Já myslel, že Ukrajina je samostatným státem už dvacet let paní Elšíková


napsal Vidlák

 

Ještě za Sovětského svazu, když jsme jezdívali za příbuznými do Lucku (a pašovali jim tam Bible v ukrajinštině vytištěné v Západním Německu) tak mi jeden z mých strýčků – Kalénik vždycky povídal, jak krásnou zemi mají, jak je úrodná a bohatá a nebýt Moskvy, byl by to ráj na zemi a měli by se tam lépe než v Americe. Každý proslov tohoto typu hodně prožíval a nelitoval ani času ani peněz, aby nám Čechoslovákům ukázal, jak úžasná Ukrajina je.

Pak uplynul nějaký čas a Ukrajina se samostatnosti dočkala. Vznikl nový stát, ukrajinský národ se dočkal. Znovu pamatuju na tu jásavou dobu, jak to všem ukáží, jak bohatou a krásnou mají zemi. Jenže to začalo v podstatě bankrotem, znehodnocením měny, kdy plechový kbelík z Ruska najednou v obchodě stál celý měsíční důchod. Zavřely se fabriky, do domů se namontovaly elektroměry (to předtím nebylo), ve vlacích chodili průvodčí bez uniformy, ale kdo nezaplatil lístek třeba i potřetí, do toho píchli kudlu. Pře cestě ze Lvova do Lucku nás třikrát zastavili Milicijaněri a dali nám pokutu za rychlou jízdu (na štěrku). Samozřejmě žádný bloček, nic podobného.

Moji příbuzní se začali živit všelijak. Někteří vyjeli na západ a nechali se obírat svými ukrajinskými spolubratry (klienty) na stavbách. Další odjeli pracovat do Běloruska a když přišel k moci Putin, tak i do Ruska. Nejlépe dopadl můj bratránek Valentin, který si rozjel zajímavý byznys. Tahal ojetiny z Německa do Ruska. Samozřejmě načerno. A nejlepší kšefty dělal v Čečensku.

Bez výjimky všichni mladší si ale zažádali o statut uprchlíků v USA. Chodili do protestantské baptistické církve, která na Ameriku měla vazby. Trvalo to pár let a leckdo na tento uprchlický statut dosáhl. Polovina mého příbuzenstva dneska žije roztroušená po Státech. Aljaška, Seattle…

Na Ukrajině to podobně udělalo asi deset milionů lidí, kteří se vystěhovali. Dvacet let svobody zmenšilo ukrajinský národ asi tak, jak to udělal Stalin a Hitler dohromady. Jenže za Stalina i Hitlera to v podstatě ani neeliminovalo přírůstek z ukrajinské porodnosti, která byla ohromná. Moje maminka je ze sedmi dětí a sama měla jako jediná jen děti dvě. Ostatní sourozenci se činili víc a tak mám z maminčiny strany asi 30 přímých bratranců a sestřenic. Dneska už jsem ovšem zase na úrovni já, protože mám děti tři a čekáme čtvrté, kdežto bratránci se zastavili na nižších číslech. Těch deset milionů mladších lidí pryč, to je teď na Ukrajině sakra znát.

Už dvacet let existuje samostatná Ukrajina. Dvacet let se zmenšuje, její hospodářský růst je nicotný, veškerá plusová čísla byla dosažena privatizací majetku i půdy. Synové a dcery Ukrajiny – vlastenci – jí věří tak, že zdrhají o sto šest. Dvacet let žijí na úrodné půdě kterou obdělávají stále více čínské firmy, mají ohromné zásoby uhlí a železa, které zpracovávají pro Ruský průmysl, protože západ jejich zboží nechce. Stále více majetku přechází do stále méně rukou a takoví Jako Achmetov a spol. si už ohlídali dávno, aby jejich daně byly v podstatě symbolické.

Touha po svobodě a vlastenectví nepostačuje, protože ukrajinské elity mají konta ve švýcarsku a ne doma. Daní na Kypru a ne doma. Normální běžný průměrný Ukrajinec byl obírán na západě i na východě svými vlastními mafiemi o to málo co vydělal. Rozsáhlý ukrajinský majetek byl postupně během dvacet let rozprodán v tak zamotaných kšeftech, že je proti tomu Klausova privatizace čistá jako křišťál. Nedaleko Janukovyčovy zbohatlické dači stojí i ta Jaceňukova, Porošenkova a ostatních. Jsou stejně okázalé a dneska nemá ukrajinská armáda z čeho zaplatit naftu do tanků.

