Bren pálí ostrými aneb polemika k vlkovu článku o smrti našich vojáků v Afghánistánu


Byl  jsem moc  zvědav,  jestli se  Kosa po svém restartu, při odchodu  čtenářů a  uzavření diskusí  vůbec  ještě  nějak trochu slušně  uchytí. A  bral jako hotovou věc, že  mohu počítat  také  i se ztrátou  kmenových autorů a  vůbec nekalkuloval s  tím, že bych  snad  byl schopen získat v  dohledné  době  nějaké  nové.

Leč  jsou i dny , kdy se dožijete  příjemných překvapení.  čtenost Kosy, na  to, že  je bez diskusí,, vůbec není  špatná. je  řádově na  polovině  běžného stavu  před  uzavřením. Což je daleko lepší než  jsem čekal.

Na Kosu , byť  zatím jen polemikou, vstoupil PetrM. a já pevně  doufám,  že  zůstane jako  autor. Má co nabídnout. A  dnes  uvádím  dalšího nováčka – známe  se už  dost dlouho virtuálně. Píše  na fandovské fórum plzeňské Viktorky pod značkou Bren. Takže  vím, že  když  pojedná  o tématech, která  zná , je to opravdu počteníčko. Ozval se mi  s polemikou  k mému  článku  o smrti našich vojáků v  Afghanistanu.  Na  základě čerstvých  osobních rozhovorů  s vojáky, kteří ty mise absolvovali.Nebo na ní třeba  právě  jsou.  Je to polemika, ale  nebudu reagovat. Není třeba. Já s  tímhle pohledem  nemám sebemenší problém. Necítím rozpor. Prosím  zejména  ty,  kterým je celá ta mise proti  srsti a mají třeba  ve slovníku slovo  žoldák,, aby  četli pozorně a nepřehlédli hlavní  myšlenku Brenova příspěvku!

A  všechny  dohromady  žádám , aby  sáhli  po hvězdách a Brenovi jich nasypali celé nebe. Chci ho také  udržet jako autora. A protože  znám jeho kvality, nemohu pro to udělat nic  jiného , než mu  hned a proti svým vnitřním pravidlům, otevřít  samostatnou autorskou  rubriku  Bren pálí  ostrými!  A přesně co černého.

Takže  je nejvyšší čas,  abych  ho pustil k zahájení palby.

Zlatá nit českého vojáka napříč dějinami se opět plně blyští

Vlk se v jiném článku zamýšlel nad aspekty smrti našich hochů v Afghánistánu, já bych jej rád doplnil. Od začátku samého:

Osvícenští panovníci Západu před zhruba tři sta lety tvrdě zatočili s církevní totalitou. Pámbíčkáři ztratili světskou moc a Západ se začal prudce vyvíjet. Islámské země z důvodu jiného pojetí jejich boha (on všechno řídí a může za všechno, i za špatnosti jedince) se od jejich totality neoprostily dodnes a za Západem už nejenže zaostávají, ony už nic samy nevyrábí, nevyvíjejí nové technologie, neumějí nic. Z toho pramení obrovská frustrace celého islámského světa a viník je snadno pro davy poslušné totalitního náboženství nalezen: Západ.

Samozřejmě pak dochází ke střetům středověkého tmářství a moderní civilizace. Moderní civilizace se všemi svými nedostatky místo aby toho švába prostě rozšlápla, chce s ním koexistovat, zatímco šváb se krutě množí a kouše stále do ruky, která ho drží vůbec při životě.

Za tohoto stavu kousnul šváb Západ do citlivého místa. Následovala odveta.

Afghánská mise ze strany USA byla od samého začátku po dobu devíti let vedena hlupáky. Utekl jim hlavní arcilotr pod rukama, stříleli tam po všem, co se pohnulo. jejich zájmem bylo, aby nikdo nemohl hledět na USA jako na slabochy. Měli cíl stejně malicherný jako hloupý: pomstít se… jenže komu? Guerillám od malička islámskými lumpy v mešitách zpracovávaným k naprostému nihilismu islámu? Zastřel jednoho blba ale věz, že toho druhého vedle to neodradí, ten bude chtít za tím prvním. Smrt řídí Alláh, ne nějaký Američan. Problém je daleko složitější, tohle je taková kostka pro stručnost.

