Mír Ukrajině, raději než slávu a hrdiny, paní Elšíková


napsal Kchodl

Zajímat se o historii a hodnotit ji, abychom se poučili z chyb, s nadějí na lepší budoucnost, vyžaduje především jedno – pravdu.

Nemá cenu, jako to dělá paní Elšíková, vycházet z různých lživých a účelových interpretací. Prohnat historii filtrem a vnímat jenom to, co vyhovuje obrazu, který chceme vidět. Pokud se k tomu přidá ještě nadšení, vůle ke svobodě, láska k vlasti, lidem – prostě všechny ty kladné věci, kupodivu nevznikne nic kladného. Většinou to skončí diktaturou, koncentráky, výkonnou fabrikou na mrtvoly. Skončí to zločinci ve vládě a všude, útěkem slušných, vyvražděním bezbranných. A určitě na konci zazní: „Mysleli jsme to dobře“.

Nedávno moje expřítelkyně, žijící s jedním ateistickým exmuslimem – velmi bohatým a tudíž extrémně krásným a chytrým a slušným a zábavným – závidím holkám ty jejich růžové brýle a stupeň autohypnózy a sebeklamu – zaplatila překlad do angličtiny arabsky psané palestinské učebnice dějepisu. Vydání bylo sponzorováno EU, UNICEF – kupodivu bylo v Gaze rozkradeno jen asi 95% dotace – německá tiskárna tiskla a vázala zdarma, takže knihy pro palestinské děti v Gaze skutečně vyšly. Ovšem obsah byl hrůzný. Po přečtení překladu jsem měl téměř chuť vzít z trezoru svoji 858 a jit střílet židáky, na vlastní děti připevnit něco semtexu s budíčkem a poslat je alespoň na Izraelskou ambasádu vybuchnout – takovou to mělo až hypnotickou sílu. Naštěstí vím, z mnoha let studia, že téměř všechno v té knížce pro děti je vylhané a špatně interpretované. Ale ta míra naočkované nenávisti mě vyděsila. Ti Palestinci nedopadnou dobře.

Téměř stejně jsou na tom bohužel Ukrajinci. Přes 20 let, po dobu existence jejich nezávislého státu, se neshodli ani na kladném národním mýtu, který by je spojoval – leda na nenávisti k Rusákovi. Samozřejmě, jakmile by došlo k vymýcení Rusáka, je zde ještě ta veš Polák, pak ještě cizácký Čech na Volyni, no a … teď se to zatím nesmí říkat … židáci. Nesmí se zapomenout na Rumuny, Maďary, Bulhary, … pronárodů je na ukrajinské zemi opravdu hodně. Nakonec přijdou na řadu falešná úkáčka, kterým blbě roste chochol. Se všemi je nutno zúčtovat, pak bude na Ukrajině konečně dobře – to je v krátkosti dojem, který mám z jejich národní revoluce. Ti Ukrajinci nedopadnou dobře.

Léčení těchto lidí by mělo začít u jejich negativních mýtů, lží a polopravd, které do nich manipulátoři ze všech stran, i oni sami v rámci sebeobelhání, vpravili.

Začal bych polepšením pověsti ďábla, tedy Rusáka. Jakmile se polepší názor na Satana, s jeho služebníky je to pak už hračka, jak ví každý správný exorcista. Jak totiž věděl třeba C.G.Jung, jde o hlubinnou psychologii a nenávist k Satanovi je personifikací sebenenávisti. Jakmile tedy od-démonizujeme rohatce, lze se na vše podívat střízlivěji (jistě jste pochopili, že toto byl pouze odlehčující šťouchanec do církevníků, psychologů, politologů a vší té přechytralé cizopasné verbeže, která nejlépe ví, lépe než Vy, komu byste měli dát své peníze – jim).

Ukrajinci totiž měli všechny startovní body velmi dobré. Minimálně deset let jim Rusko ani v nejmenším nepřekáželo v ničem – mělo dost starostí samo se sebou. Výsledkem byla Ukrajinská katastrofa, která byla následných deset let udržována při životě laciným plynem a dalšími, pod cenou prodávanými, tedy dávanými – protože úvěry Rusku nikdy nezaplatí – věcmi. Rusko to stálo asi 200 miliard dolarů jen v přímých cenách. Západ dal dohromady asi 50 miliard – které si ovšem nechal zaplatit podíly na státních firmách a pronájmy půdy a nalezišť v mnohonásobné ceně – porušil všechny svoje morální zásady a zkorumpoval celé vlády.

Výsledek – Ukraině se říká “Ruina”. Psychologickým důvodem animální nenávisti hlavně západní Ukrajiny k Rusku je především to, že tam mají 4x větší důchody a platy. A celková životní úroveň a perspektivy člověka jsou někde úplně jinde. Kdo za to tedy může ? Řekli byste nezaujatě, že Ukrajinci ? Kdepak, lidi – může za to Rusák. Protože je. Jmenovitě kníže temnot – Putin.