Loni už se to nedalo vydržet a tak šli lidi na Majdan. Vydrželi tam v mrazech, protože oni sami viděli, že společnost, jakou ji mají, jde do kytek. A co z toho vzniklo? Občanská válka – tak to vyhodnotil Červený Kříž. Válka která už přeskočila i hranice. Válka, která ukázala katastrofální připravenost armády (ale koho by to překvapilo, je ve stejném stavu jako zbytek ukrajinského státu a společnosti). Válka která ukázala rozdílné hodnoty pravobřežní a levobřežní Ukrajiny.

Jakým hodnotám svobody a vlastenectví mám rozumět? Těm, které dvacet let předváděli? Nebo těm, které předvádějí teď? Mám se stavět za svobodu státu odkud každý, kdo může, tak prchá? Mám se stavět za zemi, kde je většina půdy v zahraničním vlastnictví? Kde je většina průmyslu v rukou několika oligarchů? Kde se Jaceňukova demokratická strana Vlast nesnáší s Kličkovou demokratickou stranu UDAR tak moc, že ta opouští koalici, protože s tím nechce nic mít? Není trochu pozdě mluvit o vlastenectví, když podle vládních zdrojů dezertovalo dvacet tisíc policistů a každý den prchají ukrajinští vojáci do Ruska? Nemusím vůbec použít slovo fašista nebo banderovec, či zaprodanec západu. Ani to nemám zapotřebí, v podstatě celé moje příbuzenstvo je v současné době podle Kosířské terminologie banderovské a fašistické, protože ze všech sil podporuje Kyjev.

Sledujeme rozpad svobodného a samostatného státu v přímém přenosu. Státu, odkud uprchlo za posledních dvacet let deset milionů lidí. Státu, který rozprodal za posledních dvacet let většinu půdy. A teď, když už se všechno stalo, když už je hotovo, už není kde brát, není z čeho stavět, není jak a čím bojovat, není koho danit a z čeho dělat divize, tak teď si najednou svět vzpomněl na vlastenecké hodnoty, které je třeba podporovat.  Teď najednou je třeba pomoci Ukrajincům (ale jen některým) v jejich spravedlivém boji za svůj stát. Pomoci jim, protože sami nemají nic. Ani znárodnit průmysl pro válečné účely nemohou, protože jejich ochránci ze západu by je okamžitě poslali do háje.

V podstatě se teď krví a železem potvrzuje nový stav. Východ prodali Ukrajinci už dávno Moskvě a západ prodali Ukrajinci už dávno Německu. Střed si koupila říše Středu, které je jedno, který protektor pohlídá její zájmy o výživu obyvatel.

Co máme podpořit? Poslat jim peníze, aby si je rozebrali oligrachové? Poslat jim zbraně, aby se to vystřílelo do východoukrajnských měst? Nebo aby mohli obrnit tu dlouhatánskou hranici proti ruskému vpádu? Na to nemá peníze ani celá EU. Poslat jim jídlo, protože brzy nebudou mít ani na chleba? Důchody se nevyplácejí, gáže vojákům se nedávají, plyn a elektrika šly cenově dost značně nahoru. Propad prodeje nových aut je asi 70%. U ostatního zboží to bude dost podobné.

Chtěl jsem pomoci alespoň rodině pozvánkou k nám, aby dostali vízum, ale aby ho dostali, musím doložit, že mám na každého Ukrajince a týden jeho pobytu na kontě alespoň 30.000,- Kč. Platí to i na děti.  A to tedy nemám. Svojí rodinu bych mohl z Ukrajiny vytáhnout na osmnáct vteřin. Takhle je to nastaveno u Zaorálka na ministerstvu. Takhle ve skutečnosti podporujeme spravedlivý boj Ukrajiny. Takhle se ve skutečnosti staráme o chudáky, kteří tam teď přijdou i o to málo, co jim ještě zbývalo.

Ale samozřejmě mohu vyvěsit ukrajinskou vlajku z okna a napsat na Kosu článek, jak moc podporuju Ukrajinský národ v jeho touze po samostatnosti, vlasti a svobodě. Mohu napsat, jak moc jsem přesvědčen o tom, že teď už jim to půjde, teď už to udělají dobře a spravedlivě. Doteď se tam kradlo, ale teď už nebude.  Doteď se jim rozpadala armáda, ale teď už je to v pohodě. Doteď jim dezertovali po stovkách, teď už se vracejí. Doteď opouštěli zemi ročně po statisících, ale teď se všichni vrátí domů.

Ano, až toto nastane (a toto mají v rukou právě Ukrajinci a nikdo jiný) tak bude stát zato podporovat jejich emancipaci na Rusku, jejich rozvoj země a jejich touhu po svobodě. Do té doby je hodlám ilegálně přechovávat, pokud se jim podaří z Ukrajiny zdrhnout.

Příspěvek byl publikován v rubrice Vidlákovy podávky se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.