Janci (rozuměj Američané) přišli do té země, kde nic není už jaké roky, aby tam potrestali Taliban. Že už dávno předtím měli toho jejich vůdce dávno na mušce a že to celé podělali, jim bylo jedno. Jako každý „velký národ“ asi potřebují být ještě větší.

Kdo to je Taliban? Přijde nějaký vousatý chlap za rolníkem a řekne mu, aby si vzal svoji motyku a tohleto, co má vousáč vzadu na korbě své Toyoty, zakopal u cesty, že to Alláh žádá. Rolník na slova, že to Alláh žádá neřekne, aby si vousáč trhnul svým vousem a šel po svých, Alláh přece všechno řídí a vidí, tak jde a udělá to. Tak to má být, Alláh to chce. Vousáč samozřejmě vážnost Alláhovy žádosti podloží nějakými zmínkami o rolníkově dosud živé a zdravé rodině,

Jinak se rolník k Jankovi chová slušně, Janek mu pranic nevadí. Rodina rolníka přitom samozřejmě o ničem neví.

Jenže: nad oblastí krouží AH-64D Apache, který vidí chlapa rázující si s motykou na rameně podle silnice, kde ovšem nikde není žádné pole. Kus dál objeví infra kamera rozrytou zeminu a je to jasné. Řetězový 30 mm kanón Apache udělá z rolníka sekanou v okolí deseti ba i více metrů. Není ani co pochovat.

Rodina podá celou věc jako zabití jejich živitele, který s Talibanem nemá co společného (a nelžou, jenom to nevědí) a jejich dospívající tři synové to vnímají jak

jsou odmala učeni: nutnost krevní msty, Janci jim zabili jejich hodného tatínka – a mají svou pravdu. Kdyby Janek zajistil odchyt toho rolníka místo jeho terminace, dozví se jak věc proběhla. Počká si, až přijdou vousatí se rodině rolníka pomstít a všechny je terminují, jednoho chytí a trochu ho nalijí vodou z dvoulitrové pet lahve a dozví se další věci. S informacemi se dají dělat různé triky a vousatí nevzdělanci se snadno poštvou proti sobě.

Taliban je takto nebo podobně díky Jankově hlouposti všude – nemá uniformy, je mezi lidma, klidně se tam odstřelí – nebere na ně žádný ohled. Lidem řekne, že to Alláh žádá, že ďábly je potřeba zničit a že v nebi budou oslavováni. Ti zaostalí chudáci to tak vezmou.

Náš rekonstrukční tým ty lidi tam učí, že aby měla kravička dost mléka a oni přežili zimu, musejí postavit kravičce chlívek. To oni neznají, nestačí se tam předávat ani základní moudra a zkušenosti starších těm mladším, jak rychle a brzo se tam umírá. Jsou na úrovni, na které my jsme nebyli ani před 30000 lety. Naši předkové už tehdy měli podle vykopávek svoje primitivní stáje.

Hlídka jde do vesnice a snajpr hlídky, který na místo přibyl už včera, aby ho očíhnul, podává hlášení, že u krajního stavení vedle potoka právě schovává domácí flintu pod schody. Vedoucí hlídky jde za mužem, podle místního zvyku se s ním přivítá a přes tlumočníka dají řeč. Při ní dojde na to, že si voják postěžuje na prach a náročnou údržbu zbraně a jistě i domácí má takový problém a dá mu čištění na zbraň a vysvětlí co s tím. Při odchodu pak musí tlumočník domácímu zvednout bradu ze země. Janci by ho za držení zbraně dost pravděpodobně rovnou zastřelili, nebo alespoň vyhnali celou rodinu před dům lehnout si nosem do prachu a pošlapali by se po nich.

Super, obrovská spokojenost místních s našimi, které samozřejmě poslal jejich Alláh. A mléka je tolik, že ho sami nespotřebují. Alláh dal. Jsou obchodníci, ale prodat ho nemohou, nemají prostředek jak mléko někam dopravit. Alláh na ně kašle. Rekonstrukční tým Čechů nechá Afghánce, aby sami došli na to, že potřebují nějakou sběrnu a odtud se mléko bude vozit na prodej autem. Sami to chtějí, Češi postaví sběrnu s chladícím zařízením, malou vlastní elektrárničnou, dodají dodávku na odvoz mléka a vesničané bohatnou. To ale u těch lidí neudělali Češi, to Alláh dal. Nikdo se neodváží říct, že něco zařídili ti jim velmi sympatičtí kluci, co se chovají naprosto jinak než Janci. To by bylo rouhání.