Když vezmeme například ten seznam výčitek a ruských megazločinů paní Elšíkové. Nechápu, jak takovou věc může někdo napsat a zakončit to Sláva Ukrajině. Připomíná mi to nějaký temný hymnus před rituální sebevraždou. Nic pozitivního, žádné plány do budoucna, žádná reflexe. Kromě toho většina těch věcí není tak jednoznačná, jak je uváděno a jak pí Elšíkové asi říkali nebo si někde přečetla.

Tak například zde máme Katyňský masakr polských důstojníků. Jenže to už jsme v půlce příběhu – víte jak to začalo ? V roce 1920 po obnovení Polského státu se polským národovcům a revolucionářům zachtělo poněkud více lebensraumu. Na východě, protože na jihu byla Československá republika a ta byla velmi nepříjemně vyzbrojena, spíš než na Wilsonovi stála na bodácích legií. Jinak byli všude Němci. Takže Pilsudski vyrazil na Ukrajinu. Vraždil, loupil, pálil, znásilňoval – ty obvyklé hrdinské činy, co z nich sestává válka – jak se tomu říká, záleží na úhlu pohledu. Dobil Kyjev. Východně od Kyjeva se vzchopila konečně napůl rozložená ruská a částečně ukrajinská armáda a pod vedením bolševiků – nikdo jiný nebyl natolik akceschopný a nepohlcený vnitřními spory – vytlačila Poláky až k Varšavě. Tam Poláky zachránili od katastrofy Francouzi. „Zázrak na Visle“ tomu říkají Poláci – jeden z jejich národních mýtů – ale je část, která se příliš nevypráví: přes 50 tisíc ruských a ukrajinských vojáků se pod francouzskými zárukami vzdalo – načež byli Poláky do jednoho povražděni – nahnali je na oplocené pole a kdo po měsíci bez jídla neumřel, toho postříleli kulomety. Ještě je důležité říci jednu podrobnost – prostí vojáci mohli odejít, těch 50 tisíc, to byli důstojníci a inteligence. To byla ta první, nevyprávěná půlka příběhu. Druhá polovina, Katyňské vraždění, po cca 20-ti letech, byla jakási krevní msta, nic pěkného, ale nakonec z toho Poláci vyšli zhruba 1:2 v počtu mrtvol, tedy dobře.

Další vraždění ani genocida se nekonala, kromě toho Rusáci umožnili Polákům udělat svoji armádu v SSSR a podílet se na osvobození svojí země od okupantů. Že to byli komouši, ti vojáci ? No a co – byli to polští vojáci, nezáleží na tom, jestli je kočka černá nebo bílá, hlavně když chytá myši.

A místo genocidy polské kultury a národa za de facto ruské okupace po druhé světové válce se Polsko lidsky a vzdělanostně rozvinulo, polská kultura se vzepjala dosud nejvýše, co kdy byla, po válečném vraždění jsou dnes nejpočetnější středoevropský národ, ovládají velký kus Baltu, mají velké mezinárodní obchodní loďstvo, mocnou armádu a velké sebevědomí – bohužel asi až příliš – což nemusí dobře dopadnout. A infiltrovali do celého světa – polská diaspora je zkrátka všude a je velmi mocná. To pro toho odporného ruského okupanta vlastně nevyznívá tak špatně, ne ?

Stejně je to nepochybně s Ukrajinou, jenže nikdo to nechce vidět.

Ukrajinská kriminální elita, loutky západních vlád, musela nabídnout náhradní cíl, jinak by jim Majdan šel pro krku – tedy ukradli revoluci a zhysterizované davy poštvali na “Moskaly”.

Mohl bych uvádět na pravou míru jednu prolhanou a přetočenou věc za druhou, ze které vychází paní Elšíková. Ale to bych si mohl rovnou otevřít nějakou kancelář na uvádění historických příběhů na pravou míru, jako Saturnin s dědečkem.

Důvodů zoufalé situace a vraždění na Ukrajině je mnoho, ale jeden je zásadní, kromě Ukrajinců samých: lži. To se stupňuje ve smyslu lži, sprosté lži, národní hrdinské mýty. Dokud k tomu nemá národ poněkud odtažitý vztah a neumí si z toho dělat legraci, vede to vždy k vraždění a neštěstí.

My Češi jsme z toho již vyrostli, Slováci také, Němci užívali místo historického penicilinu Stalingrad 3x denně, Britové úpadek impéria, Rusové rozpad sovětské říše, Japonci Hirošimu, …

Problém teď bude s Ukrajinci. A ještě horší věc nás čeká s Američany.

Snad to nějak přežijeme.

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.