá řada. Nejen Rusko přes ně teď vyvíjí značné diplomatické úsilí. Krize na Ukrajině, a pokus o rétorické sankce, je v těchto krocích jen urychlila. To neznamená, že stejně nebyly tak nějak v plánu.

      Ad 2, kdyby jen penzijní fondy. Mají pořád rostoucí bublinu na hypotečním trhu, produkce neroste, stejně jako prodeje, oproti jiné bublině v inflaci aktiv ze všech QE. Vývoz inflace a znehodnocení úspor zemí držících USD a US Treasury akorát všechny hlavní držitele naštval. To je taky silný motiv dostat USD do klinče i od dalších mocných aktérů. Dokud jim ty bubliny znovu neprasknou a nesmete to aspoň část derivátního sektoru, QE se nebude moc zastavit. Tak jako tak to odneseme s nimi a oněm zemím okruhu BRICS se to nebude vůbec líbit. Navíc USA drží na kapačkách také EU, resp. celý náš bankovní sektor.

      Ad 3, hlavně prohrála Tymošenková a tenhle chlapík je připraven jednat. Teď je na tahu Kreml a Německo, které jistě bude skrytě či otevřeně usměrňovat USA. Budou si to muset nějak vyřešit a začít sanovat společně za velké ústupky ve prospěch Ruska, jinak nás a Ukrajince bohužel nebude čekat nic dobrého a levného.

Komentáře nejsou povoleny.