Přijde ale zase vousáč a řekne, že to je špatné, že je ďábel svádí z cesty, aby zařízení zničili. Aby na Čechy zaútočili. Oni zničit ne, na Čechy se útočit nebude, ale nebudou ho teda používat – a jsou tam, kde byli.

Velmi rychle naše 601. z Prostějova ovládla celou oblast, kde dřív Janek nemohl ani strčit nos. Janci to vidí a žádají další jednotky Čechů. Naše speciální jednotky zastiňují slavnou Deltu a ještě slavnější SAS. Čím? Pouhým slušným chováním,

lidstvím. Respektem. Vojensky nejsou o nic horší, spíše opět lepší, než Spojenci v NATO.

Přijdou místní s tím, že mají nemocné dítě, případně sami jsou nemocní. Alláh jim poslal Čechy, Alláh dal Čechům umění jinak již mrtvé dítě vyléčit, že za chvíli skáče po venku s ostatníma. Že je něco u nich špatně a u Čechů líp? Ne, to Alláh.

Potraviny díky české pomoci pro Afghánce už neskladovatelné doma se přes zimu znehodnocují, co s tím? Český rekonstrukční tým je učí zakládat sklípky na potraviny. Domácí vykopávky svědčí o tom, že naši předci tohle dělali před 40000 lety. Alláh seslal sklípek!

Petr Nenička z Vlkoše u Kyjova vymyslí aspoň nějakou pomoc malým Afgháncům, zaštiťuje ji plyšový lvíček Míra. Naši vojáci vidí místní kluky, zastaví vozidlo, vystoupí ven a přes veškerá rizika jdou těm klukům dávat pastelky z Vlkoše a další věci aby se kluci v těch pyžamech, co mají na sobě, mohli vzdělávat. Chvíle je tak uvolňující a pocit něčeho dobrého tak uklidňující, že se naši vojáci sejdou s kluky v houfu. Pak se přiblíží vymatlanec v uniformě Afghánské policie a bum.

Z tohoto pohledu člověka, co se o věc té mise trochu zajímá, vidím naše hochy jako hrdiny. Hrdiny, jejichž chování a jednání může celý národ následovat, hrdiny, kteří vědomě zvyšovali svoje osobní riziko jenom aby ulehčili naprosto neznámým klukům, kteří dost možná za pár let opásáni výbušninou budou vřískat: Allahu Akbar!

Nemají šanci tam něco změnit, na to by mise musela trvat padesát let. Vědí to. Vědí i to, že hasí Američany zpackanou misi. Ale spojenec není spojencem jen tehdy, kdy se nám to hodí ale i tehdy, když je třeba pomoci. Jejich oběť je obrovskou investicí do budoucna, proč myslíte, že nám Janci odkoupili naše vynikající Alcy? My nemáme velikou armádu s obrovským rozpočtem jako Janci, ale máme know how – umíme. Jako tradičně naši vojáci mají skvělou disciplínu, velmi schopné velení, vynikající úroveň morální a duševní.

Dámy a pánové! Oznamuji vám, že můžeme na svoji armádu být opět hrdí. Velmi hrdí. Strom svobody se musí zalévat krví tyranů i vlastenců a naši kluci tuhle oběť přinášejí. Nebude trvat dlouho, než Arabům dojde ropa a pak se střet civilizací stane nevyhnutelným. Važme si svých hrdinů, neboť zlatá nit naší armády táhnoucí se celými dějinami moderního státu se opět díky jim blyští v plné kráse. Je sice podšita rudou stužkou, ale to je už úděl bojovníků. Važme si i toho, že politici tentokrát unisono až na vlastizrádce bolševika říkají: ustupovat nebudeme, úkol splníme.

Navazujeme na výkřik našeho parašutisty v pravoslavném chrámu Cyrila a Metoděje v Praze, když svoje spolubojovníky zrádce Karel Čurda vyzýval, aby se

vzdali. Na toto pravděpodobně Adolf Opálka vykřikl: jsme Češi, nikdy se nevzdáme!

Dámy a pánové, ať žije naše armáda! Armádo: děkujem!

Příspěvek byl publikován v rubrice BREN pálí ostrými se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.