Paní Elšíková odpovídá


napsala Mirka Elšíková

Dobrý den, vážení pánové,

 rozhodně jsem nechtěla nikoho rozhořčit a vyvolat nějaké polemiky. Byla to pouze reakce, komentář na spousty nezasvěcených výroků o Ukrajině a Ukrajincích. Vůbec netoužím po publicitě!!!a nikam se necpu. Ale mám mnoho známých a přátel, kteří jsou na rozpacích a vůbec neví CO si mají o současných událostech myslet. Proto jsem toto „něco“ jako článek posílala na Váš mail a zveřejnila na svém profilu. A vzhledem k tomu, že nejsem v komunikaci na sociálních sítích zběhla, dopadlo to trošku jinak, než jsem zamýšlela.
Víte, občasné návštěvy a sporadická komunikace neumožňuje vytvářet si ucelený obrázek o zemí, lidech a podobně. Moc hezký jste napsal: MYSLEL jsem si, že Ukrajina je 20 let svobodná. Vážení pánové, utéct od Ruska to není jenom tak. Republikám v Pobaltí se to docela podařilo, ale Ukrajinu ze svých chapadel Rusko NECHCE pustit. Víte, já moc nevyprávím o svém životě a mé příběhy moc lidí nezná, ale udělám výjimku. A s těmito informacemi zacházejte prosím dle vlastního svědomí.

Můj tatínek vždy říkal, že je to paradox. Dědové se narodili v Rakousko-Uhersku, on se narodil v Polsku a jeho děti jsou ze SSSR. A všichni se narodili ve Lvově. Bude mi 60 a už 31 let žijí v Česku – provdala jsem se. Kořeny mé rodiny jsou velmi spletité: polsko-rakousko-slovensko-česko-ukrajinské, ale všichni se vždy cítili být Ukrajinci. Otec vystudoval duchovní seminář, ale na rozdíl od svých kamarádu a se souhlasem patriarchy rodiny nebyl vysvěcen, protože chtěl studovat dál na univerzitě. Ale pro bolševika už navždy měl „pošramocenou“ minulost, vyhodili ho z 1.ročníku a poslali na vojnu jak jinak než k PTP. Táta se dodatečně vyučil knihařem. Tak jsme se celá rodina pak dostávali k mnohá zakázaným titulům, protože tatínek knihy „opravoval“. Tatínek byl velký „slovanofil“ a zejména miloval Čechy. Ovládal Ruštinu a Němčinu. V rodině se tradičně mluvilo polsky. Ale ještě se sám učil Češtinu a četl Jiráska, Čapka a v roce 1968 se těšil na Zikmunda a Hanzelku, kteří měli mít zastávku ve Lvově. Ten by byl chudák nešťastný z toho, jaký na Ukrajinu mají Češi názor…  Maminka pocházela ze 7 dětí, ale dědeček měl dobrou práci a postavení u drah a vedlo se všem dobře. Nejstarší syn vystudoval polytechniku, ten druhý ještě polytechniku studoval a nejmladší chodil na gymnázium. Za komunistů rodiče o své minulosti moc nehovořili, ale když jsem začala rozum brát už mi přece jen něco vyprávěli. Bratří se zřejmě angažovali ve hnutí mladých nacionalistů a byli odhodláni bojovat za sjednocení Ukrajiny a její samostatnost. Osudy nejstaršího mi nejsou známy, ale tuším, že mohl skončit v Katyňských lesích, protože snad byl důstojník. Opravdu nevím. Moji rodiče zemřeli v roce 1984 a 85 a za doby SSSR nikdo po něm nepátral. Druhého popravili bolševici ihned po slavném „osvobození“ po 17.září 1939. Dědečka deportovali také hned a zemřel v gulagu. Babičku a moji maminku (10 let), setry: 8, 5 a 3 roky pravděpodobně v listopadu- prosinci také deportovali na Sibiř. Kdo trochu zná dějiny SSSR ví podle kterého paragrafu Za vlastizradu – opravdoví nepřátele socialismu a sovětského národa, že ano.
Maminka v roce 1947 utekla ze Sibiře do Lvova. Nerada o tom mluvila. Nejmladší z bratrů v necelých 18 byl odvelen na frontu do první linie beze zbrani(!),byl těžce raněn do hlavy a celý zbytek života měl  hrozné bolestí hlavy. Celá rodina byla psychicky i fyzicky poznamenána. Neslyšela jsem lichotivá slova o Rusech od otce, ale maminka  při těch všech útrapách Rusům jako lidem nikdy nenadávala a ONA mě naučila, že není zlých a dobrých národů. Jsou pouze dobří a zlí lidé. A tím se řídím dodnes. Celý život byla moje rodina v „hledáčku“ KGB, ale universitu jsem přece jen vystudovala. Měla jsem mnoho přátel Rusů. Hodně jsem cestovala po SSSR – celých 10 let jako tlumočnice a průvodkyně – a měla jsem možnost poznávat národy a lidi. Byla jsem také pracovně asi 6 krát na Sibiři a vzpomínám, jak jedna místní průvodkyně vyprávěla o „dačach“ a „ogorodach“ a podotkla, že je to tradice, kterou založili Ukrajinci, Litevci a Poláci, kteří zde žili v časech deportace a někteří i poté, neboť se do svých domovů nevrátili. A že „naši liudi“ na to moc nebyli, ale nakonec se od těch „ssyločnych“ něco přiučili. Na svých cestách jsem poznala, že většina naších lidí si stále váži půdy, majetku a práce. A myslím si, že tomu je tak stále! 
Ukrajina sice získala nezávislost de-jure(teď nevím zda to píši dobře, pardon), ale teď tu svobodu a nezávislost chce získat i de-facto. To propojení pupeční šňůrou těch 23 roků trvalo, ta korupce a mafiánské sovětsko-bolševicko-orientální zvyky na úřadech a „vysokých“ místech přetrvávali. Lidé už toho všeho měli dost. Proto „oranžová“ však nedotažená revoluce a proto také Majdany 2013-2014 a to vše, co se odehrává nyní. Samozřejmě jsou za tím mocenské zájmy! Nikdo nikdy od nikoho nemůže žít izolovaně a dějiny nám to neustále ukazují. A upřímně řečeno také nemusím Američany. Jsem ale toho názoru, že jedni jsou za 18 a ti druzi (Rusové) bez dvou za dvacet! Ale protože mám v sobě ukrajinskou krev, uráželi mne různé výroky a názory. Třeba „porošenkovy hordy“ nebo tohle:(čeští politici) Nadělají obrovské škody a nám na krku zůstaně vyčůraná, vykradená Ukrajina s nataženou rukou “ dejte “ a zbytečně, hloupě rozvrtané vztahy s Ruskem. -Jana Babická • Plzen, Czech Republic a další a další. Nebo jak pan Martin Koller – rok obchodní rada čs. ministerstva zahraničních věcí v Kuvajtu a Iráku a odborník na armádní technologie a t.d. Beze sporu velmi erudovaný, vzdělaný a moudrý člověk. Ale copak z pozice Kuvajtu a Iráku se dá komentovat mentalita a duše Ukrajinců? A že je armáda na nic? No to na Ukrajině ví každý!! A jak je prolezlé ministerstvo, policie, armáda Rusku loajálními důstojníky a proruskými elementy a špehy? Ano, to není česká ( československá armáda) vybudována na kořenech a tradicích legionářů. Ale to už není my cup of tea. Také mám obavy z černých zakuklenců jednotky Donbas. Ale jsou tam tisíce lidí, kteří jednoduše nechtějí vidět v ulicích Kyjeva, Odesy, Vinnice, Lvova, Ternopolu a Mukačeva RUSKÉ tanky a ruskou armádu. A už jen pár vět na konec. 
Víte, za léta, která žijí v Čechách nečetla jsem a nesledovala v televizi něco z historie Ukrajiny od roku 1654. Ano, byly dva pořady o Banderovi, film o hladomoru (ten úplně dostal mého manžela), jednou pan Karas vyprávěl o českých stopách ve Lvově a pak byla malá reportáž o oslavách UPA, ze které český člověk nic netušící o historických událostech a souvislostech si udělal proruský závěr : ve Lvově žijí fašisti a je to hrozba!  A co další možnosti udělat si obrázek ukrajinského národa? No to je přece nekulturní verbež, která sem nalezla a bere naším českým lidem práci!!! Jo, ještě jsem zapomněla na film Stíny horkého léta, který již delší dobu ukazuje Čechům „pravou tvář“ nebezpečného ukrajinského souseda. A teď bych právě VŠEM doporučila se řídit tím, co mě naučila moje maminka : JSOU POUZE DOBŘÍ A ŠPATNÍ LIDÉ“.Kéž by má slova vyslyšeli a vzali si k srdci mojí milovaní Čechové…
Promiňte, pokud jsem Vás okradla o čas. Jen jsem chtěla, aby bylo jasno, že jsem neplivala žlučí,  že nejsem nějaký ukrajinský fanatik a zabedněnec. A nebudu mít za zle, pokud mi neodpovíte. Ale dovolím si ukončit své psaní slovy
Sláva Ukrajini!
Vlkův dodatek:
Když  jsem pouštěl  první  mail  paní  Elšíkové  na Kosu,  v  podvědomě jsem za ním cítil  docela silný  lidský příběh. To byl  jeden  z asi  tři nebo čtyř  dalších důvodů, který mne vedl  k jeho zveřejnění.  A  také  jsme okamžitě  zavrhl, že  bych  snad  k  němu mohl otevřít   diskusi. Protože  mi bylo jasné,  že  paní  Elšíková  by  nejspíš  byla  diskusně  lynčována. Což  jsem nehodlal  připustit. Ačkoli na  dění na  Ukrajině mám zcela opačný  názor. Byl jsme  si jist, že  se velmi rychle ozvou jiní.  Velmi rychle  mi  dorazily  hned  tři silné příspěvky. Z  technicko osobních důvodů  zůstaly  jen  dva.     Ale  od řekněme  těch nejtěžších  vah, na  které mohla  paní Elšíková  na Kose narazit.  Jak  Kchodlůva, tak zejména  Vidlákůva odpověd  mají  prokazatelně  velké  echo  nejen na Kose – ta  včera zaznamenala  bezkonkurenčně  největší návštěvu  od  znovuotevření  a  to  BEZ možnosti DISKUSI!! Vůbec se tomu nedivím.
Nicméně  sděluji rovnou, že paní  Elíškové si tentokráte  dovolím  odpovědět  sám. Jakkoli  ne  hned. Musím ted  jít očesat jeden  rybíz, jak  jsme už minulý týden  slíbil své dobré  ženě, a následně  bych  chtěl vidět   Bolku s Lyonem a  samozřejmě  hlavně Viktorku v Ploesti.  Ale  hned  po tom  se  do toho dám. Prosím tedy  všechny ,  kdo by jí chtěli odpovědět, aby  tentokráte na odpověd  rezignovali.
Tuto žádost neopírám  o to, že se snad  chci vést na vlně  mimořádné  sledovanosti  Kosy, ale  kvůli  celkovému  vyzvění  té odpovědi.  Která nemůže  být  jen  úzce  vázána  na Ukrajinu.  Nemohu  vynechat  ani Českou republiku, ale zejména  Kosu. Z  té odpovědi. A  tuhle pasáž  za mne nikdo jiný  napsat nemůže. Děkuji za pochopení.
Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.